ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU

(třetí senát)

15. června 2011

Věc F‑17/05 REV

José António de Brito Sequeira Carvalho

v.

Evropská komise

„Veřejná služba – Návrh na obnovu řízení – Nová skutečnost – Neexistence – Nepřípustnost návrhu“

Předmět:      Návrh na obnovu řízení podaný J. A. de Brito Sequeira Carvalhem proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu ze dne 13. prosince 2006, Carvalho v. Komise (F‑17/05).

Rozhodnutí:      Návrh na obnovu řízení se odmítá jako nepřípustný. Žalobci se ukládá náhrada veškerých nákladů řízení.

Shrnutí

1.      Řízení – Obnova řízení – Žádost směřující proti rozsudku vydanému v prvním stupni, který byl nahrazen rozsudkem vydaným soudem rozhodujícím o kasačním opravném prostředku – Nepřípustnost

2.      Řízení – Obnova řízení – Důvody – Žalobní důvod vycházející z nepřípustnosti kasačního opravného prostředku podaného proti rozsudku, který je předmětem návrhu na obnovu řízení – Nepřípustnost

(Statut Soudního dvora, článek 44)

3.      Řízení – Obnova řízení – Důvody – Návrhová žádání směřující ke zrušení rozhodnutí zrušeného na základě kasačního opravného prostředku – Nepřípustnost

(Statut Soudního dvora, článek 44)

4.      Řízení – Obnova řízení – Podmínky přípustnosti návrhu – Formální požadavky – Vytvoření vazby mezi dovolávanými skutečnostmi a body napadeného rozsudku

(Statut Soudního dvora, článek 44; jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 35 a čl. 119 odst. 2)

1.      Návrh na obnovu řízení je nepřípustný, pokud rozsudek prvního stupně, jehož přezkum je požadován, byl nahrazen rozsudkem vydaným soudem rozhodujícím o kasačním opravném prostředku. Navíc pokud navrhovatel obnovy řízení ve svém návrhu nenapadá rozsudek vydaný na základě kasačního opravného prostředku a tento návrh byl přesto předložen po uplynutí data, ke kterému byl uvedený rozsudek vyhlášen, nemůže být tento návrh považován za návrh směřující k obnově řízení o tomto rozsudku, a nesmí tedy vést k postoupení věci Tribunálu Evropské unie podle čl. 8 odst. 2 přílohy I statutu Soudního dvora.

(viz body 36, 37 a 39)

Odkazy:

Soud pro veřejnou službu: 13. prosince 2006, de Brito Sequeira Carvalho v. Komise, F-17/05

2.      V rámci obnovy řízení upravené v článku 44 statutu Soudního dvora nepřísluší soudu, který rozhodl ve sporu, aby se vyslovil k přípustnosti kasačního opravného prostředku podaného proti rozhodnutí, které vydal.

(viz bod 42)

3.      Cílem obnovy řízení stanovené v článku 44 statutu Soudního dvora je, aby soud, u kterého probíhá řízení, dospěl k jinému řešení než ve sporu. V důsledku toho nemůže toto řízení umožnit navrhovateli získat jiné odůvodnění než to, které je uvedeno v odůvodnění uvedeného rozsudku, třebaže mu bylo vyhověno v rozsudku, jehož přezkum je požadován. Z toho vyplývá, že navrhovatel nemůže požadovat zrušení rozhodnutí, které bylo zrušeno, a tudíž zmizelo z právního systému ještě před podáním návrhu na obnovu řízení.

(viz bod 44)

Odkazy:

Tribunál: 6. března 2002, Ojha v. Komise, T‑77/99 REV, bod 12 a citovaná judikatura

4.      Návrh na obnovu řízení, který není dostatečně soudržný a přesný a který nevytváří dostatečný vztah mezi dovolávanými skutečnostmi a body, v nichž je rozsudek napadán, ani vztah mezi tvrzeními a důkazy, které mají prokázat existenci těchto tvrzení předložených na podporu návrhu na obnovu, je nepřípustný. Zahájení řízení o obnově řízení na základě článku 44 statutu Soudního dvora nicméně předpokládá zjištění faktické povahy, předcházející vyhlášení rozsudku, o nichž však navrhovatel před uvedeným vyhlášením nevěděl.

Navíc z čl. 119 odst. 2 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu vyplývá, že návrh na obnovu řízení musí zejména uvádět důkazní prostředky, jež mají prokázat existenci skutečností odůvodňujících obnovu řízení. V tomto ohledu je na navrhovateli obnovy řízení, aby prokázal, že skutečnosti, jež nastaly před vynesením rozsudku a které podle něj odůvodňují obnovu řízení, zjistil až po jeho vynesení.

(viz body 50–51, 54–58)

Odkazy:

Soudní dvůr: 2. dubna 2009, Yedaş Tarim ve Otomotiv Sanayi ve Ticaret v. Rada a Komise, C‑255/06 P‑REV, bod 22 a citovaná judikatura