ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

26. června 2013

Věc F‑56/12

Willy Buschak

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Dočasný zaměstnanec – Dávky v nezaměstnanosti – Příspěvek do důchodového systému – Opožděná stížnost“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou W. Buschak navrhuje zrušení rozhodnutí Evropské komise ze dne 24. února 2012 odmítající zohlednit dobu nezaměstnanosti žalobce pro účely výpočtu jeho nároků na starobní důchod podle služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“) a zaplatit příslušné příspěvky, a dále uložení povinnosti Komisi, aby pro účely výpočtu jeho nároků na starobní důchod toto zohlednění provedla a příslušné příspěvky zaplatila, a podpůrně uložení povinnosti Komisi požádat u příslušné německé instituce důchodového pojištění o pojištění se zpětnou účinností a zaplatit příslušné příspěvky, a dále zaplatit náhradu utrpěné škody.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Willy Buschak ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

Shrnutí

Žaloby úředníků – Předcházející správní stížnost – Lhůty – Prekluze – Nový běh – Podmínka – Nová skutečnost – Pojem – Akt potvrzující předcházející rozhodnutí – Vyloučení

(Služební řád, články 90 a 91; pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 46)

Články 90 a 91 služebního řádu, které se podle článku 46 pracovního řádu ostatních zaměstnanců použijí obdobně na smluvní zaměstnance, váží přípustnost žaloby podané úředníkem nebo smluvním zaměstnancem proti orgánu, k němuž přísluší, na podmínku řádného průběhu předchozího správního řízení, stanovenou těmito články.

Není tedy dovoleno, aby úředník nebo dočasný zaměstnanec obcházel lhůty stanovené v článcích 90 a 91 služebního řádu pro podání stížnosti a žaloby tím, že by prostřednictvím žádosti napadl starší rozhodnutí, které nebylo napadeno ve stanovených lhůtách. Pouze existence nových podstatných skutečností může odůvodnit předložení návrhu směřujícího k opětovnému přezkoumání rozhodnutí, které se stalo konečným. Dopis administrativy, který se omezuje na připomenutí informace, která již byla zúčastněné osobě sdělena, nemůže být v této souvislosti považován za akt nepříznivě zasahující do právního postavení, na jehož základě by plynula nová lhůta umožňující zahájit soudní řízení.

(viz body 23, 24 a 26)

Odkazy:

Soudní dvůr: 15. května 1985, Esly v. Komise, 127/84, bod 10; 4. června 1987, P. v. HSV, 16/86, bod 6

Soud prvního stupně: 11. května 1992, Whitehead v. Komise, T‑34/91, bod 18; 4. května 2005, Schmit v. Komise, T‑144/03, bod 147

Soud pro veřejnou službu: 10. září 2007, Speiser v. Parlament, F‑146/06, bod 22