USNESENÍ MÍSTOPŘEDSEDKYNĚ SOUDNÍHO DVORA

21. května 2021(*)

„Řízení o předběžných opatřeních – Článek 279 SFEU – Návrh na předběžná opatření – Životní prostředí – Směrnice 2011/92/EU – Posuzování vlivů některých záměrů na životní prostředí – Těžba hnědého uhlí v povrchovém dole – Hnědouhelný důl Turów (Polsko)“

Ve věci C-121/21 R,

jejímž předmětem je návrh na předběžné opatření na základě článku 279 SFEU, podaný dne 26. února 2021,

Česká republika, zastoupená M. Smolkem, J. Vláčilem a L. Dvořákovou, jako zmocněnci,

navrhovatelka,

proti

Polské republice, zastoupené B. Majczynou, jako zmocněncem,

odpůrkyni,

MÍSTOPŘEDSEDKYNĚ SOUDNÍHO DVORA,

po vyslechnutí generálního advokáta P. Pikamäea,

vydává toto

Usnesení

1        Svým návrhem na předběžné opatření se Česká republika domáhá, aby Soudní dvůr nařídil Polské republice bezodkladně pozastavit těžbu hnědého uhlí v dole Turów (Polsko) až do vyhlášení rozsudku Soudního dvora, kterým bude rozhodnuto ve věci samé.

2        Tento návrh byl předložen v souvislosti s žalobou pro nesplnění povinnosti na základě článku 259 SFEU, kterou podala Česká republika dne 26. února 2021 a jejímž prostřednictvím se domáhá určení, že Polská republika:

–        umožněním prodloužení povolení k těžbě hnědého uhlí o 6 let bez provedení posouzení vlivů na životní prostředí nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (Úř. věst. 2012, L 26, s. 1), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/52/EU ze dne 16. dubna 2014 (Úř. věst. 2014, L 124, s. 1) (dále jen „směrnice EIA“), spolu s čl. 4 odst. 4 až 6, čl. 5 odst. 1 a 2 a články 6 až 9 této směrnice;

–        umožněním vyloučení dotčené veřejnosti z řízení o vydání povolení k těžební činnosti nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 6 odst. 2 až 7, čl. 7 odst. 5, článků 8 a 9 a čl. 11 odst. 1 směrnice EIA;

–        prohlášením rozhodnutí Regionálního ředitele ochrany životního prostředí ve Vratislavi (Polsko) ze dne 21. ledna 2020 o environmentálních podmínkách pro záměr spočívající v pokračování těžby hnědouhelného ložiska Turów do roku 2044 (dále jen „rozhodnutí EIA“) za okamžitě vykonatelné nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 11 odst. 1 směrnice EIA;

–        nezahrnutím možného postupu pro případ neudělení výjimek pro dotčené vodní útvary dle čl. 4 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/60/ES ze dne 23. října 2000, kterou se stanoví rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Úř. věst. 2000, L 327, s. 1; Zvl. vyd. 15/05, s. 275), do rozhodnutí EIA nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 4 odst. 1 písm. a) bodu ii) a písm. b) bodu ii) této směrnice;

–        neumožněním zapojení dotčené veřejnosti a České republiky do řízení o vydání rozhodnutí ministra klimatu Polské republiky ze dne 20. března 2020 o změně povolení č. 65/94 k těžební činnosti v hnědouhelném ložisku Turów, jímž byla platnost povolení k těžbě hnědého uhlí v tomto dole prodloužena o 6 let (dále jen „povolení k těžbě hnědého uhlí do roku 2026“), nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 6 odst. 2 až 7, čl. 7 odst. 1, 2 a 5 a článku 8 směrnice EIA;

–        nezveřejněním povolení k těžbě hnědého uhlí do roku 2026 a jeho neposkytnutím České republice ve srozumitelné podobě nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 9 odst. 1 a 2 směrnice EIA;

–        neumožněním soudního přezkumu povolení k těžbě hnědého uhlí do roku 2026 nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 11 odst. 1 směrnice EIA;

–        nezveřejněním povolení k těžbě hnědého uhlí do roku 2026 nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z článku 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/4/ES ze dne 28. ledna 2003 o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí a o zrušení směrnice Rady 90/313/EHS (Úř. věst. 2003, L 41, s. 26; Zvl. vyd. 15/07, s. 375);

–        neposkytnutím kompletních informací v souvislosti s řízením o vydání povolení k těžbě hnědého uhlí do roku 2026 nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají ze zásady loajální spolupráce podle čl. 4 odst. 3 SEU;

–        nedostatečným zohledněním rozhodnutí EIA v povolení k těžbě hnědého uhlí do roku 2026 nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 2 odst. 1 směrnice EIA ve spojení s čl. 4 odst. 1 této směrnice, a

–        nedostatečným stanovením veškerých environmentálních podmínek v povolení k těžbě hnědého uhlí do roku 2026 nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z čl. 8a odst. 1 písm. b) směrnice EIA.

3        Dne 6. dubna 2021 předložila Polská republika písemné vyjádření k návrhu na předběžné opatření.

4        Prostřednictvím organizačního procesního opatření ze dne 19. dubna 2021 zaslala místopředsedkyně Soudního dvora Polské republice otázky k písemnému zodpovězení, na něž tento členský stát odpověděl dopisem ze dne 26. dubna 2021.

 Právní rámec

 Unijní právo

5        Článek 1 směrnice EIA stanoví:

„1.      Tato směrnice se vztahuje na posuzování vlivů těch veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, které by mohly mít významný vliv na životní prostředí.

2.      Pro účely této směrnice se rozumí:

a)      ‚záměrem‘:

–        provádění stavebních prací nebo výstavba jiných zařízení nebo děl,

–        jiné zásahy do přírodního prostředí a krajiny včetně těch, které se týkají těžby nerostných surovin;

[…]

c)      ‚povolením‘ rozhodnutí příslušného orgánu nebo orgánů, které opravňuje oznamovatele k uskutečnění záměru;

[…]“

6        Článek 2 odst. 1 této směrnice stanoví:

„Členské státy přijmou všechna opatření nezbytná k zajištění, aby před vydáním povolení musely záměry, které mohou mít významný vliv na životní prostředí mimo jiné v důsledku své povahy, rozsahu nebo umístění, získat povolení a posouzení z hlediska jejich vlivů na životní prostředí. Tyto záměry jsou vymezeny v článku 4.“

7        Článek 4 odst. 1 až 3 této směrnice stanoví:

„1.      S výhradou čl. 2 odst. 4 podléhají záměry uvedené v příloze I posouzení v souladu s články 5 až 10.

2.      S výhradou čl. 2 odst. 4 určí členské státy pro záměry uvedené v příloze II, zda záměr podléhá posouzení v souladu s články 5 až 10. Členské státy provedou toto určení na základě:

a)      přezkoumání každého jednotlivého případu;

nebo

b)      prahových hodnot nebo kritérií stanovených členským státem.

Členské státy se mohou rozhodnout používat oba postupy uvedené v písmenech a) a b).

3.      V případě přezkoumávání každého jednotlivého případu nebo při stanovení kritérií nebo prahových hodnot pro účely odstavce 2 jsou brána v úvahu odpovídající kritéria výběru uvedená v příloze III. […]“

8        V příloze I směrnice EIA, nadepsané „Záměry uvedené v čl. 4 odst. 1“, jsou v bodě 19 uvedeny „[l]omy a povrchová těžba, pokud plocha místa přesahuje 25 hektarů, nebo těžba rašeliny, pokud plocha místa přesahuje 150 hektarů“, a v bodě 24 „[j]akékoli změny nebo rozšíření záměrů uvedených v této příloze, jež samy o sobě dosahují prahových hodnot případně stanovených v této příloze“.

9        V příloze II této směrnice, nadepsané „Záměry uvedené v čl. 4 odst. 2“, jsou v bodě 2 písm. a) uvedeny „[l]omy, povrchová těžba a těžba rašeliny (záměry neuvedené v příloze I)“, v bodě 2 písm. e) „[p]ovrchová průmyslová zařízení k těžbě uhlí, ropy, zemního plynu a nerostů, jakož i živičné břidlice“, a v bodě 13 písm. a) „[j]akákoliv změna nebo rozšíření záměrů uvedených v příloze I nebo v této příloze, které jsou již povoleny, uskutečněny nebo jsou právě uskutečňovány, které by mohly mít [může-li mít tato změna nebo toto rozšíření] závažný negativní vliv na životní prostředí (změna nebo rozšíření neobsažené v příloze I)“.

 Polské právo

10      Článek 72 odst. 2 ustawy o udostępnianiu informacji o środowisku i jego ochronie, udziale społeczeństwa w ochronie środowiska oraz o ocenach oddziaływania na środowisko (zákon o poskytování informací o životním prostředí a jeho ochraně, účasti veřejnosti na ochraně životního prostředí a posuzování vlivů na životní prostředí) ze dne 3. října 2008 (Dz. U. částka 199, č. 1227, dále jen „zákon o informacích o životním prostředí“), stanoví:

„Požadavek na rozhodnutí o environmentálních podmínkách se nevztahuje na změny:

[…]

2)      koncese nebo rozhodnutí uvedených v odst. 1 bodech 4 a 5, mezi které patří také:

[…]

k)      jednorázové prodloužení platnosti koncese na těžbu hnědého uhlí až o 6 let, pokud je prodloužení koncese odůvodněno racionální správou ložiska a aniž by se rozšířila působnost koncese;

[…]“

 Skutečnosti předcházející sporu a postup před zahájením soudního řízení

11      Hnědouhelný povrchový důl Turów se nachází na polském území v blízkosti hranic s Českou republikou a Spolkovou republikou Německo.

12      Příslušné polské orgány vydaly dne 27. dubna 1994 společnosti PGE Elektrownia Bełchatów S. A., nyní PGE Górnictwo i Energetyka Konwencjonalna S. A. (dále jen „provozovatel“), koncesi na těžební činnost v tomto dole na dobu 26 let, tj. do 30. dubna 2020.

13      Dne 24. října 2019 podal provozovatel žádost o prodloužení této koncese o 6 let ve smyslu čl. 72 odst. 2 zákona o informacích o životním prostředí.

14      Dne 21. ledna 2020 vydal Regionální ředitel ochrany životního prostředí ve Vratislavi rozhodnutí EIA a dne 23. ledna 2020 prohlásil toto rozhodnutí za okamžitě vykonatelné. Dne 24. ledna 2020 přiložil provozovatel k žádosti o prodloužení koncese na těžební činnost, podané dne 24. října 2019, rozhodnutí EIA.

15      Rozhodnutím ze dne 20. března 2020 udělil ministr klimatu Polské republiky povolení k těžbě hnědého uhlí do roku 2026 podle čl. 72 odst. 2 zákona o informacích o životním prostředí.

16      Česká republika, podle níž Polská republika udělením tohoto povolení porušila v několika ohledech unijní právo, předložila věc dne 30. září 2020 Evropské komisi v souladu s článkem 259 SFEU.

17      Dne 30. října 2020 zaslala Polská republika své vyjádření. Dne 13. listopadu 2020 byla na slyšení pořádaném Komisí vyslechnuta ústní vyjádření obou těchto členských států.

18      Dne 17. prosince 2020 vydala Komise odůvodněné stanovisko, ve kterém Polské republice vytkla, že se v mnoha ohledech dopustila porušení unijního práva. Komise zejména shledala, že přijetím ustanovení, které umožňuje prodloužit povolení k těžbě hnědého uhlí až o 6 let bez posouzení vlivů na životní prostředí, porušila Polská republika čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice EIA.

19      Dne 26. února 2021 podala Česká republika žalobu pro nesplnění povinnosti zmíněnou v bodě 2 tohoto usnesení.

 Návrhová žádání účastnic řízení

20      Česká republika navrhuje, aby Soudní dvůr:

–        nařídil Polské republice bezodkladně pozastavit těžební činnost v dole Turów a

–        uložil Polské republice náhradu nákladů řízení.

21      Polská republika navrhuje, aby Soudní dvůr:

–        návrh na předběžné opatření odmítl jako zjevně nepřípustný;

–        podpůrně návrh na předběžné opatření zamítl jako neopodstatněný a

–        uložil České republice náhradu nákladů řízení.

 K návrhu na předběžné opatření

 K přípustnosti

22      Polská republika tvrdí, že návrh České republiky na předběžné opatření je zjevně nepřípustný, neboť Česká republika neprokázala existenci přímé a úzké souvislosti mezi požadovaným předběžným opatřením a jednotlivými případy porušení unijního práva uvedenými v žalobě v hlavním řízení.

23      Polská republika v tomto ohledu v podstatě uvádí, že kdyby bylo žalobě v hlavním řízení vyhověno, nevedlo by to nutně k zastavení těžební činnosti v dole Turów. V rámci plnění povinností vyplývajících z rozsudku by totiž byla povinna pouze odstranit vady a mezery rozhodnutí EIA a povolení k těžbě hnědého uhlí do roku 2026.

24      Polská republika přitom připomíná, že ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 29. července 2019, Inter-Environnement Wallonie a Bond Beter Leefmilieu Vlaanderen (C‑411/17, EU:C:2019:622, body 173 až 175), Soudní dvůr rozhodl, že unijní právo za určitých podmínek nebrání tomu, aby vnitrostátní předpisy připouštěly legalizaci postupů nebo aktů odporujících unijnímu právu, co se týče povinnosti provést posouzení vlivů na životní prostředí. Polská republika by tedy na základě judikatury vzešlé z tohoto rozsudku mohla správní rozhodnutí napadená Českou republikou změnit bez nutnosti přerušovat těžbu hnědého uhlí v dole Turów.

25      Polská republika je tedy toho názoru, že účelem předběžného opatření požadovaného Českou republikou není zaručit plnou účinnost rozsudku ve věci samé a že by nařízení tohoto opatření vyvolalo účinky jdoucí daleko nad rámec povinností vyplývajících z takového rozsudku.

26      S touto argumentací se nelze ztotožnit.

27      Zaprvé je totiž nutno konstatovat, že tato argumentace vychází ze záměny mezi účelem řízení o předběžných opatřeních a rozsahem opatření vyplývajících z rozsudku, kterým je konstatováno nesplnění povinnosti podle článku 259 SFEU.

28      V tomto ohledu je třeba uvést, že účelem řízení o předběžných opatřeních je zaručit plnou účinnost rozhodnutí, které má být přijato v hlavním řízení, k němuž se předběžné opatření váže, tedy v projednávané věci v řízení o žalobě pro nesplnění povinnosti podané na základě článku 259 SFEU a znějící na určení, že Polská republika nesplnila povinnosti, které pro ni vyplývají z unijního práva.

29      Dále je pravda, že pokud Soudní dvůr uzná, že členský stát nesplnil některou z povinností, které pro něj vyplývají ze Smluv, je tento členský stát podle čl. 260 odst. 1 SFEU povinen přijmout opatření vyplývající z rozsudku Soudního dvora. Avšak otázka, jaká opatření vyplývají z rozsudku, kterým je konstatováno nesplnění povinnosti, není předmětem rozsudku vydaného na základě článku 259 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. dubna 2014, Komise v. Maďarsko, C‑288/12, EU:C:2014:237, bod 33).

30      Kdyby přitom byla argumentace Polské republiky přijata, bylo by řízení o předběžných opatřeních v rámci řízení o nesplnění povinnosti podle článku 259 SFEU zcela zbaveno své podstaty, neboť v rozsudku, kterým je konstatováno nesplnění povinnosti, nemůže Soudní dvůr dotyčnému členskému státu nařídit, aby k vyhovění tomuto rozsudku přijal určitá konkrétní opatření. Každopádně nelze vyloučit, že bude-li žalobě ve věci samé vyhověno, bude Polská republika povinna k vyhovění rozsudku přijmout opatření obnášející přerušení těžby hnědého uhlí v dole Turów.

31      Zadruhé stačí konstatovat, že Soudní dvůr sice v bodě 173 rozsudku ze dne 29. července 2019, Inter-Environnement Wallonie a Bond Beter Leefmilieu Vlaanderen (C‑411/17, EU:C:2019:622), rozhodl, že unijní právo nebrání tomu, aby vnitrostátní předpisy za určitých okolností připouštěly legalizaci postupů nebo aktů odporujících unijnímu právu, nicméně taková možnost je zcela výjimečná a členský stát musí v zásadě přijmout opatření vedoucí k pozastavení nebo zrušení povolení záměru vydaného v rozporu s unijním právem [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 29. července 2019, Inter-Environnement Wallonie a Bond Beter Leefmilieu Vlaanderen, C‑411/17, EU:C:2019:622, body 172 a 174, a ze dne 12. listopadu 2019, Komise v. Irsko (Větrný park v Derrybrien), C‑261/18, EU:C:2019:955, body 75 a 76].

32      Za těchto podmínek je návrh na předběžné opatření přípustný.

 K věci samé

33      Podle čl. 160 odst. 3 jednacího řádu Soudního dvora musí návrhy na předběžná opatření označit „předmět sporu, okolnosti, které dokládají naléhavost, jakož i skutkové i právní důvody, které prima facie odůvodňují nařízení navrhovaných předběžných opatření“.

34      Soudce rozhodující o předběžných opatřeních tudíž může předběžné opatření nařídit jen tehdy, pokud je prokázáno, že jeho nařízení je prima facie odůvodněno skutkově i právně (fumus boni juris) a je naléhavé v tom smyslu, že k zabránění vážné a nenapravitelné újmy na zájmech navrhovatele je nezbytné, aby bylo nařízeno a vyvolávalo účinky ještě před rozhodnutím ve věci samé. Soudce příslušný pro rozhodování o takovém návrhu rovněž musí tam, kde je to vhodné, zvážit dotčené zájmy. Tyto podmínky jsou kumulativní, takže návrh na předběžná opatření musí být zamítnut, pokud jedna z těchto podmínek není splněna (usnesení ze dne 8. dubna 2020, Komise v. Polsko, C‑791/19 R, EU:C:2020:277, bod 51 a citovaná judikatura).

 K fumus boni juris

35      Podle ustálené judikatury Soudního dvora je podmínka fumus boni juris splněna, pokud se alespoň jeden z žalobních důvodů uplatněných na podporu žaloby ve věci samé navrhovatelem předběžného opatření jeví prima facie tak, že není zcela neopodstatněný. Tak tomu je zejména tehdy, když některý z těchto důvodů poukazuje na existenci složitých právních problémů, jejichž řešení není bez dalšího zřejmé, a vyžaduje tedy důkladný přezkum, který nemůže provést soudce rozhodující o návrhu na předběžné opatření, nýbrž musí být předmětem řízení ve věci samé, nebo pokud z diskuze mezi účastníky vyplývá zásadní právní problém, jehož řešení není zjevné (usnesení ze dne 17. prosince 2018, Komise v. Polsko, C‑619/18 R, EU:C:2018:1021, bod 30, a ze dne 8. dubna 2020, Komise v. Polsko, C‑791/19 R, EU:C:2020:277, bod 52).

36      V projednávané věci uplatňuje Česká republika k prokázání, že je dán fumus boni juris, zejména důvod – který odpovídá první výtce prvního důvodu předloženého v žalobě ve věci samé – vycházející z toho, že přijetím čl. 72 odst. 2 zákona o informacích o životním prostředí, podle něhož může být platnost koncese na těžbu hnědého uhlí jednorázově prodloužena až o 6 let bez posouzení vlivů na životní prostředí, Polská republika porušila konkrétně čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice EIA.

37      Podle České republiky musí záměry povrchové těžby o ploše přesahující 25 ha podléhat posouzení vlivů na životní prostředí v souladu s čl. 4 odst. 1 směrnice EIA a bodem 19 její přílohy I. Podle bodu 24 této přílohy musí posouzení vlivů na životní prostředí podléhat rovněž jakékoli změny nebo rozšíření takových záměrů.

38      Česká republika dále připomíná, že podle ustanovení čl. 4 odst. 2 směrnice EIA ve spojení s bodem 2 písm. a) její přílohy II podléhají posouzení vlivů na životní prostředí záměry povrchové těžby bez omezení rozsahu.

39      Vzhledem k tomu, že „koncese“ ve smyslu čl. 72 odst. 2 zákona o informacích o životním prostředí je „povolením“ ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice EIA, musí podle České republiky řízení vedoucí k vydání takové koncese splňovat povinnosti vyplývající z této směrnice, zejména povinnosti uvedené v jejím čl. 4 odst. 1 a 2. Stanovením v čl. 72 odst. 2 zákona o informacích o životním prostředí, že platnost koncese na těžbu hnědého uhlí může být jednorázově prodloužena až o 6 let bez posouzení vlivů na životní prostředí, Polská republika dle názoru České republiky tyto povinnosti nesplnila.

40      Argumenty České republiky, podle nichž je v projednávané věci dán fumus boni juris, nebyly Polskou republikou zpochybněny.

41      V tomto ohledu je nutno poukázat na to, že podle čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice EIA se pojmem „záměr“ ve smyslu této směrnice rozumí veškeré zásahy do přírodního prostředí a krajiny včetně těch, které se týkají těžby nerostných surovin. V článku 1 odst. 2 písm. c) téže směrnice je pak pojem „povolení“ ve smyslu směrnice definován jako rozhodnutí příslušného orgánu nebo orgánů, které opravňuje oznamovatele k uskutečnění záměru.

42      Záměry ve smyslu čl. 1 odst. 2 písm. a) směrnice EIA musí být před tím, než jsou povoleny, podrobeny posouzení jejich vlivů na životní prostředí podle čl. 2 odst. 1 této směrnice, pokud mohou mít významný vliv na životní prostředí mimo jiné v důsledku své povahy, rozsahu nebo umístění (rozsudek ze dne 29. července 2019, Inter-Environnement Wallonie a Bond Beter Leefmilieu Vlaanderen, C‑411/17, EU:C:2019:622, bod 73).

43      Posledně uvedené ustanovení tedy nevyžaduje, aby postupu posuzování, který stanoví směrnice EIA, podléhal každý záměr, který může mít významný vliv na životní prostředí, ale jen ty záměry, které jsou uvedeny v článku 4 této směrnice, odkazujícím – podle toho, zda se použije jeho odstavec 1, nebo odstavec 2 – na záměry vyjmenované v přílohách I a II téže směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. července 2019, Inter-Environnement Wallonie a Bond Beter Leefmilieu Vlaanderen, C‑411/17, EU:C:2019:622, bod 74).

44      Pokud jde zaprvé o záměry spadající do přílohy I směrnice EIA, na něž odkazuje její čl. 4 odst. 1, tyto záměry představují svou povahou riziko významného vlivu na životní prostředí a povinně musí být předmětem posouzení svých vlivů na životní prostředí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. července 2019, Inter-Environnement Wallonie a Bond Beter Leefmilieu Vlaanderen, C‑411/17, EU:C:2019:622, bod 75).

45      Mezi tyto záměry patří v souladu s bodem 19 přílohy I směrnice EIA povrchová těžba, pokud plocha místa přesahuje 25 ha, a v souladu s bodem 24 téže přílohy jakékoli změny nebo rozšíření takových záměrů dosahující této prahové hodnoty.

46      Pokud jde zadruhé o záměry spadající do přílohy II směrnice EIA, na něž odkazuje její čl. 4 odst. 2, členské státy určí na základě přezkoumání každého jednotlivého případu, nebo na základě prahových hodnot nebo kritérií, které samy stanoví, anebo na základě obou těchto postupů, zda tyto záměry podléhají posouzení jejich vlivů na životní prostředí.

47      Mezi záměry spadající do přílohy II směrnice EIA patří v souladu s bodem 2 písm. a) této přílohy povrchová těžba neuvedená v příloze I této směrnice a v souladu s bodem 13 písm. a) jakákoliv změna nebo rozšíření takových záměrů, může-li mít závažný negativní vliv na životní prostředí.

48      Soudní dvůr judikoval, že příslušné vnitrostátní orgány, kterým je předložena žádost o povolení záměru spadajícího pod přílohu II směrnice EIA, musí přistoupit ke zvláštnímu přezkumu toho, zda s ohledem na kritéria vyjmenovaná v příloze III uvedené směrnice je nezbytné provést posouzení vlivů na životní prostředí (rozsudek ze dne 14. ledna 2016, Komise v. Bulharsko, C‑141/14, EU:C:2016:8, bod 94 a citovaná judikatura).

49      V projednávaném případě z čl. 72 odst. 2 zákona o informacích o životním prostředí vyplývá, že jednorázové prodloužení platnosti koncese na těžbu hnědého uhlí až o 6 let nepodléhá žádnému předchozímu posouzení vlivů na životní prostředí, je-li toto prodloužení odůvodněno racionální správou ložiska a aniž by se rozšířila působnost koncese. Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru mimoto vyplývá, že právě na základě tohoto ustanovení došlo k vydání povolení k těžbě hnědého uhlí do roku 2026.

50      Za těchto podmínek nelze prima facie vyloučit, že čl. 72 odst. 2 zákona o informacích o životním prostředí porušuje požadavky vyplývající z čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice EIA, podle nichž v podstatě platí, že rozšíření záměru povrchové těžby musí být podrobeno posouzení vlivů na životní prostředí či přinejmenším musí vést k předběžnému ověření nutnosti takového posouzení.

51      Je tedy třeba konstatovat, aniž je v tomto stadiu namístě rozhodovat o opodstatněnosti argumentů uplatněných účastnicemi řízení v rámci žaloby v hlavním řízení, což spadá do výlučné pravomoci soudu rozhodujícího ve věci samé, že se argumenty předložené Českou republikou na podporu první výtky prvního důvodu její žaloby ve věci samé, na nichž je založen projednávaný návrh na předběžné opatření a které vycházejí z porušení čl. 4 odst. 1 a 2 směrnice EIA, jeví prima facie tak, že nejsou zcela neopodstatněné ve smyslu judikatury citované v bodě 35 tohoto usnesení.

52      Z toho plyne, že v projednávané věci je podmínka fumus boni juris splněna.

 K naléhavosti

53      Je třeba připomenout, že účelem řízení o předběžných opatřeních je zaručit plnou účinnost budoucího konečného rozhodnutí, aby bylo zabráněno mezeře v právní ochraně zajišťované Soudním dvorem. V zájmu dosažení tohoto cíle je nutné naléhavost posuzovat ve vztahu k nezbytnosti předběžně rozhodnout, aby se zabránilo tomu, že účastníkovi řízení, který požaduje předběžnou ochranu, bude způsobena vážná a nenapravitelná újma. Tomuto účastníkovi řízení přísluší, aby předložil důkaz o tom, že nemůže čekat na výsledek řízení ve věci samé, jinak utrpí újmu takovéto povahy. K tomu, aby byla taková vážná a nenapravitelná újma prokázána, se nevyžaduje, aby byl vznik újmy prokázán s absolutní jistotou. Stačí, aby tato újma byla s dostatečnou mírou pravděpodobnosti předvídatelná (usnesení ze dne 8. dubna 2020, Komise v. Polsko, C‑791/19 R, EU:C:2020:277, bod 82 a citovaná judikatura).

54      V projednávaném případě Česká republika tvrdí, že pokračování těžební činnosti v dole Turów až do doby, kdy bude vyhlášen rozsudek Soudního dvora ve věci samé (dále jen „konečný rozsudek“), povede k výraznému snížení hladiny podzemních vod na českém území v blízkosti hranice s Polskou republikou, což by mělo rovněž za následek ohrožení dodávek pitné vody pro přibližně 10 000 osob na českém území a vyvolání poklesů terénu, jež mohou způsobit škody na stavbách.

55      Konkrétně Česká republika zaprvé uvádí, že tato těžební činnost již způsobuje vlivem odvodňovacího systému tohoto dolu nepřetržitý masivní odtok podzemních vod z českého území na území polské v objemu 3,10 m3 za minutu. Tento jev, který trvá již několik desítek let, vede podle České republiky k rapidnímu poklesu hladiny podzemních vod, zejména v terciérních a kvartérních vrstvách, a k vysychání povrchových toků. Česká republika dodává, že od okamžiku, kdy bylo vydáno povolení k těžbě hnědého uhlí do roku 2026, bylo zaznamenáno výrazné zrychlení poklesu hladiny podzemních vod, přičemž za 10 měsíců šlo o pokles o 9,45 metru. Na základě těchto skutečností Česká republika uvádí, že pokračování těžby v dole Turów až do vyhlášení konečného rozsudku by nutně způsobilo ještě výraznější pokles hladiny podzemních vod s dopadem zejména na terciérní a kvartérní vrstvy.

56      Zadruhé Česká republika zdůrazňuje, že pokles hladiny podzemních vod má přímý dopad na zásobování dotčené oblasti pitnou vodou, neboť se tento jev dotýká jednak vodního zdroje v Uhelné (Česká republika), který již v současnosti neumožňuje plnou využitelnost pro povolený odběr vody, a jednak mělčích studen, jimž hrozí vyschnutí. Pokračování těžební činnosti v dole Turów až do vyhlášení konečného rozsudku by zhoršilo hydrologickou situaci vodního zdroje v Uhelné a znemožnilo využívání zmíněných studen, takže by byly ohroženy dodávky pitné vody pro přibližně 10 000 osob v dotčené oblasti.

57      Zatřetí Česká republika uvádí, že pokles hladiny podzemních vod v aktuálně dotčené oblasti může rovněž vést k náhlým odtokům podzemních vod z území, které předtím dotčeno nebylo.

58      Konečně začtvrté Česká republika tvrdí, že pokračování těžby hnědého uhlí v dole Turów až do vyhlášení konečného rozsudku by v oblastech nacházejících se v blízkosti dolu způsobilo poklesy terénu o minimálně 5 až 10 milimetrů, čímž by došlo k prohloubení dopadů na statiku staveb a ke škodám na těchto stavbách.

59      V tomto ohledu je třeba připomenout, že řízení o předběžných opatřeních neslouží k tomu, aby v něm byly prokazovány složité a vysoce sporné skutkové okolnosti. Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních nemá k dispozici prostředky nezbytné k provedení vyžadovaných ověření a v mnoha případech by je jen stěží mohl provést včas (usnesení ze dne 20. listopadu 2017, Komise v. Polsko, C‑441/17 R, EU:C:2017:877, bod 54).

60      Soudce příslušný pro rozhodování o předběžných opatřeních mimoto musí – výlučně pro účely posouzení naléhavosti, aniž to znamená zaujetí postoje z jeho strany k opodstatněnosti výtek, jež předložil navrhovatel v řízení o předběžných opatřeních ve věci samé – předpokládat, že těmto výtkám by mohlo být vyhověno. Vážná a nenapravitelná újma, jejíž pravděpodobný vznik musí být prokázán, je totiž újmou plynoucí z případného odmítnutí vydat navrhovaná předběžná opatření v případě, že by žaloba ve věci samé byla následně úspěšná (usnesení ze dne 8. dubna 2020, Komise v. Polsko, C‑791/19 R, EU:C:2020:277, bod 83 a citovaná judikatura).

61      Česká republika za účelem prokázání naléhavosti v podstatě uvádí, že pokračování těžby hnědého uhlí v dole Turów až do vyhlášení konečného rozsudku by mohlo vést k výraznému poklesu hladiny podzemních vod na jejím území, což by ohrozilo dodávky pitné vody pro přibližně 10 000 osob a vyvolalo poklesy terénu vedoucí ke škodám na nemovitostech.

62      Zájmy, kterých se Česká republika dovolává, tedy souvisí s úvahami spojenými s ochranou životního prostředí, lidského zdraví a vlastnictví.

63      V této souvislosti je třeba předně konstatovat, že újma uváděná Českou republikou, která je spjata se vznikem škod na nemovitostech v důsledku poklesů terénu, je především újmou finanční povahy. Taková újma přitom nemůže být až na výjimečné okolnosti považována za nenapravitelnou, jelikož peněžitá náhrada může zpravidla navrátit poškozenou osobu do situace předcházející vzniku této újmy (usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 18. dubna 2012, Spojené království v. Rada, C‑656/11 R, nezveřejněné, EU:C:2012:211, bod 42).

64      Vzhledem k tomu, že Česká republika na takové výjimečné okolnosti nepoukazovala, je třeba mít za to, že v případě újmy spjaté se škodami na nemovitostech vlivem poklesů terénu způsobených pokračující těžbou hnědého uhlí v dole Turów neprokázala existenci nenapravitelné újmy.

65      Naproti tomu újma spjatá s poklesem hladiny podzemních vod a újma spjatá s ohrožením dodávek pitné vody pro obyvatele závislé na těchto vodních útvarech mohou představovat vážnou a nenapravitelnou újmu na životním prostředí a lidském zdraví.

66      Z hlediska spisu předloženého Soudnímu dvoru je přitom dostatečně pravděpodobné, že pokračování těžby hnědého uhlí v dole Turów až do vyhlášení konečného rozsudku by mohlo mít negativní dopad na hladinu podzemních vod nacházejících se na českém území. Z tohoto spisu totiž vyplývá, že tato těžební činnost způsobuje nepřetržitý odtok značného objemu vody z českého území na území polské, v důsledku čehož dochází k nepochybnému zhoršování stavu hladiny podzemních vod na českém území, jež může ohrozit dodávky pitné vody pro obyvatele závislé na dotčených vodních útvarech.

67      O riziku nadměrného odtoku podzemních vod nacházejících se na českém území v důsledku pokračování této činnosti mimoto svědčí skutečnost, že Polská republika přijala rozsáhlé nápravné opatření, a sice výstavbu protifiltrační stěny, zejména za účelem omezení negativních vlivů vyplývajících z této činnosti pro životní prostředí. Z písemného vyjádření Polské republiky k návrhu na předběžné opatření však vyplývá, že výstavba této stěny bude dokončena až v průběhu roku 2023.

68      V tomto ohledu je zaprvé třeba připomenout – jak vyplývá z čl. 191 odst. 1 SFEU – že politika Evropské unie v oblasti životního prostředí přispívá mimo jiné k zachování, ochraně a zlepšování kvality životního prostředí a k ochraně lidského zdraví. Dále z bodu 1 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/118/ES ze dne 12. prosince 2006 o ochraně podzemních vod před znečištěním a zhoršováním stavu (Úř. věst. 2006, L 372, s. 19) vyplývá, že podzemní vody Unie jsou cenným přírodním zdrojem, který by měl být chráněn před zhoršováním stavu, zejména pokud na něm závisí ekosystémy a zabezpečování vody pro lidskou spotřebu.

69      Jak přitom vyplývá z bodu 66 tohoto usnesení, pokračování těžby hnědého uhlí v dole Turów by mohlo v důsledku nepřetržitého odtoku značného objemu vody z českého území na území polské vést k nepochybnému zhoršení stavu hladiny podzemních vod a k nemožnosti obyvatel závislých na dotčených vodních útvarech zásobovat se pitnou vodou. Za těchto podmínek je třeba mít za to, že taková újma je újmou vážnou.

70      Zadruhé je újma na životním prostředí a lidském zdraví v zásadě nevratná, neboť porušení takovýchto zájmů nejčastěji nelze vzhledem k jejich povaze zpětně odstranit (usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 2. října 2003, Komise v. Rakousko, C‑320/03 R, EU:C:2003:543, bod 92). Tak tomu je podle všeho i v projednávané věci, neboť jakmile dojde ke zhoršení stavu hladiny podzemních vod a nastanou četné důsledky spojené s absencí dodávek pitné vody pro dotčené obyvatele, nebude je již možné později napravit, a to ani v případě, že by žalobě České republiky ve věci samé bylo vyhověno.

71      Je třeba brát v úvahu také zásadu obezřetnosti, která je podle čl. 191 odst. 2 prvního pododstavce SFEU jedním ze základů politiky vysoké úrovně ochrany prováděné Unií v oblasti životního prostředí a s ohledem na kterou musí být unijní právní předpisy v oblasti ochrany životního prostředí vykládány (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 20. listopadu 2017, Komise v. Polsko, C‑441/17 R, EU:C:2017:877, bod 42 a citovaná judikatura).

72      Z výše uvedeného vyplývá, že pokračování těžby hnědého uhlí v dole Turów by mohlo způsobit vážnou a nenapravitelnou újmu na životním prostředí a lidském zdraví.

73      Tento závěr nelze zpochybnit argumenty uplatněnými Polskou republikou v písemném vyjádření k návrhu na předběžné opatření.

74      Pokud jde totiž o argument, podle něhož Česká republika neprokázala, že těžební činnost v dole Turów je rozhodující příčinou poklesu hladiny podzemních vod, stačí konstatovat, že není zpochybňováno, že tato činnost skutečně představuje jednu z příčin poklesu jejich hladiny, v důsledku čehož Polská republika sama považovala za nezbytné přistoupit k výstavbě protifiltrační stěny, aby se zabránilo vlivům vyplývajícím z této činnosti. Újma uváděná Českou republikou je tedy přímo spjata s těžbou hnědého uhlí v dole Turów, takže tento argument nemůže obstát.

75      Pokud jde o argument Polské republiky, podle něhož jsou dopady odvodňovacího systému povrchového dolu Turów na hladinu podzemních vod na českém území vzhledem k výstavbě protifiltrační stěny dočasné a vratné, je nutno konstatovat, že dle informací Polské republiky nebudou tyto práce dokončeny do února 2023. Toto opatření tedy nemůže mít vliv na dopady pokračující těžby hnědého uhlí v dole Turów do vyhlášení konečného rozsudku.

76      Přijmout nelze ani argument Polské republiky, podle něhož je újma uváděná Českou republikou spjata se situací z doby před přijetím rozhodnutí, jimiž bylo povoleno pokračování těžby hnědého uhlí v dole Turów. I když negativní dopady této těžební činnosti na podzemní vody podle všeho začaly působit před přijetím těchto rozhodnutí, zůstává totiž pravdou, že nepřetržitý odtok podzemních vod vlivem pokračování této činnosti až do vyhlášení konečného rozsudku může dále zhoršit stav hladiny podzemních vod na českém území, a nevratně tak narušit životní prostředí a lidské zdraví.

77      Stejně tak nelze přijmout argument Polské republiky, že pozastavením těžby hnědého uhlí v dole Turów až do vyhlášení konečného rozsudku nebude možné zabránit poklesu hladiny podzemních vod ani zmírnit jeho negativní dopady. Je totiž nutno konstatovat, že i když pozastavení této činnosti neumožní obnovit náležitý stav této hladiny, je způsobilé zabránit nevratnému zhoršení jejího stavu do vyhlášení konečného rozsudku.

78      Dále na rozdíl od tvrzení Polské republiky a v souladu s tím, co vyplývá z bodu 70 tohoto usnesení, by újmu, kterou uplatňuje Česká republika a která je spjata s poklesem hladiny podzemních vod a s absencí dodávek pitné vody pro dotčené obyvatele, nebylo možné vyhodnotit a napravit později.

79      S ohledem na shora uvedené úvahy je třeba uzavřít, že podmínka naléhavosti je v projednávané věci splněna.

 K vážení zájmů

80      V souladu s judikaturou připomenutou v bodě 34 tohoto usnesení je konečně zapotřební zkoumat, zda si vážení zájmů žádá nařízení požadovaného předběžného opatření, nebo zamítnutí návrhu na předběžné opatření.

81      Česká republika uvádí, že zájem na zabránění vážné a nenapravitelné újmě na životním prostředí a lidském zdraví, která by byla způsobena pokračováním těžební činnosti v dole Turów, převažuje nad socioekonomickými a energetickými zájmy Polské republiky na zachování této činnosti.

82      Předně lze totiž socioekonomickým dopadům uváděným Polskou republikou předejít nebo je lze vyvážit pomocí existujících nástrojů, jako jsou unijní fondy, které umožní vznik nových pracovních míst. Dále podle České republiky není pozastavení těžby hnědého uhlí v dole Turów nutně spojeno s přerušením činnosti elektrárny Turów, neboť tuto elektrárnu mohou zásobovat jiné hnědouhelné doly nacházející se na polském území. Konečně s ohledem na zásadu obezřetnosti převažuje zájem České republiky na ochraně hladin podzemních vod nad zájmem Polské republiky na zabránění ryze ekonomickým důsledkům pozastavení této těžební činnosti.

83      Polská republika uvádí, že by pozastavení těžby hnědého uhlí v dole Turów do vyhlášení konečného rozsudku mělo závažné environmentální, ekonomické a sociální dopady. Nařízení předběžného opatření požadovaného Českou republikou by dále vedlo k ohrožení energetické bezpečnosti Polské republiky.

84      Co se týče environmentálních dopadů, Polská republika zdůrazňuje, že by náhlé pozastavení těžby hnědého uhlí v dole Turów narušilo environmentální rovnováhu v tomto dole a neumožňovalo by provést zajištění důlního díla za účelem jeho likvidace a rekultivace. Konkrétně by zaprvé bez odvodňování dolu došlo k jeho neřízenému zaplavení, což by vyvolalo negativní fyzikálně-chemické procesy. Zadruhé by zastavení zajišťovacích důlních prací mohlo vést k sesuvům půdy. Konečně zatřetí by náhlé přerušení těžební činnosti vyvolalo riziko důlních otřesů v horninovém masivu a zvýšené riziko požárů a nekontrolovaných emisí plynů do ovzduší.

85      Co se týče hrozby pro energetickou bezpečnost, Polská republika uvádí, že by pozastavení těžební činnosti v dole Turów nevyhnutelně vedlo k zastavení elektrárny Turów. Podle Polské republiky neumožňuje technologická koncepce této elektrárny její opětovné spuštění poté, co dojde k zastavení všech jejích produkčních jednotek. Tím by došlo k drastickému zhoršení energetické rovnováhy polské elektroenergetické soustavy, které by se projevilo úbytkem produkce elektrické energie až o 50 milionů kWh ročně a vysokou finanční újmou. Pro rok 2021 se počítalo s tím, že tato elektrárna pokryje přibližně 4,5 % poptávky po elektrické energii na polském území, a její zastavení by podle Polské republiky ohrozilo bezpečnost dodávek elektrické energie pro přibližně 3,7 milionu domácností.

86      Podle Polské republiky by dále zastavení elektrárny Turów vystavilo velkou část polského území riziku systémové havárie, což by vedlo k výpadku dodávek elektrické energie pro polské spotřebitele. Bez této elektrárny by havárie v jihozápadním Polsku přímo ohrozila přeshraniční propojení mezi Polskou republikou, Spolkovou republikou Německo a Českou republikou. Provoz této elektrárny umožňuje naplnit požadavky na zachování bezpečného fungování elektroenergetické soustavy, tak jak jsou definovány unijním právem. Konečně by zastavení elektrárny Turów znemožnilo provést významné projekty a investice v oblasti energetiky.

87      Pokud jde o negativní sociální dopady, Polská republika uvádí, že by nařízení požadovaného předběžného opatření znamenalo propuštění pracovníků dolu Turów a elektrárny Turów. Dále by se pozastavení těžební činnosti v dole Turów dotklo také zaměstnanců subdodavatelských podniků. Uzavření dolu a elektrárny by tak způsobilo ztrátu přibližně 5 000 přímých pracovních míst a přibližně 10 000 nepřímých pracovních míst. Konečně na rozdíl od toho, co tvrdí Česká republika, tyto sociální škody nelze podle Polské republiky pokrýt z unijních fondů.

88      Ze závěrů učiněných při zkoumání podmínky naléhavosti v tomto ohledu vyplývá, že pokračování těžby hnědého uhlí v dole Turów do vyhlášení konečného rozsudku může způsobit vážnou a nenapravitelnou újmu na životním prostředí a lidském zdraví.

89      Naproti tomu je nutno konstatovat zaprvé, že Polská republika pouze obecně tvrdí, že by pozastavení této těžební činnosti poškodilo „environmentální rovnováhu“ dolu. Zatímco údajná environmentální újma tvrzená tímto členským státem vyplývá z toho, že by v případě pozastavení této činnosti nebylo možné zajistit důlní dílo a připravit je na definitivní likvidaci, je dále třeba poznamenat, že nařízení požadovaného předběžného opatření nepovede k definitivní likvidaci dolu Turów či zastavení zajišťovacích prací, nýbrž pouze k dočasnému pozastavení těžby hnědého uhlí v tomto dole do vyhlášení konečného rozsudku. Je třeba ostatně uvést, že předseda Soudního dvora rozhodnutím z dnešního dne vyhověl návrhu České republiky na přednostní projednání věci C‑121/21 v souladu s článkem 53 jednacího řádu.

90      Pokud jde zadruhé o argumenty Polské republiky vycházející z ohrožení její energetické bezpečnosti, dodávek elektrické energie pro polské spotřebitele a přeshraničního obchodu s elektrickou energií, je třeba uvést, že tento členský stát nedoložil tvrzení, podle něhož by nařízení požadovaného předběžného opatření způsobilo nevratné zastavení elektrárny Turów z důvodu její technologické koncepce.

91      Dále z písemných odpovědí Polské republiky na otázky Soudního dvora vyplývá, že elektrárny nacházející se na území tohoto členského státu jsou napojeny na celostátní elektrárenskou síť a že elektrická energie vyrobená v každé z nich je rozváděna do sítě nízkého napětí a poté ke koncovým spotřebitelům. Dále z těchto odpovědí rovněž vyplývá, že správci elektrické sítě mají povinnost zajistit rovnováhu mezi produkcí a spotřebou elektrické energie na polském území a že jim z tohoto titulu přísluší udělovat elektrárnám pokyny, aby v závislosti na potřebách této sítě zvýšily nebo snížily vlastní produkci elektrické energie.

92      Z toho plyne, že i když může mít náhlá nedostupnost některé elektrárny negativní dopady, správci elektrické sítě jsou schopni vyvážit elektrickou síť a nedostupnost elektrárny takto vyrovnat. Polská republika tedy dostatečně neprokázala, že by pozastavení těžby hnědého uhlí v dole Turów znamenalo skutečné ohrožení její energetické bezpečnosti, dodávek elektrické energie polským spotřebitelům či přeshraničního obchodu s elektrickou energií. Rovněž údajná újma, na niž poukazuje Polská republika a která je spojena s nemožností provést významné projekty a investice v oblasti energetiky, každopádně nemůže převážit nad úvahami spojenými s životním prostředím a lidským zdravím.

93      Konečně zatřetí je třeba konstatovat, že socioekonomická újma, na niž poukazuje Polská republika a která je spojena s rušením pracovních míst pracovníků dolu a elektrárny Turów a zaměstnanců subdodavatelských podniků, je především újmou finanční povahy, která nemůže být až na výjimečné okolnosti považována za nenapravitelnou, jelikož peněžitá náhrada může zpravidla navrátit poškozenou osobu do situace předcházející vzniku této újmy (usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 28. února 2008, Francie v. Rada, C‑479/07 R, nezveřejněné, EU:C:2008:137, bod 24 a citovaná judikatura).

94      Zatímco Polská republika tvrdí, že by tito pracovníci a zaměstnanci byli kvůli nevratné povaze pozastavení činnosti dolu a elektrárny Turów nuceni definitivně ukončit svou pracovní činnost, z bodu 90 tohoto usnesení přitom vyplývá, že tento členský stát neprokázal, že by nařízení požadovaného předběžného opatření mělo za následek nevratné zastavení činnosti tohoto dolu a elektrárny.

95      Za těchto podmínek si vážení proti sobě stojících zájmů nutně žádá nařízení předběžného opatření požadovaného Českou republikou.

96      S ohledem na předchozí úvahy je třeba návrhu České republiky na předběžné opatření uvedenému v bodě 1 tohoto usnesení vyhovět.

Z těchto důvodů místopředsedkyně Soudního dvora rozhodla takto:

1)      Polská republika bezodkladně pozastaví těžbu hnědého uhlí v dole Turów (Polsko) až do vyhlášení rozsudku, kterým bude skončeno řízení ve věci C121/21.

2)      O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

Podpisy.


*      Jednací jazyk: polština.