USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(druhý senát)

19. července 2011

Věc F-105/10

Eberhard Bömcke

v .

Evropská investiční banka

„Vedlejší účastenství – Nepřípustnost sporu v hlavním řízení – Procesní způsobilost – Předmět vedlejšího účastenství – Právní zájem na vedlejším účastenství – Odvolání zástupce zaměstnanců – Procesní plná moc“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jakož i článku 41 pracovního řádu zaměstnanců Evropské investiční banky, kterou se E. Bömcke zejména domáhá zrušení rozhodnutí ze dne 12. října 2010, kterým byl odvolán z funkce zástupce zaměstnanců.

Rozhodnutí:      Návrh Výboru zástupců zaměstnanců Evropské investiční banky (EIB) na vstup do řízení jako vedlejšího účastníka se zamítá. Jean-Pierru Bodsonovi, Evangelosu Kourgiasovi, Manuelu Sutilovi a Patricku Vanhoudtovi se povoluje vedlejší účastenství ve věci F‑105/10, Bömcke v . EIB, na podporu návrhových žádání EIB. Žádostem E. Bömckeho a EIB o důvěrné zacházení s některými písemnostmi nebo částmi písemností ve spise se prozatímně vyhovuje. Vedoucí soudní kanceláře zašle účastníkům řízení, jimž byl povolen vstup do řízení jako vedlejším účastníkům, nedůvěrnou verzi každé procesní písemnosti doručené účastníkům řízení. Účastníkům řízení, jimž byl povolen vstup do řízení jako vedlejším účastníkům, bude stanovena lhůta k předložení případných námitek proti žádosti o důvěrné zacházení. O opodstatněnosti této žádosti bude rozhodnuto později. Účastníkům řízení, jimž byl povolen vstup do řízení jako vedlejším účastníkům, bude stanovena lhůta k předložení spisu vedlejšího účastníka, aniž je tím dotčena možnost jej případně následně doplnit v návaznosti na rozhodnutí o opodstatněnosti žádosti o důvěrné zacházení. Výbor zástupců zaměstnanců EIB ponese vlastní náklady řízení. O nákladech řízení vynaložených žalobci bude rozhodnuto později.

Shrnutí

1.      Řízení – Vedlejší účastenství – Účinky nepřípustnosti žaloby v hlavním řízení

2.      Řízení – Návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení – Formální požadavky – Návrhová žádání směřující k podpoře či zamítnutí návrhových žádání žalobce

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 109 odst. 2 písm. e) a čl. 110 odst. 4)

3.      Řízení – Vedlejší účastenství – Dotčené osoby – Výbor zástupců zaměstnanců Evropské investiční banky – Nedostatek procesní způsobilosti – Nepřípustnost

4.      Řízení – Vedlejší účastenství – Podmínky přípustnosti – Bezprostřední a trvající zájem – Spor týkající se voleb zástupců zaměstnanců orgánu – Způsobilost volit

1.      Řešení, podle kterého lze návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení odmítnout v případě, kdy má žaloba v hlavním řízení takovou povahu, že musí být prohlášena za nepřípustnou, aniž by došlo na přezkum ve věci samé, vychází z předpokladu, že žaloba v hlavním řízení je zjevně nepřípustná.

(viz bod 6)

2.      Podmínky přípustnosti návrhu na vstup vedlejšího účastníka do řízení jsou stanoveny v článku 109 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu, jehož odst. 2 písm. e) stanoví, že návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení musí obsahovat návrhové žádání vedlejšího účastníka, které směřuje k podpoře nebo k zamítnutí návrhového žádání žalobce. Vzhledem k tomu, že článek 109 uvedeného řádu neukládá žadateli o vstup do řízení jako vedlejší účastník, aby předložil důvody a argumenty na podporu svého návrhového žádání, toto ustanovení je nutno chápat tak, že vyžaduje výlučně to, aby návrh z formálního hlediska obsahoval označení účastníka řízení, na jehož podporu si žadatel přeje vstoupit do řízení jako vedlejší účastník. Naproti tomu, jakmile je návrh na vstup vedlejšího účastníka do řízení připuštěn, návrhové žádání předložené vedlejším účastníkem může být prohlášeno za nepřípustné na základě čl. 110 odst. 4 uvedeného jednacího řádu, nesměřuje-li ve skutečnosti k úplné nebo částečné podpoře návrhového žádání jednoho z účastníků řízení.

(viz bod 8)

3.      Třetí osobě lze povolit vstup do řízení jako vedlejšímu účastníkovi pouze tehdy, pokud má procesní způsobilost. Jiným než fyzickým osobám, jako je tomu v případě Výboru zástupců zaměstnanců Evropské investiční banky, přiznává judikatura procesní způsobilost, pokud mají buď právní subjektivitu podle práva použitelného na jejich zřízení, nebo přinejmenším vykazují znaky, které tvoří základ právní subjektivity, tedy zejména jsou-li – byť v omezené míře – samostatné a odpovědné.

I když právní úprava použitelná na Evropskou investiční banku uznává existenci Výboru zástupců zaměstnanců, z téže právní úpravy vyplývá, že uvedený Výbor plní úkoly, které v orgánech, na něž se vztahuje služební řád úředníků, přísluší výboru zaměstnanců. Výbor zaměstnanců orgánu je přitom orgánem vnitřní povahy, a nemá tedy procesní způsobilost. Vzhledem k tomu, že žádné ustanovení použitelné na Výbor zástupců zaměstnanců neodůvodňuje, aby bylo v jeho případě rozhodnuto jinak, je třeba mít za to, že uvedený výbor nemá procesní způsobilost.

(viz body 14 až 16)

Odkazy:

Soudní dvůr: 14. listopadu 1963, Lassalle v. Parlament, 15/63, třetí pododstavec; 8. října 1974, Union syndicale – Service public européen a další v. Rada, 175/73, bod 9; 28. října 1982, Groupement des Agences de voyages v. Komise, 135/81, bod 9

Tribunál: 11. července 1996, Sinochem Heilongjiang v. Rada, T‑161/94, bod 31

4.      Pokud jde o orgány zastupující zaměstnance orgánu, každý volič má bezprostřední a trvající zájem na tom, aby se volby konaly za podmínek a na základě volebního systému, jenž je v souladu s ustanoveními služebního řádu, jimž podléhá volební postup v dané oblasti; tento zájem nutně zahrnuje zájem na tom, aby bylo dodrženo funkční období volených zástupců, a to tím spíše, že ukončení funkčního období zástupce zaměstnanců má v zásadě za následek uspořádání voleb. Ve sporech týkajících se odvolání zástupce zaměstnanců tak zaměstnanec ze své způsobilosti volit odvozuje zájem na podání žaloby, který je dostatečný k odůvodnění přípustnosti žaloby nebo vedlejšího účastenství. K prokázání, že dotčená osoba nejedná pouze v zájmu zákona nebo orgánu, postačuje její samotná způsobilost volit.

(viz body 23 a 24)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 25. října 2007, Milella a Campanella v. Komise, F‑71/05, bod 47 a citovaná judikatura