ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

6. března 2013

Věc F‑41/12

Séverine Scheefer

v.

Evropský parlament

„Veřejná služba – Dočasný zaměstnanec – Vypovězení smlouvy dočasného zaměstnance na dobu neurčitou – Legitimní důvod“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, jíž se S. Scheefer domáhá zrušení rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 20. června 2011 o vypovězení její pracovní smlouvy dočasného zaměstnance na dobu neurčitou a náhrady škody

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Séverine Scheefer ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady vynaložené Evropským parlamentem.

Shrnutí

1.      Úředníci – Rozhodnutí nepříznivě zasahující do právního postavení – Povinnost odůvodnění – Rozsah

(Služební řád, článek 25)

2.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Výpověď pracovní smlouvy uzavřené na dobu neurčitou – Posuzovací pravomoc správního orgánu – Rozsah

[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 47 písm. c)]

3.      Úředníci – Dočasní zaměstnanci – Přijímání – Zaměstnanci přijatí do zaměstnání na základě článku 2 písm. a) režimu použitelného na ostatní pracovníky – Vnitřní předpisy Parlamentu, které pro trvalé přijetí uvedených pracovníků do zaměstnání vyžadují provedení výběrového řízení – Výpověď smlouvy dočasného zaměstnance z důvodu neúspěchu ve výběrovém řízení – Přípustnost – Smlouva dotčené osoby, která byla po vydání rozsudku unijního soudu překvalifikována na smlouvu na dobu neurčitou – Skutečnost, která nemá vliv

[Pracovní řád ostatních zaměstnanců, čl. 2 písm. a); vnitřní předpisy Evropského parlamentu pro přijímání úředníků a ostatních zaměstnanců, čl. 7 odst. 2 a 3]

1.      Odůvodnění rozhodnutí, které nepříznivě zasahuje do právního postavení, může být implicitní za podmínky, že umožní dotčené osobě seznámit se s důvody, proč bylo toto rozhodnutí přijato, a příslušnému soudu získat dostatečné poznatky k tomu, aby mohl provést svůj přezkum.

Odůvodnění je totiž dostatečné, jakmile uvádí skutkové okolnosti a právní úvahy, které mají zásadní význam ve struktuře rozhodnutí, takže administrativní orgán není povinen uvádět odůvodnění svých důvodů.

Údajnou nedostatečnost odůvodnění lze navíc vyřešit poskytnutím určitých vysvětlení během řízení u Soudu.

Konečně, povinnost odůvodnit akt, který nepříznivě zasahuje do právního postavení dotčené osoby, lze též považovat za splněnou, pokud dotčená osoba byla s těmito důvody řádně seznámena během pohovoru se svými nadřízenými. Pokud je však výpověď dostatečně odůvodněna, není ke splnění povinnosti uvést odůvodnění nebo povinnosti transparentnosti stanovena povinnost uspořádat nejprve pohovor s nadřízenými.

(viz body 29 až 32)

Odkazy:

Soudní dvůr: 8. února 2007, Groupe Danone v. Komise, C‑3/06 P, bod 46

Soud prvního stupně: 9. července 2008, Reber v. OHIM – Chocoladefabriken Lindt & Sprüngli (Mozart), T‑304/06, bod 55

Tribunál Evropské unie: 13. dubna 2011, Safariland v. OHIM – DEF-TEC Defense Technology (FIRST DEFENSE AEROSOL PEPPER PROJECTOR), T‑262/09, bod 92

Soud pro veřejnou službu: 26. října 2006, Landgren v. ETF, F‑1/05, bod 79; 29. září 2011, AJ v. Komise, F‑80/10, bod 117

2.      Článek 47 písm. c) pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropské unie přiznává orgánu oprávněnému k uzavírání pracovních smluv širokou posuzovací pravomoc k vypovídání smluv dočasných zaměstnanců na dobu neurčitou.

Tento článek totiž nezakazuje používání smluv na dobu neurčitou, neboť přechodný stav může trvat po blíže neurčenou dobu a takováto smlouva neposkytuje každopádně osobě, se kterou je uzavřena, trvalost, která je vlastní jmenování úředníkem, neboť může být podle čl. 47 písm. c) bodu i) uvedeného právního předpisu z legitimního důvodu a při dodržení výpovědní doby vypovězena.

Neexistence volného místa na seznamu pracovních míst přiloženém k oddílu rozpočtu daného orgánu proto v této souvislosti představuje legitimní důvod k výpovědi, na jehož základě je tento orgán oprávněn přijmout rozhodnutí podle čl. 47 písm. c) bodu i).

(viz body 36, 37 a 39)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 8. září 2009, ETF v. Landgren, T‑404/06 P, bod 162 a citovaná judikatura

Tribunál Evropské unie: 7. července 2011, Longinidis v. Cedefop, T‑283/08 P, bod 84

Soud pro veřejnou službu: 13. dubna 2011, Scheefer v. Parlament, F‑105/09, bod 56

3.      Z článku 7 odst. 2 a 3 vnitřních předpisů pro přijímání úředníků a ostatních zaměstnanců, přijatých předsednictvem Parlamentu vyplývá, že dočasní zaměstnanci přijatí do pracovního poměru podle čl. 2 písm. a) pracovního řádu ostatních zaměstnanců mohou být v případě nedostatku úspěšných uchazečů přijati na dobu neurčitou pouze na základě vykonání výběrové zkoušky. Je třeba mít za to, že i když není výběrové řízení na základě kvalifikačních předpokladů a zkoušek na obsazení místa lékaře jako dočasného zaměstnance stanoveno uvedeným předpisem, je i tak součástí formálních náležitostí, jež musí Parlament jakožto současný či budoucí zaměstnavatel dodržet. Parlament je povinen toto řízení provést tím spíše, že musí dodržet zásadu rovného zacházení s uchazeči z výběrového řízení a zejména pak s úspěšnými uchazeči z tohoto řízení, kteří mohou být díky svému úspěchu přijati na volná pracovní místa.

Pokud jde o lékaře dočasného zaměstnance, jehož smlouva dočasného zaměstnance byla po vydání rozsudku unijního soudu překvalifikována na smlouvu na dobu neurčitou, představuje skutečnost, že nebyl zapsán na seznam úspěšných uchazečů z výběrového řízení, a nemohl být proto přijat na některé z volných míst podle čl. 7 odst. 2 nebo podle čl. 7 odst. 3 první odrážky vnitřních předpisů, zásadní okolnost, kterou nemůže Parlament opomenout, a to bez ohledu na to, že se dopustil pochybení v souvislosti s kvalifikací smlouvy dotčené osoby.

Kromě toho bylo již uznáno, že orgán je oprávněn vypovědět smlouvu dočasného zaměstnance na dobu neurčitou z důvodu, že daný zaměstnanec nebyl zapsán na seznam úspěšných uchazečů z výběrového řízení nebo z jiné výběrové zkoušky. Okolnost, že uchazeč vykonává v postavení dočasného zaměstnance obdobné činnosti, pro jaké bylo uspořádáno výběrové řízení, nebrání tomu, aby orgán zohlednil neúspěch dotyčné osoby v tomto řízení a ukončil proto její pracovní poměr.

(viz body 46 až 48, 58 a 61)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 28. ledna 1992, Speybrouck v. Parlament, T‑45/90, bod 68; 5. prosince 2002, Hoyer v. Komise, T‑70/00, body 44 a 47