ROZSUDEK TRIBUNÁLU (osmého rozšířeného senátu)

14. září 2022(*)

„Dumping – Dovoz směsí močoviny a dusičnanu amonného pocházejících z Ruska, Trinidadu a Tobaga a ze Spojených států amerických – Prováděcí nařízení (EU) 2019/1688 – Článek 3 odst. 1 až 3 a odst. 5 až 8 nařízení (EU) 2016/1036 – Prodeje uskutečněné prostřednictvím společností ve spojení – Početní zjištění vývozní ceny – Újma výrobnímu odvětví Unie – Výpočet rozsahu cenového podbízení – Příčinná souvislost – Článek 9 odst. 4 nařízení 2016/1036 – Výpočet rozpětí újmy – Odstranění újmy“

Ve věci T‑744/19,

Methanol Holdings (Trinidad) Ltd, se sídlem v Couvě (Trinidad a Tobago), zastoupená B. Servaisem a V. Crochetem, advokáty,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, zastoupené G. Luengem a P. Němečkovou, jako zmocněnci,

žalované,

podporované

Achema AB, se sídlem v Jonavě (Litva), zastoupenou B. O’Connorem a M. Hommém, advokáty,

a

Grupa Azoty S. A., se sídlem v Tarnově (Polsko),

Grupa Azoty Zakłady Azotowe Puławy S. A., se sídlem v Puławách (Polsko),

zastoupenými O’Connorem a M. Hommém, advokáty,

vedlejší účastníci řízení,

TRIBUNÁL (osmý rozšířený senát),

ve složení M. van der Woude, předseda, J. Svenningsen, R. Barents (zpravodaj), T. Pynnä a J. Laitenberger, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: I. Kurme, radová,

s ohledem na písemnou část řízení,

po jednání konaném dne 18. ledna 2022,

vydává tento

Rozsudek

1        Žalobou založenou na článku 263 SFEU se žalobkyně, společnost Methanol Holdings (Trinidad) Ltd, domáhá zrušení prováděcího nařízení Komise (EU) 2019/1688 ze dne 8. října 2019, kterým se ukládá konečné antidumpingové clo a s konečnou platností vybírá prozatímní clo uložené na dovoz směsí močoviny a dusičnanu amonného pocházejících z Ruska, Trinidadu a Tobaga a ze Spojených států amerických (Úř. věst. 2019, L 258, s. 21, dále jen „napadené prováděcí nařízení“).

 Skutečnosti předcházející sporu

 Správní řízení

2        Dne 13. srpna 2018 zveřejnila Evropská komise v návaznosti na stížnost oznámení o zahájení antidumpingového řízení týkajícího se dovozu směsí močoviny a dusičnanu amonného (dále jen „UAN“) pocházejících z Ruska, Trinidadu a Tobaga a ze Spojených států amerických (Úř. věst. 2018, C 284, s. 9).

3        Šetření dumpingu a újmy se týkalo období od 1. července 2017 do 30. června 2018 (dále jen „období šetření“). Zkoumání trendů významných pro posouzení újmy se týkalo období od 1. ledna 2015 do 30. června 2018 (dále jen „posuzované období“).

4        Výrobek, který je předmětem šetření, odpovídal směsím UAN ve vodném nebo amoniakálním roztoku, které mohou obsahovat přísady, v současnosti s kódem KN 3102 80 00 (dále jen „dotčený výrobek“).

5        Žalobkyně, společnost, která se řídí právem Trinidadu a Tobaga, je činná v oblasti výroby a prodeje směsí UAN. Během období šetření žalobkyně prodala UAN kupujícímu ve spojení v Evropské unii, a sice společnosti Helm AG (dále jen „HAG“). Tato posledně uvedená společnost následně dále prodala UAN nezávislým kupujícím v Unii a dvěma kupujícím ve spojení usazeným v Unii, a sice společnostem Helm Engrais France (dále jen „HEF“) a Helm Iberica (dále jen „HIB“). Žalobkyně je jediným spolupracujícím vyvážejícím výrobcem v Trinidadu a Tobagu a její vývoz představoval 100 % vývozu z této země v průběhu období šetření.

6        Dne 10. dubna 2019 přijala Komise prováděcí nařízení (EU) 2019/576, kterým se ukládá prozatímní antidumpingové clo na dovoz směsí močoviny a dusičnanu amonného pocházejících z Ruska, Trinidadu a Tobaga a ze Spojených států amerických (Úř. věst. 2019, L 100, s. 7, dále jen „prozatímní prováděcí nařízení“).

7        Dne 11. dubna 2019 byl žalobkyni zaslán informační dokument přebírající prozatímní závěry Komise, přičemž žalobkyně předložila vyjádření v odpovědi ze dne 26. dubna 2019.

8        Dopisem ze dne 12. července 2019 informovala Komise žalobkyni o hlavních skutečnostech a úvahách, na jejichž základě hodlala uložit konečné antidumpingové clo z dovozu dotčeného výrobku pocházejícího zejména z Trinidadu a Tobaga. V bodě 88 odůvodnění dokumentu připojeného k uvedenému dopisu Komise zejména vysvětlila, že se rozhodla doplnit výpočty týkající se cenového podbízení provedené v prozatímní fázi s ohledem na rozsudek ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise (T‑301/16, EU:T:2019:234). Žalobkyně odpověděla na tento dopis dne 22. července 2019.

9        Dne 8. října 2019 přijala Komise napadené prováděcí nařízení.

10      Článek 1 odst. 2 napadeného prováděcího nařízení stanoví uložení konečného antidumpingového cla ve formě pevné částky ve výši 22,24 eur za tunu z dovozu dotčeného výrobku vyráběného žalobkyní do Unie.

11      Žalobkyně předložila v průběhu správního řízení písemná vyjádření.

 Shrnutí důvodů, na nichž je založeno napadené prováděcí nařízení

 Výběr vzorku

12      Pokud jde o výběr vzorku výrobců v Unii, Komise vybrala do vzorku tři výrobce v Unii, kteří dohromady představují více než 50 % objemu celkové výroby v Unii a jejích prodejů.

13      Pokud jde o výběr vzorku dovozců, kteří nejsou ve spojení, Komise rozhodla, že takový výběr vzorku není vhodný, a předala dotazníky třem dovozcům, kteří souhlasili se spoluprací.

14      Pokud jde o výběr vzorku vyvážejících výrobců v Rusku, v Trinidadu a Tobagu a ve Spojených státech (dále jen „dotčené země“), pouze dva vyvážející výrobci v Rusku (a sice společnosti Acron Group a EuroChem Group), jeden v Trinidadu a Tobagu (a sice žalobkyně) a jeden ve Spojených státech (a sice společnost CF Industries Holding, Inc.) souhlasili se spoluprací a zařazením do vzorku. S ohledem na malý počet odpovědí od vyvážejících výrobců Komise rozhodla, že výběr vzorku není nutný.

 Dotčený výrobek a obdobný výrobek

15      Šetřeným výrobkem byly směsi UAN ve vodném nebo amoniakálním roztoku, které mohly zahrnovat přísady, spadající pod kód KN 3102 80 00, pocházející z Ruska, Trinidadu a Tobaga a Spojených států.

16      Komise měla za to, že dotčený výrobek, výrobek vyráběný a prodávaný na vnitrostátním trhu dotčených zemí, jakož i výrobek vyráběný a prodávaný v Unii výrobním odvětvím Unie představují obdobné výrobky.

 Dumping

17      Pokud jde o běžnou hodnotu dotčených výrobků vyvážejících výrobců z Trinidadu a Tobaga, Komise konstatovala, že žalobkyně byla v průběhu období šetření zjevně jediným výrobcem dotčeného výrobku v této zemi.

18      V případě žalobkyně byla běžná hodnota vzhledem k neexistenci prodeje obdobného výrobku na vnitrostátním trhu určena Komisí v souladu s čl. 2 odst. 3 a 6 písm. b) nařízení (EU) 2016/1036 Evropského parlamentu a Rady ze dne 8. června 2016 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (Úř. věst. 2016, L 176, s. 21, dále jen „základní nařízení“). Běžná hodnota byla početně zjištěna tak, že k průměrným výrobním nákladům obdobného výrobku vyvážejícího výrobce, který spolupracoval v průběhu období šetření, byla připočtena zaprvé skutečná částka prodejních, správních a režijních nákladů (dále jen „náklady PSR“) vynakládaných v rámci běžné obchodní činnosti v souvislosti s výrobou a prodejem téže obecné kategorie výrobků žalobkyní na vnitrostátním trhu Trinidadu a Tobaga, a zadruhé skutečná částka zisků dosahovaných v rámci běžné obchodní činnosti v souvislosti s výrobou a prodejem téže obecné kategorie výrobků žalobkyní na uvedeném vnitrostátním trhu.

19      Za účelem určení vývozní ceny Komise konstatovala, že žalobkyně vyvážela do Unie pouze prostřednictvím společností ve spojení, které během období šetření jednaly v postavení dovozců. Veškerý prodej do Unie byl uskutečněn prostřednictvím dovozce ve spojení v Německu. Tento dovozce ve spojení prodával dotčený výrobek nezávislým kupujícím v Německu nebo společnostem ve spojení ve Francii a Španělsku, které dotčený výrobek dále prodávaly nezávislým kupujícím na svých vnitrostátních trzích. Vývozní cena tudíž byla v souladu s čl. 2 odst. 9 základního nařízení stanovena na základě ceny, za niž byl dovezený výrobek poprvé znovu prodán nezávislým kupujícím v Unii. V tomto případě byly provedeny úpravy ceny o všechny náklady vzniklé mezi dovozem a dalším prodejem, včetně nákladů PSR a nákladů na ředění a míchání, a o přiměřený zisk.

20      Komise srovnala běžnou hodnotu a vývozní cenu žalobkyně na základě ceny ze závodu. S cílem zajistit spravedlivé srovnání mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou provedla úpravy podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení, aby zohlednila rabaty, slevy z cen a množstevní rabaty, jakož i náklady na dopravu, pojištění, manipulaci a nakládku a vedlejší náklady, jakož i náklady na poskytnutí úvěru.

21      Na základě tohoto srovnání Komise vypočítala dumpingové rozpětí pro žalobkyni, jakož i pro ostatní potenciální vyvážející výrobce. Toto dumpingové rozpětí bylo v napadeném prováděcím nařízení stanoveno pro žalobkyni na 55,8 %.

 Vymezení výrobního odvětví Unie

22      Komise konstatovala, že obdobný výrobek byl v průběhu období šetření vyráběn 20 výrobci známými v Unii. Tyto subjekty společně tvořily „výrobní odvětví Unie“ ve smyslu čl. 4 odst. 1 základního nařízení.

23      Komise rovněž připomněla, že tři z těchto výrobců, kteří představují více než 50 % celkové výroby obdobného výrobku v Unii, byli vybráni pro výběr vzorku výrobců v Unii.

 Újma

24      Komise měla za to, že je možné souhrnné posouzení účinků dovozu z dotčených zemí, jelikož podmínky takového posouzení stanovené v čl. 3 odst. 4 základního nařízení byly splněny.

25      V rámci analýzy objemu dovozů Komise konstatovala zvýšení objemu dovozů z dotčených zemí o 64 % během posuzovaného období, jakož i zvýšení podílu na trhu uvedených dovozů o 72 %, přičemž tyto se v průběhu období šetření zvýšily z 21,9 na 37,7 %. V průběhu uvedeného období se konkrétně objem dovozů z Trinidadu a Tobaga snížil a jeho podíl na trhu klesl z 10,2 na 8,1 %.

26      V rámci analýzy účinků na ceny Komise v prozatímním prováděcím nařízení porovnala ceny výrobců zařazených do vzorku výrobců v Unii s cenami vyvážejících výrobců, kteří spolupracovali v dotčených zemích. Konkrétně pro účely určení cenového podbízení v průběhu období šetření bylo provedeno srovnání mezi zaprvé váženými průměrnými cenami, které vyvážející výrobci, kteří spolupracovali v dotčených zemích, fakturovali prvnímu nezávislému kupujícímu na unijním trhu za každý dovážený typ výrobku, stanovenými na základě nákladů, pojištění a přepravného (CIF), a řádně upravenými o cla a náklady po dovozu, a zadruhé odpovídajícími váženými průměrnými prodejními cenami fakturovanými výrobci v Unii zařazenými do vzorku nezávislým kupcům na trhu Unie za každý typ výrobku.

27      Komise tak srovnala cenu CIF s dodáním na hranice Unie vyvážejících výrobců s cenou ze závodu výrobců v Unii, která představovala 60 % prodejů posledně uvedených. Nicméně u prodejů výrobního odvětví Unie, které zahrnovaly náklady na námořní přepravu dotyčných výrobků do přístavů jako Rouen (Francie) a Gent (Belgie), představující 40 % prodeje výrobců v Unii, bylo shledáno jako vhodné místo výpočtu ceny ze závodu použít ceny za dodání do těchto přístavů.

28      Komise tak konstatovala, že dovozy z dotčených zemí podhodnotily ceny výrobního odvětví Unie průměrně o 6,8 %. Konkrétně měla za to, že vážené průměrné rozpětí cenového podbízení činilo 6,2 % pro dovozy z Trinidadu a Tobaga.

29      Komise dále posoudila dopad dovozů na výrobní odvětví Unie s ohledem na různé makroekonomické a mikroekonomické ukazatele.

30      Na základě analýzy ukazatelů újmy dospěla Komise k závěru, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

31      V rámci napadeného prováděcího nařízení se Komise rozhodla doplnit své výpočty cenového podbízení s ohledem na rozsudek ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise (T‑301/16, EU:T:2019:234) dvěma dodatečnými výpočty cenového podbízení, které podle ní umožnily jasněji prokázat, že dumpingové dovozy byly uskutečňovány za ceny nižší, než jsou ceny výrobního odvětví Unie, bez ohledu na použitou metodu.

32      Komise v napadeném prováděcím nařízení rovněž uvedla, že kromě prokázání existence cenového podbízení, šetření rovněž ukázalo, že účinek dumpingového dovozu v každém případě způsobil významné stlačení cen na unijním trhu během období šetření ve smyslu čl. 3 odst. 3 základního nařízení. Dospěla k závěru, že cenové podbízení bylo pouze jedním z činitelů v mnohem širší analýze účinků na ceny, ve které jsou pokles a stlačení cen klíčovými argumenty příčinné souvislosti.

33      Komise tedy trvala na svém závěru, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

 Příčinná souvislost

34      Během posuzovaného období a s ohledem na klesající spotřebu v Unii Komise v napadeném prozatímním nařízení konstatovala, že se objem dovozu z dotčených zemí a jejich podíl na trhu značně zvýšily, zatímco ceny z dotčených zemí klesly v průměru o 33 %. Uvedla, že nárůst podílu dovozu na trhu se časově shodoval s podobným poklesem podílu výrobního odvětví Unie na trhu. S ohledem na to, že UAN je cenově citlivou komoditou, že podíl dovozu z dotčených zemí na trhu činil v období šetření 37,7 % a že tento dovoz byl uskutečňován za ceny, které se podbízely cenám výrobního odvětví Unie, dospěla Komise k závěru, že tento dovoz měl značné škodlivé účinky.

35      V napadeném prováděcím nařízení Komise potvrdila, že dovozy z dotčených zemí se podbízely prodejním cenám výrobců v Unii. Uvedla, že analýza příčinné souvislosti v každém případě zohlednila vedle závěru ohledně cenového podbízení v rámci účinků dumpingových dovozů řadu dalších činitelů. Pokles cen, jakož i stlačení cen v průběhu období šetření způsobené dotčenými dovozy tak byly zásadními argumenty příčinné souvislosti.

36      Po přezkoumání jiných činitelů, a to zejména světové ceny močoviny a zvýšení nákladů výrobců v Unii, dospěla Komise k závěru, že žádný z těchto činitelů nepřerušil příčinnou souvislost mezi dumpingovými dovozy z dotčených zemí a podstatnou újmou způsobenou výrobnímu odvětví Unie.

 Úroveň opatření a zájem Unie

37      Pro určení úrovně opatření Komise zkoumala, zda by clo nižší než dumpingové rozpětí bylo dostatečné k odstranění újmy způsobené dumpingovým dovozem výrobnímu odvětví Unie.

38      V případě Trinidadu a Tobaga Komise dospěla k závěru, že je třeba uložit prozatímní antidumpingová opatření v souladu s pravidlem nižšího cla uvedeným v čl. 7 odst. 2 základního nařízení. Srovnala rozpětí újmy a dumpingová rozpětí a částka cla byla stanovena na nejnižší úrovni obou rozpětí. Po zavedení prozatímních opatření Komise mírně upravila svůj výpočet budoucích nákladů na dodržování předpisů v souladu s čl. 9 odst. 4 druhým pododstavcem uvedeného nařízení ve spojení s čl. 7 odst. 2d tohoto nařízení. Aktualizovala očekávané náklady na povolenky Unie a rozhodla, že průměrná cena za povolenky na emise oxidu uhličitého (CO2) Unie je s konečnou platností stanovena na 25,81 eura za tunu vyrobeného CO2, oproti 24,14 eura za tunu CO2 vyrobeného v prozatímní fázi. Další prvky výpočtu byly rovněž mírně přehodnoceny. Byly tak stanoveny dodatečné náklady ve výši 3,8 % (namísto 3,7 % v prozatímní fázi) a tyto náklady byly přičteny k ceně nepůsobící újmu.

 Antidumpingová opatření

39      Pokud jde o formu antidumpingových opatření, Komise se rozhodla stanovit zvláštní pevně stanovené clo.

40      Konečné antidumpingové clo tak bylo nakonec stanoveno v částce, která se v závislosti na jednotlivých společnostech pohybuje mezi 22,24 eury a 42,47 eury za tunu dotčeného výrobku. Podle žalobkyně toto clo činilo 22,24 euro za tunu dotčeného výrobku.

 Návrhová žádání účastníků řízení

41      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené prováděcí nařízení v rozsahu, v němž se jí týká;

–        uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

42      Komise, podporovaná vedlejšími účastnicemi, společnostmi Achema AB, Grupa Azoty S.A a Grupa Azoty Zakłady Azotowe Puławy S. A., navrhuje, aby Tribunál:

–        žalobu zamítl;

–        uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

43      Žalobkyně se na podporu žaloby formálně dovolává jediného žalobního důvodu vycházejícího z toho, že metoda použitá Komisí, pokud jde o určení rozpětí cenového podbízení a prodeje pod cenou, porušuje čl. 1 odst. 1 a čl. 3 odst. 1 až 3 a odst. 5 až 8 základního nařízení, judikaturu Tribunálu a Světové obchodní organizace (WTO), jakož i zásadu spravedlivého srovnání.

44      Podle žalobkyně se Komise opřela o cenu UAN prodávaných společnostmi HAG, HEF a HIB nezávislým kupujícím v Unii, a poté odečetla náklady PSR společností HAG, HEF a HIB, jakož i ziskové rozpětí ve výši 4 % získané od nezávislých spolupracujících dovozců. Tvrdí, že Komise následně přidala jedno euro za tunu k pokrytí nákladů po dovozu. Jak je uvedeno v bodě 128 odůvodnění napadeného prováděcího nařízení, Komise v podstatě pro výpočet rozpětí cenového podbízení a prodeje pod cenou použila obdobně čl. 2 odst. 9 základního nařízení, který se týká početního zjištění vývozní ceny za účelem výpočtu dumpingového rozpětí.

45      Úvodem je třeba zaprvé konstatovat, že jediný žalobní důvod formálně vznesený žalobkyní se v podstatě dělí na tři části. První část vychází ze skutečnosti, že metoda použitá Komisí pro výpočet rozpětí cenového podbízení a prodeje pod cenou porušuje čl. 3 odst. 1 základního nařízení, druhá část vychází ze skutečnosti, že tatáž metoda porušuje čl. 3 odst. 2, 3 a 5 až 8 uvedeného nařízení, jelikož Komise nevzala v úvahu ceny sjednané s nezávislými kupujícími a neporovnala ceny na stejné obchodní úrovni a třetí část vychází ze skutečnosti, že konečné antidumpingové clo překračuje úroveň přiměřenou k odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie, což je v rozporu s čl. 9 odst. 4 tohoto nařízení.

46      Zadruhé je třeba připomenout, že účinky dumpingových dovozů na ceny v rámci Unie lze zkoumat z různých úhlů pohledu. Článek 3 odst. 3 základního nařízení totiž stanoví, že Komise přezkoumá tři aspekty, a sice cenové podbízení, snížení cen a jejich stlačení.

47      V projednávané věci Komise vycházela ze stejné vývozní ceny početně zjištěné při výpočtu cenového podbízení (ve srovnání s prodejní cenou výrobců v Unii) a prodeje pod cenou (ve srovnání s cílovou cenou).

48      Pokud jde o cenové podbízení, Komise v podstatě provedla výběr vzorku výrobního odvětví Unie, když vybrala výrobce představující 50 % celkového objemu výroby v Unii a jejích prodejů. Vývozní ceny žalobkyně rovněž stanovila na základě cen účtovaných dovozci ve spojení s žalobkyní nezávislým kupujícím, přičemž odečetla náklady PSR, jakož i ziskové rozpětí ve výši 4 % (a přidala jedno euro za tunu k pokrytí nákladů po dovozu). Následně srovnala tyto početně zjištěné vývozní ceny s cenami výrobního odvětví Unie ze závodu (u 60 % prodejů) a CIF přístavů v Rouenu a Gentu (v případě 40 % prodejů). Výsledek tohoto srovnání vykázal cenové podbízení. Konečně, v napadeném prováděcím nařízení a s ohledem na rozsudek ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise (T‑301/16, EU:T:2019:234), Komise tento výpočet provedený ve fázi prozatímního prováděcího nařízení doplnila prvním dodatečným výpočtem uvedeným v bodě 114 odůvodnění uvedeného prováděcího nařízení a druhým podpůrným výpočtem uvedeným v bodě 115 odůvodnění tohoto prováděcího nařízení, přičemž oba potvrzují existenci cenového podbízení.

 K první části, vycházející ze skutečnosti, že metoda použitá Komisí pro výpočet rozpětí cenového podbízení a prodeje pod cenou porušuje čl. 3 odst. 1 základního nařízení

49      Žalobkyně nejprve tvrdí, že obdobné použití čl. 2 odst. 9 základního nařízení, na který Komise odkazuje v bodě 128 odůvodnění napadeného prováděcího nařízení, porušuje čl. 3 odst. 1 uvedeného nařízení.

50      Zaprvé se žalobkyně dovolává znění čl. 3 odst. 1 základního nařízení, ze kterého vyplývá, že pojem „ ‚újma‘ […] se vykládá v souladu s tímto článkem“. Uvedené ustanovení tak nijak neodkazuje na čl. 2 odst. 9 tohoto nařízení. Zadruhé se toto posledně uvedené ustanovení týká početního zjištění vývozní ceny pro účely výpočtu dumpingového rozpětí, a nikoli rozpětí cenového podbízení a prodeje pod cenou. Zatřetí žádné ustanovení tohoto nařízení nestanoví, že by čl. 2 odst. 9 téhož nařízení mohl být použit „obdobně“ pro účely výpočtu rozpětí újmy.

51      Žalobkyně dále tvrdí, že logika spočívající v početním zjištění vývozní ceny podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení, pokud jde o prodeje uskutečněné v Unii prostřednictvím společností ve spojení, spočívá na skutečnosti, že tato cena není spolehlivá z důvodu vztahů mezi stranami. Podle ní se tato logika nepoužije na určení její ceny, která má být použita pro výpočet rozpětí cenového podbízení a prodeje pod cenou, jelikož skutečná cena, jež společnosti HAG, HEF a HIB fakturovaly svým nezávislým kupujícím v Unii, je z definice spolehlivá, neboť je fakturována mezi stranami, které mezi sebou nemají žádné spojení. Žalobkyně upřesňuje, že pochybení zjištěná v metodě použité Komisí se dotýkají rovněž platnosti výpočtu rozpětí cenového podbízení ruských vyvážejících výrobců, jelikož rovněž prodávají své výrobky prostřednictvím obchodníků ve spojení.

52      Komise, podporovaná vedlejšími účastnicemi, argumenty žalobkyně zpochybňuje.

53      Úvodem je třeba připomenout, že bod 128 odůvodnění napadeného prováděcího nařízení stanoví, že:

„[C]o se týče prvků, které mají být při výpočtu cenového podbízení zohledněny (zejména vývozní ceny), musí Komise určit první bod, v němž dochází (nebo může docházet) mezi výrobci v Unii na trhu Unie k hospodářské soutěži. Tímto bodem je v podstatě nákupní cena prvního dovozce, který není ve spojení, jelikož tato společnost má v zásadě možnost najít si dodavatele ve výrobním odvětví Unie, nebo mezi zahraničními dodavateli. Toto posouzení by mělo vycházet z vývozní ceny s dodáním na hranice Unie, což je úroveň, která je považována za srovnatelnou s cenou ze závodu výrobního odvětví Unie. V případě prodeje na vývoz prostřednictvím dovozců ve spojení by bodem pro srovnání mělo být místo bezprostředně poté, co zboží překročí hraníce Unie, a nikoli v pozdější fázi v distribučním řetězci, například při prodeji konečnému uživateli zboží. Analogicky s přístupem, který se používá při výpočtech dumpingového rozpětí, se proto vývozní cena zjišťuje výpočtem na základě ceny dalšího prodeje prvnímu nezávislému odběrateli, jež je řádně upravena podle čl. 2 odst. 9 základního nařízení. Jelikož zmíněný článek je jediným ustanovením v základním nařízení, které poskytuje vodítko k početnímu zjištění vývozní ceny, je jeho analogické použití odůvodněné. Pokud jde o výpočty prodeje pod cenou, Komise uvedla, že použití čl. 2 odst. 9 základního nařízení nevede k asymetrickému srovnání (na rozdíl od věci Jindal Saw), protože pro srovnání prodeje pod cenou byla vypočtena cílová cena výrobního odvětví Unie včetně výrobních, prodejních, správních a režijních nákladů a cílového zisku pouze výrobního subjektu, a proto je srovnatelná s vypočtenou vývozní cenou. Jinými slovy, při srovnání cílové ceny výrobního odvětví Unie s vypočtenou vývozní cenou nebyly vzaty v úvahu náklady vzniklé prodejcům, kteří jsou ve spojení, výrobců v Unii.“

54      Článek 3 odst. 1 základního nařízení definuje pojem „újma“ tak, že se jí rozumí, „není-li stanoveno jinak, podstatná újma výrobnímu odvětví Unie, její hrozba nebo závažné zpoždění při zavádění takového výrobního odvětví“.

55      Podle čl. 3 odst. 2 základního nařízení musí být zjištění újmy založeno na skutečných důkazech a zahrnovat objektivní posouzení zaprvé objemu dumpingového dovozu a jeho účinku na ceny obdobných výrobků na unijním trhu a zadruhé následného vlivu tohoto dovozu na výrobní odvětví Unie.

56      Pokud jde konkrétně o účinek dumpingového dovozu na ceny, čl. 3 odst. 3 základního nařízení stanoví zejména povinnost posoudit, zda ve srovnání s cenou obdobného výrobku výrobního odvětví Unie existuje značné cenové podbízení ze strany dumpingového dovozu nebo zda tento dovoz jinak významnou měrou způsobil pokles cen nebo zabránil významnou měrou jejich růstu, ke kterému by jinak došlo.

57      Z ustanovení základního nařízení připomenutých v bodech 54 až 56 výše tak vyplývá, že nestanoví žádnou zvláštní metodu, pokud jde o určení účinku dumpingových dovozů na ceny obdobných výrobků výrobního odvětví Unie (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑301/16, EU:T:2019:234, bod 175).

58      Je tedy třeba odmítnout argumentaci žalobkyně, podle které čl. 3 odst. 1 základního nařízení pro účely zjištění újmy výrobnímu odvětví Unie vylučuje použití početně zjištěné vývozní ceny v souladu s čl. 2 odst. 9 uvedeného nařízení.

59      Jak však bylo připomenuto v bodě 55 výše, zjištění existence takové újmy v každém případě předpokládá objektivní a spravedlivé posouzení účinku dumpingových dovozů na ceny (viz rozsudek ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑301/16, EU:T:2019:234, bod 176 a citovaná judikatura), což je třeba přezkoumat v rámci druhé části jediného žalobního důvodu ve spojení s tvrzením žalobkyně vycházejícím z porušení zásady rovného zacházení.

60      Kromě toho, pokud žalobkyně v podstatě tvrdí, že cena fakturovaná jejími dovozci ve spojení jejich nezávislým kupujícím v Unii je spolehlivá a že početní zjištění vývozní ceny není nezbytné, je třeba uvést, že čl. 2 odst. 8 základního nařízení v zásadě stanoví, že „vývozní cenou je cena, která byla nebo má být skutečně zaplacena za výrobek prodaný za účelem vývozu ze země vývozu do Unie“. Pouze „[n]existuje-li vývozní cena nebo ukáže-li se, že vývozní cena z důvodu obchodního spojení nebo dohody o vyrovnání mezi vývozcem a dovozcem nebo třetí stranou není spolehlivá“, povoluje čl. 2 odst. 9 první pododstavec uvedeného nařízení početní zjištění vývozní ceny na základě ceny, za niž byl dovezený výrobek poprvé znovu prodán nezávislému kupujícímu.

61      Z článku 2 odst. 9 základního nařízení tak vyplývá, že orgány mohou mít za to, že vývozní cena není spolehlivá, ve dvou případech, a sice existuje-li obchodní spojení mezi vývozcem a dovozcem nebo třetí stranou nebo z důvodu dohody o vyrovnání mezi vývozcem a dovozcem nebo třetí stranou. Nenastal-li žádný z těchto případů, jsou orgány v případě existence vývozní ceny povinny vycházet z této vývozní ceny při určování, zda došlo k dumpingu (rozsudky ze dne 21. listopadu 2002, Kundan a Tata v. Rada, T‑88/98, EU:T:2002:280, bod 49, a ze dne 25. října 2011, CHEMK a KF v. Rada, T‑190/08, EU:T:2011:618, bod 26).

62      Není zpochybňováno, že během období šetření žalobkyně vyvážela do Unie pouze prostřednictvím svého dovozce ve spojení, a sice společnosti HAG, která rovněž vlastní žalobkyni.

63      Žalobkyně tedy nemůže Komisi vytýkat, že zohlednila tento vztah s cílem početně zjistit vývozní cenu. Jak správně uvedla Komise, aniž by jí žalobkyně v tomto bodě odporovala, vývozní cena uvedená žalobkyní v celním prohlášení není spolehlivá právě z důvodu existence vztahu v rámci skupiny.

64      Z toho vyplývá, že tato část žalobního důvodu musí být zamítnuta.

 K druhé části, vycházející ze skutečnosti, že metoda použitá Komisí pro výpočet rozpětí cenového podbízení a prodeje pod cenou porušuje čl. 3 odst. 2, 3 a 5 až 8 základního nařízení, jelikož Komise nezohlednila ceny dohodnuté s nezávislými kupujícími a neporovnala ceny na stejné obchodní úrovni

65      Zaprvé žalobkyně vytýká Komisi, že ponechala bez povšimnutí judikaturu Tribunálu, podle které musí být cena vyvážejících výrobců použitá pro výpočet rozpětí cenového podbízení, která se rovněž používá pro výpočet prodeje pod cenou, a v důsledku toho pro určení rozpětí újmy, stanovena na základě cen skutečně účtovaných vyvážejícím výrobcem na unijním trhu v hospodářské soutěži s cenami unijních výrobců. V tomto ohledu žalobkyně odkazuje na rozsudky ze dne 30. listopadu 2011, Transnational Company „Kazchrome“ a ENRC Marketing v. Rada a Komise (T‑107/08, EU:T:2011:704, body 62 a 63), a ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise (T‑301/16, EU:T:2019:234, bod 187). Vývozní cena početně zjištěná v projednávaném případě představuje pouze zlomek ceny skutečně účtované společnostmi HAG, HEF a HIB nezávislým kupujícím.

66      Podle žalobkyně měla Komise za účelem dosažení souladu s judikaturou Tribunálu srovnat skutečné ceny UAN prodávaných společnostmi HAG, HEF a HIB nezávislým kupujícím v Unii s prodejní cenou a cílovou cenou uplatňovanými výrobci Unie vůči jejich nezávislým kupujícím v Unii. Jedná se o ceny, které nezávislí kupující v Unii zohledňují při rozhodování, zda nakoupí UAN od společností HAG, HEF a HIB nebo od unijních výrobců a jejich obchodníků ve spojení. Až v tomto stadiu probíhá hospodářská soutěž mezi UAN vyráběnými žalobkyní a UAN vyráběnými unijními výrobci, protože první nezávislý kupující neví o vnitřní organizační struktuře skupiny prodávajícího a nemůže odhadnout cenu v dřívější fázi. Kromě toho žalobkyně upřesňuje, že „bodem hospodářské soutěže“ relevantním pro výpočet rozpětí cenového podbízení a prodeje pod cenou by měla být cena účtovaná nezávislým zákazníkům v přístavech Gent a Rouen.

67      Zadruhé žalobkyně tvrdí, že metoda použitá Komisí pro výpočet rozpětí cenového podbízení a prodeje pod cenou porušuje čl. 3 odst. 2, 3 a 5 až 8 základního nařízení. Podle ní Komise tím, že porovnávala uměle vytvořenou cenu mezi ní a společností HAG s cenami uplatňovanými výrobci Unie vůči jejich prvním nezávislým kupujícím, neporovnala ceny na stejné obchodní úrovni. Komise měla spíše srovnat ceny dotčeného výrobku účtované společnostmi HAG, HEF a HIB nezávislým kupujícím v Unii s cenami dotčeného výrobku účtovanými výrobci Unie a jejich podniky ve spojení jejich nezávislým kupujícím v Unii.

68      Zatřetí žalobkyně tvrdí, že metoda použitá Komisí porušuje zásadu rovného zacházení při výpočtu rozpětí cenového podbízení a prodeje pod cenou, neboť zachází stejným způsobem se situací, ve které vyvážející výrobci založili v Unii prodejní subjekty ve spojení, a situací, ve které přímo prodávají své zboží nezávislým kupujícím v Unii.

69      Kromě toho chyba, ke které došlo při výpočtu ceny vyvážejícího výrobce použité pro stanovení rozpětí cenového podbízení, podle žalobkyně rovněž nutně způsobila pochybení při určování rozpětí prodeje pod cenou, neboť v obou výpočtech byla použita stejná cena vyvážejícího výrobce. Stejně tak ve fázi repliky žalobkyně tvrdí, že chyba v určení cenového podbízení rovněž zneplatňuje závěry Komise ohledně poklesu a stlačení cen, přičemž tato pochybení dále zpochybňují všechny závěry Komise ohledně újmy a příčinné souvislosti.

70      Komise, podporovaná vedlejšími účastnicemi, argumenty žalobkyně zpochybňuje.

71      V tomto ohledu je třeba zaprvé posoudit společně výtky vycházející z porušení judikatury, jakož i čl. 3 odst. 2, 3 a 5 až 8 základního nařízení a zadruhé výtku vycházející z porušení zásady rovného zacházení.

72      Úvodem je třeba uvést, že v bodě 176 rozsudku ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise (T‑301/16, EU:T:2019:234), Tribunál rozhodl, že:

„Výpočet cenového podbízení ze strany předmětného dovozu se v souladu s čl. 3 odst. 2 a 3 základního nařízení provádí pro účely zjištění, zda výrobnímu odvětví Unie vznikla v důsledku tohoto dovozu újma, a v širším smyslu se používá k posouzení této újmy a určení rozpětí újmy, a sice úrovně pro odstranění uvedené újmy. Povinnost provést objektivní posouzení vlivu dumpingového dovozu, jež je stanovena v uvedeném čl. 3 odst. 2, ukládá povinnost provést spravedlivé srovnání mezi cenou dotčeného výrobku a cenou obdobného výrobku uvedeného výrobního odvětví při prodeji na území Unie. Aby bylo zaručeno, že toto srovnání bude spravedlivé, musejí být ceny srovnávány na stejné obchodní úrovni. Srovnání cen na různých obchodních úrovních, tedy bez zahrnutí veškerých nákladů souvisejících s obchodní úrovní, která má být zohledněna, by nutně vedlo k umělým výsledkům, jež by neumožňovaly správné posouzení újmy výrobnímu odvětví Unie. Takovéto spravedlivé srovnání je podmínkou pro legalitu výpočtu újmy tomuto výrobnímu odvětví.“

73      V bodech 188 a 189 rozsudku ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise (T‑301/16, EU:T:2019:234), Tribunál dodal, že:

„188      Vzhledem k tomu, že Komise vzala v úvahu prodejní ceny uplatňované prodejními entitami v obchodním spojení s hlavním výrobcem v Unii při určování ceny obdobného výrobku výrobního odvětví Unie, a přitom nevzala v úvahu prodejní ceny prodejních entit společnosti Jindal Saw při určování ceny dotčeného výrobku vyráběného posledně uvedenou společností, nelze mít za to, že byl výpočet cenového podbízení proveden porovnáním cen na stejné obchodní úrovni.

189      Přitom […] srovnání cen na stejné obchodní úrovni je podmínkou legality výpočtu cenového podbízení dotčeného výrobku. Na výpočet cenového podbízení, jak jej uskutečnila Komise v rámci napadeného nařízení, je proto třeba nahlížet tak, že je v rozporu s čl. 3 odst. 2 základního nařízení.“

74      V projednávané věci z bodu 112 odůvodnění ve spojení s bodem 114 odůvodnění napadeného prováděcího nařízení vyplývá, že v rámci výpočtu cenového podbízení provedeného v předběžné fázi a převzatého hlavně pro účely konečného výpočtu snížila Komise ve vztahu k vyvážejícím výrobcům ceny jejich prodejů v Unii o částky nákladů PRS a zisk jejich prodejních společností, které jsou ve spojení, usazených v Unii, ale neprovedla žádný odpočet této povahy pro prodeje výrobního odvětví Unie prostřednictvím obchodníků ve spojení, který představoval 40 % prodeje vzorku výrobního odvětví Unie použitého pro srovnání.

75      Jak vyplývá z bodu 176 rozsudku ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise (T‑301/16, EU:T:2019:234), srovnání cen dotčeného výrobku a obdobného výrobku výrobního odvětví Unie na stejné obchodní úrovni představuje podmínku přípustnosti výpočtu cenového podbízení dotčeného výrobku. Je tedy třeba mít za to, že výpočet cenového podbízení provedený Komisí je v rozporu s čl. 3 odst. 2 základního nařízení.

76      Z toho vyplývá, že metoda výpočtu cenového podbízení, kterou použila Komise v prozatímním stadiu a jež byla primárně převzata pro účely konečného výpočtu, je nesprávná. Pokud jde o žalobkyni, tyto výpočty ukázaly cenové podbízení ve výši 5 %.

77      Zdá se, že to potvrzuje bod 113 odůvodnění napadeného prováděcího nařízení, který zní následovně:

„Ve věci [rozsudek ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise (T‑301/16, EU:T:2019:234)], Tribunál nalezl chybu v tom, že Komise odečetla prodejní náklady dovozců ve spojení společnosti Jindal v Unii od prodejů prvnímu nezávislému kupujícímu, zatímco prodejní náklady prodejců, kteří jsou ve spojení, ve výrobním odvětví Unie nebyly od prodejních cen ve výrobním odvětví Unie prvnímu nezávislému odběrateli odečteny. Tribunál proto dospěl k závěru, že tyto dvě ceny nejsou symetricky srovnatelné na stejné obchodní úrovni.“

78      Komise však poté, co v bodech 112 a 113 odůvodnění napadeného prováděcího nařízení uvedla, že některé strany zpochybnily metodu použitou s ohledem na rozsudek ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise (T‑301/16, EU:T:2019:234), v bodě 114 odůvodnění tohoto nařízení dodala, že zamýšlela zohlednit tento rozsudek tím, že doplní své výpočty týkající se cenového podbízení dvěma výpočty, přičemž první z nich je uveden v poslední větě tohoto posledně uvedeného bodu odůvodnění a druhý, který byl proveden podpůrně, je uveden v bodě 115 odůvodnění uvedeného prováděcího nařízení.

79      Z toho vyplývá, že je třeba přezkoumat, zda metoda použitá Komisí v bodech 112 až 115 odůvodnění napadeného prováděcího nařízení k posouzení újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie a její uplatnění nejsou stiženy žádnou vadou.

80      Zaprvé, pokud jde o první výpočet dodatečného cenového podbízení, jak vyplývá z bodu 114 odůvodnění napadeného prováděcího nařízení, měla Komise za to, že s ohledem na menšinový charakter prodejů výrobního odvětví Unie prostřednictvím stran ve spojení, jakož i nízkou částku nákladů PSR a zisku těchto stran ve spojení, nemůže být cenové podbízení u kumulovaných dovozů zpochybněno, i kdyby výpočty měly být upraveny s ohledem na tyto položky. Dále měla za to, že i kdyby se náklady PSR a zisk prodejních subjektů ve spojení s výrobci Unie odečetly, cenové podbízení by přetrvávalo pro všechny vyvážející výrobce (s jednou výjimkou) a v každém případě pro každou z dotčených zemí.

81      Pokud jde o žalobkyni, z konečných zjištění, která jí Komise sdělila v průběhu správního řízení, vyplývá, že tento první dodatečný výpočet odhalil cenové podbízení ve výši 2,6 %.

82      Z toho vyplývá, že Komise tímto výpočtem konstatovala a odůvodnila cenové podbízení vypočtené při dodržení požadavku objektivního a spravedlivého srovnání, jelikož tím, že odečetla náklady PSR a zisk z prodejních cen uplatňovaných subjekty ve spojení s výrobci Unie, dostala ceny stanovené pro unijní výrobce na stejnou obchodní úroveň jako ceny vyvážejících výrobců, čímž vyloučila jakékoli porušení zásady rovného zacházení.

83      Dotčený výpočet byl přitom žalobkyní zpochybněn až ve fázi repliky. Navíc se spokojila s tvrzením, že prodejní cena výrobního odvětví Unie byla srovnána s uměle konstruovanou a teoretickou cenou mezi ní a HAG, protože tato posledně uvedená cena nezahrnuje tytéž složky. V tomto ohledu uvádí, že „v rámci prodeje stejným zákazníkům, jako jsou zákazníci výrobního odvětví Unie, společnosti HAG, HEF a HIB vykazují náklady PSR a zisky“ a že „[j]sou to totiž tyto subjekty, a nikoli [žalobkyně], kdo prodával UAN týmž zákazníkům, jako jsou zákazníci z výrobního odvětví Unie“.

84      Taková kritika, i kdyby byla přípustná vzhledem k jejímu nepředložení v žalobě a navzdory její nejasnosti, nemůže zpochybnit konstatování Komise uvedené v bodě 114 odůvodnění napadeného prováděcího nařízení.

85      Za předpokladu, že tato kritika směřuje ke zpochybnění obchodní úrovně, na níž Komise provedla srovnání cen výrobního odvětví Unie a žalobkyně pro účely určení existence cenového podbízení, je totiž třeba uvést, že požadavek objektivního a spravedlivého srovnání nepředjímá obchodní úroveň, na niž musí Komise provést srovnání cen, ale pouze ukládá, aby toto srovnání bylo provedeno na stejné obchodní úrovni, pokud jde jak o ceny výrobců v Unii, tak o ceny vyvážejících výrobců.

86      Kromě toho je třeba připomenout, že pokud jde nikoli o objektivitu a spravedlnost metody použité Komisí, ale o její uplatnění, tato metoda zahrnuje posouzení složitých hospodářských situací, což odůvodňuje, aby byl soudní přezkum posouzení tohoto orgánu omezen na ověření dodržení procesních pravidel, věcné správnosti skutkových zjištění použitých k provedení zpochybňované volby, neexistence zjevně nesprávných posouzení skutkového stavu nebo neexistence zneužití pravomoci (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. dubna 2016, ArcelorMittal Tubular Products Ostrava a další v. Hubei Xinyegang Steel, C‑186/14 P a C‑193/14 P, EU:C:2016:209, bod 34 a citovaná judikatura).

87      Dále v rozsahu, v němž žalobkyně tvrdí, že tento výpočet je v rozporu s body 62 a 63 rozsudku ze dne 30. listopadu 2011, Transnational Company „Kazchrome“ a ENRC Marketing v. Rada a Komise (T‑107/08, EU:T:2011:704), je třeba konstatovat, že v bodě 63 tohoto rozsudku Tribunál upřesnil, že zákazníci dobře znají náklady na dopravu z přístavu celního odbavení do svých továren, a mohou si tedy snadno spočítat konečnou cenu z cen CIF v přístavu celního odbavení, které si mezi sebou dohodli. V projednávané věci naproti tomu žalobkyně neprokázala, že zákazníci kupující od subjektů ve spojení věděli o vztahu mezi vyvážejícími výrobci a jejich subjekty ve spojení.

88      Kromě toho je třeba konstatovat, že rozsudek ze dne 30. listopadu 2011, Transnational Company „Kazchrome“ a ENRC Marketing v. Rada a Komise (T‑107/08, EU:T:2011:704) se netýkal takové situace, jako je situace v projednávané věci, ve které Komise odečetla náklady PSR a zisky z prodejních cen vyvážejících výrobců dosažené prostřednictvím subjektů ve spojení.

89      Konečně, ze stejného hlediska jako je uvedené v projednávané věci v bodě 85 výše, z rozsudku ze dne 30. listopadu 2011, Transnational Company „Kazchrome“ a ENRC Marketing v. Rada a Komise (T‑107/08, EU:T:2011:704) nevyplývá, že Tribunál obecně vyloučil možnost zohlednit pro účely výpočtu cenového podbízení ceny CIF franko v přístavech celního odbavení vyvážejících výrobců.

90      Zadruhé, pokud jde o druhý výpočet dodatečného cenového podbízení, který Komise podpůrně zkoumala, z bodu 115 odůvodnění napadeného prováděcího nařízení vyplývá, že Komise z tohoto výpočtu vyloučila prodeje výrobního odvětví Unie uskutečněné prostřednictvím stran ve spojení. Tento výpočet se tudíž vztahuje k přibližně 60 % prodejů stran zařazených do vzorku Unie. Pokud jde o žalobkyni, tento výpočet odhalil cenové podbízení ve výši 6,3 %.

91      Vzhledem k tomu, že Komise právně dostačujícím způsobem prokázala v rámci prvního výpočtu dodatečného cenového podbízení existenci cenového podbízení a jelikož druhý výpočet dodatečného cenového podbízení provedený podpůrně nemůže zpochybnit existenci cenového podbízení, z níž vycházela Komise při prvním výpočtu dodatečného cenového podbízení, nelze ani druhým výpočtem dodatečného cenového podbízení platně argumentovat ke zpochybnění legality napadeného prováděcího nařízení.

92      V každém případě žalobkyně nemůže platně tvrdit, že srovnání cen unijních výrobců a cen vyvážejících výrobců nebylo uskutečněno na stejné obchodní úrovni. Jak totiž vyplývá z bodu 115 odůvodnění napadeného prováděcího nařízení, Komise nijak nesrovnávala prodeje výrobního odvětví Unie nezávislým zákazníkům s prodeji žalobkyně stranám ve spojení, jelikož zohlednila prodeje vyvážejících výrobců nezávislým zákazníkům, řádně upravenými na úrovni CIF, což žalobkyně ostatně nezpochybňuje.

93      Konečně, žalobkyně neprokázala, že upravená cena vyvážejících výrobců nezahrnuje stejné cenové složky jako ceny výrobců v Unii. Jak totiž připomněla Komise, náklady PSR a zisky prodejních subjektů ve spojení nebyly zohledněny na žádné straně srovnání.

94      Z toho vyplývá, že zjištění Komise týkající se existence cenového podbízení, založená na dvou dodatečných výpočtech cenového podbízení, nejsou stižena žádným nesprávným právním posouzením ani zjevně nesprávným posouzením.

95      Kromě toho je třeba konstatovat, že kromě prokázání existence cenového podbízení šetření Komise rovněž odhalilo, že účinek dumpingových dovozů byl každopádně příčinou stlačení cen na unijním trhu během období šetření (body 117, 125 a 131 odůvodnění napadeného prováděcího nařízení) a poklesu cen (body 136, 161 a 181 odůvodnění uvedeného prováděcího nařízení). Tyto ukazatele, i když jsou podpůrné v analýze újmy, a tedy příčinné souvislosti, provedené Komisí, doplňují její zkoumání účinků na ceny a podporují její závěr, že výrobní odvětví Unie utrpělo podstatnou újmu ve smyslu čl. 3 odst. 5 základního nařízení.

96      V projednávaném případě přitom žalobkyně v žalobě neuvedla důvody, proč by konstatování související s poklesem cen nebo jejich stlačením mělo obsahovat zjevně nesprávné posouzení nebo že pochybení, ke kterému údajně došlo, pokud jde o rozpětí cenového podbízení, mělo dopad na oba tyto aspekty. Pojmy „pokles“ nebo „stlačení“ ostatně nejsou v žalobě vůbec zmíněny. Teprve ve fázi repliky žalobkyně uvedla výtku týkající se závěrů Komise ohledně poklesu a stlačování cen (viz bod 69 výše).

97      Je přitom třeba konstatovat, že tato nová výtka se nezakládá na žádné skutkové nebo právní okolnosti, která by vyšla najevo v průběhu řízení před Tribunálem, neboť tyto skutečnosti jasně vyplývají z napadeného prováděcího nařízení, takže tato výtka mohla a měla být uvedena ve fázi žaloby.

98      V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury nelze v souladu s čl. 84 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu předkládat nové důvody v průběhu řízení, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení. Nicméně žalobní důvod, jenž je rozšířením důvodu dříve přímo nebo implicitně uvedeného v žalobě a který je s ním úzce spjat, musí být prohlášen za přípustný. Aby mohl být nový argument považován za rozšíření dříve uvedeného žalobního důvodu nebo výtky, musí k nim mít dostatečně těsný vztah, aby bylo možné ho považovat za součást běžného pokračování diskuse v rámci sporného soudního řízení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 16. listopadu 2011, Groupe Gascogne v. Komise, T‑72/06, nezveřejněný, EU:T:2011:671, body 23 a 27; ze dne 22. dubna 2016, Itálie a Eurallumina v. Komise, T‑60/06 RENV II a T‑62/06 RENV II, EU:T:2016:233, body 45 a 46, a ze dne 20. listopadu 2017, Petrov a další v. Parlament, T‑452/15, EU:T:2017:822, bod 46).

99      Z toho vyplývá, že tato nová výtka musí být prohlášena za nepřípustnou.

100    V každém případě i za předpokladu, že by cílem argumentů žalobkyně bylo zpochybnit posouzení Komise týkající se poklesu a stlačení cen, musí být zamítnuty jako neopodstatněné, jelikož tyto argumenty úzce souvisejí se zjištěním pochybení při určování cenového podbízení.

101    Vzhledem k tomu, že Tribunál měl za to, že určení cenového podbízení nebylo nesprávné, je třeba argumenty žalobkyně v tomto bodě odmítnout.

102    Proto i za předpokladu, že by se Komise dopustila pochybení při předběžném výpočtu rozpětí cenového podbízení, je třeba konstatovat, že dodatečné skutečnosti zohledněné Komisí v jejím přezkumu účinků na ceny vedly k neutralizaci uvedeného pochybení.

103    Pokud jde o výpočet rozpětí prodeje pod cenou, z bodu 189 odůvodnění napadeného prováděcího nařízení vyplývá, že toto rozpětí bylo stanoveno na základě výrobních nákladů výrobců v Unii. K výrobním nákladům nebyly připočteny žádné další náklady k pokrytí nákladů případně propojených prodejních společností výrobního odvětví Unie. Pochybení konstatované v bodech 74 až 76 výše tedy v tomto případě nenastalo a tvrzení žalobkyně, jehož cílem je zpochybnit tento výpočet, musí být zamítnuto.

104    Konečně, pokud jde o porušení zásady rovného zacházení uplatněné žalobkyní, je třeba připomenout, že v projednávané věci Komise za účelem výpočtu vývozní ceny vyvážejících výrobců v rámci výpočtu cenového podbízení odečetla náklady PSR a zisk z prodejních cen uplatňovaných subjekty ve spojení, aby zajistila objektivní a spravedlivé srovnání cen výrobců v Unii s cenami vyvážejících výrobců tím, že je v rámci prvního dodatečného výpočtu cenového podbízení dostala na stejnou obchodní úroveň (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 10. dubna 2019, Jindal Saw a Jindal Saw Italia v. Komise, T‑301/16, EU:T:2019:234, bod 176).

105    Proto s ohledem na to, že Komise dodržela požadavek objektivního a spravedlivého srovnání na stejné obchodní úrovni, nelze konstatovat žádné porušení zásady rovného zacházení.

106    Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že tato část žalobního důvodu musí být zamítnuta.

 Ke třetí části, vycházející ze skutečnosti, že antidumpingové clo překračuje přiměřenou úroveň pro odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie v rozporu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení

107    Žalobkyně tvrdí, že s ohledem na protiprávnost výpočtu rozpětí cenového podbízení byla částka antidumpingového cla, která vychází z přiměřeného rozpětí pro odstranění újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie, stanovena na úrovni vyšší, než je úroveň nezbytná k odstranění uvedené újmy, a to v rozporu s čl. 9 odst. 4 základního nařízení.

108    Komise, podporovaná vedlejšími účastnicemi, argumenty žalobkyně zpochybňuje.

109    V tomto ohledu stačí uvést, že vzhledem k tomu, že první dvě části jediného žalobního důvodu byly zamítnuty jako neopodstatněné, je třeba v důsledku toho zamítnout rovněž třetí část uvedeného žalobního důvodu v rozsahu, v němž je založena na nesprávném předpokladu.

110    S ohledem na vše výše uvedené je třeba jediný žalobní důvod, jakož i žalobu v plném rozsahu zamítnout, aniž je nezbytné rozhodnout o přípustnosti doplňujícího spisu, který byl řádně zohledněn.

 K nákladům řízení

111    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, jenž měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise a vedlejší účastnice řízení požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (osmý rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Společnost Methanol Holdings (Trinidad) Ltd ponese vlastní náklady řízení a uhradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí, společností Achema AB, jakož i společnostmi Grupa Azoty S. A. a Grupa Azoty Zakłady Azotowe Puławy S. A.

van der Woude

Svenningsen

Barents

Pynnä

 

      Laitenberger

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 14. září 2022.

Podpisy.


*      Jednací jazyk: angličtina.