Historie budov

Počátky Soudního dvora v Lucemburku

V roce 1952 byla jako možná sídla orgánů Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) zvažována města Lutych a Brusel, nakonec byl ale jako prozatímní sídlo vybrán Lucemburk. O sídlech unijních orgánů bylo oficiálně rozhodnuto na zasedání Evropské rady v Edinburghu v roce 1992, kdy se Lucemburk stal stálým sídlem Soudního dvora.

V témže roce poskytla lucemburská vláda Soudnímu dvoru za účelem umístění 57 členů jeho personálu Vaubanovu vilu, budovu uprostřed městského parku v Lucemburku, a další dvě budovy.

V roce 1959 nabídla lucemburská vláda Soudnímu dvoru větší budovu, která se nacházela na Côte d’Eich a patřila lucemburskému biskupství. Tento nový prostor byl dostatečně velký na to, aby pojmul všechny útvary Soudního dvora.

Stěhování na Kirchbergské návrší

S rozšiřováním Evropských společenství – zejména s ohledem na první rozšíření naplánované na rok 1973 – byl spojen i nárůst počtu personálu unijních orgánů. V reakci na to započalo Lucembursko s urbanizací Kirchbergského návrší, aby mohly být všechny orgány soustředěny na jednom místě. Zde byly postaveny i budovy Soudního dvora.

V roce 1972 se proto 223 členů personálu Soudního dvora přestěhovalo do budovy Paláce, kterou lucemburský stát postavil na Kirchbergském návrší speciálně pro potřeby Soudního dvora. Palác, navržený belgickými architekty Jamagnem a Vander Elstem ve spolupráci s lucemburským architektem Conzemiusem, byl slavnostně otevřen dne 9. ledna 1973. Členové Soudního dvora a jeho personál tak konečně získali vhodné prostory pro svou práci.

Nové přístavby k Paláci

Na konci 70. let přestaly tyto prostory v důsledku nárůstu počtu členů personálu Soudního dvora kapacitně vyhovovat. Soudní dvůr byl proto nucen najímat si kanceláře v budovách jiných evropských orgánů. Potřeby Soudního dvora dále vzrostly s přistoupením nových členských států – Řecka (1981), Španělska a Portugalska (1986), Rakouska, Finska a Švédska (1995) – a se zřízením Soudu prvního stupně (1989) – nyní Tribunál. Počet členů personálu vzrostl z 626 v roce 1988 na 837 v roce 1994.

Z tohoto důvodu byly v letech 1985 až 1994 vybudovány tři přístavby k Paláci, které navrhli lucemburští architekti Fritsch, Herr a Huyberechts a italský architekt Paczowski. Jednalo se o tyto budovy:

• budova Erasmus, slavnostně otevřená dne 5. října 1988;
• budova Thomas More, slavnostně otevřená dne 12. února 1993;
• budova Themis, slavnostně otevřená dne 15. září 1994.

V roce 1999 musel být Palác z důvodu zjištěné přítomnosti azbestu vyklizen a Soudní dvůr EU musel opětovně přesídlit veškerý svůj personál do jiných budov. Pro jazykové útvary byla postavena dočasná prefabrikovaná budova, známá jako budova „T“, která sloužila v letech 1999 až 2019.

Významné rozšíření a rekonstrukce

Souběžně s pracemi na odstraňování azbestu z Paláce a s ohledem na potřeby pramenící z rozsáhlého rozšíření plánovaného na rok 2004 zahájily Soudní dvůr EU a lucemburské orgány ambiciózní stavební projekt.

Tento nový projekt se časově překrýval se změnou unijní politiky, pokud jde o unijní budovy. Namísto spoléhání se na hostitelské země, které až do té doby budovy unijním orgánům poskytovaly, se nyní očekávalo, že unijní orgány budou své nemovitosti vlastnit. Soudní dvůr EU si proto zvolil režim nájmu s právem následné koupě, aby získal kontrolu nad svými budovami.

Na žádost lucemburských orgánů vypracoval francouzský architekt Dominique Perrault návrh moderního komplexu budov soustředěného kolem zrekonstruovaného Paláce a prostoru pro veřejnost, kde se dnes nacházejí jednací síně. Dalšími klíčovými stavbami byly:

• obdélníkový „prstenec“ (Anneau) pro kanceláře členů Soudního dvora;
• dvě nové věže pro různé útvary Soudního dvora EU;
• Galerie propojující všechny tyto budovy.

Výstavba započala na konci roku 2003. Dne 1. května 2004 přistoupilo k Evropské unii deset nových států a v souvislosti s příchodem nového personálu byly dočasně pronajaty další budovy nacházející se mimo komplex. Do přístavby k budově T, známé jako budova „T2“, byli umístěni právníci-lingvisté z nových členských států.

K 4. prosinci 2008 byly dokončeny a slavnostně otevřeny zrekonstruovaný Palác, Prstenec, Galerie a dvě věže – Comenius a Montesquieu. Rozloha budov Soudního dvora EU se více než zdvojnásobila z 85 000 m² na 200 000 m². Počet jednacích síní vzrostl z 5 na 11 a počet kanceláří vzrostl z 1 000 na 2 200.

Díky tomuto rozšíření bylo možné zrekonstruovat budovy Erasmus, Thomas More a Themis, do kterých se mohl personál vrátit v roce 2013.

Věž Rocca: nová éra Soudního dvora EU

Rozšíření Evropské unie o Rumunsko a Bulharsko v roce 2007 a Chorvatsko v roce 2013 vedlo ke zvýšení objemu soudní činnosti Soudního dvora EU a zvýšení počtu jeho členů a personálu. Přibyli tři noví generální advokáti (2015) a počet členů Tribunálu se od roku 2016 postupně zdvojnásobil.

V reakci na tento nárůst byla na jaře 2016 zahájena výstavba třetí věže.

Věž Rocca je s 29 podlažími a 118 metry nejvyšší budovou v Lucembursku.

Slavnostní otevření této věže v září 2019 se stalo významným milníkem v historii Soudního dvora EU, neboť od tohoto okamžiku jsou všechny útvary Soudního dvora EU znovu soustředěny pod jednou střechou.