ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

14. listopadu 2012

Věc F‑75/11

Vincent Bouillez

v.

Rada Evropské unie

„Veřejná služba – Úředníci – Povýšení – Povyšovací řízení 2007 – Odmítnutí povýšení – Zrušení – Opatření k vyhovění rozsudku – Nové zvážení srovnatelných zásluh – Zvážení srovnatelných zásluh úředníků funkční skupiny AST podle jejich služebního postupu“

Předmět: Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, který je použitelný na smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se V. Bouillez domáhá zrušení rozhodnutí nepovýšit jej do platové třídy AST 7 v povyšovacím řízení 2007, které přijala Rada dne 1. října 2010 po novém zvážení srovnatelných zásluh provedeném k vyhovění rozsudku Soudu ze dne 5. května 2010, Bouillez a další v. Rada, F‑53/08 (dále jen „rozsudek ze dne 5. května 2010“).

Rozhodnutí: Žaloba se zamítá. Rada ponese vlastní náklady řízení a ukládá se jí náhrada čtvrtiny nákladů vynaložených V. Bouillezem. Žalobce ponese tři čtvrtiny vlastních nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Povýšení – Zvážení srovnatelných zásluh – Způsoby – Posuzovací pravomoc administrativy – Meze – Dodržení zásady rovného zacházení – Nutnost, aby orgán oprávněný ke jmenování provedl přezkum týkající se všech úředníků splňujících podmínky pro povýšení

(Služební řád, článek 45)

2.      Úředníci – Povýšení – Zvážení srovnatelných zásluh – Způsoby – Úředníci funkční skupiny AST – Odlišný přezkum podle průběhu služebního postupu

(Služební řád, článek 45; příloha XIII, článek 10)

3.      Úředníci – Povýšení – Zvážení srovnatelných zásluh – Posuzovací pravomoc administrativy – Skutečnosti, které lze zohlednit

(Služební řád, čl. 45 odst. 1)

4.      Úředníci – Povýšení – Zvážení srovnatelných zásluh – Posuzovací pravomoc administrativy – Soudní přezkum – Meze

(Služební řád, článek 45)

1.      Článek 45 služebního řádu, který ukládá orgánu oprávněnému ke jmenování, aby provedl zvážení srovnatelných zásluh úředníků připadajících v úvahu pro povýšení, předpokládá, že takové zvážení se vztahuje na všechny úředníky splňující podmínky pro povýšení, bez ohledu na úkoly, které vykonávají. Takový požadavek je totiž vyjádřením jak zásady rovného zacházení s úředníky, tak jejich čekatelství na služební postup. 

Jestliže měl zákonodárce přijímající služební řád v úmyslu sloučit do jedné funkční skupiny všechny administrátory, bez ohledu na to, zda vykonávají jazykové nebo jiné úkoly, musí uvedený orgán provést jednotné zvážení srovnatelných zásluh všech administrátorů připadajících v úvahu pro povýšení z téže platové třídy.

(viz body 33 a 34)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 15. prosince 2010, Almeida Campos a další v. Rada, F‑14/09, body 31 a 35 a citovaná judikatura

2.      V případě úředníků funkční skupiny AST stanoví článek 10 přílohy XIII pro účely určení počtu volných pracovních míst v každé platové třídě koeficienty pro povýšení, které se liší podle služebního postupu.

Vzhledem k tomu, že administrativa se musí těmito koeficienty řídit, orgán oprávněný ke jmenování právem provádí samostatná zvážení srovnatelných zásluh úředníků AST podle průběhu služebního postupu.

V tomto ohledu srovnání, pro účely povyšovacího řízení, zásluh úředníků AST podle služebních postupů neporušuje článek 45 služebního řádu, jelikož článek 10 přílohy XIII služebního řádu se coby lex specialis odchyluje od obecných ustanovení služebního řádu.

(viz body 35 až 37)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 10. listopadu 2011, Juvyns v. Rada, F‑20/09, body 42 a 43

3.      Pro účely zvážení srovnatelných zásluh zohledňovaných v rámci rozhodnutí o povýšení podle článku 45 služebního řádu má orgán oprávněný ke jmenování širokou posuzovací pravomoc.

V tomto ohledu ponechává čl. 45 odst. 1 služebního řádu orgánům v souvislosti se skutečnostmi, k nimž je třeba přihlížet při zvažování srovnatelných zásluh úředníků splňujících podmínky pro povýšení, jistou svobodu, jelikož v tomto ohledu nestanoví taxativní seznam. Článek 45 odst. 1 služebního řádu totiž za použití výrazu „zejména“ upřesňuje tři hlavní skutečnosti, ke kterým musí být při zvažování srovnatelných zásluh přihlédnuto. To však nevylučuje zohlednění dalších skutečností, které mohou rovněž vypovídat o zásluhách úředníků splňujících podmínky pro povýšení. Tento závěr není zpochybněn skutečností, že v oblasti povyšování může orgán oprávněný ke jmenování přihlížet k věku kandidátů a počtu odpracovaných let v platové třídě nebo ve službě pouze podpůrně, to znamená v případě rovnosti zásluh úředníků splňujících podmínky pro povýšení z hlediska zejména tří skutečností výslovně uvedených v čl. 45 odst. 1 služebního řádu. Ani věk, ani počet odpracovaných let totiž samy o sobě nemohou vypovídat o zásluhách kandidátů na povýšení. Mohou být proto zohledněny pouze při rozhodování mezi kandidáty se stejnými zásluhami.

Administrativa má dále širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o význam, jaký přizná každému ze tří kritérií stanovených v čl. 45 odst. 1 služebního řádu, jelikož toto ustanovení nevylučuje možnost jejich poměrného vážení.

(viz body 56 až 58)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 15. září 2005, Casini v. Komise, T‑132/03, bod 52 a citovaná judikatura

Soud pro veřejnou službu: 24. března 2011, Canga Fano v. Rada, F‑104/09, bod 68, proti kterému byl podán kasační opravný prostředek, který je projednáván před Tribunálem Evropské unie, věc T‑281/11 P; 28. září 2011, AC v. Rada, F‑9/10, bod 25 a  citovaná judikatura

4.      Posuzovací pravomoc, kterou disponuje orgán oprávněný ke jmenování, je omezena požadavkem provést zvážení srovnatelných zásluh úředníků pečlivě a nestranně, v zájmu služby a v souladu se zásadou rovného zacházení. V praxi musí být toto zvážení provedeno na rovném základě a vycházet ze srovnatelných informačních zdrojů.

V této oblasti se musí přezkum soudu omezit na posouzení otázky, zda se administrativa s ohledem na způsoby a prostředky, na jejichž základě administrativa učinila své posouzení, držela v nenapadnutelných mezích a nepoužila svou pravomoc zjevně nesprávným způsobem.

Soudu tedy nepřísluší, aby podrobně přezkoumával všechny spisy kandidátů splňujících podmínky pro povýšení s cílem ujistit se, že sdílí závěr, ke kterému dospěl orgán oprávněný ke jmenování, neboť pokud by zvolil takový postup, překročil by rámec přezkumu legality, který mu přísluší, a nahradil by posouzení zásluh kandidátů splňujících podmínky pro povýšení provedené uvedeným orgánem vlastním posouzením.

Kromě toho Soud nemůže nahradit posouzení kvalifikace a zásluh úředníků ze strany orgánu oprávněného ke jmenování svým posouzením a zrušení pro zjevně nesprávné posouzení je možné pouze tehdy, pokud ze spisu vyplývá, že uvedený orgán překročil hranice vymezující prostor jeho uvážení.

(viz body 59 až 62)

Odkazy:

Soud prvního stupně: Casini v. Komise, bod 52 a citovaná judikatura

Soud pro veřejnou službu: AC v. Rada, uvedený výše, body 14 a 23; 13. prosince 2011, Stols v. Rada, F‑51/08 RENV, body 37 a 38