ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)
19. dubna 2018(*)
„Řízení o předběžné otázce – Hospodářská soutěž – Zneužití dominantního postavení – Článek 102 druhý pododstavec písm. c) SFEU – Pojem ‚znevýhodnění v hospodářské soutěži‘ – Diskriminační ceny na navazujícím trhu – Společnost pověřená správou práv souvisejících s autorským právem – Poplatek, který mají uhradit vnitrostátní poskytovatelé úplatných služeb v oblasti přenosu televizního signálu a jeho obsahu“
Ve věci C‑525/16,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Tribunal da Concorrência, Regulação e Supervisão (Soud pro hospodářskou soutěž, regulaci a dohled, Portugalsko) ze dne 13. července 2016, došlým Soudnímu dvoru dne 13. října 2016, v řízení
MEO – Serviços de Comunicações e Multimédia SA
proti
Autoridade da Concorrência,
za přítomnosti:
GDA – Cooperativa de Gestão dos Direitos dos Artistas Intérpretes ou Executantes, CRL,
SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),
ve složení M. Ilešič, předseda senátu, A. Rosas, C. Toader, A. Prechal (zpravodaj) a E. Jarašiūnas, soudci,
generální advokát: N. Wahl,
vedoucí soudní kanceláře: M. Ferreira, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 5. října 2017,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za MEO – Serviços de Comunicações e Multimédia SA M. Couto, S. de Vasconcelos Casimiro a P. Castro e Sousa, advogadas, jakož i N. Mimoso Ruizem a A. Norinhoem de Oliveira, advogados,
– za GDA – Cooperativa de Gestão dos Direitos dos Artistas Intérpretes ou Executantes, CRL, O. Castelo Paulem, G. Gentil Anastáciem, L. Seifert Guinchem a P. Guerra e Andradem, advogados, jakož i A. R. Gomes de Andrade, advogada,
– za portugalskou vládu L. Inez Fernandesem a M. Figueiredem, jakož i S. Carvalho Sousa a M. Caldeira, jako zmocněnci,
– za španělskou vládu M. A. Sampol Pucurullem a A. Gavela Llopis, jako zmocněnci,
– za Evropskou komisi P. Costa de Oliveira, jakož i A. Dawesem, H. Leupoldem a T. Christoforouem, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 20. prosince 2017,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 102 druhého pododstavce písm. c) SFEU.
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi MEO – Serviços de Comunicações e Multimédia SA (dále jen „MEO“) a Autoridade da Concorrência (Úřad pro hospodářskou soutěž, Portugalsko) ve věci rozhodnutí o odložení věci vydaného posledně uvedeným v návaznosti na stížnost podanou společností MEO vůči GDA – Cooperativa de Gestão dos Direitos dos Artistas Intérpretes Ou Executantes (sdružení pověřené správou práv výkonných umělců, Portugalsko, dále jen „GDA“) z důvodu údajného zneužívání dominantního postavení spočívajícího zejména v diskriminačním uplatňování výše poplatku sdružením GDA vůči společnosti MEO v jejím postavení poskytovatele úplatných služeb v oblasti přenosu televizního signálu a jeho obsahu.
Právní rámec
Unijní právo
3 Podle článku 3 odst. 1 poslední věty nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [101] a [102 SFEU] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205):
„Pokud orgány pro hospodářskou soutěž členských států nebo vnitrostátní soudy použijí vnitrostátní právní předpisy o hospodářské soutěži na zneužití zakázané článkem [102 SFEU], použijí také článek [102 SFEU].“
Portugalské právo
4 Článek 11 odst. 1 a 2 písm. c) Novo Regime Juridíco da Concorrência (nový právní režim hospodářské soutěže) má stejné znění jako čl. 102 druhý pododstavec písm. c) SFEU.
Spor v původním řízení a předběžné otázky
5 Sdružení GDA je neziskovým sdružením kolektivní správy práv výkonných umělců, které spravuje práva související s autorskými právy svých členů a členů zahraničních organizací správy práv, se kterými má uzavřenou smlouvu o zastoupení nebo smlouvu o vzájemnosti. V tomto kontextu je hlavní činností sdružení GDA výběr poplatků pocházejících z výkonu práv souvisejících s autorskými právy a rozdělování těchto částek nositelům těchto práv.
6 Tato společnost je v současnosti jediným subjektem pověřeným kolektivní správou práv souvisejících s autorskými právy v Portugalsku.
7 Mezi podniky, které využívají repertoár členů GDA, jakož i členů obdobných zahraničních organizací, se kterými má GDA uzavřenou smlouvu o zastoupení nebo smlouvu o vzájemnosti, patří poskytovatelé nabízející úplatné služby v oblasti přenosu televizního signálu a jeho obsahu. Žalobkyně v původním řízení, společnost MEO, je jedním z takových poskytovatelů, a tudíž zákazníkem sdružení GDA.
8 V období let 2010 až 2013 uplatňovalo sdružení GDA v rámci velkoobchodní nabídky současně tři ceny, a tudíž požadovalo různé ceny od různých poskytovatelů úplatných služeb v oblasti přenosu televizního signálu a jeho obsahu.
9 Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že sdružení GDA uplatňovalo vůči společnosti MEO cenu, která byla stanovena rozhodčím nálezem ze dne 10. dubna 2012. Podle příslušných vnitrostátních předpisů jsou totiž smluvní strany v případě, že nedojde při jednání o právech k dohodě, povinny využít rozhodčího řízení.
10 Ve dnech 24. června a 22. října 2014 podala PT Comunicações SA, právní předchůdce společnosti MEO, k Úřadu pro hospodářskou soutěž stížnost proti sdružení GDA z důvodu možného zneužití dominantního postavení. MEO tvrdila, že toto zneužití vyplývalo ze skutečnosti, že GDA uplatňovalo nepřiměřeně vysoké ceny při uplatňování práv souvisejících s autorskými právy i rozdílné podmínky mezi ní a jiným poskytovatelem úplatných služeb v oblasti přenosu televizního signálu a jeho obsahu, společností NOS Comunicações SA (dále jen „NOS“).
11 Dne 19. března 2015 zahájil Úřad pro hospodářskou soutěž šetření, které vedlo k odložení věci rozhodnutím ze dne 3. března 2016 z důvodu, že skutečnosti týkající se předmětu řízení neobsahovaly indicie, které by dostatečně prokazovaly zneužití dominantního postavení.
12 Úřad pro hospodářskou soutěž uvedl, že sdružení GDA uplatňovalo v období 2009–2013 rozdílné ceny vůči různým zákazníkům. Tento orgán měl ovšem za to, že vzhledem zejména ke struktuře nákladů, zisků a návratnosti maloobchodní nabídky služeb v oblasti přenosu televizního signálu a jeho obsahu neměly tyto rozdíly v cenách za následek oslabení soutěžního postavení MEO.
13 Podle uvedeného orgánu musí být za účelem prokázání porušení čl. 102 druhého pododstavce písm. c) SFEU dáno, že eventuální diskriminace v oblasti cen skutečně může narušit hospodářskou soutěž na trhu tím, že dojde ke znevýhodnění v hospodářské soutěži jednoho nebo více vzájemně si konkurujících podniků ve srovnání s ostatními. Výklad, podle kterého vede jakékoli diskriminační chování ze strany podniku v dominantním postavení ipso facto k porušení čl. 102 druhého pododstavce písm. c) SFEU, je podle jeho názoru v rozporu s judikaturou Soudního dvora.
14 MEO podala proti rozhodnutí Úřadu pro hospodářskou soutěž o odložení věci ze dne 3. března 2016 k Tribunal da Concorrência, Regulação e Supervisão (Soud pro hospodářskou soutěž, regulaci a dohled, Portugalsko), předkládajícímu soudu žalobu, ve které tvrdila, že toto rozhodnutí je stiženo vadou nesprávného právního posouzení, neboť namísto toho, aby tento orgán posoudil kritérium znevýhodnění v hospodářské soutěži tak, jak je vykládán v judikatuře Soudního dvora, zkoumal, zda se jednalo o zásadní a vyčíslitelné narušení hospodářské soutěže. Podle názoru MEO však měl Úřad pro hospodářskou soutěž v souladu s uvedenou judikaturou přezkoumat, zda dotčené chování mohlo narušit hospodářskou soutěž.
15 Předkládající soud uvádí, že faktický monopol na relevantním trhu, který má sdružení GDP, v zásadě umožňuje dospět k závěru, že toto sdružení má dominantní postavení. Tento soud však rovněž uvádí, že existují indicie nasvědčující tomu, že poskytovatelé úplatných služeb v oblasti přenosu televizního signálu a jeho obsahu mají nicméně značný prostor pro vyjednávání se sdružením GDA.
16 Podle předkládajícího soudu je rozhodnutí o odložení věci ze dne 3. března 2016 založeno na skutečnosti, že rozdíl v cenách uplatňovaných sdružením GDA vůči společnosti MEO na straně jedné a společnosti NOS na straně druhé byl ve srovnání s průměrnými náklady nepatrný, takže tyto rozdíly nemohly ohrozit soutěžní postavení MEO a tato společnost byla schopna se s uvedeným rozdílem vyrovnat. Uvedený soud v tomto ohledu uvádí, že podíl společnosti MEO na trhu s nabídkami úplatných služeb v oblasti přenosu televizního signálu a jeho obsahu se během období, ve kterém sdružení GDA uplatňovalo rozdílné ceny vůči společnostem MEO a NOS, zvýšil.
17 V rámci projednávání věci v původním řízení společnost MEO poskytla číselné údaje týkající se celkových nákladů a průměrných nákladů na spotřebitele hrazených společnostmi MEO a NOS a také předložila číselné údaje týkající se jejích zisků a návratnosti v průběhu relevantního období, a sice v letech 2010 až 2013.
18 Podle předkládajícího soudu není vyloučeno, že z důvodu těchto rozdílných cen byla dotčena konkurenceschopnost společnosti MEO.
19 Podle tohoto soudu z judikatury Soudního dvora vyplývá, že některá diskriminační chování vůči obchodním partnerům mohou již ze své povahy způsobit soutěžní znevýhodnění. Z této judikatury kromě toho podle jeho názoru vyplývá, že v případě diskriminačních chování prvního rozhraní, která mají účinky na přímé konkurenty působící na témže relevantním trhu, stačí prokázat, že tato chování mohou narušit hospodářskou soutěž. Pokud jde o takovou diskriminaci na navazujícím trhu, jako je diskriminace, jež je předmětem věci v původním řízení, není a priori nutné konkrétně posuzovat ani účinky na soutěžní postavení dotčených podniků.
20 Soudní dvůr se však podle jeho názoru dosud jasně nevyjádřil k otázce relevantnosti konkrétních účinků na hospodářskou soutěž možného zneužití dominantního postavení s cílem určit, zda došlo ke „znevýhodnění v hospodářské soutěži“ ve smyslu čl. 102 druhého pododstavce písm. c) SFEU.
21 V tomto kontextu se Tribunal da Concorrência, Regulação e Supervisão (soud pro hospodářskou soutěž, regulaci a dohled, Portugalsko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Kdyby v sankčním řízení bylo přímo či nepřímo prokázáno, že podnik v dominantním postavení uplatňuje vůči jednomu z maloobchodních podniků diskriminační cenové praktiky, jejichž důsledkem by bylo znevýhodnění uvedeného podniku v porovnání s jeho konkurenty, musí být kvalifikace tohoto jednání jako ‚znevýhodnění v hospodářské soutěži‘ ve smyslu čl. 102 [druhého pododstavce] písm. c) SFEU založena i na dodatečném posouzení závažnosti, relevance nebo významu těchto účinků z hlediska soutěžního postavení dotčeného podniku nebo jeho konkurenceschopnosti, zejména v souvislosti se schopností vyrovnat rozdílné náklady vynaložené v rámci velkoobchodní nabídky?
2) Kdyby v sankčním řízení bylo přímo či nepřímo prokázáno, že diskriminační cenová praktika, kterou uplatňuje podnik v dominantním postavení, má ‚velmi omezený dopad‘ na náklady, jež vynaložil dotčený maloobchodní podnik, jakož i na příjmy a výnosy, jichž tento podnik dosáhl, je třeba mít na základě správného výkladu čl. 102 [druhého pododstavce] písm. c) SFEU a rozsudků [ze dne 15. března 2007, British Airways v. Komise (C‑95/04 P, EU:C:2007:166), a ze dne 9. září 2009, Clearstream v. Komise (T‑301/04, EU:T:2009:317)] za to, že neexistují žádné nepřímé důkazy o zneužití dominantního postavení a zakázaných praktikách?
3) Nebo tato pouhá okolnost nepostačuje k vyloučení možnosti považovat dotčené jednání pro účely čl. 102 [druhého pododstavce] písm. c) SFEU za zneužití dominantního postavení a za zakázanou praktiku a je relevantní pouze v okamžiku, kdy má být určena odpovědnost podniku, který se tohoto jednání dopustil, nebo sankce, která mu má být uložena?
4) Má být skutečnost, že s ohledem na čl. 102 [druhý pododstavec] písm. c) SFEU musí být [okolnost, na kterou se vztahuje toto ustanovení] takové povahy, aby mohla způsobit ‚znevýhodnění v hospodářské soutěži‘ [obchodním partnerům], vykládána v tom smyslu, že vyjadřuje požadavek, aby výhoda plynoucí z diskriminace odpovídala určitému minimálnímu procentnímu podílu nákladové struktury dotčeného podniku?
5) Má být skutečnost, že s ohledem na čl. 102 [druhý pododstavec] písm. c) SFEU musí být [okolnost, na kterou se vztahuje toto ustanovení] takové povahy, aby mohla způsobit ‚znevýhodnění v hospodářské soutěži‘ [obchodním partnerům], vykládána v tom smyslu, že vyjadřuje požadavek, aby výhoda plynoucí z diskriminace odpovídala určitému minimálnímu rozdílu mezi průměrnými náklady, jež vynaložily soutěžící podniky v rámci dotčené velkoobchodní nabídky?
6) Může být skutečnost, že s ohledem na čl. 102 [druhý pododstavec] písm. c) SFEU musí být [okolnost, na kterou se vztahuje toto ustanovení] takové povahy, aby mohla způsobit ‚znevýhodnění v hospodářské soutěži‘ [obchodním partnerům], vykládána v tom smyslu, že vyjadřuje požadavek, aby výhoda plynoucí z diskriminace v rámci dotčeného trhu a dotčené služby odpovídala hodnotám, které jsou vyšší než rozdíly uvedené v tabulkách 5 až 7 [uvedené v projednávané žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce], za účelem kvalifikace dotčeného jednání jako zakázané praktiky?
7) V případě kladné odpovědi na čtvrtou, pátou nebo šestou otázku, jakým způsobem má být stanovena uvedená minimální prahová hodnota relevantnosti znevýhodnění v souvislosti s nákladovou strukturou nebo s průměrnými náklady, jež vynaložily soutěžící podniky na dotčeném maloobchodním trhu?
8) Bude-li tato minimální prahová hodnota stanovena, umožňuje nedosažení této hodnoty v jednotlivých jednoletých obdobích vyvrátit domněnku vyplývající z rozsudku [ze dne 9. září 2009, Clearstream v. Komise (T‑301/04, EU:T:2009:317)], podle níž je třeba mít za to, že použití, vůči obchodnímu partnerovi, rozdílných cen za rovnocenné služby, a to nepřetržitě v průběhu pěti let a podnikem majícím faktický monopol na předcházejícím trhu, nemohlo nezpůsobit soutěžní znevýhodnění téhož partnera?“
K předběžným otázkám
22 Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda musí být pojem „znevýhodnění v hospodářské soutěži“ ve smyslu čl. 102 druhého pododstavce písm. c) SFEU vykládán v tom smyslu, že vyjadřuje požadavek, aby bylo provedeno posouzení konkrétních účinků uplatňování rozdílných cen podnikem v dominantním postavení na soutěžní postavení podniku, který je tím dotčen, a případně, zda je třeba přihlížet k závažnosti uvedených účinků.
23 Podle čl. 102 prvního a druhého pododstavce písm. c) SFEU je zakázáno, aby podniky, které mají dominantní postavení na vnitřním trhu nebo jeho podstatné části, uplatňovaly rozdílné podmínky vůči obchodním partnerům při plnění stejné povahy, čímž jsou někteří partneři znevýhodňováni v hospodářské soutěži, pokud to může ovlivnit obchod mezi členskými státy.
24 Podle judikatury Soudního dvora má zvláštní zákaz diskriminace stanovený v čl. 102 druhém pododstavci písm. c) SFEU za cíl zajistit, aby na vnitřním trhu nebyla narušována hospodářská soutěž. Obchodní chování podniku v dominantním postavení nesmí narušovat hospodářskou soutěž na předcházejícím nebo navazujícím trhu, tzn. hospodářskou soutěž mezi dodavateli nebo mezi odběrateli tohoto podniku. Smluvní partneři uvedeného podniku nesmí být v soutěži mezi sebou zvýhodňováni ani znevýhodňováni (rozsudek ze dne 15. března 2007, British Airways v. Komise, C‑95/04 P, EU:C:2007:166, bod 143). Není proto nezbytné, aby zneužívající chování mělo účinky na soutěžní postavení samotného podniku v dominantním postavení na trhu, na němž působí, a ve vztahu k jeho případným vlastním konkurentům.
25 Proto, aby byly splněny podmínky použití čl. 102 druhého pododstavce písm. c) SFEU, je třeba zjistit, že chování podniku v dominantním postavení na trhu je nejen diskriminační, ale i směřuje k narušení tohoto soutěžního vztahu, tzn. k narušení soutěžního postavení jedněch obchodních partnerů tohoto podniku ve vztahu k druhým (rozsudek Soudního dvora ze dne 15. března 2007, British Airways v. Komise, C‑95/04 P, EU:C:2007:166, bod 144 a citovaná judikatura).
26 Pro účely zjištění, zda diskriminace v oblasti cen uplatňovaná podnikem v dominantním postavení vůči jeho obchodním partnerům může narušit hospodářskou soutěž na navazujícím trhu, jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 63 svého stanoviska, pouhá existence okamžitého znevýhodnění týkajícího se subjektů, kterým byly uloženy vyšší ceny ve srovnání s cenami uplatňovanými vůči jejich konkurentům za rovnocenné plnění, však neznamená, že hospodářská soutěž je nebo by mohla být narušena.
27 Pouze pokud chování podniku v dominantním postavení směřuje z hlediska celkových okolností projednávaného případu k narušení hospodářské soutěže mezi těmito obchodními partnery, může být diskriminace obchodních partnerů, kteří se nacházejí v soutěžním vztahu, považována za zneužívající. V takové situaci však nelze požadovat, aby byl dodatečně podán důkaz skutečného a kvantifikovatelného zhoršení soutěžního postavení jednotlivých obchodních partnerů (rozsudek ze dne 15. března 2007, British Airways v. Komise, C‑95/04 P, EU:C:2007:166, bod 145).
28 Jak tedy uvedl generální advokát v bodě 86 svého stanoviska, je třeba provést posouzení všech relevantních okolností, aby bylo možné určit, zda diskriminace v oblasti cen má nebo může mít za následek znevýhodnění v hospodářské soutěži ve smyslu čl. 102 druhého pododstavce písm. c) SFEU.
29 Pokud jde o otázku, zda je pro účely použití čl. 102 druhého pododstavce písm. c) SFEU třeba přihlížet k závažnosti případného znevýhodnění v hospodářské soutěži, je třeba uvést, že stanovení prahu citlivosti (prahové hodnoty de minimis) za účelem určení zneužití dominantního postavení není opodstatněné (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. října 2015, Post Danmark, C‑23/14, EU:C:2015:651, bod 73).
30 Diskriminace v oblasti cen ve smyslu čl. 102 druhého pododstavce písm. c) SFEU musí mít dopad na zájmy subjektu, vůči kterému byly uplatňovány vyšší ceny ve srovnání s jeho konkurenty, aby tato diskriminace mohla způsobit znevýhodnění v hospodářské soutěži.
31 Úřad pro hospodářskou soutěž nebo příslušný vnitrostátní soud jsou při konkrétním přezkumu uvedeném v bodě 28 tohoto rozsudku povinny zohlednit všechny okolnosti případu, který je mu předložen. Takový orgán nebo soud může v této souvislosti posoudit dominantní postavení podniku, vyjednávací sílu, pokud jde o ceny, podmínky a způsoby poskytnutí předmětných slev, jejich dobu trvání a výši, jakož i případnou existenci strategie směřující k vyloučení z navazujícího trhu jednoho ze svých obchodních partnerů, který je přinejmenším stejně výkonný jako jeho konkurenti (viz obdobně rozsudek ze dne 6. září 2017, Intel v. Komise, C‑413/14 P, EU:C:2017:632, bod 139 a citovaná judikatura).
32 Pokud jde v projednávané věci zaprvé o dominantní postavení a vyjednávací sílu ohledně stanovení cen na navazujícím trhu, ze spisu předloženého Soudnímu dvoru vyplývá, že společnost MEO a společnost NOS jsou hlavními zákazníky sdružení GDA. V tomto ohledu předkládající soud poukazuje na to, že existují důkazy, podle nichž mají určitou vyjednávací sílu vůči sdružení GDA.
33 Ze skutečností předložených Soudnímu dvoru dále vyplývá, že tvorba cen sdružením GDA je podmíněna zákonem, který ukládá smluvním stranám, aby v případě, že nedojde k dohodě, využily rozhodčího řízení, přestože předkládajícímu soudu přísluší ověřit, zda tomu tak je. V takové situaci a jak tomu bylo, a to v každém případě od určitého okamžiku během období dotčeného ve věci v původním řízení – pokud jde o ceny uplatňované vůči společnosti MEO, sdružení GDA pouze uplatňovalo ceny stanovené rozhodčím nálezem.
34 Zadruhé, pokud jde o dobu trvání uplatňování cen a jejich výši, které jsou dotčeny ve věci v původním řízení, předkládající soud uvádí, že rozdílné ceny byly uplatňovány mezi lety 2010 až 2013. Pokud jde dále o částky, které společnost MEO hradila každý rok sdružení GDA, z údajů obsažených v rozhodnutí Úřadu pro hospodářskou soutěž o odložení věci ze dne 3. března 2016, jejichž správnost může být ověřena předkládajícím soudem, vyplývá, že uvedené částky představovaly relativně nízké procento celkových nákladů, které společnost MEO vynaložila v rámci své maloobchodní nabídky předplaceného přístupu k televiznímu signálu a v této souvislosti měla rozdílnost cen nepatrný vliv na zisky společnosti MEO. Jak ale uvedl generální advokát v bodě 104 svého stanoviska, pokud dopad rozdílných cen na náklady subjektu, který má za to, že byl poškozen, nebo i na výnosnost a zisky tohoto subjektu, není významný, lze z toho případně vyvodit, že tato rozdílnost cen nemůže mít žádný vliv na soutěžní postavení tohoto subjektu.
35 Zatřetí je třeba uvést, že v takové situaci, jako je situace, jež je předmětem věci v původním řízení, kdy se uplatňování rozdílných cen týká pouze navazujícího trhu, podnik v dominantním postavení v zásadě nemá žádný zájem na tom, aby na navazujícím trhu vyloučil některého ze svých obchodních partnerů z trhu. V každém případě spis předložený Soudnímu dvoru neobsahuje žádný důkaz o tom, že by sdružení GDA sledovalo takový cíl.
36 Ve světle všech předchozích úvah předkládajícímu soudu přísluší určit, zda rozdílnost cen dotčená ve věci v původním řízení mohla způsobit znevýhodnění v hospodářské soutěži vůči společnosti MEO.
37 Vzhledem k výše uvedenému je třeba na položené otázky odpovědět tak, že pojem „znevýhodnění v hospodářské soutěži“ ve smyslu čl. 102 druhého pododstavce písm. c) SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že se v případě, že podnik v dominantním postavení uplatňuje diskriminační ceny vůči obchodním partnerům na navazujícím trhu, vztahuje na situaci, kdy toto chování může mít za následek narušení hospodářské soutěže mezi těmito obchodními partnery. Konstatování takového „znevýhodnění v hospodářské soutěži“ nevyžaduje důkaz skutečného a kvantifikovaného zhoršení soutěžního postavení, ale musí se opírat o posouzení všech relevantních okolností případu, které umožňuje dospět k závěru, že uvedené chování má vliv na náklady, zisky nebo na jiný relevantní zájem jednoho nebo více z těchto partnerů, takže toto chování může mít vliv na uvedené postavení.
K nákladům řízení
38 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:
Pojem „znevýhodnění v hospodářské soutěži“ ve smyslu čl. 102 druhého pododstavce písm. c) SFEU musí být vykládán v tom smyslu, že se v případě, že podnik v dominantním postavení uplatňuje diskriminační ceny vůči obchodním partnerům na navazujícím trhu, vztahuje na situaci, kdy toto chování může mít za následek narušení hospodářské soutěže mezi těmito obchodními partnery. Konstatování takového „znevýhodnění v hospodářské soutěži“ nevyžaduje důkaz skutečného a kvantifikovaného zhoršení soutěžního postavení, ale musí se opírat o posouzení všech relevantních okolností případu, které umožňuje dospět k závěru, že uvedené chování má vliv na náklady, zisky nebo na jiný relevantní zájem jednoho nebo více z těchto partnerů, takže toto chování může mít vliv na uvedené postavení.
Podpisy.