ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého rozšířeného senátu)

23. března 2022(*)

„Veřejná služba – Úředníci – Disciplinární sankce – Důtka – Článek 21a služebního řádu – Nesprávné posouzení“

Ve věci T‑757/20,

OT, zastoupená C. Bernard-Glanzem a S. Rodriguesem, advokáty,

žalobkyně,

proti

Evropskému parlamentu, zastoupenému I. Lázaro Betancorem a M. Windisch, jako zmocněnci,

žalovanému,

jejímž předmětem je návrh podaný na základě článku 270 SFEU a znějící na zrušení rozhodnutí Parlamentu ze dne 19. prosince 2019, kterým byla žalobkyni uložena důtka,

TRIBUNÁL (čtvrtý rozšířený senát),

ve složení S. Gervasoni, předseda, L. Madise, P. Nihoul (zpravodaj), R. Frendo a J. Martín y Pérez de Nanclares, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: H. Eriksson, radová,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 26. listopadu 2021,

vydává tento

Rozsudek

I.      Skutečnosti předcházející sporu

1        Spor se týká žalobkyně, OT, úřednice Evropského parlamentu, které Parlament uložil důtku za to, že podepsala dvě nóty připouštějící použití jednacího řízení bez předchozího zveřejnění v rámci Evropského podpůrného úřadu pro otázky azylu (EASO).

A.      EASO

2        EASO, jehož sídlo je ve Vallettě (Malta), byl zřízen nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 439/2010 ze dne 19. května 2010 (Úř. věst. 2010, L 132, s. 11) za účelem přispění ke zlepšení provádění společného evropského azylového systému (SEAS), posílení praktické spolupráce v oblasti azylu mezi členskými státy a operativní podpory členským státům, jejichž azylové a přijímací systémy podléhají zvláštním tlakům, nebo koordinování poskytování této podpory. Od roku 2015 poskytuje EASO mimo jiné podporu Řecku v souvislosti s migrační krizí.

3        V rozhodné době byl EASO rozdělen na tři oddělení: oddělení „Podpora v záležitostech azylu“ (DAS), oddělení „Operace“ (DOP) a oddělení „Administrativa“ (DOA). Poslední oddělení mělo odbor „Finance“ a odbor „Veřejné zakázky“.

B.      Postavení žalobkyně v rámci EASO

4        Od dubna do října 2016 byla žalobkyně, úřednice Parlamentu od roku 2004, přidělena v zájmu služby k EASO.

5        Dne 1. listopadu 2016 zahájila u Parlamentu čerpání pracovního volna z osobních důvodů a nastoupila u EASO jako dočasný zaměstnanec v postavení vedoucí oddělení „Podpora v záležitostech azylu“.

6        Od května 2017 žalobkyně kromě toho zajišťovala spolu s vedoucím oddělení „Administrativa“ každodenní řízení oddělení „Operace“, jehož vedoucí, A, byla nepřítomná z důvodu nemoci.

7        Dne 16. července 2017 byla žalobkyně, nadále vedoucí oddělení „Podpora v záležitostech azylu“, jmenována vedoucí oddělení „Operace“ ad interim a tuto funkci vykonávala až do svého odstoupení dne 31. července 2018.

8        Dne 1. září 2018 se žalobkyně znovu ujala svých funkcí v Parlamentu.

C.      Sporné poznámky

9        V říjnu 2016 po dohodě s řeckými orgány EASO rozhodl o přesunu přijímacích a identifikačních středisek, které řídil spolu s řeckou azylovou službou, mimo uprchlické tábory (hotspots) v Mórii (Lesbos, Řecko) a Vialu (Chios, Řecko).

10      Dne 22. února 2017 podepsala A „nótu o výjimce“, z níž vyplývalo, že budova určená k poskytování služeb EASO bude pronajata na tři roky společnosti, která rovněž provádí renovační a stavební práce. Náklady na plnění, včetně údržby, byly odhadnuty na 351 120 eur.

11      Bod 1 uvedené nóty vysvětloval, že v uprchlických táborech vypukly nepokoje a stávky, které představovaly bezpečnostní problémy pro pracovníky těchto táborů a vedly k přerušení tam vykonávaných činností, a že v důsledku toho několik členských států požádalo o přesun odborníků mimo uvedené tábory s tím, že v opačném případě je odvolají. Řecká vláda se k této žádosti připojila.

12      Bod 2 nóty dále uváděl následující:

„Z důvodu časového omezení se považuje za nezbytné podepsat smlouvu bez řádného zadávacího řízení.“

13      Dne 11. května 2017 podepsala žalobkyně jako vedoucí oddělení „Podpora v záležitostech azylu“ první dodatek k uvedené nótě (dále jen „nóta ze dne 11. května 2017“), a to na pronájem stejných budov téže osobě na čtyři roky a provedení dodatečných prací, včetně výstavby dvanácti dodatečných pracovních prostor. Náklady na plnění byly tentokrát odhadnuty na 655 609,85 eur.

14      Volba řízení byla odůvodněna stejným způsobem jako v nótě podepsané A dne 22. února 2017.

15      Dne 11. června 2017 žalobkyně mimo jiné podepsala jako vedoucí oddělení „Operace“ ad interim nótu (dále jen „nóta ze dne 11. června 2017“) o pronájmu budovy jedné společnosti na ostrově Chios na dobu čtyř let, jakož i o provedení stavebních prací v této budově. Částka plnění byla stanovena na 1 040 609,85 eur.

16      Situace odůvodňující tuto nótu byla popsána stejnými slovy jako v nótách ze dne 22. února a 11. května 2017.

17      V bodě 2 nóty ze dne 11. června 2017 bylo uvedeno, že ve spolupráci s řeckými orgány bylo identifikováno šest budov, ale že vybraná budova byla považována za nejvhodnější zejména z důvodu jejího umístění a velikosti.

18      Nóta ze dne 11. června 2017 v bodě 4 dodává následující:

„Z důvodu časového omezení a naléhavosti problému se považuje za nezbytné podepsání smlouvy bez řádného zadávacího řízení.

Přímé uzavření smlouvy o budovách bylo určeno jistým počtem faktorů, jako jsou bezpečnostní aspekty, nutnost zajistit kontinuitu činností, umístění stávajících budov na ostrově Chios, místní společenská přijatelnost a především žádost řeckých orgánů. Tyto požadavky předurčily přímé zadání zakázky na nájemní smlouvu, které z toho vyplynulo.“

19      Nájemní smlouvy na budovy na ostrovech Lesbos a Chios byly podepsány dne 16. června a 10. srpna 2017.

D.      Vyšetřování úřadem OLAF

20      Dne 6. června 2017 zahájil Úřad pro boj proti podvodům (OLAF) vyšetřování proti výkonnému řediteli EASO, které se týkalo nedodržení pravidel pro zadávání veřejných zakázek, pravidel pro přijímací řízení, pravidel týkajících se ochrany údajů a zákazu obtěžování.

21      Dopisem ze dne 5. prosince 2017 byla žalobkyně informována, že vyšetřování OLAF bylo rozšířeno i na další osoby, včetně jí samotné.

22      Dne 19. února 2018 byla žalobkyně vyslechnuta OLAF na základě čl. 9 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném OLAF a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. 2013, L 248, s. 1).

23      Dne 27. července 2018 byla žalobkyně vyzvána, aby předložila připomínky ke shrnutí skutkových okolností vypracovanému OLAF v souladu s čl. 9 odst. 4 nařízení č. 883/2013, což učinila v dopise ze dne 17. srpna 2018.

24      Dopisem ze dne 28. listopadu 2018 předal OLAF v souladu s čl. 11 odst. 1 a 4 nařízení č. 883/2013 generálnímu tajemníkovi Parlamentu doporučení zahájit disciplinární řízení proti, zejména, žalobkyni z důvodu nesplnění povinností stanovených v článcích 21 a 21a služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“).

25      Ze shrnutí skutkových okolností OLAF předaného žalobkyni dne 27. července 2018 vyplývá, že jí bylo zejména vytýkáno, že se podílela na řízeních, která nerespektovala pravidla o veřejných zakázkách, zaprvé tím, že byla použita výjimečná řízení založená na naléhavosti, zatímco mezi rozhodnutím o pronájmu dotyčných budov a uzavřením smluv uplynulo osm a deset měsíců, a zadruhé tím, že nebyla provedena náležitá studie trhu.

26      OLAF kromě toho konstatoval, že v případě budovy na ostrově Lesbos náklady odhadované v srpnu 2017 dosahovaly výše 811 478 eur, ačkoli prozatímní rozpočet v únoru 2017 dosahoval výše 351 120 eur, a v případě budovy na ostrově Chios byl vynaložen neoprávněný výdaj ve výši alespoň 85 000 eur.

E.      Disciplinární řízení

27      Dopisem ze dne 4. února 2019 informoval generální tajemník Parlamentu žalobkyni, že v návaznosti na doporučení OLAF rozhodl v souladu s články 1 a 2 přílohy IX služebního řádu a čl. 2 obecných prováděcích ustanovení ze dne 18. května 2004 o disciplinárních řízeních a správních vyšetřováních (dále jen „obecná prováděcí ustanovení“) o zahájení správního vyšetřování vůči ní z důvodu případného nesplnění povinnosti oznámit závažné nesrovnalosti a vážná pochybení za období, po které byla přidělena k EASO, která pro ni vyplývá z článku 21a služebního řádu.

28      Dne 7. března 2019 byla žalobkyně vyslechnuta osobami určenými generálním tajemníkem Parlamentu k vedení správního vyšetřování.

29      Dne 29. března 2019 zaslala žalobkyně vyšetřovatelům doplňující připomínky ke svému vyjádření ze dne 7. března 2019.

30      Dne 7. června 2019 vyšetřovatelé Parlamentu vypracovali v souladu s čl. 2 odst. 3 obecných prováděcích ustanovení zprávu o ukončení správního vyšetřování, ve které měli za to, že žalobkyně porušila článek 21a služebního řádu, když svým nadřízeným nebo příslušným orgánům neoznámila nedodržení finančních pravidel pro podpis dvou smluv týkajících se budov na ostrovech Lesbos a Chios. Nedodržení finančních pravidel bylo dvojí: zaprvé „použití výjimečných postupů nebylo vyžadováno z důvodu času, který měla Agentura k dispozici a který jí umožňoval provést běžný postup“, a zadruhé „nebyl proveden žádný skutečný průzkum místního trhu, což vedlo ke sporným rozhodnutím“. Vyšetřovatelé měli rovněž za to, že žalobkyně jako zkušený úředník, vzděláním právník, věděla nebo měla vědět, že finanční pravidla nebyla dodržena.

31      Dopisem ze dne 18. června 2019 Parlament v souladu s čl. 2 odst. 2 přílohy IX služebního řádu a čl. 2 odst. 3 obecných prováděcích ustanovení zaslal tuto zprávu žalobkyni a informoval ji, že generální tajemník Parlamentu se rozhodl před zahájením jakéhokoli disciplinárního řízení přistoupit k vyslechnutí v souladu s čl. 3 odst. 1 přílohy IX služebního řádu a článku 3 obecných prováděcích ustanovení.

32      E-mailem ze dne 9. července 2019 žalobkyně sdělila své připomínky ke zprávě z vyšetřování.

33      Dne 10. července 2019 byla žalobkyně vyslechnuta generálním ředitelem pro personál na základě čl. 3 odst. 1 přílohy IX služebního řádu a článku 3 obecných prováděcích ustanovení.

34      Dopisem ze dne 8. listopadu 2019 informoval generální tajemník Parlamentu žalobkyni o svém rozhodnutí neobrátit se na disciplinární komisi vzhledem k tomu, že „je třeba vzít v úvahu jak obzvláště obtížné podmínky, za kterých vykonáv[ala] [svou] funkci v kontextu humanitární krize na řeckých ostrovech, která na provozní úrovni vyžadovala okamžité reakce, tak i skutečnost, že se zapojila až na konci obou dotčených řízení, konkrétně jeden a dva měsíce před jejich ukončením“. Kromě toho ji informoval, že má nicméně v úmyslu uložit jí důtku, protože neinformovala své nadřízené nebo příslušné orgány o případech nedodržení finančního nařízení a nesplnila tak povinnosti vyplývající z článku 21a služebního řádu. V důsledku toho ji vyzval, aby mu předložila případné připomínky v souladu s článkem 11 přílohy IX služebního řádu.

35      E-mailem ze dne 22. listopadu 2019 žalobkyně předala své připomínky generálnímu tajemníkovi Parlamentu.

36      Rozhodnutím ze dne 19. prosince 2019 (dále jen „napadené rozhodnutí“), které bylo oznámeno dopisem ze dne 9. ledna 2020, uložil generální tajemník Parlamentu žalobkyni důtku, protože „neoznámila svým nadřízeným nebo příslušným orgánům případy porušení finančního nařízení, které se týkají porušení článku 21a služebního řádu“.

37      Dopis, kterým bylo toto rozhodnutí sděleno žalobkyni, uváděl následující:

„Před přijetím rozhodnutí jsem kromě všech skutečností obsažených ve spise velmi pozorně analyzoval ty, které jste uvedla v dopise ze dne 22. listopadu, v němž jste trvala na zvláštním kontextu vyznačujícím se naléhavostí spojenou s humanitární krizí v průběhu Vaší mise u EASO. Z tohoto titulu jste zmiňovala zejména velmi běžné využívání výjimečných postupů pro zadávání veřejných zakázek v tomto kontextu a skutečnost, že jste od Vašich kolegů pověřených veřejnými zakázkami a operacemi obdržela ujištění, že vše je v souladu s požadavky stanovenými právními předpisy. Rovněž jsem zaznamenal, že podle Vás byly Vaše zásahy do spisů omezené a že Vaše pracovní zatížení bylo tehdy velmi významné.

Z tohoto důvodu jsem rozhodl o této sankci, která má slabou závažnost s ohledem na skutečnosti, které jsou Vám vytýkány, přičemž jsem plně zohlednil zaprvé obzvláště obtížné podmínky, za kterých jste se ujímala funkce, a zadruhé skutečnost, že jste se do řízení zapojila až na jejich konci a nemůžete tedy být činěna odpovědnou za počáteční rozhodnutí týkající se zadání zakázek. Nakonec jsem zohlednil, že Vaše činnost ve službách Evropského parlamentu byla jinak bezúhonná.“

38      Dne 10. dubna 2020 podala žalobkyně na základě čl. 90 odst. 2 služebního řádu proti napadenému rozhodnutí stížnost.

39      Rozhodnutím ze dne 15. září 2020 (dále jen „rozhodnutí o zamítnutí stížnosti“), které bylo žalobkyni oznámeno téhož dne, předseda Parlamentu stížnost zamítl.

40      V rozhodnutí o zamítnutí stížnosti předseda Parlamentu uvedl následující:

„[v]yplývá ze spisu, a zejména z prohlášení učiněných Vaší klientkou, že prováděla obecné pokyny ke zpracování finančních spisů, spojené s její funkcí, které jí byly předloženy, aniž by se jimi zabývala po obsahové stránce, protože použití výjimečných postupů bylo systematické. Navíc Vaše klientka prohlásila, že se cítila svými nadřízenými nucena dokončit práci zahájenou jejími kolegy, že výkonný ředitel naléhal a důrazně trval na provedení projektů do září 2017 a že chtěl postupy urychlit za každou cenu. Z toho vyplývá, že existence pokynů ve smyslu článku 21a služebního řádu je prokázána.

[V]aše klientka, vzděláním právník, si měla při výkladu článku 104 finančního nařízení (nařízení č. 966/2012) a čl. 134 odst. 1 písm. c) prováděcích pravidel k finančnímu nařízení platných v rozhodné době (nařízení č. 1268/2012) být vědoma nesrovnalostí a důsledků, k nimž tyto nesrovnalosti mohly vést. Jako právník měla znát zásadu výkladu právních textů, podle které je třeba výjimky z obecných pravidel vykládat restriktivně. Článek 104 finančního nařízení je přitom třeba vykládat ve spojení s výše uvedeným čl. 134 odst. 1 písm. c) prováděcích pravidel, který obsahuje znění – „pokud z mimořádně naléhavých důvodů způsobených nepředvídatelnými událostmi“, – což mělo Vaši klientku upozornit, a to tím spíše, že věděla o existenci 36 nót o výjimce v roce 2016, což prokazuje systematické používání obtížně slučitelné se zněním obou výše uvedených ustanovení.

[…]“

II.    Řízení a návrhová žádání účastníků řízení

41      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 21. prosince 2020 podala žalobkyně projednávanou žalobu.

42      Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 21. ledna 2021 žalobkyně podala žádost směřující k získání anonymity. Soud této žádosti vyhověl rozhodnutím ze dne 4. února 2021.

43      Žalobní odpověď byla předložena 24. března, replika 7. května a duplika 21. června 2021.

44      Na návrh čtvrtého senátu Tribunál podle článku 28 svého jednacího řádu rozhodl, že věc předá k projednání a rozhodnutí rozšířenému soudnímu kolegiu.

45      Na návrh soudce zpravodaje rozhodl Tribunál (čtvrtý senát) o zahájení ústní části řízení.

46      Dopisy ze dne 9. srpna, 14. října a 10. listopadu 2021 vyzval Tribunál (čtvrtý senát) na návrh soudce zpravodaje v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 89 jednacího řádu Parlament k předložení určitých dokumentů a položil otázky účastníkům řízení. Účastníci řízení odpověděli ve stanovené lhůtě.

47      Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na ústní otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném dne 26. listopadu 2021.

48      Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí, a v případě potřeby i rozhodnutí o zamítnutí stížnosti,

–        uložil Parlamentu náhradu nákladů řízení.

49      Parlament navrhuje, aby Tribunál:

–        zčásti žalobu odmítl jako nepřípustnou a zčásti ji zamítl jako neopodstatněnou;

–        podpůrně zamítl žalobu jako neopodstatněnou v plném rozsahu;

–        uložil žalobkyni náhradu veškerých nákladů řízení.

III. Právní otázky

A.      K předmětu sporu

50      V prvním bodě návrhových žádání se žalobkyně domáhá zrušení v rozsahu, v němž je to nezbytné, rozhodnutí o zamítnutí stížnosti.

51      Podle judikatury návrhová žádání, která formálně směřují ke zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, mají za účinek to, že je Tribunálu předložen akt, proti kterému byla stížnost podána, pokud jako taková nemají samostatný obsah (viz rozsudek ze dne 6. dubna 2006, Camós Grau v. Komise, T‑309/03, EU:T:2006:110, bod 43; viz rovněž rozsudek ze dne 13. července 2018, Curto v. Parlament, T‑275/17, EU:T:2018:479, bod 63 a citovaná judikatura).

52      V projednávané věci vzhledem k tomu, že rozhodnutím o zamítnutí stížnosti bylo pouze potvrzeno napadené rozhodnutí upřesněním důvodů na jeho podporu, je třeba konstatovat, že návrhová žádání směřující ke zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti nemají samostatný obsah, a není tudíž třeba o nich specificky rozhodovat. Při zkoumání legality napadeného rozhodnutí je však třeba zohlednit odůvodnění uvedené v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, neboť u tohoto odůvodnění se má za to, že splývá s odůvodněním napadeného rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. dubna 2019, Wattiau v. Parlament, T‑737/17, EU:T:2019:273, bod 43 a citovaná judikatura).

53      Do odůvodnění napadeného rozhodnutí patří rovněž úvahy uvedené v dopise ze dne 9. ledna 2020, kterým bylo toto rozhodnutí sděleno žalobkyni. Napadené rozhodnutí a průvodní dopis totiž pocházejí od generálního tajemníka Parlamentu a byly zaslány žalobkyni téhož dne.

B.      K uplatněným důvodům a argumentům

54      Žalobkyně uplatňuje dva žalobní důvody. První žalobní důvod vychází ze zjevně nesprávného posouzení a z porušení článku 21a služebního řádu a obsahuje tři části. Druhý vychází z nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o důvody, proč žalobkyně věděla nebo měla vědět, že byla porušena nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 Evropského parlamentu a Rady ze dne 25. října 2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst. 2012, L 298, s. 1, dále jen „finanční nařízení“) a nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012 ze dne 29. října 2012 o prováděcích pravidlech k nařízení č. 966/2012 (Úř. věst. 2012, L 362, s. 1, dále jen „prováděcí pravidla k finančnímu nařízení“).

1.      K povinnosti uvědomit nadřízené podle článku 21a služebního řádu

55      Článek 21a odst. 1 služebního řádu, který podle Parlamentu žalobkyně porušila, stanoví následující:

„1.      Úředník, který obdrží pokyny, které považuje za nesprávné nebo o kterých se domnívá, že by mohly vést k závažným obtížím, neprodleně uvědomí svého přímého nadřízeného, jenž na uvedenou informaci, byla-li předložena písemně, písemně odpoví. Potvrdí-li přímý nadřízený platnost pokynů a domnívá-li se úředník, že uvedené potvrzení nepředstavuje náležitou odpověď na příčiny jeho obav, obrátí se, s výhradou odstavce 2, s písemným dotazem na nejbližšího vyššího nadřízeného podle služební hierarchie. Potvrdí-li tento písemně uvedené pokyny, úředník je provede, pokud nejsou zjevně protiprávní nebo v rozporu s odpovídajícími bezpečnostními normami.

2.      Domnívá-li se přímý nadřízený, že pokyny musí být neprodleně provedeny, úředník je provede, pokud nejsou zjevně protiprávní nebo v rozporu s odpovídajícími bezpečnostními normami. Na žádost úředníka je přímý nadřízený povinen vydat uvedené pokyny písemně.

3.      Úředník, který své nadřízené uvědomí o pokynech, které považuje za nestandardní nebo o kterých se domnívá, že by mohly vést k závažným obtížím, nesmí utrpět z tohoto důvodu žádnou újmu.“

56      Odstavec 1 tohoto ustanovení zaprvé umožňuje úředníkovi, který obdržel příkaz, který se mu jeví jako protiprávní, vyhnout se tomuto příkazu dodržením postupu, který je v něm popsán, a zadruhé ukládá tomuto úředníkovi povinnost uvědomit své nadřízené o takovém pokynu v souladu s tímtéž postupem.

57      Právě o uvedený druhý aspekt článku 21a služebního řádu jde v projednávané věci.

2.      K obsahu disciplinárních rozhodnutí týkajících se porušení článku 21a služebního řádu

58      Je třeba připomenout, že čl. 41 odst. 2 písm. c) Listiny základních práv Evropské unie, článek 296 SFEU a čl. 25 druhý pododstavec služebního řádu mají za cíl zaprvé poskytnout dotyčné osobě dostatečné informace pro posouzení opodstatněnosti aktu nepříznivě zasahujícího do jejího právního postavení, a zadruhé umožnit soudní přezkum tohoto aktu (rozsudky ze dne 26. listopadu 1981, Michel v. Parlament, 195/80, EU:C:1981:284, bod 22, a ze dne 19. listopadu 2014, EH v. Komise, F‑42/14, EU:F:2014:250, bod 130).

59      Otázka, zda rozhodnutí, kterým se ukládá disciplinární sankce, splňuje tyto požadavky, musí být posuzována nejen s ohledem na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 19. května 1999, Connolly v. Komise, T‑34/96 a T‑163/96, EU:T:1999:102, bod 93, a ze dne 21. října 2015, AQ v. Komise, F‑57/14, EU:F:2015:122, F‑57/14, bod 113).

60      Podle judikatury není požadováno, aby orgán oprávněný ke jmenování (dále jen „OOJ“), který přijímá rozhodnutí v disciplinární oblasti, systematicky projednával všechny skutkové a právní otázky, které dotyčná osoba vznesla v průběhu řízení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 19. května 1999, Connolly v. Komise, T‑34/96 a T‑163/96, EU:T:1999:102, bod 93, a ze dne 30. května 2002, Onidi v. Komise, T‑197/00, EU:T:2002:135, bod 156). V opačném případě by totiž měla administrativa povinnost odpovědět na argumentaci úředníka, i když by jeho argumentace byla neomezená a postrádala jakoukoli relevanci.

61      Naproti tomu judikatura vyžaduje, aby OOJ v takovém rozhodnutí přesně uvedl skutečnosti zohledněné v neprospěch úředníka, jakož i úvahy, které jej vedly k výběru sankce, která byla uložena (rozsudek ze dne 21. října 2015, AQ v. Komise, F‑57/14, EU:F:2015:122, bod 113).

62      V případě, kdy porušení vytýkané úředníkovi spočívá v porušení článku 21a služebního řádu, ukládají pravidla připomenutá v bodech 58 až 61 výše OOJ povinnost uvést, v čem podle něj spočívá nesprávnost pokynu, o němž dotyčný úředník neuvědomil své nadřízené, a důvody, proč se mu takový pokyn měl zdát nesprávný, což zakládá povinnost o něm uvědomit nadřízené. Tyto skutečnosti totiž zakládají nesplnění povinnosti vytýkané úředníkovi.

63      Kromě toho musí OOJ v disciplinárním rozhodnutí uvést polehčující a přitěžující okolnosti, které odůvodňují výběr sankce, tak, aby soud mohl ověřit, je-li mu předložen návrh v tomto smyslu, že uvedené rozhodnutí není zjevně nepřiměřené ve vztahu k nesplnění povinnosti vytýkanému dotyčné osobě.

64      V případě neuvedení informací podle bodů 62 a 63 výše by dotčená osoba nemohla účinně vykonat své právo na obhajobu. V důsledku toho není ohledně dotčených otázek dostačující obecný odkaz na dokumenty disciplinárního řízení, které obsahují mnoho dalších skutečností.

3.      K prvnímu žalobnímu důvodu

65      První žalobní důvod obsahuje tři části, ve kterých žalobkyně tvrdí, že Parlament porušil článek 21a služebního řádu a dopustil se zjevně nesprávného posouzení, když měl za to, že žalobkyně obdržela pokyn ve smyslu uvedeného ustanovení (první část), když měl za to, že žalobkyně věděla nebo měla vědět, že finanční nařízení a jeho prováděcí pravidla byla porušena (druhá část) a když jí uložil disciplinární sankci (třetí část).

a)      K první části prvního žalobního důvodu

66      V první části prvního žalobního důvodu má žalobkyně za to, že OOJ Parlamentu porušil článek 21a služebního řádu a dopustil se zjevně nesprávného posouzení, protože neobdržela specifický pokyn výkonného ředitele EASO podepsat nóty ze dne 11. května a 11. června 2017 (dále jen „sporné nóty“), ale podpisem uvedených nót pouze plnila své funkce.

67      V žalobní odpovědi Parlament tvrdí, že jak pokud jde o budovu na ostrově Chios, tak pokud jde o budovu na ostrově Lesbos, z prohlášení učiněných žalobkyní během vyšetřování, z e-mailu výkonného ředitele ze dne 1. dubna 2017 a ze žaloby vyplývá, že její účasti na zadávání zakázek předcházely „přesné pokyny“ výkonného ředitele EASO, které pro žalobkyni představovaly pokyny ve smyslu článku 21a služebního řádu.

68      V replice žalobkyně tvrdí, že tato argumentace je nepřípustná, protože obsahuje nahrazení odůvodnění obsaženého v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti. V něm předseda Parlamentu tvrdil, že ze spisu a z prohlášení žalobkyně vyplývá, že prováděla „obecné pokyny“ ke zpracování finančních spisů, spojené s její funkcí, které jí byly předloženy, aniž by se jimi zabývala po obsahové stránce, i kdyby použití výjimečných postupů bylo systematické.

69      Pokud jde o věc samou, žalobkyně se domnívá, že dokumenty citované Parlamentem v žalobní odpovědi neprokazují, že obdržela od výkonného ředitele EASO pokyn ve smyslu článku 21a služebního řádu.

70      Parlament oba tyto argumenty zpochybňuje.

1)      K přípustnosti argumentace Parlamentu uvedené v žalobní odpovědi

71      Podle judikatury použitelné v oblasti veřejné služby není žalovaný orgán oprávněn nahradit původní chybné odůvodnění napadeného aktu zcela novým odůvodněním, ale v průběhu řízení může upřesnit dříve uvedené důvody (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. dubna 2017, HF v. Parlament, T‑584/16, EU:T:2017:282, bod 132 a citovaná judikatura).

72      V projednávané věci měl předseda Parlamentu v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti za to, že existence pokynu ve smyslu článku 21a služebního řádu byla prokázána nejen proto, že vyplývá ze spisu, a zejména z prohlášení učiněných žalobkyní, která „prováděla obecné pokyny ke zpracování finančních spisů, spojené s její funkcí, které jí byly předloženy, aniž by se jimi zabývala po obsahové stránce“, ale rovněž proto, že prohlásila, „že se cítila svými nadřízenými nucena dokončit práci zahájenou jejími kolegy, že výkonný ředitel naléhal a důrazně trval na provedení projektů do září 2017 a že chtěl postupy urychlit za každou cenu“.

73      Právě celé toto tvrzení, a nikoli pouze jeho první část, Parlament upřesnil tím, že v žalobní odpovědi uvedl, že z různých dokumentů uvedených v bodě 67 výše je zřejmé, že žalobkyně obdržela přesné pokyny od výkonného ředitele úřadu EASO.

74      Je tedy třeba mít za to, že Parlament tím, že tato upřesnění uvedl v žalobní odpovědi, nenahradil odůvodnění obsažené v napadeném rozhodnutí novým odůvodněním ve smyslu judikatury citované v bodě 71 výše.

75      Z toho vyplývá, že argumentace Parlamentu v rámci žalobní odpovědi musí být považována za přípustnou.

2)      K opodstatněnosti první části prvního žalobního důvodu

76      V žalobní odpovědi Parlament vysvětluje, že za účelem prokázání, že žalobkyně obdržela pokyn ve smyslu článku 21a služebního řádu, vycházel z následujících skutečností:

–        e-mail výkonného ředitele EASO ze dne 1. dubna 2017, který obsahoval přímé a přesné pokyny ohledně postupu, který má být dodržen, a výběru budov;

–        prohlášení učiněné žalobkyní v jejích připomínkách ze dne 17. srpna 2018 ke shrnutí skutkových okolností OLAF, podle kterého „[p]ostup byl uskutečněn odděleními ‚Administrativa‘ a ‚Operace‘ a byl silně řízen výkonným ředitelem na základě jeho přímé komunikace s řeckými orgány na nejvyšší úrovni“;

–        prohlášení učiněné žalobkyní při pohovoru ze dne 9. července 2019, který proběhl v rámci správního řízení a podle kterého se její „ředitel dohodl s řeckou vládou za účelem nalezení budovy“, že její ředitelství „jí [zaslalo] naléhavé žádosti o podpis dokumentů“, že „se cítila […] nucena dokončit práci zahájenou [jejími] kolegy podpisem“, že byla „poprvé v květnu 2017 požádána o podpis dodatku k této smlouvě, poté v červnu 2017 o podpis nové nóty o výjimce“;

–        tvrzení žalobkyně obsažené v jejích připomínkách ze dne 9. července 2019 ke zprávě o správním vyšetřování, podle kterého „[p]okud jde o ostrov Chios, výkonný ředitel důrazně naléhal na podepsání nóty o výjimce“.

77      Z těchto skutečností vyplývá, že výkonný ředitel EASO, který byl nadřízeným žalobkyně, dal pokyny k tomu, aby přemístění kanceláří na ostrovech Lesbos a Chios bylo uskutečněno co nejdříve, že se o těchto pokynech dozvěděla žalobkyně, byť nepřímo, a že z nich vyplývalo, že posledně uvedená podepisuje sporné nóty, což představovalo její povinnost v rámci výkonu jejích funkcí. Jedná se o základní prvky pokynu ve smyslu článku 21a služebního řádu.

78      Jak uvedl Parlament, tento závěr je potvrzen bodem 34 žaloby, v němž žalobkyně tvrdila, že „výkonný ředitel EASO na konci roku 2016 přijal rozhodnutí o zahájení výjimečných postupů za účelem fyzického přemístění provozní podpory EASO a řecké azylové služby mimo uvedené hotspoty“.

79      Tento závěr však žalobkyně zpochybňuje.

80      Zaprvé tvrdí, že e-mail výkonného ředitele EASO ze dne 1. dubna 2017 byl zaslán všem osobám dotčeným situací v uprchlických táborech a přesunem středisek pro zpracování azylových spisů mimo uvedené tábory, a že za předpokladu, že by tento e-mail obsahoval pokyny, byly by určeny A, vedoucí oddělení „Operace“, která na něj ostatně odpověděla dne 3. dubna 2017, aniž by uvedla žalobkyni v kopii. E-mail ze dne 1. dubna 2017 se navíc týkal ostrova Chios, a nikoli ostrova Lesbos.

81      V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, že e-mail ze dne 1. dubna 2017 obsahuje pokyny ohledně přesunu kanceláří mimo uprchlické tábory a že žalobkyně je jedním z jeho adresátů, stejně jako vedoucí ostatních oddělení. Ačkoli je pravda, že se v první řadě týkala A, která byla vedoucí oddělení „Operace“, a z toho titulu měla podepsat požadovanou nótu, následně se týkala rovněž žalobkyně, když byla tato požádána, aby nahradila A.

82      Dále je nepřesné, že e-mail A ze dne 3. dubna 2017, který následoval, byl odpovědí na e-mail ze dne 1. dubna 2017. E-mail ze dne 3. dubna 2017 se týkal provedení pokynů výkonného ředitele příslušnými osobami. Vzhledem k tomu, že v té době nebyla žalobkyně pověřena tímto provedením, nebylo neobvyklé, že ji A neuvedla v kopii.

83      Konečně, ačkoli se e-mail ze dne 1. dubna 2017 týkal hlavně ostrova Chios, týkal se rovněž ostrova Lesbos, neboť ve svém sedmém pododstavci uvádí, že „ministr Mouzalas zdůraznil význam a naléhavost zřizování kancelářských prostor mimo tábory na ostrovech Chios a Lesbos a ujistil, že řecká vláda poskytne svou podporu tím, že přijme veškerá nezbytná opatření“.

84      První argument žalobkyně tedy musí být zamítnut.

85      Zadruhé žalobkyně tvrdí, že „naléhavé žádosti o podpis dokumentů“, které uvedla při pohovoru dne 7. března 2019 v rámci správního řízení, neodkazovaly na sporné nóty, ale byly součástí obecného komentáře, který se týkal naléhavého kontextu, v němž byla nucena podepisovat stovky dokumentů finanční povahy. Navíc tyto žádosti nepocházely od výkonného ředitele EASO, ale z oddělení „Administrativa“, a konkrétněji z jeho odborů „Finance“ a „Veřejné zakázky“.

86      Stejně tak když žalobkyně při témže pohovoru prohlásila, že „[byla] poprvé v květnu 2017 požádána o podpis dodatku k [smlouvě týkající se ostrova Lesbos], poté v červnu 2017 [byla požádána] o podpis nové nóty o výjimce [týkající se ostrova Chios]“, odkázala rovněž na žádosti od oddělení „Administrativa“, a nikoliv od výkonného ředitele EASO, jak vyplývalo ze souhrnu její odpovědi.

87      Na rozdíl od toho, co zdá se tvrdí žalobkyně, článek 21a služebního řádu nevyžaduje, aby byl pokyn stižený nesrovnalostí formálně, přímo a individuálně určen úředníkovi nebo zaměstnanci, o kterém se má za to, že porušil toto ustanovení, ale stačí, že posledně uvedený měl povinnost provést protiprávní akt tím, že se seznámil s pokyny svých nadřízených.

88      V důsledku toho skutečnost, že žádost o podpis sporných nót byla podána oddělením „Administrativa“, a nikoliv přímo výkonným ředitelem EASO, je irelevantní, jelikož z ostatních skutečností uvedených Parlamentem je zřejmé, že osoby v uvedeném oddělení jednaly na základě pokynů uvedeného ředitele urychlit provádění dotčených projektů.

89      Stejně tak není důležité, že se žádosti o podpisy netýkaly konkrétně sporných nót, jelikož ty byly součástí uvedených žádostí, což žalobkyně nezpochybňuje.

90      Druhý argument žalobkyně musí být tedy odmítnut.

91      Zatřetí žalobkyně tvrdí, že tím, že ve svých připomínkách ze dne 9. července 2019 ke zprávě ze správního vyšetřování prohlásila, že „[p]okud jde o ostrov Chios, výkonný ředitel důrazně naléhal na podepsání nóty o výjimce“, odkázala na kontext naléhavosti vyplývající z nátlaku vyvíjeného členskými státy a řeckou vládou.

92      Tato kritika nic nemění na konstatování, že výkonný ředitel EASO od žalobkyně očekával, že podepíše nótu ze dne 11. června 2017 a že tento podpis představoval z jejího pohledu povinnost.

93      Třetí argument žalobkyně proto musí být také odmítnut.

94      Za těchto podmínek je třeba mít za to, že Parlament neporušil článek 21a služebního řádu a nedopustil se zjevně nesprávného posouzení, když měl za to, že žalobkyně obdržela pokyn ve smyslu uvedeného ustanovení.

95      První část prvního žalobního důvodu tedy musí být zamítnuta.

b)      K druhé části prvního žalobního důvodu

96      Ve druhé části prvního žalobního důvodu žalobkyně tvrdí, že Parlament se dopustil zjevně nesprávného posouzení, když měl v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti za to, že coby vzděláním právník věděla nebo měla vědět, když podepsala sporné nóty, že podmínky vyžadované finančním nařízením a čl. 134 odst. 1 písm. c) prováděcích pravidel nebyly splněny.

97      V tomto ohledu žalobkyně zaprvé tvrdí, že EASO se nacházel v mimořádně naléhavé situaci ve smyslu čl. 134 odst. 1 písm. c) prováděcích pravidel k finančnímu nařízení, což mu umožňovalo použít jednací řízení bez předchozího zveřejnění, zadruhé, že proti volbě tohoto řízení nebyla v rámci EASO vznesena žádná námitka a zatřetí, že se k rozhodovacímu procesu připojila až na konci.

98      Podle článku 21a služebního řádu, uvedeného v bodě 55 výše, je povinnost uvědomit nadřízené, kterou má úředník, podřízena podmínce, že obdržený pokyn „považuje“ za nesprávný, a v případě, že tento pokyn byl potvrzen jeho nadřízeným, že se „domnívá“, že uvedené potvrzení je nedostatečné s ohledem na důvody jeho obav.

99      V tomto ohledu je třeba uvést, že povinnost úředníka uvědomit nadřízeného o pokynu, který považuje za nesprávný, nemůže být podmíněna zjevnou povahou této nesprávnosti. Článek 21a odst. 1 služebního řádu totiž spojuje různé účinky s pokynem, který se zdá nesprávný, a s pokynem stiženým zjevnou protiprávností. Zatímco v prvním případě úředník, který uvědomil nadřízené o pokynu, který se mu zdá nesprávný, je v konečném důsledku povinen jej vykonat, pokud je tento pokyn potvrzen bezprostředně nadřízeným orgánem, ve druhém případě je oprávněn se jeho výkonu vyhnout navzdory takovému potvrzení.

100    Pouhá pochybnost o řádnosti pokynu obdrženého úředníkem však nemůže stačit k tomu, aby o něm musel uvědomit své nadřízené. Pokud by totiž byl úředník na základě článku 21a služebního řádu povinen upozornit svého přímého nadřízeného, a případně bezprostředně nadřízený orgán, o veškerých pochybnostech, které v něm vzbuzuje obdržený pokyn, hrozilo by, že bude narušeno fungování administrativy zpochybněním velkého počtu pokynů vydaných nadřízenými jejich podřízeným.

101    Disciplinární odpovědnost úředníka tak nemůže vzniknout z důvodu nesplnění povinnosti stanovené v čl. 21a služebního řádu, pokud administrativa nemůže prokázat přinejmenším to, že legalita přijatého pokynu mohla vyvolat u tohoto úředníka vážné pochybnosti, zejména s ohledem na stupeň řádné péče, který se od něj očekává při výkonu jeho služebních povinností, a na okolnosti, za kterých mu byl pokyn oznámen.

102    Pro posouzení, zda byl dotyčný úředník povinen uvědomit své nadřízené o pokynu, který se mu zdá nesprávný podle článku 21a služebního řádu, je tedy třeba vzít v úvahu:

–        zaprvé přístupnost a složitost použitelných pravidel;

–        zadruhé vzdělání úředníka, jeho míru odpovědnosti v rámci orgánů a agentur Evropské unie a jeho zkušenosti;

–        zatřetí kontext, v němž byl tento pokyn obdržen.

103    Pro účely určení, zda tento příkaz mohl vyvolat vážné pochybnosti, které zakládají povinnost úředníka uvědomit nadřízené, je třeba vycházet z okamžiku, kdy byl příkaz obdržen.

1)      K dostupnosti a složitostí použitelných pravidel

104    V projednávané věci z rozhodnutí o zamítnutí stížnosti vyplývá, že pokud měl Parlament za to, že žalobkyně věděla nebo měla vědět, že obdržený pokyn porušuje článek 104 finančního nařízení a čl. 134 odst. 1 písm. c) jeho prováděcích pravidel, a v důsledku toho nesplnila svoji povinnost uvědomit o něm své nadřízené, je to proto, že je vzděláním právník a věděla, že již bylo podepsáno 36 nót o výjimce, „což [činilo] systematické používání obtížně slučitelným se dvěma výše uvedenými ustanoveními“.

105    Tyto skutečnosti však neumožňují mít za to, že žalobkyně měla povinnost uvědomit své nadřízené o údajně protiprávním pokynu.

106    Veřejné zakázky jsou totiž upraveny komplexními pravidly, jejichž znalost může být o to méně vyžadována od právníka, který získal obecné vzdělání, protože jak vyplývá z čl. 2 odst. 1 bodu 5 a čl. 10 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (Úř. věst. 2014, L 94, s. 65), která představuje obecné právo veřejných zakázek použitelné v členských státech, uvedená směrnice se nevztahuje na zakázky týkající se nemovitostí. V tomto ohledu se tato směrnice liší od finančního nařízení a jeho prováděcích pravidel použitelných v projednávané věci.

107    V případě potřeby by složitost pravidel týkajících se veřejných zakázek byla potvrzena skutečností, že v rozhodnutí o zamítnutí stížnosti Parlament vytkl žalobkyni, že neuvědomila své nadřízené o tom, že pokyn je v rozporu s čl. 134 odst. 1 písm. c) prováděcích pravidel k finančnímu nařízení, který uvádí podmínky pro použití jednacího řízení bez předchozího zveřejnění v případě mimořádné naléhavosti, ale neuvedl čl. 134 odst. 1 písm. g) uvedených pravidel, který v případě veřejných zakázek na nemovitosti nařizuje zadavateli povinnost provést předchozí průzkum místního trhu, ačkoli ve vyjádřeních – nikoli však v napadeném rozhodnutí – tvrdí, že EASO porušil také posledně uvedené ustanovení. Toto opomenutí svědčí o tom, že pro nespecializovaného právníka je obtížné obsáhnout všechny aspekty této oblasti.

108    Kromě toho skutečnost, že 36 nót o výjimce bylo vyhotoveno předtím, než žalobkyně podepsala sporné nóty, není dostačujícím základem pro vážné pochybnosti o správnosti pokynu, který obdržela. Kvalifikace těchto nót jako „nót o výjimce“ totiž neznamená, že byly protiprávní, ale pouze to, že jejich cílem bylo odůvodnit použití řízení o zadání veřejných zakázek odlišného od otevřeného nebo omezeného řízení, které je, jak uvádí čl. 104 odst. 5 písm. a) finančního nařízení, použitelné na jakýkoliv „nákup“ prováděný unijními orgány.

109    Naopak je třeba mít za to, že četnost vyhotovení nót o výjimce v rámci EASO mohla vyvolat u žalobkyně dojem, že podmínky pro použití jednacího řízení bez předchozího zveřejnění byly splněny s ohledem na okolnosti, za kterých měl EASO jednat.

110    Důvody uplatněné Parlamentem v napadeném rozhodnutí k odůvodnění skutečnosti, že žalobkyně věděla nebo měla vědět, že pokyn, který obdržela, je protiprávní, a že tedy správnost tohoto příkazu vykazuje vážné pochybnosti, nejsou opodstatněné.

2)      Ke vzdělání úředníka, míře jeho odpovědnosti v rámci orgánů a agentur Unie a jeho zkušenostem

111    Parlament tvrdí, že funkce vykonávaná žalobkyní znamená, zejména kvůli informacím, k nimž měla přístup, že věděla nebo měla vědět, že pokyn, který obdržela, je stižen nesrovnalostí.

112    V tomto ohledu Parlament uvádí tři argumenty.

113    Zaprvé na jednání tvrdil, že žalobkyně věděla nebo měla vědět, že příkaz je protiprávní, protože jako vedoucí oddělení „Operace“ EASO a schvalující osoba nesla vysokou míru odpovědnosti.

114    Toto odůvodnění však není v napadeném rozhodnutí uvedeno, ačkoli se jedná o zásadní prvek pro závěr, že žalobkyně měla povinnost uvědomit nadřízené podle článku 21a služebního řádu. Jak bylo uvedeno v bodě 62 výše, je totiž třeba, aby se v rozhodnutí, kterým se ukládá disciplinární sankce za porušení článku 21a služebního řádu, objevily všechny skutečnosti, na jejichž základě měl orgán za to, že sporný pokyn vykazuje vážné pochybnosti o jeho legalitě.

115    V každém případě je třeba uvést, že když žalobkyně podepsala sporné nóty, byla vedoucí oddělení „Podpora v záležitostech azylu“, a že byla požádána, aby nahradila svou kolegyni, vedoucí oddělení „Operace“. Jak vyplývá z přílohy A 6 žaloby, žalobkyně se stala vedoucí ad interim posledně uvedeného oddělení až dne 16. července 2017, tedy po podpisu sporných nót. K tomu je třeba dodat, že pod uvedené oddělení nespadaly odbory „Finance“ a „Věřené zakázky“, které patřily do oddělení „Administrativa“.

116    Kromě toho, ačkoli je pravda, že žalobkyně měla jako schvalující osoba zvláštní odpovědnost popsanou v čl. 65 odst. 5 a čl. 66 odst. 1 finančního nařízení a čl. 44 odst. 1 rozhodnutí správní rady EASO č. 20, přijatého na základě článku 37 nařízení č. 439/2010, je třeba konstatovat, že jako taková byla označena dne 20. dubna 2017, tedy několik týdnů před podpisem sporných nót, a že tedy nemohla v okamžiku uvedených podpisů mít nabytou významnou zkušenost v oblasti veřejných zakázek. Navíc, jak uvedla žalobkyně na jednání, z čl. 44 odst. 2 a čl. 45 odst. 1 výše uvedeného rozhodnutí č. 20 vyplývá, že schvalující osoba musí mít možnost spolehnout se na interní kontrolní postupy. V projednávaném případě je nesporné, že sporné nóty byly schvalovány odborem „Finance“ a odborem „Veřejné zakázky“ oddělení „Administrativa“ EASO.

117    Argument Parlamentu uvedený v bodě 113 výše musí být tedy odmítnut.

118    Zadruhé Parlament ve svých vyjádřeních a na jednání tvrdil, že důkaz o tom, že žalobkyně věděla nebo měla vědět, že pokyn je nesprávný, a tedy že byla povinna informovat své nadřízené, je podložen skutečností, že práce spojené s úpravou budovy na ostrově Chios byly v roce 2018 předmětem běžného řízení a že v srpnu 2018 přijala opatření k nápravě postupů týkajících se obou nemovitostí.

119    Tento argument se navíc neobjevuje v odůvodnění napadeného rozhodnutí, ačkoli má vysvětlit, proč se měla sporná nóta jevit jako stižená nesrovnalostí (viz body 62 a 114 výše).

120    Kromě toho k uvedené nápravě došlo po podpisu sporných nót, takže na rozdíl od pravidla uvedeného v bodě 103 výše se nevztahují ke kontextu, v němž byl pokyn obdržen.

121    V každém případě, pokud žalobkyně provedla nápravu jednotlivých řízení, nebylo to proto, že v okamžiku podpisu sporných nót věděla, že sporný pokyn byl protiprávní, ale proto, že v červenci a srpnu 2017 byli jmenovaní dva noví vedoucí odborů „Finance“ a „Veřejné zakázky“ oddělení „Administrativa“ EASO, kteří ji upozornili na údajné nesrovnalosti. Navíc v prosinci 2017 byla žalobkyně informována ze strany OLAF, že posledně uvedený zahájil vyšetřování týkající se závažných nesrovnalostí a pochybení, kterých se dopustil výkonný ředitel a další zaměstnanci EASO, zejména v řízeních o zadávání veřejných zakázek. Konkrétně dne 17. srpna 2018 žalobkyně uvedla své připomínky ke shrnutí skutkových okolností, které jí předal OLAF (viz bod 23 výše).

122    Argument Parlamentu uvedený v bodě 118 výše musí být tedy odmítnut.

123    Zatřetí Parlament v žalobní odpovědi tvrdí, že smlouva týkající se nemovitosti na ostrově Chios byla uzavřena proti stanovisku nadřízených pracovníků.

124    Kromě toho, že se toto tvrzení neobjevuje ani v napadeném rozhodnutí, ale pouze ve shrnutí skutkových okolností OLAF, nebylo uváděno v dalším průběhu řízení. Nadřízení pracovníci, kteří měli mít proti projektu námitky, tak nebyli identifikováni a nebylo prokázáno, že žalobkyně byla o jejich stanovisku informována.

125    Argument Parlamentu uvedený v bodě 123 výše musí být tedy odmítnut.

126    Z výše uvedených úvah vyplývá, že skutečnosti předložené Parlamentem, pokud jde o funkci a odpovědnost žalobkyně v rámci EASO, neumožňují mít za to, že legalita pokynu obdrženého posledně jmenovanou vykazovala vážné pochybnosti, a měla tedy o něm uvědomit své nadřízené na základě článku 21a služebního řádu.

3)      Ke kontextu, v němž byl pokyn obdržen

127    Vzhledem k tomu, že argumenty uplatněné Parlamentem byly odmítnuty, je třeba pro případ potřeby uvést, že při posouzení sankcionovaného jednání Parlament právně dostačujícím způsobem nezohlednil různé okolnosti, za kterých došlo k údajně protiprávnímu pokynu, ačkoli hrály rozhodující úlohu v postupu podpisu sporných nót.

128    Zaprvé, jak uvedla žalobkyně ve svém vyjádření, aniž to Parlament zpochybnil, masivní příliv migrantů opouštějících Sýrii, kde probíhá válka, způsobil migrační a humanitární krizi zejména na řeckých ostrovech Lesbos a Chios. 

129    Konkrétně, uprchlický tábor Moria, nacházející se na ostrově Lesbos, byl zdevastován požárem a znásobil se výskyt nepokojů v tomto táboře, jakož i v táboře Vial, nacházejícím se na ostrově Chios, takže pracovní podmínky zaměstnanců a odborníků vyslaných na tyto dva ostrovy členskými státy se stávaly stále nebezpečnějšími do takové míry, že členské státy začaly uvedené pracovníky a odborníky odvolávat.

130    Uvedené okolnosti představovaly naléhavý stav vyplývající z nutnosti zajistit bezpečnost zaměstnanců a odborníků vyslaných na ostrovy Lesbos a Chios za účelem řízení přílivu migrantů.

131    Zadruhé, jak již bylo uvedeno v bodě 116 výše, výběr jednacího řízení bez předchozího zveřejnění byl potvrzen odbory „Finance“ a „Veřejné zakázky“ oddělení „Administrativa“ EASO, které byly touto otázkou specificky pověřeny. Navíc proti němu správní rada EASO ani Evropské komise, zastoupená v uvedené správní radě, nevznesly žádné námitky. Naopak, jak vyplývá z její zprávy o činnosti za rok 2016, posledně uvedená schválila 36 nót o výjimce vyhotovených v průběhu dotčeného roku.

132    Navíc, jak zdůrazňuje žalobkyně, k podpisům sporných nót došlo po dlouhotrvajícím rozhodovacím procesu. Zatímco 11. května 2017 žalobkyně – nahrazující A – podepsala nótu týkající se budovy na ostrově Lesbos, výběr budovy byl proveden v e-mailech z února 2017 pro ostrov Lesbos a z dubna 2017 pro ostrov Chios, jak vyplývá z příloh k žalobě A 19, A 20 a A 34. Navíc, nóta ze dne 11. května 2017 týkající se budovy na ostrově Lesbos doplňovala první nótu podepsanou A dne 22. února 2017 za účelem doplnění dvanácti pracovních prostorů, dosažení cílů stanovených uvedenou nótou a zajištění dodržování pravidel uložených směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (Úř. věst. 2013, L 180, s. 60).

133    Zatřetí v okamžiku podpisu sporných nót žalobkyně čelila velmi značné pracovní zátěži, protože musela zároveň vykonávat funkci vedoucí oddělení „Podpora v azylových záležitostech“ EASO a zároveň spolu s vedoucím oddělení „Administrativa“ zajišťovat každodenní řízení oddělení „Operace“, jehož vedoucí A byla nepřítomná z důvodu nemoci.

134    Tato okolnost měla být Parlamentem zohledněna nejen z titulu polehčujících okolností pro účely stanovení sankce, která má být žalobkyni uložena, ale měla být rovněž zohledněna při určení, zda žalobkyně porušila článek 21a služebního řádu.

135    Na základě těchto různých skutečností se zdá, že okolnosti, za kterých byly podepsány sporné nóty, neumožňovaly mít za to, že žalobkyně porušila výše uvedené ustanovení.

136    Tento postoj je kritizován Parlamentem, který vznáší dvě námitky proti vyjádřením uvedeným v bodech 128 a 129 a v bodech 131 a 132 výše.

137    Parlament především tvrdí, že ačkoli byla situace naléhavá, řízení o pronájmu nemovitostí na ostrovech Lesbos a Chios trvaly osm a deset měsíců, takže EASO měl dostatek času na to, aby proběhlo standardní zadávací řízení v souladu s finančním nařízením a jeho prováděcími pravidly. Nebyla tedy splněna podmínka stanovená v čl. 134 odst. 1 písm. c) uvedených pravidel, podle které musí být naléhavý stav neslučitelný se lhůtami stanovenými pro nabídkové řízení.

138    Tato argumentace však není relevantní. V rámci článku 21a služebního řádu, musí orgán prokázat nikoli protiprávní povahu pokynu, ale skutečnost, že navzdory vážné pochybnosti o správnosti pokynu, jak byla vymezena v bodech 101 a 102 výše, úředník o tomto pokynu neuvědomil nadřízené.

139    Existence této vážné pochybnosti navíc nemůže být posuzována v závislosti na okolnostech, které nastaly po obdržení údajně protiprávního pokynu (viz body 103 a 119 výše).

140    Argumentace Parlamentu tedy musí být odmítnuta.

141    Parlament dále tvrdí, že odpovědnost za pochybení, kterých se údajně dopustili pracovníci odboru „Finance“ a odboru „Veřejné zakázky“, musí být přičtena žalobkyni. Článek 21 druhý pododstavec služebního řádu totiž uvádí, že vlastní odpovědnost podřízených nezprošťuje úředníka pověřeného řízením oddělení služby žádné z jeho vlastních povinností. Článek 65 odst. 5 finančního nařízení navíc stanoví, že zaměstnanci, kteří provádějí určité operace nezbytné k plnění rozpočtu a předkládání účtů, jednají v odpovědnosti schvalující osoby.

142    Tento argument však nelze přijmout.

143    Argumentace Parlamentu týkající se článku 21 služebního řádu je totiž irelevantní, jelikož uvedené ustanovení předpokládá existenci hierarchického vztahu mezi protagonisty, který v projednávané věci neexistuje, neboť žalobkyně, vedoucí oddělení „Podpora azylu“ EASO, nebyla nadřízená osob, které připravily sporné nóty v odborech „Finance“ a „Veřejné zakázky“ oddělení „Administrativa“.

144    Pokud jde o čl. 65 odst. 5 finančního nařízení, kromě toho, že musí být vykládán ve spojení s čl. 44 odst. 2 a čl. 45 odst. 1 rozhodnutí č. 20, připomenutými v bodě 116 výše, je třeba vzít v úvahu, že žalobkyně měla v okamžiku podpisu sporných nót pouze krátkou zkušenost ve funkci schvalující osoby.

145    V každém případě argumentace Parlamentu nemění nic na skutečnosti, že ani správní rada EASO, ani Komise nevznesly námitky proti takovým nótám o výjimce, jako jsou sporné nóty.

146    Argumentace Parlamentu tedy musí být odmítnuta.

147    Z předcházejících úvah vyplývá, že Parlament porušil článek 21a služebního řádu, když měl za to, že žalobkyně věděla nebo měla vědět, že pokyn k podpisu sporných nót, který jí byl dán, byl stižen nesrovnalostí.

c)      Ke třetí části prvního žalobního důvodu

148    Ve třetí části prvního žalobního důvodu, která obsahuje dvě výtky, žalobkyně podpůrně tvrdí, tedy pro případ, že by porušení článku 21a služebního řádu bylo považováno za prokázané, že vzhledem k rozsahu pracovního zatížení, které musela převzít, se Parlament dopustil zjevně nesprávného posouzení, když jí uložil disciplinární sankci.

149    V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že v době rozhodné z hlediska skutkového stavu, tedy v květnu a červnu 2017, řídila zaprvé oddělení „Podpora v záležitostech azylu“ na základě její smlouvy a zadruhé oddělení „Operace“ EASO v důsledku pracovní neschopnosti její kolegyně, A. Dohromady tato dvě oddělení zaměstnávala více než 200 osob.

150    Z toho titulu žalobkyně tvrdí, že kromě hlavní činnosti uvedených oddělení musela provádět hodnocení výkonnosti, přijímání nových pracovníků, kontinuální vysílání odborníků ze členských států, předsednictví plánovaných setkání s kontaktními místy členských států, sledování rostoucí spolupráce s Tureckem a sledování zadávání zakázek ve spojení s odděleními „Administrativa“ a „Operace“.

151    S ohledem na pracovní zatížení, které tyto činnosti vyžadovaly, žalobkyně tvrdí, že její pracovní dny byly velmi dlouhé, jak to dosvědčují zaprvé její diáře a zadruhé záznam jejích příchodů a odchodů.

152    Parlament má za to, že argumentace žalobkyně je nepřípustná a neopodstatněná.

1)      K přípustnosti třetí části prvního žalobního důvodu

153    Parlament má za to, že třetí část prvního žalobního důvodu je nepřípustná, neboť argument, který obsahuje, nebyl žalobkyní vznesen v její stížnosti.

154    V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle judikatury pravidlo shody mezi stížností před zahájením soudního řízení a následnou soudní žalobou vyžaduje pod sankcí nepřípustnosti, aby žalobní důvod či výtka uplatněné před unijním soudem byly vzneseny již v rámci postupu před zahájením soudního řízení, aby se OOJ mohl seznámit s výhradami dotyčné osoby vůči spornému rozhodnutí. Toto pravidlo je odůvodněno samotným účelem postupu před zahájením soudního řízení, jehož cílem je umožnit smírné urovnání sporů, které vyvstaly mezi úředníky a administrativou. Z toho vyplývá, že návrhová žádání předložená unijnímu soudu v žalobách úředníků mohou obsahovat pouze výtky spočívající na stejném důvodu jako výtky uplatněné ve stížnosti s tím, že tyto výtky mohou být před unijním soudem dále rozvedeny předložením žalobních důvodů a argumentů, které nejsou nutně uvedeny ve stížnosti, ale úzce s ní souvisejí [viz rozsudek ze dne 16. června 2021, Lucaccioni v. Komise, T‑316/19, EU:T:2021:367, bod 90 (nezveřejněný) a citovaná judikatura].

155    V projednávané věci je třeba uvést, že žalobkyně v bodech 46 až 49 své stížnosti uplatnila argumentaci uvedenou v bodech 149 až 151 výše.

156    Tato argumentace sice nesměřovala k prokázání, že sankce, která jí byla uložena, byla nepřiměřená v rozporu s čl. 10 písm. a) přílohy IX služebního řádu, ale k prokázání, že skutečnost, že před podpisem sporných nót nebyla provedena důkladná vyšetřování, nemůže být analyzována tak, že ve vztahu k ní představuje porušení článku 21a služebního řádu.

157    Judikatura však uvádí, že vzhledem k tomu, že postup před zahájením soudního řízení má neformální charakter a dotčené osoby v tomto stadiu jednají zpravidla bez právního zastoupení, nemůže administrativa vykládat stížnosti restriktivním způsobem, ale musí je naopak přezkoumávat v duchu vstřícnosti (rozsudky ze dne 7. května 2019, WP v. EUIPO, T‑407/18, nezveřejněný, EU:T:2019:290, bod 119, a ze dne 8. září 2021, AH v. Eurofound, T‑630/19, nezveřejněný, EU:T:2021:538, bod 42).

158    Kromě toho cílem článku 91 služebního řádu, z něhož vyplývá pravidlo shody, není striktně a definitivně vázat fázi případného soudního řízení, pokud žaloba k soudu nemění důvod ani předmět stížnosti (rozsudky ze dne 7. května 2019, WP v. EUIPO, T‑407/18, nezveřejněný, EU:T:2019:290, bod 119, a ze dne 14. prosince 2018, TP v. Komise, T‑464/17, nezveřejněný, EU:T:2018:1006, bod 33).

159    Vzhledem k úzké vazbě mezi uloženou sankcí a prokázáním nesplnění povinnosti v disciplinárním řízení a vzhledem k duchu vstřícnosti, kterým se musí řídit výklad stížností v oblasti veřejné služby, je třeba mít v souladu s judikaturou připomenutou v bodech 157 a 158 výše za to, že argumentace uvedená ve třetí části prvního žalobního důvodu je přípustná.

2)      K opodstatněnosti třetí části prvního žalobního důvodu

i)      K první výtce vycházející z rozsahu pracovního zatížení žalobkyně v rozhodné době

160    V rámci první výtky žalobkyně vytýká OOJ Parlamentu, že nezohlednil rozsah pracovního zatížení, které měla v rozhodné době, jako polehčující okolnost.

161    V tomto ohledu je třeba uvést, že žalobkyně ve svém dopise ze dne 22. listopadu 2019 požádala generálního tajemníka Parlamentu, aby zohlednil následující okolnosti: kontext humanitární krize, skutečnost, že se zapojila na konci obou dotčených řízení o zadávání veřejných zakázek, její mimořádné pracovní zatížení, které je obšírně popsáno, její chování během celé kariéry a její úplná spolupráce ve všech fázích vyšetřování.

162    V průvodním dopise k napadenému rozhodnutí ze dne 9. ledna 2020 generální tajemník Parlamentu uvedl, že „velmi pozorně analyzoval všechny skutečnosti, které mu žalobkyně sdělila v dopise ze dne 22. listopadu 2019“, „poznamenal, že její pracovní zatížení bylo tehdy velmi významné“ a že „plně zohlednil zvláště obtížné podmínky, za kterých musela vykonávat své funkce“.

163    Za těchto podmínek je třeba mít za to, v rozporu s tím, co tvrdí žalobkyně, že význam jejího pracovního zatížení v rozhodné době byl zohledněn generálním tajemníkem Parlamentu při rozhodování o přijetí rozhodnutí, kterým jí byla uložena sankce.

ii)    Ke druhé výtce týkající se rozhodnutí Parlamentu uložit žalobkyni sankci

164    Argumentací uvedenou v bodech 148 až 151 výše žalobkyně v obecnější rovině zpochybňuje rozhodnutí uložit jí sankci. Domnívá se, že i kdyby mělo být konstatováno porušení článku 21a služebního řádu, měl by OOJ Parlamentu upustit od rozhodnutí uložit jí sankci.

165    V tomto ohledu je třeba připomenout, že článek 10 přílohy IX služebního řádu nestanoví pevný vztah mezi sankcemi, které jsou v něm uvedeny, a kategoriemi porušení povinností, kterých se dopustili úředníci (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. června 2019, Bernaldo de Quirós v. Komise, T‑273/18, nezveřejněný, EU:T:2019:371, bod 126, a ze dne 11. dubna 2016, FU v. Komise, F‑49/15, EU:F:2016:72, bod 122).

166    Toto ustanovení však výslovně vyžaduje proporcionalitu mezi uloženou disciplinární sankcí a závažností porušení služebních povinností.

167    Za tímto účelem uvádí, nikoli však vyčerpávajícím způsobem, kritéria, která musí OOJ zohlednit při výběru sankce, aby splnil požadavek proporcionality. Mezi tato kritéria patří zejména „okolnosti, za kterých došlo k porušení služebních povinností“.

168    Z těchto skutečností judikatura ohledně proporcionality vyvodila, že stanovení sankce musí být založeno na celkovém posouzení, které má OOJ provést při dodržení kritérií uvedených v článku 10 přílohy IX služebního řádu, všech konkrétních skutečností a všech okolností vlastních každému jednotlivému případu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 5. června 2019, Bernaldo de Quirós v. Komise, T‑273/18, nezveřejněný, EU:T:2019:371, bod 126, a ze dne 11. dubna 2016, FU v. Komise, F‑49/15, EU:F:2016:72, bod 122).

169    OOJ tak musí v rozhodnutí o uložení sankce stanovit důvody, které jej vedly k tomu, že s ohledem na skutečnosti a okolnosti věci uložil konkrétní sankci, a nikoli sankci jinou (viz body 61 a 63 výše).

170    Unijní soud, je-li mu taková otázka předložena, musí ověřit, zda skutečnosti a zvláštní okolnosti věci uvedené OOJ v rozhodnutí o uložení sankce spadají pod právní pojmy přitěžující nebo polehčující okolnosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. června 2021, DI v. ECB, T‑514/19, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2021:332, bod 196).

171    V rámci svého přezkumu musí unijní soud rovněž ověřit, zda bylo vážení okolností provedeno ze strany disciplinárního orgánu přiměřeným způsobem, bez ohledu na to, zda jsou tyto okolnosti přitěžující, nebo polehčující (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 16. března 2004, Afari v. ECB, T‑11/03, EU:T:2004:77, bod 203, a ze dne 9. září 2010, Andreasen v. Komise, T‑17/08 P, EU:T:2010:374, body 146 a 147).

172    Tento požadavek vyplývá z článku 47 Listiny, podle kterého každý, jehož práva a svobody zaručené právem Unie byly porušeny, má právo na účinné prostředky nápravy před soudem.

173    Aby byla účinná, znamená totiž žaloba, že „trest“ může podléhat následnému přezkumu soudního orgánu, který má pravomoc plně ověřit proporcionalitu mezi pochybením a sankcí, je-li tato sankce uložena správním orgánem, který, jako je tomu v případě generálního tajemníka Parlamentu v projednávané věci, sám nesplňuje podmínky stanovené v článku 47 Listiny základních práv (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 15. května 2012, Nijs v. Účetní dvůr, T‑184/11 P, EU:T:2012:236, bod 85 a citovaná judikatura, a ze dne 9. června 2021, DI v. ECB, T‑514/19, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2021:332, bod 197; v tomto smyslu viz rovněž ESLP, 31. března 2015, Andreasen v. Spojené království a 26 dalších členských států Evropské unie, CE:ECHR:2015:0331DEC002882711, bod 73).

174    Podle článku 3 přílohy IX služebního řádu měl generální tajemník Parlamentu, když rozhodl, že ve vztahu k žalobkyni musí být konstatováno porušení článku 21a služebního řádu, možnost vybrat si z následujících možností tu, která se mu s ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci jeví jako nejvhodnější.

175    Zaprvé mohl nepřijmout žádnou disciplinární sankci [čl. 3 odst. 1 písm. b) přílohy IX služebního řádu].

176    Zadruhé mohl, aniž by rozhodl o uložení takové sankce, rozhodnout o napomenutí úředníkovi [čl. 3 odst. 1 písm. b) přílohy IX služebního řádu].

177    Zatřetí mohl zahájit disciplinární řízení bez konzultace s disciplinární komisí vedoucí k uložení písemné výstrahy nebo důtky [čl. 3 odst. 1 písm. c) bod i) a článek 11 přílohy IX služebního řádu].

178    Začtvrté mohl zahájit disciplinární řízení před disciplinární komisí, což by umožnilo uložit přísnější sankce [čl. 3 odst. 1 písm. c) bod ii) a čl. 9 přílohy IX služebního řádu].

179    V projednávané věci ze spisu vyplývá, že dne 8. listopadu 2019 se generální tajemník Parlamentu rozhodnutím uložit žalobkyni sankci bez předložení věci disciplinární komisi vyjádřil ve prospěch třetí možnosti uvedené v bodě 177 výše.

180    V průvodním dopise k napadenému rozhodnutí ze dne 9. ledna 2020 generální tajemník Parlamentu odůvodnil své rozhodnutí následujícími skutečnostmi:

–        zvláštní okolnosti v souvislosti s humanitární krizí;

–        velmi běžné využívání výjimečných postupů pro zadávání veřejných zakázek ze strany EASO v tomto kontextu;

–        skutečnost, že žalobkyně obdržela od svých kolegů pověřených veřejnými zakázkami a operacemi ujištění, že vše vyhovuje požadavkům stanoveným právními předpisy;

–        skutečnost, že žalobkyně zasahovala do spisů jen omezeně a až na konci řízení, a skutečnost, že nebyla odpovědná za původní rozhodnutí o zadání zakázky na služby;

–        značné pracovní zatížení žalobkyně v rozhodné době;

–        naprosto čistý služební záznam.

181    Jak zdůraznila žalobkyně na jednání, uvedené okolnosti, kterých bylo šest, jsou pro ni bez výhrady příznivé a naznačují, že pokud by byla její odpovědnost konstatována, měla by být považována za zmírněnou.

182    Uvedené okolnosti, jak jsou zmíněny v dopise ze dne 9. ledna 2020, tak mohly odůvodnit závěr, kterým by OOJ Parlamentu konstatoval nesplnění povinnosti, aniž by uložil sankci, tím, že by žalobkyni zaslal napomenutí nebo nanejvýš jí zaslal písemnou výstrahu, jak stanoví článek 11 přílohy IX služebního řádu.

183    Naproti tomu okolnosti uvedené OOJ Parlamentu v dopise ze dne 9. ledna 2020 neposkytují žádný základ umožňující odůvodnit volbu nejpřísnější sankce v případě nepředložení věci disciplinární komisi, tedy důtky.

184    Z výše uvedeného je třeba vyvodit, že s ohledem na skutečnosti, které OOJ Parlamentu předložil na podporu napadeného rozhodnutí, je sankce uložená žalobkyni nepřiměřená ve vztahu k nesplnění povinnosti, které je jí vytýkáno.

185    Na jednání Parlament tvrdil, že nejvyšší sankce byla zvolena z těch, které uvádí článek 11 přílohy IX služebního řádu, protože podpis sporných nót způsobil Unii podstatnou újmu.

186    Kromě toho upřesnil, že tato skutečnost byla popsána na straně 3 zprávy o správním vyšetřování, na kterou odkazuje pátý výchozí odkaz napadeného rozhodnutí.

187    Je však třeba uvést, že pátý výchozí odkaz napadeného rozhodnutí zní takto: „s ohledem na závěry zprávy ze správního vyšetřování ze dne 7. června 2019“.

188    Tento výchozí odkaz tedy neodkazuje na zprávu o správním vyšetřování v plném rozsahu, ale pouze obecně na závěry této zprávy, které nijak nezmiňují újmu, která Unii vznikla podpisem sporných nót.

189    V každém případě je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 28. března 1996, V v. Komise, T‑40/95, EU:T:1996:45, bod 36; Ze dne 10. září 2019, DK v. ESVČ, T‑217/18, nezveřejněný, EU:T:2019:571, bod 149, a ze dne 21. října 2015, AQ v. Komise, F‑57/14, EU:F:2015:122, bod 113), musí být přitěžující okolnosti, stejně jako polehčující okolnosti, popsány v napadeném rozhodnutí. Z důvodů uvedených v bodech 165 až 173 výše je totiž třeba, aby úvahy OOJ uplatněné na podporu disciplinárního rozhodnutí mohly odůvodnit sankci, která byla dotyčné osobě uložena.

190    Z téhož důvodu nemohou být okolnosti nepříznivé pro žalobkyni uvedené v bodě VI zprávy o správním vyšetřování, podle nichž „se zkušená úřednice, vzděláním právník a bývalá soudkyně v Belgii měla ujistit o dodržování platných pravidel a postupů“ a „přijala pracovní místo, pro které nebyla podle svých slov řádně připravena“, zohledněny pro účely odůvodnění skutečnosti, že jí byla uložena důtka, namísto napomenutí či výstrahy, za předpokladu, že by jí musela být uložena sankce, i když bylo disciplinární řízení zahájeno bez účasti disciplinární komise.

191    Za těchto podmínek je třeba mít za to, že skutečnosti uvedené Parlamentem v napadeném rozhodnutí neumožňují prokázat, že sankce uložená žalobkyni je v souladu s požadavkem proporcionality uvedeným v článku 10 přílohy IX služebního řádu.

192    V případě takového pochybení musí být druhá výtka třetí části prvního žalobního důvodu prohlášena za přípustnou a opodstatněnou.

193    Vzhledem k tomu, že první žalobní důvod byl prohlášen za opodstatněný, pokud jde o jeho druhou část a druhou výtku jeho třetí části, musí být napadené rozhodnutí zrušeno, aniž by musel být zkoumán druhý žalobní důvod.

IV.    K nákladům řízení

194    Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval.

195    Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a Parlament neměl ve věci úspěch, je důvodné uložit posledně uvedenému náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (čtvrtý rozšířený senát)

rozhodl takto:

1)      Rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 19. prosince 2019 o uložení důtky OT se zrušuje.

2)      Parlamentu se ukládá náhrada nákladů řízení.

Gervasoni

Madise

Nihoul

Frendo

 

      Martín y Pérez de Nanclares

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 23. března 2022.

Podpisy.


*– Jednací jazyk: francouzština.