ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(první senát)

11. listopadu 2014

Věc F‑55/08 RENV

Carlo De Nicola

v.

Evropská investiční banka (EIB)

„Veřejná služba – Vrácení věci Soudu pro zrušení rozsudku – Zaměstnanci EIB – Hodnocení – Protiprávnost rozhodnutí odvolacího výboru – Nevydání rozhodnutí ve věci samé ohledně návrhu na náhradu škody“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, kterou se C. De Nicola v podstatě domáhal zaprvé zrušení rozhodnutí odvolacího výboru Evropské investiční banky (EIB) ze dne 14. prosince 2007, zadruhé zrušení rozhodnutí ze dne 13. července 2007 nepovýšit jej, zatřetí zrušení jeho hodnotícího posudku za rok 2006 a začtvrté uložení EIB, aby mu nahradila újmu, kterou údajně utrpěl v důsledku psychického obtěžování.

Rozhodnutí:      Rozhodnutí odvolacího výboru Evropské investiční banky ze dne 14. prosince 2007 se zrušuje. Není namístě rozhodnout o návrhových žádáních znějících na zrušení rozhodnutí ze dne 13. července 2007 žalobce nepovýšit, o návrhových žádáních znějících na zrušení hodnotícího posudku za rok 2006 a o návrhových žádáních znějících na náhradu tvrzené újmy vzniklé v důsledku psychického obtěžování. Ve zbývající části se žaloba zamítá. Evropská investiční banka ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené C. De Nicolou ve věcech F‑55/08, T‑37/10 P a F‑55/08 RENV.

Shrnutí

1.      Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Hodnocení – Hodnotící posudek – Napadení před odvolacím výborem Banky – Rozsah přezkumu odvolacím výborem

(Pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 22)

2.      Žaloby úředníků – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Žaloba na náhradu škody – Návrhová žádání znějící na náhradu škody vycházející ze stejných skutkových okolností uvedených v rámci dvou odlišných žalob – Přednost – Zásada řádného výkonu spravedlnosti – Nevydání rozhodnutí ve věci samé

1.      Odvolací výbor zřízení Evropskou investiční bankou v oblasti hodnocení zaměstnanců musí provést v případě hodnotícího posudku, který je mu předložen, úplný přezkum, a nikoliv přezkum omezený na zjevně nesprávné posouzení. Možnost prohlásit za nesprávné jakékoliv tvrzení uvedené v hodnotícím formuláři, tj. v hodnotícím posudku, kterou má odvolací výbor, totiž znamená, že uvedený výbor je oprávněn přehodnotit opodstatněnost každého z těchto tvrzení před jeho zrušením. Rozsah této pravomoci tak jasně přesahuje rozsah pravomoci přezkoumat pouze legalitu a zrušit výrok aktu, jelikož zahrnuje možnost prohlásit za neplatné i důvody pro přijetí jeho výroku, bez ohledu na jejich význam ve struktuře odůvodnění uvedeného aktu. Tato pravomoc úplného přezkumu odvolacího výboru je potvrzena pravomocí, jež je mu výslovně přiznána k úpravě individuálních známek a známky za zásluhy vyplývající z celkového hodnocení výkonu odvolatele. Změna známky za zásluhy dotčené osoby totiž znamená, že tento výbor podrobně zkoumá všechna posouzení zásluh obsažená v napadeném posudku z hlediska existence případného nesprávného právního či skutkového posouzení a že případně může nahradit hodnotitele za účelem nového posouzení těchto zásluh.

(viz body 32 a 33)

2.      Pokud skutkové a právní okolnosti a tvrzení týkající se stejných skutkových základů dvou návrhů na náhradu škody, podaných stejným žalobcem v rámci dvou odlišných žalob proti témuž žalovanému, jsou v rámci jedné z těchto žalob podrobnější a důkladněji odůvodněné, a to ze strany obou účastníků řízení, vyplývá z toho, že unijní soud je v rámci uvedené věci schopen lépe zjistit a posoudit skutkový základ návrhu na náhradu škody. V rámci této věci je tedy schopen lépe zajistit řádný výkon spravedlnosti. Není tedy důvodné rozhodnout o návrhu na náhradu škody v rámci druhé věci.

(viz body 60, 62 a 63)