ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (třetího senátu)
12. září 2019(*)(i)
„Řízení o předběžné otázce – Duševní a průmyslové vlastnictví – Autorské právo a práva s ním související – Směrnice 2001/29/ES – Článek 2 písm. a) – Pojem ‚dílo‘ – Autorskoprávní ochrana děl – Podmínky – Vazba na ochranu (průmyslových) vzorů – Směrnice 98/71/ES – Nařízení (ES) č. 6/2002 – Vzory oděvů“
Ve věci C‑683/17,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Supremo Tribunal de Justiça (Nejvyšší soud, Portugalsko) ze dne 21. listopadu 2017, došlým Soudnímu dvoru dne 6. prosince 2017, v řízení
Cofemel – Sociedade de Vestuário SA
proti
G-Star Raw CV,
SOUDNÍ DVŮR (třetí senát),
ve složení A. Prechal, předsedkyně senátu, F. Biltgen, J. Malenovský (zpravodaj), C. G. Fernlund a L. S. Rossi, soudci,
generální advokát: M. Szpunar,
vedoucí soudní kanceláře: L. Hewlett, hlavní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 12. prosince 2018,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za Cofemel – Sociedade de Vestuário SA I. Bairrão a J. P. de Oliveira Vaz Mirandou de Sousa, advogados,
– za G-Star Raw CV A. Grosso Alves a G. Paivou e Sousa, advogados,
– za portugalskou vládu L. Inez Fernandesem, M. Figueiredem a P. Salvação Barreto, jako zmocněnci,
– za českou vládu M. Smolkem a J. Vláčilem, jako zmocněnci,
– za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s F. De Lucou, avvocato dello Stato,
– za vládu Spojeného království S. Brandonem a Z. Lavery, jako zmocněnci, ve spolupráci s J. Mossem, barrister,
– za Evropskou komisi J. Samnadda, B. Rechenou a F. Wilmanem, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 2. května 2019,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (Úř. věst. 2001, L 167, s. 10; Zvl. vyd. 17/01, s. 230).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společnostmi Cofemel – Sociedade de Vestuário SA (dále jen „Cofemel“) a G-Star Raw CV (dále jen „G‑Star“) ohledně dodržování autorských práv, kterých se dovolává společnost G‑Star.
Právní rámec
Mezinárodní právo
Bernská úmluva
3 Článek 2 Bernské úmluvy o ochraně literárních a uměleckých děl (Pařížský akt ze dne 24. července 1971), ve znění změny ze dne 28. září 1979 (dále jen „Bernská úmluva“), v odstavci 7 mimo jiné stanoví:
„Zákonodárstvím států Unie [zřízené touto úmluvou] se vyhrazuje, aby upravila […] rozsah působnosti jejich zákonů na díla užitého umění a na průmyslové vzory a modely, jakož i podmínky, za nichž jsou taková díla, vzory a modely chráněny. Pro díla, jež jsou ve státě původu chráněna pouze jako vzory a modely, lze se v jiném státě Unie [zřízené touto úmluvou] dovolávat jen zvláštní ochrany, jaká se přiznává v tomto státě vzorům a modelům; neposkytuje-li se však v tomto státě taková zvláštní ochrana, budou tato díla chráněna jako díla umělecká.“
Smlouva WIPO o právu autorském
4 Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO) přijala v Ženevě dne 20. prosince 1996 smlouvu WIPO o právu autorském, která byla schválena jménem Evropského společenství rozhodnutím Rady 2000/278/ES ze dne 16. března 2000 (Úř. věst. 2000, L 89, s. 6; Zvl. vyd. 11/33, s. 208) (dále jen „smlouva WIPO o právu autorském“).
5 Článek 1 smlouvy WIPO o právu autorském, nadepsaný „Vztah k Bernské úmluvě“, v odstavci 4 stanoví:
„Smluvní strany musí vyhovět článkům 1 až 21 a příloze Bernské úmluvy.“
Unijní právo
Směrnice 2001/29
6 Bod 60 odůvodnění směrnice 2001/29 zní:
„Ochranou stanovenou v této směrnici by neměly být dotčeny vnitrostátní právní předpisy nebo právní předpisy Společenství v jiných oblastech, jakými jsou průmyslové vlastnictví […]“
7 Články 2 až 4 této směrnice jsou v uvedeném pořadí nadepsány „Právo na rozmnožování“, „Právo na sdělování děl veřejnosti a právo na zpřístupnění jiných předmětů ochrany veřejnosti“ a „Právo na rozšiřování“. Tato ustanovení ukládají členským státům mimo jiné povinnost zaručit autorům výlučné právo udělit svolení nebo zakázat rozmnožování jejich děl [čl. 2 písm. a)], výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jejich sdělení veřejnosti (čl. 3 odst. 1) a výlučné právo udělit svolení nebo zakázat jejich rozšiřování (čl. 4 odst. 1).
8 Článek 9 uvedené směrnice, nadepsaný „Další používání jiných právních předpisů“, stanoví, že touto směrnicí nejsou dotčena ustanovení týkající se dalších oblastí. V některých jazykových zněních tohoto článku, včetně znění německého, anglického, španělského, francouzského a italského, je upřesněno, že tyto oblasti zahrnují zejména patentová práva, ochranné známky, práva týkající se průmyslových vzorů a užitné vzory. V portugalském znění tohoto článku jsou uvedeny oblasti patentových práv, ochranných známek a užitných vzorů, nikoli však oblast práv týkajících se průmyslových vzorů.
Směrnice 98/71/ES
9 V bodě 8 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/71/ES ze dne 13. října 1998 o právní ochraně (průmyslových) vzorů (Úř. věst. 1998, L 289, s. 28; Zvl. vyd. 13/21, s. 120) se uvádí:
„[V]zhledem k tomu, že právní předpisy o autorských právech nejsou zharmonizovány, je důležité stanovit zásady pro kumulaci ochrany podle zvláštní[ch] právních předpisů o ochraně zapsaných (průmyslových) vzorů a podle právních předpisů o ochraně autorských práv, avšak ponechat členským státům možnost stanovit si rozsah ochrany autorských práv a podmínky, za kterých je taková ochrana poskytována“
10 Článek 1 této směrnice, nadepsaný „Vymezení pojmů“, v písmeni a) upřesňuje, že se pojmem „(průmyslový) vzor“ rozumí „vzhled výrobku jako celku nebo jeho části vyplývající z jeho znaků, zejména z linií, obrysů, barev, tvaru, struktury povrchu, a/nebo materiálu výrobku jako takového, a/nebo jeho dekoru“.
11 Článek 17 této směrnice, nadepsaný „Vztah k autorskému právu“, stanoví:
„(Průmyslový) vzor chráněný podle této směrnice právem k (průmyslovému) vzoru, který je v členském státě zapsán [(Průmyslový) vzor chráněný právem k (průmyslovému) vzoru, který je zapsán v určitém členském státě nebo pro určitý členský stát v souladu s touto směrnicí], může požívat ochrany také podle právních předpisů o autorském právu takového státu, a to ode dne, kdy byl (průmyslový) vzor vytvořen nebo v jakékoliv formě zachycen. Rozsah a podmínky, za kterých je taková ochrana poskytována, včetně požadované úrovně původnosti stanoví každý jednotlivý členský stát.“
Nařízení (ES) č. 6/2002
12 Bod 32 odůvodnění nařízení Rady (ES) č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství (Úř. věst. 2002, L 3, s. 1; Zvl. vyd. 13/27, s. 142) zní:
„V případě neúplné harmonizace právních předpisů o autorském právu je důležité stanovit zásady kumulace ochrany podle právních předpisů o (průmyslových) vzorech Společenství a podle právních předpisů o autorském právu a ponechat na členských státech stanovení rozsahu ochrany autorského práva a podmínek, za kterých se tato ochrana poskytuje.“
13 V článku 3 písm. a) tohoto nařízení je pojem „(průmyslový) vzor“ vymezen stejně jako v čl. 1 písm. a) směrnice 98/71.
14 Článek 96 tohoto nařízení, nadepsaný „Vztah k ostatním formám ochrany podle vnitrostátních právních předpisů“, v odstavci 2 stanoví:
„(Průmyslový) vzor chráněný (průmyslovým) vzorem Společenství má nárok na ochranu také podle právních předpisů členských států upravujících autorské právo ode dne, kdy byl (průmyslový) vzor vytvořen nebo stanoven v jakékoliv podobě. Míru, ve které, a podmínky, za jakých je tato ochrana poskytnuta, včetně úrovně požadované původnosti stanoví členský stát.“
Portugalské právo
15 Článek 2 Código do Direito de Autor e dos Direitos Conexos (zákoník práva autorského a práv s ním souvisejících), nadepsaný „Původní díla“, v odstavci 1 stanoví:
„Duševní výtvory z literární, vědecké a umělecké oblasti, bez ohledu na jejich druh, formu vyjádření, kvalitu, způsob sdělování a účel, zahrnují zejména:
[…]
i) díla užitého umění, (průmyslové) vzory a designová díla, která představují umělecký výtvor, bez ohledu na ochranu v rámci průmyslového vlastnictví;
[…]“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
16 Společnosti Cofemel a G-Star působí v oblasti navrhování a výroby oděvů a jejich uvádění na trh.
17 Od 90. let minulého století využívá společnost G‑Star jako majitelka nebo na základě smluv o výhradní licenci ochranné známky G‑STAR, G‑STAR RAW, G‑STAR DENIM RAW, GS‑RAW, G‑RAW a RAW. Mezi oděvy navrženými, vyráběnými a uváděnými na trh pod těmito ochrannými známkami je i model džínů nazvaný ARC a model mikin a triček nazvaný ROWDY.
18 Společnost Cofemel rovněž navrhuje, vyrábí a uvádí na trh džíny, mikiny a trička, a to pod ochrannou známkou TIFFOSI.
19 Dne 30. srpna 2013 podala společnost G‑Star k portugalskému soudu prvního stupně žalobu, kterou se domáhala, aby bylo společnosti Cofemel nařízeno ukončit porušování jejích autorských práv a páchání nekalosoutěžního jednání ve vztahu k ní a bylo jí uloženo nahradit z toho plynoucí škodu a v případě dalšího protiprávního jednání jí vyplácet denní penále až do okamžiku, kdy bude ukončeno. V rámci této žaloby společnost G‑Star mimo jiné tvrdila, že některé z modelů džínů, mikin a triček vyráběných společností Cofemel jsou podobné jejím modelům ARC a ROWDY. Společnost G‑Star rovněž tvrdila, že posledně uvedené modely oděvů jsou původními duševními výtvory, a že z tohoto důvodu musejí být kvalifikovány jako „díla“ požívající autorskoprávní ochrany.
20 Společnost Cofemel na svou obranu mimo jiné uvedla, že tyto modely oděvů nelze kvalifikovat jako „díla“ požívající takové ochrany.
21 Soud prvního stupně, na nějž se společnost G‑Star obrátila, její žalobě částečně vyhověl a společnosti Cofemel mimo jiné uložil, aby ukončila porušování autorských práv společnosti G-Star, zaplatila jí částku odpovídající zisku z prodeje oděvů vyrobených v rozporu s těmito autorskými právy a vyplácela jí v případě dalšího protiprávního jednání denní penále.
22 Společnost Cofemel se proti tomuto rozsudku odvolala k Tribunal da Relação de Lisboa (odvolací soud v Lisabonu, Portugalsko), který tento rozsudek potvrdil. Na podporu svého rozhodnutí tento soud nejprve uvedl, že čl. 2 odst. 1 písm. i) zákoníku práva autorského a práv s ním souvisejících musí být chápán – ve světle směrnice 2001/29, tak jak byla vyložena Soudním dvorem v rozsudcích ze dne 16. července 2009, Infopaq International (C‑5/08, EU:C:2009:465), a ze dne 1. prosince 2011, Painer (C‑145/10, EU:C:2011:798) – v tom smyslu, že díla užitného umění, (průmyslové) vzory a designová díla požívají autorskoprávní ochrany za podmínky, že vykazují určitou originalitu, tzn. že jsou výsledkem autorovy vlastní duševní tvorby, přičemž se nepožaduje určitý konkrétní stupeň estetické nebo umělecké hodnoty. Uvedený soud dále uvedl, že se v daném případě u modelů oděvů ARC a ROWDY od společnosti G‑Star jedná o díla požívající autorskoprávní ochrany. Nakonec dovodil, že některé z oděvů vyráběných společností Cofemel porušují autorská práva společnosti G‑Star.
23 Podle předkládajícího soudu, Supremo Tribunal de Justiça (Nejvyšší soud, Portugalsko), k němuž společnost Cofemel podala dovolání, je předně prokázáno, že zaprvé byly modely oděvů od společnosti G-Star, o které se v rámci tohoto dovolacího řízení jedná, navrženy buď designéry, které zaměstnává společnost G Star, nebo designéry jednacími na její účet, kteří jí smluvně převedli svá autorská práva. Zadruhé jsou podle něj tyto modely oděvů výsledkem návrhů a výrobních procesů uznaných ve světě módy za inovativní. Zatřetí pak obsahují určité specifické prvky (trojrozměrná forma, schéma sestavení dílů, umístění určitých komponentů atd.), které byly zčásti převzaty společností Cofemel ke zhotovení oděvů pod její ochrannou známkou.
24 Předkládající soud následně uvádí, že podle čl. 2 odst. 1 písm. i) zákoníku práva autorského a práv s ním souvisejících spadají díla užitného umění, (průmyslové) vzory a designová díla jednoznačně do výčtu děl požívajících autorskoprávní ochrany, avšak není v něm upřesněn stupeň originality požadovaný k tomu, aby byly dané předměty kvalifikovány jako díla tohoto typu. Předkládající soud rovněž uvádí, že v této otázce, která je v rámci sporu mezi společnostmi Cofemel a G‑Star klíčová, nepanuje v portugalské judikatuře a právní teorii shoda. Z tohoto důvodu si předkládající soud klade otázku, zda je třeba se s ohledem na výklad směrnice 2001/29 podaný Soudním dvorem v rozsudcích ze dne 16. července 2009, Infopaq International (C‑5/08, EU:C:2009:465), a ze dne 1. prosince 2011, Painer (C‑145/10, EU:C:2011:798), domnívat, že ochrany zajišťované autorským právem požívají takováto díla z téhož titulu jako každé literární a umělecké dílo, tedy za podmínky, že vykazují originalitu v tom směru, že jsou výsledkem autorovy vlastní duševní tvorby, nebo zda je možné podmínit přiznání této ochrany existencí specifického stupně estetické nebo umělecké hodnoty.
25 Za těchto okolností se Supremo Tribunal de Justiça (Nejvyšší soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Brání výklad čl. 2 písm. a) směrnice 2001/29 podaný Soudním dvorem vnitrostátní právní úpravě – v projednávané věci čl. 2 odst. 1 bodu i) zákoníku autorského práva a práv s ním souvisejících – která přiznává autorskoprávní ochranu dílům užitého umění, (průmyslovým) vzorům a designovým dílům, která mají vedle užitného účelu vlastní charakteristický vizuální efekt z estetického hlediska, takže ústředním kritériem, kterým se řídí přiznání autorskoprávní ochrany, je jejich originalita?
2) Brání výklad čl. 2 písm. a) směrnice 2001/29 podaný Soudním dvorem vnitrostátní právní úpravě – v projednávané věci čl. 2 odst. 1 bodu i) zákoníku autorského práva a práv s ním souvisejících – která přiznává autorskoprávní ochranu dílům užitého umění, (průmyslovým) vzorům nebo designovým dílům, pokud ve světle obzvláště důkladného posouzení jejich uměleckého charakteru a s ohledem na názory převládající v kulturních a institucionálních kruzích zasluhují označení ‚umělecký výtvor‘ nebo ‚umělecké dílo‘?“
K předběžným otázkám
K první otázce
26 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda musí být čl. 2 písm. a) směrnice 2001/29 vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby vnitrostátní právní úprava přiznala autorskoprávní ochranu takovým vzorům, jako jsou modely oděvů ve věci v původním řízení, z důvodu, že mají vedle užitného účelu vlastní charakteristický vizuální efekt z estetického hlediska.
27 Podle čl. 2 písm. a) směrnice 2001/29 mají členské státy povinnost stanovit výlučné právo autorů udělit svolení nebo zakázat rozmnožování jejich děl.
28 Pojem „dílo“, který je v tomto ustanovení uveden, je také obsažen v čl. 3 odst. 1 a čl. 4 odst. 1 směrnice 2001/29, které se týkají výlučných práv přiznaných autorovi díla v případě jeho sdělování veřejnosti nebo jeho rozšiřování, a rovněž v článcích 5, 6 a 7 této směrnice, přičemž první z těchto článků se týká možných výjimek a omezení v souvislosti s těmito výlučnými právy a druhé dva se týkají technologických prostředků a opatření v rámci informovanosti zaručujících ochranu těchto výlučných práv.
29 Pojem „dílo“ uvedený ve všech těchto ustanoveních je – jak vyplývá z ustálené judikatury Soudního dvora – autonomním pojmem unijního práva, který musí být vykládán a uplatňován jednotně a který předpokládá naplnění dvou kumulativních znaků. Tento pojem zaprvé předpokládá existenci originálního předmětu v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem. Zadruhé jsou jako dílo kvalifikovány pouze prvky, které jsou vyjádřením takového výtvoru (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 16. července 2009, Infopaq International, C‑5/08, EU:C:2009:465, body 37 a 39, a ze dne 13. listopadu 2018, Levola Hengelo, C‑310/17, EU:C:2018:899, body 33 a 35 až 37 a citovaná judikatura).
30 Pokud jde o první z těchto znaků, z ustálené judikatury Soudního dvora vyplývá, že k tomu, aby mohl být určitý předmět považován za originální, je zároveň nezbytné a dostačující, odráží-li osobnost jeho autora, přičemž je výrazem jeho rozhodnutí učiněných na základě jeho tvůrčí svobody (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 1. prosince 2011, Painer, C‑145/10, EU:C:2011:798, body 88, 89 a 94, a ze dne 7. srpna 2018, Renckhoff, C‑161/17, EU:C:2018:634, bod 14).
31 Naproti tomu v případě, že bylo zhotovení určitého předmětu dáno technickými úvahami, určitými pravidly nebo jinými omezeními, v jejichž důsledku nezůstal žádný prostor pro tvůrčí svobodu, nelze se domnívat, že tento předmět vykazuje originalitu nezbytnou k tomu, aby byl dílem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. března 2012, Football Dataco a další, C‑604/10, EU:C:2012:115, bod 39 a citovaná judikatura).
32 Pokud jde o druhý znak uvedený v bodě 29 tohoto rozsudku, Soudní dvůr upřesnil, že pojem „dílo“ uvedený ve směrnici 2001/29 nutně vyžaduje existenci dostatečně přesně a objektivně identifikovatelného předmětu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. listopadu 2018, Levola Hengelo, C‑310/17, EU:C:2018:899, bod 40).
33 Zaprvé totiž musí mít orgány pověřené dohledem nad ochranou výlučných práv spjatých s autorským právem možnost jasně a přesně se obeznámit s takto chráněným předmětem. Totéž platí pro třetí osoby, proti nimž může působit ochrana, které se autor tohoto předmětu dovolává. Zadruhé pak nutnost odstranit z procesu identifikace tohoto předmětu veškeré subjektivní prvky, které jsou na újmu právní jistotě, předpokládá, že byl daný předmět vyjádřen objektivně (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. listopadu 2018, Levola Hengelo, C‑310/17, EU:C:2018:899, bod 41).
34 Jak zdůraznil Soudní dvůr, nezbytný požadavek na přesnost a objektivitu nesplňuje identifikace, která spočívá zásadně na – již ze své podstaty subjektivních – pocitech osoby, která daný předmět vnímá (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. listopadu 2018, Levola Hengelo, C‑310/17, EU:C:2018:899, bod 42).
35 Naplňuje-li předmět znaky připomenuté v bodech 30 a 32 tohoto rozsudku, a je-li tedy dílem, musí jako takový požívat autorskoprávní ochrany v souladu se směrnicí 2001/29, přičemž je třeba podotknout, že šíře této ochrany nezávisí na stupni tvůrčí svobody autora, a tato ochrana tedy není menšího rozsahu než ochrana, které požívá každé dílo, na něž se tato směrnice vztahuje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 1. prosince 2011, Painer, C‑145/10, EU:C:2011:798, body 97 až 99).
36 S ohledem na tuto judikaturu je k zodpovězení první otázky nezbytné zaprvé určit, zda lze vzory obecně kvalifikovat jako „díla“ ve smyslu směrnice 2001/29.
37 V tomto ohledu je třeba předeslat, že podle čl. 17 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie je duševní vlastnictví chráněno.
38 Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že předměty tvořící duševní vlastnictví požívají ochrany z titulu unijního práva. Z tohoto ustanovení naproti tomu nevyplývá, že všechny takové předměty či kategorie předmětů musí požívat stejné ochrany.
39 Unijní normotvůrce přijal různé akty sekundárního práva, jejichž cílem je zajistit ochranu duševního vlastnictví, a to zejména na jedné straně u děl chráněných autorským právem podle směrnice 2001/29 a na druhé straně u (průmyslových) vzorů, na něž se vztahuje buď směrnice 98/71, která je použitelná na (průmyslové) vzory zapsané v určitém členském státě nebo pro určitý členský stát, anebo nařízení č. 6/2002, které je použitelné na (průmyslové) vzory chráněné na úrovni Unie.
40 Unijní normotvůrce takto vycházel z úvahy, že předměty chráněné (průmyslovým) vzorem v zásadě nelze připodobnit předmětům představujícím díla chráněná směrnicí 2001/29.
41 Je patrné, že toto legislativní řešení je v souladu s Bernskou úmluvou, jejímž článkům 1 až 21 musí Unie – přestože zajisté není smluvní stranou této úmluvy – vyhovět podle čl. 1 odst. 4 smlouvy WIPO o právu autorském, jejíž smluvní stranou je (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. listopadu 2018, Levola Hengelo, C‑310/17, EU:C:2018:899, bod 38 a citovaná judikatura).
42 Článek 2 odst. 7 Bernské úmluvy totiž její smluvní strany opravňuje k tomu, aby přiznaly (průmyslovým) vzorům zvláštní, odlišnou a případně výlučnou ochranu v porovnání s ochranou, které požívají literární a umělecká díla, na něž se tato úmluva vztahuje, a určily podmínky takové ochrany. Toto ustanovení současně nevylučuje ani možnou kumulaci těchto dvou ochran.
43 V tomto kontextu zvolil unijní normotvůrce systém, ve kterém se ochrana vyhrazená (průmyslovým) vzorům a autorskoprávní ochrana navzájem nevylučují.
44 V souvislosti s (průmyslovými) vzory totiž článek 17 směrnice 98/71 v první větě stanoví, že (průmyslové) vzory chráněné právem k (průmyslovému) vzoru, které byly zapsány v určitém členském státě nebo pro určitý členský stát v souladu s touto směrnicí, mohou požívat ochrany také podle právních předpisů o autorském právu členského státu, ve kterém nebo pro který byly tyto (průmyslové) vzory zapsány, a to ode dne, kdy byly vytvořeny nebo v jakékoliv formě zachyceny. V tomtéž článku se dále ve druhé větě upřesňuje, že rozsah a podmínky, za kterých je taková autorskoprávní ochrana poskytována, včetně požadované úrovně původnosti stanoví každý jednotlivý členský stát. Pokud jde o (průmyslové) vzory chráněné na úrovni Unie, je v čl. 96 odst. 2 nařízení č. 6/2002 upraven podobný režim, jaký vyplývá z článku 17 směrnice 98/71.
45 Každé z těchto dvou ustanovení musí být samo o sobě pojímáno ve světle bodu 8 odůvodnění směrnice 98/71 a bodu 32 odůvodnění nařízení č. 6/2002, v nichž je výslovně zmíněna zásada „kumulace“ ochrany (průmyslových) vzorů s autorskoprávní ochranou.
46 Co se týče autorského práva, z článku 9 směrnice 2001/29, který je nadepsán „Další používání jiných právních předpisů“ a musí být vykládán mimo jiné se zřetelem ke všem jazykovým zněním (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. února 2016, C & J Clark International a Puma, C‑659/13 a C‑34/14, EU:C:2016:74, bod 122 a citovaná judikatura) a ve světle bodu 60 odůvodnění této směrnice, vyplývá, že touto směrnicí nejsou dotčena vnitrostátní či unijní ustanovení v dalších oblastech, zejména ustanovení týkající se práv týkajících se (průmyslových) vzorů.
47 Ustanovení platná v oblasti (průmyslových) vzorů, včetně zásady „kumulace“ zmíněné v bodě 45 tohoto rozsudku, a působnost těchto ustanovení jsou takto směrnicí 2001/29 zachovány ve stejném stavu.
48 S ohledem na všechna tato ustanovení je nutno vycházet z toho, že vzory lze kvalifikovat jako „díla“ ve smyslu směrnice 2001/29, splňují-li oba požadavky uvedené v bodě 29 tohoto rozsudku.
49 Za těchto podmínek je třeba zadruhé zkoumat, zda z hlediska těchto požadavků lze jako „díla“ kvalifikovat takové vzory, jako jsou modely oděvů ve věci v původním řízení, které podle předkládajícího soudu mají vedle užitného účelu vlastní charakteristický vizuální efekt z estetického hlediska, přičemž je třeba podotknout, že se otázky předkládajícího soudu týkají toho, zda takovýto znak estetické originality představuje ústřední kritérium pro přiznání ochrany podle směrnice 2001/29.
50 V této souvislosti je nutno předeslat, že ochrana (průmyslových) vzorů na jedné straně a autorskoprávní ochrana na straně druhé sledují zásadně odlišné cíle a podléhají odlišným režimům. Jak totiž v podstatě uvedl generální advokát v bodech 51 a 55 svého stanoviska, ochrana (průmyslových) vzorů se má vztahovat na předměty, které – ač nové a individualizované – vykazují užitný charakter a jsou předurčeny k masové výrobě. Tato ochrana je dále určena k tomu, aby se uplatnila po omezenou dobu, avšak dostatečnou k zajištění návratnosti nezbytných investic do tvorby a výroby těchto předmětů, aniž by došlo k nadměrnému narušení hospodářské soutěže. Ochrana spojená s autorským právem, jejíž doba trvání je podstatně delší, je pak vyhrazena předmětům, které si zaslouží být kvalifikovány jako „díla“.
51 Z těchto důvodů – a jak rovněž uvedl generální advokát v bodě 52 svého stanoviska – přiznání autorskoprávní ochrany určitému předmětu chráněnému jako (průmyslový) vzor nemůže mít za výsledek to, že budou narušeny cíle a účinnost každé z těchto dvou ochran.
52 Z toho vyplývá, že ačkoli lze ochranu (průmyslových) vzorů a ochranu spojenou s autorským právem přiznat v souladu s unijním právem kumulativně jednomu a témuž předmětu, připadá tato kumulace v úvahu pouze v určitých situacích.
53 V tomto ohledu je třeba na jednu stranu uvést, že – jak vyplývá z běžného smyslu výrazu „estetický“ – je estetický účinek, který může určitý vzor vyvolat, výsledkem již ze své podstaty subjektivního pocitu krásy vnímaného každým, kdo si vzor prohlíží. Na základě tohoto samotného účinku subjektivní povahy tedy nelze usuzovat na existenci dostatečně přesně a objektivně identifikovatelného předmětu ve smyslu judikatury uvedené v bodech 32 až 34.
54 Na druhou stranu je zajisté pravda, že úvahy estetického rázu jsou součástí tvůrčí činnosti. Nicméně skutečnost, že určitý vzor vyvolává estetický účinek, nemůže sama o sobě předurčovat, zda tento vzor představuje duševní výtvor odrážející svobodnou volbu a osobnost jeho autora, a tedy splňující požadavek originality uvedený v bodech 30 a 31 tohoto rozsudku.
55 Skutečnost, že takové vzory, jako jsou modely oděvů ve věci v původním řízení, mají vedle užitného účelu vlastní charakteristický vizuální efekt z estetického hlediska, proto nemůže odůvodnit, aby byly takové vzory kvalifikovány jako „díla“ ve smyslu směrnice 2001/29.
56 S ohledem na výše uvedené je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 2 písm. a) směrnice 2001/29 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby vnitrostátní právní úprava přiznala autorskoprávní ochranu takovým vzorům, jako jsou modely oděvů ve věci v původním řízení, z důvodu, že mají vedle užitného účelu vlastní charakteristický vizuální efekt z estetického hlediska.
Ke druhé otázce
57 S ohledem na odpověď na první otázku není namístě odpovídat na druhou otázku.
K nákladům řízení
58 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:
Článek 2 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby vnitrostátní právní úprava přiznala autorskoprávní ochranu takovým vzorům, jako jsou modely oděvů ve věci v původním řízení, z důvodu, že mají vedle užitného účelu vlastní charakteristický vizuální efekt z estetického hlediska.
Podpisy.
i– Bod 28 tohoto znění byl po jeho prvním online zpřístupnění předmětem jazykové úpravy.