Soudní činnost

Soudní dvůr rozhodl, že kárný režim platný pro soudce Sądu Najwyższego (Nejvyšší soud, Polsko) a soudce obecných soudů není v souladu s unijním právem. Evropská komise se u Soudního dvora domáhala určení, že Polsko tímto novým kárným režimem a zejména zřízením nového kárného kolegia Nejvyššího soudu, porušilo unijní právo. Soudní dvůr všem výtkám Komise vyhověl: s ohledem na celkový kontext rozsáhlých reforem, které se v nedávné době dotkly polské soudní moci, a kombinaci okolností, které doprovázely vznik tohoto nového kolegia, zejména konstatoval, že toto kolegium neposkytuje všechny záruky nestrannosti a nezávislosti a není chráněno před přímými či nepřímými vlivy polské zákonodárné a výkonné moci.
Rozsudek Komise v. Polsko ze dne 15. července 2021 (C‑791/19)

Soudní dvůr rozhodl, že přeložení soudce bez jeho souhlasu k jinému soudu nebo z jednoho oddělení téhož soudu do druhého může narušit zásady neodvolatelnosti a nezávislosti soudců. Kromě toho konstatoval, že usnesení, jímž soud posledního stupně rozhodující samosoudcem, odmítl opravný prostředek soudce přeloženého proti jeho vůli, musí být považováno za neplatné, pokud bylo jmenování tohoto samosoudce provedeno v jasném rozporu se základními pravidly týkajícími se vytvoření a fungování dotyčného soudního systému.
Rozsudek W. Ż. (Kolegium pro mimořádnou kontrolu a věci veřejné Nejvyššího soudu – Jmenování) ze dne 6. října 2021 (C‑487/19)

Soudní dvůr měl za to, že systém, který je v současné době platný v Polsku a podle něhož může ministr spravedlnosti delegovat soudce k vyšším trestním soudům a tuto delegaci kdykoli bez udání důvodů ukončit, může ohrožovat nezávislost a nestrannost soudců a presumpci neviny. V důsledku neexistence kritérií pro tyto delegace vzniká riziko politické kontroly obsahu soudních rozhodnutí, a to tím spíše, že tento ministr vykonává i funkci státního zástupce.
Rozsudek Trestní řízení proti WB a dalším ze dne 16. listopadu 2021 (C‑748/19 a další)

Soudní dvůr se zabýval několika věcmi souvisejícími s reformami soudnictví v oblasti boje proti korupci v Rumunsku. Vyvstala otázka, zda může být v rozporu s unijním právem použití judikatury vzešlé z několika rozhodnutí rumunského Ústavního soudu týkajících se pravidel trestního řízení použitelných v oblasti podvodů a korupce. Soudní dvůr znovu potvrdil, že přednost unijního práva vyžaduje, aby vnitrostátní soudy byly oprávněny upustit od použití rozhodnutí Ústavního soudu, které je v rozporu s unijním právem, a aby přitom nemohla být založena kárná odpovědnost vnitrostátních soudců. Unijní právo přitom brání použití judikatury Ústavního soudu, která vede ke zrušení rozsudků vydaných údajně neoprávněně složenými soudními kolegii, jestliže takové zrušení ve spojení s vnitrostátními ustanoveními v oblasti promlčení vytváří systémové riziko beztrestnosti skutků zakládajících závažné trestné činy podvodu.
Rozsudek Euro Box Promotion a další, ze dne 21. prosince 2021 (C‑357/19 a další)

V řízení o předběžné otázce položené maďarským soudem Soudní dvůr rozhodl o slučitelnosti maďarské právní úpravy s unijní směrnicí o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud Maďarska rozhodl, že položení předběžné otázky Soudnímu dvoru je protiprávní, Soudní dvůr kromě toho znovu potvrdil, že systém spolupráce mezi vnitrostátními soudy a Soudním dvorem brání tomu, aby nejvyšší vnitrostátní soud konstatoval protiprávnost žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané soudem nižšího stupně. Unijní právo kromě toho brání kárnému řízení zahájenému proti vnitrostátnímu soudci z důvodu, že se obrátil na Soudní dvůr s žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce: takové řízení může odradit všechny vnitrostátní soudy od podávání žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, což by mohlo ohrozit jednotné uplatňování unijního práva.
Rozsudek IS ze dne 23. listopadu 2021 (C‑564/19)

Tribunál zamítl žalobu nadnárodní společnosti Altice Europe, která je činná v odvětví telekomunikací a kabelového vysílání, proti rozhodnutí Komise, kterým jí byla v souvislosti s nabytím společnosti PT Portugal uložena pokuta v celkové výši 124,5 milionu EUR. Komise společnosti Altice Europe vytkla, že porušila povinnost oznámit spojení a nerespektovala zákaz uskutečnit spojení před tím, než bylo oznámeno Komisi a než jej Komise povolila. Tribunál však nařídil snížení pokuty o 6,22 milionu EUR, a to v souvislosti s nesplněním povinnosti oznámit spojení.
Rozsudek Altice Europe v. Komise ze dne 22. září 2021 (T‑425/18)

Tribunál potvrdil rozhodnutí Komise, kterými byla povolena spojení související s nabytím určitých aktiv skupiny Air Berlin ze strany společnosti easyJet a společnosti Lufthansa. Zamítl žalobu podanou leteckou společností Polskie Linie Lotnicze „LOT“, která byla konkurentem obou společností účastnících se spojení, a poukázal zejména na to, že Komise může určit relevantní trhy podle dvojic měst s odletem z letišť nebo příletem na letiště, ke kterým se vázaly letištní časy společnosti Air Berlin, namísto toho, aby individuálně přezkoumala každý z trhů, na kterých byly přítomny společnosti Air Berlin a respektive Lufthansa a easyJet.
Rozsudky Polskie Linie Lotnicze „LOT“ v. Komise ze dne 20. října 2021 (T‑240/18 a T‑296/18)

Tribunál potvrdil rozhodnutí Komise, kterým bylo konstatováno, že společnost Google zneužila své dominantní postavení tím, že na svých obecných stránkách s výsledky vyhledávání zvýhodňovala prostřednictvím privilegovaného umístění a zobrazení vlastní srovnávač zboží oproti výsledkům z konkurenčních srovnávačů zboží. Tribunál potvrdil i výši pokuty, kterou Komise stanovila na 2,42 miliardy EUR, přičemž k zaplacení částky 523,5 milionu EUR byla společnost Google povinna společně a nerozdílně se svojí mateřskou společností Alphabet.
Rozsudek Google a Alphabet v. Komise (Google Shopping) ze dne 10. listopadu 2021 (T‑612/17)

V letech 1997 až 1999 nabyla společnost Sumal dvě nákladní vozidla od společnosti Mercedes Benz Trucks España (MBTE), která je dceřinou společností skupiny Daimler, jejíž mateřskou společností je společnost Daimler AG. Rozhodnutím z roku 2016 Evropská komise konstatovala, že společnost Daimler AG porušila pravidla unijního práva zakazující kartelové dohody tím, že mezi lednem 1997 a lednem 2011 uzavřela dohody se čtrnácti dalšími evropskými výrobci nákladních vozidel týkající se stanovení cen a navyšování hrubých cen nákladních vozidel v Evropském hospodářském prostoru (EHP). V návaznosti na toto rozhodnutí podala společnost Sumal proti společnosti MBTE žalobu na náhradu škody vzniklé v důsledku této kartelové dohody. Soudní dvůr rozhodl, že osoba poškozená jednáním porušujícím unijní právo hospodářské soutěže, kterého se dopustila mateřská společnost, může požadovat po dceřiné společnosti této mateřské společnosti náhradu škody, která z tohoto jednání vyplývá, ale že musí prokázat, že obě společnosti tvořily v okamžiku protiprávního jednání hospodářskou jednotku a dceřiná společnost působí na trhu dotčeném protiprávním jednáním.
Rozsudek Sumal ze dne 6. října 2021 (C‑882/19)

Novými pravidly, která přijaly v roce 2019 Evropský parlament a Rada, byl zakázán rybolov pomocí elektrického proudu. Nizozemsko Soudnímu dvoru navrhlo, aby tato ustanovení zrušil, přičemž zejména tvrdilo, že unijní normotvůrce nevycházel z nejlepších dostupných vědeckých stanovisek ohledně ekologických dopadů při rybolovu jazyka obecného v Severním moři. Soudní dvůr tuto žalobu zamítl a platnost těchto pravidel potvrdil: unijní normotvůrce má v této oblasti širokou posuzovací pravomoc a nemá povinnost vycházet při legislativním rozhodování pouze z vědeckých a technických stanovisek.
Rozsudek Nizozemsko v. Rada Evropské unie a Evropský parlament ze dne 15. dubna 2021 (C‑733/19)

Pokud jde o umožnění lovu pomocí lepů, Soudní dvůr konstatoval, že členský stát (v tomto případě Francie) nemůže umožnit použití takové metody odchytu ptáků, která vede k vedlejším úlovkům, které mohou dotyčným druhům způsobit jinou než zanedbatelnou újmu. Tradiční povaha takové metody sama o sobě nepostačuje k vyloučení jakéhokoliv jiného uspokojivého alternativního řešení. Soudní dvůr upřesnil podmínky, na jejichž základě se lze odchýlit od zákazu používat některé metody odchytu chráněných ptáků, který je stanoven ve směrnici o ochraně ptáků.
Rozsudek One Voice a Ligue pour la protection des oiseaux (LPO) v. Ministre de la Transition écologique et solidaire ze dne 17. března 2021 (C‑900/19)

V rámci řízení o žalobě pro nesplnění povinnosti, kterou podala Komise proti Maďarsku v souvislosti se systematickým a trvajícím překračováním mezních hodnot částic PM10, Soudní dvůr rozhodl, že tento členský stát porušil pravidla unijního práva týkající se kvality vnějšího ovzduší a nesplnil povinnosti zajistit, aby byla na celém jeho území respektována 24hodinová mezní hodnota stanovená pro částice PM10 a aby bylo období překračování této mezní hodnoty co možná nejkratší.
Rozsudek Komise v. Maďarsko ze dne 3. února 2021 (C‑637/18)

Soudní dvůr rozhodl, že Německo v letech 2010 až 2016 porušovalo směrnici o kvalitě ovzduší tím, že systematicky a trvale překračovalo mezní hodnoty pro oxid dusičitý (NO₂). Německo rovněž porušilo povinnost přijmout včas náležitá opatření, která by zajistila, aby bylo období překračování v dotčených zónách co možná nejkratší.
Rozsudek Komise v. Německo ze dne 3. června 2021 (C‑635/18)

Soudní dvůr zrušil rozhodnutí Rady týkající se uplatňování dohody o globálním a posíleném partnerství uzavřené s Arménií dne 26. listopadu 2017. Soudní dvůr rozhodl, že dohoda o partnerství sice vykazuje jistou spojitost se společnou zahraniční a bezpečnostní politikou, avšak v ní obsažené aspekty a vyhlašované záměry, které jsou podřaditelné pod tuto politiku, nestačí k tomu, aby tvořily samostatnou složku této dohody umožňující rozdělit akt Rady na dvě různá rozhodnutí. Toto rozdělení vedlo zejména k použití pravidla jednomyslného hlasování pro jeden z dotčených aktů a pravidla kvalifikované většiny pro druhý.
Rozsudek Komise v. Rada ze dne 2. září 2021 (C‑180/20)

Tribunál zamítl žalobu Rumunska proti rozhodnutí Komise, jímž byla registrována navrhovaná evropská občanská iniciativa (EOI) „Politika soudržnosti k zajištění rovnosti mezi regiony a k zachování regionálních kultur“. Tribunál vůbec poprvé rozhodoval o napadnutelnosti rozhodnutí Komise o registraci takového návrhu. Tento návrh EOI byl předložen Komisi v roce 2013, přičemž Komise jej nejprve odmítla z důvodu, že spadal zjevně mimo rámec jejích pravomocí, které jí umožňují předložit návrh právního aktu Unie pro účely provedení Smluv. Soudní dvůr rozhodnutí Komise zrušil a Komise následně rozhodnutím ze dne 30. dubna 2019 provedla registraci sporné navrhované EOI.
Rozsudek Rumunsko v. Komise ze dne 10. listopadu 2021 (T‑495/19)

Tribunál se vyjádřil k počátku běhu lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí týkajícímu se osoby, na kterou se vztahuje služební řád evropských úředníků, v případě neúspěšného oznámení doporučeného dopisu. Vzhledem k neexistenci ustanovení, která by ve sporech spadajících do působnosti služebního řádu stanovila počátek běhu lhůty pro podání žaloby v případě nevyzvednutí doporučeného dopisu s dodejkou, Tribunál kromě toho připomněl, že právní jistota a nutnost zabránit jakékoli diskriminaci nebo svévolnému zacházení při řádném výkonu spravedlnosti brání tomu, aby se ke dni uplynutí lhůty pro uložení doporučeného dopisu zaslaného na adresu bydliště žalobce uplatnila domněnka oznámení. Tribunál nakonec rozhodl, že jelikož bylo rozhodnutí oznámeno e-mailem (jehož přijetí adresát neprodleně potvrdil), lhůta pro podání žaloby začala běžet ode dne oznámení.
Rozsudek Barata v. Evropský parlament ze dne 3. března 2021 (T‑723/18)

Ve věci mezi Moldavskou republikou a ukrajinskou společností byl Soudní dvůr dotázán na to, zda pohledávka vyplývající ze smlouvy o prodeji elektřiny představuje „investici“ ve smyslu Smlouvy o energetické chartě (ECT). Soudní dvůr rozhodl, že skutečnost, že podnik pocházející z jedné smluvní strany ECT nabude pohledávku, která vyplývá ze smlouvy o dodávkách elektřiny nesouvisející s investicí a kterou má podnik pocházející ze státu, který není smluvní stranou této smlouvy, vůči veřejnoprávnímu podniku jiné smluvní strany téže smlouvy, nepředstavuje „investici“ ve smyslu ECT. Pohledávka vyplývající z pouhé smlouvy o prodeji elektřiny totiž nemůže být považována za udělenou za účelem provozování hospodářské činnosti v odvětví energetiky. Z toho plyne, že pouhá smlouva o dodávkách elektřiny, vyrobené jinými hospodářskými subjekty, je obchodní operací, která nemůže jako taková představovat investici.
Rozsudek Moldavsko v. Komstroy ze dne 2. září 2021 (C‑741/19)

V posudku vydaném na žádost Evropského parlamentu Soudní dvůr uvedl, že Smlouvy nezakazují Radě čekat před přijetím rozhodnutí o uzavření Úmluvy Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (tzv. Istanbulská úmluva) Unií na „vzájemnou dohodu“ členských států, ale že Rada nemůže měnit postup uzavírání této úmluvy tím, že podmíní toto uzavření předchozím konstatováním takové „vzájemné dohody“. Soudní dvůr upřesnil náležitý hmotněprávní základ pro přijetí aktu Rady o uzavření části Istanbulské úmluvy, která byla předmětem zamýšlené dohody. Uvedl i to, že akt o uzavření může být za situace, kdy je doložena objektivní potřeba, rozdělen na dvě samostatná rozhodnutí.
Posudek Istanbulská úmluva ze dne 6. října 2021 (1/19)

V rámci řízení o žalobách podaných Lucemburskem a společností Amazon Tribunál zrušil rozhodnutí Komise, podle něhož Lucembursko v letech 2006 až 2014 poskytlo společnosti Amazon EU, která sídlí v Lucembursku a v té době byla prodejní centrálou společnosti Amazon pro celou Evropu, státní podpory odporující unijnímu právu, jelikož jí prostřednictvím daňových rozhodnutí („tax rulings“) umožnilo, aby platila výrazně nižší daně než jiné podniky. Komise byla toho názoru, že Lucembursko mělo od společnosti Amazon získat zpět neoprávněné daňové výhody ve výši přibližně 250 milionů EUR spolu s úroky. Tribunál v rozsudku konstatoval, že Komise dostatečně neprokázala, že zdanitelný příjem společnosti Amazon EU byl uměle snížen v důsledku nadhodnocení licenčního poplatku, který tato společnost platila jinému podniku ze skupiny Amazon za používání některých práv duševního vlastnictví.
Rozsudek Lucembursko a Amazon v. Komise ze dne 12. května 2021 (T‑816/17 a další)

Tribunál zamítl žaloby podané Lucemburskem a dodavatelem energie Engie proti rozhodnutí, kterým Komise konstatovala, že Lucembursko poskytlo skupině Engie státní podpory odporující unijnímu právu, jelikož prostřednictvím daňových rozhodnutí („tax rulings“) umožnilo dvěma společnostem této skupiny se sídlem v Lucembursku vyhnout se zdanění téměř všech svých zisků. Komise byla toho názoru, že Lucembursko musí získat zpět přibližně 120 milionů EUR, odpovídajících nezaplaceným daním, spolu s úroky. Tribunál v rozsudku, kterým toto rozhodnutí potvrdil, zdůraznil, že Lucembursko nekonstatovalo, že se skupina Engie dopustila zneužití práva, přestože byla splněna všechna příslušná kritéria.
Rozsudek Lucembursko a další v. Komise ze dne 12. května 2021 (T‑516/18 a další)

Tribunál uznal platnost trojrozměrné ochranné známky znázorňující tvar rtěnky. Zrušil proto rozhodnutí Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), kterým byla zamítnuta původní žádost o zápis tohoto označení jako ochranné známky Evropské unie pro označování rtěnek. Tribunál měl za to, že přihlašovaná ochranná známka má rozlišovací způsobilost, protože se podstatně odchyluje od norem a zvyklostí odvětví rtěnek – rtěnka má totiž zaoblený, nevertikální a válcovitý tvar.
Rozsudek Guerlain ze dne 14. července 2021 (T‑488/20)

Tribunál rozhodl, že zvukový soubor reprodukující zvuk otevírání nápojové plechovky, následovaný tichem a šuměním, nemůže být zapsán jako ochranná známka Evropské unie označující mimo jiné i nápoje, jelikož nemá rozlišovací způsobilost. Tribunál se tedy ztotožnil s názorem EUIPO a připomněl, že zvukové označení musí mít určitou rozlišovací způsobilost, aby jej spotřebitel mohl vnímat a považovat za ochrannou známku, a nikoli za prvek funkční povahy či za indikátor bez inherentních vlastností.
Rozsudek Ardagh Metal Beverage Holdings ze dne 7. července 2021 (T‑668/19)

Tribunál zamítl žalobu společnosti Chanel proti přihlášce ochranné známky, kterou podala u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) společnost Huawei, jelikož dotčená obrazová označení nebyla podobná, a rozhodl, že ochranné známky musí být porovnávány tak, jak byly zapsány nebo přihlášeny beze změny jejich nasměrování. Tribunál uvedl, že pouhá skutečnost, že se v obou dotčených ochranných známkách nacházejí dva vzájemně propojené prvky, neznamená, že jsou si ochranné známky podobné, i když je v obou stejný základní geometrický tvar, a sice kružnice kolem těchto prvků.
Rozsudek Chanel SAS ze dne 21. dubna 2021 (T‑44/20)

Tribunál se vyjádřil k možnosti britského advokáta zastupovat účastníka řízení před tímto soudem v rámci řízení o žalobě proti rozhodnutí Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO). Tribunál připomněl dvě kumulativní podmínky, které musí být naplněny k tomu, aby mohla určitá osoba platně zastupovat účastníky řízení (jiné než členské státy a unijní orgány) před soudy Unie: zaprvé tato osoba musí být advokátem a zadruhé musí být oprávněna k výkonu advokacie podle práva některého členského státu nebo jiného státu, který je stranou dohody o EHP. Žaloba byla podána po 31. prosinci 2020, tedy po skončení přechodného období předcházejícího konečnému vystoupení Spojeného království z Unie, a nespadala pod žádný z případů stanovených v dohodě o vystoupení, v nichž advokát oprávněný k výkonu advokacie před soudy Spojeného království, který neprokázal, že je oprávněn k výkonu advokacie podle práva některého členského státu nebo jiného státu, který je smluvní stranou Dohody o EHP, může zastupovat účastníka řízení před soudy Unie. Bylo proto rozhodnuto, že žaloba je nepřípustná.
Usnesení Daimler v. EUIPO ze dne 7. prosince 2021 (T‑422/21)

Soudní dvůr rozhodl, že jestliže nositel autorského práva přijal nebo požadoval omezující opatření proti framingu, představuje vložení díla touto technikou na internetové stránky třetí osoby zpřístupnění tohoto díla nové veřejnosti. Toto sdělování veřejnosti musí být povoleno nositelem autorského práva.
Rozsudek VG Bild-Kunst ze dne 9. března 2021 (C‑392/19)

Soudní dvůr upřesnil podmínky, za kterých mohla být v rámci režimu, který předcházel režimu zavedenému novou směrnicí o autorském právu z roku 2019, založena odpovědnost on-line platforem (v tomto případě YouTube a Cyando). Rozhodl, že provozovatelé takových platforem v zásadě sami neuskutečňují sdělování obsahů chráněných autorským právem, které uživatelé těchto platforem protiprávně zpřístupňují on-line, veřejnosti. Mohou být ovšem činěni odpovědnými za sdělování uskutečňované v rozporu s autorským právem, jestliže nad rámec pouhého zpřístupnění platforem přispívají ke zpřístupnění těchto obsahů veřejnosti.
Rozsudek YouTube a další ze dne 22. června 2021 (C‑682/18)

V této věci byla použita internetová připojení zákazníků společnosti Telenet ke sdílení filmů z repertoáru společnosti Mircom na síti peer-to-peer. Soudní dvůr rozhodl, že ochrana práv nositele práv duševního vlastnictví může odůvodnit systematické zaznamenávání IP adres uživatelů a sdělování jejich jmen a poštovních adres nositeli nebo třetí osobě za účelem podání žaloby na náhradu škody. Žádost nositele práv duševního vlastnictví o informace nicméně nesmí být zneužívající, nýbrž odůvodněná a přiměřená.
Rozsudek M. I. C. M. ze dne 17. června 2021 (C‑597/19)

Majitel tapas barů ve Španělsku používal k označení a propagaci svých podniků označení CHAMPANILLO. V jeho reklamách byly zobrazeny dvě sklenice naplněné šumivým nápojem. Comité Interprofessionnel du Vin de Champagne (CIVC) – orgán, který zajišťuje ochranu zájmů producentů šampaňského vína – usiloval o to, aby bylo používání výrazu „champanillo“ (což ve španělském jazyce znamená „malé šampaňské“) zakázáno, jelikož používání tohoto označení představuje porušení chráněného označení původu (CHOP) „Champagne“. Soudní dvůr uvedl, že výrobky, na něž se vztahuje CHOP, požívají ochrany před zakázanými jednáními souvisejícími jak s výrobky, tak se službami.
Rozsudek Comité Interprofessionnel du Vin de Champagne ze dne 9. září 2021 (C‑783/19)

Soudní dvůr rozhodl, že přístup k souboru provozních nebo lokalizačních údajů o elektronické komunikaci, z nichž lze vyvodit přesné závěry o soukromém životě uživatelů, lze v souvislosti s trestním řízením povolit pouze za účelem boje proti závažné trestné činnosti nebo předcházení závažnému ohrožení veřejné bezpečnosti. Unijní právo kromě toho brání vnitrostátní právní úpravě, která přiznává státnímu zastupitelství pravomoc povolit orgánu veřejné moci přístup k těmto údajům pro účely přípravného řízení.
Rozsudek H. K v. Prokuratuur ze dne 2. března 2021 (C‑746/18)

V rozsudku vydaném ve věci ochrany osobních údajů týkající se společnosti Facebook Ireland Soudní dvůr upřesnil podmínky výkonu pravomocí vnitrostátních dozorových úřadů v souvislosti s přeshraničním zpracováním údajů a uvedl, že za určitých podmínek může takový úřad upozornit na údajné porušení ustanovení obecného nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) soud členského státu, i když není pro toto zpracování vedoucím úřadem. Soudní dvůr rovněž konstatoval, že jelikož společnost Facebook Ireland uživatele internetu dostatečně neinformovala o shromažďování informací, které se jich týkaly, a o jejich využití, jejich souhlas s tímto zpracováním údajů je neplatný.
Rozsudek Facebook Ireland a další ze dne 15. června 2021 (C‑645/19)

Soudní dvůr zakázal, aby při zpracování ekologických potravin, jako jsou ekologické nápoje na bázi rýže a sóji, za účelem jejich obohacení o vápník, docházelo k přidávání řasy Lithothamnium calcareum, a připomněl, že unijní právo stanoví striktní pravidla, pokud jde o přidávání takových minerálů, jako je vápník, při produkci ekologických potravin. Kdyby totiž bylo používání prášku z této řasy jako složky zemědělského původu nezískané z ekologického zemědělství povoleno, výrobcům těchto potravin by bylo umožněno tato pravidla obcházet.
Rozsudek Natumi GmbH v. Land Nordrhein-Westfalen ze dne 29. dubna 2021 (C‑815/19)

Soudní dvůr rozhodl, že pouhé odklonění letu na letiště, které je nedaleko od cílového letiště uvedeného v původní rezervaci, nezakládá nárok na paušální náhradu škody. Naproti tomu uvedl, že letecká společnost musí z vlastní iniciativy cestujícímu nabídnout úhradu nákladů na přepravu na cílové letiště uvedené v původní rezervaci nebo případně na jiné nedaleké místo určení dohodnuté s tímto cestujícím. Pokud chce dopravce splnit svou povinnost poskytnout cestujícím náhradu v případě významného zpoždění letu na příletu, může se dovolávat mimořádné okolnosti, kterou nebyl dotčen zpožděný let, ale předchozí let, který tato společnost uskutečnila stejným letadlem.
Rozsudek WZ v. Austrian Airlines AG ze dne 22. dubna 2021 (C‑826/19)

Soudní dvůr konstatoval, že stávka organizovaná odborovým svazem zaměstnanců leteckého dopravce, jež je určena zejména k dosažení zvýšení platů, nepředstavuje „mimořádnou okolnost“, která by mohla zprostit leteckou společnost povinnosti platit náhrady za zrušení nebo významné zpoždění. Je-li totiž vyloučeno, aby taková stávka, která je organizována při dodržení podmínek stanovených vnitrostátními právními předpisy, byla takto kvalifikována, nedochází k zásahu do svobody podnikání leteckého dopravce ani do jeho práva na vlastnictví a práva na vyjednávání.
Rozsudek Airhelp Ltd v. Scandinavian Airlines System SAS ze dne 23. března 2021 (C‑28/20)

Soudní dvůr rozhodl, že členský stát eurozóny může své veřejné správě uložit povinnost přijímat platby v hotovosti. Soudní dvůr však uvedl, že členský stát zároveň může tuto možnost plateb v hotovosti omezit z důvodu veřejného zájmu, a to zejména tehdy, mohou-li veřejné správě v důsledku plateb v hotovosti vzniknout nepřiměřené výdaje kvůli velmi vysokému počtu plátců. Soudní dvůr rovněž upřesnil, že povinnost přijímat bankovky může být omezena z důvodů veřejného zájmu tehdy, pokud jsou tato omezení přiměřená sledovanému cíli veřejného zájmu, což zejména znamená, že dlužníci mají k dispozici jiné právními předpisy stanovené prostředky pro vyrovnávání peněžních závazků.
Rozsudek Johannes Dietrich a Norbert Häring v. Hessischer Rundfunk ze dne 26. ledna 2021 (C‑422/19 a C‑423/19)

Soudní dvůr rozhodl, že maďarské právní předpisy, které zakazují zrušení smlouvy o úvěru vyjádřeném v cizí měně kvůli tomu, že obsahuje zneužívající ujednání týkající se rozpětí směnných kurzů, jsou podle všeho slučitelné s unijním právem, pokud tyto právní předpisy umožňují obnovit právní a faktickou situaci, ve které by se spotřebitel nacházel v případě neexistence tohoto zneužívajícího ujednání, a to i kdyby bylo zrušení smlouvy pro spotřebitele výhodnější. Vůle, kterou vyjádří dotčený spotřebitel, kromě toho nemůže převážit nad posouzením, které musí provést vnitrostátní soud, pokud se jedná o otázku, zda maďarské vnitrostátní právní předpisy skutečně umožňují obnovení právní a faktické situace tohoto spotřebitele.
Rozsudek OTP Jelzálogbank a další ze dne 2. září 2021 (C‑932/19)

Ve věci, v níž irská námořní společnost Irish Ferries musela v roce 2018 zrušit celou plavební sezónu, protože v návaznosti na opožděné dodání nové lodi nemohla uvést do provozu loď náhradní, Soudní dvůr objasnil několik ustanovení týkajících se práv cestujících při cestování po moři a na vnitrozemských vodních cestách (zrušení, odškodnění, cena přepravního dokladu...). Konstatoval mimo jiné i to, že povinnost přesměrování a povinnost odškodnění v případě zrušení přepravy jsou přiměřené cíli, který sleduje nařízení použitelné v této oblasti.
Rozsudek Irish Ferries ze dne 2. září 2021 (C‑570/19)

Soudní dvůr se vyjádřil k tarifní variantě zvané „nulový tarif“ na internet. Jedná se o obchodní praktiku, kdy poskytovatel připojení uplatňuje „nulový tarif“ nebo výhodnější tarif na veškerý datový provoz nebo jeho část spojenou s určitou aplikací nebo kategorií specifických aplikací nabízených partnery tohoto poskytovatele. Soudní dvůr rozhodl, že takové tarifní varianty jsou v rozporu s nařízením o přístupu k otevřenému internetu, a to stejně jako omezení šířky pásma, sdíleného internetového připojení nebo užívání roamingu z důvodu aktivace takové varianty.
Rozsudky Vodafone a Telekom Deutschland ze dne 2. září 2021 (C‑854/19 a další)

Soudnímu dvoru byl předložen případ nezletilého dítěte, které je občanem Unie a v jehož rodném listě vystaveném hostitelským členským státem jsou jako jeho rodiče označeny dvě osoby stejného pohlaví. Soudní dvůr rozhodl, že členský stát, jehož je toto dítě státním příslušníkem, je povinen vydat tomuto dítěti průkaz totožnosti nebo cestovní pas, a přitom nemůže požadovat, aby jeho vnitrostátní orgány předtím vystavily rodný list. Tento členský stát je rovněž povinen uznat doklad z hostitelského členského státu, který uvedenému dítěti umožňuje výkon práva svobodně se pohybovat a pobývat na území Unie s každou z těchto dvou osob.
Rozsudek Stolična obština, rajon „Pančarevo“ ze dne 14. prosince 2021 (C‑490/20)

V britské právní úpravě byl v souvislosti s vystoupením Spojeného království z Evropské unie zaveden pro občany Unie nový režim, podle kterého není přiznání práva pobytu podmíněno tím, že má osoba finanční prostředky. Tato právní úprava naproti tomu připravuje občany Unie o dávky sociální pomoci označované jako „všeobecný příspěvek“. Soudní dvůr konstatoval, že tato právní úprava je slučitelná se zásadou rovného zacházení zaručenou v unijním právu. Příslušné vnitrostátní orgány však musí ověřit, že odmítnutí přiznat takovou sociální pomoc nevystavuje občana Unie a jeho děti hrozbě porušení jejich základních práv, a zejména práva na respektování lidské důstojnosti.
Rozsudek The Department for Communities in Northern Ireland ze dne 15. července 2021 (C‑709/20)

Soudní dvůr upřesnil, jaká kritéria je třeba zohlednit za účelem posouzení, zda agentura práce obvykle vykonává „podstatné činnosti jiné než čistě vnitřní řídící činnosti“ na území členského státu, ve kterém je usazena. K tomu, aby bylo možné mít za to, že agentura práce „běžně vykonává své činnosti“ v členském státě, musí podle Soudního dvora podstatnou část svých činností spočívajících v přidělování zaměstnanců vykonávat ve prospěch uživatelů, kteří jsou usazeni a vykonávají činnost na území téhož členského státu. Výkon činností spočívajících ve výběru a náboru zaměstnanců v členském státě, ve kterém je agentura práce usazena, totiž nepostačuje k tomu, aby bylo možno konstatovat, že tato agentura v tomto členském státě vykonává „podstatné činnosti“.
Rozsudek Team Power Europe ze dne 3. června 2021 (C‑784/19)

Dva případy se týkaly zaměstnankyň muslimského vyznání, které se rozhodly nosit na pracovišti náboženský symbol, a sice šátek. Podle Soudního dvora může být zaměstnavatelem stanovený zákaz nosit na pracovišti jakoukoli viditelnou formu vyjádření politického, filozofického nebo náboženského přesvědčení odůvodněn skutečnou potřebou zaměstnavatele prezentovat se vůči zákazníkům neutrálním způsobem nebo předcházet společenským konfliktům. V rámci sladění dotčených práv nicméně mohou vnitrostátní soudy zohlednit kontext vlastní jejich členskému státu a vnitrostátní ustanovení, která jsou příznivější pro ochranu svobody náboženského vyznání.
Rozsudek WABE a MH Müller Handel ze dne 15. července 2021 (C‑804/18 a C‑341/19)

V dubnu 2020 oznámilo Německo Komisi individuální podporu ve prospěch letecké společnosti Condor Flugdienst GmbH ve formě dvou půjček ve výši 550 milionů EUR, na které se vztahovala státní záruka, spolu s dotovanými úroky. Tribunál zrušil rozhodnutí Komise o schválení této podpory pro nedostatek odůvodnění. Z důvodu hospodářského a sociálního kontextu poznamenaného pandemií covid-19 ovšem pozastavil účinky tohoto zrušení až do přijetí nového rozhodnutí Komisí.
Rozsudek Ryanair v. Komise (Condor – Covid-19) ze dne 9. června 2021 (T‑665/20)

Tribunál konstatoval, že režim státních podpor zavedený Švédskem ve formě úvěrových záruk na podporu leteckých společností, které jsou držiteli švédské provozní licence, s cílem napravit vážnou poruchu v hospodářství tohoto členského státu během pandemie covid-19, je v souladu s unijním právem. Tento režim se konkrétně vztahuje na letecké společnosti, které byly k 1. lednu 2020 držiteli licence k provozování obchodních činností v oblasti letectví, s výjimkou leteckých společností, které uskutečňují neplánované lety.
Rozsudek Ryanair DAC v Komise ze dne 17. února 2021 (T‑238/20)

Tribunál potvrdil režim státních podpor zavedený Francií ve formě moratoria na platbu daní ve prospěch společností, které jsou držiteli francouzské licence. Tribunál totiž konstatoval, že tento režim podpor, který se týkal daně z civilního letectví a solidární daně z letenek splatných měsíčně v období od března do prosince 2020, je vhodný k nápravě hospodářských škod způsobených pandemií covid-19, a nepředstavuje tedy diskriminaci odporující unijnímu právu.
Rozsudek Ryanair DAC v Komise ze dne 17. února 2021 (T‑259/20)

Tribunál potvrdil podporu ve formě dvou revolvingových úvěrových linek až do výše 1,5 miliardy švédských korun (SEK) v případě každé z nich, kterou zavedlo Švédsko a Dánsko ve prospěch společnosti SAS za účelem náhrady škody vzniklé zrušením letů nebo změnou letových časů v návaznosti na omezení pohybu v důsledku pandemie covid-19. Tribunál konstatoval, že vzhledem k tomu, že společnost SAS má v obou těchto členských státech podstatně vyšší podíl na trhu než její nejbližší konkurent, nepředstavují dotčené podpory protiprávní diskriminaci.
Rozsudky Ryanair DAC v. Komise ze dne 14. dubna 2021 (T‑378/20 a T‑379/20)

Tribunál rozhodl, že záruka poskytnutá Finskem ve prospěch letecké společnosti Finnair za účelem získání úvěru od penzijního fondu ve výši 600 milionů EUR k pokrytí jejích potřeb provozního kapitálu v návaznosti na pandemii covid-19 je v souladu s unijním právem. Záruka byla nezbytná, neboť společnosti Finnair hrozil úpadek z důvodu náhlého poklesu objemu jejích aktivit a z důvodu nemožnosti pokrýt své potřeby likvidity na úvěrových trzích.
Rozsudek Ryanair DAC v. Komise ze dne 14. dubna 2021 (T‑388/20)

Tribunál potvrdil rozhodnutí Komise, kterým byl schválen podpůrný fond zřízený Španělskem s cílem zajistit solventnost nefinančních podniků s hlavním těžištěm činnosti ve Španělsku, které jsou považovány za systémově nebo strategicky významné pro národní hospodářství a které se potýkaly s dočasnými obtížemi z důvodu pandemie covid-19. Tribunál zdůraznil, že předmětná podpora určená k přijetí rekapitalizačních opatření s rozpočtem ve výši 10 miliard EUR sice představuje režim státních podpor, nicméně je přiměřená a nediskriminační.
Rozsudek Ryanair DAC v Komise ze dne 19. května 2021 (T‑628/20)

Komise v různých rozhodnutích konstatovala, že rozhodčí nález, kterým byla řeckému výrobci hliníku Mytilinaios stanovena údajně preferenční sazba za elektřinu, kterou měl platit společnosti DEI (řecký výrobce a dodavatel elektřiny), ve skutečnosti nezahrnoval poskytnutí výhody. Tribunál tato rozhodnutí zrušil, neboť měl za to, že Komise měla s náležitou péčí, dostatečně a v plném rozsahu zkoumat případné poskytnutí výhody společnosti Mytilinaios prostřednictvím dotčeného rozhodčího nálezu a provést za tímto účelem komplexní hospodářská a technická posouzení.
Rozsudek DEI v. Komise ze dne 22. září 2021 (T‑639/14 a další)

Družstvo a podnikatelé v odvětví rybolovu podali žaloby proti rozhodnutí Komise nevznášet námitky proti podporám souvisejícím s výstavbou prvních větrných elektráren na moři ve Francii. Tribunál konstatoval, že tyto osoby nejsou oprávněny takové žaloby podat, neboť nejsou v konkurenčním postavení vůči provozovatelům těchto větrných elektráren a neprokázaly riziko konkrétního dopadu předmětných podpor na jejich situaci.
Rozsudek CAPA a další v. Komise ze dne 15. září 2021 (T‑777/19)

Soudní dvůr ve sporu mezi bývalým poddůstojníkem slovinské armády a ministerstvem obrany ohledně odměny za strážní činnost této osoby upřesnil případy, ve kterých se směrnice o úpravě pracovní doby nevztahuje na činnosti vykonávané vojáky. Tato směrnice kromě toho nebrání tomu, aby doba pracovní pohotovosti, během níž je voják povinen být přítomen v kasárnách, k nimž je přidělen, ale nevykonává tam skutečnou práci, byla odměněna odlišně od doby strážní služby, během níž vykonává skutečnou pracovní činnost.
Rozsudek Ministrstvo za obrambo ze dne 15. července 2021 (C‑742/19)

V řízení o předběžné otázce položené lucemburským soudem Soudní dvůr vyložil směrnici, kterou se provádí revidovaná rámcová dohoda o rodičovské dovolené. Uvedl, že členský stát nemůže podmínit právo na rodičovskou dovolenou požadavkem, že rodič musí mít v okamžiku narození nebo osvojení dítěte zaměstnání. Tento členský stát ovšem může vyžadovat, aby byl rodič nepřetržitě zaměstnán po dobu nejméně dvanácti měsíců bezprostředně před začátkem této rodičovské dovolené.
Rozsudek XI v. Caisse pour l‘avenir des enfants ze dne 25. února 2021 (C‑129/20)

V Itálii bylo několika státním příslušníkům třetích zemí, kteří byli držiteli jednotného pracovního povolení získaného podle vnitrostátních právních předpisů provádějících unijní směrnici, odepřen nárok na dávku při narození dítěte a na dávku v mateřství, a to z toho důvodu, že tyto osoby neměly právní postavení dlouhodobě pobývajícího rezidenta. Soudní dvůr, na který se obrátil Corte costituzionale (Ústavní soud, Itálie), rozhodl, že tito státní příslušníci třetích zemí mají nárok na tyto dávky, jak je stanoví italská právní úprava.
Rozsudek O. D. a další v. Istituto nazionale della previdenza sociale (INPS) ze dne 2. září 2021 (C‑350/20)

V roce 2016 vydal Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) obecné pokyny k dohledu a mechanismům pro správu a řízení retailových bankovních produktů. Autorité de contrôle prudentiel et de résolution (orgán pro obezřetnostní dohled a řešení krizových situací, ACPR, Francie) zveřejnil na své internetové stránce oznámení, ve kterém prohlásil, že se těmito obecnými pokyny řídí, a tyto pokyny se tak použijí na všechny finanční instituce, nad kterými vykonává dohled. Fédération bancaire française (Francouzská bankovní federace, FBF) následně požádala francouzskou Conseil d’État (Státní rada), aby předmětné oznámení zrušila, neboť se domnívala, že EBA nemá pravomoc takové pokyny vydávat. Conseil d’État (Státní rada) podala u Soudního dvora žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se procesních prostředků zajišťujících přezkum legality napadených obecných pokynů a platnosti těchto pokynů. Soudní dvůr uvedl, že řízení o předběžné otázce lze k přezkumu této platnosti použít a že obecné pokyny jsou v tomto případě platné.
Rozsudek FBF ze dne 15. července 2021 (C‑911/19)

Vzhledem ke zhoršení situace v oblasti lidských práv, právního státu a demokracie přijala Rada Evropské unie v roce 2017 nařízení, kterým byla zavedena omezující opatření vůči Venezuele. Venezuela následně požádala Tribunál, aby tato opatření zrušil, ale Tribunál konstatoval, že Venezuela není k podání žaloby proti takovému nařízení aktivně legitimována. V řízení o kasačním opravném prostředku Soudní dvůr naopak rozhodl, že tento stát je k podání žaloby proti nařízení, kterým se vůči němu zavádějí omezující opatření, aktivně legitimován, a věc tedy vrátil Tribunálu k rozhodnutí o žalobě na neplatnost ve věci samé.
Rozsudek Venezuela v. Rada ze dne 22. června 2021 (C‑872/19)