Cesta Soudního dvora směrem k nové etapě jeho historie

A | Úvodní slovo vedoucího soudní kanceláře

Vedoucí soudní kanceláře Soudního dvora, který je zároveň generálním tajemníkem orgánu, řídí administrativní útvary z úřední moci předsedy orgánu.

Rok 2021 byl pro služby Soudního dvora rokem konsolidace nových metod, které byly zavedeny v roce 2020 ve snaze zajistit kontinuitu výkonu veřejné služby evropského soudnictví a jeho kvalitu, a to v souvislostech vyznačujících se pokračující pandemickou krizí i přizpůsobivostí, kterou si tato krize vyžádala jak na organizační úrovni, tak na úrovni jednotlivců. V tomto ohledu se zejména podařilo dematerializovat a zjednodušit toky rozhodnutí, posílit zodpovědnost zaměstnanců a zavést novou podobu rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem. Pozoruhodné výsledky, kterých Soudní dvůr a Tribunál dosáhly, i Cena za řádnou správu, kterou udělila Soudnímu dvoru evropská veřejná ochránkyně práv v kategorii inovace/transformace za projekt „Jednání na dálku“, jsou tedy pro všechny služby projevem uznání a motivací, aby v této cestě pokračovaly i nadále.

Rok 2021 byl rovněž rokem rozšíření a urychlení transformace fungování jednotlivých služeb, v souvislosti s níž byla zahájena řada strukturálních projektů směřujících do budoucna.

Zaprvé jde o zintenzivnění podpory poskytované soudům, jejichž pracovní zátěž, a to zejména v případě Soudního dvora, dosahuje nebývalé úrovně. V současné době probíhají projekty, jejichž cílem je vyvinout v oblasti soudnictví informační systémy sloužící k vyhledávání a poskytování podpory při koncipování právních textů a zintenzivnit přímou podporu soudní činnosti poskytovanou kabinetům členů soudů. Uvažuje se i nad tím, jaké prostředky – a to zejména technické povahy – by mohly zajistit rychlejší seznamování se s obsahem procesních písemností.

Soudní dvůr bude moct využít potenciálu, který skýtají digitální nástroje. Příkladů je celá řada: digitalizace toků dokumentů a rozhodovacích procesů správního (v tomto případě se jedná o dokončování projektu pro správu dokumentů HAN) i soudního charakteru (v tomto případě pak jde o projekt týkající se integrovaného systému správy případů – SIGA – který předpokládá úzkou spolupráci všech služeb, vedoucích soudních kanceláří a kabinetů členů soudů). Oba tyto projekty s sebou přinášejí významné možnosti související se zjednodušováním jednotlivých procesů, monitorováním řízení, výzkumem a podporou při projednávání předložených věcí. IT služby souběžně sledují technologický vývoj a testují různé pokročilé technologické nástroje, jako například nástroje zaměřené na pracovní prostor nebo umělou inteligenci.

Zadruhé se Soudní dvůr bude i nadále plně hlásit ke svému závazku dodržovat zásadu mnohojazyčnosti, který spočívá v tom, že tento orgán zajišťuje plné jazykové pokrytí a kvalitu svých výstupů v oblasti právního překladu a tlumočení. Jedná se o celosvětově unikátní know-how, které je třeba udržovat a rozvíjet s využitím možností souvisejících s technologickým vývojem, a to zejména ve snaze vypořádat se s narůstající pracovní zátěží. Za pojmem „mnohojazyčnost“ se skrývá schopnost Soudního dvora komunikovat s každým právním subjektem a s každým občanem v jeho jazyce. Jde tedy o otázku dostupnosti a legitimity unijního soudnictví a také o zachování kulturní a jazykové rozmanitosti Unie jako celku. Právě v tom spočívá smysl „mnohojazyčného přístupu“, který Soudní dvůr prosazuje již několik let prostřednictvím řady akcí, v jejichž rámci je zdůrazňována hodnota mnohojazyčnosti a závazek Soudního dvora tuto hodnotu respektovat. Jedním z trvalých a viditelných projevů tohoto závazku bude Zahrada mnohojazyčnosti, na níž se začalo v letošním roce pracovat; tohoto závazku se budou týkat i další projekty.

Zatřetí je třeba Soudní dvůr ještě více přiblížit občanům – je nutno jej ve větším rozsahu zpřístupňovat a zajistit, aby se o něm více vědělo. Více než kdykoliv dříve je Soudní dvůr žádán, aby přijímal rozhodnutí, která mají významné politické a sociální důsledky na členské státy i občany, a to například v oblastech hospodářské a měnové politiky, právního státu, práva na azyl, boje proti terorismu, základních práv… Kvůli míře dopadu těchto často komplexních rozhodnutí je třeba se věnovat komunikaci a objasňování, aby občané byli schopni tomuto dopadu porozumět a ocenit zásadní úlohu unijních soudů. V souvislosti s tímto cílem je třeba poukázat na dva inovátorské projekty.

Jeden z nich, který právě probíhá, by měl zanedlouho umožnit zkušební provoz webstreamingu některých jednání velkého senátu – zásada veřejnosti jednání tak v souladu se současnými technologickými možnostmi získá zcela nový rozměr. Jednání Soudního dvora by se ve všech jazycích, do kterých bude průběh daného jednání tlumočen, mohl bez ohledu na místo svého bydliště zúčastnit každý student práva, novinář, vnitrostátní soudce nebo občan, který by měl o danou věc zájem, a nemusel by se přitom přemisťovat do Lucemburku. Díky této možnosti by se celý svět mohl podívat, jak Soudní dvůr každodenně vykonává soudní činnost.

Kromě toho je třeba poukázat na projekt návštěv na dálku,jehož pilotní fáze proběhla v roce 2021 za účasti tříd středoškoláků z několika evropských zemí a který umožní diverzifikovat nabídku návštěv: většina evropských občanů, kteří nemohou do Lucemburku přijet, bude moct Soudní dvůr navštívit za podmínek, které se budou co nejvíce podobat podmínkám prezenčních návštěv. Tato inovace odstraní překážky související se zeměpisnou vzdáleností a s dojmem nedostupnosti, který může Soudní dvůr vzbuzovat u některých částí veřejnosti. Díky novým technologiím se Soudní dvůr konečně může virtuálně přesouvat ke všem občanům členských států.

A konečně začtvrté, tyto projekty zaměřené na budoucnost budou doprovázeny ambiciózním vedením spolupracovníků – tento způsob vedení je přitom středobodem politiky Soudního dvora v oblasti lidských zdrojů. Soukromoprávní i veřejnoprávní organizace působící na vnitrostátní i evropské úrovni se snaží reagovat na novou situaci vyznačující se rozvojem práce na dálku, snahami zaměstnanců dosáhnout větší autonomie a očekáváními mladých generací. Soudní dvůr chce důležité projekty, které si naplánoval, s úspěchem dokončit, a proto se k tomuto vývoji hlásí, aby se mohl jako doposud spoléhat na práci odhodlaných a schopných zaměstnanců. Za tímto účelem je nezbytný komplexní přístup k řízení lidských zdrojů, a to metodami přijímání nových zaměstnanců počínaje a přípravou na odchod do důchodu konče, přičemž je třeba jej uplatňovat i na takové mezistupně, jako je rozvoj dovedností prostřednictvím úvodního a dalšího vzdělávání, job-shadowingu a mentorování, a nelze zapomínat ani na profesní postup a možnosti mobility v rámci unijních orgánů a mezi nimi. Má-li Soudní dvůr i nadále dosahovat vynikajících výsledků, musí vytvářet podnětné a dynamické pracovní podmínky. V rámci tohoto úkolu je třeba zaujmout základní postoj, který musí být trvalým východiskem strategií uplatňovaných v rámci řízení jednotlivých služeb: v každodenním životě Soudního dvora musí figurovat otázky rozmanitosti a inkluze.

Těším se na shledanou v příštím roce, kdy zhodnotíme rok 2022, který se ponese ve znamení 70. výročí založení Soudního dvora – nejdéle činného unijního orgánu!

Poprvé v historii Evropské unie se setkali soudci zastupující ústavní soudy členských států Unie a členové Soudního dvora Evropské unie, aby diskutovali o společných právních tradicích Unie a o tom, jak je uvést do souladu s ústavními tradicemi a národní identitami členských států. Konference nesla název „Unie jednotná v rozmanitosti: mezi společnými ústavními tradicemi a národními identitami“. Společně ji zorganizovali Latvijas Republikas Satversmes tiesa (Ústavní soud Lotyšska) a Soudní dvůr a konala se ve dnech 2. a 3. září 2021 v Rize v Lotyšsku. Nápad na zorganizování společné konference, která by umožnila dialog mezi ústavními soudy a Soudním dvorem, přednesla v roce 2019 Ineta Ziemele, která byla v té době předsedkyní Ústavního soudu Lotyšska; tento nápad přitom plně podpořil i předseda Soudního dvora Koen Lenaerts. Kvůli překážkám souvisejícím s pandemií covid-19 trvalo dva roky, než mohl být tento nápad zrealizován.

Jako velmi pozitivní hodnotím specifickou strukturu konference i možnost konečně se osobně setkat – tyto aspekty vnesly do celé akce dynamiku, která se promítla do jejího úspěchu jak z hlediska organizačního, tak z hlediska věcného. Všechny přítomné soudy se aktivně účastnily otevřených a upřímných diskuzí, během nichž zazněly vynikající vystoupení a závěry, které byly následně publikovány v samostatném sborníku.

Pozoruhodná je sama o sobě i schopnost dospět ke shodě o nutnosti takový dialog zahájit a pokračovat v něm i v budoucnu.

Hojně o této akci informovala i národní a mezinárodní zpravodajská média a sociální média (#RigaJusticeConference). Ústavní soud Lotyšska navíc ve snaze vyzdvihnout význam dialogu přizval předsedu Soudního dvora Koena Lenaertse jako čestného hosta do prvního dílu svého podcastu s názvem Tversme.

Jsem velmi ráda, že se mohu podělit o své zážitky z Fóra evropských soudců, které se konalo v Lucemburku ve dnech 20. až 22. listopadu 2021. Na programu Fóra byla pracovní sezení týkající se různorodých témat; v tomto příspěvku se zaměřím na semináře, kterých jsem se osobně zúčastnila.

Některé otázky, které nadnesli přítomní soudci a o nichž diskutovali jednotliví účastníci, mají velmi zajímavý přínos pro výkon soudní činnosti. Chtěla bych se zmínit zejména o debatách, které se týkaly práva na účinnou právní ochranu a spravedlivý proces, úlohy, kterou hraje článek 47 Listiny základních práv Evropské unie, a rozsahu působnosti tohoto článku zejména z hlediska práva na účinnou soudní ochranu a na nestranný soud. Fórum nám nabídlo ucelený pohled na vývoj judikatury Soudního dvora týkající se tohoto práva a na právní základ, o který Soudní dvůr od roku 2018 opírá svoji nejnovější judikaturu (viz věc C‑64/16, Associação Sindical dos Juízes Portugueses). V těchto rozsudcích se s článkem 47 Listiny kombinuje několik ustanovení Smlouvy o Evropské unii (SEU) – jde například o ustanovení, podle kterého „[č]lenské státy stanoví prostředky nezbytné k zajištění účinné právní ochrany v oblastech pokrytých právem Unie“ (čl. 19 odst. 1 SEU), dále o ustanovení, v němž jsou zakotveny hodnoty Unie, včetně zásady právního státu (článek 2), o ustanovení, ve kterém je stanovena zásada loajální spolupráce mezi členskými státy (čl. 4 odst. 3), jakož i o ustanovení Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (články 6 a 13). My všichni – tedy evropští soudci podílející se na utváření unijního práva – jsme pro účely uplatňování ustanovení článku 47 Listiny na vnitrostátní úrovni získali užitečné poznatky.

Další otázkou, o které se v rámci Fóra 2021 podrobně diskutovalo, byl pojem nezávislosti soudů – tato problematika se přitom netýká toliko organizace soudnictví každého členského státu Unie, nýbrž i každého člena soudní moci těchto států. V této souvislosti bylo připomenuto, že nestačí, aby byl soudní orgán zřízen zákonem, ale je třeba zajistit i to, aby neměl žádné organické nebo funkční vazby na složky moci, nad nimiž má vykonávat dohled. Zabývali jsme se například případem evropského zatýkacího rozkazu: Soudní dvůr konstatoval, že zásadu vzájemného uznávání a zásadu vzájemné důvěry mezi členskými státy lze za výjimečných okolností omezit, což znamená, že je třeba přednostně zkoumat, zda soudní systém státu, který požaduje předání osoby z jiného státu, nemá nedostatky právě stran zásady nezávislosti soudů. Tato diskuse, která byla díky svému praktickému rozměru velmi přínosná, vnitrostátním soudcům umožní vypořádat se s pochybnostmi, které se při rozhodování objevují stále častěji.

S kolegy jsme diskutovali i o podmínkách výkonu našeho povolání a zmiňovali jsme přitom naši povinnost nestrannosti a také naše právo na ochranu před vnějšími tlaky. Hovořili jsme o sérii legislativních opatření několika členských států, která mají vliv na služební postup soudců, jako například opatření související s kárným řízením nebo s pravidly pro odpovědnost soudců, a nejsou v souladu se zásadami unijního práva.

Díky Fóru 2021 jsme konečně měli možnost zúčastnit se jednání před velkým senátem, a to ve věci, která se týkala právě souladu pravidel kárného řízení, která přijal členský stát ve vztahu k soudcům, s unijním právem. Tento praktický příklad uplatňování unijního práva všem účastníkům Fóra 2021 umožnil seznámit se s fungováním unijního soudnictví, a to zejména díky otázkám, které členové velkého senátu kladli zástupcům účastníků řízení. Jejich otázky nám ukázaly, jak vypadá postup právního odůvodňování, kterého je třeba se při řešení tak složitého problému držet.

Účast na Fóru 2021 pro mě byla velkým přínosem. Získané poznatky mi napomáhají při objasňování různých právních pojmů, které jsou v rámci mé každodenní práce, kde pozoruji narůstající význam přínosů Soudního dvora, velmi potřebné. Z Fóra 2021 jsem odjížděla s pocitem velkého uspokojení, že jsem součástí Evropské unie, která tvoří právní pravidla umožňující mírové soužití různých lidí a zemí, a že jsem mohla být v kontaktu s jejím soudním orgánem, který nám prostřednictvím výkladu a uplatňování práva pomáhá utvářet myšlenku občanství Unie.

Fórum 2021 bylo díky své mimořádné organizaci prostorem pro setkání a dialog mezi odborníky v oblasti spravedlnosti. Během tohoto ročníku jsem mezi účastníky a členy Soudního dvora, kteří k úspěchu této akce významně přispěli, pozorovala velkou míru náklonnosti a přátelskosti.

Zdravotní krize, která poznamenala roky 2020 a 2021, přiměla Soudní dvůr zintenzivnit činnost ve vztahu k veřejnosti, a to kvůli obtížím, s nimiž se občané Evropské unie potýkali zejména v oblasti cestování. Tato krize tedy byla rozhodujícím faktorem pro zavedení nových forem komunikace a urychlila dokončení projektů, které byly spuštěny ještě před vypuknutím pandemie. Soudní dvůr uplatňuje vůči občanům politiku otevřenosti a snaží se, aby se prostřednictvím judikatury obou jeho soudů mohli lépe seznámit se svými právy. Tato politika se ještě zintenzivnila – v tomto směru byly využívány tradiční komunikační nástroje a zároveň byly veřejnosti nabídnuty nové možnosti.

Za inovativní projekt jednání na dálku, která začala být pořádána v roce 2020 s cílem zajistit kontinuitu výkonu evropské veřejné služby soudnictví, získal Soudní dvůr v roce 2021 Cenu evropské veřejné ochránkyně práv za dobrou správu, která se uděluje za vynikající výsledky v oblasti inovací nebo transformace. V roce 2021 bylo videokonference využito při 131 jednáních před Tribunálem a Soudním dvorem. Prostřednictvím těchto jednání na dálku si Soudní dvůr připravil půdu pro to, že v krátkém časovém horizontu začne jednání vysílat.

V roce 2021 se výrazně zvýšil počet tiskových zpráv, které mají v reálném čase informovat novináře a právníky o rozhodnutích Soudního dvora a Tribunálu již v okamžiku jejich vyhlášení, a zajistit tak, aby se o nich dozvěděla široká veřejnost. V roce 2021 bylo zveřejněno 231 tiskových zpráv – vezmeme-li do úvahy všechny jazykové verze, které jsou dostupné na internetových stránkách a zasílají se korespondentům, jde o 3 206 tiskových zpráv. Tiskoví referenti Ředitelství komunikace věnovali veškeré své úsilí a dovednosti tomu, aby vysvětlili význam rozsudků, usnesení, stanovisek i právě probíhajících věcí, a zároveň zintenzivnili kontakty s novináři v členských státech, aby jim mohli poskytovat informace z první ruky, zvyšovat jejich povědomí o důležitých případech a vysvětlovat jim, jakým způsobem soudy vyřešily právní otázky, které byly v těchto věcech položeny.

Tiskoví referenti v této souvislosti rozeslali 601 informačních dopisů, určených zejména novinářům a také právníkům, a 630 „bleskových informací“ o věcech, v souvislosti s nimiž nebyla vydána tisková zpráva. Pokud jde kromě toho o specifické žádosti o informace týkající se fungování orgánu nebo jednotlivých věcí, bylo v roce 2021 přijato a vyřízeno 12 538 e-mailů a 7 182 telefonátů (v jazyce žadatele) a v souladu s relevantní právní úpravou Soudní dvůr vyhověl 110 žádostem o zpřístupnění správních dokumentů a historického archivu.

Soudní dvůr využíval k informování široké veřejnosti i platformu Twitter, na které je činný od roku 2013, a to prostřednictvím dvou účtů – jednoho ve francouzštině a druhého v angličtině – které sleduje celkem 127 700 odběratelů. Bylo zveřejněno 962 tweetů, které se týkaly především nejdůležitějších rozsudků Soudního dvora a Tribunálu a hlavních událostí ze života Soudního dvora. Soudní dvůr je činný i na profesionální platformě LinkedIn, kde pro svých 132 000 odběratelů zveřejnil 365 zpráv.

Co se týče právnické veřejnosti, ta má přístup k „Tematickým listům“, a k „Měsíčnímu bulletinu judikatury“, což je kompilace shrnutí rozhodnutí Soudního dvora a Tribunálu, která si s ohledem na právní otázky, které jsou v nich pojednávány, zasluhují zvláštní pozornosti. Tyto nástroje, které nabízí Ředitelství výzkumu a dokumentace, umožňují právníkům získat rychlý přehled o aktuální judikatuře, která je všeobecné povahy nebo se týká určité konkrétní oblasti práva Evropské unie.

Ve snaze oslovit co nejširší veřejnost Soudní dvůr otestoval a používá ty nejvýkonnější technologické nástroje. Rozsah iniciativ pro veřejnost rozšířil soudní orgán Unie v několika směrech – příkladem lze uvést, že Výroční zprávu Panorama roku zveřejňuje ve formátu html a pro skupiny středoškoláků připravuje distanční návštěvy svých budov; Ředitelství knihovny rovněž zpřístupnilo nové vyhledávací nástroje.

Významnou činností Soudního dvora je v rámci jeho politiky otevřenosti a šíření vědomostí nejen ve vztahu k právníkům a studentům práva, ale i ve vztahu k evropským občanům, organizace návštěv. Omezení související se zdravotní situací sice v roce 2021 nebyla tak přísná jako v roce 2020, ale počet návštěv a návštěvníků se přesto v jejich důsledku snížil. Soudní dvůr ovšem v rámci možností své brány znovu otevřel a přivítal ve svých prostorách 1 843 návštěvníků. I nadále fungoval a rozvíjel se systém distančních návštěv, který navazuje na tradiční model návštěv prezenčních – na digitálních platformách bylo uspořádáno 87 programů návštěv, kterých se zúčastnilo 3 210 osob.