ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(druhý senát)

29. září 2011

Věc F‑74/10

Eugène Émile Kimman

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Článek 43 služebního řádu – Článek 45 služebního řádu – Hodnocené období 2009 – Zařazení do třídy podle výkonnosti – Rozhodnutí o přidělení bodů pro povýšení – Hodnotící zpráva – Stanovisko ad hoc skupiny – Porušení povinnosti uvést odůvodnění – Žalobní důvod uplatněný bez návrhu – Důkazní břemeno“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, použitelného na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se E. É. Kimman domáhá zrušení svého hodnotícího posudku vypracovaného za období od 1. ledna 2008 do 31. prosince 2008.

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Komise ponese vedle vlastních nákladů řízení čtvrtinu nákladů řízení žalobce. Žalobce ponese tři čtvrtiny vlastních nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Hodnocení – Hodnotící zpráva – Vypracování – Úředníci vykonávající činnosti zástupců zaměstnanců – Systém zavedený Komisí

(Služební řád úředníků, článek 43)

2.      Úředníci – Žaloba – Žalobní důvody – Nedostatečné odůvodnění – Určení bez návrhu – Meze

3.      Úředníci – Žaloba – Předchozí správní stížnost – Shoda mezi stížností a žalobou – Totožnost předmětu a důvodu – Důvody a argumenty neobsažené ve stížnosti, ale se stížností úzce související – Přípustnost

(Služební řád úředníků, články 90 a 91)

4.      Úředníci – Hodnocení – Hodnotící zpráva – Zhoršení hodnocení ve srovnání s předchozím hodnocením – Povinnost uvést odůvodnění

(Služební řád úředníků, článek 43)

5.      Úředníci – Hodnocení – Hodnotící zpráva – Vypracování – Úředníci vykonávající činnosti zástupců zaměstnanců – Systém zavedený Komisí

(Služební řád úředníků, článek 43)

6.      Úředníci – Hodnocení – Hodnotící zpráva – Posuzovací pravomoc hodnotitelů – Soudní přezkum – Meze – Zjevně nesprávné posouzení – Pojem

(Služební řád úředníků, článek 43)

7.      Úředníci – Hodnocení – Hodnotící zpráva – Povinnost uvést odůvodnění – Působnost

(Služební řád úředníků, článek 43)

8.      Úředníci – Povýšení – Přidělení bodů pro povýšení administrativou – Povinnost uvést odůvodnění – Působnost

(Služební řád úředníků, čl. 25 pododstavec 2 a článek 45)

1.      Článek 6 odst. 8 přílohy I obecných prováděcích ustanovení k článku 43 služebního řádu přijatých Komisí hodnotiteli ukládá, aby v rámci vypracování hodnotící zprávy úředníka vykonávajícího činnosti zástupce zaměstnanců, zohlednil stanovisko ad hoc skupiny týkající se výkonnosti, způsobilosti a chování dotyčné osoby ve službě v souvislosti s těmito činnostmi. Pouhé citování stanoviska ad hoc skupiny však nestačí ke splnění povinnosti hodnotitele, jež spočívá v zohlednění tohoto stanoviska.

(viz bod 37)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 25. dubna 2007, Lebedef-Caponi v. Komise, F‑71/06, bod 47

2.      Absence či nedostatečnost odůvodnění je důvodem veřejného pořádku, který v každém případě musí být unijním soudem přezkoumán bez návrhu. Povinnost uplatnit absenci nebo nedostatečnost odůvodnění i bez návrhu je v důsledku toho nutné dodržet nejen v případě, kdy jí žalobce, který v tomto smyslu uplatnil námitku ve své stížnosti, opominul uvést ve své žalobě, ale je třeba jí dodržet bez ohledu na argumenty uvedené ve fázi před zahájením soudního řízení. Účelem uplatnění důvodu veřejného pořádku bez návrhu totiž není zhojení vady žaloby, ale zajištění dodržení pravidla, které – vzhledem ke svému významu – není dispozitivní v žádné fázi řízení. Z toho vyplývá, že se orgán nemůže dovolávat nepřípustnosti takového důvodu veřejného pořádku pouze z důvodu, že jej žalobce neuplatnil ve své stížnosti.

Toto zjištění není zpochybněno argumentem, podle kterého nemá být uplatnění porušení povinnosti uvést odůvodnění bez návrhu dovoleno v případě, kdy žalobce administrativě odepřel možnost zhojit absenci nebo nedostatečnost odůvodnění napadeného rozhodnutí ve fázi před zahájením soudního řízení tím, že v tomto smyslu neuplatní námitku ve své stížnosti, jelikož orgán je vždy povinen dodržet povinnosti, které mu jsou uloženy, mezi něž náleží povinnost uvést odůvodnění.

Nicméně toto uplatnění žalobního důvodu bez návrhu se však týká pouze zjevné absence nebo nedostatečnosti odůvodnění, ale nikoliv porušení zvláštní povinnosti uvést odůvodnění. V důsledku toho – pokud hodnotící zpráva obsahuje dostatečné odůvodnění s ohledem na obecnou povinnost uvést odůvodnění – unijnímu soudu v rámci jeho uplatnění žalobního důvodu bez návrhu nepřísluší, aby zjišťoval, zda hodnocení obsažená v této hodnotící zprávě jsou horší ve srovnání s hodnoceními uvedenými v předcházející hodnotící zprávě, a aby v takovém případě zajistil, že administrativa splnila svou zvláštní povinnost uvést odůvodnění.

(viz body 44, 45 a 49)

Odkazy:

Tribunál: 27. října 1994, Mancini v. Komise, T‑508/93, bod 36; 3. října 2006, Nijs v. Účetní dvůr, T‑171/05, bod 31, a výše citovaná judikatura

Soud pro veřejnou službu: 6. března 2008, Skareby v. Komise, F‑46/06, bod 96

3.      Pravidlo shody mezi předchozí administrativní stížnosti a žalobou je možné uplatnit pouze tehdy, pokud žaloba mění základ stížnosti, přičemž tento „základ“ je třeba vykládat široce. Pokud jde o návrhy na zrušení, je třeba „základem sporu“ rozumět zpochybnění hmotněprávní legality napadeného aktu, nebo, podpůrně, zpochybnění jeho procesní legality.

(viz bod 46)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 1. července 2010, Mandt v. Parlament, F‑45/07, bod 119; 23. listopadu 2010, Bartha v. Komise, F‑50/08, bod 34; 15. prosince 2010, Almeida Campos a další v. Rada, F‑14/09, bod 28; 13. ledna 2011, Nijs v. Účetní dvůr, F‑77/09, bod 129

4.      Administrativa má povinnost dostatečně a podrobně odůvodnit všechny hodnotící zprávy a umožnit dotčené osobě uvést k tomuto odůvodnění námitky, přičemž dodržení těchto požadavků je o to důležitější, pokud je hodnocení vzhledem k dřívějšímu hodnocení zhoršeno.

(viz bod 48)

Odkazy:

Tribunál: 12. června 2002, Mellone v. Komise, T‑187/01, bod 27; 25. října 2005, Micha v. Komise, T‑50/04, bod 36

Soud pro veřejnou službu: 10. listopadu 2009, N v. Parlament, F‑93/08, bod 86

5.      V rámci systému povyšování zavedeného Komisí představuje neexistence nebo nedostatek odůvodnění stanoviska vydaného ad hoc skupinou v rámci postupu vypracování hodnotících zpráv uvedeného v článku 43 služebního řádu, který je svou povahou pouhým přípravným aktem, procesní vadu Aby však procesní vada mohla vést ke zrušení rozhodnutí, je třeba, aby v případě, že by k této vadě nedošlo, mohlo řízení vést k odlišnému výsledku.

Neexistence nebo nedostatek odůvodnění takového stanoviska by mohl mít důsledky na obsah konečné zprávy pouze tehdy, pokud by se odklonil od hodnocení uvedeného hodnotitelem. Naproti tomu pokud v rámci odvolacího postupu stanovisko potvrdí hodnotící zprávu, je třeba konstatovat, že autoři tohoto stanoviska implicitně převzali závěry zprávy, takže neexistuje žádný důvod domnívat se, že kdyby uvedené stanovisko bylo odůvodněné, hodnotitel by zprávu změnil.

(viz body 76 a 77)

Odkazy:

Soudní dvůr: 21. března 1990, Belgie v. Komise, C‑142/87, bod 48; 18. října 2001, Kish Glass v. Komise, C‑241/00 P, bod 36

Tribunál: 23. dubna 2002, Campolargo v. Komise, T‑372/00, bod 39

6.      Hodnotitelům je přiznána široká posuzovací pravomoc při hodnocení práce úředníků, jejichž hodnocením jsou pověřeni. V důsledku toho je soudní přezkum obsahu hodnotících posudků vykonávaný unijním soudem omezen na přezkum dodržení procesních pravidel, věcné správnosti skutkových zjištění, jakož i neexistence zjevně nesprávného posouzení či zneužití pravomoci. Soudu pro veřejnou službu tak nepřísluší, aby přezkoumával opodstatněnost hodnocení administrativy ohledně profesní způsobilosti úředníka, pokud zahrnuje komplexní hodnotové úsudky, které samotnou povahou nemohou být objektivně ověřeny.

V tomto ohledu může být nesprávné posouzení kvalifikováno jako zjevné pouze tehdy, když může být snadno odhaleno na základě kritérií, kterým normotvůrce zamýšlel podřídit výkon rozhodovací pravomoci administrativy.

V důsledku toho za účelem prokázání, že se administrativa dopustila zjevně nesprávného posouzení skutkových okolností, které by mohlo odůvodnit zrušení napadeného rozhodnutí, důkazy, které žalobce musí předložit, musí být dostatečné, aby posouzení skutkového stavu provedené administrativou zbavily věrohodnosti. Jinými slovy, žalobní důvod vycházející ze zjevně nesprávného posouzení musí být zamítnut, pokud – navzdory důkazům předloženým žalobcem – je možné posouzení skutkového stavu administrativou přesto považovat za pravděpodobné.

To platí především v případě, kdy je dotčené rozhodnutí stiženo vadami spočívajícími v nesprávném posouzení, které jsou – jako celek – pouze méně závažné a které nemohou administrativu ovlivnit.

Pokud jde konkrétněji o soudní přezkum hodnocení uvedených v hodnotících zprávách, je omezení soudního přezkumu na zjevně nesprávné posouzení o to více odůvodněné, jelikož Soud pro veřejnou službu není přímo obeznámen se situací hodnocených úředníků a hodnotící postup obsahuje z administrativního hlediska záruky týkající se hodnoceného úředníka, jeho nadřízených a smíšeného orgánu.

(viz body 89 až 94)

Odkazy:

Tribunál: 12. prosince 1996, AIUFFASS a AKT v. Komise, T‑380/94, bod 59; 6. července 2000, AICS v. Parlament, T‑139/99, bod 39; 12. února 2008, BUPA a další. v. Komise, T‑289/03, bod 221; 21. května 2008, Belfass v. Rada, T‑495/04, bod 63

Soud pro veřejnou službu: 29. září 2009, Wenning v. Europol, F‑114/07, bod 111 a citovaná judikatura; 23. února 2010, Faria v. OHIM, F‑7/09, bod 44 a citovaná judikatura; 24. března 2011, Canga Fano v. Rada, F‑104/09, bod 35, která je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného Tribunálem Evropské unie, věc T‑281/11 P

7.      V rámci vypracování hodnotící zprávy, s výhradou povinnosti uvést odůvodnění a v rozsahu, v němž musí být hodnocení jasně individualizované a nikoliv neosobní, existence široké posuzovací pravomoci hodnotitelů předpokládá, že hodnotitelé nejsou povinni uvádět do zpráv, které vypracovávají, všechny relevantní skutkové a právní skutečnosti na podporu hodnocení, nebo je dokládat konkrétními příklady, ani zkoumat a odpovídat na všechny body zpochybněné dotyčným úředníkem. Účelem hodnotící zprávy je totiž vytvoření písemného formálního důkazu o kvalitě práce vykonané úředníkem, takže není pouhým popisem úkolů plněných v dotyčném období, ale týká se rovněž posouzení chování hodnoceného úředníka v mezilidských vztazích při výkonu jeho profesní činnosti. Hodnotící zpráva nemá být vyčerpávajícím popisem výkonů, které měl každý úředník odvést v rámci plnění úkolů týkajících se jeho pracovního místa, ale na základě rozhodujících skutečností poukázat na jeho výkonnost, způsobilost a chování ve službě. K tomu, aby byla hodnotící zpráva řádná, proto v zásadě stačí, aby uváděla nejvýraznější rysy výkonu úředníka z hlediska výkonnosti, způsobilosti a chování ve službě.

(viz bod 95)

Odkazy:

Soudní dvůr: 22. prosince 2008, Gordon v. Komise, C‑198/07 P, bod 44

Tribunál: 12. září 2007, Combescot v. Komise, T‑249/04, bod 86

Soud pro veřejnou službu: 10. září 2009, van Arum v. Parlament, F‑139/07, body 88 a 101; výše uvedený rozsudek N v. Parlament, bod 46

8.      V rámci rozhodnutí o přidělení bodů pro povýšení není administrativa povinna dotyčnému úředníkovi sdělit, jakým způsobem posuzovala každé z kritérií, která ji vedla k přijetí rozhodnutí, pokud je uvedené rozhodnutí jako celek dostatečně odůvodněné, a kromě toho aktu administrativy svědčí domněnka legality. Žalobce se tudíž nemůže omezit na konstatování, že administrativa neuvedla, jakým způsobem vzala v úvahu kritérium přidělení bodů pro povýšení, aby prokázal existenci nesprávného posouzení nebo právní omyl.

(viz bod 115)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 10. září 2009, Behmer v. Parlament, F‑47/07, bod 97