Tribunál

Kdo pracuje u Tribunálu?

Soudci

Tribunál má 54 soudců, po dvou z každého členského státu.

Každý členský stát navrhuje své soudce. Neexistují žádná unijní pravidla, která by určovala, jakým způsobem musí být soudce vybrán, a každý členský stát může postupovat podle vlastního uvážení. Vybraná osoba však musí být nezávislá a kvalifikovaná pro výkon vysoké soudní funkce. Kandidáty posuzuje zvláštní výbor, aby se ujistil, že jsou vhodní pro funkci soudce. Tento výbor je znám jako Výbor podle článku 255, pojmenovaný podle článku 255 Smlouvy o fungování EU, kterým byl zřízen. Soudce pak oficiálně jmenují všechny členské státy společně.

Soudci jsou jmenováni na dobu šesti let. Ke jmenování může dojít opakovaně.

Věděli jste, že ...?

Nejdéle sloužícím soudcem Tribunálu je Marc Jaeger z Lucemburska, který byl poprvé jmenován v roce 1996. Od září 2007 do září 2019 zastával po dobu 12 let funkci předsedy Tribunálu.

Soudci volí předsedu a místopředsedu, a to na tříleté období.

Současným předsedou je Marc van der Woude, který byl poprvé zvolen v roce 2019.

Generální advokáti

Na rozdíl od Soudního dvora neexistují u Tribunálu stálí generální advokáti. Je však možné, aby soudce plnil úlohu generálního advokáta.

K projednávání žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce jsou ze soudců zvoleni dva soudci, kteří vykonávají funkci generálního advokáta. Jsou voleni na dobu tří let. V řízení o předběžné otázce je generální advokát vždy vyslechnut, avšak stanovisko vydá pouze tehdy, pokud ve věci vyvstávají nové právní otázky a stanovisko může být užitečné.

V případě přímých žalob může být ve výjimečných případech rovněž svěřena soudci úloha generálního advokáta. K tomu však dochází jen zřídka. Této možnosti bylo využito pouze v několika málo případech v počátcích historie Tribunálu na začátku 90. let 20. století.

Kolik soudců se věcí zabývá?

Ne všichni soudci se zabývají každou věcí. Každá věc je přidělena některému senátu.

Tribunál má 10 senátů, v nichž zasedají tři nebo pět soudců. Existuje také velký senát složený z 15 soudců a středně velký senát složený z 9 soudců.

Počet soudců odráží, o jak důležitou nebo složitou věc se jedná.

Většinu případů projednávají senáty složené ze tří soudců. Ve výjimečných případech může věci přidělené senátu složenému ze tří soudců projednat a rozhodnout soudce zpravodaj jako samosoudce. Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce projednává pět soudců.

Ze soudců jsou na období tří let voleni předsedové senátů.

Žaloby na neplatnost mohou projednávat všechny senáty. Věci týkající se duševního vlastnictví jsou však přidělovány zvláštním senátům, stejně jako věci týkající se zaměstnanců. Tato specializace pomáhá zajistit co nejefektivnější vyřizování věcí.

Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce předané Tribunálu projednávají dva specializované senáty. Každý senát má šest soudců, z nichž jeden je zvolen jako generální advokát. Stanovisko přednáší generální advokát z druhého specializovaného senátu.

Vedoucí soudní kanceláře a soudní kancelář

Tribunál má vlastní soudní kancelář, která zajišťuje vedení jednotlivých věcí.

Za soudní kancelář odpovídá vedoucí soudní kanceláře. Vedoucí soudní kanceláře je jmenován soudci Tribunálu na období šesti let. Stejně jako u soudců může být i toto jmenování opakované. Současným vedoucím soudní kanceláře je Vittorio Di Bucci, který byl poprvé jmenován v roce 2023.

Tribunál využívá také další útvary Soudního dvora EU.

Jaké věci Tribunál projednává?

Tribunál může projednávat celou řadu různých typů věcí. Většinu jeho věcí tvoří žaloby podané jednotlivci a podniky proti rozhodnutím a aktům orgánů, institucí a jiných subjektů Unie.

Žaloby na neplatnost podané jednotlivci

Tribunál projednává všechny žaloby podané jednotlivci, podniky nebo organizacemi proti aktům nebo rozhodnutím orgánů Unie. Aby byla žaloba přípustná, musí napadený akt buď:

1. být určen přímo dané osobě. Jedná se například o rozhodnutí o zmrazení majetku určité osoby nebo o rozhodnutí o uložení pokuty podniku v oblasti hospodářské soutěže nebo
2. být nařizovacím aktem, který se této osoby bezprostředně dotýká a nevyžaduje přijetí prováděcích opatření k nabytí účinnosti, nebo
3. bezprostředně a osobně se dotýkat právního postavení osoby, která podává návrh na zahájení řízení.

„Bezprostřední a osobní dotčení“ má v unijním právu velmi specifický význam. To znamená, že i když rozhodnutí neoznačuje osobu přímo, má účinky na její právní postavení z důvodu určitých charakteristických znaků, které ji odlišují od všech ostatních osob.

Pokud Tribunál rozhodne, že rozhodnutí je nesprávné, může jej zrušit. To znamená, že rozhodnutí nikdy neexistovalo. Orgán nebo instituce, které rozhodnutí přijaly, pak musí přijmout veškerá opatření nezbytná k řešení důsledků rozsudku.

Ve věcech týkajících se pokut, například ve věcech hospodářské soutěže, má Tribunál „pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci“. To znamená, že pokud v rozhodnutí shledá chyby, které však nestačí k tomu, aby zrušil celého rozhodnutí, může výši pokuty upravit. Může rozhodnout i o zvýšení pokuty.

Žaloby na neplatnost podané členskými státy

Tribunál projednává žaloby členských států proti Komisi.

Za určitých okolností projednává také žaloby podané členským státem proti Radě. Jedná se zejména o věci, kdy jsou napadeny akty týkající se

• státní podpory,
• obchodních a antidumpingových záležitostí,
• dalších aktů, jimiž Rada vykonává prováděcí pravomoci.

Řízení o předběžné otázce

Unijní právo je součástí vnitrostátního práva každé země EU. To znamená, že unijní právo lze v EU použít přímo před vnitrostátními soudy. Vnitrostátní soudci tedy mohou uplatňovat unijní právo přímo. Jde o takzvaný „přímý účinek“ unijního práva.

Pokud není jasné, jak by mělo být unijní právo v daném případě vykládáno, mohou vnitrostátní soudci položit otázky Soudnímu dvoru. Tímto způsobem mohou vyjasnit, co dané ustanovení unijního práva znamená, nebo dokonce zda je platné. To jim umožní poté uplatnit unijní právo a rozhodnout, zda jsou vnitrostátní právní předpisy a praxe v souladu s unijním právem.

Tyto otázky může v případě potřeby položit každý nezávislý soud v EU.

Vnitrostátní soudy, proti jejichž rozhodnutím se nelze odvolat, musí tyto otázky položit, pokud odpověď není jasná a je potřebná pro rozhodnutí ve věci.

Všechny žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce jsou nejprve předloženy Soudnímu dvoru. Většinu z nich Soudní dvůr také projednává. Tribunálu jsou věci předány, pokud se týkají

• DPH,
• cel, spotřebních daní nebo sazebního zařazení zboží,
• obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů,
• odškodnění cestujících,

ledaže vyžadují zásadní rozhodnutí, jež může ovlivnit jednotu nebo soulad unijního práva.

Po zodpovězení otázek se věc vrací k vnitrostátnímu soudu, který ji s konečnou platností rozhodne.

Soudní dvůr může rozhodnutí Tribunálu o unijním právu přezkoumat, shledá-li, že rozhodnutí Tribunálu ohrožuje jednotu nebo soulad unijního práva. Jinak je rozhodnutí konečné a závazné. Vnitrostátní soud se musí řídit odpovědí Tribunálu. Tímto rozhodnutím se musí řídit i ostatní vnitrostátní soudy v EU, pokud řeší podobné věci.

Žaloby pro nečinnost

Tyto věci se podobají žalobám na neplatnost. Ovšem namísto zahájení řízení v případě, kdy orgán Unie přijal rozhodnutí, jsou tyto žaloby podávány v případě, kdy orgán Unie rozhodnutí nepřijal. Tyto žaloby lze podat pouze tehdy, pokud byl orgán Unie vyzván, aby jednal, a je povinen tak učinit.

Tyto věci jsou vzácné.

Stejně jako v případě žalob na neplatnost je Tribunál příslušný pro žaloby podané jednotlivci. Soudní dvůr rozhoduje o žalobách podaných členskými státy a orgány Unie.

Je třeba podotknout, že ačkoli občané mohou upozornit Komisi na možné porušení unijního práva členským státem, není Komise povinna podat proti členskému státu žalobu. Za takových okolností nelze podat proti Komisi žalobu pro nečinnost.

Věci z oblasti duševního vlastnictví

EU má vlastní systém ochranných známek a průmyslových vzorů. Tyto existují souběžně s národními ochrannými známkami. Ochranná známka EU je platná pro celou Unii.

Tento systém spravuje Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), který rozhoduje o tom, zda lze ochranné známky a průmyslové vzory EU zapsat. EUIPO má vlastní interní odvolací řízení s odvolacím senátem, který projednává námitky proti těmto původním rozhodnutím.

Opravné prostředky proti rozhodnutím odvolacího senátu EUIPO projednává Tribunál.

Přibližně 25 % všech věcí Tribunálu tvoří věci z oblasti duševního vlastnictví.

Veřejná služba

Pokud zaměstnanec EU vede pracovní spor se svým zaměstnavatelem (unijním orgánem, agenturou atd.), rozhoduje Tribunál o opravném prostředku proti konečnému rozhodnutí administrativy.

V takových případech jedná podobně jako pracovní soudy ve vnitrostátních právních systémech.

Žaloby na náhradu škody

Tribunál projednává návrhy na náhradu škody způsobené protiprávním jednáním orgánů a jiných subjektů Unie.

Konkrétní smlouvy

Smlouvy mezi EU a podniky nebo jednotlivci někdy obsahují zvláštní ujednání o tom, že Soudní dvůr EU bude projednávat všechny spory vyplývající ze smlouvy. Taková ujednání jsou ve smlouvách obvyklá.

Tyto věci projednává Tribunál.

Kasační opravné prostředky proti rozhodnutím Tribunálu

Stejně jako ve všech právních systémech i zde existuje mechanismus pro napadení rozhodnutí Tribunálu před Soudním dvorem.

Kasační opravné prostředky lze zaměřit pouze na právní otázky, nikoli na to, jak Tribunál zjistil a posoudil skutkový stav věci.

V některých typech věcí již Tribunál jedná jako odvolací soud. Řada agentur a orgánů EU, které přijímají rozhodnutí, například EUIPO nebo Agentura EU pro chemické látky, má nezávislý odvolací senát. V těchto případech již původní rozhodnutí přezkoumal vlastní odvolací senát agentury, než byla věc předložena Tribunálu. Proti těmto rozhodnutím Tribunálu lze proto podat opravný prostředek pouze tehdy, když to Soudní dvůr povolí ve zvláštním řízení. Opravný prostředek je možné projednat, pokud nastoluje otázku významnou pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva.

Opravné prostředky musí být podány do dvou měsíců od rozhodnutí Tribunálu.

Pokud Soudní dvůr vyhoví opravnému prostředku a zruší rozhodnutí Tribunálu, může buď sám ve věci rozhodnout, nebo věc vrátit Tribunálu k novému rozhodnutí.

Přibližně 25 % všech rozhodnutí je napadeno opravným prostředkem. Pouze 25 % z nich Soudní dvůr zruší. Takže jen 6 % rozhodnutí Tribunálu je zrušeno Soudním dvorem.

Rozhodnutí o předběžných otázkách nelze napadnout opravným prostředkem. Soudní dvůr však může věc přezkoumat, shledá-li, že rozhodnutí Tribunálu ohrožuje jednotu nebo soulad unijního práva.

Jak řízení probíhá?

Řízení před Tribunálem se řídí statutem Soudního dvora Evropské unie a jednacím řádem Tribunálu.

Řízení má dvě základní části, které jsou známy jako písemná a ústní část řízení.

V případě žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce se postupuje stejně jako v řízení před Soudním dvorem. Ostatní věci jsou zahájeny podáním návrhu do kanceláře Tribunálu. Ten musí být podepsán advokátem oprávněným k výkonu advokacie podle práva některého členského státu.

Účastníci řízení předkládají Tribunálu argumenty písemně. Členské státy, orgány Unie a další osoby, které mají přímý zájem na výsledku věci, mohou rovněž vstoupit do řízení jako vedlejší účastníci na podporu některé ze stran. To představuje písemnou část řízení.

V řadě věcí se koná také jednání. Jednání jsou veřejná a ta nejdůležitější z nich lze sledovat na našich internetových stránkách. Další informace o sledování jednání naleznete na našich stránkách o streamování a o tom, jak se zúčastnit jednání. To představuje ústní část řízení.

Pokud o to Tribunál požádá, generální advokát vypracuje stanovisko. Stanoviska se přednáší veřejně a některá z nich jsou vysílána živě na našich internetových stránkách.

Po ukončení ústní části řízení se soudci radí a přijmou rozhodnutí.

Rozsudek se poté vyhlašuje na veřejném zasedání a některá vyhlášení jsou vysílána živě na našich internetových stránkách.

Průměrná doba od zahájení do skončení věci je přibližně 20 měsíců.

Více informací naleznete na naší stránce o Řízení před Tribunálem.