Soudní statistiky Soudního dvora - 2025

Zahájené věci

Stejně jako v předchozích letech byl v uplynulém roce zaznamenán vysoký nápad nových věcí – v roce 2025 bylo do rejstříku soudní kanceláře zapsáno 889 věcí. Tento počet znamená mírný pokles oproti předchozímu roku (2024), kdy bylo do rejstříku soudní kanceláře zapsáno 920 věcí, ale vezmeme-li v úvahu 65 žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, které byly v roce 2025 předloženy Soudnímu dvoru a po předběžné analýze, kterou stanoví článek 93a jednacího řádu Soudního dvora, předány Tribunálu, bylo Soudnímu dvoru v roce 2025 ve skutečnosti předloženo 954 věcí, což se velmi blíží rekordnímu počtu z roku 2019, kdy bylo do rejstříku Soudního dvora zapsáno 966 věcí.

Při bližším pohledu na rozčlenění věcí předložených Soudnímu dvoru v roce 2025 příliš nepřekvapí, že jejich převážnou část tvoří žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce. Vedle 65 výše uvedených žádostí, které byly předány Tribunálu, protože spadají výlučně do jedné nebo více zvláštních oblastí uvedených v článku 50b statutu, bylo v roce 2025 do rejstříku soudní kanceláře zapsáno 580 nových žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce. Jedná se o nejvyšší číslo za posledních pět let.

Stejně jako v roce 2024 pocházejí žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané v roce 2025 téměř ze všech členských států, přičemž značný počet žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce podaly italské soudy (110 žádostí, z nichž celá polovina došla v únoru 2025) a polské soudy (63 žádostí, což je nejvyšší počet od přistoupení této země k Evropské unii v roce 2004).

Vysoký počet žádostí italských soudů lze z velké části vysvětlit tím, že tyto soudy – které čelí nárůstu žalob podaných státními příslušníky třetích zemí proti rozhodnutím vnitrostátních orgánů o vyhoštění – mají pochybnosti stran výkladu ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, a zejména výkladu pojmu „bezpečná země původu“[1].

Pokud jde o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané polskými soudy, zaměřila se pozornost těchto soudů především na oblast ochrany spotřebitele – více než polovina žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce předložených Soudnímu dvoru polskými soudy v roce 2025 se týkala výkladu ustanovení směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách[2] nebo směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru[3].

Zatímco počet žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce podaných italskými a polskými soudy byl v roce 2025 obzvláště vysoký, zůstal počet žádostí pocházejících z Německa (61 žádostí) a Francie (17 žádostí) na velmi nízké úrovni. Je pravda, že počet žádostí podaných francouzskými soudy je jedním z nejnižších za posledních dvacet let; pokud jde naproti tomu o žádosti německých soudů, mnohé z nich se týkají právě zvláštních oblastí, v nichž byla pravomoc k rozhodování o předběžné otázce přenesena na Tribunál – zejména společného systému daně z přidané hodnoty a náhrad a pomoci cestujícím v případě odepření nástupu do dopravního prostředku nebo zpoždění nebo zrušení dopravní služby. K 61 žádostem, kterými se bude zabývat samotný Soudní dvůr, je tedy třeba připočítat více než dvacet žádostí předložených Soudnímu dvoru a předaných Tribunálu na základě jeho příslušnosti.

Pomineme-li žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ze čtyř výše uvedených států, lze i nadále konstatovat vysoký počet žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce podaných rakouskými (47 žádostí) a bulharskými (42 žádostí) soudy v roce 2025; došla rovněž úplně první žádost britského soudu po vystoupení Spojeného království z Evropské unie a uplynutí přechodného období k 31. prosinci 2020. Na základě čl. 158 odst. 1 Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii[4] předložil High Court of Justice (King’s Bench Division) dne 24. října 2025 žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, která se týká výkladu čl. 17 odst. 2 výše uvedené dohody, který upravuje práva spojená s pobytem a povolení k pobytu přiznaná rodinným příslušníkům, kteří jsou osobami vyživovanými občany Unie nebo státními příslušníky Spojeného království[5].

Stejně jako v předchozích letech tvořily v roce 2025 druhou kategorii věcí předložených Soudnímu dvoru kasační opravné prostředky podané proti rozhodnutím Tribunálu a třetí kategorii přímé žaloby. Počet kasačních opravných prostředků, kasačních opravných prostředků ve věcech týkajících se předběžných opatření a kasačních opravných prostředků ve věcech týkajících se rozhodnutí o vedlejším účastenství, jež byly podány v 245 věcech, zaznamenal mírný pokles oproti předchozímu roku, v němž byly kasační opravné prostředky všech kategorií podány v 277 věcech, zatímco počet přímých žalob mírně vzrostl. Vedle několika žalob na neplatnost a jedné žaloby na náhradu škody bylo k Soudnímu dvoru v roce 2025 podáno 50 žalob pro nesplnění povinnosti. Ty se týkají asi dvaceti členských států a jejich předmětem jsou různorodá témata, například ochrana životního prostředí ve všech jejích formách (kvalita ovzduší, kvalita vody určené k lidské spotřebě, čištění městských odpadních vod, nakládání s odpady, prevence a snižování škodlivých účinků spojených s expozicí hluku, ochrana přírodních stanovišť atd.), sociální politika a boj proti zneužívání po sobě jdoucích pracovních smluv na dobu určitou, ale také doprava, daně a volný pohyb kapitálu. V březnu 2025 podala Evropská komise žaloby proti šesti různým členským státům, v nichž jim vytýkala, že nepřijaly nebo neoznámily opatření nezbytná pro dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/2167 ze dne 24. listopadu 2021 o správcích úvěru a obchodnících s úvěry a o změně směrnic 2008/48/ES a 2014/17/EU[6].

Tento přehled zahájených věcí by nebyl neúplný, kdyby v něm nebyla zmíněna žádost Evropské komise o posudek ze dne 21. listopadu 2025 týkající se otázky, zda je revidovaný návrh dohody o přistoupení Evropské unie k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950, slučitelný se Smlouvami. Tato žádost, podaná na základě čl. 218 odst. 11 Smlouvy o fungování Evropské unie, navazuje na dvě předchozí žádosti týkající se téhož tématu, které byly podány v dubnu 1994 a červenci 2013 a které vedly v prvním případě k závěru, že Společenství nemá pravomoc přistoupit k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod[7], a v druhém případě ke konstatování, že návrh dohody o přistoupení Evropské unie k uvedené úmluvě je neslučitelný s čl. 6 odst. 2 Smlouvy o Evropské unii a protokolem č. 8 k tomuto článku[8]. Nyní projednávaná žádost o posudek (1/25) se týká právě textu vzešlého z jednání, jež proběhla v návaznosti na posudek, jímž byla tato neslučitelnost konstatována.

Na závěr tohoto stručného přehledu zahájených věcí je třeba poznamenat, že nezanedbatelná část z nich byla doprovázena žádostí o urychlení řízení – žádost nebo návrh na projednání věci ve zrychleném řízení nebo v naléhavém řízení byly podány v 88 věcech, což představuje 10 % všech věcí předložených Soudnímu dvoru v roce 2025. Naléhavé řízení o předběžné otázce bylo v uplynulém roce skutečně zahájeno ve čtyřech věcech[9] a bylo vyhověno dvěma žádostem o projednání věci ve zrychleném řízení[10]; posledně uvedené řízení bylo zahájeno samotným předsedou v citlivé věci týkající se výkladu článků směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími[11].

Ukončené věci

Rok 2025 se vyznačoval nejen značným počtem věcí došlých Soudnímu dvoru, ale i intenzivní soudní činností: Soudní dvůr ukončil 774 věcí, což je počet velmi blízký počtu zaznamenanému v předchozích letech (792 věcí ukončených v roce 2020, 772 věcí v roce 2021, 808 věcí v roce 2022 a 783 věcí v roce 2023). Jedná se sice o výrazně nižší počet ukončených věcí než v roce 2024 (862 věcí), nicméně je třeba připomenout, že v tomto roce došlo k částečné obměně složení Soudního dvora a zároveň bylo nutné ukončit značný počet věcí před odchodem soudců, kterým skončilo funkční období.

Je také třeba připomenout, že ještě v době, kdy byly psány tyto řádky, bylo soudní kolegium neúplné, neboť jeden soudce, který opustil Soudní dvůr v únoru 2024, ještě nebyl nahrazen, a jiný soudce, který zemřel během funkčního období v červnu 2024, byl nahrazen až o rok později, v červnu 2025. Takové faktory se nacházejí mimo kontrolu Soudního dvora, ale nevyhnutelně ovlivňují jeho produktivitu.

Jestliže žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce a kasační opravné prostředky tvoří podstatnou část věcí došlých Soudnímu dvoru, nemůže být žádným překvapením, že tvoří i podstatnou část věcí, jež Soudní dvůr ukončil – Soudní dvůr v roce 2025 vyřídil 561 žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce a 156 kasačních opravných prostředků, což představuje více než 92 % všech věcí ukončených v loňském roce.

Stejně jako v předchozích letech byl i v roce 2025 rozsudek nejčastějším způsobem ukončení věci. V uplynulém roce bylo vyneseno 447 rozsudků, zatímco usnesením, kterým bylo ukončeno řízení jinak než vyškrtnutím, vrácením věci Tribunálu nebo nevydáním rozhodnutí ve věci samé, bylo ukončeno méně než 20 % věcí. Počet těchto usnesení (116) však byl poměrně vyšší u kasačních opravných prostředků než u žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce. Zatímco usnesení přijatá na základě článků 53 nebo 99 jednacího řádu představovala pouze 12 % řízení o předběžné otázce ukončených v roce 2025, usnesení přijatá buď na základě článků 170a a 170b, nebo na základě článků 181 nebo 182 jednacího řádu představovala 35 % všech kasačních opravných prostředků vyřízených v loňském roce.

Pokud jde o řízení o kasačních opravných prostředcích ukončená Soudním dvorem v roce 2025, je třeba zmínit především snížení podílu rozhodnutí, jimž se zrušuje rozhodnutí Tribunálu. Zatímco se tento podíl v letech 2022, 2023 a 2024 pohyboval kolem 20 %, v roce 2025 klesl na 15 %. Ze 156 řízení o kasačních opravných prostředcích ukončených v loňském roce byl pouze ve 24 řízeních zrušen rozsudek nebo usnesení napadené před Soudním dvorem. Ve většině případů (19) Soudní dvůr věc vrátil Tribunálu.

Pokud jde konkrétně o činnost senátu rozhodujícího o přijatelnosti kasačních opravných prostředků, je třeba uvést, že dva kasační opravné prostředky byly v uplynulém roce uznány za přijatelné, a to včetně prvního kasačního opravného prostředku spadajícího do nové působnosti článku 58a statutu po legislativní reformě provedené v roce 2024. V dané věci jde o kasační opravný prostředek podaný proti rozhodnutí Tribunálu týkajícímu se plnění smlouvy obsahující rozhodčí doložku ve smyslu článku 272 Smlouvy o fungování Evropské unie. Kasační opravný prostředek, který byl podán v prosinci 2024, byl dne 29. dubna 2025 částečně uznán přijatelným a v současné době je projednáván Soudním dvorem[12].

Při pohledu na údaje týkající se způsobu ukončení věcí lze pozorovat pokles počtu a procentního podílu věcí, v nichž bylo rozhodnuto po přednesení stanoviska. V roce 2025 bylo stanovisko generálního advokáta předneseno ve 239 ukončených věcech – což představuje 31 % celkového počtu věcí ukončených v roce 2025, zatímco v roce 2024 bylo stanovisko generálního advokáta předneseno v 336 ukončených věcech, tedy v 39 % z celkového počtu věcí ukončených v roce 2024; v roce 2023 tomu tak bylo v 283 věcech, tedy v 36 % z celkového počtu věcí ukončených v daném roce. Tento pokles lze částečně vysvětlit přenesením pravomoci rozhodovat o předběžných otázkách na Tribunál, který nyní může využít stanoviska generálního advokáta k rozhodnutí ve věcech, které mu byly předány Soudním dvorem; především jej však lze vysvětlit tím, že nevyvstaly žádné skutečně nové právní otázky v jiných oblastech, což vedlo Soudní dvůr k širšímu využití možnosti, zakotvené v čl. 20 pátém pododstavci statutu, rozhodovat věci bez stanoviska generálního advokáta. Jak vyplývá z následujících tabulek, v roce 2025 byl skutečný nárůst počtu věcí, v nichž bylo rozhodnuto po přednesení stanoviska generálního advokáta, oproti předchozímu roku zaznamenán pouze v oblastech energetiky a volného pohybu osob.

Pokud jde o rozčlenění ukončených věcí podle jednotlivých soudních kolegií, nejvíce rozhodnutí vydaly senáty složené ze tří soudců, které v roce 2025 ukončily 352 věcí. Senáty složené z pěti soudců ukončily v témže roce 255 věcí a velký senát ukončil 35 věcí. Jedná se o poměrně výrazný pokles oproti předchozímu roku, v němž velký senát vyřídil 75 věcí. Jak bylo uvedeno výše, lze tento rozdíl vysvětlit značným počtem rozhodnutí vydaných před částečnou obměnou složení Soudního dvora v říjnu 2024, mezi něž patřil mimo jiné rozsudek, jímž bylo rozhodnuto o patnácti žalobách týkajících se právní úpravy Společenství v oblasti dopravy.

Pokud jde konečně o průměrnou délku řízení, ta činila pro všechny druhy věcí 16,7 měsíce (o rok dříve to bylo 17,7 měsíce). Zkrácení délky řízení se týká všech druhů věcí – v případě řízení o předběžné se průměrná délka řízení zkrátila ze 17,2 měsíce na 16,9 měsíce, v případě přímých žalob z 21,5 měsíce na 20 měsíců a v případě kasačních opravných prostředků z 18,4 měsíce na 15,1 měsíce.

Probíhající věci

Logickým důsledkem nerovnováhy mezi počtem věcí, které byly v uplynulém roce zahájeny, a počtem věcí, jež byly v témže roce ukončeny, je nárůst počtu probíhajících věcí k 31. prosinci 2025 oproti předchozímu roku. Tento počet totiž činil 1322 věcí oproti 1207 věcem o rok dříve. Řízení o předběžné otázce (772 věcí) a o kasačních opravných prostředcích (443 věcí) tvoří nadále převážnou většinu sporů předložených Soudnímu dvoru.

[1] Úř. věst. L 180, 29.6.2013, s. 60.

[2] Úř. věst. L 95, 21.4.1993, s. 29.

[3] Úř. věst. L 133, 22.5.2008, s. 66.

[4] Úř. věst. L 29, 31.1.2020, s. 7.

[5] Věc C‑682/25, Crossryn.

[6] Úř. věst. L 438, 8.12.2021, s. 1. Tyto žaloby byly podány proti Finsku (věc C‑207/25), Bulharsku (věc C‑208/25), Španělsku (věc C‑210/25), Maďarsku (věc C‑212/25), Nizozemsku (věc C‑213/25) a Portugalsku (věc C‑215/25).

[7] Posudek 2/94 (Přistoupení Společenství k EÚLP) ze dne 28. března 1996 (EU:C:1996:140).

[8] Posudek 2/13 (Přistoupení Unie k EÚLP) ze dne 18. prosince 2014 (EU:C:2014:2454).

[9] Jedná se o věci C‑135/25 PPU, Kačev (v níž byl vydán rozsudek ze dne 20. května 2025, EU:C:2025:366), C‑219/25 PPU, Kamekris (v níž byl vydán rozsudek ze dne 19. června 2025, EU:C:2025:456), C‑313/25 PP, Adrar (v níž byl vydán rozsudek ze dne 4. září 2025, EU:C:2025:647), a C‑712/25 PPU, Rastočev (v níž byl vydán rozsudek ze dne 12. února 2026, EU:C:2026:101).

[10] Viz věc C‑280/25, Lin II, a věc C‑440/25, Ebilum.

[11] Věc C‑195/25, Framholm (v níž byl vydán rozsudek ze dne 20. listopadu 2025, EU:C:2025:904).

[12] Věc C‑881/24 P, SC v. Eulex Kosovo (usnesení ze dne 29. dubna 2025, EU:C:2025:313).