ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE

(třetí senát)

24. dubna 2013

Věc F‑73/11

CB

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Úředníci – Otevřené výběrové řízení – Oznámení o výběrovém řízení EPSO/AD/181/10 – Nepřipuštění k účasti na hodnotících zkouškách“

Předmět:      Žaloba podaná na základě článku 270 SFEU, použitelného na smlouvu o ESAE podle jejího článku 106a, kterou se CB domáhá zrušení rozhodnutí výběrové komise v rámci otevřeného výběrového řízení EPSO/AD/181/10, které bylo oznámeno dopisem Evropského úřadu pro výběr personálu (EPSO) ze dne 20. srpna 2010 a potvrzeno po přezkoumání a kterým mu byl odmítnut přístup k hodnotícím zkouškám v rámci uvedeného výběrového řízení

Rozhodnutí:      Žaloba se zamítá. Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí polovinu nákladů řízení vynaložených CB. CB ponese polovinu vlastních nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Úředníci – Výběrové řízení – Výběrové řízení na základě kvalifikačních předpokladů a zkoušek – Podmínky pro připuštění – Předložené diplomy nebo osvědčení o odborné praxi – Posouzení výběrovou komisí – Soudní přezkum – Meze

(Služební řád, článek 27; příloha III článek 5)

2.      Úředníci – Výběrové řízení – Organizace – Podmínky pro připuštění a pravidla – Posuzovací pravomoc orgánu oprávněného ke jmenování – Výběrové řízení vyznačující se hojnou účastí – Použití předvýběrových testů – Ověření, zda byly splněny podmínky pro připuštění stanovené v oznámení o výběrovém řízení – Rozhodnutí o vyloučení vydané po předvýběrových testech – Přípustnost

(Služební řád, příloha III články 4 a 5)

3.      Úředníci – Výběrové řízení – Hodnocení způsobilosti kandidátů – Způsob zohledňování počtu publikací

(Služební řád, příloha III článek 5)

1.      Oznámení o výběrovém řízení se může omezit na pouhé převzetí obecné formulace, aniž by upřesňovalo stupeň zkušeností požadovaných pro obsazované pracovní místo, a ponechat tedy na výběrové komisi odpovědnost, aby v každém konkrétním případu posoudila, zda kvalifikační předpoklady a diplomy, stejně jako odborná praxe uplatňovaná každým uchazečem odpovídají stupni vyžadovanému služebním řádem, a tedy oznámením o výběrovém řízení, pro výkon služebních povinností spadajících do kategorie, které se toto oznámení týká.

V tomto ohledu je výběrová komise nadána diskreční pravomocí při posuzování předchozí odborné praxe kandidátů, a to jak ohledně jejího charakteru a délky, tak i ohledně rozsahu, v jakém případně souvisí s požadavky na obsazované pracovní místo. V rámci přezkumu legality se musí unijní soud omezit na ověření toho, zda výkon diskreční pravomoci výběrové komise nebyl stižen vadou spočívající ve zjevně nesprávném posouzení.

V případě oznámení o výběrovém řízení, v kterém je uvedeno, že odborná praxe v oblasti vyjednávání na mezinárodní úrovni by byla výhodou při výběru kandidátů vzhledem k povaze služebních povinností na obsazovaných pracovních místech, kterých se toto oznámení o výběrovém řízení týká, a to zejména proto, že tyto služební povinnosti mohou zahrnovat účast na vyjednávání mezi Unií a třetími zeměmi nebo mezinárodními organizacemi, smí výběrová komise v mezích své široké posuzovací pravomoci chápat tuto výhodu tak, že se týká pouze vyjednávání na mezinárodní úrovni v rámci veřejného sektoru, aniž tím poruší oznámení o výběrovém řízení. Skutečnost, že je zohledňována pouze takováto praxe, nelze v tomto ohledu kvalifikovat jako zjevně nesprávné posouzení.

Výběrová komise dále nemůže pro účely výběru kandidátů zohlednit tutéž práci určitého kandidáta dvakrát. Výběrová komise má totiž za cíl, aby byli připuštěni co nejschopnější kandidáti, což předpokládá, že mají mít zejména co nejvíce zkušeností. Pokud by tedy byl připuštěn kandidát, jehož práce byla počítána dvakrát nebo i vícekrát, a kandidáti s mnohem více zkušenostmi, jež byly počítány jen jednou, by byli vyloučeni, byla by taková situace v rozporu s cílem článku 27 služebního řádu.

(viz body 42 až 44, 52, 63 a 74)

Odkazy:

Soudní dvůr: 14. června 1972, Marcato v. Komise, 44/71, bod 14; 12. července 1989, Belardinelli a další v. Soudní dvůr, 225/87, body 13 a 14

Soud prvního stupně: 12. června 1997, Carbajo Ferrero v. Parlament, T‑237/95, bod 48; 21. listopadu 2000, Carrasco Benítez v. Komise, T‑214/99, bod 70; 28. listopadu 2002, Pujals Gomis v. Komise, T‑332/01, body 39 a 40; 31. ledna 2006, Giulietti v. Komise, T‑293/03, body 64 a 65

2.      Orgán oprávněný ke jmenování je nadán širokou posuzovací pravomocí při určování podmínek a pravidel organizace výběrového řízení a unijní soud tuto volbu může zneplatnit pouze tehdy, pokud nebyly respektovány meze této pravomoci.

V rámci této široké posuzovací pravomoci může uvedený orgán při organizaci obecného výběrového řízení v oznámení o tomto výběrovém řízení stanovit první fázi předběžného výběru kandidátů výběrovou komisí za účelem výběru pouze těch kandidátů, kteří mají v dotyčné oblasti kvalifikaci požadovanou pro účast ve výběrovém řízení, aby tak bylo vyhověno požadavkům racionální organizace výběrového řízení v souladu se zásadou řádné správy.

V tomto kontextu, zejména ve výběrových řízeních vyznačujících se hojnou účastí, je postup spočívající v tom, že se ověří až po předvýběrových testech, zda kandidáti splňují konkrétní podmínky účasti ve výběrovém řízení, v souladu s články 4 a 5 přílohy III služebního řádu a se zájmem orgánu disponovat pro účast na zkouškách výběrového řízení pouze účastníky splňujícími tyto podmínky, jakož i se zásadou řádné správy.

(viz body 81 až 83)

Odkazy:

Soud prvního stupně: 26. října 2004, Falcone v. Komise, T‑207/02, body 38 až 40

3.      V souvislosti s udělováním bodů výběrovou komisí kandidátům za jejich publikace platí, že může-li výběrová komise udělit nejvýše čtyři body, nelze postupovat tak, že by počet bodů udělených výběrovou komisí matematicky souvisel s počtem stran a počtem publikací.

(viz bod 94)