ROZSUDEK TRIBUNÁLU (prvního senátu)

26. března 2020(*)

„Veřejná služba – Zaměstnanci ECB – Program podpory při přechodu na profesní dráhu mimo ECB – Zamítnutí žádosti o účast – Podmínky způsobilosti – Rozdílný požadavek na počet odpracovaných let v závislosti na tom, zda je zaměstnanec zařazen do jednoduchého, nebo složeného platového pásma – Zařazení do platového pásma v závislosti na druhu pracovního místa – Rovné zacházení – Přiměřenost – Zjevně nesprávné posouzení“

Ve věci T‑547/18,

Raivo Teeäär, s bydlištěm v Tallinnu (Estonsko), zastoupený L. Levi, advokátkou,

žalobce,

proti

Evropské centrální bance (ECB), zastoupené D. Camillerim Podestà a F. Malfrèrem, jako zmocněnci, ve spolupráci s B. Wägenbaurem, advokátem,

žalované,

jejímž předmětem je návrh podaný na základě článku 270 SFEU a článku 50a statutu Soudního dvora Evropské unie a znějící jednak na zrušení rozhodnutí ECB ze dne 27. února 2018, kterým se zamítá žalobcova žádost o účast v pilotním programu podpory při přechodu na profesní dráhu mimo ECB, a v případě potřeby rozhodnutí ECB ze dne 3. července 2018, kterým se zamítá zvláštní opravný prostředek podaný žalobcem proti výše uvedenému rozhodnutí ze dne 27. února 2018, a jednak na náhradu škody, která žalobci údajně vznikla v důsledku tohoto rozhodnutí,

TRIBUNÁL (první senát),

ve složení P. Nihoul, vykonávající funkci předsedy, J. Svenningsen (zpravodaj) a U. Öberg, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: P. Cullen, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 9. července 2019,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Dne 1. července 2004 nastoupil žalobce, pan Raivo Teeäär, do funkce v Evropské centrální bance (ECB) a zahájil svou profesní dráhu v tomto orgánu jakožto vedoucí odborný pracovník pro výrobu v rámci Ředitelství pro bankovky. Při nástupu do funkce bylo žalobci 50 let. V souladu s oznámením o volném pracovním místě byl zařazen do platového pásma F/G podle platové struktury ECB, do kterého spadala uvedená funkce. V tomto platovém pásmu byl zařazen do platového stupně 136 s přihlédnutím k délce, úrovni a významu své odborné praxe.

2        Žalobce od svého přijetí pravidelně postupoval v rámci svého platového pásma. V lednu 2011, po sedmi letech a šesti měsících, dosáhl horní hranice tohoto platového pásma odpovídající platovému stupni 169. Poté již nebyl v rámci tohoto platového pásma možný žádný postup.

3        Platová struktura ECB sestává z dvanácti jednoduchých platových pásem označených písmeny A až L a ze dvou složených platových pásem označených písmeny E/F a F/G. Každé platové pásmo zahrnuje několik platových stupňů od minimální až po maximální výši platu. V rámci složených platových pásem, jako je například pásmo F/G, došlo k seskupení dvou jednoduchých platových pásem, v daném případě pásma F a pásma G, takže z hlediska ročního příjmu se počátek platového pásma F/G shoduje s počátkem platového pásma F, zatímco jeho horní hranice se shoduje s horní hranicí platového pásma G.

4        Konkrétně platové pásmo F zahrnuje platové stupně 1 až 98, platové pásmo G zahrnuje platové stupně 1 až 99 a platové pásmo F/G zahrnuje platové stupně 1 až 169, což je dáno tím, že se platové pásmo F a platové pásmo G částečně překrývají. Platové stupně 71 až 98 platového pásma F se totiž shodují s platovými stupni 1 až 28 platového pásma G.

5        Platy v platových stupních 1 až 98 platového pásma F se tudíž shodují s platy v platových stupních 1 až 98 platového pásma F/G a platy v platových stupních 1 až 99 platového pásma G se shodují s platy v platových stupních 71 až 169 platového pásma F/G.

6        Zařazení zaměstnanců do daného platového pásma, ať již jednoduchého, nebo složeného, je určeno druhem zastávaného pracovního místa, jak vyplývá z dokumentu ECB nazvaného „Zařazení pracovních pozic do platových pásem – seznam druhů pracovních míst“ (Allocation of Positions to Bands – List of Generic Job Titles). Pro tentýž druh pracovního místa je postup možný pouze v rámci takto určeného platového pásma, tedy z daného platového stupně do vyššího platového stupně téhož platového pásma. Změna platového pásma je možná pouze na základě přijímacího řízení na jiné pracovní místo, které spadá do tohoto jiného platového pásma (interní povýšení), s výjimkou výjimečného povýšení ad personam nebo přehodnocení zastávaného pracovního místa.

7        Na základě čl. 36.1 Protokolu o statutu Evropského systému centrálních bank a ECB (ESCB) a jednacího řádu ECB přijala Rada guvernérů ECB pracovní řád pro zaměstnance ECB (dále jen „pracovní řád“) rozhodnutím ze dne 9. června 1998, ve znění pozměněném dne 31. března 1999 (Úř. věst. 1999, L 125, s. 32). Ve znění použitelném na projednávaný spor se čl. 11 písm. e) pracovního řádu týká podpory při přechodu na profesní dráhu mimo ECB (dále jen „CTS“) ve prospěch zaměstnanců ECB, kteří odstoupí za podmínek a v souladu s postupem stanoveným pravidly pro zaměstnance ECB (dále jen „pravidla pro zaměstnance“).

8        Za účelem prvního provedení čl. 11 písm. e) pracovního řádu přijala Výkonná rada ECB rozhodnutí ECB/2012/NP18 ze dne 24. srpna 2012, kterým se mění pravidla pro zaměstnance, pokud jde o podporu při dobrovolném přechodu na profesní dráhu mimo ECB, kterým byl vložen článek 2.3 pravidel pro zaměstnance, jenž zavedl pilotní program CTS, omezený na nejvýše 50 osob a dostupný v letech 2013 a 2014. Článek 2.3.1 pravidel pro zaměstnance stanovil, že podmínky účasti na pilotním programu pro CTS splňují zaměstnanci se smlouvou na dobu neurčitou, kteří odpracovali alespoň osm po sobě jdoucích let v témž jednoduchém platovém pásmu nebo nejméně dvanáct po sobě jdoucích let v témž složeném platovém pásmu.

9        Dne 12. srpna 2014 podal žalobce žádost o účast v pilotním programu CTS (dále jen „žádost o účast v programu CTS“). V souladu s procesními pravidly obsahovala žádost o účast v programu CTS oznámení o odstoupení s účinkem k 13. prosinci 2014, s výhradou vyhovění této žádosti. Spolu s vyplněnou žádostí předložil žalobce oznámení uvádějící důvody, proč žádá, aby byla jeho žádost zohledněna navzdory tomu, že nesplňuje podmínku dvanácti odpracovaných let stanovenou pro zaměstnance ve složeném platovém pásmu v článku 2.3.1 pravidel pro zaměstnance.

10      Žádost o účast v programu CTS byla zamítnuta rozhodnutím ze dne 18. srpna 2014 z důvodu, že žalobce nesplnil podmínku počtu odpracovaných let, jelikož ve složeném platovém pásmu F/G odpracoval méně než dvanáct let.

11      Dne 8. září 2014 informoval žalobce dotyčné útvary ECB o svém rozhodnutí odejít k 18. prosinci 2014 do důchodu.

12      Žádost o předsoudní přezkum rozhodnutí o zamítnutí žádosti o účast v programu CTS podaná žalobcem dne 14. října 2014 byla zamítnuta rozhodnutím ze dne 9. prosince 2014.

13      Žalobce odešel do důchodu k 18. prosinci 2014.

14      Stížnost podaná žalobcem dne 9. února 2015 proti rozhodnutí ze dne 9. prosince 2014 byla zamítnuta rozhodnutím ze dne 2. dubna 2015.

15      V návaznosti na žalobu podanou žalobcem dne 9. června 2015 proti rozhodnutí ze dne 18. srpna 2014 bylo toto rozhodnutí zrušeno rozsudkem ze dne 17. listopadu 2017, Teeäär v. ECB (T‑555/16, nezveřejněný, EU:T:2017:817), z důvodu věcné nepříslušnosti orgánu, který toto rozhodnutí přijal.

16      Článek 2.3 pravidel pro zaměstnance, jak vyplýval z rozhodnutí ECB/2012/NP18, kterým byl zaveden pilotní program CTS, byl zrušen rozhodnutím ECB/2017/NP19 ze dne 17. května 2017, kterým se mění pravidla pro zaměstnance ECB, pokud jde o podporu při dobrovolném přechodu na profesní dráhu mimo ECB. Posledně uvedeným rozhodnutím byl zaveden nový program CTS, dostupný od 1. července do 31. října 2017, který stanovil podmínku jednotného počtu osmi odpracovaných let v témž platovém pásmu.

17      S cílem vyhovět rozsudku ze dne 17. listopadu 2017, Teeäär v. ECB (T‑555/16, nezveřejněný, EU:T:2017:817), přijala Výkonná rada ECB dne 27. února 2018 nové rozhodnutí na základě článku 2.3 pravidel pro zaměstnance v původním znění, kterým zamítla žádost o účast v programu CTS (dále jen „napadené rozhodnutí“).

18      Zvláštní opravný prostředek podaný žalobcem proti napadenému rozhodnutí dne 3. května 2018 byl zamítnut rozhodnutím Výkonné rady ECB ze dne 3. července 2018.

 Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

19      Žalobce podal projednávanou žalobu návrhem došlým soudní kanceláři Tribunálu dne 14. září 2018.

20      Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí;

–        v případě potřeby zrušil rozhodnutí Výkonné rady ECB ze dne 3. července 2018;

–        uložil ECB, aby nahradila majetkovou újmu způsobenou žalobci, odhadovanou na 101 447 eur, spolu s úroky z prodlení vypočtenými na základě roční sazby hlavních refinančních operací ECB, zvýšené o tři procentní body;

–        uložil ECB náhradu nákladů řízení.

21      ECB navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl;

–        uložil žalobci náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

 K přípustnosti důkazu předloženého žalobcem na jednání

22      Žalobce předložil na jednání doplňující písemnost, kterou prezentoval jako dopis, jejž ECB zaslala svému výboru zaměstnanců před zavedením složených platových pásem v ECB, a jako dokument, který může doplnit odpověď poskytnutou ECB na písemnou otázku Tribunálu ohledně historie a původu vytvoření uvedených platových pásem. Žalobce na výzvu, aby upřesnil užitečný rozsah této písemnosti, uvedl, že tato písemnost prokazuje, že zavedení složených platových pásem nemělo mít nepříznivý dopad na zaměstnance nacházející se na vrcholu jednoduchého platového pásma G nebo složeného platového pásma F/G, přestože zavedení programu CTS má takové dopady na zaměstnance nacházející se ve složeném platovém pásmu.

23      Je třeba konstatovat, že z těchto vysvětlení nevyplývá, že by předmětná písemnost měla přímý vztah k písemné otázce Tribunálu týkající se zavedení složených platových pásem. Pakliže žalobce odkazem na tuto písemnost zamýšlí podpořit svou argumentaci stran nepříznivých důsledků, které podle něj má program CTS pro zaměstnance, kteří se nacházejí v totožné situaci jako on, a netvrdí, že tato písemnost nemohla být předložena spolu s žalobou, je třeba mít za to, že je v souladu s článkem 85 jednacího řádu Tribunálu nepřípustná.

 K předmětu žaloby

24      Podle ustálené judikatury mají návrhová žádání, která formálně směřují ke zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, za účinek, že se Tribunál bude zabývat aktem, proti němuž byla stížnost podána, nemají-li tato žádání jako taková samostatný obsah (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. dubna 2017, HF v. Parlament, T‑584/16, EU:T:2017:282, bod 72 a citovaná judikatura).

25      Vzhledem k tomu, že v projednávané věci je rozhodnutím o zamítnutí stížnosti pouze potvrzeno napadené rozhodnutí, je třeba konstatovat, že návrhová žádání směřující ke zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti postrádají samostatný obsah, a tudíž není namístě o nich rozhodovat zvlášť, i když bude třeba při přezkumu legality napadeného rozhodnutí vzít v úvahu odůvodnění uvedené v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, přičemž toto odůvodnění by se mělo shodovat s odůvodněním napadeného rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. ledna 2018, SE v. Rada, T‑231/17, nezveřejněný, EU:T:2018:3, bod 22 a citovaná judikatura).

 K návrhovým žádáním směřujícím ke zrušení

26      Na podporu svých návrhových žádání směřujících ke zrušení uplatňuje žalobce čtyři žalobní důvody.

27      V rámci prvních dvou žalobních důvodů vznáší žalobce námitku protiprávnosti článku 2.3.1 pravidel pro zaměstnance, což je ustanovení, jež je vůči němu uplatňováno napadeným rozhodnutím. První žalobní důvod vychází z porušení zásad rovného zacházení a proporcionality a ze zjevně nesprávného posouzení a druhý žalobní důvod vychází z porušení článku 21 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. 2000, L 303, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 79), z důvodu diskriminace na základě věku.

28      Pro případ, že by článek 2.3.1 pravidel pro zaměstnance neměl být považován za protiprávní, předkládá žalobce podpůrně třetí žalobní důvod, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení a z porušení povinnosti péče, a čtvrtý žalobní důvod, vycházející z porušení článku 2.3.1 pravidel pro zaměstnance.

 K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z protiprávnosti článku 2.3.1 pravidel pro zaměstnance z důvodu porušení zásad rovného zacházení a zásady proporcionality a ze zjevně nesprávného posouzení

29      Žalobce tvrdí, že dvojí podmínka počtu odpracovaných let stanovená v článku 2.3.1 pravidel pro zaměstnance zakládá rozdílné zacházení a že toto rozdílné zacházení je obecně svévolné potud, že rozlišuje mezi zaměstnanci, kteří spadají do jednoduchého platového pásma, a zaměstnanci, kteří spadají do složeného platového pásma, a v každém případě ve vztahu k zaměstnancům, kteří tak jako on dosáhli horní hranice složeného platového pásma dříve, než dovršili dvanáct odpracovaných let v tomto platovém pásmu. Případně, pokud by stanovení rozdílných podmínek počtu odpracovaných let bylo formálně odůvodněno existencí dvou různých kategorií platových pásem, vyplývá diskriminace podle žalobce z článku 2.3.1 pravidel pro zaměstnance ve spojení se seznamem druhů pracovních míst, který pro každý druh pracovního místa určuje platové pásmo – jednoduché, nebo složené –, do něhož dané pracovní místo spadá.

30      Sporné rozlišování je podle žalobce obecně svévolné, neboť skutečnost, že složené platové pásmo zahrnuje více platových stupňů než jednoduché platové pásmo, s tím důsledkem, že osoby přijaté do jednoduchého platového pásma dosahují častěji horní hranice svého platového pásma, nemá žádnou souvislost s cíli programu CTS, kterými je usnadnit přechod na profesní dráhu mimo ECB a podpořit větší rotaci stálých zaměstnanců a vnitřní mobilitu.

31      Rozlišování je podle žalobce obzvláště svévolné ve vztahu k zaměstnancům, kteří stejně jako žalobce spadají do složeného platového pásma, ale při svém přijetí byli zařazeni do platového stupně nacházejícího se v té části tohoto složeného platového pásma, která odpovídá druhému z obou jednoduchých platových pásem, která byla sloučena do jednoho složeného platového pásma (tedy platovému pásmu G v případě složeného platového pásma F/G). Vzhledem k počtu platových stupňů, jež tyto zaměstnance dělí od horní hranice příslušného složeného platového pásma, je totiž jejich situace, pokud jde o možnosti pracovního postupu, totožná se situací zaměstnanců, kteří spadají do jednoduchého platového pásma. Sporné rozlišování tedy podle žalobce neodpovídá cílům programu CTS. Tento případ není podle žalobce výjimečný, neboť dopadá na 18 % zaměstnanců přijatých v letech 2010 až 2012.

32      Žalobce dále tvrdí, že sporné rozlišování je v rozporu se zásadou proporcionality, neboť ECB nezvolila nejméně omezující cestu k dosažení cílů programu CTS. Mohla totiž stanovit pro všechny zaměstnance podmínku počtu odpracovaných let spojenou s dosažením horní hranice jejich platového pásma za stejný počet let.

33      A konečně žalobce tvrdí, že sporné rozlišování vychází i ze zjevně nesprávného posouzení, protože neodpovídá cíli kompenzovat údajně omezené možnosti profesní dráhy zaměstnanců zařazených do jednoduchého platového pásma.

34      ECB uvádí, že předmětem pilotního programu CTS bylo nabídnout podporu k novému nasměrování profesní dráhy zaměstnancům, kteří již v ECB pracovali dlouhou dobu a setrvávali v témž platovém pásmu bez ohledu na počet dosažených platových stupňů, a nikoli zaměstnancům, kteří byli zablokováni na horní hranici svého platového pásma. Sporné rozlišování je podle ECB založeno na skutečnosti, že složená platová pásma mají přibližně o 50 % více platových stupňů než jednoduchá platová pásma. Z toho podle této banky plyne, že situaci osoby nacházející se ve složeném platovém pásmu lze srovnávat pouze se situací osob, které se nacházejí ve stejném druhu platového pásma.

35      ECB připouští, že korelace mezi zařazením do složeného platového pásma a možnostmi výraznějšího profesního postupu odpovídá standardní běžné situaci, avšak tvrdí, že zákonodárce je oprávněn vycházet z takové situace, aniž by byl mimoto povinen stanovit systémy výjimek k zohlednění atypických situací. ECB kromě toho zdůrazňuje, že měla širokou posuzovací pravomoc při volbě politické povahy, kterou učinila jakožto „zákonodárce“ za účelem vytvoření rámce tohoto pilotního programu.

36      V rámci analýzy in concreto ECB zdůrazňuje, že v okamžiku vstupu pilotního programu CTS v platnost bylo 794 osob zařazeno do složeného platového pásma F/G, 5 osob bylo zařazeno do jednoduchého platového pásma F a 7 osob bylo zařazeno do jednoduchého platového pásma G, přičemž se žádná z těchto 7 osob neúčastnila pilotního programu CTS. Kromě toho nebylo možné, aby s osobou přijatou do platového pásma G mohlo být zacházeno příznivěji než s žalobcem z důvodu podmínky osmi odpracovaných let použitelné na zaměstnance zařazené do tohoto jednoduchého platového pásma, neboť ke dni vstupu uvedeného pilotního programu v platnost bylo oněch 7 osob nacházejících se v platovém pásmu G do této platové skupiny povýšeno, a nikoli přijato.

37      Úvodem je třeba připomenout, že zásada rovného zacházení, která je obecnou zásadou práva Evropské unie zakotvenou články 20 a 21 Listiny a použitelnou na unijní právo veřejné služby, mimo jiné vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 12. listopadu 2014, Guardian Industries a Guardian Europe v. Komise, C‑580/12 P, EU:C:2014:2363, bod 51 a citovaná judikatura, a ze dne 16. července 2015, EJ a další v. Komise, F‑112/14, EU:F:2015:90, bod 65 a citovaná judikatura).

38      Prvky, jimiž se různé situace odlišují, a případná srovnatelnost těchto situací musí být určeny a posuzovány ve světle předmětu a cíle příslušných ustanovení, přičemž se rozumí, že pro tento účel musí být zohledněny zásady a cíle příslušné oblasti (viz rozsudek ze dne 7. března 2017, RPO, C‑390/15, EU:C:2017:174, bod 42 a citovaná judikatura).

39      Je-li konstatováno rozdílné zacházení se dvěma srovnatelnými situacemi, není zásada rovného zacházení porušena, pokud je toto rozdílné zacházení náležitě odůvodněno (viz rozsudek ze dne 7. března 2017, RPO, C‑390/15, EU:C:2017:174, bod 52 a citovaná judikatura).

40      Tak je tomu v případě, že je rozdílné zacházení v souladu s právně přípustným cílem opatření, které ve svém důsledku takový rozdíl zavádí, a že je tomuto cíli přiměřené. Pokud regulační orgán disponuje širokou posuzovací pravomocí, musí se soudní přezkum dodržení těchto podmínek omezit na přezkum zjevného pochybení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. března 2017, RPO, C‑390/15, EU:C:2017:174, body 53 a 54 a citovaná judikatura).

41      V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že vzhledem ke své funkční nezávislosti má ECB při stanovování pravidel v otázkách týkajících se pracovního řádu pro zaměstnance, které zaměstnává, širokou autonomii (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. října 2002, Pflugradt v. ECB, T‑178/00 a T‑341/00, EU:T:2002:253, bod 48). Navíc orgány disponují širokou posuzovací pravomocí při určování, co je v zájmu služby, bez ohledu na přezkum, v rámci kterého musí být tento zájem zohledněn, nebo rozhodnutí, pro které musí být tento zájem zohledněn (viz rozsudek ze dne 16. května 2018, Barnett v. EHSV, T‑23/17, nezveřejněný, EU:T:2018:271, bod 36 a citovaná judikatura). V takovém případě by k porušení zásady zákazu diskriminace nebo rovného zacházení došlo pouze v případě, že by předmětné opatření vedlo k rozlišování, které by bylo svévolné nebo zjevně nepřiměřené ve vztahu k cíli tohoto opatření (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. dubna 2010, Gualtieri v. Komise, C‑485/08 P, EU:C:2010:188, bod 72).

42      Je třeba rovněž upřesnit, že i když v určitých specifických situacích má přijetí obecné a abstraktní právní úpravy vedlejší nepříznivé dopady, nelze orgánu disponujícímu normativní pravomocí vytýkat, že při organizaci svých útvarů provedl kategorizaci, pokud není svou podstatou diskriminační z hlediska cíle, jejž sleduje (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 15. dubna 2010, Gualtieri v. Komise, C‑485/08 P, EU:C:2010:188, bod 81 a citovaná judikatura).

43      V projednávané věci zavedl článek 2.3.1 pravidel pro zaměstnance rozdílné zacházení mezi zaměstnanci ECB podle toho, zda spadají do složeného, nebo jednoduchého platového pásma, když stanovil, že prvně uvedení zaměstnanci, kteří představují velkou část zaměstnanců, jsou způsobilí k účasti na pilotním programu CTS po dvanácti letech odpracovaných ve svém platovém pásmu, zatímco pro posledně uvedené zaměstnance platí podmínka pouze osmi odpracovaných let.

44      V souladu s judikaturou připomenutou v bodech 38 až 42 výše je tedy třeba identifikovat předmět a cíl pilotního programu CTS za účelem určení, zda jsou situace osob spadajících do jedné či druhé kategorie platových pásem srovnatelné, a pokud tomu tak je, zda je zjištěné rozdílné zacházení odůvodněné, či nikoliv.

45      Pokud jde o srovnatelnost situací, je třeba poukázat na to, že v odpovědi ECB na písemnou otázku, kterou jí položil Tribunál ohledně cílů programu CTS, tento orgán uvedl, že uvedený program byl výsledkem úvah v návaznosti na konstatování „demografické výzvy“, které tento orgán čelil. Uvedl, že z důvodů souvisejících s kritérii pro přijetí, která byla zavedena při jeho zřízení, zůstává značná část jeho zaměstnanců stabilní po relativně dlouhé období a následně odejde během relativně krátkého období do důchodu.

46      Tato situace měla mimo jiné za následek omezení možností interního povyšování do vyššího platového pásma, a z tohoto důvodu mohla demotivovat zaměstnance, kteří si přáli zastávat nové funkce.

47      Na základě úvah v návaznosti na toto konstatování se ECB rozhodla přijmout zvláštní opatření na podporu předčasného odchodu části zaměstnanců, a sice zaměstnanců, u kterých byla nejvyšší pravděpodobnost, že budou v ECB pracovat dlouho a zůstanou ve stejném platovém pásmu, aniž by toto opatření zaměřila na zaměstnance spadající do věkové skupiny, která čelí „demografické výzvě“.

48      Jeví se tedy, že cílem zavedení pilotního programu CTS bylo preventivně čelit řadě rizik, která by mohla ve více či méně blízké budoucnosti ohrozit řádné fungování ECB, tím, že předčasně vytvoří volná pracovní místa, aby bylo možné přijmout nové osoby a zvýšit možnosti interního povyšování pro stávající zaměstnance. Vzhledem k tomu, že toto opatření odpovídalo snaze zachovat, či dokonce zlepšit úroveň kvality práce v rámci plnění úkolů ECB, mělo spojitost se zájmem služby.

49      V tomto kontextu bylo cílem pilotního programu CTS motivovat k dobrovolnému předčasnému odchodu části zaměstnanců, kteří pracovali po řadu let v ECB a přitom setrvávali ve stejném platovém pásmu, a zároveň odlišit zaměstnance spadající do jednoduchého platového pásma od zaměstnanců, kteří spadají do složeného platového pásma, tím, že byl tento odchod podporován formou asistence při přechodu na profesní dráhu mimo ECB, zejména po finanční stránce. I když tento cíl mohl být z pohledu zaměstnanců, kteří potenciálně mají zájem o nové profesní nasměrování, považován za příznivé opatření, nic to nemění na tom, že s ohledem na cíle, kterým měl sloužit, byl spojen především se zájmem služby.

50      Současně také ECB v odpovědi na písemné otázky položené Tribunálem uvedla, že hlavním cílem vytvoření složených platových pásem bylo umožnit mnohaletý kariérní rozvoj u druhů pracovních míst, ve kterých byl možný posun na jiné úrovně odpovědnosti v závislosti na získaných zkušenostech. Žalobce tyto skutečnosti nezpochybnil a na jednání pouze uvedl, že ECB dbala na to, aby zavedení složených platových pásem nebylo na újmu zaměstnancům, kteří byli v té době ve funkci.

51      Je tedy třeba poukázat na to, že ve srovnání s jednoduchými platovými pásmy obě složená platová pásma (E/F a F/G) objektivně odpovídají potenciálně dlouhé profesní dráze, která může podporovat stabilitu zaměstnanců zastávajících pracovní místa, u nichž zkušenost získaná při samotném výkonu dotčených funkcí v rámci orgánu může představovat výhodu pro plnění úkolů tohoto orgánu, zejména pokud jde o odborné znalosti, a tedy i efektivnost a odpovědnost. Ze seznamu dotyčných pracovních míst vyplývá, že odpovídají hlavně odpovědným technickým funkcím („odborní pracovníci“ pro platové pásmo F/G, „specialisté“ nebo „analytici“ pro platové pásmo E/F), z nichž většina souvisí s plněním zvláštních úkolů ECB, aniž jde o manažerské funkce. Tak tomu bylo mimo jiné v případě žalobce zaměstnaného jako odborný pracovník pro výrobu na Ředitelství pro bankovky.

52      V důsledku toho se situace obou kategorií dotčených osob liší podstatným prvkem z hlediska zájmu služby, a sice odpovídají rozdílným druhům funkcí, u nichž ECB chtěla, aby některé byly vykonávány stálými zaměstnanci. Vzhledem k tomu, že zaměstnanec, který spadá do složeného platového pásma, má obecně ve svém platovém pásmu větší prostor k profesnímu postupu než zaměstnanec spadající do jednoduchého platového pásma, nemohou být situace osob nacházejících se v jedné či druhé kategorii platových pásem považovány za srovnatelné s ohledem na předmět a cíl pilotního programu CTS, jak jsou uvedeny v bodech 48 a 49. Pokud se totiž orgán snaží u sebe udržet po dosti dlouhou dobu zaměstnance vykonávající určité druhy funkcí, je logické, že dotyčné osoby nebudou tak silně motivovány k tomu, aby jej předčasně opustily, jako zaměstnanci vykonávající druhy funkcí, pro něž stejný cíl neexistuje. Toto preventivní opatření může přispět k udržení, či dokonce zlepšování kvality práce v rámci plnění úkolů tohoto orgánu, a v důsledku toho je v zájmu služby.

53      V každém případě je třeba mít za to, že i kdyby situace zaměstnanců nacházejících se v jedné nebo druhé kategorii platových pásem byly srovnatelné, bylo by rozdílné zacházení, jež by představovalo stanovení podmínky dvanácti odpracovaných let pro ty, kteří vykonávají druh funkcí spadající do složeného platového pásma, a podmínky pouze osmi odpracovaných let pro ty, kteří vykonávají funkce spadající do jednoduchého platového pásma, objektivně odůvodněno týmiž důvody, jež jsou uvedeny v bodech 51 a 52 výše.

54      Kromě toho způsob, jakým byl zohledněn charakteristický rys funkcí spadajících do obou složených platových pásem, identifikovaný v bodě 51 výše, je přiměřený, jelikož rozdíl čtyř let, pokud jde o kritérium způsobilosti k účasti na pilotním programu CTS, mezi oběma kategoriemi zaměstnanců zhruba odpovídá rozdílu v rozpětí ve vývoji platů mezi jednoduchým platovým pásmem a složeným platovým pásmem. Z údajů uvedených v bodě 4 výše totiž vyplývá, že matematický poměr mezi osmi odpracovanými roky pro zaměstnance, kteří spadají do jednoduchého platového pásma, a počtem platových stupňů, jež zahrnuje takové platové pásmo, totiž 99 platových stupňů, by odpovídal necelým 14 odpracovaným rokům pro zaměstnance spadající do složeného platového pásma čítajícího 169 platových stupňů.

55      A konečně, jak vyplývá z judikatury citované v bodě 42 výše, je třeba připustit, že jelikož ECB měla zavést obecně použitelnou právní úpravu v oblasti, v níž disponuje širokým prostorem pro uvážení a širokou autonomií, mohla, jak tvrdí, vycházet ze standardních situací, aniž se dopustila zjevně nesprávného posouzení, a nebyla povinna mimoto stanovit systém výjimek k zohlednění atypických situací, jako je situace žalobce.

56      Pokud jde o alternativní kritérium způsobilosti, o jehož zohlednění se zasazuje žalobce a které se zakládá na dosažení horní hranice platového pásma před určitým počtem let, aniž by rozlišovalo podle druhu platového pásma, je nutno konstatovat, že by v rámci personální politiky ECB odpovídalo jiné volbě ze strany tohoto orgánu.

57      Jak přitom bylo uvedeno v bodech 40 a 41 výše, má ECB vzhledem ke své funkční nezávislosti při stanovování pravidel týkajících se pracovního řádu pro zaměstnance, které zaměstnává, širokou autonomii. Kromě toho disponují orgány širokou posuzovací pravomocí při určování zájmu služby, přičemž soudní přezkum se omezuje na ověření toho, zda uskutečněná volba není stižena zjevným pochybením.

58      V tomto rámci je třeba zohlednit skutečnost, že, jak vyplývá zejména z bodů 51 až 54 výše, kritérium počtu odpracovaných let použité pro pilotní program CTS spočívalo na objektivním základě a bylo konzistentní se strukturou pracovního postupu v ECB založenou na druhu zastávaného pracovního místa.

59      Mimoto, jak zdůraznila ECB, kritérium založené na dosažení horní hranice platového pásma by mohlo vést k tomu, že by způsobilými k účasti na programu CTS byli i nedávno přijatí zaměstnanci, kteří by se ale v platovém pásmu nacházeli na velmi vysoké úrovni.

60      Takové kritérium by navíc mohlo vést k jinému rozdílnému zacházení. Z odpovědí ECB na písemné otázky položené Tribunálem totiž vyplývá, že z 987 zaměstnanců, kteří k 1. lednu 2013 spadali do složeného platového pásma, jich bylo při přijetí do platového stupně odpovídajícího platovému stupni vyššího jednoduchého platového pásma zařazeno pouze 161. Uvedené kritérium by tudíž zvýhodňovalo menšinu zaměstnanců, a sice ty z těchto 161 osob, které byly při svém přijetí zařazeny do platového stupně relativně blízkého horní hranici jejich složeného platového pásma. Naopak za předpokladu, že by s odkazem na postup žalobce v jeho platovém pásmu (postup z platového stupně 136 do platového stupně 169 za 7 a půl roku) mohl být za obvyklý považován roční postup o čtyři až pět platových stupňů, byla by pravděpodobnost, že by zaměstnanci, kteří byli původně zařazeni do nižší části složeného platového pásma, byli způsobilí, nízká, či dokonce nulová.

61      Kromě toho obtíže uvedené v bodech 58 a 59 výše, které by vyžadovaly další opatření, aby se předešlo nepřiměřeným případům nebo značným rozdílům v zacházení, potvrzují argumenty ECB, že sporné opatření bylo v souladu s cílem vytvořit jednoduchá a snadno použitelná pravidla.

62      Stejně tak je třeba uvést, že tvrzení, podle kterého zaměstnanci, kteří dosáhli horní hranice platového pásma, do něhož spadají, již nemají vyhlídky na další profesní postup, které žalobce uvádí za účelem prokázání vhodnosti alternativního kritéria, o něž se zasazuje, nezohledňuje všechny vyhlídky na profesní postup v rámci ECB. Je totiž třeba uvést, že tyto vyhlídky vyplývají nejen z postupu do vyššího platového stupně v daném platovém pásmu, ale rovněž z posunu na jiné úrovně odpovědnosti u některých druhů funkcí a obecně z možností interního povýšení do vyššího platového pásma. Tyto možnosti jsou přitom významné pro zaměstnance, kteří mají rozsáhlé odborné zkušenosti, což je nezbytně případ zaměstnanců, kteří se nacházejí na vrcholu svého platového pásma. Mimoto jedním z cílů sledovaných programem CTS je právě podpora interního povyšování z důvodu uvolnění pracovních míst v důsledku předčasného odchodu některých zaměstnanců zastávajících pracovní místa ve vyšších platových pásmech, takže samotný program CTS přináší odpověď na druh obav nastolených žalobcem.

63      A konečně není pro posouzení přiměřenosti předmětného kritéria počtu odpracovaných let bez významu, že toto kritérium bylo začleněno do pilotního programu, který měl být hodnocen a posteriori, jak vyplývá z bodu 2 odůvodnění rozhodnutí ECB/2012/NP18 (obdobně viz rozsudek ze dne 7. března 2017, RPO, C‑390/15, EU:C:2017:174, bod 69).

64      Proto i za předpokladu, že by situace zaměstnanců spadajících do složeného platového pásma byla srovnatelná se situací zaměstnanců spadajících do jednoduchého platového pásma z hlediska předmětu a cílů programu CTS, nelze za zjevné pochybení považovat skutečnost, že pro pilotní program CTS bylo použito sporné kritérium počtu odpracovaných let, které se tak jeví jako odůvodněné.

65      Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že článek 2.3.1 pravidel pro zaměstnance nebyl v rozporu se zásadou rovného zacházení, ani – pakliže by tyto otázky mohly být předmětem samostatného posouzení – stižen vadou spočívající v porušení zásady proporcionality nebo ve zjevně nesprávném posouzení, když stanovil práh způsobilosti k účasti na pilotním programu CTS odpovídající dvanácti odpracovaným rokům, pokud jde o zaměstnance zařazené do složených platových pásem, kdežto pro zaměstnance zařazené do jednoduchého platového pásma činil tento práh osm let.

66      Tento žalobní důvod je tudíž třeba zamítnout jako neopodstatněný.

 K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z protiprávnosti článku 2.3.1 pravidel pro zaměstnance v důsledku porušení článku 21 Listiny a směrnice 2000/78 z důvodu diskriminace na základě věku

67      Podle žalobce jsou osoby nacházející se na stejné úrovni v platových pásmech zhruba ve stejné věkové skupině. Žalobce tvrdí, že jelikož zaměstnanci zařazení do složeného platového pásma museli čekat o čtyři roky déle než zaměstnanci zařazení do jednoduchého platového pásma, aby se stali způsobilými k účasti na pilotním programu CTS, museli být zaměstnanci zařazení do složeného platového pásma pro získání přístupu k tomuto programu starší než zaměstnanci zařazení do jednoduchého platového pásma. Článek 2.3.1 pravidel pro zaměstnance tedy podle žalobce obsahuje implicitní podmínku věku. Tato podmínka zakládá diskriminaci přímo na základě věku vůči zaměstnancům zařazeným do složeného platového pásma a tato diskriminace není objektivně odůvodněna, a to z týchž důvodů, jež byly uvedeny v rámci prvního žalobního důvodu.

68      ECB tvrdí, že neexistuje úměra mezi věkem a zařazením do jednoduchého či složeného platového pásma ani mezi věkem a počtem odpracovaných let v určitém platovém pásmu ani mezi věkem a úrovní zařazení do určitého platového pásma. Podle ECB tedy není dáno rozdílné zacházení, jež by bylo přímo či nepřímo spojeno s věkem.

69      Je třeba připomenout, že zásada zákazu diskriminace na základě věku, která je obecnou zásadou unijního práva, byla v oblasti zaměstnání a povolání konkretizována směrnicí 2000/78 (rozsudek ze dne 19. ledna 2010, Kücükdeveci, C‑555/07, EU:C:2010:21, bod 21) a že zákaz jakékoli diskriminace mimo jiné na základě věku je zakotven v článku 21 Listiny. Kromě toho směrnice 2000/78 nejen že představuje zdroj inspirace v rámci sporů týkajících se zaměstnanců unijních orgánů při určování povinností příslušného regulačního orgánu, pokud jde o zásadu zákazu diskriminace na základě věku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. února 2019, RK v. Rada, T‑11/17, EU:T:2019:65, body 68 až 70 a citovaná judikatura), ale kromě toho je pro ECB závazná na základě čl. 9 písm. c) pracovního řádu.

70      V projednávané věci je třeba konstatovat, že podmínky způsobilosti k účasti na pilotním programu CTS neobsahovaly žádný přímý odkaz na věk zaměstnanců.

71      Kromě toho rozlišování mezi zaměstnanci podle druhu platového pásma, do kterého spadají, nemá žádnou spojitost s jejich věkem.

72      V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že odpracovaná doba v kterémkoli platovém pásmu závisí pouze na okamžiku, kdy byla daná osoba přijata do zaměstnání nebo případně povýšena do daného platového pásma.

73      Pokud jde o situaci, která odpovídá situaci žalobce a na které žalobce zakládá svou žalobu, a sice přijetí do složeného platového pásma, je třeba konstatovat, že toto přijetí je možné v jakékoli fázi profesní dráhy, například v její druhé části, jak ukazuje příklad žalobce, ale i v dřívější fázi profesní dráhy, či dokonce na jejím začátku.

74      Tento druhý případ je ostatně nejčastější, jelikož, jak vyplývá z údajů ECB reprodukovaných v písemnostech žalobce, ze 458 osob přijatých tímto orgánem mezi roky 2010 a 2012 jich bylo 82 % zařazeno do první části složeného platového pásma.

75      K nástupu do funkce v ECB, a tedy k zařazení do určitého platového pásma, tudíž může dojít takřka v jakékoli fázi profesního života, a tedy takřka v jakémkoliv věku během tohoto období.

76      Z výše uvedeného vyplývá, že nelze vyloučit, že zaměstnanec z důvodu přijetí na začátku kariéry odpracuje dvanáct let ve složeném platovém pásmu před dovršením věku 40 let, takže by mohl být způsobilý k účasti na pilotním programu CTS, ani že zaměstnanec, jelikož byl přijat nebo povýšen na konci profesní dráhy, nebude mít v 55 letech odpracováno osm let v rámci jednoduchého platového pásma, takže by nebyl způsobilý k účasti na tomto programu.

77      Bylo by zajisté možné, že kdyby byly dvě osoby přijaty ve stejný okamžik a ve stejném věku, ale jedna z nich by byla zařazena do jednoduchého platového pásma a druhá do složeného platového pásma, byla by jedna z nich způsobilá k účasti na pilotním programu CTS a druhá nikoli. Tato situace by však nevyplývala z diskriminace na základě věku, ale z okamžiku přijetí do zaměstnání a z druhu jejich platového pásma, který je určen druhem vykonávané funkce, tedy z parametrů nezávislých na věku, když druhý z nich byl v rámci odpovědi na první žalobní důvod považován za slučitelný s cíli a předmětem programu CTS.

78      Navíc je třeba uvést, že ačkoli žalobce shrnuje svůj sled úvah stran existence rozdílného zacházení na základě věku v bodě 80 žaloby, když uvádí, že program CTS „stanoví rozdílné zacházení přímo na základě věku“, poukazuje v bodě 72 žaloby na existenci nepřímé diskriminace na základě věku, takže je třeba tuto možnost posoudit.

79      Podle definice obsažené v čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2000/78 se nepřímou diskriminací rozumí případ, kdy by v důsledku navenek neutrálního předpisu, kritéria nebo zvyklosti byla znevýhodněna osoba určitého věku v porovnání s jinými osobami, ledaže uvedený předpis, kritérium nebo zvyklost je objektivně odůvodněn legitimním cílem a ledaže prostředky k dosažení tohoto cíle jsou přiměřené a nezbytné. Kromě toho z čl. 10 odst. 1 této směrnice vyplývá, že uznání diskriminace musí být založeno na skutečnostech nasvědčujících tomu, že došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci.

80      V projednávané věci z číselných údajů uvedených v souhrnu vypracovaném po skončení programu CTS (příloha A.14) vyplývá, že provedení tohoto opatření vedlo k předčasnému odchodu 7 osob mladších 45 let, 15 osob ve věku 45 až 54 let a 23 osob starších 54 let. Tyto číselné údaje prokazují, že sporné kritérium počtu odpracovaných let konkrétně nezvýhodnilo ani neznevýhodnilo zaměstnance spadající do určité věkové skupiny.

81      Kromě toho i za předpokladu, že by v projednávaném případě mohla existovat souvislost mezi kritériem počtu odpracovaných let a věkem, je třeba uvést, že by se případné rozdílné zacházení v každém případě jevilo jako odůvodněné z týchž důvodů souvisejících se zájmem služby, jež byly uvedeny v bodech 48 a 50 až 54 výše v rámci odpovědi na první žalobní důvod, neboť zásada zákazu diskriminace, mimo jiné na základě věku, uvedená v článku 21 Listiny je pouze zvláštním vyjádřením zásady rovného zacházení zakotvené v článku 20 Listiny (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. února 2019, RK v. Rada, T‑11/17, EU:T:2019:65, bod 60 a citovaná judikatura).

82      Je proto třeba konstatovat, že článek 2.3.1 pravidel pro zaměstnance nezakládal diskriminaci na základě věku v neprospěch zaměstnanců zařazených do složeného platového pásma v rozsahu, v němž stanovil práh způsobilosti pro účast na pilotním programu CTS odpovídající dvanácti odpracovaným rokům v případě zaměstnanců zařazených do složených platových pásem, zatímco pro zaměstnance zařazené do jednoduchých platových pásem činila tato prahová hodnota osm let.

83      Proto je třeba zamítnout druhý žalobní důvod jako neopodstatněný.

 K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zjevně nesprávného posouzení a z porušení povinnosti péče

84      Žalobce tvrdí, že se ECB dopustila zjevně nesprávného posouzení a zároveň nesplnila povinnost péče, když neprovedla dostatečně důkladný přezkum důsledků sporné podmínky odpracovaných let, ačkoli tato podmínka vede v některých případech ke zkreslením z hlediska samotné zásady přechodu na jinou profesní dráhu a k diskriminaci nebo nespravedlnosti v některých případech, a když nevykládala článek 2.3.1 pravidel pro zaměstnance takovým způsobem, aby bylo těmto následkům zabráněno. Žalobce uvádí, že v jeho případě by se tak mohlo stát použitím nové právní úpravy, která již neobsahuje rozlišení mezi jednoduchými nebo složenými platovými pásmy v rámci opatření přijatých za účelem vyhovění rozsudku ze dne 17. listopadu 2017, Teeäär v. ECB (T‑555/16, nezveřejněný, EU:T:2017:817).

85      ECB opodstatněnost tohoto žalobního důvodu zpochybňuje. Mimo jiné tvrdí, že povinnost péče je omezena dodržováním norem, takže nemohla uplatnit výjimky, které nejsou v článku 2.3.1 pravidel pro zaměstnance stanoveny, ani ignorovat časovou působnost tohoto ustanovení a ustanovení, které jej nahradilo.

86      Úvodem je třeba poukázat na to, že z odpovědi na první žalobní důvod vyplývá, že tomuto žalobnímu důvodu nelze vyhovět v rozsahu, v němž je založen na předpokladu, že sporná podmínka odpracovaných let vede ke zkreslením z hlediska samotné zásady přechodu na jinou profesní dráhu. Je tudíž třeba posoudit, zda ECB byla v souladu se svou povinností péče povinna vyhovět žalobcově žádosti o účast v programu CTS z důvodu, že v jeho případě by podmínka způsobilosti stanovená v článku 2.3.1 pravidel pro zaměstnance vedla k nepříznivému a nepřiměřenému výsledku.

87      V tomto ohledu postačí konstatovat, že předmětné ustanovení nestanovilo výjimku ani možnost odchýlit se od podmínky odpracované doby, takže ECB byla povinna tuto podmínku uplatnit.

88      Povinnost administrativy jednat vůči svým zaměstnancům s náležitou péčí totiž odráží rovnováhu vzájemných práv a povinností ve vztazích mezi orgánem veřejné správy a zaměstnanci ve veřejné službě. Tato povinnost zejména znamená, že pokud určitý orgán rozhoduje o situaci svého zaměstnance, vezme v úvahu veškeré skutečnosti, které by mohly být pro jeho rozhodnutí určující, a zohlední přitom nejen zájem služby, ale i zájem dotyčného zaměstnance. Ochrana práv a zájmů zaměstnanců však musí být vždy omezena dodržováním platných norem (obdobně viz rozsudek ze dne 5. prosince 2006, Angelidis v. Parlament, T‑416/03, EU:T:2006:375, bod 117 a citovaná judikatura).

89      V důsledku toho nelze ECB vytýkat, že použila článek 2.3.1 pravidel pro zaměstnance ve znění platném ke dni, kdy žalobce podal žádost o účast v pilotním programu CTS.

90      Třetí žalobní důvod je tudíž třeba zamítnout jako neopodstatněný.

 Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 2.3.1 pravidel pro zaměstnance

91      Žalobce tvrdí, že pojem „složené platové pásmo“ není v právním rámci použitelném na zaměstnance ECB jasně definován, a zdůrazňuje, že jeho smlouva nezmiňuje, že by „platové pásmo F/G“ (F/G – Band), do kterého byl zařazen, bylo „složeným platovým pásmem“ (broadband). S ohledem na tuto absenci přesnosti je podle žalobce třeba mít za to, že byl zařazen do jednoduchého platového pásma ve smyslu článku 2.3.1 pravidel pro zaměstnance, a tedy musel doložit pouze osm odpracovaných let, takže jeho žádost o účast v pilotním programu CTS byla přípustná.

92      ECB tvrdí, že příloha 1 bod 4 pracovního řádu obsahuje definici pojmu „složené platové pásmo“. Poukazuje také na to, že pracovní řád byl výslovně součástí žalobcovy smlouvy a že byl smluvně přidělen k platovým pásmům F a G. Podle ECB je tedy irelevantní, že žalobcova smlouva zmiňovala „platové pásmo F/G“, aniž upřesnila, že se jedná o složené platové pásmo.

93      Je třeba konstatovat, že pojem „složené platové pásmo“ je v příloze 1 bodě 4 pracovního řádu skutečně definován jako „soubor dvou sousedních platových pásem“. Tato definice musí být dána do souvislosti s platovou strukturou uvedenou v bodě 1 této přílohy, která uvádí pásma A, B, C, D, E, F, E/F, G, F/G, H, I, J, K a L, z čehož vyplývá, že pouze platová pásma E/F a F/G jsou souborem dvou sousedních platových pásem.

94      Jak přitom tvrdí ECB, byl pracovní řád součástí žalobcovy pracovní smlouvy, jelikož byl přiložen k dopisu ECB ze dne 9. února 2004 obsahujícímu podmínky jeho zaměstnání jakožto nedílnou součást této smlouvy.

95      Výraz „F/G – Band“ obsažený v uvedeném dopise proto musí být vykládán tak, že předvídá zařazení žalobce do složeného platového pásma F/G, jakožto odborného pracovníka pro výrobu, a to bez ohledu na skutečnost, že výraz „složené“ (broad) nebyl zmíněn.

96      Z přípisu připojeného žalobcem k jeho žádosti o účast v pilotním programu CTS ostatně vyplývá, že tímto způsobem vykládal dopis ECB ze dne 9. února 2004 obsahující podmínky jeho zaměstnání.

97      V důsledku toho je třeba zamítnout jako neopodstatněný i čtvrtý žalobní důvod uplatněný žalobcem na podporu jeho návrhových žádání směřujících ke zrušení, a tudíž i návrh na neplatnost.

 K návrhovým žádáním směřujícím k náhradě škody

98      Žalobce se domáhá, aby byla ECB uložena povinnost zaplatit mu částku odpovídající podpoře, kterou by obdržel v případě přijetí jeho žádosti o účast v pilotním programu CTS, odhadovanou na 101 447 eur, spolu s úroky.

99      ECB navrhuje, aby byla návrhová žádání směřující k náhradě škody zamítnuta, jelikož podle ní musí být rovněž zamítnuta návrhová žádání směřující ke zrušení, která s nimi úzce souvisejí.

100    V tomto ohledu postačí připomenout, že návrhová žádání směřující k náhradě majetkové nebo nemajetkové újmy musí být zamítnuta, pokud stejně jako v projednávané věci vykazují úzkou souvislost s návrhovými žádáními směřujícími ke zrušení, jež musí být zamítnuta jako neopodstatněná (rozsudek ze dne 24. dubna 2017, HF v. Parlament, T‑570/16, EU:T:2017:283, bod 69; v tomto smyslu viz rovněž rozsudky ze dne 6. března 2001, Connolly v. Komise, C‑274/99 P, EU:C:2001:127, bod 129, a ze dne 14. září 2006, Komise v. Fernández Gómez, C‑417/05 P, EU:C:2006:582, bod 51).

101    Vzhledem k tomu, že návrh na zrušení napadeného rozhodnutí musí být zamítnut, je třeba návrhová žádání směřující k náhradě škody zamítnout jako neopodstatněná, a tudíž zamítnout žalobu jako celek.

 K nákladům řízení

102    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že ECB požadovala náhradu nákladů řízení a žalobce neměl ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (první senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Raivu Teeäärovi se ukládá náhrada nákladů řízení.

Nihoul

Svenningsen

Öberg

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 26. března 2020.

Podpisy.


* Jednací jazyk: angličtina.