ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(plénum)

11. prosince 2013

Věc F‑130/11

Marco Verile a Anduela Gjergji

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Důchody – Převod nároků na důchod získaných ve vnitrostátním důchodovém systému – Nařízení, kterým se upravuje sazba příspěvku do důchodového systému Unie – Úprava pojistněmatematických hodnot – Nezbytnost přijetí obecných prováděcích ustanovení – Časová působnost nových obecných prováděcích ustanovení – Zpětvzetí návrhu týkajícího se uznání let služby – Legalita – Podmínky“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, jenž je použitelný na Smlouvu o ESAE na základě jejího článku 106a, kterou se M. Verile a A. Gjergji domáhají zejména zrušení rozhodnutí ze dne 19. a 20. května 2011, kterými Evropská komise vzala zpět první návrh, kterým na jejich žádost určila počet let služby uznaných v důchodovém systému Unie, a každému z nich oznámila nově uznané roky služby vyplývající z převodu nároků na důchod, které získali ve vnitrostátních důchodových systémech před tím, než nastoupili do služebního poměru v Komisi.

Rozhodnutí:      Rozhodnutí Evropské komise ze dne 20. května 2011 určené M. Verilemu a rozhodnutí Evropské komise ze dne 19. května 2011 určené A. Gjergji se zrušují. Evropská komise ponese vlastní náklady a ukládá se jí náhrada nákladů řízení vynaložených M. Verilem a A. Gjergji.

Shrnutí

1.      Žaloby úředníků – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Návrh na převod nároků na důchod získaných před nástupem do služebního poměru v Unii do systému Unie – Zahrnutí

(Služební řád, články 90 a 91; příloha VIII, čl. 11 odst. 2)

2.      Úředníci – Důchody – Nároky na důchod získané před nástupem do služebního poměru v Unii – Převod do systému Unie – Způsoby – Určení kapitálu představujícího nároky na důchod získané ve vnitrostátním systému – Pravomoc vnitrostátních orgánů – Výpočet let služby započitatelných v důchodovém systému Unie – Pravomoc orgánů

(Služební řád, příloha VIII, čl. 11 odst. 2)

3.      Akty orgánů – Časová působnost – Přepočítací koeficienty za účelem výpočtu započitatelných let služby – Použití nových přepočítacích koeficientů k datu přijetí návrhu týkajícího se uznání let služby

1.       Návrh týkající se uznání let služby je aktem nepříznivě zasahujícím do právního postavení úředníka, který podal žádost o převod svých nároků na důchod. Takový návrh je jednostranným aktem oddělitelným od procesního rámce, ve kterém byl vydán, přijatým podle přesně stanovené pravomoci, ex lege náležící orgánu, neboť vyplývá přímo z individuálního práva, které čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu svěřuje výslovně úředníkům a zaměstnancům při jejich nástupu do služebního poměru v Unii.

(viz body 40, 41 a 55)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 11. prosince 2012, Cocchi a Falcione v. Komise, F‑122/10, který je předmětem kasačního opravného prostředku v současné době projednávaného před Tribunálem Evropské unie, věc T‑103/13 P, body 37 až 39

2.      Článek 11 přílohy VIII služebního řádu jasně rozlišuje mezi převodem „out“ v odstavci 1 a převodem „in“ v odstavci 2.

Pojistněmatematická protihodnota uvedená v odst. 1 čl. 11 přílohy VIII služebního řádu a aktualizovaná kapitálová hodnota uvedená v odst. 2 stejného článku jsou dva rozdílné právní pojmy, z nichž každý spadá pod vzájemně nezávislé systémy.

Pojistněmatematická protihodnota je totiž ve služebním řádu používána jako autonomní pojem vlastní důchodovému systému Unie. Je definována v článku 8 přílohy VIII služebního řádu.

Aktualizovaná kapitálová hodnota není definována služebním řádem, který neurčuje ani způsob jejího výpočtu, a to z toho důvodu, že její výpočet a způsoby kontroly tohoto výpočtu spadají výlučně do pravomoci dotčených vnitrostátních nebo mezinárodních orgánů.

Pokud jde o výpočet aktualizované kapitálové hodnoty příslušnými vnitrostátními nebo mezinárodními orgány pro převod „in“, je tato kapitálová hodnota určena na základě použitelného vnitrostátního práva a způsoby určenými tímto právem, nebo v případě mezinárodní organizace jejími vlastními pravidly, a nikoli na základě článku 8 přílohy VIII služebního řádu a podle úrokové míry určené tímto ustanovením.

Co se týče výpočtu počtu let služby započitatelných v důchodovém systému Unie, což je výpočet odlišný od výpočtu aktualizované kapitálové hodnoty, je třeba konstatovat, že čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu týkající se převodů „in“ ani žádné jiné ustanovení služebního řádu nestanoví výslovně povinnost aplikovat na výpočet let služby započitatelných v důchodovém systému Unie úrokovou míru stanovenou v článku 8 stejné přílohy.

V rámci použití čl. 11 odst. 2 přílohy VIII služebního řádu, a konkrétně za účelem aktualizace přepočítacích koeficientů v případě převodu „in“ vzhledem k nové sazbě ve výši 3,1 % stanovené v článku 8 přílohy VIII služebního řádu po vstupu v platnost nařízení č. 1324/2008, kterým se ode dne 1. července 2008 upravuje sazba příspěvku úředníků a ostatních zaměstnanců Evropských společenství do důchodového systému, přísluší orgánu, v souladu s uvedeným čl. 11 odst. 2, který ke svému uplatnění odkazuje na obecná prováděcí ustanovení a také v souladu se zásadou právní jistoty, aby změnil stávající obecná prováděcí ustanovení a vypracoval novou tabulku pojistněmatematických hodnot.

(viz body 77, 79 až 81, 88 a 90)

Odkazy:

Soudní dvůr: 5. prosince 2013, Časta, C‑166/12, bod 24

Soud prvního stupně: 18. prosince 2008, Belgie a Komise v. Genette, T‑90/07 P a T‑99/07 P, body 56 a 57 a citovaná judikatura

3.      Podle obecně uznávané zásady, není-li stanoveno jinak, se nové pravidlo použije okamžitě na situace, které vzniknou, jakož i na budoucí účinky právních situací, které vznikly, přestože nebyly zcela vytvořeny, za působnosti dřívějšího pravidla.

Pokud jde o převod nároků na důchod, aby byla situace úředníka nebo zaměstnance, který podal žádost o převod „in“, zcela vytvořena za působnosti pojistněmatematických hodnot tvořících přílohu obecných prováděcích ustanovení k článkům 11 a 12 přílohy VIII služebního řádu, která Komise přijala v roce 2004, musí být prokázáno, že nejpozději na konci dne předcházejícího dni vstupu nových přepočítacích koeficientů stanovených v obecných prováděcích ustanoveních přijatých Komisí v roce 2011, tedy 31. března 2011, přijala dotčená osoba návrh týkající se uznání let služby, který jí byl učiněn podle obecných prováděcích ustanovení z roku 2004.

Použití přepočítacích koeficientů stanovených v příloze 1 obecných prováděcích ustanovení z roku 2011 před vstupem uvedených obecných prováděcích ustanovení v platnost dne 1. dubna 2011 na úředníky nebo na zaměstnance, kteří přijali návrh týkající se uznání let služby před datem 1. dubna 2011, nutně poškodilo legitimní očekávání těchto úředníků nebo zaměstnanců.

(viz body 94, 99, 101 a 107)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 13. června 2012, Guittet v. Komise, F‑31/10, body 47 a 66 a citovaná judikatura