Věc T609/19

(zveřejnění formou výňatků)

Canon Inc.

v.

Evropská komise

 Rozsudek Tribunálu (šestého senátu) ze dne 18. května 2022

„Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Odvětví výroby zdravotnických přístrojů – Rozhodnutí ukládající pokuty za uskutečnění spojení před jeho oznámením a povolením – Čl. 4 odst. 1, čl. 7 odst. 1 a článek 14 nařízení (ES) č. 139/2004 – Předběžná operace a konečná operace – Struktura pro převod – Jediné spojení – Právo na účinnou procesní obranu – Legitimní očekávání – Zásada legality – Proporcionalita – Výše pokut – Polehčující okolnosti“

1.      Spojování podniků – Posouzení ze strany Komise – Oznamovací povinnost a povinnost zdržet se jednání – Spojení – Pojem – Uskutečnění spojení – Získání kontroly nad podnikem prostřednictvím dvou právně oddělených transakcí, které spolu z funkčního hlediska přímo souvisí – Operace, jejímž prostřednictvím došlo k převodu akcií – Zahrnutí – Podmínky

(Nařízení Rady č. 139/2004, čl. 4 odst. 1 a čl. 7 odst. 1)

(viz body 61–70, 73–80, 99, 105, 108–115, 216–224, 228–235, 306, 312)

2.      Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Porušení – Úmyslné uskutečnění nebo nedbalost – Pojem – Podnik, který nemůže nevědět o protisoutěžní povaze svého jednání – Neexistence dřívějšího rozhodnutí Komise, které by se týkalo podobného protiprávního jednání – Neexistence vlivu

(Nařízení Rady č. 139/2004, čl. 4 odst. 1, čl. 7 odst. 1 a čl. 14 odst. 2)

(viz body 366, 367, 370–374)

3.      Právo Evropské unie – Obecné právní zásady – Zásada legality trestů – Rozsah

(Listina základních práv Evropské unie, čl. 49 odst. 1; nařízení Rady č. 139/2004, čl. 4 odst. 1, čl. 7 odst. 1 a čl. 14 odst. 2)

(viz body 382–391)

4.      Právo Evropské unie – Zásady – Ochrana legitimního očekávání – Podmínky – Dřívější rozhodovací praxe Komise – Nedostatek relevance

(Nařízení Rady č. 139/2004)

(viz body 392–396, 398, 399)

5.      Spojování podniků – Oznámení – Povinnost – Porušení – Důsledky – Automatické porušení odpovídajících zákazů – Sankce

[Nařízení Rady č. 139/2004, čl. 4 odst. 1, čl. 7 odst. 1 a čl. 14 odst. 2 písm. a) a b)]

(viz body 403–407)

6.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Rozhodnutí Komise ukládající několik sankci za tytéž skutky – Zásady upravující souběh protiprávních jednání – Porušení – Neexistence

(Nařízení Rady č. 139/2004, čl. 14 odst. 2)

(viz body 409–411, 418)

7.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Určení – Zásada rovného zacházení – Rozhodovací praxe Komise – Orientační povaha

(Nařízení Rady č. 139/2004, článek 14)

(viz body 425, 426, 428)

8.      Spojování podniků – Pokuty – Výše – Určení – Kritéria – Absence pokynů – Povinnost odůvodnit rozhodnutí ukládající pokutu – Rozsah

(Článek 296 odst. 2 SFEU; nařízení Rady č. 139/2004, článek 14)

(viz body 436, 437)

9.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Oznámení námitek – Nezbytný obsah – Dodržování práva na účinnou procesní obranu – Rozsah – Povinnost Komise informovat dotčené osoby formou doplňku k námitkám – Podmínky

(Listina základních práv Evropské unie, čl. 48 odst. 2; nařízení Rady č. 139/2004, článek 18)

(viz body 469–472)

Shrnutí

Tribunál zamítl žalobu společnosti Canon, které Komise uložila pokutu ve výši 28 milionů eur za nedodržení pravidel pro kontrolu spojování podniků při převzetí společnosti Toshiba Medical Systems Corporation

V roce 2016 převzala Canon Inc. (dále jen „žalobkyně“), japonská nadnárodní společnost zaměřená na výrobu optických přístrojů a přístrojů na zpracování obrazu, společnost Toshiba Medical Systems Corporation (dále jen „TMSC“), 100% dceřinou společnost společnosti Toshiba Corporation (dále jen „Toshiba“).

Tato akvizice byla realizována ve dvou fázích prostřednictvím účelové společnosti (MS Holding) vytvořené konkrétně za tímto účelem. Nejprve dne 17. března 2016 nabyla MS Holding určité akcie TMSC s hlasovacím právem ve výši přibližně 800 eur, zatímco žalobkyně získala jako protiplnění za zaplacení sjednané ceny za akvizici TMSC v plné výši (přibližně 5 280 000 000 eur) opci na nákup všech zbývajících akcí TMSC s hlasovacím právem. Žalobkyně mimoto koupila jedinou akcii TMSC bez hlasovacího práva za částku přibližně 40 eur (dále jen „předběžná operace“).

Žalobkyně pak dne 19. prosince 2016 poté, co získala od Komise souhlas se spojením, využila opci na nákup akcií TMSC s hlasovacím právem, zatímco TMSC koupila své akcie s hlasovacím právem držené MS Holding, jakož i akcii bez hlasovacího práva drženou žalobkyní (dále jen „konečná operace“). Na základě těchto dvou operací se TMSC stala 100% dceřinou společností žalobkyně.

Důvodem pro tuto postupnou akvizici bylo to, aby byl prodej TMSC uznán za kapitálový vklad v účetnictví společnosti Toshiba nejpozději dne 31. března 2016, avšak žalobkyně získala formálně kontrolu až po získání nezbytných povolení od příslušných orgánů pro hospodářskou soutěž.

Po předběžném oznámení zaslaném žalobkyní v březnu 2016 bylo spojení oznámeno Komisi v srpnu a Komise jej schválila v září téhož roku.

Komise však zároveň zahájila vyšetřování z důvodu možného porušení oznamovací povinnosti a povinnosti zdržet se jednání stanovených nařízením o spojování podniků(1). Na základě těchto povinností musí podniky, které jsou stranami spojení s evropským významem oznámit Komisi plánované spojení pro účely jeho posouzení před tím, než jej uskuteční („oznamovací povinnost“)(2) a oznámenou operaci nesmí uskutečnit před tím, než od ní získají souhlas („povinnost zdržet se jednání“)(3).

Rozhodnutím ze dne 27. června 2019(4) Komise konstatovala, že žalobkyně porušila uvedené povinnosti tím, že předčasně realizovala akvizici TMSC. Komise v podstatě konstatovala, že realizací předběžné operace žalobkyně částečně uskutečnila jediné spojení spočívající v akvizici TMSC, čímž porušila oznamovací povinnost a povinnost zdržet se jednání. Z tohoto důvodu jí Komise uložila dvě pokuty v celkové výši 28 milionů eur.

Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí žalobu na neplatnost, kterou šestý senát Tribunálu v plném rozsahu zamítl.

Závěry Tribunálu

Tribunál nejprve odmítl argument žalobkyně, podle něhož předběžná operace nevedla k získání kontroly nad TMSC, a nepředstavuje tedy porušení oznamovací povinnosti a povinnosti zdržet se jednání stanovených nařízením o spojování.

S odkazem na ustálenou judikaturu Soudního dvora(5) Tribunál v tomto ohledu připomněl, že k uskutečnění spojení dojde v okamžiku, kdy strany spojení uskuteční operace přispívající k trvalé změně kontroly cílového podniku. Každé částečné uskutečnění spojení tak spadá do působnosti povinnosti zdržet se jednání, což odpovídá požadavku zajistit účinnou kontrolu spojování podniků. Z tohoto hlediska nařízení o spojování podniků považuje za jediné spojení operace, které spolu úzce souvisí, s výjimkou případů, kdy takové operace nejsou nezbytné k dosažení změny kontroly v cílovém podniku, a nemají tedy přímou funkční vazbu na uskutečnění spojení.

Komise tak právem podotkla, že judikatura Soudního dvora rozlišuje mezi pojmy „spojení“ a „uskutečnění spojení“. „Spojení“ se totiž považuje za uskutečněné pouze tehdy, dojde-li ke změně kontroly na trvalém základě, zatímco k „uskutečnění“ spojení může dojít, jakmile strany spojení provedou operace přispívající k trvalé změně kontroly cílového podniku, tj. případně před získáním kontroly nad takovým podnikem.

Kritériem pro určení, zda žalobkyně porušila oznamovací povinnost a povinnost zdržet se jednání, tedy není to, zda došlo k nabytí kontroly nad TMSC před povolením spojení, ale to, zda sporné akcie zcela nebo zčásti a po faktické či právní stránce přispěly ke změně kontroly nad tímto podnikem před tímto datem.

V tomto kontextu Tribunál rovněž odmítá argument žalobkyně vycházející ze skutečnosti, že kontrola spojení Komisí nebyla nikdy žádným způsobem ohrožena, jelikož žalobkyně získala kontrolu nad společností TMSC až poté, co získala všechna povolení od dotčených orgánů pro hospodářskou soutěž. Podle žalobkyně nemůže dojít k předčasnému uskutečnění spojení, dokud nebyla získána kontrola. Částečné uskutečnění spojení tak podle ní vyžaduje získání částečné kontroly. Podle Tribunálu je však kontrola získána v okamžiku, kdy má subjekt možnost mít rozhodující vliv na cílovou společnost, anebo kontrola získána není. Údajná „částečná kontrola“ tudíž nemůže být podmínkou pro částečné uskutečnění spojení. Tribunál kromě toho připomíná, že aby byla kontrola ze strany Komise účinná, musí být provedena před uskutečněním spojení, byť by bylo částečné.

S odkazem na svou judikaturu(6) Tribunál mimoto odmítá argumentaci žalobkyně, podle níž předběžná operace nepředstavovala částečné uskutečnění spojení.

V tomto ohledu Tribunál uvádí, že spojení může být uskutečněno prostřednictvím několika právních transakcí, které jsou formálně odděleny, a že v takovém případě má Komise povinnost posoudit, zda tyto transakce představují jediné spojení, jelikož mají jednotnou povahu. V případě několika právně oddělených transakcí tak musí Komise identifikovat v závislosti na skutkových a právních okolnostech každého jednotlivého případu hospodářský cíl sledovaný stranami a zkoumat, zda by dotyčné podniky byly ochotny uzavřít každou transakci zvlášť, nebo zda naopak jednotlivé transakce tvoří pouze jeden prvek komplexnější operace, bez níž by nebyla transakce stranami uzavřena.

V tomto kontextu se Komise nedopustila pochybení, když kvalifikovala předběžnou operaci jako částečné uskutečnění spojení. Komise totiž právem konstatovala, že od data předběžné operace a nezávisle na výsledcích povolování spojení získala žalobkyně možnost do určité míry ovlivňovat TMSC, neboť po uskutečnění uvedené operace měla výlučnou pravomoc určit konečného nabyvatele této společnosti.

Tribunál rovněž zpochybňuje argument žalobkyně vycházející ze skutečnosti, že předběžná operace nemá přímou funkční vazbu na změnu kontroly nad TMSC, a nepřispěla tedy ke změně uvedené kontroly. Tribunál má za to, že bez strukturování transakce do dvou fází naplánovaného žalobkyní by se společnost Toshiba nemohla vzdát kontroly nad TMSC a nezvratně získat platbu od TMSC před koncem března 2016. V rámci této dvoufázové struktury navíc představovala předběžná operace fázi nezbytnou ke změně kontroly nad TMSC. Tato dvoufázová struktura totiž měla umožnit, aby za pomoci předběžné operace koupil prostřední kupující všechny akcie TMSC s hlasovacím právem a žalobkyně pak nevratně zaplatila cenu za TMSC společnosti Toshiba a zároveň měla co největší jistotu, že nakonec získá kontrolu nad TMSC.

Tribunál žalobu v plném rozsahu zamítl a uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.


1–      Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků („nařízení ES o spojování“) (Úř. věst. 2004, L 24, s. 1; Zvl. vyd. 08/03, s. 40) (dále jen „nařízení o spojování“).


2–      Nařízení o spojování, čl. 4 odst. 1.


3–      Nařízení o spojování, čl. 7 odst. 1.


4–      Rozhodnutí Komise C (2019) 4559 final ze dne 27. června 2019, kterým se ukládají pokuty za neoznámení spojení v rozporu s čl. 4 odst. 1 nařízení (ES) č. 139/2004 a za uskutečnění spojení v rozporu s čl. 7 odst. 1 uvedeného nařízení (věc M.8179 – Canon v. Toshiba Medical Systems Corporation).


5–      Rozsudek ze dne 31. května 2018, Ernst & Young (C‑633/16, EU:C:2018:371).


6–      Rozsudek ze dne 23. února 2006, Cementbouw Handel & Industrie v. Komise (T‑282/02, EU:T:2006:64).