USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(první senát)

25. června 2013

Věc F‑28/12

Luigi Marcuccio

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Žádost o odstranění jedné věty z lékařské zprávy – Úraz nebo nemoc z povolání – Implicitní zamítnutí žádosti“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se L. Marcuccio domáhá zrušení rozhodnutí, kterým Evropská komise odmítla změnit obsah lékařské zprávy vypracované v rámci postupu o uznání události jako úrazu.

Rozhodnutí:      Žaloba se odmítá jak zjevně nepřípustná.  Luigi Marcuccio ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí. Luigimu Marcucciovi se ukládá povinnost zaplatit Soudu pro veřejnou službu Evropské unie částku 2 000 eur.

Shrnutí

1.      Žaloby úředníků – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Přípravný akt – Lékařská zpráva vyhotovená v rámci šetření zahájeného na základě článku 20 pravidel o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání – Vyloučení

(Služební řád, články 90 a 91; pravidla o pojištění pro případ úrazu a nemoci z povolání, článek 20)

2.      Soudní řízení – Náklady řízení – Náklady způsobené bezdůvodně nebo zlovolně Soudu pro veřejnou službu zneužívající žalobou úředníka

(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 94)

1.      Akty nebo rozhodnutími, které mohou být předmětem žaloby na neplatnost, mohou být pouze opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být přímo a bezprostředně dotčeny zájmy žalobce tím, že podstatným způsobem mění jeho právní postavení.

Pokud jde tedy o akty nebo rozhodnutí, jež jsou přijímány postupem zahrnujícím několik fází, zejména po skončení interního řízení, jsou za napadnutelné akty považována jen ta opatření, která obsahují konečné stanovisko orgánu po skončení tohoto řízení, a nikoli mezitímní opatření, jejichž cílem je příprava konečného rozhodnutí.

V tomto ohledu musí být lékařská zpráva, která je vypracována v rámci šetření zahájeného na základě článku 20 společných pravidel o pojištění úředníků pro případ úrazu a nemoci z povolání, považována za čistě přípravný akt pro konečné rozhodnutí a nepředstavuje sama o sobě akt nepříznivě zasahující do právního postavení. Za těchto podmínek nemůže být žádost o změnu takové zprávy považována za žádost ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu, jejíž implicitní zamítnutí by mohlo být předmětem stížnosti na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu a poté žaloby na základě článku 91 služebního řádu.

(viz body 20, 21, 24 a 25)

Odkazy:

Soudní dvůr: 21. ledna 1987, Stroghili v. Účetní dvůr, 204/85, bod 6

Soud pro veřejnou službu: 13. prosince 2006, Aimi a další v. Komise, F‑47/06, bod 58; 29. listopadu 2007, Pimlott v. Europol, F‑52/06, bod 48; 29. února 2012, Marcuccio v. Komise, F‑3/11, bod 39

2.      Podle článku 94 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu platí, že vynaložil-li Soud náklady, kterým bylo možno předejít, zejména má-li žaloba zjevně zneužívající charakter, může účastníku řízení, který je způsobil, uložit jejich úplnou nebo částečnou náhradu, aniž by výše této náhrady mohla přesáhnout částku 2 000 eur.

Toto ustanovení je třeba použít, pokud již soudy Evropské unie několikrát konstatovaly, že se žalobce rozhodl jít cestou soudního sporu bez jakéhokoli právoplatného odůvodnění, a pokud je zjevné, že dotčená věc je pokračováním takového postupu.

(viz body 30 a 31)