Věc C709/20

CG

v.

The Department for Communities in Northern Ireland

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Appeal Tribunal for Northern Ireland)

 Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 15. července 2021

„Řízení o předběžné otázce – Občanství Unie – Státní příslušník členského státu, který není ekonomicky aktivní a pobývá na území jiného členského státu na základě vnitrostátního práva – Článek 18 první pododstavec SFEU – Zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti – Směrnice 2004/38/ES – Článek 7 – Podmínky pro získání práva pobytu na dobu delší než tři měsíce – Článek 24 – Sociální pomoc – Pojem – Rovné zacházení – Dohoda o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska – Přechodné období – Vnitrostátní ustanovení, které z nároku na dávku sociální pomoci vylučuje občany Unie, kteří mají právo pobytu na dobu určitou na základě vnitrostátního práva – Listina základních práv Evropské unie – Články 1, 7 a 24“

1.        Předběžné otázky – Zrychlené řízení o předběžné otázce – Podmínky – Okolnosti odůvodňující rychlé projednání – Hrozící porušení základních práv žalobkyně ve věci v původním řízení a jejích dětí – Vhodnost využití tohoto řízení

(Listina základních práv Evropské unie, články 7 a 24; jednací řád Soudního dvora, článek 105)

(viz body 42–44)

2.        Občanství Unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Směrnice 2004/38 – Sociální pomoc – Pojem – Peněžitá dávka na zajištění živobytí, jako je všeobecný příspěvek – Zahrnutí – Ověření předkládajícím soudem

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, čl. 24 odst. 2)

(viz body 68–71)

3.        Občanství Unie – Právo na volný pohyb a pobyt na území členských států – Směrnice 2004/38 – Zásada rovného zacházení – Občan Unie, který je ekonomicky neaktivní a nemá dostatečné prostředky – Právo přechodného pobytu přiznané uvedenému občanovi na základě práva hostitelského členského státu – Právní úprava tohoto členského státu vylučující takového občana z pobírání sociální pomoci – Sociální pomoc zaručená státním příslušníkům hostitelského členského státu, kteří se nacházejí ve stejné situaci – Přípustnost

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38, článek 7 a čl. 24 odst. 1)

(viz body 78, 79, 93 a výrok)

4.        Občanství Unie – Ustanovení Smlouvy – Oblast působnosti – Občan Unie, který je ekonomicky neaktivní a nemá dostatečné prostředky – Právo přechodného pobytu přiznané uvedenému občanovi na základě práva hostitelského členského státu – Zahrnutí – Žádost o sociální pomoc podaná v tomto členském státě – Povinnost příslušných orgánů zkoumat dodržení základních práv zakotvených Listinou základních práv Unie – Rozsah této analýzy

(Článek 21 odst. 1 SFEU; Listina základních práv Evropské unie, články 1, 7, 24 a čl. 51 odst. 1)

(viz body 84, 85, 88, 93 a výrok)

Shrnutí

Britská právní úprava všeobecného příspěvku, která jej upírá občanům Unie, kteří mají právo pobytu na základě režimu zavedeného v rámci brexitu, ale nesplňují všechny podmínky směrnice 2004/38, je slučitelná se zásadou rovného zacházení zaručenou právem Unie

Příslušné vnitrostátní orgány však musí ověřit, že odmítnutí přiznat takovou sociální pomoc nevystavuje občana Unie a jeho děti hrozbě porušení jejich práv zakotvených Listinou základních práv Evropské unie, a zejména práva na respektování lidské důstojnosti.

CG, která má chorvatskou a nizozemskou státní příslušnost, žije od roku 2018 ve Spojeném království, avšak není ekonomicky aktivní. Žila zde se svým partnerem, nizozemským státním příslušníkem, a jejich dvěma dětmi do doby, než se přestěhovala do azylového domu pro ženy, které se staly oběťmi domácího násilí. CG nemá k dispozici žádné finanční prostředky.

Dne 4. června 2020 jí Home Office (ministerstvo vnitra, Spojené království) přiznalo právo přechodného pobytu ve Spojeném království na základě nového britského režimu použitelného na občany Unie s bydlištěm v této zemi, který byl zaveden v souvislosti s vystoupením Spojeného království z Unie. Přiznání takového práva není podmíněno tím, že má osoba finanční prostředky.

Dne 8. června 2020 požádala CG o sociální pomoc, tzv. všeobecný příspěvek (Universal Credit) u ministerstva Severního Irska pro komunity. Tato žádost byla zamítnuta z důvodu, že zákon o všeobecném příspěvku vylučuje občany Unie, jimž bylo právo pobytu přiznáno na základě nového režimu, z kategorie možných příjemců všeobecného příspěvku.

CG toto zamítnutí napadla u Appeal Tribunal (Northern Ireland) (Odvolací soud pro Severní Irsko, Spojené království), přičemž se dovolávala zejména rozdílného zacházení mezi občany Unie, kteří legálně pobývají ve Spojeném království, a britskými státními příslušníky. Tento soud se rozhodl položit Soudnímu dvoru otázku týkající se případné neslučitelnosti britského zákona o všeobecném příspěvku se zákazem diskriminace na základě státní příslušnosti stanoveným v čl. 18 prvním pododstavci SFEU.

Soudní dvůr zasedající ve velkém senátu konstatuje, že britská právní úprava je slučitelná se zásadou rovného zacházení stanovenou v článku 24 směrnice 2004/38(1), přičemž příslušným vnitrostátním orgánům ukládá povinnost ověřit, zda odmítnutí poskytnout sociální pomoc na základě této právní úpravy vystavuje občana Unie a jeho děti konkrétní a aktuální hrozbě, že budou porušena jejich základní práva zakotvená Listinou základních práv Evropské unie.

Závěry Soudního dvora

Vzhledem k tomu, že žádost předkládajícího soudu byla předložena před koncem přechodného období, tedy před 31. prosincem 2020, má Soudní dvůr pravomoc rozhodnout o této žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce na základě čl. 86 odst. 2 dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii(2).

Soudní dvůr nejprve upřesňuje ustanovení unijního práva použitelná v projednávané věci a konstatuje, že otázka, zda je CG diskriminována na základě státní příslušnosti, musí být posuzována ve světle článku 24 směrnice 2004/38, a nikoli článku 18 SFEU, přičemž první z těchto článků konkretizuje zásadu zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti, která je zakotvena mimo jiné druhým z těchto článků ve vztahu k občanům Unie, kteří využívají svobody pohybu a pobytu na území členských států.

Soudní dvůr konstatuje, že dotčený všeobecný příspěvek musí být považován za sociální pomoc ve smyslu této směrnice, a uvádí, že uvedená pomoc je vyhrazena pro občany Unie, kteří splnili podmínky definované ve směrnici 2004/38. Soudní dvůr v tomto ohledu připomíná, že podle článku 7 této směrnice je povinnost ekonomicky neaktivního občana Unie mít dostatečné prostředky podmínkou k tomu, aby získal právo pobytu na dobu delší než tři měsíce, avšak kratší než pět let.

Dále potvrzuje svou judikaturu, podle níž má členský stát na základě tohoto článku možnost odmítnout přiznat sociální pomoc ekonomicky neaktivním občanům Unie, kteří jako CG využívají svobody pohybu a nemají dostatečné prostředky k tomu, aby si mohli činit nárok na právo pobytu na základě této směrnice. Soudní dvůr upřesňuje, že v rámci konkrétní analýzy hospodářské situace každé dotčené osoby se nepřihlíží k požadované sociální pomoci při posuzování, zda dotčená osoba má dostatečné prostředky.

Soudní dvůr pak zdůrazňuje, že směrnice 2004/38 v souladu s jejím článkem 37 nebrání členským státům zavést příznivější režim, než je režim stanovený touto směrnicí. Právo pobytu přiznané čistě na základě vnitrostátního práva, jako je tomu ve sporu v původním řízení, přitom nelze v žádném případě považovat za právo přiznané „na základě“ uvedené směrnice.

CG nicméně využila své základní svobody pohybu a pobytu na území členských států přiznané Smlouvou, takže její situace spadá do působnosti unijního práva, a to i když své právo pobytu odvozuje z britského práva, které zavedlo příznivější režim ve srovnání s režimem směrnice 2004/38. Soudní dvůr přitom konstatuje, že v situaci, kdy orgány hostitelského členského státu přiznávají takové právo pobytu, jako je právo dotčené ve věci v původním řízení, bez uplatnění podmínek a omezení tohoto práva stanovených směrnicí 2004/38, provádějí ustanovení Smlouvy o FEU týkající se statusu občana Unie, který je předurčen být základním statusem státních příslušníků členských států.

V souladu s čl. 51 odst. 1 Listiny základních práv jsou tedy tyto orgány povinny při zkoumání takové žádosti o sociální pomoc, jako je žádost podaná CG, dodržovat ustanovení této Listiny a zejména její články 1 (lidská důstojnost), 7 (respektování soukromého a rodinného života) a 24 (práva dítěte). V rámci této analýzy mohou tyto orgány přihlédnout ke všem opatřením podpory upraveným vnitrostátním právem, kterých mohou dotyčný občan a jeho děti skutečně využít.


1      Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES ze dne 29. dubna 2004 o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států, o změně nařízení (EHS) č. 1612/68 a o zrušení směrnic 64/221/EHS, 68/360/EHS, 72/194/EHS, 73/148/EHS, 75/34/EHS, 75/35/EHS, 90/364/EHS, 90/365/EHS a 93/96/EHS (Úř. věst. 2004, L 158, s. 77; Zvl. vyd. 05/05, s. 46; a oprava v Úř. věst. 2011, L 327, s. 70).


2      Úř. věst. 2020, L 29, s. 7.