ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(první senát)

2. října 2012

Věc F‑118/10

Aristidis Psarras

v.

Evropská agentura pro bezpečnost sítí a informací (ENISA)

„Veřejná služba – Přidělení – Přeřazení – Zájem služby – Pracovní volno z osobních důvodů“

Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se A. Psarras, dočasný zaměstnanec Evropské agentury pro bezpečnost sítí a informací (ENISA) zejména domáhá, aby bylo zrušeno rozhodnutí o jeho odvolání z pozice účetního a o jmenování jiné osoby na toto pracovní místo

Rozhodnutí: Rozhodnutí správní rady agentury ENISA ze dne 7. února 2010 o okamžitém odvolání žalobce z pozice účetního a o jmenování rozpočtového úředníka X na pozici účetního na dobu neurčitou, jakož i rozhodnutí ze dne 1. března 2010, které bylo následně přijato výkonným ředitelem a které se týkalo přeřazení žalobce na novou pozici, se zrušují. Ve zbývající části se žaloba zamítá. ENISA ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené žalobcem.

Shrnutí

1.      Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Návrh nezavazující příslušný orgán k přijetí konečného rozhodnutí – Vynětí – Přípravný akt

(Služební řád, čl. 90 odst. 2)

2.      Soudní řízení – Předložení důkazů – Lhůta – Opožděné předložení důkazních návrhů – Podmínky

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 42)

3.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Neplacené pracovní volno – Uplynutí – Návrat na původní pracoviště – Povinnost administrativy – Rozsah

(Pracovní řád ostatních zaměstnanců, článek 17)

1.      Přípravné akty pro rozhodnutí nejsou akty nepříznivě zasahujícími do právního postavení ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu, takže mohou být napadeny pouze incidenčně v rámci žaloby podané proti zrušitelným aktům.

To je i případ návrhu výkonného ředitele unijní agentury přidělit trvale určité úkoly úředníkovi a odejmout je jinému, adresovaného správní radě. Takový návrh nemůže být považován za rozhodnutí, jelikož správní radu, tedy orgán příslušný k přijetí konečného rozhodnutí, nezavazuje.

(viz body 34 a 35)

Odkazy:

Soudní dvůr: 14. února 1989, Bossi v. Komise, 346/87, bod 23

Soud prvního stupně: 22. června 1990, Marcopoulos v. Soudní dvůr, T‑32/89 a T‑39/89, bod 21; 22. ledna 1998, Costacurta v. Komise, T‑98/96, bod 21

2.      Podle článku 42 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu účastníci řízení mohou v replice a v duplice navrhnout na podporu své argumentace další důkazy, avšak musí odůvodnit prodlení s jejich předložením. Taková povinnost znamená, že je unijnímu soudu přiznána pravomoc přezkoumat opodstatněnost odůvodnění opožděného předložení těchto důkazních návrhů, jakož i pravomoc tyto důkazní návrhy odmítnout, není-li návrh odůvodněn právně dostačujícím způsobem.

(viz bod 40)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 18. září 2008, Angé Serrano a další v. Parlament, T‑47/05, body 54 a 56

3.      Orgán může mít na základě své široké posuzovací pravomoci, kterou má v oblasti organizace svých služeb, právem za to, že zájem služby může odůvodňovat nezařazení dočasného zaměstnance po skončení jeho neplaceného pracovního volna zpět na místo, které zastával před svým odchodem.

Pokud se však orgán zavázal k opětovnému zařazení uvedeného zaměstnance na původní pracovní místo, je povinen tento závazek dodržet.

(viz body 45 a 50)