ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(třetí senát)

14. září 2011

Věc F‑47/10

André Hecq

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Sociální zabezpečení – Nemoc z povolání – Články 73 a 78 služebního řádu – Platnost posudku lékařské komise – Odmítnutí uznat částečnou trvalou invaliditu“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se A. Hecq domáhá zejména zrušení rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 7. září 2009, kterým se zamítá jeho žádost o uznání částečné trvalé invalidity z důvodu jeho nemoci z povolání.

Rozhodnutí:      Není namístě rozhodnout o návrhových žádáních znějících na zrušení rozhodnutí Evropské komise ze dne 7. září 2009 v rozsahu, v němž ukládají žalobci povinnost nahradit výdaje a odměny lékaře, kterého ustanovil za účelem svého zastupování před lékařskou komisí, jakož i polovinu výdajů a odměn třetího lékaře lékařské komise ustanoveného vzájemnou dohodou. Návrhová žádání znějící na zrušení rozhodnutí ze dne 7. září 2009 se v rozsahu, v němž odmítají uznat žalobci míru trvalé invalidity, zamítají jako neopodstatněná. Žalobce ponese veškeré náklady řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání – Lékařský posudek – Posuzovací pravomoc lékařské komise – Soudní přezkum – Omezení

(Služební řád úředníků, článek 73; právní pravidla o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání, článek 23)

2.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání – Lékařská komise – Zásada fungování komise na základě zásady kolegiality

(Služební řád úředníků, článek 73; právní pravidla o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání, článek 23)

3.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání – Trvalá invalidita ve smyslu článku 73 služebního řádu a článku 78 služebního řádu – Odlišné pojmy

(Služební řád úředníků, články 73 a 78)

4.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání – Lékařský posudek – Povinnost odůvodnění, kterou má lékařská komise – Rozsah

(Služební řád úředníků, článek 73; právní pravidla o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání, článek 23)

5.      Úředníci – Sociální zabezpečení – Pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání – Lékařský posudek – Složení lékařské komise

(Služební řád úředníků, článek 73)

1.      Lékařská posouzení jako taková provedená lékařskou komisí, stanovenou v článku 23 právní úpravy pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání úředníků, musejí být považována za definitivní, pokud byla vydána za řádných podmínek. Soud je pouze oprávněn ověřit, zda uvedená komise byla založena a fungovala řádným způsobem a zda její stanovisko splňuje všechny náležitosti, zejména zda obsahuje odůvodnění umožňující posoudit důvody, na nichž je založeno, a zda uvádí pochopitelnou souvislost mezi lékařskými zjištěními, která obsahuje, a závěry, k nimž dochází.

Vzhledem k omezenému soudnímu přezkumu, který vykonává Soud pro veřejnou službu, nelze přijmout kritiku vycházející z nesprávného právního posouzení, kterým bylo údajně stiženo stanovisko lékařské komise.

Za takových podmínek se ukazuje přísný soudní přezkum postupu lékařské komise jako důležitá záruka práv pojištěnce.

Jestliže však musí být procesní záruky pojištěnce před uvedenou komisí soudem přísně přezkoumány, platí, že tento přezkum musí přihlédnout k samotné povaze činnosti této komise, jejímž cílem není rozhodnout v kontradiktorní rozpravě, nýbrž dospět k lékařským zjištěním.

(viz body 44 až 47)

Odkazy:

Soudní dvůr: 19. ledna 1988, Biedermann v. Účetní dvůr, 2/87, bod 16

Soud pro veřejnou službu: 14. září 2010, AE v. Komise, F‑79/09, bod 64 a citovaná judikatura a bod 89; 11. května 2011, J v. Komise, F‑53/09, bod 104

2.      V právní úpravě pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání neexistuje žádné výslovné ustanovení ohledně zásady kolegiality. Tato zásada, která znamená, že každý ze členů lékařské komise musí mít příležitost užitečně uplatnit svůj názor před ostatními členy, se nerozlučně pojí se zajištěním zájmů úředníka v lékařské komisi tím, že je přítomen lékař, který má jeho důvěru, jakož i určením třetího lékaře vzájemnou dohodou členů jmenovaných každou stranou.

Zásada kolegiality neznamená, že lékařská komise nemůže platně rozhodovat většinou hlasů, ani že hlavní odpovědnost za vyhotovení zprávy lékařské komise nemůže být v rámci této komise převzata dvěma většinovými lékaři.

Jelikož tedy lékař označený úředníkem mohl při schůzi lékařské komise přednést své připomínky a svou analýzu spisu dotyčné osoby, nesouhlas dvou jiných většinových lékařů této komise s tímto lékařem, který se distancoval od lékařské analýzy svých kolegů při kolegiálním přezkumu dotyčné osoby a jejího spisu, nesvědčí o zásahu do kolegiality činnosti lékařské komise ani o nesprávnosti, která by mohla ukazovat na vady zprávy vypracované jejím jménem. Zejména skutečnost, že lékař určený úředníkem obdržel k podpisu zprávu vypracovanou jménem lékařské komise, zpracovanou jejími dvěma většinovými členy, která byla předložena již hotová, a že za těchto podmínek neměl jinou možnost než sepsat nesouhlasnou poznámku, nemůže sama o sobě představovat porušení zásady kolegiality, kterou se musí řídit činnost lékařské komise.

(viz body 52, 55, 57 a 58)

Odkazy:

Tribunál: 15. listopadu 2000, Camacho-Fernandes v. Komise, T‑20/00, body 31 a 32

3.      Existuje základní rozlišení mezi trvalou invaliditou ve smyslu článku 78 služebního řádu, což je pojem rovnající se pracovní neschopnosti a tedy potřebě náhradního příjmu ve formě příspěvku v invaliditě, a trvalou invaliditou ve smyslu článku 73 služebního řádu, což je poškození tělesného a duševního zdraví.

Jestliže úplná invalidita ve smyslu článku 73 služebního řádu s sebou obecně nese úplnou pracovní neschopnost, opak není nezbytně pravdou, jelikož úředník může být zcela práce neschopný ve smyslu článku 78, i když je stižen pouze částečnou trvalou invaliditou, která je velmi omezena ve smyslu článku 73.

Příspěvek v invaliditě stanovený v článku 73 se kromě toho odlišuje od invalidního důchodu stanoveného v článku 78 služebního řádu, který je přiznán pouze v případě pracovní neschopnosti. Oproti tomu příspěvek stanovený v článku 73 služebního řádu je dotyčné osobě přiznán, ať je její schopnost pokračovat ve výkonu zaměstnání jakákoliv. Částečná trvalá invalidita otevírá právo na odškodnění, i když nijak neovlivňuje možnosti dotyčné osoby vykonávat zaměstnání. Z toho vyplývá, že invalidita ve smyslu článku 73 služebního řádu musí být vykládána jako poškození tělesného a duševního zdraví úředníka, bez ohledu na stupeň případné pracovní neschopnosti.

Z toho plyne, že v systému článků 73 a 78 služebního řádu nemůže být vyloučeno, že úředníkovi, který je prohlášen za invalidního na základě článku 78 služebního řádu z důvodu nemoci z povolání, není přiznána žádná míra částečné trvalé invalidity ve smyslu článku 73 služebního řádu, právní úpravy pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání a platové stupnice, pokud mu tato nemoc nezpůsobila poškození duševního a tělesného zdraví ve smyslu těchto ustanovení.

(viz body 73 až 76)

Odkazy:

Tribunál: 14. května 1998, Lucaccioni v. Komise, T‑165/95, bod 74; 27. června 2000, Plug v. Komise, T‑47/97, body 73 a 74

4.      Pokud jsou lékařské komisi stanovené v článku 23 právní úpravy pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání úředníků předloženy složité otázky lékařského rázu související s obtížnou diagnostikou nebo příčinnou souvislostí mezi problémy, jimiž trpí dotyčná osoba, a výkonem její profesní činnosti v rámci některého z orgánů, musí tato komise ve svém stanovisku zejména uvést skutečnosti ze spisu, o které se opírá, a v případě výrazného odchýlení se od některých předchozích relevantních lékařských zpráv, které byly pro dotyčnou osobu příznivější, upřesnit, z jakých důvodů tak činí.

Nevyžaduje se, aby zpráva lékařské komise byla formálně příkladně zpracována. Vyžaduje se pouze, aby obsahovala odůvodnění, které umožňuje posoudit, na jakých úvahách jsou založeny závěry, které obsahuje, a aby uváděla srozumitelně do souvislosti lékařská zjištění, která obsahuje, a závěry, ke kterým lékařská komise dochází.

Jelikož má kromě toho zpráva lékařské komise vědeckou povahu, nemají být požadavky soudržnosti a čitelnosti posuzovány z pohledu samotného úředníka, nýbrž lékaře, který jej v rámci lékařské komise zastupuje, a jehož úlohou je zejména vysvětlit svému pacientovi, pokud je to nezbytné, důvody odmítnutí jeho žádosti o uznání nemoci z povolání.

(viz body 80, 86 a 87)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: AE v. Komise, citováno, body 64 a 65 a citovaná judikatura; J v. Komise, citováno, bod 96

5.      Pokud byli tři lékaři lékařské komise, stanovené v článku 23 právní úpravy pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání úředníků, jmenováni osobami, které jsou k tomu zmocněny, je ochrana zájmů úředníka řádně zajištěna přítomností jednoho lékaře, který má jeho důvěru, a jmenováním třetího lékaře, který není součástí administrativy. V tomto ohledu nestanoví právní úprava pojištění pro případ pracovních úrazů a nemocí z povolání úředníků žádný zvláštní požadavek na specializaci členů lékařské komise. Jelikož tedy tato právní úprava ponechává úplnou volnost při výběru lékaře jak dotčenému úředníkovi, tak administrativě, nic nebrání úředníkovi, aby ke svému zastupování v rámci lékařské komise ustanovil specializovaného lékaře, pokud to považuje za nezbytné.

(viz body 107 a 108)

Odkazy:

Soudní dvůr: 14. července 1981, Suss v. Komise, 186/80, bod 9

Soud pro veřejnou službu: AE v. Komise, citováno, body 50 a 51