STANOVISKO GENERÁLNÍHO ADVOKÁTA

YVESE BOTA

přednesené dne 20. února 2018(1)

Věc C441/17

Evropská komise

proti

Polské republice

„Nesplnění povinnosti státem – Životní prostředí – Směrnice 92/43/EHS – Článek 6 odst. 1 a 3 – Článek 12 odst. 1 – Ochrana přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin – Směrnice 2009/147/ES – Články 4 a 5 – Ochrana volně žijících ptáků – Změna lesního hospodářského plánu – Lokalita Natura 2000 Puszcza Białowieska (Polsko) – Zvláštní oblasti ochrany“






1.        Evropská komise se svou žalobou domáhá, aby Soudní dvůr určil, že:

–        Polská republika tím, že přijala přílohu lesního hospodářského plánu pro lesní oblast Białowieża (Polsko), aniž se ujistila, že nebude mít nepříznivý účinek na celistvost lokality významné pro Společenství (dále jen „LVS“) a zvláště chráněnou oblast (dále jen „ZCHO“) PLC200004 Puszcza Białowieska, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 6 odst. 3 směrnice 92/43/EHS(2);

–        Polská republika tím, že nestanovila nezbytná ochranná opatření, která odpovídají ekologickým požadavkům typů přírodních stanovišť uvedených v příloze I a druhů uvedených v příloze II směrnice o přírodních stanovištích, jakož i ptáků uvedených v příloze I směrnice 2009/147/ES(3) a pravidelně se vyskytujících stěhovavých druhů neuvedených v této příloze, pro něž byly vyhlášeny LVS i ZCHO PLC200004 Puszcza Białowieska, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 6 odst. 1 směrnice o přírodních stanovištích a z čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice o ochraně ptáků;

–        Polská republika tím, že nezajistila přísnou ochranu saproxylických brouků [lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus), krasec (Buprestis splendens), prahlec červenoštítý (Phryganophilus ruficollis) a Pytho kolwensis(4)] uvedených v příloze IV směrnice o přírodních stanovištích, tedy tím, že nezakázala jejich úmyslné usmrcování či vyrušování a poškozování či ničení jejich míst rozmnožování v lesní oblasti Białowieża, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 12 odst. 1 písm. a) a d) směrnice o stanovištích, a

–        Polská republika tím, že nezajistila ochranu druhů ptáků uvedených v článku 1 směrnice o ochraně ptáků, zejména strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotos), datlíka tříprstého (Picoides tridactylus), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum) a sýce rousného (Aegolius funereus), tedy že nezajistila, aby tyto druhy nebyly úmyslně usmrcovány či vyrušovány během rozmnožování a odchovu mláďat a aby jejich hnízda a vejce nebyla úmyslně ničena, poškozována nebo odstraňována v lesní oblasti Białowieża, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 5 písm. b) a d) směrnice o ochraně ptáků.

2.        Tato věc bude pro Soudní dvůr další příležitostí k tomu, aby zdůraznil, v čem spočívá rozdíl mezi plány týkajícími se lokality Natura 2000, na které se vztahuje čl. 6 odst. 1 směrnice o přírodních stanovištích, a plány, které s určitou lokalitou přímo nesouvisí nebo nejsou pro péči o ni nezbytné, avšak budou mít pravděpodobně na tuto lokalitu významný vliv, jež jsou uvedeny v odstavci 3 tohoto článku. Dále umožní Soudnímu dvoru připomenout míru pečlivosti, k níž jsou členské státy povinny při tvorbě a provádění takových plánů nebo projektů, a to z důvodů zvláště přísných požadavků vyplývajících z ustanovení směrnic uváděných Komisí, jak jsou vykládána Soudním dvorem.

3.        V tomto stanovisku uvedu důvody, na jejichž základě se domnívám, že tato žaloba je přípustná a je třeba jí vyhovět.

I.      Právní rámec

A.      Směrnice o přírodních stanovištích

4.        První, třetí, šestý, desátý a patnáctý bod odůvodnění směrnice o přírodních stanovištích zní následovně:

„vzhledem k tomu, že zachovávání, ochrana a zlepšování kvality životního prostředí, včetně ochrany přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin je základním cílem v obecném zájmu Společenství, jak uvádí článek 130r Smlouvy [později článek 174 ES, poté článek 191 SFEU];

[…]

vzhledem k tomu, že hlavním cílem této směrnice je podpořit ochranu biologické rozmanitosti s ohledem na hospodářské, sociální, kulturní a regionální požadavky, představuje tato směrnice příspěvek k obecnému cíli udržitelného rozvoje; že zachování biologické rozmanitosti může v určitých případech vyžadovat udržování nebo přímo podporu určitých lidských činností;

[…]

vzhledem k tomu, že je nutno podle stanoveného časového rozvrhu vyhlásit zvláštní oblasti ochrany s cílem vytvořit spojitou evropskou ekologickou síť, aby byla zajištěna ochrana [obnova] nebo zachování přírodních stanovišť a druhů v zájmu Společenství v odpovídajícím stavu z hlediska jejich ochrany;

[…]

vzhledem k tomu, že musí být přiměřeně hodnoceny veškeré plány a programy, které by mohly významně ovlivnit cíle ochrany v lokalitě, která již byla k ochraně navržena nebo bude navržena v budoucnosti;

[…]

vzhledem k tomu, že pro některé druhy rostlin a živočichů je třeba vytvořit obecný systém ochrany na doplnění směrnice 79/409/EHS [(5)]; že by měla být provedena opatření pro péči o některé druhy, pokud je to nutné vzhledem ke stavu jejich ochrany, a to včetně zákazu určitých metod odchytu nebo usmrcování, přičemž za určitých podmínek mohou být přípustné odchylky;

[…]“

5.        Článek 1 této směrnice zní:

„Pro účely této směrnice se:

a)      ‚ochranou‘ rozumí všechna opatření, která jsou potřebná pro zachování nebo obnovu přírodních stanovišť a populací volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin v příznivém stavu z hlediska jejich ochrany, jak stanoví definice v písmenech e) a i) [v příznivém stavu, jak stanoví definice v písmenech e) a i)];

b)      ‚přírodním stanovištěm‘ rozumí přírodní nebo přírodě blízká suchozemská nebo vodní oblast vymezená zeměpisnými, abiotickými a biotickými znaky;

[…]

d)      ‚prioritními typy přírodních stanovišť‘ rozumí typy přírodních stanovišť ohrožené vymizením, které se vyskytují na území uvedeném v článku 2 a za jejichž ochranu má Společenství zvláštní odpovědnost vzhledem k podílu jejich přirozeného areálu rozšíření na území uvedeném v článku 2; tyto prioritní typy přírodních stanovišť jsou v příloze I označeny hvězdičkou (*);

e)      ‚stavem přírodního stanoviště z hlediska ochrany‘ rozumí souhrn vlivů, které působí na přírodní stanoviště a na jeho typické druhy, jež mohou ovlivnit jeho dlouhodobé přirozené rozšíření, strukturu a funkce, jakož i dlouhodobé přežívání jeho typických druhů na území uvedeném v článku 2.

Stav přírodního stanoviště z hlediska ochrany se považuje za ‚příznivý‘, pokud:

–        jeho přirozený areál rozšíření a plochy, které v rámci tohoto areálu pokrývá, jsou stabilní nebo se zvětšují a

–        specifická struktura a funkce, které jsou nezbytné pro jeho dlouhodobé zachování, existují a budou pravděpodobně v dohledné době i nadále existovat a

–        stav jeho typických druhů z hlediska ochrany je podle definice uvedené v písmenu i) příznivý;

[…]

g)      ‚druhy v zájmu Společenství‘ rozumí druhy, které na území definovaném v článku 2 jsou:

i)      ohrožené […], nebo

ii)      zranitelné, tj. předpokládá se, že pravděpodobně budou v blízké budoucnosti přesunuty do kategorie ohrožených druhů, pokud na ně budou nadále působit ohrožující faktory, [nebo]

iii)      vzácné, tj. s málo početnými populacemi, které nejsou v současné době ohrožené nebo zranitelné, ale jsou v nebezpečí. Tyto druhy se vyskytují v prostorově omezených oblastech nebo jsou řídce rozptýleny v rozsáhlejších areálech, nebo

iv)      endemické a vyžadují zvláštní pozornost z důvodů specifického charakteru jejich stanoviště a/nebo [nebo] možného dopadu jejich využívání na jejich stanoviště a/nebo [nebo] možného dopadu jejich využívání na jejich stav z hlediska ochrany.

Takové druhy jsou nebo mohou být uvedeny v příloze II a/nebo [nebo] příloze IV nebo V;

h)      ‚prioritními druhy‘ rozumí druhy uvedené v písm. g) bod[ě] i), za jejichž zachování má Společenství zvláštní odpovědnost vzhledem k podílu jejich přirozeného areálu rozšíření na území uvedeném v článku 2; tyto prioritní druhy jsou v příloze II označeny hvězdičkou (*);

i)      ‚stavem druhu z hlediska ochrany‘ rozumí souhrn vlivů působících na příslušný druh, které mohou ovlivnit jeho dlouhodobé rozšíření a početnost jeho populací na území uvedeném v článku 2;

stav druhu z hlediska ochrany bude považován za ‚příznivý‘, jestliže:

–        údaje o populační dynamice příslušného druhu naznačují, že se dlouhodobě udržuje jako životaschopný prvek svého přírodního stanoviště, a

–        přirozený areál rozšíření druhu není a pravděpodobně nebude v dohledné budoucnosti omezen, [a]

–        existují a pravděpodobně budou v dohledné době i nadále existovat dostatečně velká stanoviště k dlouhodobému zachování jeho populací;

j)      ‚lokalitou‘ rozumí zeměpisně určené území, jehož plocha je jasně vymezena;

k)      ‚lokalitou významnou pro Společenství‘ rozumí lokalita, která v biogeografické oblasti nebo oblastech, k nimž náleží, významně přispívá k udržení nebo obnově stavu přírodního stanoviště uvedeného v příloze I nebo druhu uvedeného v příloze II [ve stavu příznivém] z hlediska jejich ochrany a může též významně přispívat k soudržnosti sítě NATURA 2000 uvedené v článku 3 a/nebo [nebo] významně přispívá k udržení biologické rozmanitosti příslušné biogeografické oblasti nebo oblastí.

U druhů živočichů vyskytujících se v rozsáhlých areálech budou lokality významné pro Společenství odpovídat místům v přirozeném areálu rozšíření těchto druhů, jež se vyznačují fyzikálními a biologickými faktory nezbytnými pro jejich život a rozmnožování;

l)      ‚zvláštní oblastí ochrany‘ rozumí lokalita významná pro Společenství a vyhlášená členskými státy prostřednictvím právního, správního a/nebo [nebo] smluvního aktu, u které jsou pro přírodní stanoviště a/nebo [nebo] populace druhů, pro něž je lokalita určena, uplatněna ochranná opatření nezbytná k jejich zachování nebo obnově ve stavu z hlediska jejich ochrany příznivém;

[…]“

6.        Článek 2 uvedené směrnice stanoví:

„1.      Cílem této směrnice je přispět k zajištění biologické rozmanitosti prostřednictvím ochrany přírodních stanovišť a volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin na evropském území členských států, na které se vztahuje Smlouva.

2.      Cílem opatření přijímaných na základě této směrnice je zachování nebo obnova příznivého stavu z hlediska ochrany u přírodních stanovišť, druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin v zájmu Společenství.

3.      Opatření přijímaná na základě této směrnice musí brát v úvahu hospodářské, sociální a kulturní požadavky a regionální a místní charakteristiky.“

7.        Článek 3 odst. 1 směrnice o přírodních stanovištích stanoví:

„1.      Pod názvem NATURA 2000 bude vytvořena spojitá evropská ekologická síť zvláštních oblastí ochrany. Tato síť složená z lokalit s přírodními stanovišti uvedenými v příloze I a stanovišti druhů uvedenými v příloze II umožní zachovat příslušné typy přírodních stanovišť a stanoviště druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska jejich ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit.

Síť NATURA 2000 zahrne i [ZCHO] označené členskými státy podle směrnice 79/409 […]“

8.        Článek 4 odst. 2 třetí pododstavec a odstavce 4 a 5 uvedené směrnice stanoví:

„2. […]

Seznam lokalit vybraných jako [LVS], na nichž se vyskytuje jeden nebo více typů prioritních přírodních stanovišť nebo prioritních druhů, přijme Komise postupem podle článku 21.

[…]

4.      Jakmile je [LVS] přijata postupem podle odstavce 2, vyhlásí příslušný členský stát co nejdříve a nejpozději do šesti let tuto lokalitu jako zvláštní oblast ochrany a podle významu lokality stanoví priority pro uchování nebo obnovu příznivého stavu z hlediska ochrany u typu přírodního stanoviště uvedeného v příloze I nebo druhu uvedeného v příloze II a pro ekologickou soudržnost sítě NATURA 2000 a také podle toho, jak jsou tyto lokality ohroženy postupným znehodnocováním nebo zničením.

5.      Jakmile je některá lokalita zařazena do seznamu uvedeného v třetím pododstavci odstavce 2, vztahuje se na ni ustanovení čl. 6 odst. 2, 3 a 4.“

9.        Článek 6 uvedené směrnice stanoví:

„1.      Pro zvláštní oblasti ochrany stanoví členské státy nezbytná ochranná opatření zahrnující v případě potřeby odpovídající plány péče vypracované speciálně pro dané lokality nebo integrované do jiných plánů rozvoje a vhodná opatření právního, správního nebo smluvního charakteru, která odpovídají ekologickým požadavkům typů přírodních stanovišť uvedených v příloze I a druhů uvedených v příloze II, jež se na těchto lokalitách vyskytují.

2.      Členské státy přijmou vhodná opatření, aby v oblastech zvláštní ochrany vyloučily poškozování přírodních stanovišť a stanovišť druhů ani k [, jakož i] vyrušování druhů, pro něž jsou tato území určena, pokud by takové vyrušování mohlo být významné ve vztahu k cílům této směrnice.

3.      Jakýkoli plán nebo projekt, který s určitou lokalitou přímo nesouvisí nebo není pro péči o ni nezbytný, avšak bude mít pravděpodobně na tuto lokalitu významný vliv, a to buď samostatně, nebo v kombinaci s jinými plány nebo projekty, podléhá odpovídajícímu posouzení jeho důsledků pro lokalitu z hlediska cílů její ochrany. S přihlédnutím k výsledkům uvedeného hodnocení důsledků pro lokalitu a s výhradou odstavce 4 schválí příslušné orgány příslušného státu tento plán nebo projekt teprve poté, co se ujistí, že nebude mít nepříznivý účinek na celistvost příslušné lokality, a co si v případě potřeby opatří stanovisko široké veřejnosti.

4.      Pokud navzdory negativnímu výsledku posouzení důsledků pro lokalitu musí být určitý plán nebo projekt z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru, přesto uskutečněn a není-li k dispozici žádné alternativní řešení, zajistí členský stát veškerá kompenzační opatření nezbytná pro zajištění ochrany celkové soudržnosti sítě NATURA 2000. O přijatých kompenzačních opatřeních uvědomí Komisi.

Jestliže se na dotyčné lokalitě vyskytují prioritní typy přírodních stanovišť a/nebo [nebo] prioritní druhy, pak mohou být uplatněny pouze důvody související s ochranou lidského zdraví a veřejné bezpečnosti s nesporně příznivými důsledky mimořádného významu pro životní prostředí nebo jiné naléhavé důvody převažujícího veřejného zájmu podle stanoviska Komise.“

10.      Článek 7 směrnice o přírodních stanovištích stanoví:

„Povinnosti vyplývající z ustanovení čl. 6 odst. 2, 3 a 4 této směrnice nahrazují povinnosti vyplývající z první věty čl. 4 odst. 4 směrnice 79/409 […], pokud jde o území označená podle čl. 4 odst. 1 nebo obdobně uznaná podle čl. 4 odst. 2 uvedené směrnice, a to ode dne provádění této směrnice nebo ode dne označení nebo uznání členským státem podle směrnice 79/409 […], podle toho, které datum je pozdější.“

11.      Článek 12, nadepsaný „Ochrana druhů“, v odst. 1 stanoví:

„1.      Členské státy přijmou nezbytná opatření pro vytvoření systému přísné ochrany živočišných druhů uvedených v příloze IV a) v jejich přirozeném areálu rozšíření, který zakazuje:

a)      veškeré formy úmyslného odchytu nebo usmrcování jedinců těchto druhů v přírodě;

b)      úmyslné vyrušování těchto druhů, zejména v období rozmnožování, výchovy mláďat, přezimování a migrace;

[…]

d)      poškozování nebo ničení míst rozmnožování nebo míst odpočinku.“

12.      Článek 16 odst. 1 uvedené směrnice stanoví:

„1.      Neexistuje-li žádné jiné uspokojivé řešení a za podmínky, že populace příslušného druhu přetrvávají navzdory udělené odchylce ve svém přirozeném areálu rozšíření bez negativního ovlivnění v dobrém stavu z hlediska jejich ochrany, mohou se členské státy odchýlit od ustanovení článků 12, 13, 14 a čl. 15 písm. a) a b):

[…]

b)      v zájmu prevence závažných škod, zejména na úrodě, dobytku, lesích, rybolovu, vodách a ostatních typech majetku;

c)      v zájmu zdraví lidí a veřejné bezpečnosti nebo z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru a s nesporně příznivými důsledky pro životní prostředí;

[…]“

13.      Příloha I směrnice o přírodních stanovištích, nadepsaná „Typy přírodních stanovišť v zájmu Společenství, jejichž ochrana vyžaduje vyhlášení zvláštních oblastí ochrany“, v bodě 9, jehož předmětem je „Přirozená nebo téměř přirozená lesní vegetace složená z původních druhů dřevin vytvářejících vysokokmenné lesy s typickým podrostem a splňující tato kritéria: vzácná nebo zbytková vegetace nebo výskyt druhů v zájmu Společenství“, v podbodě 91 „Evropské lesy mírného pásu“ uvádí subkontinentální dubohabrové lesy (dubohabrové lesy typu Galio-Carpinetum, kód sítě Natura 2000 9170), jakož i rašelinné lesy (kód sítě Natura 2000 91D0) a lužní lesy s vrbami, topoly, olšemi a jasany [lužní lesy s olší lepkavou (Alnus glutinosa) a jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae), kód sítě Natura 2000 91E0], přičemž rašelinné lesy a lužní lesy s vrbami, topoly, olšemi a jasany jsou výslovně označeny jako prioritní typy přírodních stanovišť.

14.      Příloha II této směrnice je nadepsána „Druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, jejichž ochrana vyžaduje vyhlášení zvláštních oblastí ochrany“ a příloha IV „Druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, které vyžadují přísnou ochranu“. V obou přílohách v bodě a), který se týká „živočichů“, „bezobratlých“, je uveden seznam druhů „hmyzu“, včetně brouků, mezi nimiž je zmíněn zejména krasec, lesák rumělkový, Pytho kolwensis a prahlec červenoštítý, s upřesněním, uvedeným v příloze II, že posledně zmíněný druh je prioritní. V té samé příloze jsou uvedeni i rýhovec pralesní (Rhysodes sulcatus) a boroš Schneiderův (Boros schneideri)(6).

B.      Směrnice o ochraně ptáků

15.      Body 6 a 8 odůvodnění směrnice o ochraně ptáků znějí:

„(6)      Přijímaná opatření je nutno uplatnit na různé činitele ovlivňující početnost ptáků, a sice na následky lidské činnosti, zejména na ničení a znečišťování stanovišť ptáků, na odchyt a usmrcování ptáků člověkem a obchod vyplývající z takových postupů. Přísnost těchto opatření by v rámci strategie ochrany ptactva měla být upravena podle specifické situace různých druhů.

[…]

(8)      Zachování, udržování nebo obnova dostatečné rozmanitosti a rozlohy stanovišť jsou pro ochranu všech druhů ptáků nezbytné. Některé druhy ptáků by měly být předmětem zvláštních opatření chránících jejich stanoviště, aby v rámci jejich areálů rozšíření bylo zajištěno jejich přežití a rozmnožování. Taková opatření také musí brát v úvahu stěhovavé druhy a musí být koordinována s ohledem na vytvoření komplexního celku.“

16.      Článek 1 této směrnice stanoví:

„1.      Tato směrnice se týká ochrany všech druhů ptáků přirozeně se vyskytujících ve volné přírodě na evropském území členských států, na něž se vztahuje Smlouva. Zahrnuje ochranu, regulování těchto druhů a péči o ně a stanoví pravidla pro jejich využívání.

2.      Vztahuje se na ptáky, jejich vejce, hnízda a stanoviště.“

17.      Článek 2 uvedené směrnice stanoví:

„Členské státy přijmou opatření nezbytná k tomu, aby populace druhů uvedených v článku 1 byly zachovány na úrovni nebo přivedeny na úroveň, která odpovídá zejména ekologickým, vědeckým a kulturním požadavkům, přičemž budou brát v úvahu hospodářské požadavky a požadavky rekreace.“

18.      Článek 3 směrnice o ochraně ptáků stanoví:

„1.      S přihlédnutím k požadavkům uvedeným v článku 2 přijmou členské státy nezbytná opatření na ochranu, zachování nebo obnovení dostatečné rozmanitosti a rozlohy stanovišť pro všechny druhy ptáků, na které se vztahuje článek 1.

2.      Ochrana, uchování a obnova biotopů a stanovišť bude zahrnovat zejména následující opatření:

a)      zřizování chráněných území;

b)      udržování a péči v souladu s ekologickými potřebami stanovišť uvnitř chráněných území i mimo ně;

c)      obnovu zničených biotopů;

[…]“

19.      Článek 4 odst. 1, 2 a 4 směrnice o ochraně ptáků stanoví:

„1.      Druhy uvedené v příloze I musí být předmětem zvláštních opatření týkajících se ochrany jejich stanovišť s cílem zajistit přežití těchto druhů a rozmnožování v jejich areálu rozšíření.

V této souvislosti musí být brány v úvahu

a)      druhy ohrožené vyhubením;

b)      druhy citlivé vůči specifickým změnám na jejich stanovišti;

c)      druhy pokládané za vzácné s ohledem na málo početné populace nebo prostorově omezené místní rozšíření;

d)      ostatní druhy vyžadující zvláštní pozornost z důvodů specifického charakteru jejich stanoviště.

Trendy a kolísání početnosti populací musí být zohledněny jako podklady pro hodnocení.

Členské státy především označí území nejvhodnější z hlediska počtu druhů a rozlohy jako [ZCHO] určené pro ochranu těchto druhů, přičemž vezmou v úvahu jejich požadavky na ochranu na pevnině a na moři v zeměpisné oblasti, na niž se tato směrnice vztahuje.

2.      Členské státy přijmou obdobná opatření pro pravidelně se vyskytující stěhovavé druhy, které nejsou uvedeny v příloze I, přičemž vezmou v úvahu potřebu jejich ochrany na moři a na pevnině v zeměpisné oblasti, na niž se tato směrnice vztahuje, pokud jde o zimoviště, místa zastávek na jejich tahových cestách, místa, kde se tažné druhy rozmnožují a pelichají. […]

[…]

4.      S ohledem na ochranu oblastí uvedených v odstavcích 1 a 2 přijmou členské státy vhodná opatření pro předcházení znečišťování nebo poškozování stanovišť nebo jakýmkoli rušivým zásahům, které negativně ovlivňují ptáky, pokud by mohly být významné z hlediska cílů tohoto článku. Členské státy musí rovněž usilovat o předcházení znečišťování nebo poškozování stanovišť mimo tyto chráněné oblasti.“

20.      Článek 5 této směrnice stanoví:

„Aniž jsou dotčeny články 7 a 9, přijmou členské státy opatření nezbytná k vytvoření obecné právní úpravy ochrany všech druhů ptáků uvedených v článku 1, která zejména zakáže

[…]

b)      úmyslné ničení nebo poškozování jejich hnízd a vajec nebo odstraňování hnízd;

[…]

d)      úmyslné vyrušování těchto ptáků, zejména během rozmnožování a odchovu mláďat, pokud by šlo o vyrušování významné z hlediska cílů této směrnice;

[…]“

21.      Článek 9 uvedené směrnice stanoví:

„1.      Pokud neexistuje jiné uspokojivé řešení, mohou se členské státy odchýlit od ustanovení článků 5 až 8 z následujících důvodů:

a)      –      v zájmu veřejného zdraví a bezpečnosti,

[…]

–        pro předcházení závažným škodám na úrodě, dobytku, lesích, rybářství a vodním hospodářství,

[…]

2.      Odchylky uvedené v odstavci 1 musí upřesnit

a)      druhy, na něž se vztahují;

[…]

c)      charakter rizika a časové a místní okolnosti, kdy lze takové odchylky povolit;

d)      orgán, který je oprávněn vyhlásit, že požadované podmínky nastaly, a rozhodnout, jaké prostředky, zařízení nebo metody mohou být použity, za jakých omezení a kým;

e)      kontroly, které budou prováděny.

3.      Členské státy zašlou každoročně Komisi zprávu o provádění odstavců 1 a 2.

4.      Na základě poskytnutých informací, a zejména na základě informací sdělených Komisi podle odstavce 3 Komise vždy dbá na to, aby důsledky odchylek uvedených v odstavci 1 nebyly v rozporu s touto směrnicí. Za tímto účelem přijme odpovídající opatření.“

22.      Mezi různými druhy uvedenými v příloze I směrnice o ochraně ptáků jsou zmíněni strakapoud bělohřbetý, datlík tříprstý, kulíšek nejmenší, sýc rousný, včelojed lesní (Pernis apivorus), lejsek malý (Ficedula parva) a lejsek bělokrký (Ficedula albicollis).

II.    Skutečnosti předcházející sporu

A.      Skutkový základ sporu

23.      Rozhodnutím 2008/25/ES ze dne 13. listopadu 2007, kterým se přijímá první aktualizovaný seznam lokalit významných pro Společenství v kontinentální biogeografické oblasti podle směrnice [o přírodních stanovištích](7), schválila Komise na základě návrhů členských států, v souladu s čl. 4 odst. 2 třetím pododstavcem směrnice o přírodních stanovištích, vyhlášení lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska (Polsko) jako LVS, jejíž kód je PLC200004, a to z důvodu výskytu přírodních stanovišť a stanovišť některých prioritních druhů živočichů. Tato lokalita, vytvořená za účelem ochrany deseti druhů přírodních stanovišť a 55 druhů rostlin a živočichů, je zároveň ZCHO vyhlášenou v souladu se směrnicí o ochraně ptáků.

24.      Lokalita Natura 2000 Puszcza Białowieska je jedním z nejzachovalejších přirozených lesů v Evropě, pro který je typické velké množství odumřelého dřeva a starých, zejména stoletých stromů. Na jeho území se nacházejí přírodní stanoviště, definovaná jako „prioritní“ ve smyslu přílohy I směrnice o přírodních stanovištích, jako například rašelinné lesy (kód sítě Natura 2000 91D0) a lužní lesy s vrbami, topoly, olšemi a jasany (kód sítě Natura 2000 91E0), jakož i jiná stanoviště „významná pro Společenství“, zejména subkontinentální dubohabrové lesy (kód sítě Natura 2000 9170). Komise upřesnila, že podle zprávy organizace Forest Europe lesy nenarušené člověkem tvořily v roce 2015 v Evropě pouze 3 % z celkové lesní plochy a v Polsku to bylo 0,63 % celkové lesní plochy(8).

25.      Na území lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska se nachází řada druhů saproxylických brouků uvedených v příloze II směrnice o přírodních stanovištích, zejména boroš Schneiderův a rýhovec pralesní, nebo také druhy saproxylických brouků, které jsou zapsány rovněž v příloze IV a) této směrnice jako druhy, které vyžadují přísnou ochranu, jako například lesák rumělkový, krasec, prahlec červenoštítý a Pytho kolwensis. Dále jsou zde přítomny jednak druhy ptáků uvedené v příloze I směrnice o ochraně ptáků, jejichž stanoviště tvoří umírající a odumřelé smrky, včetně smrků napadených lýkožroutem smrkovým (Ips typographus), jako zejména včelojed lesní, lejsek malý, lejsek bělokrký, strakapoud bělohřbetý, datlík tříprstý, kulíšek nejmenší a sýc rousný, a jednak druhy uvedené v příloze II části B této směrnice, jako je holub doupňák (Columba oenas), stěhovavý druh, na který se vztahuje čl. 4 odst. 2 uvedené směrnice.

26.      S ohledem na svou přírodní hodnotu je Puszcza Białowieska (dále jen „Bělověžský prales“) zapsán i na seznam světového dědictví Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO).

27.      Správu lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska rozkládající se na ploše 63 147,58 hektarů vykonávají dva různé orgány. Jeden z nich je pověřen správou Białowieskego Parku Narodowego (Bělověžský národní park, Polsko), a sice územím, které tvoří 17 % z celkové rozlohy této lokality Natura 2000, tedy přibližně 10 500 hektarů. Druhý orgán, Lasy Państwowe (Státní lesy, Polsko)(9) spravují na 52 646,88 hektarech tři lesní oblasti Białowieża (12 586,48 hektarů), Browsk (20 419,78 hektarů) a Hajnówka (19 640,62 hektarů)(10). Lesní oblast Białowieża představuje přibližně 20 % z celkové rozlohy uvedené lokality, tedy plochu rovnající se rozloze národního parku, a odpovídá asi 24 % rozlohy uvedených třech lesních oblastí dohromady.

28.      Dne 17. května 2012 vydal Minister Środowiska (ministr životního prostředí, Polsko) doporučení o vyloučení obhospodařovacích zásahů ve více než stoletých lesních porostech. Podle Polské republiky toto opatření v praxi zabránilo tomu, aby byly v těchto porostech provedeny účinné ochranné zásahy spočívající ve včasném odstranění a odvozu dostatečného množství smrkového dřeva napadeného lýkožroutem smrkovým a jeho přemístění mimo ohroženou oblast, a tím bylo znemožněno rychlým způsobem reagovat na narůstající šíření lýkožrouta smrkového.

29.      Dne 9. října 2012 schválil ministr životního prostředí na návrh Regionalnej Dyrekcji Lasów Państwowych w Białymstoku (regionální ředitelství Státních lesů v Białymstoku, Polsko) a v reakci na šetření EU Pilot předcházející zahájení řízení pro nesplnění povinnosti(11), které zahájila Komise v červnu 2011, Plan Urządzenia Lasu (lesní hospodářský plán) doplněný o předpokládané vlivy na životní prostředí (dále jen „LHP z roku 2012“).

30.      Tento plán obsahoval pro lesní oblast Białowieża seznam lesů a pozemků určených k zalesnění o celkové rozloze 12 592,71 hektarů, lesohospodářskou analýzu, program ochrany přírody a vymezení úkolů týkajících se:

–        objemu lesní produkce (pocházející z kácení předcházejícího těžbě a kácení v souvislosti s těžbou) ve výši 63 471 m³ netto kulatiny;

–        předpokládané plochy pro zalesnění a obnovu lesa (a to 12,77 hektarů);

–        plochy stanovené pro údržbu lesa (a sice 2 904,99 hektarů);

–        ochrany lesů, včetně ochranných opatření proti požáru;

–        organizace lovu;

–        požadavků na technickou infrastrukturu.

31.      Tento plán, který snižoval v průběhu deseti let povolený objem těžby dřeva pro tyto tři lesní oblasti na přibližně 470 000 m³, což byl v porovnání s 1 500 000 m³ dřeva vytěženého v letech 2003 až 2012 výrazný pokles, stanovil limit na 63 471 m³ pro lesní oblast Białowieża(12).

32.      Je ovšem nesporné, že v důsledku masivní těžby v letech 2012 až 2015 byl v lesní oblasti Białowieża maximální objem povolený v LHP z roku 2012 na období deseti let dosažen prakticky během tří let. Státní lesy současně v tomto období zaznamenaly rozšíření lýkožrouta smrkového.

33.      Dne 6. listopadu 2015 Regionalny Dyrektor Ochrony Środowiska w Białymstoku (regionální ředitel pro ochranu životního prostředí v Białymstoku, Polsko) přijal Plan Zadań Ochronnych (plán ochranné péče)(13) (dále jen „PZO z roku 2015“)(14), který stanoví cíle v oblasti ochrany a ochranná opatření týkající se lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska pro území třech lesních oblastí Białowieża, Browsk a Hajnówka v souladu s cíli uvedenými v čl. 6 odst. 1 směrnice o přírodních stanovištích. Tento PZO z roku 2015 je akt místního práva a podle Komise je třeba jej považovat za „plán pro péči [o lokalitu] nezbytný“ ve smyslu čl. 6 odst. 3 směrnice o přírodních stanovištích.

34.      V příloze 3 PZO z roku 2015 polské orgány upřesnily, podle přírodních stanovišť a stanovišť druhů živočichů a ptáků uvedených v příloze I směrnice o přírodních stanovištích, jakož i podle stanovišť druhů živočichů uvedených v příloze II této směrnice a ptáků uvedených v příloze I směrnice o ochraně ptáků, lesnické zásahy, které představují potenciální riziko pro zachování stanovišť v lokalitě Natura 2000 Puszcza Białowieska ve stavu příznivém z hlediska jejich ochrany. Z toho titulu bylo uvedeno zejména kácení stromů ve více než stoletých porostech dvou typů stanovišť (dubohabrové lesy a lužní lesy), odstraňování odumřelých nebo umírajících stromů či stromů napadených kůrovcem (borovic a smrků napadených lýkožroutem smrkovým), které mají více než 100 let, jakož i lesnické prořezy a lesnické činnosti za účelem omlazení lesů a smíšených lesů.

35.      Příloha 5 PZO z roku 2015 stanoví následující ochranná opatření, jejichž cílem je předejít potenciálním rizikům, vyjmenovaným v příloze 3 tohoto PZO, pro stanoviště a chráněné druhy přítomné v uvedených třech lesních oblastech:

–        zákaz lesnických zásahů (například kácení, zalesňování, údržba lesa) ve všech lesních porostech ve stanovištích 91D0 (rašelinné lesy) a 91E0 (lužní lesy s vrbami, topoly, olšemi a jasany);

–        zákaz lesnických zásahů ve všech jednodruhových porostech tvořených alespoň z 10 % stoletými exempláři ve stanovišti 9170 (subkontinentální dubohabrové lesy), stanovištích včelojeda lesního, strakapouda bělohřbetého, datlíka tříprstého, lejska malého a lejska bělokrkého, krasce a lesáka rumělkového, boroše Schneiderova (Boros schneideri) a páchníka hnědého (Osmoderma eremita);

–        zákaz lesnických zásahů ve všech jednodruhových porostech tvořených alespoň z 10 % stoletými exempláři (smrkové a borové porosty, nebo smrkoborové porosty) ve stanovištích kulíška nejmenšího a sýce rousného;

–        ochrana odumřelých stromů v obhospodařovaných lesních porostech za účelem ochrany stanovišť Pytho kolwensis, prahlece červenoštítého, rýhovce pralesního, a to zejména tím, že budou zachovány všechny více než stoleté odumřelé smrky až do úplného rozkladu, s výjimkou případu ohrožení veřejné bezpečnosti.

36.      Dne 25. března 2016 schválil ministr životního prostředí na návrh generálního ředitele Státních lesů přílohu LHP z roku 2012 (dále jen „příloha z roku 2016“) přijatou regionálním ředitelstvím Státních lesů v Białymstoku, kterou byly změněny části LHP z roku 2012 týkající se zaprvé celkové plochy lesů a pozemků určených k zalesnění, podle stavu k 1. lednu 2016, která činila (po změně) 12 585,3 hektarů, zadruhé objemu hlavní lesní produkce (pocházející z kácení předcházejícího těžbě a kácení v souvislosti s těžbou), který činil (po změně) 188 000 m³ netto kulatiny, a zatřetí plochy určené k zalesnění a obnově lesů o rozloze (po změně) 28,63 hektarů.

37.      Schválení přílohy z roku 2016 je odůvodněno „vznikem závažných škod v lesních porostech v důsledku trvalého šíření lýkožrouta [smrkového], které vyžaduje (v průběhu provádění LHP [z roku 2012]) zvýšení těžby dřeva (příležitostná produkce), a to s cílem zachovat lesy v odpovídajícím sanitárním stavu, zajistit trvalou udržitelnost lesních ekosystémů, zabránit poškozování přírodních stanovišť a zahájit proces jejich obnovy, včetně přírodních stanovišť v zájmu Společenství“.

38.      V této příloze se uvádí, že „upravuje zejména odstraňování napadených smrků s cílem omezit šíření lýkožrouta smrkového (nutnost provedení ozdravného kácení)“.

39.      Příloha dále upřesňuje, že bude zahájeno „odstraňování stromů s cílem zajistit bezpečnost osob nacházejících se v Bělověžském pralese, jelikož hromadění umírajících stromů představuje veřejné ohrožení“ na „turistických stezkách a na místech v lese určených pro odpočinek a rekreaci“.

40.      V této příloze se konečně uvádí, že „sucho v průběhu posledních let vedlo ke zvýšenému úhynu stromů a smrkových porostů a zvýšilo tak riziko požáru v Bělověžském pralese“.

41.      Příloha z roku 2016 umožnila téměř ztrojnásobení těžby dřeva v lesní oblasti Białowieża z 63 471 m³ na 188 000 m³ v letech 2012 až 2021 a provádění aktivních lesnických zásahů, jako ozdravné kácení, zalesňování a obnovní těžba v oblastech, ve kterých byly až doposud vyloučeny jakékoli zásahy.

42.      Stejně jako při přijetí LHP z roku 2012 vydal regionální ředitel pro ochranu životního prostředí v Białymstoku kladné stanovisko. Dále je nesporné, že regionální ředitelství Státních lesů v Białymstoku v roce 2015 provedlo pro účely přijetí přílohy z roku 2016 posouzení vlivů plánovaných opatření na životní prostředí, z něhož vyplynulo, že tato opatření nemají „negativní vliv na životní prostředí, a zejména na ochranu a celistvost lokality Natura 2000“.

43.      S cílem vypořádat se s odlišnými stanovisky ke způsobu péče o Bělověžský prales a „na základě vědeckých poznatků“ vypracovali ministr životního prostředí a generální ředitel Státních lesů v dokumentu, datovaném rovněž dne 25. března 2016, program nápravy s názvem „program týkající se Bělověžského pralesa jakožto kulturního a přírodního dědictví UNESCO a lokality, která je součástí sítě Natura 2000“. Tento program si klade za cíl „pečlivě zdokumentovat různé názory na věc, jakož i stanovit odpovědnost konkrétních osob ve vztahu k přijatým opatřením“. Za tím účelem bylo rozhodnuto:

–        „vypracovat a zpřístupnit veřejnosti“ vědecké a právní dokumenty týkající se Bělověžského pralesa;

–        realizovat studijní a monitorovací program, který bude obsahovat identifikaci a popis ploch, které byly zalesněny člověkem a byly na nich prováděny lesnické zásahy, a to s přihlédnutím k některým chráněným stanovištím a druhům. V rámci každého lesního porostu bude určen počet a objem odumřelých stromů a dále stanoven obsah organického uhlíku v lesním nadloží a v půdě, a

–        zpracovat fotodokumentaci.

44.      Za účelem ukončení vědecké polemiky o vhodnosti lidských zásahů a kácení stromů tento program počítal také s provedením dlouhodobého experimentu spočívajícího v tom, že bude vyhrazena třetina plochy lesních oblastí, ve kterých budou posuzovány účinky neprovádění lesnických zásahů tak, aby mohly být porovnány s účinky „zásahů spočívajících v kácení a těžbě stromů (mezi jinými)“ plánovaných v roce 2016, k nimž dojde na jiných místech. Počítalo se rovněž s analýzou ekonomických dopadů.

45.      Dne 31. března 2016 přijal generální ředitel Státních lesů, v souladu se svou působností a „s přihlédnutím k požadavkům souvisejícím s diverzifikací rizik závažného poškození přírodních stanovišť a ztráty biologické rozmanitosti, z důvodu jednoho z nejrozsáhlejších rozšíření lýkožrouta smrkového v historii na území Bělověžského pralesa, rozhodnutí č. 52, kterým byly stanoveny na území lesních oblastí Białowieża a Browsk „referenční zóny“. Tyto zóny tvoří přibližně 33 % rozlohy lesní oblasti Białowieża, tj. 4 137,28 hektarů, a jsou obhospodařovány v souladu s opatřeními vymezenými v LHP z roku 2012. Toto rozhodnutí č. 52 stanoví, že v rámci uvedených referenčních zón bude počínaje 1. dubnem 2016 a s přihlédnutím k lesním hospodářským plánům platným v těchto oblastech prováděno obhospodařování lesa, které má maximalizovat účinky utváření biologické rozmanitosti, a to (v praxi) výlučně v návaznosti na přírodní procesy“. V rozhodnutí se specifikuje, že se obhospodařování lesa omezí na:

„1)      kácení stromů, které ohrožují veřejnou bezpečnost a rovněž představují riziko požáru, a to v souvislosti s ponecháním pokácených stromů na místě;

2)      ponechání výše uvedených zón jejich přirozené obnově, v souladu s pravidly lesního hospodářství;

3)      zachování lesních zdrojů ve stavu, který v maximální míře omezuje vstup člověka do lesů tak, aby se zabránilo narušení výše uvedených přírodních procesů, s výhradou přístupu do lesa podle bodu 4);

4)      realizaci neproduktivních funkcí lesa, např. zpřístupnění pozemku k provedení vědeckých studií a jiných obdobných činností;

5)      vytvoření ochranného pásu podél hranic těchto zón umístěním feromonových lapačů, tedy opatření, která mají zamezit přechodu škodlivých organismů v míře ohrožující přežití lesa, z těchto a do těchto zón“.

Rozhodnutí č. 52 stanoví, že takto určené zóny nezahrnují nicméně přírodní rezervace.

46.      V oddílu 2 tohoto rozhodnutí se stanoví, že lesy, které spadají do lesních oblastí Białowieża a Browsk a nacházejí se mimo referenční zóny, budou obhospodařovány na základě lesních hospodářských plánů v souladu se zásadami trvale udržitelného obhospodařování lesů. Je zde uvedeno, že „toto obhospodařování bude prováděno tak, aby se fakticky zajistila ochrana přírody, přičemž se uplatní metody lesního hospodářství“.

47.      Podle oddílu 3 uvedeného rozhodnutí „činnosti v územním obvodu lesních oblastí Białowieża a Browsk, které se týkají inventarizace přírodního bohatství a monitorování biologické rozmanitosti, stavu přírodních stanovišť a uhlíkové bilance lesních ekosystémů, jakož i shromažďování faktografické dokumentace se řídí zvláštním nařízením generálního ředitele Státních lesů o inventarizaci přírodního bohatství všech území pod správou Státních lesů“. Regionální ředitel Státních lesů v Białymstoku podle odstavce 2 tohoto oddílu předloží každé dva roky (počínaje 31. lednem 2017) zprávu týkající se monitorování zásahů a stavu ochrany biologické rozmanitosti v Bělověžském pralese.

48.      Podle oddílu 4 písm. b) rozhodnutí č. 52 se lze odchýlit od zákazu aktivních lesnických zásahů na těchto plochách v případě „provádění prací, vyplývá-li závazek k jejich uskutečnění z obecně závazných právních předpisů, včetně PZO týkajícího se dané lokality Natura 2000“.

49.      Dne 17. února 2017(15) přijal generální ředitel Státních lesů pro předmětné tři lesní oblasti rozhodnutí č. 51 „o kácení stromů napadených lýkožroutem smrkovým a o odklizení stromů, které ohrožují veřejnou bezpečnost a představují riziko požáru, ve všech věkových třídách lesních porostů v lesních oblastech Białowieża, Browsk a Hajnówka(16)“.

50.      Článek 1 tohoto rozhodnutí stanoví, že „[v]zhledem k výjimečnosti a kalamitnímu charakteru situace způsobené rozšířením lýkožrouta smrkového v lokalitě Puszcza Białowieska jsou regionální ředitel Státních lesů v Białymstoku a lesní inspektoři lesních oblastí Białowieża, Browsk a Hajnówka povinni:

1.      bezodkladně zahájit v lesích spadajících pod správu Státních lesů kácení stromů, které ohrožují veřejnou bezpečnost, a to v prvé řadě podél pozemních komunikací a turistických stezek, přičemž je třeba zásadně a přednostně dbát na dodržování veřejné bezpečnosti;

2.      zahájit průběžné odstraňování suchých stromů a stromů zbylých po odklizení v souladu s ustanoveními, která se použijí v oblasti předcházení lesním požárům, a to mimo jiné jejich převozem nebo jejich rozřezáním a převozem;

3.      provádět průběžné a včasné kácení stromů napadených lýkožroutem smrkovým ve všech věkových třídách lesních porostů, jakož i včasné odklizení a odvoz dřeva (nebo jeho odkornění a uskladnění);

4.      na základě evidence přírodního bohatství lesů Puszczy Białowieskiej, který vypracovaly v roce 2016 Státní lesy, provádět a průběžně aktualizovat strategie obnovy lesních porostů po rozšíření lýkožrouta smrkového v lesním masivu Puszcza Białowieska s využitím různých metod obnovy (přirozená regenerace, obnova lesů síjí nebo sadbou) a ochrany s cílem opětovného vytvoření a obnovy fytocenóz, a zejména ochrany vzácných přírodních stanovišť, na něž se vztahuje ochrana lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska, a v případě potřeby umělé regenerace použít stromy a keře pocházející z Puszczy Białowieskiej;

5.      monitorovat účinky uvedené v bodě 4, a sice prováděním pravidelné inventarizace stavu lesů a posouzení biologické rozmanitosti, a to mimo jiné s využitím sítě ploch přírodní inventarizace ve velkém rozsahu;

6.      zahrnout dřevo odklizené po kácení uvedeném v bodech 1 až 3 do realizace projektu Leśne Gospodarstwa Węglowe (lesní uhlíkové farmy), uvedeného v pokynu generálního ředitele č. 2 ze dne 17. ledna 2017) [projekt zvyšování míry pohlcování CO2 a ostatních skleníkových plynů lesy]. Suché dřevo, které není napadeno [lýkožroutem smrkovým] (sterilní odumřelé dřevo) lze přechodně skladovat na uvolněných plochách a otevřených pozemcích. Napadené dřevo (dřevo napadené lýkožroutem) musí být odkorněno a uskladněno v souladu s pravidly stanovenými v instrukcích na ochranu lesů. Oblasti pro uskladnění dřeva musí být chráněny proti požáru;

7.      organizovat systém prodeje dřeva odklizeného po kácení podle bodů 1 až 3 za účelem uspokojení potřeb obyvatel obcí nacházejících se v územní oblasti Puszcza Białowieska“.

51.      Článek 2 tohoto rozhodnutí stanoví, že „v případě kácení podle článku 1 se u lesů spadajících pod správu Státních lesů v oblasti Puszczy Białowieskiej upouští od omezení týkajících se stáří stromů a funkce lesních porostů“.

52.      Je nesporné, že po přijetí rozhodnutí č. 51 došlo v předmětných třech lesních oblastech Białowieża, Browsk a Hajnówka, v „zóně lesní obnovy“ o rozloze přibližně 34 000 hektarů, která tvoří bezmála 54 % plochy lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska, k odstranění suchých stromů a stromů napadených lýkožroutem smrkovým.

53.      Nadto podle Komise, která vychází z údajů, jejichž zdrojem jsou Státní lesy, dosáhlo kácení v Bělověžském pralese od počátku roku 2017 celkového objemu více než 35 000 m³ dřeva, z toho více než 29 000 m³ smrku (tedy přibližně 29 000 stromů). Podle informací poskytnutých nevládními organizacemi, které využily údajů Státních lesů, bylo kácením více než stoletého porostu do května 2017 vytěženo 2 385,13 m³ dřeva v lesní oblasti Białowieża, 1 874 m³ v lesní oblasti Browsk a 6 540 m³ v lesní oblasti Hajnówka.

B.      Postup před zahájením soudního řízení

54.      Poté, co byla Komise informována o schválení přílohy z roku 2016, zaslala dne 7. dubna 2016 polským orgánům prostřednictvím elektronického komunikačního systému v rámci šetření předcházejícího zahájení řízení pro nesplnění povinnosti EU Pilot(17) žádost o vysvětlení k souboru otázek týkajících se dopadu zvýšené těžby dřeva v lesní oblasti Białowieża na stav ochrany přírodních stanovišť a druhů volně žijících živočichů v zájmu Společenství v lokalitě Natura 2000 Puszcza Białowieska.

55.      V odpovědi ze dne 18. dubna 2016 polské orgány odůvodnily zvýšení objemu vytěženého dřeva bezprecedentním rozšířením lýkožrouta smrkového.

56.      Dne 9. a 10. června 2016 se zástupci Komise dostavili do Bělověžského pralesa k provedení šetření v několika částech lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska.

57.      Dne 17. června 2016 Komise zaslala polským orgánům v souladu s článkem 258 SFEU výzvu dopisem s tím, že opatření schválená v příloze z roku 2016 nejsou odůvodněná, že se tyto orgány neujistily, že uvedená opatření nebudou mít nepříznivý účinek na celistvost lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska, a že tím, že povolily zvýšení těžby dřeva, nesplnily povinnosti, které pro ně vyplývají ze směrnice o přírodních stanovištích a směrnice o ochraně ptáků.

58.      V dopise ze dne 27. června 2016 zaslaném evropskému komisaři pro životní prostředí polský ministr životního prostředí informoval, že jsou nutné doplňující informace o stanovištích a druzích nacházejících se v lokalitě Natura 2000 Puszcza Białowieska a že jejich inventarizace probíhá.

59.      Dne 18. července 2016 odpověděly polské orgány na výzvu dopisem, přičemž námitky Komise v plném rozsahu odmítly.

60.      V únoru a březnu 2017 proběhla výměna dopisů mezi polským ministrem životního prostředí a evropským komisařem pro životní prostředí. Ministr životního prostředí uvedl, že první výsledky inventarizace jsou již známy a že na tomto základě rozhodl o zahájení kácení podle přílohy z roku 2016.

61.      Dopisem ze dne 28. dubna 2017 Komise zaslala Polské republice odůvodněné stanovisko, ve kterém jí vytkla nesplnění povinností vyplývajících z čl. 6 odst. 1 a 3 a čl. 12 odst. 1 písm. a) a b) směrnice o přírodních stanovištích, jakož i z čl. 4 odst. 1 a 2 a čl. 5 písm. b) a d) směrnice o ochraně ptáků. Komise polské orgány vyzvala, aby vyhověly tomuto odůvodněnému stanovisku ve lhůtě jednoho měsíce od jeho doručení. Tuto lhůtu Komise odůvodnila zejména informací, podle které již bylo kácení zahájeno, a tím, že lokalitě Natura 2000 Puszcza Białowieska v důsledku toho přímo hrozí závažná a nenapravitelná újma.

62.      Dne 26. května 2017 Polská republika odpověděla na odůvodněné stanovisko s tím, že vytýkaná nesplnění povinnosti nejsou opodstatněná.

63.      Jelikož Komise s touto odpovědí nebyla spokojena, podala projednávanou žalobu.

C.      Řízení před Soudním dvorem

64.      Samostatným podáním došlým kanceláři Soudního dvora dne 20. července 2017 podala Komise návrh na předběžná opatření podle článku 279 SFEU a čl. 160 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora směřující k tomu, aby Soudní dvůr Polské republice nařídil, aby do vyhlášení rozsudku Soudního dvora ve věci samé zastavila, s výjimkou případů ohrožení veřejné bezpečnosti, aktivní lesnické zásahy na stanovištích 91D0 (rašelinné lesy) a 91E0 (lužní lesy s vrbami, topoly, olšemi a jasany) a ve stoletých lesních porostech stanoviště 9170 (subkontinentální dubohabrové lesy), jakož i na stanovištích strakapouda bělohřbetého, datlíka tříprstého, kulíška nejmenšího, sýce rousného, včelojeda lesního, lejska malého, lejska bělokrkého a holuba doupňáka a na stanovištích saproxylických brouků, a sice lesáka rumělkového, boroše Schneiderova, prahlece červenoštítého, Pytho kolwensis, rýhovce pralesního a krasce, a dále aby zastavila odstraňování odumřelých stoletých smrků a kácení stromů v rámci zvyšování objemu těžby dřeva v lokalitě Natura 2000 Puszcza Białowieska, tedy činnosti vyplývající z přílohy z roku 2016 a rozhodnutí č. 51.

65.      Komise rovněž na základě článku 160 odst. 7 jednacího řádu Soudního dvora navrhla nařízení výše uvedených předběžných opatření dříve, než žalovaná předloží své vyjádření, a to z důvodu, že stanovištím a celistvosti lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska hrozí závažná a nenapravitelná újma.

66.      Usnesením ze dne 27. července 2017(18) místopředseda Soudního dvora prozatímně vyhověl tomuto návrhu až do přijetí usnesení, kterým bude ukončeno řízení o předběžných opatřeních.

67.      Dne 13. září 2017 Komise doplnila svůj návrh na předběžná opatření tak, že navrhla, aby Soudní dvůr uložil navíc Polské republice penále pro případ, že by Polská republika nesplnila povinnosti uložené v rámci řízení.

68.      Dne 28. září 2017 Polská republika navrhla, aby byla projednávaná věc přidělena velkému senátu Soudního dvora. Místopředseda Soudního dvora na základě článku 161 odst. 1 jednacího řádu předal věc k rozhodnutí Soudnímu dvoru, který ji s ohledem na její důležitost přidělil podle čl. 60 odst. 1 téhož jednacího řádu velkému senátu.

69.      Usnesením ze dne 20. listopadu 2017(19) Soudní dvůr návrhu Komise vyhověl, a to do vyhlášení rozsudku, jímž bude ukončeno řízení ve věci, a současně rozhodl, že Polská republika může výjimečně provádět zásahy uvedené v příloze z roku 2016 a v rozhodnutí č. 51, jsou-li naprosto nezbytné, a jen v rozsahu, ve kterém jsou přiměřené, k přímému a bezodkladnému zajištění veřejné bezpečnosti osob, a to jen tehdy, pokud z objektivních důvodů nelze provést jiná, méně radikální opatření. Soudní dvůr dále Polské republice uložil, aby do patnácti dnů od oznámení tohoto usnesení oznámila Evropské komisi veškerá opatření, která přijme s cílem bezezbytku splnit povinnosti z něj vyplývající a upřesnila – s uvedením odůvodnění – aktivní lesnické zásahy, které má v úmyslu provést z důvodu jejich nezbytnosti pro zajištění veřejné bezpečnosti. Soudní dvůr rozhodl, že o doplnění návrhu Komise směřujícím k uložení penále bude rozhodnuto později(20).

70.      Podáním došlým kanceláři Soudního dvora dne 7. srpna 2017 požádala Komise o přednostní projednání této věci podle čl. 53 odst. 3 jednacího řádu Soudního dvora. Rozhodnutím ze dne 9. srpna 2017 předseda Soudního dvora této žádosti vyhověl. Usnesením ze dne 11. října 2017(21) nicméně předseda Soudního dvora rozhodl bez návrhu o tom, že tato věc bude projednána ve zrychleném řízení podle článku 23a statutu Soudního dvora Evropské unie a článku 133 jednacího řádu Soudního dvora.

III. Argumentace účastníků řízení

A.      K přípustnosti

71.      Polská republika tvrdí, že druhý žalobní důvod, třetí žalobní důvod a čtvrtý žalobní důvod, které uplatňuje Komise, jsou nepřípustné v rozsahu, v němž se týkají zásahů podle rozhodnutí č. 51, které jsou prováděny na území lesních oblastí Browsk a Hajnówka. Tyto žalobní důvody předně podle Polské republiky neodůvodněně rozšiřují rozsah výtek uvedených v odůvodněném stanovisku, jelikož tam uvedené výtky odkazují výhradně na důsledky, které má přijetí přílohy z roku 2016, pokud jde o lesní oblast Białowieża. Předmět sporu je tak rozšířen rationae loci, ale také rationae materiae, neboť zásahy podle rozhodnutí č. 51 jsou odlišné od těch, které vymezuje příloha z roku 2016. Dále je formulace těchto žalobních důvodů nejasná, a to zejména co se týče otázky, zda tyto žalobní důvody souvisejí pouze s přijetím přílohy z roku 2016 nebo se týkají také zásahů uvedených v rozhodnutí č. 51.

72.      Na podporu přípustnosti všech svých žalobních důvodů Komise na jednání uvedla, že z ustálené judikatury vyplývá, že předmět sporu lze mezi fází postupu před zahájením soudního řízení a fází soudního řízení rozšířit, pokud jsou vytýkané skutečnosti stejné povahy a zakládají-li stejné jednání. Podle Komise z informací ve spise vyplývá, že skutečnosti, které byly Polské republice vytýkány v odůvodněném stanovisku, se týkaly pouze lesní oblasti Białowieża, neboť opatření přijatá polskými orgány v té době se vztahovala pouze na tuto lesní oblast. Komise přitom zdůrazňuje, že stejná opatření přijala Polská republika pro dvě další lesní oblasti, které jsou součástí lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska. Vzhledem k tomu, že se jedná o tytéž skutečnosti, které zakládají stejné jednání, má Komise za to, že je odůvodněné, aby se žaloba pro nesplnění povinnosti týkala celého území, na které se vztahovala sporná opatření ke dni zahájení řízení u Soudního dvora. Komise mimoto tvrdí, že pokud by nebyla uznána přípustnost její žaloby z důvodu, že se nevztahovala na skutečnosti, které ji časově následují, značně by to ztížilo či dokonce znemožnilo výkon jejího práva na podání žaloby. V tomto ohledu Komise poukazuje na to, že zeměpisné rozšíření, ke kterému došlo mezi odůvodněným stanoviskem a žalobou pro nesplnění povinnosti, je pouze důsledkem toho, že se samy polské orgány rozhodly během postupu před zahájením soudního řízení přijmout rozhodnutí stejné povahy a toto rozhodnutí zveřejnit se zpožděním, což vylučuje, aby toto zeměpisné rozšíření bylo uznáno jako důvod nepřípustnosti její žaloby.

B.      K věci samé

1.      Komise

73.      V rámci prvního žalobního důvodu Komise tvrdí, že Polská republika tím, že schválila přílohu z roku 2016 a provedla v příloze stanovené lesnické zásahy, aniž se ujistila, že to nebude mít nepříznivý účinek na celistvost lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 6 odst. 3 směrnice o přírodních stanovištích.

74.      Podle Komise vzhledem k tomu, že příloha z roku 2016 mění LHP z roku 2012, představuje plán nebo projekt, který s lokalitou Natura 2000 Puszcza Białowieska přímo nesouvisí nebo není pro péči o ni nezbytný, avšak bude mít pravděpodobně na tuto lokalitu významný vliv z důvodu ztrojnásobení objemu těžby dřeva v lesní oblasti Białowieża, které příloha z roku 2016 stanoví. Na rozdíl od PZO totiž nejsou LHP plány péče ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice o přírodních stanovištích, jelikož nestanoví cíle ochrany a ochranná opatření, které jsou pro lokality Natura 2000 nezbytné. Účelem LHP je regulovat především lesohospodářské postupy, a to zejména tím, že stanoví maximální objem dřeva, který lze vytěžit, a opatření pro ochranu lesů. Podle Komise bylo tudíž třeba, aby před schválením nebo změnou LHP bylo provedeno odpovídající posouzení důsledků LHP pro předmětnou lokalitu Natura 2000 z hlediska cílů ochrany této lokality podle čl. 6 odst. 3 směrnice o přírodních stanovištích, což se ostatně v projednávané věci stalo, neboť Polská republika v roce 2015 takové posouzení důsledků návrhu přílohy z roku 2016 na ochranu lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska provedla.

75.      Komise má nicméně za to, že se polské orgány neujistily, že příloha z roku 2016 nebude mít nepříznivý účinek na celistvost této lokality Natura 2000, což předpokládá trvalé zachování jejích základních charakteristik souvisejících s výskytem typu přírodního stanoviště, jehož ochrana byla důvodem pro zařazení této lokality do seznamu LVS a ZCHO. V projednávané věci jsou základní charakteristiky celistvosti uvedené lokality Natura 2000 následující: v lokalitě probíhající přírodní ekologické procesy (přirozená regenerace stromů, přirozený výběr druhů, přirozená ekologická sukcese), rozmanitost skladby druhů a věková struktura jejích lesních porostů, které zahrnují zejména významný podíl stromů v optimální nebo terminální fázi vývoje, bohatý výskyt odumřelého dřeva a výskyt druhů, které jsou typické pro přirozené lesy nenarušené zásahy člověka a žijí ve výše zmíněných přírodních stanovištích.

76.      Komise v podstatě tvrdí, že polské orgány nemohly vyloučit, že existují vědecké pochybnosti o neexistenci škodlivých dopadů na celistvost lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska, pokud vyšly z posouzení vlivů na životní prostředí, které bylo vypracováno v roce 2015 před přijetím přílohy z roku 2016, a to proto, že toto posouzení vycházelo z posouzení, které bylo uskutečněno v roce 2012 před přijetím LHP z roku 2012, a soustředilo se na porosty napadené lýkožroutem smrkovým. Komise dále tvrdí, že ani pozdější zavedení referenčních ploch a inventarizačních prací nemohlo přinést jistotu nezbytnou pro povolení lesohospodářských prací.

77.      Komise zejména poukazuje na to, že opatření stanovená v příloze z roku 2016, která spočívají v odstraňování odumřelých nebo umírajících stromů, lesnické zásahy spočívající v ozdravném kácení, kácení stromů ve více než stoletých porostech subkontinentálních dubohabrových lesů a lužních lesů a v odstraňování více než stoletých umírajících smrků napadených lýkožroutem smrkovým představují pro předmětná přírodní stanoviště a pro stanoviště druhů „potenciální rizika“ uvedená v PZO z roku 2015. Působení lýkožrouta smrkového naproti tomu nelze podle Komise považovat za „potenciální riziko“, neboť naopak odstraňování smrků napadených lýkožroutem smrkovým je v příloze 3 PZO z roku 2015 výslovně považováno za ohrožení stanovišť třech druhů chráněných ptáků.

78.      Komise nadto zdůrazňuje, že za současného stavu vědeckého poznání jsou fáze šíření lýkožrouta smrkového pokládány za součást přirozených koloběhů, k nimž v tomto typu lesů pravidelně dochází. Tyto koloběhy ostatně nebyly v rámci Bělověžského národního parku, jehož stav ochrany stanovišť je lepší než v lesních oblastech spravovaných Státními lesy, kde docházelo k ozdravnému kácení, nijak monitorovány. Vědecké studie rovněž dokládají lepší stav stanovišť Bělověžského pralesa, ve kterých je vyloučen jakýkoliv zásah člověka. Vědci se mimoto obávají, že odstraňování odumřelých nebo umírajících stromů narušuje rovnováhu věkové struktury lesních porostů, snižuje rozmanitost chráněných druhů a stanovišť a vede k zániku důležitých zdrojů potravy pro řadu chráněných druhů živočichů. Odstraňování odumřelého dřeva v rámci ozdravného kácení je podle Komise neslučitelné s cíli ochrany chráněných oblastí, neboť ponechání odumřelého dřeva v lese je nezbytné pro ochranu biologické rozmanitosti.

79.      Komise se dále domnívá, že z odpovědi polských orgánů na žádost EU Pilot vyplývá, že opatření schválená v příloze z roku 2016 budou prováděna na ploše 5 100 hektarů, což představuje 58 % lesní oblasti Białowieża a 8 % rozlohy lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska. Komise k tomuto uvádí, že polské orgány v odpovědi na odůvodněné stanovisko uvedly, že pokud se zohlední referenční zóny, bude oblast působnosti přílohy z roku 2016 zahrnovat 3 401 hektarů, tedy 5,4 % rozlohy lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska. Komise zdůrazňuje, že takto provedená opatření budou mít ve skutečnosti mnohem významnější vliv, přičemž i samotné polské orgány uznaly, že zásahy, které mají zabránit šíření lýkožrouta smrkového, se budou týkat celkové plochy 34 000 hektarů, zatímco referenční plochy, na kterých nebudou tato opatření prováděna, představují 17 000 hektarů. Za těchto podmínek má Komise za to, že dopady daných opatření na ochranu životního prostředí nelze považovat za zanedbatelné, a to tím spíše, že příslušné orgány při stanovení objemu těžby dřeva ve výši 63 471 m³ do roku 2021 v LHP z roku 2012 nalezly, poté co posoudily vlivy na životní prostředí, vyváženou úroveň těžby z hlediska cílů ochrany uvedené lokality Natura 2000.

80.      Komise má za to, že v průběhu celého rozhodovacího procesu polské orgány ani jednou nepřihlédly k výhradám a posudkům vědeckých institucí. V tomto ohledu je podle Komise posouzení vlivů na životní prostředí z roku 2015 založeno jednak na nesprávné metodě, neboť neodkazuje na zvláštní cíle ochrany stanovišť a živočišných druhů, které byly předmětem PZO z roku 2015, a jednak vychází z posouzení z roku 2012 a zaměřuje se na porosty napadené lýkožroutem smrkovým. Uvedené posouzení nadto nedefinovalo, co se rozumí celistvostí předmětné lokality Natura 2000, ani neuvedlo, v čem by na ni mohly mít předpokládané zásahy nepříznivý účinek. Podle Komise hrozí, že k provedení zamýšlených lesnických zásahů dojde, aniž by byly dostatečně zohledněny požadavky a cíle ochrany těchto stanovišť a druhů. Příloha z roku 2016 kromě toho nebyla přijata na základě aktualizovaných informací, jelikož polské orgány za účelem lepšího obeznámení se s místy rozšíření těchto druhů provedly v roce 2016 inventarizaci lokality, jejíž výsledky nebyly v době vydání odůvodněného stanoviska konečné.

81.      Na podporu posledně uvedeného tvrzení Komise připomíná, že podle judikatury Soudního dvora nesmí z vědeckého hlediska přetrvávat žádná důvodná pochybnost o neexistenci škodlivých dopadů na celistvost příslušné lokality k datu přijetí rozhodnutí o realizaci projektu(22). Polská republika tudíž porušila čl. 6 odst. 3 směrnice o přírodních stanovištích, byť jen z toho důvodu, že ministr životního prostředí si nemohl být při schvalování přílohy z roku 2016 jistý, že zásahy upravené touto přílohou nebudou mít škodlivé dopady na celistvost lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska. Z uvedeného podle Komise dále vyplývá, že žádné opatření nemůže porušení tohoto ustanovení napravit, a to ani případné následné zjištění neexistence škodlivých dopadů, neboť podmínky pro přijetí kladného rozhodnutí nebyly splněny v době, kdy byla příloha schvalována.

82.      Komise tvrdí, že v důsledku toho nelze vytvoření „referenčních ploch“ na 33 % území této lokality Natura 2000 považovat za opatření, které zmírňuje škodlivé dopady provádění přílohy z roku 2016. Předně tyto plochy nebyly předmětem posouzení vlivů na životní prostředí uskutečněného v roce 2015. Kromě toho vytvoření těchto ploch neumožňuje vyloučit nebo snížit škodlivé dopady způsobené prováděním této přílohy. Tyto plochy totiž pouze zachovávají předchozí situaci v části lesní oblasti Białowieża, neomezují však škodlivé dopady, které ze zásahů stanovených v příloze z roku 2016 vyplývají pro zbývající území této oblasti, které je mnohem většího rozsahu. Podle Komise byly „referenční plochy“ mimoto určeny nahodile. Vzhledem k tomu, že určení těchto ploch nemá vliv na celkový maximální objem těžby dřeva stanovený v této příloze, ve skutečnosti vede vymezení uvedených zón k zintenzivnění kácení na zbývajícím území lesní oblasti Białowieża.

83.      Komise dále poukazuje na to, že je možné odchýlit se u těchto ploch od zákazu [kácení], jelikož rozhodnutí č. 52 v odstavci 4 písm. b) umožňuje odhlédnout od omezení, která jsou v těchto referenčních oblastech stanovena, a rozhodnutí č. 51 ukládá pokácet a odstranit suché stromy, jakož i stromy všech věkových tříd napadených lýkožroutem smrkovým, aniž tyto plochy zohledňuje.

84.      V rámci druhého žalobního důvodu Komise tvrdí, že Polská republika tím, že provedla aktivní lesnické zásahy stanovené v příloze z roku 2016 a v rozhodnutí č. 51, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 6 odst. 1 směrnice o stanovištích a z čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice o ochraně ptáků.

85.      Komise tvrdí, že podle čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice o ochraně ptáků jsou členské státy povinny pro druhy ptáků uvedené v příloze I této směrnice, které byly důvodem pro vytvoření ZCHO, a pro stěhovavé druhy neuvedené v této příloze, přijmout zvláštní opatření týkající se ochrany jejich přírodních stanovišť s cílem zajistit přežití těchto druhů a rozmnožování v jejich areálu rozšíření. Zachování stanovišť Natura 2000 Puszcza Białowieska ve stavu příznivém z hlediska jejich ochrany se podle Komise týká v souladu s čl. 4 odst. 1 směrnice o ochraně ptáků zejména následujících druhů: včelojeda lesního, strakapouda bělohřbetého, datlíka tříprstého, kulíška nejmenšího, sýce rousného, lejska malého a lejska bělokrkého. Holub doupňák patří ke stěhovavým druhům uvedených v čl. 4 odst. 2 této směrnice.

86.      Komise zdůrazňuje, že cílem směrnice o ochraně ptáků a směrnice o přírodních stanovištích je zachování a obnova stanovišť těchto druhů v příznivém stavu z hlediska jejich ochrany, a nikoliv pouze předcházení jejich vyhynutí. Tvrzení, podle kterého je zintenzivnění kácení v souladu s ustanoveními o ochraně ptáků vzhledem k tomu, že v předmětné lokalitě byl zachován minimální počet párů z čeledi datlovitých („datlů“), je tudíž neopodstatněné.

87.      Komise dále podotýká, že sama skutečnost, že opatření pro ochranu lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska byla zapsána do PZO z roku 2015, bez skutečné možnosti taková opatření použít, nepostačuje k závěru, že byla splněna povinnost stanovit nezbytná ochranná opatření podle čl. 6 odst. 1 směrnice o přírodních stanovištích. Toto „stanovení“ totiž podle Komise předpokládá, že lze taková opatření skutečně použít a že tedy mohou mít užitečný účinek. Tento výklad platí i pro čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice o ochraně ptáků.

88.      Provádění aktivních lesnických zásahů, jako je kácení, ozdravné kácení a zalesňování ve stanovištích, u nichž zachování jejich stavu z hlediska ochrany takové zásahy přísně vylučuje, neboť je klade na roveň ohrožení, je podle Komise v rozporu s ochrannými opatřeními, která vyžadují zejména „zákaz lesnických zásahů ve všech jednodruhových porostech tvořených alespoň z 10 % stoletými a více než stoletými exempláři“, „zachování odumřelých stromů“, jakož i „zachování všech odumřelých smrků stoletých až do úplného rozkladu“. V tomto ohledu se místa, kde jsou tyto zásahy plánovány, shodují s lokalitami stoletých porostů a stanovišti saproxylických brouků, a to zejména lesáka rumělkového a boroše Schneiderova. Ztrojnásobení těžby lesa do roku 2021 a s tím spojené odstraňování stromů jsou v rozporu ochrannými opatřeními a brání uplatnění jejich užitečného účinku. Tyto zásahy představují ze své povahy ohrožení přírodních stanovišť a stanovišť druhů ptáků a saproxylických brouků, které jsou uvedeny v příloze 3 PZO z roku 2015.

89.      Uvedené zásahy tedy nejenže tato ohrožení zvyšují, ale nadto ještě více komplikují provádění ochranných opatření stanovených v PZO z roku 2015. Mohou mít rovněž škodlivý dopad na obecný stav ochrany některých druhů saproxylických brouků, zejména prahlece červenoštítého a krasce, v Polsku a Evropě, a to vzhledem k tomu, že lokalita Natura 2000 Puszcza Białowieska je jedním z posledních či jedním z nejvýznamnějších areálů jejich rozšíření v Unii.

90.      V rámci třetího žalobního důvodu Komise tvrdí, že Polská republika tím, že provedla lesnické zásahy stanovené v příloze z roku 2016 a v rozhodnutí č. 51, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 12 odst. 1 písm. a) a d) směrnice o přírodních stanovištích, jelikož tyto zásahy neumožňují zabránit poškozování nebo ničení míst rozmnožování nebo míst odpočinku saproxylických brouků uvedených v příloze IV písm. a) této směrnice, a sice lesáka rumělkového, krasce, prahlece červenoštítého a Pytho kolwensis a v důsledku toho představují vážné ohrožení pro jejich přežití.

91.      Článek 12 směrnice o přírodních stanovištích ukládá členským státům jak povinnost přijmout úplný právní rámec, tak povinnost provést konkrétní opatření k zastavení úbytku populace druhů uvedených v této příloze. Systém přísné ochrany předpokládá přijetí ucelených a koordinovaných opatření preventivní povahy, která mají umožnit, aby bylo účinně zabráněno poškozování nebo ničení míst rozmnožování nebo míst odpočinku těchto druhů(23).

92.      Komise tvrdí, že všechny druhy saproxylických brouků, na které se vztahuje tato přísná ochrana, potřebují v průběhu svého životního cyklu umírající nebo odumřelé stromy, stojící či ležící. Různé vědecké studie potvrzují, že odumřelé smrky tvoří hlavní stanoviště lesáka rumělkového a jsou zásadní součástí jeho životního cyklu. Dva nebo tři roky poté, co smrk odumře, nebo v pozdější fázi jeho rozkladu je strom osídlen jinými druhy saproxylických brouků, mezi jinými Pytho kolwensis a prahlecem červenoštítým. Zintenzivnění kácení porostů, zejména smrků, a odstraňování odumřelého dřeva a umírajících stromů napadených lýkožroutem smrkovým vede k úhynu těchto přísně chráněných druhů a ničení jejich míst rozmnožování nebo míst odpočinku. Vzhledem k tomu, že jsou tyto druhy, které pobývají v pařezech a pod kůrou stromů, málo viditelné, není možné zvolit účinná paliativní opatření, jako například selektivní kácení. Jediným relevantním opatřením, které je způsobilé předejít poškozování míst rozmnožování nebo míst odpočinku těchto druhů, je podle Komise nezasahovat do stanovišť, o nichž je známo, že se tam nacházejí.

93.      Zákazy uvedené v článku 12 směrnice o přírodních stanovištích jsou podle Komise absolutní, nezávislé na množství a přítomnosti jedinců druhů živočichů, které mají být předmětem opatření přísné ochrany. Skutečnost, že je lesák rumělkový hojně rozšířený, tedy nemůže ospravedlnit zintenzivnění lesnických zásahů, které jsou způsobilé vést k porušení těchto zákazů. Prahlec červenoštítý je kromě toho mimořádně vzácný druh, pro který existují v Polsku pouze čtyři známá stanoviště, z toho dvě v lesní oblasti Białowieża, takže zánik byť jen jednoho stanoviště může mít značný škodlivý dopad na zachování stavu ochrany prahlece červenoštítého v Evropě. Co se týče krasce, ten se vyskytuje v Polsku pouze v lokalitě Natura 2000 Puszcza Białowieska. Tato lokalita je konečně posledním a také nejvýznamnějším stanovištěm Pytho kolwensis v Polsku, přičemž je známo, že v Unii se Pytho kolwensis vyskytuje pouze ve Švédsku a Finsku.

94.      V rámci čtvrtého žalobního důvodu Komise tvrdí, že Polská republika tím, že nestanovila obecnou právní úpravu ochrany způsobilou předcházet zejména úmyslnému ničení hnízd a vyrušování strakapouda bělohřbetého, datlíka tříprstého, kulíška nejmenšího a sýce rousného, tedy druhů uvedených v příloze I směrnice o ochraně ptáků, v lokalitě Natura 2000 Puszcza Białowieska, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 5 písm. b) a d) této směrnice.

95.      Komise tvrdí, že článek 5 směrnice o ochraně ptáků, obdobně jako článek 12 směrnice o přírodních stanovištích, ukládá členským státům nejen povinnost stanovit úplný právní rámec, ale taktéž povinnost přijmout konkrétní a propracovaná ochranná opatření, a to včetně účinných prováděcích opatření. Tento režim vyplývá z povinnosti účinně bránit úbytku těchto druhů ptáků. Je přitom zřejmé, že značné zintenzivnění těžby dřeva v lokalitách, které mají zásadní význam pro rozmnožování a odpočinek druhů přirozeně se vyskytujících ve volné přírodě v předmětné lokalitě Natura 2000, zvyšuje riziko úmyslného ničení hnízd a vyrušování, a to i během rozmnožování.

96.      Lokalita Natura 2000 Puszcza Białowieska je podle Komise nejvýznamnější oblastí výskytu strakapouda bělohřbetého a datlíka tříprstého v Polsku. Umírající a odumřelé stromy, zejména stoleté smrky, jsou nejdůležitějšími místy potravy a rozmnožování těchto dvou druhů „datlů“. Odstranění tisíců stromů napadených lýkožroutem smrkovým vede k úmyslnému ničení stanovišť těchto druhů „datlů“ a jejich rozsáhlému vyrušování. Polské orgány v této souvislosti nepředložily důkaz o tom, že těmto dvěma druhům „datlů“ přináší zintenzivnění kácení stromů v jejich stanovištích prospěch, když přitom zintenzivnění kácení je naopak způsobilé úbytek těchto druhů urychlit. Navíc neexistují informace o tom, zda se poté, co se lýkožrout smrkový přestane šířit, může populace těchto druhů vrátit na více či méně významnou úroveň. K tomu, aby se sázením mladých smrků opět dosáhlo stavu stanoviště vhodného pro „datly“, jakým je stanoviště tvořené starými porosty, zejména stoletými smrky, by bylo třeba desetiletí. Konečně je potřeba vzít v úvahu skutečnost, že v oblastech napadených lýkožroutem smrkovým se smrky regenerují samy, bez nutnosti lidského zásahu.

97.      Komise dále tvrdí, že umírající a odumřelé stromy jsou taktéž důležitými místy hnízdění kulíška nejmenšího a sýce rousného, kteří jsou závislí na výskytu dutin vytvořených „datly“. Rozsáhlé odstraňování smrků napadených lýkožroutem představuje významný faktor ničení jejich míst rozmnožování. Lokalita Natura 2000 Puszcza Białowieska je přitom jedním z areálů s nejhustějším rozšířením kulíška nejmenšího a sýce rousného. Skutečnost, že výskyt kulíška nejmenšího je zde vyšší než jeho průměrný výskyt v Polsku, nemůže ospravedlnit aktivní lesnické zásahy, které mohou vyrušovat jedince a ničit hnízda tohoto druhu.

98.      Ze získaných informací rovněž vyplývá, že k odstraňování a kácení došlo v období rozmnožování těchto čtyř druhů ptáků z čeledi datlovitých a puštíkovitých. Příloha z roku 2016 a rozhodnutí č. 51 přitom umožňují kácení bez časového omezení. Nelze tedy vyloučit, že došlo k porušení zákazu vyrušovat tyto druhy v době rozmnožování.

2.      Polská republika

99.      K prvnímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 6 odst. 3 směrnice o přírodních stanovištích Polská republika předně uvádí, co se týče statusu přílohy z roku 2016, že LHP z roku 2012, stejně jako uvedená příloha, představuje „plán péče“ ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice o přírodních stanovištích. Podle Polské republiky je technickým nástrojem provádění PZO. Vzhledem k tomu, že PZO neodkazuje na objem těžby dřeva na území jednotlivých lesních oblastí, ale uvádí toliko místa, kde se mají uskutečnit zásahy nezbytné pro potřeby ochrany druhů a stanovišť, nebylo by uplatnění PZO bez LHP možné. Polská republika dále zdůrazňuje, že strategické posouzení vlivů na životní prostředí uskutečněné v roce 2015 prokázalo, že provedení lesnických zásahů podle přílohy z roku 2016 nebude mít žádný negativní vliv na chráněné druhy a chráněná stanoviště lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska, ani na soudržnost a celistvost této lokality.

100. Podle Polské republiky vyplývala v daném případě nutnost zvýšení objemu těžby dřeva, který byl stanoven v LHP z roku 2012, zejména z nemožnosti uskutečnit v plném rozsahu ochranná opatření, která byla v té době zakotvena v návrhu PZO. Příloha z roku 2016 tak umožňuje plnit úkoly v oblasti ochrany spočívající v omezení šíření lýkožrouta smrkového. K tomu je třeba zdůraznit, že úroveň těžby dřeva uvedená v příloze z roku 2016, a sice 188 000 m3, je výrazně nižší než úrovně těžby uvedené v LHP ve vztahu k období 1992–2001 (308 000 m3) a 2002–2011 (302 000 m3). Komise neupřesňuje, z jakého důvodu byla výrazně vyšší úroveň těžby dřeva z hlediska cílů ochrany této lokality Natura 2000 dříve přípustná.

101. K tvrzení Komise, podle kterého nedošlo k posouzení, zda příloha z roku 2016 nebude mít škodlivé důsledky pro celistvost lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska, Polská republika uvádí, že podle ustawy o udostępnianiu informacji o środowisku i jego ochronie, udziale społeczeństwa w ochronie środowiska oraz o ocenach oddziaływania na środowisko (zákon o přístupu k informacím o životním prostředí a jeho ochraně, o účasti veřejnosti na ochraně životního prostředí a o posuzování vlivů na životní prostředí) ze dne 3. října 2008(24) se strategické posouzení vlivů přílohy z roku 2016 na životní prostředí ukázalo jako nezbytné, jelikož regionální ředitel pro ochranu životního prostředí v Białymstoku vyhodnotil jako pravděpodobné, že provádění přílohy z roku 2016 by mohlo mít potenciální dopad na lokalitu Natura 2000 Puszcza Białowieska. Přílohu z roku 2016 bylo z toho důvodu možné povolit teprve po ujištění se, že předpokládané zásahy nebudou mít negativní dopad na tuto lokalitu. V návaznosti na posouzení vlivů na životní prostředí byl první návrh přílohy, jenž stanovil objem těžby dřeva ve výši 317 894 m3, odložen z důvodu negativního stanoviska regionálního ředitele pro ochranu životního prostředí v Białymstoku. Těžba dřeva byla nakonec v příloze z roku 2016 omezena na 129 000 m3, a to po dalším posouzení, které prokázalo neexistenci významného negativního vlivu na celistvost uvedené lokality. Posouzení, jak ostatně uznala i Komise, tedy proběhlo. Příloha z roku 2016 má podle Polské republiky dokonce významný pozitivní dopad, a to přinejmenším ve střednědobém horizontu, na soubor prvků uvedených v PZO z roku 2015, jelikož změna objemu těžby byla nezbytná pro provedení ochranných opatření podle PZO z roku 2015. Tato příloha mimoto neupravuje úmyslné usmrcování, nebo odchyt či vyrušování zvířat. Současný stav míst rozmnožování a míst odpočinku z hlediska ochrany je zachován, a to v souladu s PZO z roku 2015.

102. Polská republika dále tvrdí, že Komise ve skutečnosti nesprávně předpokládala, že opatření vyjmenovaná v příloze z roku 2016 představují sama o sobě riziko škodlivých účinků na celistvost lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska. V tomto ohledu Komise opomněla spolu se strategickým posouzením vlivů přílohy z roku 2016, provedeným podle čl. 6 odst. 3 směrnice o přírodních stanovištích, zohlednit soubor empirických údajů, jakož i vědecké a historické dokumenty týkající se předmětné lokality Natura 2000, a také nejdůležitější aspekt této lokality Natura 2000. Tím je skutečnost, že se lokalita Natura 2000 Puszcza Białowieska utvářela po staletí lidskými zásahy prostřednictvím trvale udržitelného využívání lesů. Zejména pak stav a procento pokrytí stanovišti a druhy vyskytujícími se v době vyhlášení lokality PLC200004 Puszcza Białowieska jakožto součásti sítě Natura 2000 jsou výsledkem předchozího využívání Bělověžského pralesa, a sice těžby dřeva v lesních porostech, které byly v minulosti vysázeny. Ve skutečnosti k úhynu lesních porostů, zejména smrků, vedlo radikální snížení těžby dřeva ve stárnoucích lesních porostech v LHP z roku 2012, a to pod tlakem Komise. Přerušení trvale udržitelného hospodaření se zdroji Bělověžského pralesa přispělo k rozšíření lýkožrouta smrkového. V návaznosti na to začala chráněná stanoviště doznávat změn. Například dubohabrové lesy, tedy převažující stanoviště, se začaly měnit v močály a louky. Polské orgány proto s cílem řešit rozšíření lýkožrouta smrkového vypracovaly program nápravy, jehož východiskem byla celková inventarizace stavu stanovišť a druhů v lokalitě Natura 2000 Puszcza Białowieska, jejíž výsledky nebyly v okamžiku, kdy Polská republika předložila svou žalobní odpověď, ještě k dispozici. V tomto kontextu bylo přijetí přílohy z roku 2016 pokusem o návrat k původní metodě obhospodařování.

103. Za těchto okolností ohrožuje celistvost lokality Natura 2000 a kontinuitu stanovišť, která se v ní nacházejí, ukončení ochranných opatření. Komise se tudíž dopustila pochybení, když vyšla z prvotního charakteru Bělověžského pralesa a tvrdila, že druhy vyskytující se v tomto lese jsou druhy typické pro oblasti nenarušené člověkem. Kupříkladu hnědásek chrastavcový (Euphydryas aurinia), který tu byl v minulosti přítomen z důvodu pravidelné pastvy dobytka, se zde již po ukončení této činnosti nevyskytuje.

104. Pro aktivní lesnické zásahy se rozhodly i jiné členské státy. Rakouská republika například zavedla program pro omezení šíření lýkožrouta smrkového v národních parcích a na územích s vysokou přírodní hodnotou, v jehož rámci byl zákaz činnosti zachován v „centrech biologické rozmanitosti“ a souběžně jsou s využitím lesohospodářských technik chráněny sousední hospodářské lesy. Obecně se doporučuje, aby pozemky, na kterých jsou chráněny přírodní procesy, jako národní parky, byly rozděleny na bezzásahové oblasti a periferní oblasti, ve kterých budou prováděny zásahy za účelem omezení šíření lýkožrouta smrkového. Vytvořením referenčních zón zvolila Polská republika stejný přístup. Třebaže podle tohoto členského státu negativní účinky na velikost populace „datlů“ v důsledku lesnických zásahů existují, jejich dopad je omezený, jelikož množství „datlů“ lze v souladu s PZO pro lokalitu Natura 2000 Puszcza Białowieska zachovat na relativně vysoké úrovni. Kromě toho na rozdíl od toho, co tvrdí Komise, nelze stanovení referenčních ploch v žádném případě vnímat jako přiznání existence negativních vlivů prováděných zásahů na životní prostředí či snahu zmírnit účinky takových dopadů.

105. Polská republika dále tvrdí, že zásahy stanovené v příloze z roku 2016 jsou v souladu s PZO z roku 2015. Podle tohoto plánu jsou vyloučeny obhospodařovací zásahy, jako kácení v souvislosti s těžbou a kácení předcházející těžbě, v jednodruhových porostech tvořených alespoň z 10 % stoletými a více než stoletými exempláři. V těchto lesních porostech dochází pouze k ozdravnému kácení za účelem odstranění smrkového dřeva napadeného lýkožroutem smrkovým. Suché dřevo zde odstraňováno není. Žádné ozdravné kácení navíc neprobíhá v přírodních rezervacích a močálových a mokřadových stanovištích. Ozdravným kácením zůstávají nedotčeny areály o rozloze 7 123 hektarů, tedy 58 % plochy lesní oblasti Białowieża. Polská republika zdůrazňuje, že při rozhodování o provedení těchto zásahů byla zohledněna skutečnost, že se zásahy podle přílohy z roku 2016 týkají pouze 5,4 % (tj. 3 401 hektarů) rozlohy dotčené lokality. Za těchto podmínek posouzení vlivů na životní prostředí uskutečněné ve smyslu čl. 6 odst. 3 směrnice o přírodních stanovištích v roce 2015 vyloučilo, že by se mohlo realizovat potenciální nebezpečí, které bylo identifikováno v PZO z roku 2015 v souvislosti s odstraněním odumřelých a umírajících stromů.

106. Polská republika dále zdůrazňuje, že co se týče saproxylických brouků, nebudou odstraňovány odumřelé borovice, které jsou stanovištěm krasce. Pokud jde o populace lesáka rumělkového, ty se podle studií, které byly provedeny v letech 2016 a 2017 na přibližně 12 000 analyzovaných stromech, soustřeďují na topolu osice a jasanu.

107. V tomto ohledu Polská republika poukazuje na to, že inventarizace prováděná od dubna roku 2016 je prvním projektem tohoto druhu, přičemž v jeho rámci byly v 1 400 areálech rozmístěných v pravidelné síti zahrnující celou lokalitu Bělověžského pralesa objektivním a statisticky ověřeným způsobem posouzeny jednotlivé prvky zakládající biologickou rozmanitost. Co se týče boroše Schneiderova, představuje nejvýznamnější ohrožení úbytek borovic zejména v ZCHO národního parku. V případě Pytho kolwensis, prahlece červenoštítého a rýhovce pralesního pramení nejzávažnější ohrožení z přerušení přísunu odumřelého dřeva velkých rozměrů, které je způsobeno rychlým úhynem starších smrkových porostů v důsledku rozšíření lýkožrouta smrkového.

108. Kácení v souvislosti s odstraňováním odumřelých smrků mělo mimoto pozitivní dopad na stanoviště páchníka hnědého a krasce, neboť v lese zvýšilo přístup světla. Co se týče dalších druhů (lesáka rumělkového, boroše Schneiderova a rýhovce pralesního), smrk není jejich oblíbeným druhem stanoviště. V současnosti připadá v Bělověžském pralese na jeden hektar v průměru asi 64 m3 mrtvého dřeva. Vzhledem k tomu, že se v krajině průběžně objevuje odumřelé dřevo, je tím v plném rozsahu zaručena bezpečnost stanovišť dotčených druhů brouků. Polská republika upřesňuje, že v rámci strategického posouzení vlivů na životní prostředí byl posouzen dopad zamýšlených zásahů na všechny chráněné prvky v lokalitě Natura 2000 Puszcza Białowieska.

109. Podle Polské republiky je také třeba vzít v úvahu referenční plochy, které v žádném případě nemají kompenzovat nebo zmírnit údajně negativní vliv předmětných aktivních obhospodařovacích zásahů. Tyto zóny byly stanoveny v souladu se zásadou loajální spolupráce upravenou v čl. 4 odst. 3 SEU, a to za účelem provedení srovnání s ostatními částmi Bělověžského pralesa. Uvedené referenční zóny přitom nebyly v žádném případě vymezeny náhodně. Jejich rozmístění souvisí se stavem přírodních stanovišť z hlediska ochrany a s tím, že není nutné plnit úkoly ochrany vyplývající z PZO z roku 2015. Komise nemůže polským orgánům vytýkat ani to, že referenční plochy nezahrnuly do posouzení vlivů na životní prostředí. Pokud bychom uvažovali tímto způsobem, muselo by se stejným způsobem kritizovat Komisí požadované přerušení těžby v celém Bělověžském pralese.

110. V tomto ohledu se Komise mýlí, když má za to, že absence aktivity má pozitivní dopad na biologickou rozmanitost. Z inventarizace prováděné od dubna roku 2016 vyplývá, že například v pásmu přísné ochrany Bělověžského národního parku byla zaznamenána přítomnost jediné kolonie boroše Schneiderova, zatímco na území lesních oblastí Białowieża byl zjištěn výskyt 70 kolonií. Podobně je tomu u celé řady dalších druhů.

111. Pokud jde o zohlednění nejvýznamnějších dostupných vědeckých poznatků, Polská republika uvádí, že v souladu s tím, jak si tento pojem vykládá, vycházela z konkrétních okolností věci a současně vzala v úvahu veškerá stanoviska a přihlédla k inherentním omezením příslušné lokality. Před provedením ochranných opatření rovněž zohlednila údaje vyplývající ze strategického posouzení vlivů na životní prostředí. Jelikož se jedná o dynamický proces, poznatky se nadále shromažďují.

112. Polská republika k tomu upřesňuje, že Bělověžský prales je natolik specifickým a jedinečným ekosystémem, že studie, které se týkají vzájemné závislosti mezi jednotlivými organismy a byly uskutečněny v jiných ekosystémech, nelze na situaci tohoto pralesa bez dalšího použít. Jakkoli Polská republika připouští, že některé vědecké kruhy nesouhlasí s tím, aby se šíření lýkožrouta smrkového řešilo kácením napadených stromů, připomíná, že existuje také řada vědeckých prací, podle kterých by právě nezasáhnutí proti lýkožroutu smrkovému v Bělověžském pralese velmi pravděpodobně vedlo k závažné a nenapravitelné újmě na přírodních stanovištích a na stanovištích živočišných druhů, k jejichž ochraně byla lokalita Natura 2000 Puszcza Białowieska vyhlášena. Polská republika mimo jiné cituje publikaci(25), podle které „z víceletých studií uskutečněných ve stálých studijních areálech Bělověžského národního parku jasně vyplývá, že přísná ochrana by měla být pouze doplňkem, nikoliv hlavním prvkem strategie ochrany a zachování vysoké úrovně biologické rozmanitosti“.

113. K druhému žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení čl. 6 odst. 1 směrnice o přírodních stanovištích a čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice o ochraně ptáků Polská republika uvádí, že příloha z roku 2016 je v souladu s PZO z roku 2015, který odpovídá splnění povinnosti podle čl. 6 odst. 1 směrnice o přírodních stanovištích stanovit nezbytná ochranná opatření. Příloha z roku 2016 je praktickým provedením těchto ochranných opatření. Zajišťuje zachování nebo obnovu příznivého stavu z hlediska ochrany u přírodních stanovišť a druhů, pro které byla lokalita Natura 2000 Puszcza Białowieska vyhlášena. Neprovedení těchto opatření by vedlo ke znehodnocení vzácných a chráněných přírodních stanovišť.

114. Aktivní ochranná opatření, která jsou v PZO z roku 2015 stanovena pro stanoviště „subkontinentální dubohabrové lesy“, spočívají zejména v úpravě složení lesního porostu tak, aby odpovídalo přírodnímu stanovišti v lesních porostech, ve kterých převládají topoly osiky, vrby, borovice, a méně často smrky. Součástí těchto opatření je dále provádění lesohospodářské a ochranné péče, jejímž cílem je vyhledání výhonků a stromů rostoucích mimo les, které patří mezi listnaté druhy, a péče o ně. Tato opatření byla přímo zapracována do LHP z roku 2012. Plnění těchto aktivních ochranných opatření přitom úzce souvisí s těžbou dřevní hmoty.

115. Tvrzení Komise o neopodstatněnosti argumentu týkajícího se zachování populace daného druhu na úrovni uvedené ve standartním formuláři údajů z roku 2007 (Standard Data Form, dále jen „SDF“) a v PZO z roku 2015 odporují základním „ekologickým poznatkům“ a zdravému rozumu. Pokud by se měla kvantitativní úroveň každého chráněného druhu v určené lokalitě Natura 2000 kontinuálně zvyšovat nad úroveň uvedenou v SDF, znamenalo by to nepředvídatelné narušení ekologického systému na daném území. Nasnadě by pak byla otázka, jaká úroveň je přijatelná.

116. Kvantitativní změny, které lze pozorovat v rámci části populací chráněných druhů v Bělověžském pralese, jsou výsledkem zvýšeného přísunu potravy, který souvisí s krátkodobým narušením v podobě rozsáhlého rozšíření lýkožrouta smrkového. Z dlouhodobého hlediska by byl přirozeným důsledkem této situace radikální pokles. Velikost populací datlíků tříprstých a strakapoudů bělohřbetých se udrží na relativně vysoké úrovni. Na hranicích národního parku k prudké kvantitativní změně nedojde, neboť lýkožrout smrkový tu není ve větší míře rozšířen. To je dáno jak nízkým výskytem smrků v těchto lesních porostech, tak odlišnou povahou lesních stanovišť. Z toho plyne, že ve stanovištích vyznačujících se odlišnými parametry, které podmiňují jejich náchylnost k intenzivnímu napadení lýkožroutem smrkovým, lze zvolenými lesnickými zásahy zachovat dynamickou rovnováhu.

117. Příloha z roku 2016 a rozhodnutí č. 51 nemohou mít škodlivý vliv ani na stav některých druhů saproxylických brouků z hlediska jejich ochrany. Nebezpečí pro druhy, jako je prahlec červenoštítý a krasec, je dáno především omezením a odstraněním důsledků požárů. Další druhy, například lesák rumělkový a boroš Schneiderův, mají v Bělověžském pralese dobré podmínky pro rozvoj. V případě boroše Schneiderova je z dlouhodobého hlediska hrozbou skutečnost, že v Bělověžském národním parku nedochází k obnově borovic.

118. K třetímu žalobnímu důvodu vycházejícímu z porušení článku 12 odst. 1 písm. a) a d) směrnice o přírodních stanovištích Polská republika uvádí, že všechny druhy saproxylických brouků, které se v lokalitě Natura 2000 Puszcza Białowieska vyskytují, potřebují v průběhu svého životního cyklu odumřelé nebo umírající stromy a jejich výskyt v larválnímu stadiu nelze zjistit, aniž by došlo k porušení tohoto stanoviště. Za účelem zajištění odpovídající ochrany přijaly polské orgány systém dlouhodobé ochrany kontinuity stanoviště těchto druhů v podobě sítě ostrůvků lesní výsadby v rezervacích a sítě ochranných pásem v okolí chráněných druhů, a to v mokřadových stanovištích, v referenční zóně a ve stálé a přirozené části odumřelých stromů ve všech porostech Bělověžského pralesa. O účinnosti tohoto zásahu svědčí výsledky inventarizace, kterou v roce 2016 provedl Instytut Badawczy Leśnictwa (Výzkumný ústav lesního hospodářství, Polsko).

119. Z těchto výsledků vyplývá, že lesák rumělkový je druh, který je společný pro celou lokalitu Bělověžského pralesa a obývá spíše jiné stromy než smrky, a že odumřelé a mrtvé stromy nepředstavují jeho hlavní stanoviště. Co se týče boroše Schneiderova, tytéž výsledky prokazují, že se jedná o druh, který dává přednost borovici, pro který nejsou odumřelé a mrtvé smrky hlavním stanovištěm a nadto je rozšířený po celém Bělověžském pralese. Jediným kontrolovaným místem výskytu rýhovce pralesního v lokalitě Bělověžského pralesa je Bělověžský národní park. Všechna místa výskytu prahlece červenoštítého se nacházejí v lokalitě Natura 2000 Puszcza Białowieska, přičemž hlavní oblastí je Bělověžský národní park. Místa výskytu v obhospodařovaných lesích, která byla určena na základě historických dat, se navíc nacházejí v referenčních pásmech. Hlavní příčinou vymizení prahlece červenoštítého je nedostatek ohořelého dřeva. Podobně nebyl mimo tento národní park zaznamenán výskyt Pytho kolwensis.Působení lýkožrouta smrkového může naproti tomu ohrozit kontinuitu prostředí, které tento druh obývá, což jsou odumřelé, staré a pokácené smrky v mokřadových stanovištích. Konečně v případě krasce je hlavní příčinou jeho vymizení v Evropě nedostatek starých odumřelých borovic po požárech, které představují jeho oblíbené stanoviště. Vzhledem k tomu, že ve zmíněném národním parku se borovice neobnovuje, lze zajistit budoucnost tohoto druhu pouze v obhospodařovaných lesech, ve kterých byla borovice obnovována uměle.

120. Ze všech těchto důvodů nemají zásahy stanovené v příloze z roku 2016 na populaci těchto druhů významný negativní vliv. Zachování těchto druhů jde ruku v ruce s kontinuitou některých stanovišť vyplývající z narušení, například požárů. Pokud k takovým narušením nedochází, mohou zachovat stanoviště těchto druhů pouze aktivní ochranné zásahy.

121. Co se týče čtvrtého žalobního důvodu vycházejícího z porušení čl. 5 písm. b) a d) směrnice o ochraně ptáků, Polská republika tvrdí, že strategické posouzení vlivů přílohy z roku 2016 na životní prostředí ukázalo, že byla přijata opatření nezbytná k vytvoření obecného režimu ochrany všech druhů ptáků přirozeně se vyskytujících ve volné přírodě, zahrnující mimo jiné zákaz úmyslného ničení nebo poškozování jejich hnízd a vajec nebo odstraňování hnízd a úmyslného vyrušování těchto ptáků, zejména během rozmnožování a odchovu mláďat, pokud by šlo o vyrušování významné z hlediska cílů směrnice o ochraně ptáků. Z počtu čtyř druhů ptáků uvedených Komisí, který byl zjištěn v lokalitě Bělověžského pralesa v rámci údajů obsažených ve formuláři SDF, vyplývá, že výskyt ani způsob života žádného z těchto druhů není ohrožen. Polské orgány se dále zavázaly zachovat nejméně 60 párů každého z těchto druhů. Ve všech lokalitách Natura 2000 v Polsku lze kromě toho zjistit vyšší počty těchto dvou druhů „datlů“, než jsou počty uvedené v SDF.

122. Během období 2000 až 2014 konkrétně došlo ke zvýšení hodnoty obecného ukazatele četnosti populací lesních ptáků o 25 %. V souladu s platnými zásadami lesního hospodářství a pokyny pro ochranu lesů se snížily negativní účinky komerčních činností na biologickou rozmanitost. Pro ptáky je prospěšné, že bylo rozhodnuto ponechat na mýtinách skupiny starých stromů, chránit biocenotické stromy, provádět komplexní kácení, ponechat stromy-zdroje semene na mýtinách a v maximální možné míře využívat přirozenou obnovu. Tyto zásady se používají ve všech lesních oblastech Státních lesů. Z některých studií vyplývá, že ozdravné kácení nemá na druhy žijící v dutinách stromů a ostatní lesní druhy obratlovců v zásadě žádný negativní vliv.

123. Podle Polské republiky může být pozitivní vliv rozsáhlého rozšíření lýkožrouta smrkového na přežití a rozmnožování „datlů“ pouze dočasný, jelikož z dlouhodobého hlediska vede k zániku nejstarších vrstev rašelinišť. Dostupné údaje naznačují úbytek rozmanitosti a snížení počtu druhů, které osídlují stromy s dutinami (doupné stromy), v případě 70 až 100 % mortality stromů v jehličnatých lesích. Naproti tomu ve smíšených lesích jsou podle všeho negativní účinky na mortalitu jehličnanů nižší. Neustálé snižování rozšíření lýkožrouta smrkového může být faktorem zachování relativně stabilní situace v populacích „datlů“.

124. Polská republika dále tvrdí, že fenomén masivního úbytku populací masožravců v důsledku nedostatku potravy je vědeckým faktem. Komise přitom neuvedla vědecké údaje, které by zpochybnily předložený scénář přeměny životního prostředí po rozšíření lýkožrouta smrkového. Předvídat nelze pouze míru této přeměny, tedy míru, na jejímž základě bychom mohli zjistit, zda úbytek počtu druhů, pro které je šíření určitého druhu hmyzu příznivé, by se omezil pouze na návrat do stavu před rozšířením lýkožrouta, nebo zda s ohledem na vymizení potravy a skutečnost, že lýkožrout nemůže napadat jiné stromy, je počet „datlů“ z důvodu tohoto úbytku nižší než počet uvedený v cílech ochrany lokality v plánu ochranných zásahů.

125. Komise opomíjí skutečnost, že přírodní procesy, které probíhají v lokalitách Natura 2000, jsou procesy dlouhodobé. Trvalé omezení šíření lýkožrouta smrkového, tedy omezení jeho územního rozšíření nebo zachování větší části smrků v porostech, přitom může v dlouhodobém horizontu představovat aktivní ochranný zásah udržující relativně stabilní situaci ve vztahu k populacím „datlů“. I přes potenciální negativní účinky na populace „datlů“, způsobené předmětnými lesnickými zásahy, zůstává velikost populace „datlů“ na relativně vysoké úrovni, a to v souladu s PZO z roku 2015, a případné změny areálů rozšíření druhů ptáků vyplývající z prediktivního modelu změny klimatu se rozloží v čase. Dočasné zásahy provedené metodami, které jsou používány v lesním hospodářství, by v konečném důsledku mohly umožnit nápravu dřívějšího významného snížení počtu „datlů“.

126. Co se týče kulíška nejmenšího, je zánik míst rozmnožování z důvodu odstranění smrků na 5 % lokality iluzorní. Tento druh, který hnízdí v dutinách vydlabaných „datly“, a to zpravidla strakapoudem velkým (Dendrocopos major), a je početný, neupřednostňuje pro své rozmnožování určitý druh stromu. Kulíšek nejmenší se nadto často vyskytuje ve znehodnoceném prostředí. Jeho výskyt je tedy častější v obhospodařované části Bělověžského pralesa než v rezervaci mimo lesní prostředí, což umožňuje splnit cíl dle PZO z roku 2015, třebaže inventarizace z roku 2016 ukázala, že v lesní oblasti Browsk je v porovnání s dvěma dalšími lesními oblasti rozšířen nerovnoměrně. Stejně tak sýc rousný je druh, který často obydluje dutiny vydlabané datlem černým (Dryocopus martius). Případný dopad vyplývající z odstranění smrků na 5 % lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska na početní stav sýce rousného v Bělověžském pralese lze proto považovat za nulový.

127. Kromě toho z údajů z Finska vyplývá, že obhospodařování lesa formou vymycování ploch v případě, že podíl pokácených stromů nepřesahuje v dlouhodobé perspektivě 50 % lesní plochy, nejenže nemá negativní dopad na tyto druhy, ale tím, že zvyšuje přístupnost potravy, vede k nárůstu rozmnožování. Velikost těchto populací ostatně roste a rozšiřuje se do nových oblastí. Jako příčina tohoto jevu se mimo jiné uvádějí pozitivní aspekty obhospodařování lesa. Tzv. biocenotické stromy, včetně doupných stromů, jsou ponechány jejich biologickému zániku. Potenciální místa pro hnízdění kulíšků nejmenších a sýců rousných tedy zůstávají přístupná, a to tím spíše, že PZO z roku 2015 upravuje opatření, která předpokládají, že „při obhospodařovacích zásazích budou zachovány všechny borovice a smrky s viditelnými dutinami, vyjma případů ohrožení veřejnosti“.

IV.    Analýza

128. Poté, co posoudím přípustnost žaloby pro nesplnění povinnosti, navrhnu Soudnímu dvoru, aby posoudil společně první a druhý žalobní důvod předložený Komisí a následně posoudil, rovněž společně, třetí a čtvrtý žalobní důvod, které jsou od prvního a druhého žalobního důvodu odvozeny.

A.      K přípustnosti žaloby

129. Polská republika v písemném vyjádření zpochybňuje přípustnost druhého, třetího a čtvrtého žalobního důvodu žaloby pro nesplnění povinnosti, a to z důvodu, že Komise ve své žalobě rozšířila předmět sporu oproti tomu, co bylo uplatňováno v rámci postupu před zahájením soudního řízení, konkrétně v odůvodněném stanovisku.

130. Je nesporné, že se postup před zahájením soudního řízení týkal pouze rozhodnutí, které polské orgány přijaly ke dni zaslání odůvodněného stanoviska, a sice přílohy z roku 2016 týkající se lesnických zásahů, které se omezují na lesní oblast Białowieża, kdežto žaloba pro nesplnění povinnosti se vztahuje na celou lokalitu Natura 2000 Puszcza Białowieskaa  týká se třech lesních oblastí Białowieża, Browsk a Hajnówka, na které byly lesnické zásahy rozhodnutím č. 51 ze dne 17. února 2017 rozšířeny.

131. Soudní dvůr měl již nicméně příležitost upřesnit, že předmět sporu se může vztahovat na skutečnosti, které nastaly po vydání odůvodněného stanoviska, jestliže mají stejnou povahu a představují totéž jednání jako skutečnosti, jichž se týká toto stanovisko, a dovodit tak, že je žaloba přípustná(26).

132. V projednávané věci z písemností ve spise vyplývá, že opatření přijatá polskými orgány v příloze z roku 2016 a v rozhodnutí č. 51 mají stejnou povahu, neboť povolují kácení a odstraňování stromů, a to s cílem zastavit šíření lýkožrouta smrkového na celém území lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska.

133. Třebaže se tedy odůvodněné stanovisko ze dne 28. dubna 2017 vztahuje pouze na přílohu z roku 2016, která byla schválena dne 25. března 2016 a týká se lesnických zásahů omezujících se toliko na lesní oblast Białowieża, je třeba uznat přípustnost žaloby Komise, která se týká rovněž rozhodnutí č. 51 ze dne 17. února 2017, neboť toto rozhodnutí rozšířilo na další lesní oblasti Browsk a Hajnówka provedení opatření, která mají stejnou povahu a představují stejné jednání(27).

B.      K opodstatněnosti žaloby

134. Úvodem je třeba uvést, že o původním či přirozeném charakteru lesů v lokalitě Natura 2000 Puszcza Białowieska nelze polemizovat, jelikož je nesporné, že tato lokalita byla na návrh Polské republiky rozhodnutím Komise 2008/25 ze dne 13. listopadu 2007 klasifikována podle směrnice o přírodních stanovištích jako LVS(28) a je taktéž ZCHO vyhlášenou podle směrnice o ochraně ptáků. Ostatně oficiální kvantitativní údaje, z nichž se vychází v diskuzích týkajících se stanovišť a druhů existujících v těchto oblastech, poskytla Polská republika v SDF. Směrnice o přírodních stanovištích a směrnice o ochraně ptáků se tak ve sporu použijí bez ohledu na to, jak jsou lesy v lokalitě Natura 2000 Puszcza Białowieska kvalifikovány, a tvoří povinný rámec pro obhospodařování lesa v této lokalitě.

135. Projednávaná žaloba poskytuje Soudnímu dvoru další příležitost upřesnit povinnosti, které z těchto směrnic vyplývají, a to konkrétně podle toho, zda se na plány nebo projekty vztahuje čl. 6 odst. 1 nebo čl. 6 odst. 3 směrnice o přírodních stanovištích.

1.      K prvnímu a druhému žalobnímu důvodu

136. V rámci prvního a druhého žalobního důvodu Komise tvrdí, že Polská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 6 odst. 1 a 3 směrnice o přírodních stanovištích, jakož i z čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice o ochraně ptáků.

137. Za účelem posouzení opodstatněnosti těchto dvou žalobních důvodů bude třeba, aby se Soudní dvůr vyslovil k otázce, zda předmětné lesnické zásahy spadají pod čl. 6 odst. 1 směrnice o přírodních stanovištích nebo pod čl. 6 odst. 3 této směrnice a zda žalovaná tím, že přijala a provedla lesnická opatření obsažená ve sporných rozhodnutích, ve skutečnosti stanovila ochranná opatření předepsaná čl. 6 odst. 1 směrnice o přírodních stanovištích a čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice o ochraně ptáků.

138. Polská republika totiž předně tvrdí, že opatření obsažená v příloze z roku 2016 a v rozhodnutí č. 51 představují ochranná opatření ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice o přírodních stanovištích, a má teprve následně, podle všeho podpůrně, za to, že by tato opatření mohla spadat pod odstavec 3 tohoto ustanovení.

139. Volba jedné kvalifikace sporných rozhodnutí přitom vylučuje druhou. Zatímco totiž čl. 6 odst. 1 směrnice o přírodních stanovištích ukládá členským státům stanovit nezbytná ochranná opatření ve zvláštních oblastech ochrany, odstavec 3 tohoto ustanovení zakotvuje podmínky týkající se plánů nebo projektů, které s určitou lokalitou přímo nesouvisejí nebo nejsou pro péči o ni nezbytné, avšak budou mít pravděpodobně na tuto lokalitu významný vliv, a to buď samostatně, nebo v kombinaci s jinými plány nebo projekty. Soudní dvůr měl ostatně již příležitost vyjádřit se k oblasti působnosti těchto dvou ustanovení.

140. Předně je třeba připomenout, že čl. 1 písm. e) směrnice o přírodních stanovištích stanoví, že se stav přírodního stanoviště z hlediska ochrany považuje za příznivý, zejména pokud jeho přirozený areál rozšíření a plochy, které v rámci tohoto areálu pokrývá, jsou stabilní nebo se zvětšují a pokud specifická struktura a funkce, které jsou nezbytné pro jeho dlouhodobé zachování, existují a budou pravděpodobně v dohledné době i nadále existovat. V tomto kontextu Soudní dvůr rozhodl, že cílem ustanovení směrnice o přírodních stanovištích je, aby členské státy přijaly vhodná ochranná opatření, aby byly zachovány ekologické charakteristiky lokalit, které jsou místem výskytu tohoto typu přírodních stanovišť(29). Co se týče konkrétně článku 6 uvedené směrnice, Soudní dvůr s ohledem na to, že toto ustanovení podrobné požadavky neobsahuje, rozhodl, že zmíněné ustanovení ukládá členským státům řadu povinností a zvláštních postupů, které mají zabezpečit zachování nebo případně obnovu příznivého stavu z hlediska ochrany u přírodních stanovišť a zejména zvláštních oblastí ochrany(30).

141. Soudní dvůr také upřesnil, že ustanovení článku 6 uvedené směrnice musí být vykládána jako jeden celek s ohledem na takto zakotvené cíle ochrany, přičemž účelem odstavců 2 a 3 tohoto článku je zajišťovat stejnou úroveň ochrany přírodních stanovišť a stanovišť druhů, zatímco odstavec 4 uvedeného článku představuje pouze výjimku z odstavce 3(31).

142. Opatření stanovená v příloze z roku 2016 a v rozhodnutí č. 51, která spočívají zejména v kácení a odstraňování odumřelých a umírajících stromů, je tedy třeba posoudit ve světle těchto zásad.

143. V tomto ohledu je namístě zaprvé připomenout, že je nesporné, že lesní oblasti dotčené uvedenými opatřeními jsou zvláštní oblasti ochrany a LVS vyhlášené Polskou republikou, u kterých musí být podle směrnice o přírodních stanovištích uplatněna pro přírodní stanoviště a/nebo [nebo] populace druhů, pro něž je lokalita určena, ochranná opatření nezbytná k jejich zachování nebo obnově ve stavu z hlediska jejich ochrany příznivém(32).

144. Zadruhé je nesporné i to, že předmětná opatření vedla k zániku části lesních porostů(33). Z toho plyne, že taková opatření nelze již z jejich povahy považovat za opatření k zajištění ochrany dané lokality Natura 2000. Polská republika se přitom za účelem odůvodnění rozhodnutí, která od roku 2016 přijala, odvolává na zvláštní okolnosti, a sice bezprecedentní rozšíření lýkožrouta smrkového, které může mít nepříznivý účinek na celistvost této lokality Natura 2000.

145. Z okolností sporu přitom vyplývá, že přetrvávají vědecké spory ohledně toho, zda takto provedená opatření budou mít dopad na šíření lýkožrouta smrkového a dále zda představují vhodný způsob ochrany chráněných stanovišť. K tomu lze uvést, že program nápravy ze dne 25. března 2016 s názvem „program týkající se Bělověžského pralesa jakožto kulturního a přírodního dědictví UNESCO a lokality, která je součástí sítě Natura 2000“ názorové rozdíly na tuto otázku výslovně zmiňuje.

146. Kromě toho polské orgány sice přijaly v roce 2015 PZO, jehož cílem je stanovit opatření nezbytná k ochraně lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska, avšak z písemností ve spise, na rozdíl od toho, co tvrdí Polská republika, vyplývá, že příloha z roku 2016 nemůže být konkrétním prováděním PZO, jelikož stanoví opatření, která PZO považuje za potenciální rizika pro zachování chráněných stanovišť a druhů. Z vyjádření Komise, které v tomto ohledu Polská republika nerozporuje, totiž vyplývá, že zatímco rozšíření lýkožrouta smrkového nebylo identifikováno jako existující nebo potenciální riziko pro zachování přírodních stanovišť a stanovišť druhů živočichů a ptáků uvedených v příloze 3 PZO ve stavu příznivém z hlediska jejich ochrany, odstraňování smrků napadených lýkožroutem smrkovým je v této příloze výslovně pojímáno jako potenciální riziko pro zachování stanovišť ve stavu příznivém z hlediska jejich ochrany a zejména pro ochranu kulíška nejmenšího, sýce rousného a datlíka tříprstého.

147. Opatření vyplývající z přílohy z roku 2016 a z rozhodnutí č. 51 proto nelze posoudit jako opatření k provedení PZO z roku 2015. Uvedená opatření mohou naopak paradoxně ve svém důsledku zbavit PZO z roku 2015 jeho užitečného účinku či dokonce polským orgánům umožnit, aby požadavky v něm uvedené porušily(34).

148. Z toho vyplývá, že taková opatření nelze v žádném případě považovat za ochranná opatření ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice o přírodních stanovištích. Z toho plyne, že Polská republika neprovedla opatření nezbytná pro ochranu lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska v návaznosti na přijetí PZO z roku 2015. Za těchto podmínek je třeba Soudnímu dvoru navrhnout, aby určil, že Polská republika nesplnila povinnosti, které proti vyplývají jak z čl. 6 odst. 1 směrnice o přírodních stanovištích, tak z čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice o ochraně ptáků, a aby tudíž rozhodl, že druhý žalobní důvod předložený Komisí je opodstatněný.

149. V případě prvního žalobního důvodu uplatněného Komisí bude nicméně třeba, aby jej Soudní dvůr posoudil, neboť Polská republika rovněž tvrdila, že lesnické zásahy stanovené v příloze z roku 2016 představují plány nebo projekty ve smyslu čl. 6 odst. 3 směrnice o přírodních stanovištích a pro účely jejich přijetí provedla v roce 2015 posouzení vlivů těchto opatření na životní prostředí.

150. Pro účely určení, zda byla opatření uvedená v příloze z roku 2016 a v rozhodnutí č. 51 přijata a provedena v souladu s požadavky zakotvenými v čl. 6 odst. 3 směrnice o přírodních stanovištích, se jeví jako vhodné připomenout, že zaprvé toto ustanovení stanoví posuzovací postup, jehož účelem je s pomocí předchozí kontroly zajistit, aby plán nebo projekt, který s určitou lokalitou přímo nesouvisí nebo není pro péči o ni nezbytný, avšak bude mít pravděpodobně na tuto lokalitu významný vliv, byl schválen pouze tehdy, když nebude mít nepříznivý účinek na celistvost této lokality(35).

151. Zadruhé, jak Soudní dvůr zdůraznil, uvedené ustanovení stanoví dvě fáze. První fáze vyžaduje, aby členské státy provedly odpovídající posouzení důsledků plánu nebo projektu pro chráněnou lokalitu, pokud existuje pravděpodobnost, že tento plán nebo projekt bude mít na danou lokalitu významný vliv(36). Zvláště pokud existuje nebezpečí, že plán nebo projekt, který s určitou lokalitou přímo nesouvisí nebo není pro péči o ni nezbytný, může ohrozit cíle ochrany této lokality, musí být na něj pohlíženo jako na plán nebo projekt, který bude mít pravděpodobně významný vliv na tuto lokalitu. Posouzení tohoto nebezpečí musí být provedeno zejména se zřetelem ke zvláštním vlastnostem a podmínkám životního prostředí uvedené lokality(37).

152. Druhá fáze, uvedená v čl. 6 odst. 3 druhé větě směrnice o stanovištích, která nastupuje po odpovídajícím posouzení popsaném v předchozím bodu tohoto stanoviska, podmiňuje schválení takového plánu nebo projektu tím, že nebude mít nepříznivý účinek na celistvost příslušné lokality, a to s výhradou ustanovení odstavce 4 tohoto článku(38).

153. Soudní dvůr v této souvislosti rozhodl, že neexistence nepříznivého účinku na celistvost lokality jakožto přírodního stanoviště ve smyslu čl. 6 odst. 3 druhé věty směrnice o přírodních stanovištích předpokládá její zachování v příznivém stavu z hlediska ochrany, což znamená trvalé zachování základních charakteristik příslušné lokality souvisejících s výskytem typu přírodního stanoviště, jehož cíl ochrany byl důvodem pro zařazení této lokality do seznamu LVS ve smyslu této směrnice(39).

154. Kromě toho je nutné připomenout, že Soudní dvůr rozhodl, že posouzení provedené podle čl. 6 odst. 3 směrnice o stanovištích tudíž nesmí být nedostatečné a musí obsahovat úplná, přesná a konečná zjištění a závěry, na jejichž základě bude odstraněna jakákoli důvodná vědecká pochybnost o účincích prací plánovaných v dané chráněné lokalitě(40). Dále Soudní dvůr rozhodl, že toto odpovídající posouzení důsledků plánu nebo projektu pro příslušnou lokalitu implikuje, že musí být s přihlédnutím k nejlepším vědeckým poznatkům v dané oblasti identifikovány všechny stránky plánu nebo projektu, které mohou samostatně nebo v kombinaci s jinými plány nebo projekty ovlivnit cíle ochrany této lokality(41).

155. Soudní dvůr dále uvedl, že případné pozitivní účinky budoucího vytvoření nového stanoviště, které má kompenzovat ztrátu plochy a kvality tohoto typu stanoviště v chráněné lokalitě, lze zpravidla jen stěží s jistotou předvídat, a každopádně budou viditelné až za několik let(42).

156. Je tudíž třeba ve světle této judikatury posoudit, zda jsou skutečnosti odůvodňující žalobu dostatečně podložené. Mám za to, že z pouhého posouzení chronologie sporných rozhodnutí a soudržnosti předložených podkladů vyplývá, že posouzení požadované v čl. 6 odst. 3 směrnice o přírodních stanovištích nemohlo být provedeno.

157. Zaprvé, ze spisu vyplývá, že krátce před přijetím přílohy z roku 2016, kterou se mění LHP z roku 2012, polské orgány přijaly PZO z roku 2015, podle kterého kácení a odstraňování stromů napadených lýkožroutem smrkovým představují potenciální riziko z hlediska ochrany předmětné lokality Natura 2000.

158. Ačkoliv z toho, co bylo řečeno na jednání, vyplývá, že k tomu, aby byly splněny cíle ochrany stanovené ve směrnici o přírodních stanovištích a směrnici o ochraně ptáků, je třeba nalézt určitou rovnováhu mezi aktivními a pasivními obhospodařovacími zásahy proti šíření lýkožrouta smrkového, toto hledání rovnováhy není v textu rozhodnutí č. 51 nijak patrné, když toto rozhodnutí umožňuje provádět kácení a odstraňování lesních porostů bez omezení.

159. Z informací sdělených Polskou republikou navíc vyplývá, že ve stejný den, kdy polské orgány přijaly přílohu z roku 2016, došlo také k přijetí programu pro zjednání nápravy s názvem „program týkající se Bělověžského pralesa jakožto kulturního a přírodního dědictví UNESCO a lokality, která je součástí sítě Natura 2000“, jehož základním předmětem, jak bylo potvrzeno na jednání, bylo do budoucna posoudit důsledky přijatých opatření pro ochranu lokality, a to zejména stanovením referenčních zón, v jejichž rámci by neměl být prováděn žádný lesnický zásah.

160. Zadruhé, i když Polská republika v písemném vyjádření i na jednání tvrdila, že k rozšíření lýkožrouta smrkového v letech 2012 až 2015 došlo v důsledku snížení objemu těžby dřeva, o kterém bylo rozhodnuto při přijetí LHP z roku 2012, z písemností ve spise vyplývá, že objem těžby dřeva v letech 2012 až 2015 byl stejný jako v minulých letech a že krychlový objem dřeva vytěženého v oblasti Białowieża zůstal ve skutečnosti po celé toto období neměnný. Nelze tedy platně tvrdit, že rozšíření lýkožrouta smrkového bylo způsobeno snížením objemu vytěženého dřeva v letech 2012 až 2015.

161. Zatřetí, ačkoliv polské orgány tvrdí, že v souladu s čl. 6 odst. 3 směrnice o přírodních stanovištích provedly odpovídající posouzení vlivů přílohy z roku 2016 na celistvost lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska, z informací ve spise vyplývá, že i když toto posouzení skutečně v průběhu roku 2015 proběhlo, týkalo se pouze opatření uvedených v příloze z roku 2016, která se vztahovala výlučně na lesní oblast Białowieża, a nikoliv tedy opatření obsažených v rozhodnutí č. 51 ze dne 17. února 2017, jejichž účelem bylo zeměpisně i kvantitativně rozšířit kácení a odstraňování stromů na všechny tři lesní oblasti Bělověžského pralesa. Je proto třeba konstatovat, že vlivy lesnických zásahů, které byly přijaty v rozhodnutí č. 51, na ochranu a celistvost lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska nebyly předmětem žádného posouzení. Ze spisu rovněž nevyplývá, že by polské orgány zvážily a posoudily případné kumulativní účinky přílohy z roku 2016 a rozhodnutí č. 51(43).

162. Ze samotného textu tohoto posouzení vlivů přílohy z roku 2016 na celistvost lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska kromě toho vyplývá, že bylo zpracováno na základě údajů z roku 2012, a nikoliv na základě údajů, které by byly aktualizovány a byly v roce 2015 aktuální, přestože to ustanovení čl. 6 odst. 3 směrnice o přírodních stanovištích tak, jak jsou vykládána Soudním dvorem, vyžadují(44). V bodě 4.2 uvedeného dokumentu je totiž uvedeno, že „[u]stanovení týkající se vlivů na lokalitu Natura 2000 uvedené v ‚posouzení vlivů na životní prostředí‘ pro roky 2012 až 2021 nemusí být v zásadě aktualizovány. Je přitom namístě poukázat na to, že se zásahy budou dotýkat převážně poškozených lesních porostů“.

163. Z písemného vyjádření Polské republiky konečně vyplývá, že inventarizace biologické rozmanitosti přítomné v lokalitě Natura 2000 Puszcza Białowieska nebyla v okamžiku přijetí posledního sporného rozhodnutí a v době postupu před zahájením soudního řízení ještě ukončena.

164. S ohledem na všechny tyto skutečnosti nelze mít za to, že se polské orgány ujistily, a to alespoň v okamžiku schválení přílohy z roku 2016, že opatření, která obsahovala tato příloha, nemají vliv na celistvost této lokality Natura 2000, což postačuje k závěru, že první žalobní důvod je opodstatněný.

165. Přesto upřesním, z jakých dalších důvodů je podle mého názoru třeba odmítnout i ostatní tvrzení Polské republiky. Zaprvé je třeba připomenout, že podle judikatury Soudního dvora musí být posouzení důsledků plánů nebo projektů pro celistvost příslušných lokalit provedeno s přihlédnutím k nejlepším vědeckým poznatkům, které jsou dostupné v době přijetí rozhodnutí(45). Ze spisu, jakož i z toho, co bylo řečeno na jednání, přitom vyplývá, že ke dni přijetí sporných rozhodnutí přetrvávaly vědecké spory ohledně nejvhodnějších metod kontroly šíření lýkožrouta smrkového. Nutno také podotknout, že se tato protichůdnost vědeckých názorů týkala toho, zda je vůbec vhodné proti šíření lýkožrouta smrkového zasahovat(46), a že podle některých názorů se jedná o přirozený koloběh, který odpovídá pravidelně se opakujícím vývojovým tendencím, které jsou vlastní charakteristikám lokality, přičemž ochrana této lokality byla důvodem pro její zařazení na seznam LVS a její označení jako ZCHO.

166. Z těchto důvodů také nelze platně tvrdit, že posouzení vlivů na životní prostředí, které bylo provedeno před přijetím sporných rozhodnutí, splňovalo požadavky vycházející z čl. 6 odst. 3 směrnice o přírodních stanovištích, jak jsou vykládány Soudním dvorem.

167. Zadruhé, Soudní dvůr rozhodl, že čl. 6 odst. 3 této směrnice zahrnuje rovněž zásadu obezřetnosti a umožňuje účinně předcházet nepříznivému účinku plánů nebo projektů, zamýšlených příslušnými orgány za účelem schválení realizace opatření v nich obsažených, na celistvost chráněných lokalit. V tomto ohledu Soudní dvůr rozhodl, že méně striktní kritérium pro schválení, než je kritérium uvedené v tomto ustanovení, nemůže natolik účinně zajistit dosažení cíle ochrany lokalit, ke kterému směřuje zmíněné ustanovení(47). Použití této zásady v rámci uplatňování čl. 6 odst. 3 uvedené směrnice vyžaduje, aby příslušný orgán posoudil důsledky daného projektu pro předmětnou lokalitu z hlediska cílů ochrany a s přihlédnutím k ochranným opatřením začleněným do uvedeného projektu, jejichž cílem je předcházet případným škodlivým účinkům přímo způsobeným v této lokalitě nebo tyto účinky omezit, s cílem ujistit se, že daný projekt nebude mít nepříznivý účinek na celistvost této lokality(48).

168. V projednávané věci nebylo možno toto posouzení dokončit, a to s ohledem na přetrvávající vědeckou polemiku a na inventarizační opatření, která v době přijetí rozhodnutí nebyla ještě ukončena, jakož i s ohledem na předmět rozhodnutí č. 52, kterým bylo stanovení referenčních ploch za účelem, jak vyplynulo z ústního vyjádření Polské republiky na jednání, posouzení, jak se budou vyvíjet vlastnosti lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska bez jakéhokoliv lidského zásahu.

169. Vzhledem k tomu, že v době přijetí sporných rozhodnutí nebyla v plném rozsahu zjištěna, posouzena a případně vyloučena reálnost a závažnost potenciálních rizik nepříznivého účinku na ochranu a celistvost lokality Natura 2000, nemohly polské orgány přijmout přílohu z roku 2016 ani rozhodnutí č. 51, a neporušit současně zásadu obezřetnosti.

170. Zatřetí stran čl. 6 odst. 4 směrnice o přírodních stanovištích, kterého se Polská republika dovolává s odkazem na zájmy veřejné bezpečnosti, které si vyžádaly přijetí sporných rozhodnutí, je třeba připomenout, že toto ustanovení jakožto výjimka musí být vykládáno restriktivně a může být použito, až když byly důsledky plánu nebo projektu posouzeny podle ustanovení odstavce 3 tohoto článku(49).

171. Účinky na danou lokalitu totiž musí být definovány přesně, aby mohla být určena povaha případných kompenzačních opatření. Znalost důsledků plánu nebo projektu z hlediska cílů ochrany, které se týkají dotčené lokality, představuje nezbytnou podmínku pro použití čl. 6 odst. 4 uvedené směrnice, jelikož v opačném případě nemůže být přezkoumána žádná podmínka pro použití této výjimky. Posouzení případných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu a posouzení existence alternativních řešení, která by dotčenou lokalitu poškodila méně, vyžaduje poměření s nepříznivými účinky posuzovaného plánu nebo projektu na lokalitu(50).

172. Podle čl. 6 odst. 4 směrnice o stanovištích tedy platí, že pokud navzdory negativnímu výsledku posouzení uskutečněného podle první věty čl. 6 odst. 3 této směrnice musí být určitý plán nebo projekt z naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru, přesto uskutečněn a není k dispozici žádné alternativní řešení, zajistí dotyčný členský stát veškerá kompenzační opatření nezbytná pro zajištění ochrany celkové soudržnosti sítě Natura 2000. Příslušné orgány proto mohou v tomto kontextu udělit povolení na základě čl. 6 odst. 4 uvedené směrnice pouze tehdy, jsou-li splněny v něm stanovené podmínky(51).

173. V projednávané věci vyplývá jak z výše uvedených zjištění o nedodržení předchozí fáze posouzení, založeného na čl. 6 odst. 3 směrnice o přírodních stanovištích, tak z absence jiných konkrétních dokumentů ve spise, že polské orgány neposoudily využití alternativních nebo kompenzačních opatření(52) k lesohospodářským opatřením, která byla přijata a provedena na základě přílohy z roku 2016, jakož i na základě rozhodnutí č. 51. Lze tudíž rovněž konstatovat, že ačkoliv se polské orgány za účelem odůvodnění přijetí a provádění sporných opatření, jejichž negativní účinky jsou tím pádem implicitně připuštěny, dovolávaly důvodů veřejné bezpečnosti, požadavky pro použití výjimky podle čl. 6 odst. 4 směrnice o přírodních stanovištích dodrženy nebyly.

174. Na základě všech výše uvedených důvodů je třeba Soudnímu dvoru navrhnout, aby konstatoval, že první žalobní důvod předložený Komisí je stejně jako druhý žalobní důvod opodstatněný, neboť polské orgány tím, že nedodržely požadavky podle čl. 6 odst. 3 směrnice o přírodních stanovištích a provedly takto zvolená opatření, která nemohou být plánem nebo projektem ve smyslu čl. 6 odst. 1 této směrnice, nesplnily povinnosti, které vyplývají z těchto ustanovení, jakož i z čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice o ochraně ptáků.

2.      Ke třetímu a čtvrtému žalobnímu důvodu

175. V rámci třetího žalobního důvodu Komise tvrdí, že Polská republika rovněž nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 12 odst. 1 písm. a) a d) směrnice o přírodních stanovištích, a v rámci čtvrtého žalobního důvodu, že nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 5 písm. b) a d) směrnice ochraně ptáků, a proto se Soudní dvůr bude muset zabývat otázkou, zda by sporné lesnické zásahy mohly vést k poškozování či ničení míst rozmnožování druhů saproxylických brouků a volně žijících ptáků, které tyto směrnice výslovně chrání.

176. Na základě výše zmíněných zjištění a úvah týkajících se prvního a druhého žalobního důvodu docházím k závěru, že předmětné lesnické zásahy mohou nutně vést k poškozování míst rozmnožování chráněných druhů, které žijí v lokalitě Natura 2000 Puszcza Białowieska.

177. Proto Soudnímu dvoru navrhuji, aby rozhodl, že jsou třetí a čtvrtý žalobní důvod, které předložila Komise, opodstatněné.

178. Na základě všech výše uvedených skutečností Soudnímu dvoru navrhuji, aby rozhodl, že Polská republika tím, že přijala a provedla lesnické zásahy obsažené v příloze z roku 2016 a rozhodnutí č. 51 a neujistila se, že nebudou mít nepříznivý účinek na celistvost lokality Natura 2000 Puszcza Białowieska, a nezajistila zachování, jakož i ochranu stanovišť a chráněných druhů, které jsou uvedeny v žalobě Komise a pro které byla tato lokalita vyhlášena jako lokalita významná pro Společenství a ZCHO, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 6 odst. 1 a 3 a čl. 12 odst. 1 písm. a) a d) směrnice o přírodních stanovištích, jakož i z čl. 4 odst. 1 a 2 a čl. 5 písm. b) a d) směrnice o ochraně ptáků.

V.      K nákladům řízení

179. Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala, aby byla Polské republice uložena náhrada nákladů a Polská republika neměla ve věci úspěch, je třeba jí uložit náhradu nákladů řízení.

VI.    Závěry

180. Na základě výše uvedených úvah navrhuji, aby Soudní dvůr rozhodl následovně:

„1)      Polská republika tím, že přijala a provedla lesnické zásahy obsažené v příloze lesního hospodářského plánu pro lesní oblast Białowieża ze dne 9. října 2012, kterou dne 25. března 2016 schválil Minister Środowiska (ministr životního prostředí, Polsko), a v rozhodnutí č. 51 Dyrektora Generalnego Lasów Państwowych (generální ředitel Státních lesů, Polsko) ze dne 17. února 2017 o kácení stromů napadených lýkožroutem smrkovým a o odklizení stromů, které ohrožují veřejnou bezpečnost a představují riziko požáru, ve všech věkových třídách lesních porostů v lesních oblastech Białowieża, Browsk a Hajnówka, a neujistila se, že tato opatření nebudou mít nepříznivý účinek na celistvost lokality Natura 2000 PLC200004 Puszcza Białowieska (Polsko), a nezajistila zachování, jakož i ochranu stanovišť a chráněných druhů, které jsou uvedeny v žalobě Komise a pro které byla tato lokalita určena jako lokalita významná pro Společenství a zvláště chráněná oblast, nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 6 odst. 1 a 3 a čl. 12 odst. 1 písm. a) a d) směrnice Rady 92/43/EHS ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, jakož i z čl. 4 odst. 1 a 2 a čl. 5 písm. b) a d) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/147/ES ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků.

2)      Polské republice se ukládá náhrada nákladů řízení.“



1      Původní jazyk: francouzština.


2      Směrnice Rady ze dne 21. května 1992 o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Úř. věst. 1992, L 206, s. 7; Zvl. vyd. 15/02, s. 102), ve znění pozdějších změn naposledy provedených směrnicí Rady 2013/17/EU ze dne 13. května 2013 (Úř. věst. 2013, L 158, s. 193) (dále jen „směrnice o přírodních stanovištích“).


3      Směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně volně žijících ptáků (Úř. věst. 2010, L 20, s. 7), ve znění směrnice 2013/17 (dále jen „směrnice o ochraně ptáků“).


4      Český název není k dispozici.


5      Směrnice Rady ze dne 2. dubna 1979 o ochraně volně žijících ptáků (Úř. věst. 1979, L 103, s. 1; Zvl. vyd. 15/01, s. 98).


6      Poznámka se netýká českého znění.


7      Úř. věst. 2008, L 12, s. 383.


8      State of Europe’s forests 2015, Forest Europe, 2015, příloha 8, tabulka č. 28, s. 274.


9      Dále jen „Státní lesy”.


10      Jak vyplývá z přílohy 1 rozhodnutí, které přijal Dyrektor Generalny Lasów Państwowych (generální ředitel Státních lesů, Polsko) ze dne 31. března 2016 (dále jen „rozhodnutí č. 52“).


11      Řízení EU Pilot č. 2210/11/ENVI.


12      Pro lesní oblast Browsk byl stanoven limit 214 218 m³ a pro lesní oblast Hajnówka 192 291 m³.


13      Dále jen „PZO“.


14      Pro Bělověžský národní park je zpracován jiný PZO, který byl přijat dne 7. listopadu 2014 ministrem životního prostředí.


15      Postup před zahájením řízení je zahájen počínaje dnem 7. dubna 2016, viz bod 54 a násl. tohoto stanoviska. Podle Komise bylo toto rozhodnutí zveřejněno až v červnu 2017 v Biuletynie Informacyjnym Lasów Państwowych (Věstník Státních lesů) č. 6 (294).


16      Dále jen „rozhodnutí č. 51“.


17      Řízení EU Pilot č.°8460/16/ENVI.


18      Usnesení místopředsedy Soudního dvora ze dne 27. července 2017, Komise v. Polsko (C‑441/17 R, nezveřejněné, EU:C:2017:622).


19      Usnesení ze dne 20. listopadu 2017, Komise v. Polsko (C‑441/17 R, EU:C:2017:877).


20      V bodě 118 Soudní dvůr uvedl, že „[k]dyby bylo nutné shledat porušení povinnosti, uloží […] Polské republice povinnost zaplatit Komisi denní penále ve výši nejméně 100 000 eur, a to ode dne oznámení tohoto usnesení Polské republice do okamžiku, kdy tento členský stát splní povinnosti z něj vyplývající, nebo do vyhlášení rozsudku, jímž se skončí řízení ve věci“.


21      Usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 11. října 2017, Komise v. Polsko (C‑441/17, nezveřejněné, EU:C:2017:794).


22      Rozsudek ze dne 26. dubna 2017, Komise v. Německo (C‑142/16, EU:C:2017:301, bod 42).


23      Rozsudek ze dne 9. června 2011, Komise v. Francie (C‑383/09, EU:C:2011:369, body 18 až 21).


24      Dz. U. 2008, č. 199, částka 1227.


25      B. Brzeziecki, „Víceletá dynamika lesních porostů Bělověžského pralesa (v podmínkách přísné ochrany)“, Stan Ekosystemów leśnych Puszczy Białowieskiej, Centrum Informacyjne Lasów Państwowych, Varšava, 2016, s. 45 až 58.


26      Rozsudky ze dne 4. února 1988, Komise v. Itálie (113/86, EU:C:1988:59, bod 11), a ze dne 9. listopadu 2006, Komise v. Spojené království (C‑236/05, EU:C:2006:707, bod 12).


27      Obdobně viz rozsudek ze dne 5. dubna 2017, Komise v. Bulharsko (C‑488/15, EU:C:2017:267, bod 46).


28      Viz zejména body 1, 8 a 9 odůvodnění, jakož i příloha tohoto rozhodnutí (s. 645), kterým byl této lokalitě přidělen kód SCI PLC200004 Puszcza Białowieska.


29      Rozsudky ze dne 11. dubna 2013, Sweetman a další (C‑258/11, EU:C:2013:220, body 37 a 38), a ze dne 21. července 2016, Orleans a další (C‑387/15 a C‑388/15, EU:C:2016:583, body 35 a 36).


30      Rozsudky ze dne 11. dubna 2013, Sweetman a další. (C‑258/11, EU:C:2013:220, bod36), a ze dne 21. července 2016, Orleans a další (C‑387/15 a C‑388/15, EU:C:2016:583, bod 31).


31      Rozsudek ze dne 21. července 2016, Orleans a další (C‑387/15 et C‑388/15, EU:C:2016:583, bod 32 a citovaná judikatura).


32      Viz definice uvedené v čl. 1 písm. k) a l) této směrnice.


33      Viz bod 52 tohoto stanoviska.


34      Lze i říci, že pokud bychom připustili soulad opatření vyplývajících z přílohy z roku 2016 a rozhodnutí č. 51 s PZO z roku 2015, akceptovali bychom skutečnost, že polské orgány mohou změnit PZO, aniž by zohlednily cíle ochrany, které musí takový akt za normálních okolností splňovat.


35      Rozsudky ze dne 11. dubna 2013, Sweetman a další (C‑258/11, EU:C:2013:220, bod 28), a ze dne 21. července 2016, Orleans a další (C‑387/15 a C‑388/15, EU:C:2016:583, bod 43).


36      Rozsudky ze dne 11. dubna 2013, Sweetman a další (C‑258/11, EU:C:2013:220, bod 29), a ze dne 21. července 2016, Orleans a další (C‑387/15 a C‑388/15, EU:C:2016:583, bod 44).


37      Rozsudky ze dne 15. května 2014, Briels a další (C‑521/12, EU:C:2014:330, bod 20), a ze dne 21. července 2016, Orleans a další (C‑387/15 a C‑388/15, EU:C:2016:583, bod 45).


38      Rozsudek ze dne 21. července 2016, Orleans a další (C‑387/15 a C‑388/15, EU:C:2016:583, bod 46).


39      Rozsudky ze dne 11. dubna 2013, Sweetman a další (C‑258/11, EU:C:2013:220, bod 39), a ze dne 21. července 2016, Orleans a další (C‑387/15 a C‑388/15, EU:C:2016:583, bod 47).


40      Rozsudky ze dne 24. listopadu 2011, Komise v. Španělsko (C‑404/09, EU:C:2011:768, bod 100), a ze dne 11. dubna 2013, Sweetman a další (C‑258/11, EU:C:2013:220, bod 44), jakož i ze dne 21. července 2016, Orleans a další (C‑387/15 a C‑388/15, EU:C:2016:583, bod 50 a citovaná judikatura).


41      Viz rozsudek ze dne 21. července 2016, Orleans a další (C‑387/15 a C‑388/15, EU:C:2016:583, bod 51 a citovaná judikatura).


42      Rozsudek ze dne 21. července 2016, Orleans a další (C‑387/15 a C‑388/15, EU:C:2016:583, bod 52 a citovaná judikatura).


43      Pro ilustraci tohoto požadavku viz rozsudek ze dne 26. dubna 2017, Komise v. Německo (C‑142/16, EU:C:2017:301, body 61 a 62).


44      Viz rozsudek ze dne 26. dubna 2017, Komise v. Německo (C‑142/16, EU:C:2017:301, bod 42).


45      Rozsudek ze dne 21. července 2016, Orleans a další (C‑387/15 a C‑388/15, EU:C:2016:583, bod 51 a citovaná judikatura).


46      V tomto smyslu viz zejména program nápravy s názvem „program týkající se Bělověžského pralesa jakožto kulturního a přírodního dědictví UNESCO a lokality, která je součástí sítě Natura 2000“, ze dne 25. března 2016, vypracovaný ministrem životního prostředí a generálním ředitelem Státních lesů.


47      Rozsudky ze dne 11. dubna 2013, Sweetman a další (C‑258/11, EU:C:2013:220, body 41 až 43 a citovaná judikatura), jakož i ze dne 21. července 2016, Orleans a další (C‑387/15 a C‑388/15, EU:C:2016:583, bod 53 a citovaná judikatura).


48      Rozsudky ze dne 15. května 2014, Briels a další (C‑521/12, EU:C:2014:330, bod 28), ze dne 21. července 2016, Orleans a další (C‑387/15 a C‑388/15, EU:C:2016:583, bod 54), a ze dne 26. dubna 2017, Komise v. Německo (C‑142/16, EU:C:2017:301, bod 34).


49      Rozsudky ze dne 15. května 2014, Briels a ostatní (C‑521/12, EU:C:2014:330, bod 35), jakož i ze dne 21. července 2016, Orleans a další (C‑387/15 et C‑388/15, EU:C:2016:583, bod 60 a citovaná judikatura).


50      Rozsudek ze dne 11. září 2012, Nomarchiaki Aftodioikisi Aitoloakarnanias a další (C‑43/10, EU:C:2012:560, body114 a 115), jakož i ze dne 21. července 2016, Orleans a další (C‑387/15 a C‑388/15, EU:C:2016:583, bod 61 a citovaná judikatura).


51      Rozsudky ze dne 15. května 2014, Briels a další (C‑521/12, EU:C:2014:330, bod 37), a ze dne 21. července 2016, Orleans a další (C‑387/15 a C‑388/15, EU:C:2016:583, bod 63).


52      Jiných než feromonové lapače, jejichž neúčinnost byla prokázána.