ROZSUDEK TRIBUNÁLU (sedmého senátu)

20. října 2021(*)

„Veřejná služba – Úředníci – Disciplinární řízení – Článek 266 SFEU – Administrativní vyšetřování – Zásada řádné správy – Zásada nestrannosti – Žaloba na neplatnost a na náhradu újmy“

Ve věci T‑220/20,

Petrus Kerstens, s bydlištěm v La Forclaz (Švýcarsko), zastoupený C. Mouratem, advokátem,

žalobce,

proti

Evropské komisi, zastoupené B. Monginim a A.-C. Simon, jako zmocněnci,

žalované,

jejímž předmětem je návrh založený na článku 270 SFEU a znějící jednak na zrušení přípisu Komise ze dne 27. března 2017, kterým byl žalobce informován o znovuzahájení disciplinárního řízení a rozhodnutí ze dne 11. července 2019, kterým mu bylo uděleno napomenutí, a jednak na náhradu újmy, která mu vznikla v důsledku průběhu a délky trvání tří disciplinárních řízení,

TRIBUNÁL (sedmý senát),

ve složení R. da Silva Passos, předseda, V. Valančius (zpravodaj) a L. Truchot, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: L. Ramette, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 22. dubna 2021,

vydává tento

Rozsudek

 Skutečnosti předcházející sporu

1        Žalobce, Petrus Kerstens, je bývalým úředníkem Evropské komise. Pracoval u Úřadu pro správu a vyplácení individuálních nároků (PMO), kde byl vedoucím oddělení od roku 2003 do roku 2011, a poté jako poradce u generálního ředitelství (GŘ) „Lidské zdroje a bezpečnost“. Od 1. dubna 2016 odešel do důchodu.

2        Zaprvé dne 20. července 2012 vypracoval žalobce v rámci řešení svého sporu s Komisí interní přípis, v návaznosti na nějž se Komise rozhodla zahájit disciplinární řízení s referenčním číslem CMS 12/063 z důvodu, že tento přípis obsahuje výroky považované za urážlivé. Tento postup vedl k přijetí rozhodnutí ze dne 15. dubna 2014, kterým byla žalobci uložena důtka (dále jen „rozhodnutí ze dne 15. dubna 2014“).

3        Rozsudkem ze dne 18. března 2016, Kerstens v. Komise (F‑23/15, EU:F:2016:65), Soud pro veřejnou službu Evropské unie žalobu podanou proti rozhodnutí ze dne 15. dubna 2014 zamítl.

4        Žalobce podal proti tomuto rozsudku kasační opravný prostředek, kterému Tribunál vyhověl rozsudkem ze dne 14. února 2017, Kerstens v. Komise (T‑270/16 P, nezveřejněný, EU:T:2017:74).

5        V tomto ohledu Tribunál v bodech 62 až 70 rozsudku ze dne 14. února 2017, Kerstens v. Komise (T‑270/16 P, nezveřejněný, EU:T:2017:74), uvedl, že disciplinární řízení CMS 12/063 bylo zahájeno, aniž bylo vedeno předchozí administrativní vyšetřování, aniž byl žalobce předtím vyslechnut a aniž byla po ukončení takového vyšetřování řádně vypracována vyšetřovací zpráva, přičemž tak byly porušeny povinnosti příslušející Komisi. V bodech 88 a 89 uvedeného rozsudku z toho Tribunál vyvodil, že disciplinární řízení, které měl provést orgán oprávněný ke jmenování (dále jen „OOJ“) na základě takového vyšetřování a zprávy, která by jej uzavřela a po vyslechnutí žalobce, bylo podstatným způsobem stiženo těmito nedostatky, takže nebylo možné vyloučit, že by toto řízení mohlo vést k jinému výsledku, pokud by pravidla použitelná na toto řízení byla dodržena a pokud by byl žalobce vyslechnut. V důsledku toho Tribunál rozhodnutí ze dne 15. dubna 2014 zrušil.

6        Přípisem ze dne 6. dubna 2017 OOJ informoval žalobce, že v rámci splnění povinností vyplývajících z rozsudku ze dne 14. února 2017, Kerstens v. Komise (T‑270/16 P, nezveřejněný, EU:T:2017:74), dal Úřadu pro vyšetřování a disciplinární opatření Komise (IDOC) pokyn, aby jednak znovuzahájil disciplinárního řízení CMS 12/063 ab initio a pod novým číslem CMS a jednak aby byla z osobního spisu žalobce odstraněna sankce důtky, která mu byla uložena rozhodnutím ze dne 15. dubna 2014.

7        Dne 18. dubna 2017 podal žalobce proti přípisu OOJ ze dne 6. dubna 2017 stížnost.

8        Dne 25. července 2017 OOJ uvedenou stížnost zamítl.

9        Zadruhé dne 7. září 2015 se OOJ z důvodu podezření, že došlo ke zpřístupnění důvěrných informací příjemci mimo orgán, rozhodl zahájit proti žalobci jiné disciplinární řízení s referenčním číslem CMS 15/017. Disciplinární komise vydala dne 7. dubna 2016 odůvodněné stanovisko, ve kterém měla za to, že žalobce nesplnil svou povinnost loajality a disciplinární sankce zahrnující finanční důsledky je odůvodněná. Z důvodu kasačního opravného prostředku podaného žalobcem proti rozsudku ze dne 18. března 2016, Kerstens v. Komise (F‑23/15, EU:F:2016:65), se však OOJ rozhodl toto disciplinární řízení přerušit do doby, než bude rozhodnuto o tomto kasačním opravném prostředku, a informoval o tom žalobce přípisem ze dne 19. září 2016.

10      Přípisem ze dne 27. března 2017 Komise informovala žalobce o tom, že v návaznosti na rozsudek ze dne 14. února 2017, Kerstens v. Komise (T‑270/16 P, nezveřejněný, EU:T:2017:74), bylo disciplinární řízení CMS 15/017 znovuzahájeno a že vzhledem k tomu, že IDOC neprovedl administrativní vyšetřování před vyslechnutím žalobce na základě článku 3 přílohy IX služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“), dala IDOC pokyn, aby znovuzahájil toto disciplinární řízení ve fázi, v níž došlo k této vadě téhož typu, jako je vada, kterou konstatoval Tribunál, pokud jde o řízení CMS 12/063. Stížnost podaná žalobcem dne 18. dubna 2017 proti tomuto přípisu byla OOJ zamítnuta dne 25. července 2017.

11      Dne 10. listopadu 2017 podal žalobce žalobu na neplatnost uvedeného přípisu ze dne 27. března 2017, jakož i přípisu ze dne 6. dubna 2017, uvedeného v bodě 6 výše. Usnesením ze dne 26. června 2018, Kerstens v. Komise (T‑757/17, nezveřejněné, EU:T:2018:391), Tribunál rozhodl, že napadené přípisy nepředstavují akty nepříznivě zasahující do právního postavení, jelikož je třeba je kvalifikovat jako přípravné akty v rámci probíhajících disciplinárních řízení. Toto usnesení bylo potvrzeno v řízení o kasačním opravném prostředku usnesením ze dne 22. ledna 2019, Kerstens v. Komise (C‑577/18 P, nezveřejněné, EU:C:2019:129).

12      Zatřetí dne 27. září 2016 OOJ zahájil proti žalobci odlišné disciplinární řízení pod referenčním číslem CMS 16/009, které se týkalo „chování v rozporu se služebním řádem“, jichž se žalobce dopustil vůči členům administrativy v rámci disciplinárního řízení CMS 15/017.

13      Přípisem ze dne 21. června 2017 předal IDOC žalobci zplnomocnění k vyšetřování v řízeních CMS 15/017 (nyní CMS 17/009) a CMS 12/063 (nyní CMS 17/010). Na žádost žalobce byl jeho výslech v rámci těchto řízení a v rámci řízení CMS 16/009 několikrát odložen. Dne 4. dubna 2018 doručil IDOC žalobci přípis o vytýkaných skutečnostech, přičemž jej vyzval k předložení vyjádření ve lhůtě deseti dnů. Zpráva o administrativním vyšetřování byla předána GŘ „Lidské zdroje a bezpečnost“ dne 1. srpna 2018. Výslech žalobce proběhl dne 28. ledna 2019.

14      V rozhodnutí ze dne 11. července 2019 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla ukončena řízení CMS 16/009, CMS 17/009 a CMS 17/010, OOJ konstatoval, že chování žalobce představuje porušení článků 11, 12 a 17 služebního řádu. Rozhodl však, že vůči němu nezahájí disciplinární řízení a udělí mu napomenutí na základě čl. 3 odst. 1 písm. b) přílohy IX služebního řádu.

15      Žalobce podal dne 29. srpna 2019 proti tomuto rozhodnutí stížnost. OOJ tuto stížnost zamítl rozhodnutím ze dne 19. prosince 2019.

 Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

16      Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 16. dubna 2020 podal žalobce projednávanou žalobu.

17      Písemná část řízení byla ukončena dne 4. listopadu 2020.

18      Dne 30. listopadu 2020 požádal žalobce o konání jednání na základě článku 106 jednacího řádu Tribunálu.

19      Tribunál (sedmý senát) na návrh soudce zpravodaje žádosti žalobce vyhověl a zahájil ústní část řízení.

20      Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 22. dubna 2021.

21      Žalobce navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí, jakož i přípis OOJ ze dne 27. března 2017, ve kterém byl informován o znovuzahájení řízení CMS 15/017 (nyní CMS 17/009);

–        uložil Komisi, aby mu uhradila částku 30 000 eur jako náhradu nemajetkové újmy, která mu údajně vznikla;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

22      Komise v podstatě navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl v plném rozsahu;

–        uložil žalobci náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

 K návrhovým žádáním směřujícím ke zrušení

23      Úvodem je třeba připomenout, že v usnesení ze dne 26. června 2018, Kerstens v. Komise (T‑757/17, nezveřejněné, EU:T:2018:391), Tribunál již rozhodl, že přípis ze dne 27. března 2017 nepředstavuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení. Je tedy třeba konstatovat, že návrh na zrušení tohoto přípisu je nepřípustný.

24      Žalobce na podporu svých návrhových žádání směřujících ke zrušení uvádí tři důvody. V rámci prvního žalobního důvodu uplatňuje porušení článku 266 SFEU z důvodu, že Komise přijala nevhodná opatření ke splnění povinností vyplývajících z rozsudku ze dne 14. února 2017, Kerstens v. Komise (T‑270/16 P, nezveřejněný, EU:T:2017:74), týkajícího se rozhodnutí ze dne 15. dubna 2014, kterým mu byla v rámci disciplinárního řízení CMS 12/063 (nyní CMS 17/010) uložena důtka, a porušila zásadu non bis in idem. V rámci druhého žalobního důvodu uplatňuje porušení článku 266 SFEU, zásady řádné správy, pod níž spadá povinnost řešit záležitosti nestranně a spravedlivě, zásady presumpce neviny a práva na obhajobu. V rámci třetího žalobního důvodu konečně uplatňuje porušení článku 266 SFEU, procesních pravidel použitelných na administrativní vyšetřování a na disciplinární řízení, práva na obhajobu a povinnosti uvést odůvodnění.

25      Tribunál má za to, že je třeba zkoumat nejprve druhý žalobní důvod.

26      V rámci tohoto žalobního důvodu žalobce v podstatě tvrdí, že každé nové disciplinární řízení musí poskytnout záruky nestrannosti a spravedlnosti, jak vyžaduje zásada řádné správy zakotvená v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“). Zdůrazňuje, že zásada nestrannosti má dvojí rozměr, a to jak subjektivní, tak objektivní, který disciplinárnímu orgánu ukládá, aby jednak neprojevil svým chováním podjatost nebo osobní zaujatost a jednak aby byl objektivně nestranný, když v tomto ohledu poskytne veškeré dostatečné záruky k vyloučení veškerých legitimních pochybností.

27      Podle žalobce mělo znovuzahájení disciplinárních řízení v projednávané věci za následek, že tytéž administrativní orgány a tytéž odpovědné osoby musely v rozporu se zásadami uvedenými v bodě 26 výše přezkoumat spisy, které již vyřídily.

28      Žalobce mimoto tvrdí, že OOJ tím, že pro účely jediného vyšetřování sloučil tři disciplinární řízení CMS 12/063 (nyní CMS 17/010), CMS 15/017 (nyní CMS 17/009) a CMS 16/009, porušil svou povinnost objektivní nestrannosti. Toto sloučení totiž podle žalobce vyjadřuje vůli OOJ uplatnit vůči žalobci závažnější výtky a nechat přezkoumat řízení CMS 12/063 (nyní CMS 17/010) disciplinární komisí. Podle žalobce byla všechna tři administrativní vyšetřování vedena odděleně a všechny tři zprávy byly jako přílohy přiloženy k jediné závěrečné zprávě IDOC až ve fázi ukončení těchto vyšetřování.

29      Žalobce konečně uvádí, že osobou odpovědnou za vyšetřování v rámci IDOC, pokud jde o dvě disciplinární řízení CMS 12/063 (nyní CMS 17/010) a CMS 15/017 (nyní CMS 17/009), je oznamovatelka skutečností posuzovaných v rámci posledně uvedeného řízení. Zpochybňuje její subjektivní nestrannost, jakož i nestrannost generální ředitelky GŘ „Lidské zdroje a bezpečnost“, která se účastní několika řízení, která se ho týkají. Zpochybňuje rovněž objektivní nestrannost jediného vyšetřování vzhledem k tomu, že se tohoto vyšetřování účastnila uvedená oznamovatelka jakožto osoba odpovědná za jeho vedení.

30      Komise uvádí, že všechna tři disciplinární řízení týkající se žalobce byla sloučena v zájmu hospodárnosti řízení. Podle Komise tak IDOC a OOJ neusilovaly o zhoršení situace žalobce nebo o jednání v jeho neprospěch, ale naopak umožnily, aby bylo žalobci uděleno jediné napomenutí za všechny skutky, na základě nichž tato tři řízení proběhla.

31      Komise uvádí, pokud jde o zpochybnění nestrannosti osoby odpovědné za vyšetřování, jakož i nestrannosti generální ředitelky GŘ „Lidské zdroje a bezpečnost“, že žalobce uvádí pouze insinuace nebo neověřitelné obavy. Stejně tak je tomu podle Komise, pokud jde o zpochybnění nestrannosti vyšetřování vzhledem k tomu, že se tohoto vyšetřování účastnila jakožto osoba odpovědná za vyšetřování oznamovatelka skutků, na základě nichž proběhlo řízení CMS 15/017 (nyní CMS 17/009).

32      Je třeba připomenout, že článek 41 Listiny, který má podle čl. 6 odst. 1 SEU stejnou právní sílu jako Smlouvy, zakotvuje právo na řádnou správu. Toto právo zahrnuje na základě čl. 41 odst. 1 Listiny zejména právo každého, aby jeho záležitosti byly orgány, institucemi a jinými subjekty Evropské unie řešeny nestranně.

33      Podle judikatury je administrativa povinna na základě zásady řádné správy pečlivě a nestranně zkoumat všechny relevantní okolnosti věci, která je jí předložena a shromáždit všechny skutkové a právní okolnosti nezbytné k výkonu její posuzovací pravomoci, jakož i zajistit řádný průběh a účinnost řízení, která provádí (viz rozsudek ze dne 26. září 2014, B&S Europe v. Komise, T‑222/13, nezveřejněný, EU:T:2014:837, bod 39 a citovaná judikatura).

34      Je třeba rovněž připomenout, že požadavek nestrannosti zahrnuje jednak subjektivní nestrannost v tom smyslu, že žádný člen dotyčného orgánu, který se věcí zabývá, nesmí být podjatý nebo osobně zaujatý, a jednak objektivní nestrannost v tom smyslu, že orgán musí v tomto ohledu poskytnout dostatečné záruky k vyloučení veškerých legitimních pochybností (viz rozsudek ze dne 7. listopadu 2019, ADDE v. Parlament, T‑48/17, EU:T:2019:780, bod 43 a citovaná judikatura). V rámci posouzení nestrannosti postupu rozhodování v kolektivním orgánu skutečnost, že se pochybnosti o zdání nestrannosti týkají jen jedné osoby v kolektivním orgánu, nemusí být rozhodující, neboť tato osoba mohla mít při rozhodování rozhodující vliv (rozsudek ze dne 7. listopadu 2019, ADDE v. Parlament, T‑48/17, EU:T:2019:780, bod 58).

35      Pokud jde o subjektivní nestrannost, z judikatury vyplývá, že tato nestrannost se presumuje, ledaže je prokázán opak (viz rozsudek ze dne 27. listopadu 2018, Mouvement pour une Europe des nations et des libertés v. Parlament, T‑829/16, EU:T:2018:840, bod 49 a citovaná judikatura).

36      V tomto ohledu je třeba uvést, že žalobce v projednávané věci nepředložil důkazy, které by vedly k pochybnostem o subjektivní nestrannosti vyšetřování.

37      Pokud jde o objektivní nestrannost vyšetřování, Tribunál již uznal, že taková nestrannost neexistuje, jestliže bylo prokázáno, že před zahájením vyšetřování se jeden z vyšetřovatelů seznámil s okolnostmi, které byly předmětem vyšetřování, stěžovatel se s tímto vyšetřovatelem osobně setkal a dotčený orgán mohl jako vyšetřovatele vybrat osobu, která neměla žádnou předchozí vědomost o okolnostech případu a u které by tak nebyly žádné legitimní pochybnosti, co se týče její nestrannosti ve vztahu k jinému účastníku řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 20. září 2019, UZ v. Parlament, T‑47/18, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2019:650, body 51 až 56).

38      V projednávaném případě je nesporné, že osobou odpovědnou za vedení jediného vyšetřování zahájeného pro tři řízení CMS 16/009, CMS 15/017 (nyní CMS 17/009) a CMS 12/063 (nyní CMS 17/010) je osoba, která oznámila skutky, které byly předmětem řízení CMS 15/017 (nyní CMS 17/009), a sice vedoucí oddělení „HR IDOC 1“.

39      Kromě toho je prokázáno, že uvedená oznamovatelka mohla mít pozdější aktivní úlohu při vedení vyšetřování prováděného v rámci řízení CMS 15/017 (nyní CMS 17/009) jakožto osoba pověřená řízením jediného vyšetřování pro všechna tři disciplinární řízení. Tato osoba totiž prostřednictvím přípisu ze dne 21. června 2017 žalobci sdělila, že dne 1. června 2017 získala zplnomocnění, aby vedla uvedené vyšetřování, a jmenovala za tímto účelem dva vyšetřovatele. Dále pak tato osoba vlastnoručně podepsala závěrečnou vyšetřovací zprávu, což prokazuje její skutečnou účast na vyšetřování.

40      V tomto ohledu Komise na jednání připustila, že i když aktivní úloha této osoby nebyla konkrétně prokázána, jakožto osoba odpovědná za dohled, kvalitu a úplnost dotčeného vyšetřování měla možnost zasáhnout při přijetí návrhu vyšetřování.

41      V tomtéž smyslu již bylo rozhodnuto, že vyšetřovatel vykonává vyšetřovací pravomoci v rámci podřízení osobě odpovědné za administrativní vyšetřování, která mu může dávat pokyny (rozsudek ze dne 5. října 2020, Broughton v. Eurojust, T‑87/19, nezveřejněný, EU:T:2020:464, bod 70). Z toho vyplývá, že funkce osoby odpovědné za administrativní vyšetřování se neomezují na pasivní situaci a této osobě je vždy ponechána možnost zasáhnout v rámci probíhajícího vyšetřování.

42      Je tak třeba mít za to, že dotčená situace, vyznačující se totožností osob konstatovanou v bodě 38 výše, představovala objektivní riziko, že osoba odpovědná za vedení jediného vyšetřování mohla mít předem utvořenou představu nebo předsudek o zapojení žalobce do skutků, které mu byly vytýkány v rámci řízení CMS 15/017 (nyní CMS 17/009) ještě před tím, než vyšetřování proběhlo. S ohledem konkrétně na úlohu uvedené osoby v průběhu vyšetřování a na vliv, který mohla mít na obsah konečné vyšetřovací zprávy, je třeba mít za to, že taková situace může vyvolat u žalobce legitimní pochybnosti o objektivní nestrannosti tohoto vyšetřování. V tomto ohledu podle judikatury Soudního dvora platí, že Tribunál nemusí ověřovat, zda osoba odpovědná za vedení jediného vyšetřování měla skutečně předsudky s ohledem na žalobce, jelikož postačuje, že existuje legitimní pochybnost, která nemůže být odstraněna (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. března 2019, August Wolff a Remedia v. Komise, C‑680/16 P, EU:C:2019:257, bod 37).

43      Za těchto okolností je žalobce oprávněn tvrdit, že Komise nezorganizovala vyšetřování vedené při znovuzahájení tří disciplinárních řízení tak, aby mu poskytla dostatečné záruky, co se týče objektivní nestrannosti tohoto řízení. Tato okolnost může způsobit, že je celé disciplinární řízení stiženo vadou.

44      Podle ustálené judikatury však platí, že k tomu, aby procesní vada mohla odůvodnit zrušení aktu, je třeba, aby v případě, že by k této vadě nedošlo, mohlo řízení dospět k jinému výsledku (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. února 2017, Kerstens v. Komise, T‑270/16 P, nezveřejněný, EU:T:2017:74, bod 74 a citovaná judikatura).

45      V rámci tohoto zkoumání je třeba zohlednit všechny okolnosti dané věci, a zejména povahu vytýkaných skutečností a rozsah procesních vad, ke kterým došlo, ve vztahu k zárukám, z nichž zaměstnanec mohl mít prospěch (rozsudek ze dne 15. dubna 2015, Pipiliagkas v. Komise, F‑96/13, EU:F:2015:29, bod 65).

46      Disciplinární řízení upravené v příloze IX služebního řádu přitom stanoví dvě odlišné fáze. První fázi tvoří nestranné administrativní vyšetřování zahájené rozhodnutím OOJ, poté je vypracována vyšetřovací zpráva a tato fáze je ukončena – po vyslechnutí dotčené osoby ke skutkům, které jsou jí vytýkány – vypracováním závěrů na základě uvedené zprávy. Druhou fázi tvoří samotné disciplinární řízení, které zahajuje OOJ na základě této vyšetřovací zprávy a které spočívá buď v zahájení disciplinárního řízení bez účasti disciplinární komise, nebo v předložení věci uvedené komisi na základě zprávy vypracované OOJ na základě závěrů vyšetřování a vyjádření dotčené osoby k těmto závěrům.

47      Z toho vyplývá, že administrativní vyšetřování má důležitou úlohu a může ovlivnit disciplinární řízení. Na základě tohoto vyšetřování a vyslechnutí dotčeného úředníka totiž OOJ posuzuje, zaprvé zda je třeba zahájit disciplinární řízení, zadruhé zda toto disciplinární řízení musí být případně vedeno před disciplinární komisí a zatřetí skutečnosti, které jsou uvedené komisi předloženy, je-li zahájeno řízení před disciplinární komisí.

48      Nelze tedy vyloučit, že pokud by bylo administrativní vyšetřování vedeno s veškerými zárukami nestrannosti, mohlo by uvedené vyšetřování vést k jinému posouzení skutečností a mít tak odlišné důsledky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. února 2017, Kerstens v. Komise, T‑270/16 P, nezveřejněný, EU:T:2017:74, bod 82).

49      Za těchto podmínek mohl mít žalobce legitimní pochybnosti o objektivní nestrannosti vyšetřování, a tedy disciplinárních řízení, která vůči němu byla vedena.

50      S ohledem na výše uvedené je třeba druhému žalobnímu důvodu vyhovět, a v důsledku toho napadené rozhodnutí zrušit, aniž je nezbytné zkoumat ostatní žalobní důvody uplatněné žalobcem.

 K návrhovým žádáním směřujícímnáhradě újmy

51      Žalobce navrhuje, aby Tribunál uložil Komisi, aby mu uhradila celkovou částku 30 000 eur jako náhradu nemajetkové újmy, která mu údajně vznikla. Tvrdí, že tři dotčená disciplinární řízení, která trvala téměř osm let, šest let a čtyři roky, mu způsobila stres, jakož i zdravotní problémy. Kromě toho tvrdí, že tato řízení poškodila jeho dobrou pověst a čest, přičemž jeho profesní kariéra byla příkladná až do okamžiku, kdy došlo k těmto řízením.

52      Komise zpochybňuje argumenty žalobce a navrhuje návrh na náhradu újmy zamítnout.

53      Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury v oblasti veřejné služby je vznik odpovědnosti Unie vázán na splnění souboru podmínek, kterými jsou protiprávnost jednání vytýkaného dotčenému orgánu, skutečná existence újmy a existence příčinné souvislosti mezi tvrzeným jednáním a uplatňovanou újmou (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 1. června 1994, Komise v. Brazzelli Lualdi a další, C‑136/92 P, EU:C:1994:211, bod 42, a ze dne 16. prosince 2010, Komise v. Petrilli, T‑143/09 P, EU:T:2010:531, bod 45 a citovaná judikatura). Tyto tři podmínky jsou kumulativní, což znamená, že jakmile některá z nich není splněna, nemůže být odpovědnost Unie založena (viz rozsudek ze dne 26. října 2017, Paraskevaidis v. Cedefop, T‑601/16, EU:T:2017:757, bod 78 a citovaná judikatura).

54      Z toho vyplývá, že i když se prokáže pochybení orgánu, instituce nebo jiného subjektu Unie, může být odpovědnost Unie založena jen tehdy, pokud se žalobci mimo jiné podaří prokázat skutečnou existenci jeho újmy (viz rozsudek ze dne 26. října 2017, Paraskevaidis v. Cedefop, T‑601/16, EU:T:2017:757, bod 79 a citovaná judikatura).

55      Je třeba rovněž připomenout, že podle ustálené judikatury může zrušení aktu stiženého vadou protiprávnosti představovat samo o sobě přiměřené zadostiučinění, které je v zásadě dostatečnou nápravou jakékoli nemajetkové újmy, kterou takový akt mohl způsobit (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 9. července 1987, Hochbaum a Rawes v. Komise, 44/85, 77/85, 294/85 a 295/85, EU:C:1987:348, bod 22, a ze dne 9. listopadu 2004, Montalto v. Rada, T‑116/03, EU:T:2004:325, bod 127 a citovaná judikatura).

56      Zrušení aktu stiženého vadou protiprávnosti však nemůže představovat samo o sobě přiměřené zadostiučinění, pokud žalobce prokáže, že mu vznikla nemajetková újma, která je oddělitelná od protiprávnosti zakládající zrušení a která nemůže být tímto zrušením plně napravena (viz rozsudek ze dne 19. listopadu 2009, Michail v. Komise, T‑49/08 P, EU:T:2009:456, bod 88 a citovaná judikatura).

57      V projednávané věci je třeba konstatovat, že nemajetková újma uváděná žalobcem vyplývá přímo z protiprávnosti, jíž je dotčeno vyšetřování zahájené při znovuzahájení tří dotčených disciplinárních řízení.

58      Ačkoli žalobce tvrdí, že mu uvedená řízení způsobila z důvodu délky jejich trvání stres, jakož i zdravotní problémy a že poškodila jeho dobrou pověst a čest, na podporu svých tvrzení nepředložil žádnou konkrétní skutečnost, která by mohla prokázat skutečnou existenci takové újmy.

59      Tribunál má tedy za to, že jakákoli nemajetková újma, která mohla žalobci vzniknout, bude přiměřeně a dostatečně napravena zrušením napadeného rozhodnutí.

60      Návrhová žádání směřující k náhradě újmy je tudíž třeba zamítnout.

61      Ze všech předchozích úvah vyplývá, že žalobě musí být v rozsahu, v němž zní na zrušení napadeného rozhodnutí, vyhověno a ve zbývající části musí být zamítnuta.

 K nákladům řízení

62      Článek 134 odst. 3 jednacího řádu stanoví, že pokud měli účastníci řízení ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý z nich vlastní náklady řízení. Jeví-li se to však vzhledem k okolnostem v projednávané věci jako odůvodněné, může Tribunál rozhodnout, že účastník řízení ponese vlastní náklady řízení a nahradí část nákladů řízení vynaložených druhým účastníkem řízení.

63      Vzhledem k tomu, že bylo žalobě částečně vyhověno, budou okolnosti věci správně zohledněny rozhodnutím, že žalobce ponese jednu třetinu vlastních nákladů řízení, přičemž zbývající část jeho nákladů řízení nahradí Komise, která kromě toho ponese vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (sedmý senát)

rozhodl takto:

1)      Rozhodnutí Evropské komise ze dne 11. července 2019, kterým bylo Petrusu Kerstensovi uděleno napomenutí, se zrušuje.

2)      Ve zbývající části se žaloba zamítá.

3)      Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí dvě třetiny nákladů řízení P. Kerstense.

da Silva Passos

Valančius

Truchot

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 20. října 2021.

Podpisy


*– Jednací jazyk: francouzština.