Názvy věcí a citování

Soudní dvůr Evropské unie používá specifickou metodu pro citování své judikatury. Tato metoda má za cíl zajistit dostupnost, neutralitu a přesnost při citování. Využívá dva klíčové systémy: jedinečné identifikátory pro rozlišení soudních rozhodnutí a fiktivní názvy pro anonymizované věci.

Jak jsou tvořeny názvy věcí

Číslo věci

Každá věc má přiděleno jedinečné číslo.

To je tvořeno následovně:

  • písmeno označující soud, který věc projednává:
    • „C“ pro Soudní dvůr (z francouzského Cour de justice),
    • „T“ pro Tribunál,
    • „F“ pro Soud pro veřejnou službu, který působil v letech 2005 až 2016 (z francouzského fonction publique, tedy „veřejná služba“);
  • pomlčka,
  • pořadové číslo věci v daném roce u toho kterého soudu,
  • lomítko,
  • dvě čísla označující rok, kdy byla věc u soudu zaregistrována.

Věc C‑250/25 je tedy 250. věcí, kterou Soudní dvůr zaregistroval v roce 2025.

Přípony označující zvláštní řízení

Některá zvláštní řízení jsou označena písmenem, které se přidává přímo za číslo věci. Nejčastější jsou tyto přípony:

  • P – kasační opravný prostředek (z francouzského pourvoi),
  • PPU – naléhavé řízení o předběžné otázce (z francouzského procédure préjudicielle d’urgence),
  • AJ – žádost o bezplatnou právní pomoc (z francouzského aide juridictionnelle),
  • R – návrh na předběžné opatření (z francouzského procédure de référé),
  • DEP – řízení o určení výše nákladů řízení (z francouzského dépens).

Úplný seznam těchto značek je uveden v příloze I prováděcích předpisů k jednacímu řádu Tribunálu.

Název věci:

Za číslem následuje název věci. V případě přímých žalob a kasačních opravných prostředků se jedná o jména či názvy účastníků řízení, ledaže byla podána žádost o anonymizaci věci nebo o odstranění osobních údajů.

V řízeních o předběžné otázce nyní Soudní dvůr Evropské unie používá ve věcech týkajících se fyzických osob systém fiktivních jmen. Tento systém je v platnosti od ledna 2023.

Cílem této iniciativy je usnadnit identifikaci anonymizovaných věcí, zapamatování si jejich názvů a jejich citování v judikatuře a dalších odkazech.

Fiktivní názvy se přidělují:

  • věcem, v nichž řízení probíhá mezi fyzickými osobami (jejichž jména jsou od 1. července 2018 z důvodu ochrany osobních údajů nahrazována iniciálami),
  • věcem, v nichž řízení probíhá mezi fyzickými osobami a právnickými osobami (např. společnostmi), jejichž název je dostatečně neodlišuje od jiných.

Nepřidělují se žádostem o rozhodnutí o předběžné otázce, kde se právnická osoba dostatečně odlišuje svým názvem. V tomto případě slouží název právnické osoby jako název věci.

Fiktivní jména jsou jména, která reálně neexistují. Neodpovídají skutečným jménům účastníků řízení. Navrhuje je počítačový automatický generátor jmen, který rozděluje slova na slabiky a náhodně je spojuje.

Citování judikatury unijních soudů

Metoda Soudního dvora Evropské unie pro citování judikatury zahrnuje:

  • datum rozhodnutí,
  • název věci,
  • číslo věci přidělené Soudním dvorem Evropské unie,
  •  
  • kód ECLI (viz níže).

Tato metoda

  • zlepšuje dostupnost soudních rozhodnutí: každý odkaz obsahuje všechny informace nezbytné k identifikaci rozhodnutí,
  • zajišťuje větší jazykovou neutralitu: formát je jednotný pro všechny jazyky, což zmenšuje počet překládaných prvků,
  • umožňuje automatické přidávání hypertextových odkazů na kód ECLI daného rozhodnutí a na jeho příslušný bod.

ECLI

Soudní dvůr Evropské unie používá při citování svých rozsudků evropský identifikátor judikatury („ECLI“). Kód ECLI přiděluje všem rozhodnutím vydaným unijními soudy od roku 1954, včetně stanovisek generálních advokátů.

Systém ECLI poskytuje jasné a jednotné odkazy na vnitrostátní i unijní judikaturu. Usnadňuje vyhledávání a citování soudních rozhodnutí v celé Evropské unii.

ECLI obsahuje předponu „ECLI“ a čtyři povinné prvky:

  1. kód jurisdikce: členský stát příslušného soudu nebo Evropské unie, pokud se jedná o soud unijní,
  2. zkratku soudu: soud, který rozhodnutí vydal,
  3. rok: rok vydání rozhodnutí,
  4. pořadové číslo: jedinečný identifikátor s maximálně 25 alfanumerickými znaky určený každým členským státem nebo unijním soudem.

Jednotlivé složky ECLI jsou odděleny dvojtečkou („:“).

Jako příklad vezměme rozsudek Soudního dvora ze dne 12. července 2005, Schempp (C‑403/03). Jeho ECLI je EU:C:2005:446. Jednotlivé části tohoto kódu znamenají:

  1. „EU“ = rozhodnutí vydané některým z unijních soudů,
  2. „C“ = rozhodnutí vydané Soudním dvorem,
  3. „2005“ = rozhodnutí vydané v roce 2005,
  4. „446“ = jedná se o 446. kód ECLI přidělený v daném roce.

Při citování rozhodnutí Soudního dvora, Tribunálu nebo Soudu pro veřejnou službu lze předponu ECLI před těmito 4 prvky vynechat.