Proč mnohojazyčnost?

V praxi to znamená naslouchat si a umět se vyjádřit ve 24 jazycích, které byly označeny jako úřední jazyky Evropské unie, protože jsou úředním jazykem nebo jedním z úředních jazyků jednoho nebo několika členských států. V průběhu rozšiřování Unie o nové členské státy se počet úředních jazyků zvýšil z původních čtyř (němčina, francouzština, italština a nizozemština) na dnešních 24. Unie díky tomu, že hovoří všemi těmito jazyky, může komunikovat s občany všech členských států. Mnohojazyčnost je tedy demokratickým požadavkem, který zaručuje rovnost jazyků a dostupnost evropských orgánů pro všechny občany EU: díky profesionálním překladatelům a tlumočníkům v orgánech Evropské unie se mohou evropští občané obracet na unijní orgány ve svém jazyce a obdržet v témže jazyce odpověď od orgánů.

Tento požadavek se odráží ve vůbec prvním nařízení přijatým Evropským hospodářským společenstvím, a sice v nařízení č. 1/58 „o užívání jazyků v Evropském hospodářském společenství“.

Unie je svazkem založeným na vládě práva a toto právo musí být stejné pro všechny, takže musí vyvolávat právní účinky srozumitelné pro každého i navzdory množství jazyků a rozmanitosti právních řádů. To znamená, že unijní právní úprava i judikatura, která má dopad na každodenní život občanů, musí bez ohledu na to, v jakém jazyce byla napsána, moci být pochopena stejným způsobem ve všech úředních jazycích a ve všech vnitrostátních právních řádech.

Soudnímu dvoru Evropské unie je Smlouvami svěřen úkol zajišťovat dodržování společného práva, jehož výklad a aplikace jsou ze své podstaty mnohojazyčné. Mnohojazyčnost řízení je tedy nepominutelným požadavkem, který zaručuje spravedlivý proces a přístup evropských občanů ke spravedlnosti a k judikatuře coby prameni práva. Fungování Soudního dvora je proto nastaveno tak, aby mohl plnit své poslání bez ohledu na to, v kterém jazyce je mu věc předložena. Všichni evropští občané tak mají přístup k evropské justici a k evropské judikatuře ve svém jazyce.