Věc C‑346/14

Evropská komise

v.

Rakouská republika

„Nesplnění povinnosti státem – Článek 4 odst. 3 SEU – Článek 288 SFEU – Směrnice 2000/60/ES – Unijní činnost v oblasti vodní politiky – Článek 4 odst. 1 – Zamezení zhoršování stavu útvarů povrchové vody – Článek 4 odst. 7 – Výjimka ze zákazu zhoršování – Nadřazený veřejný zájem – Povolení výstavby vodní elektrárny na řece Schwarze Sulm (Rakousko) – Zhoršení stavu vod“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 4. května 2016

1.        Soudní řízení – Ústní část řízení – Znovuotevření – Povinnost otevřít znovu ústní část řízení, aby se mohli účastníci řízení vyjádřit k právním otázkám vzneseným ve stanovisku generálního advokáta – Neexistence

(Článek 252 druhý pododstavec SFEU; jednací řád Soudního dvora, článek 83)

2.        Životní prostředí – Unijní činnost v oblasti vodní politiky – Směrnice 2000/60 – Povinnosti členských států během lhůty k provedení – Povinnost nepřijmout ustanovení, která by mohla ohrozit výsledek stanovený směrnicí – Rozsah

(Článek 4 odst. 3 SEU; čl. 288 třetí pododstavec SFEU; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60, článek 4 a čl. 13 odst. 6)

3.        Životní prostředí – Unijní činnost v oblasti vodní politiky – Směrnice 2000/60 – Environmentální cíle týkající se povrchových vod – Povinnost provést potřebná opatření k zamezení zhoršení stavu útvarů povrchových vod – Pojem „provedení“ – Povolení konkrétního projektu – Zahrnutí

[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60, čl. 4 odst. 1 písm. a) bod i) a odst. 7]

4.        Životní prostředí – Unijní činnost v oblasti vodní politiky – Směrnice 2000/60 – Environmentální cíle týkající se povrchových vod – Pojem „zhoršení stavu útvaru povrchové vody“

[Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60, čl. 4 odst. 1 písm. a) bod i) a příloha V]

5.        Životní prostředí – Unijní činnost v oblasti vodní politiky – Směrnice 2000/60 – Environmentální cíle týkající se povrchových vod – Povinnost provést potřebná opatření k zamezení zhoršení stavu útvarů povrchových vod – Možnost výjimky u projektů v nadřazeném veřejném zájmu – Podmínky

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60, čl. 4 odst. 1 a 7)

6.        Životní prostředí – Unijní činnost v oblasti vodní politiky – Směrnice 2000/60 – Environmentální cíle týkající se povrchových vod – Povinnost provést potřebná opatření k zamezení zhoršení stavu útvarů povrchových vod – Možnost výjimky u projektů v nadřazeném veřejném zájmu – Posouzení projektu jako projektu v nadřazeném veřejném zájmu – Posuzovací pravomoc členských států – Uplatnění na projekt, jehož cílem je podpora výroby obnovitelné energie prostřednictvím vodní energie – Přípustnost

[Článek 175 odst. 1 ES (nyní čl. 194 odst. 1 SFEU); směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60, čl. 4 odst. 1 a 7 písm. c)]

1.        Viz znění rozhodnutí.

(viz body 23, 24)

2.        Během lhůty k provedení směrnice se členské státy, které jsou jejími adresáty, musejí zdržet přijímání opatření, která by mohla vážně ohrozit výsledek stanovený touto směrnicí. Taková povinnost zdržet se, jež se vztahuje na všechny vnitrostátní orgány, musí být chápána jako povinnost týkající se přijetí jakéhokoliv opatření, ať již obecného nebo zvláštního, které může mít takový negativní účinek.

Proto, pokud jde o směrnici 2000/60, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, i když projekt ke dni, kdy bylo přijato rozhodnutí o povolení, nespadal pod článek 4 této směrnice, nic to nemění na tom, že předmětný členský stát byl i před uplynutím lhůty stanovené podle čl. 13 odst. 6 uvedené směrnice členským státům pro zveřejnění plánů povodí povinen zdržet se přijetí opatření, která by mohla vážně ohrozit dosažení cíle stanoveného v uvedeném článku 4.

(viz body 50, 51)

3.        Ze znění čl. 4 odst. 1 písm. a) bodu i) této směrnice, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, jenž stanoví, že členské státy provedou potřebná opatření k zamezení zhoršení stavu všech útvarů povrchových vod, vyplývá, že přijetí takových opatření ze strany členských států je povinné. V této souvislosti je třeba povolení konkrétního projektu, jako je výstavba vodní elektrárny na řece, která protéká členským státem, chápat jako takové provádění.

Článek 4 odst. 1 písm. a) směrnice 2000/60 se totiž neomezuje na programové uvedení pouhých cílů plánování hospodaření, ale jakmile je určen ekologický stav dotyčného vodního útvaru, vyvolává závazné účinky v každé etapě postupu stanoveného v této směrnici. Kromě toho, pokud jde o režim výjimek stanovený v čl. 4 odst. 7 této směrnice, struktura v něm uvedených kategorií výjimek umožňuje mít za to, že článek 4 uvedené směrnice neobsahuje pouze zásadní povinnosti, ale týká se rovněž konkrétních projektů. Důvody pro výjimky se totiž uplatní zejména tehdy, když cíle uvedeného článku 4 nejsou dodrženy v důsledku nových změn fyzikálních vlastností útvaru povrchové vody, z nichž plynou nepříznivé následky, nebo v důsledku nových trvalých činností, které souvisejí s lidským rozvojem. K tomu přitom může dojít v důsledku nových schválení projektů. Není totiž možné posuzovat odděleně projekt a provádění plánů.

(viz body 53, 54, 56)

4.        Viz znění rozhodnutí.

(viz body 58, 59)

5.        S výhradou udělení výjimky na základě čl. 4 odst. 7 směrnice 2000/60, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, musí být zabráněno jakémukoliv zhoršení stavu útvaru povrchových vod. Povinnost zamezit takovému zhoršení tedy zůstává závazná v každé fázi provádění směrnice 2000/60 a uplatní se na každý typ a stav útvaru povrchové vody, pro který byl přijat plán povodí. Dotyčný členský stát je tedy povinen odmítnout schválení projektu, může-li tento projekt zhoršit stav dotyčného vodního útvaru nebo ohrozit dosažení dobrého stavu útvarů povrchových vod, ledaže by se mělo za to, že se na uvedený projekt vztahuje výjimka podle uvedeného čl. 4 odst. 7.

V této souvislosti je k určení, zda při povolení projektu byly dodrženy požadavky stanovené v čl. 4 odst. 7 směrnice 2000/60, třeba zjistit, zaprvé zda byly učiněny všechny schůdné kroky ke zmírnění nepříznivého vlivu sporného projektu na stav dotčeného vodního útvaru, zadruhé zda důvody, z nichž vycházel tento projekt, byly výslovně uvedeny a vysvětleny, zatřetí zda uvedený projekt vyplývá z nadřazeného veřejného zájmu nebo přínosy pro životní prostředí a společnost při dosahování cílů stanovených v čl. 4 odst. 1 této směrnice jsou převáženy přínosy pro lidské zdraví, udržení ochrany obyvatel nebo udržitelný rozvoj vyplývajícími z realizace tohoto projektu a začtvrté zda sledovaných prospěšných cílů nemohlo být z důvodů technické neproveditelnosti nebo pro neúměrné náklady dosaženo jinými prostředky, jež by byly z hlediska životního prostředí významně lepší.

(viz body 64, 66)

6.        Členským státům musí být přiznán určitý prostor pro uvážení při určení, zda konkrétní projekt je předmětem nadřazeného veřejného zájmu ve smyslu čl. 4 odst. 7 písm. c) směrnice 2000/60, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky. Tato směrnice, která byla přijata na základě čl. 175 odst. 1 ES (nyní čl. 192 odst. 1 SFEU), totiž stanoví obecné zásady a celkový rámec pro ochranu vodních zdrojů a zajišťuje koordinaci, integraci a v delší perspektivě další rozvíjení obecných zásad a struktur pro ochranu a z ekologického hlediska udržitelné užívání vod v rámci Unie. Tyto zásady a tento rámec musí být následně rozvíjeny členskými státy prostřednictvím přijetí zvláštních opatření. Cílem této směrnice tedy není úplná harmonizace právní úpravy členských států v oblasti vodní politiky.

Z toho plyne, že v rámci tohoto prostoru pro uvážení může mít členský stát právem za to, že projekt, jehož cílem je podpora výroby obnovitelné energie prostřednictvím vodní energie, je předmětem nadřazeného veřejného zájmu. Článek 194 odst. 1 SFEU totiž stanoví, že v rámci vytváření a fungování vnitřního trhu a s přihlédnutím k potřebě chránit a zlepšovat životní prostředí má politika Unie v oblasti energetiky v duchu solidarity mezi členskými státy za cíl zajistit fungování trhu s energií, zajistit bezpečnost dodávek energie v Unii, podporovat energetickou účinnost a úspory energie, jakož i rozvoj nových a obnovitelných energií a podporovat propojení energetických sítí.

Kromě toho podpora obnovitelných zdrojů energie, jež je v Unii prvořadou prioritou, je odůvodněna zejména skutečností, že využívání těchto zdrojů energie přispívá k ochraně životního prostředí a k trvale udržitelnému rozvoji a že může přispět k bezpečnosti a diverzifikaci zásobování elektřinou a splnit rychleji cíle Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu.

(viz body 70–73)