A | Soudní dvůr v roce 2023
Soudnímu dvoru mohou být předkládány zejména
- žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce
Má-li vnitrostátní soud pochybnosti o výkladu unijní normy nebo o její platnosti, přeruší řízení a obrátí se na Soudní dvůr. Po obdržení odpovědi formou rozhodnutí Soudního dvora může vnitrostátní soud projednávaný spor vyřešit. Pro případy, které vyžadují odpověď ve velmi krátké lhůtě (například v azylových věcech nebo ve věcech ochrany hranic či únosů dětí atd.), je upraveno naléhavé řízení o předběžné otázce (PPU);
-
přímé žaloby, jejichž cílem je:
- zrušení unijního aktu (žaloby na neplatnost) nebo
- určení, že členský stát nedodržuje unijní právo (žaloby pro nesplnění povinnosti). Pokud členský stát nevyhoví rozsudku, kterým bylo shledáno, že nesplnil svou povinnost, může Soudní dvůr na základě druhé žaloby zvané „žaloba pro dvojí nesplnění povinnosti“ takovému státu uložit peněžitou sankci;
- kasační opravné prostředky podané proti rozhodnutím Tribunálu, na jejichž základě může Soudní dvůr zrušit rozhodnutí Tribunálu;
- žádosti o posudek v otázce, zda je dohoda, kterou Unie zamýšlí uzavřít s třetím státem nebo s mezinárodní organizací, slučitelná se zakládajícími smlouvami (žádost může podat členský stát nebo evropský orgán).
Činnost a vývoj Soudního dvora
Poslední měsíce roku 2023 byly ve znamení jednání o legislativní žádosti, kterou Soudní dvůr předložil Evropskému parlamentu a Radě v listopadu 2022. Cílem této žádosti bylo jednak stanovit příslušnost Tribunálu rozhodovat o předběžných otázkách v šesti konkrétních oblastech (daň z přidané hodnoty, spotřební daně, celní kodex, sazební zařazení zboží v kombinované nomenklatuře, odškodnění a pomoc cestujícím, jakož i systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů) a jednak rozšířit působnost úpravy mechanismu předchozího uznávání přijatelnosti kasačních opravných prostředků proti rozhodnutím Tribunálu, která vstoupila v platnost v květnu 2019. Cílem této žádosti je lépe vyvážit pracovní zatížení Soudního dvora a Tribunálu, který má od července 2022 dva soudce na členský stát (tj. 54 soudců), a to v zájmu osob, které se domáhají spravedlnosti a mohou očekávat vydání kvalitního soudního rozhodnutí v přiměřených lhůtách.
Soudní dvůr se tedy bude moci víc soustředit na své hlavní úkoly ústavního a nejvyššího unijního soudu. Stejně jako v posledních letech se totiž věci předkládané Soudnímu dvoru, ať už prostřednictvím žádostí o rozhodnutí o předběžných otázkách nebo prostřednictvím přímých žalob (zejména žaloby pro nesplnění povinnosti) týkají citlivých otázek pravidelně projednávaných před velkým senátem, jako je zachování hodnot právního státu v kontextu vnitrostátních soudních reforem, azylová a imigrační politika, ochrana osobních údajů, uplatňování pravidel hospodářské soutěže v digitálním věku, boj proti diskriminaci nebo též otázky životního prostředí, energetiky a klimatu.
Stanovení příslušnosti Tribunálu k rozhodování o některých předběžných otázkách, o nichž dosud rozhodoval Soudní dvůr, bude spočívat na dvou základních zásadách, které jsou vedeny důvody právní jistoty, rychlosti a transparentnosti, a sice na zásadě „jediného kontaktního místa“, podle níž bude muset být vždy každá žádost o rozhodnutí o předběžné otázce předložena Soudnímu dvoru, který určí, zda daná žádost spadá výlučně do jedné nebo více výše uvedených zvláštních oblastí, a zásadě předávání všech žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, které se týkají výlučně některé z těchto zvláštních oblastí, Tribunálu. Na druhou stranu, pokud věc nespadá výlučně do těchto oblastí, zejména proto, že vyvolává samostatné otázky ohledně výkladu primárního práva nebo Listiny základních práv Evropské unie, bude se jí zabývat Soudní dvůr.
Předáním předběžné otázky k rozhodnutí Tribunálu však není dotčena pravomoc tohoto soudu postoupit věc Soudnímu dvoru, bude-li mít za to, že daná věc vyžaduje zásadní rozhodnutí, ani pravomoc Soudního dvora výjimečně přezkoumat rozhodnutí Tribunálu v případě vážného ohrožení jednoty nebo souladu unijního práva.
Po několika měsících analýz a jednání bylo v prosinci 2023 dosaženo politické dohody o tomto legislativním návrhu. V rámci této dohody bylo mimo jiné stanoveno, že spisy nebo písemná vyjádření předložené zúčastněnými v řízení o předběžné otázce budou zveřejněny na internetových stránkách Soudního dvora v přiměřené lhůtě po ukončení věci, ledaže některý ze zúčastněných nebude s jejich zveřejněním souhlasit.
Přesný harmonogram formálního přijetí změn statutu Soudního dvora Evropské unie a datum, kdy tyto změny vstoupí v platnost, ještě v době psaní této zprávy nebyly s konečnou platností stanoveny, a zbývají i další práce, zejména stran provedení změn do jednacích řádů Soudního dvora a Tribunálu, které jsou nezbytné pro praktické provedení této reformy. Tyto v zásadě již přijaté změny nicméně otevírají dveře novému způsobu fungování unijních soudů v následujících letech.
V roce 2023 došlo rovněž ke změně ve složení Soudního dvora, neboť generální advokát Pitruzzella odstoupil z funkce, když byl jmenován soudcem italského Ústavního soudu.
Po statistické stránce byl rok 2023, stejně jako předchozí roky, pro Soudní dvůr rokem intenzivní činnosti. V roce 2023 bylo Soudnímu dvoru předloženo 821 věcí, což je o několik víc než v roce 2022, a vyřízeno 783 věcí, což je dosti podobné číslo jako v předchozích třech letech. Průměrná doba trvání řízení pro všechny typy řízení společně činila 16,1 měsíce a počet probíhajících věcí k 31. prosinci 2023 byl 1 149.
Koen Lenaerts
Předseda Soudního dvora Evropské unie
Členové Soudního dvora
Soudní dvůr se skládá z 27 soudců a 11 generálních advokátů.
Soudci a generální advokáti jsou jmenováni vzájemnou dohodou vlád členských států po konzultaci s výborem pověřeným vydáním stanoviska k vhodnosti navržených kandidátů k výkonu dotčených funkcí. Jejich funkční období je šestileté s možností opakovaného jmenování.
Jsou vybíráni z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti a splňují požadavky nezbytné k výkonu nejvyšších soudních funkcí ve svých zemích nebo jsou obecně uznávanými znalci práva.
Vykonávají své funkce zcela nestranně a nezávisle.
Soudci Soudního dvora volí ze svého středu předsedu a místopředsedu. Soudci a generální advokáti jmenují vedoucího soudní kanceláře na funkční období šesti let.
Úlohou generálních advokátů je zcela nestranně a nezávisle předkládat právní stanoviska ve věcech, které jsou jim přiděleny. Toto stanovisko není závazné, avšak poskytuje doplňující pohled na předmět sporu.
V roce 2023 nebyl jmenován žádný nový člen Soudního dvora.
K. Lenaerts
L. Bay Larsen
A. Arabadžev
A. Prechal
K. Jürimäe
C. Lycourgos
E. Regan
M. Szpunar
T. von Danwitz
F. Biltgen
N. J. Cardoso da Silva Piçarra
Z. Csehi
O. Spineanu-Matei
J. Kokott
M. Ilešič
J.-C. Bonichot
M. Safjan
S. Rodin
M. Campos Sánchez-Bordona
P. G. Xuereb
L. S. Rossi
I. Jarukaitis
P. Pikamäe
A. Kumin
N. Jääskinen
N. Wahl
J. Richard de la Tour
A. Rantos
I. Ziemele
J. Passer
D. Gratsias
M. L. Arastey Sahún
A. M. Collins
M. Gavalec
N. Emiliou
T. Ćapeta
L. Medina
A. Calot Escobar
Protokolární pořádek ode dne 15. listopadu 2023
B | Tribunál v roce 2023
Tribunál může v prvním stupni rozhodovat především o přímých žalobách podaných fyzickými nebo právnickými osobami (jednotlivci, společnostmi, spolky atd.), jsou-li osobně a bezprostředně dotčeny, a členskými státy proti aktům orgánů, institucí nebo jiných subjektů Evropské unie a o přímých žalobách na náhradu škody způsobené orgány nebo jejich zaměstnanci.
Velká část jeho soudní agendy je hospodářské povahy: duševní vlastnictví (ochranné známky a průmyslové vzory Evropské unie), hospodářská soutěž, státní podpory a finanční a bankovní dohled.
Tribunál je rovněž příslušný rozhodovat v oblasti veřejné služby o sporech mezi Evropskou unií a jejími zaměstnanci.
Proti rozhodnutím Tribunálu lze podat k Soudnímu dvoru kasační opravný prostředek, který se týká pouze právních otázek. Ve věcech, které již byly dvakrát přezkoumány (nezávislým odvolacím senátem, poté Tribunálem), rozhodne Soudní dvůr, že kasační opravný prostředek je přijatelný, pouze pokud tento kasační opravný prostředek nastoluje otázku významnou pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva.
Činnost a vývoj Tribunálu
Marc van der Woude
předseda Tribunálu
V průběhu roku 2023 se plně projevily účinky reformy Tribunálu, na základě které byl zdvojnásoben počet jeho soudců (nařízení 2015/2422). Svědčí o tom i soudní statistiky, podle nichž Tribunál se svými 868 zahájenými věcmi (mimo 404 totožných věcí zahájených na konci roku) vyřídil 904 věcí, čímž se snížil počet nevyřízených věcí. Průměrná doba trvání řízení, která činila 18,2 měsíce, navíc zůstala na uspokojivé úrovni a svědčí o efektivním vyřizování věcí.
Tribunál zároveň upevnil svou praxi spočívající v přidělování většího počtu případů rozšířeným senátům. V roce 2023 bylo 13,6 % věcí vyřízeno rozšířenými senáty, a těmto senátům bylo přiděleno nejméně 120 věcí. V některých věcech mimořádného významu se Tribunál již nezdráhá přidělit je svému velkému senátu složenému z 15 soudců. Právě v tomto mimořádném složení vydal Tribunál rozsudek ve věci Venezuela v. Rada týkající se omezujících opatření přijatých Radou Evropské unie vůči venezuelským podnikům a státním příslušníkům (T‑65/18 RENV; viz kapitola „Ohlédnutí za nejvýznamnějšími rozsudky roku“). Velkému senátu byly rovněž přiděleny čtyři věci, které byly podány čtyřmi evropskými sdruženími soudců a týkaly se polského národního plánu pro oživení a odolnost (T530/22 až T533/22), a dvě věci související s omezujícími opatřeními, která byla zavedena Evropskou unií vůči Rusku z důvodu války na Ukrajině (T635/22 a T644/22).
Tyto uspokojivé výsledky jsou částečně způsobeny tím, že složení soudu zůstalo stabilní. V roce 2023 totiž skončili ve funkci pouze dva z jeho soudců, a to soudci Frimodt Nielsen a Valancius, které nahradili soudce Kaleda a soudkyně Spangsberg Gronfeldt. Patří se vyjádřit jim zde poděkování za jejich přínos k řádnému výkonu spravedlnosti v Unii. V roce 2023, po 18 letech dobré a loajální služby, odešel také vedoucí soudní kanceláře Coulon, jehož nahradil p. Di Bucci. U příležitosti odchodu vedoucího soudní kanceláře Coulona bylo uspořádáno kolokvium o unijním procesním právu, na němž byly projeveny pocty a předneseny příspěvky na vysoké úrovni.
V průběhu celého roku 2023 pokračoval Tribunál v procesu modernizace, zejména ve snaze zlepšit vyřizování nejobsáhlejších a nejsložitějších věcí. Tyto věci, většinou z oblasti hospodářského a finančního práva, vyžadují proaktivní přístup, jakož i individuální přidělování zdrojů a plánování práce. Tento přístup, do něhož budou zapojeni zástupci účastníků řízení, umožní zkrátit dobu trvání řízení a cíleně reagovat na očekávání účastníků řízení.
Tribunál v průběhu celého roku 2023 rovněž pracoval na nezbytných změnách svého organizačního uspořádání a budoucích procesních pravidel, aby v souvislosti s plánovaným stanovením příslušnosti k rozhodování o předběžných otázkách v určitých zvláštních oblastech a plánovaným rozšířením mechanismu předchozího uznávání přijatelnosti kasačních opravných prostředků naplnil legitimní očekávání účastníků řízení.
Judikatorní novinky
Savvas S. Papasavvas
místopředseda Tribunálu
Sporná agenda řešená Tribunálem se neustále vyvíjí. Každý rozsudek vydaný na základě žaloby podané právními subjekty dotváří judikaturu. Ani rok 2023 nebyl v tomto ohledu výjimkou, Tribunál se zabýval novými otázkami v již tradičních oblastech, ale také vytyčil základy u věcí, jejichž judikatura se teprve vyvíjí. Uplynulý rok byl také příležitostí pro velký senát zabývat se otázkou týkající se společné zahraniční a bezpečnostní politiky.
Od svého vzniku je Tribunál pověřen kontrolou uplatňování pravidel hospodářské soutěže. Má tedy v této oblasti potřebné odborné znalosti. Avšak vzhledem k tomu, že právní prostředí v této i jiných oblastech prochází neustálými změnami, objevují se stále nové otázky, které je třeba posoudit. To platí i v případě rozsudku ze dne 24. května 2023, Meta Platforms Ireland v. Komise (T‑451/20), v němž Tribunál poprvé zkoumal legalitu žádosti o informace prostřednictvím vyhledávacích pojmů na základě nařízení č. 1/2003, jakož i legalitu postupu virtuální datové místnosti pro zpracování dokumentů obsahujících citlivé osobní údaje. Bylo třeba, aby se Tribunál ujistil, že Komise požadovala pouze ty informace, které byly nezbytné k ověření domnělých protiprávních jednání odůvodňujících její šetření (viz „Focus“).
Zajímavé a nové otázky byly předestřeny také v souvislosti s mimosmluvní odpovědností Evropské unie, přestože se jedná o tradiční a judikaturou již vymezenou oblast práva. Tribunálu totiž byla předložena žaloba na náhradu majetkové a nemajetkové újmy, kterou společnost International Management Group utrpěla v důsledku úniku vyšetřovací zprávy Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) týkající se jejího právního postavení do tisku. Žalobkyně tvrdila, že jednání Komise, s níž uzavřela několik dohod, a úřadu OLAF bylo protiprávní. Při této příležitosti Tribunál v rozsudku ze dne 28. června 2023, IMG v. Komise (T‑752/20), upřesnil podmínky, které je třeba splnit, aby bylo možné konstatovat dostatečně závažné porušení právní normy, jejímž účelem je přiznání práv jednotlivcům.
Jedno z předních míst na žebříčku teprve se rozvíjejících se oblastí zaujímají věci z oblasti bankovnictví a financí. Konkrétně je k Tribunálu podáváno stále více žalob v souvislosti se zavedením jednotného mechanismu pro řešení krizí v roce 2014. Tento mechanismus stanoví rámec pro řešení bankovních krizí v případě významných bank v některých členských státech. Důležitou roli má zejména Jednotný výbor pro řešení krizí, jehož úkolem je připravovat a provádět řešení problémů bank, které jsou v úpadku nebo u nichž taková situace hrozí. Konkrétně v několika rozsudcích vydaných dne 22. listopadu 2023 Tribunál bezprecedentním způsobem rozhodl o návrhu na zrušení rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí o případném odškodnění akcionářů a věřitelů dotčených v důsledku řešení bankovní krize (spojené věci T302/20, T303/20 a T307/20 Del Valle Ruíz a další v. SRB, jakož i věci T304/20 Molina Fernández v. SRB, T330/20 ACMO a další v. SRB a T340/20 Galván Fernández-Guillén v. SRB).
V neposlední řadě je třeba zmínit rozsudek ze dne 13. září 2023 ve věci Venezuela v. Rada (T‑65/18 RENV; viz kapitola „Ohlédnutí za nejvýznamnějšími rozsudky roku“), který je jednou z nejvýznamnějších judikaturních novinek uplynulého roku. Tribunál zasedající ve velkém senátu rozhodoval o legalitě omezujících opatření vůči třetímu státu, v projednávaném případě Venezuele, z důvodu neustálého zhoršování tamní situace v oblasti demokracie, právního státu a lidských práv. V této souvislosti se Tribunál zabýval složitými otázkami týkajícími se práva tohoto třetího státu být vyslechnut a údajnými porušeními mezinárodního práva, které tento stát namítal.
Členové Tribunálu
Tribunál se skládá ze dvou soudců z každého členského státu.
Soudci jsou vybíráni z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti a jsou způsobilé k výkonu vysokých soudních funkcí. Jsou jmenováni vzájemnou dohodou vlád členských států po konzultaci s výborem, který vydává stanovisko k vhodnosti kandidátů. Jejich funkční období je šestileté s možností opakovaného jmenování. Soudci volí ze svého středu předsedu a místopředsedu na dobu tří let. Jmenují vedoucího soudní kanceláře na funkční období šesti let.
Soudci vykonávají své funkce zcela nestranně a nezávisle.
M. van der Woude
S. S. Papasavvas
D. Spielmann
A. Marcoulli
F. Schalin
R. da Silva Passos
J. Svenningsen
M. J. Costeira
K. Kowalik-Bańczyk
A. Kornezov
L. Truchot
O. Porchia
M. Jaeger
H. Kanninen
J. Schwarcz
M. Kančeva
E. Buttigieg
V. Tomljenović
S. Gervasoni
L. Madise
N. Półtorak
I. Reine
P. Nihoul
U. Öberg
C. Mac Eochaidh
G. De Baere
R. Frendo
T. R. Pynnä
J. C. Laitenberger
R. Mastroianni
J. Martín y Pérez de Nanclares
G. Hesse
M. Sampol Pucurull
M. Stancu
P. Škvařilová-Pelzl
I. Nõmm
G. Steinfatt
R. Norkus
T. Perišin
D. Petrlík
M. Brkan
P. Zilgalvis
K. Kecsmár
I. Gâlea
I. Dimitrakopoulos
D. Kukovec
S. Kingston
T. Tóth
B. Ricziová
E. Tichy-Fisslberger
W. Valasidis
S. Verschuur
S. L. Kalėda
L. Spangsberg Grønfeld
V. Di Bucci
Protokolární pořádek ode dne 27. září 2023
C | Judikatura v roce 2023
- Focus Propojení ochrany osobních údajů s právem hospodářské soutěže
- Focus Regulační pravomoc FIFA a UEFA a unijní právo
- Focus Ochrana osobních údajů a boj proti protiprávním jednáním v oblasti hospodářské soutěže mezi podniky
- Focus Ochrana evropských podniků proti extrateritoriálním sankcím Spojených států
- Ohlédnutí za nejvýznamnějšími rozsudky roku
Focus
Propojení ochrany osobních údajů s právem hospodářské soutěže
Rozsudek Meta Platforms a další ze dne 4. července 2023 (C‑252/21)
Německý spolkový úřad pro hospodářskou soutěž zakázal společnostem ze skupiny Meta, aby podmiňovaly používání sociální sítě Facebook jejími uživateli v Německu zpracováním jejich údajů „off Facebook“ bez jejich souhlasu. Tento úřad měl za to, že zpracování předmětných údajů není v souladu s obecným nařízením o ochraně osobních údajů (GDPR), a představuje tedy zneužití dominantního postavení skupinou Meta.
Soudní dvůr, na který se obrátil německý soud v rámci sporu vedeného skupinou Meta proti tomuto zákazu, rozhodl, že orgán členského státu pro hospodářskou soutěž je oprávněn v rámci posuzování, zda došlo ke zneužití dominantního postavení, konstatovat porušení GDPR. Musí však loajálně spolupracovat se zvláštními dozorovými úřady zavedenými tímto nařízením. Pokud již bylo posuzované jednání předmětem rozhodnutí ze strany těchto úřadů nebo Soudního dvora, je orgán pro hospodářskou soutěž jejich posouzením týkajícím se GDPR vázán.
Soudní dvůr se rovněž vyjádřil k otázce, zda lze zpracování tzv. „citlivých“ údajů, které je GDPR v zásadě zakázáno, výjimečně povolit v případech, kdy byly tyto údaje subjektem údajů zjevně zveřejněny. Rozhodl, že samotná skutečnost, že uživatel zobrazí internetové stránky nebo aplikace, které mohou odhalit citlivé údaje, jako je rasový nebo etnický původ, politické názory, náboženské přesvědčení nebo sexuální orientace, neznamená, že své údaje zjevně zveřejňuje ve smyslu GDPR. Totéž platí, pokud uživatel zadává údaje nebo klikne-li na tlačítka na těchto stránkách nebo aplikacích, ledaže předem výslovně vyjádřil svou volbu zpřístupnit tyto údaje neomezenému počtu osob.
Skutečnost, že má provozovatel sítě dominantní postavení, nebrání tomu, aby uživatel mohl platně a svobodně poskytnout souhlas se zpracováním svých údajů. Avšak vzhledem k tomu, že toto dominantní postavení může ovlivnit svobodnou volbu uživatelů, představuje významný prvek při určování toho, zda byl tento souhlas skutečně platně udělen. Soudní dvůr dodal, že prokázání existence tohoto souhlasu je na provozovateli.
GDPR
Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) sjednocuje a zajišťuje v oblasti ochrany osobních údajů jednotný unijní právní rámec.
GDPR ukládá povinnosti každému subjektu, který shromažďuje osobní údaje na území Unie, bez ohledu na to, zda je veřejný, nebo soukromý. Subjektům, které porušují povinnosti vyplývající z GDPR, hrozí různé druhy sankcí.
V digitálním věku zakotvuje Unie v rámci GDPR pro jednotlivce řadu práv, jako je právo na informace, právo být zapomenut, právo na přístup ke shromážděným osobním údajům nebo právo na jejich výmaz, které přispívají k posílení ochrany jejich soukromí. Tato pravidla jsou považována za nejpřísnější na světě, pokud jde o ochranu údajů.
Údaje „off Facebook“
Společnost Meta Platforms Ireland spravuje nabídku sociální sítě Facebook v Unii. Registrací na Facebooku jeho uživatelé souhlasí se všeobecnými podmínkami vypracovanými touto společností, které obsahují politiky používání údajů a souborů cookies. Na základě těchto politik shromažďuje společnost Meta Platforms Ireland údaje o aktivitách uživatelů na sociální síti i mimo ni a přiřazuje je k účtům dotyčných uživatelů na Facebooku. Tyto údaje, nazývané též údaje „off Facebook“, se týkají zejména zobrazení internetových stránek a aplikací třetích osob, jakož i používání jiných on-line služeb patřících do skupiny Meta (například Instagram a WhatsApp). Shromažďování těchto údajů umožňuje personalizovat reklamní sdělení, která jsou určena uživatelům Facebooku.
Focus
Regulační pravomoc FIFA a UEFA a unijní právo
Rozsudek European Superleague Company ze dne 21. prosince 2023 (C‑333/21)
FIFA a UEFA jsou mezinárodní fotbalové federace, které upravují provozování profesionálního fotbalu v Evropě. Přijaly pravidla, která jim přiznávají pravomoc povolovat evropské klubové fotbalové soutěže a využívat různá odpovídající mediální práva. UEFA organizuje rovněž soutěže mezi evropskými kluby, jako je například Liga mistrů.
Dvanáct evropských fotbalových klubů chtělo vytvořit projekt nové fotbalové soutěže: Superligu. Tímto projektem může být dotčen průběh klubových soutěží UEFA a využívání odpovídajících mediálních práv. FIFA a UEFA se proti projektu postavily a pohrozily, že klubům a hráčům, kteří se rozhodnou, že se jej zúčastní, uloží sankce.
Společnost odpovědná za projekt, European Superleague Company, napadla pravidla FIFA a UEFA u soudu v Madridu, který se obrátil na Soudní dvůr s dotazem, zda jsou v souladu s unijním právem, které zakazuje překážky volné hospodářské soutěže a volného pohybu služeb.
Soudní dvůr v souladu se svou judikaturou „Bosman“ zdůraznil, že organizování sportovních soutěží a využívání odpovídajících mediálních práv představují hospodářské činnosti spadající pod unijní právo.
Soudní dvůr rozhodl, že regulační, kontrolní a sankční pravomoci, které mají FIFA a UEFA v souvislosti s organizováním takových potenciálně konkurenčních fotbalových soutěží, jako je projekt Superligy, musí být vykonávány transparentním, objektivním, nediskriminačním a přiměřeným způsobem, protože jinak by porušovaly unijní právo hospodářské soutěže a volný pohyb služeb.
Soudní dvůr měl dále za to, že pravidla FIFA a UEFA týkající se využívání mediálních práv mohou být v rozporu s unijním právem hospodářské soutěže, pokud z nich nemají prospěch různé entity působící v oblasti fotbalu, například tím, že zajišťují solidární přerozdělování získaných příjmů. Soudní dvůr uvedl, že tato pravidla mohou poškodit evropské fotbalové kluby, podniky působící na mediálních trzích, jakož i spotřebitele a televizní diváky tím, že jim brání v přístupu k novým, potenciálně inovativním nebo zajímavým soutěžím.
Judikatura „Bosman“
Soudní dvůr ve svém historickém rozsudku Bosman ze dne 15. prosince 1995 (C‑415/93) rozhodl, že výkon sportu zpravidla představuje hospodářskou činnost spadající pod unijní právo. Soudní dvůr měl rovněž za to, že volný pohyb pracovníků brání:
- ustanovením o státní příslušnosti přijatým sportovními federacemi, podle nichž mohou sportovní kluby nasazovat pouze omezený počet profesionálních hráčů, kteří jsou státními příslušníky jiných členských států, a
- přestupním ustanovením, která stanovily tyto federace, podle nichž profesionální hráč, jenž je státním příslušníkem členského státu, může být po ukončení smlouvy, která ho váže ke klubu, zaměstnán klubem v jiném členském státě pouze tehdy, když posledně uvedený klub zaplatil původnímu klubu odstupné.
Soudní dvůr a sport
Od vydání rozsudku Bosman měl Soudní dvůr několikrát příležitost vyjádřit se k podmínkám pro výkon sportu s ohledem na hospodářské právo Unie:
- ustanovení o státní příslušnosti uvedená v rozsudku Bosman, pokud jde o sportovce, kteří jsou státními příslušníky členských států, nelze použít ani na sportovce pocházející ze státu, s nímž Unie uzavřela dohodu o přidružení nebo partnerství [rozsudky Deutscher Handballbund ze dne 8. května 2003 (C‑438/00) a Simutenkov ze dne 12. dubna 2005 (C‑265/03)],
- antidopingové předpisy Mezinárodního olympijského výboru spadají pod unijní právo hospodářské soutěže, ale nejsou s ním v rozporu, neboť jsou nezbytné k zajištění řádného průběhu sportovních soutěží [rozsudek Meca-Medina a Majcen v. Komise ze dne 18. července 2006 (C‑519/04 P)],
- fotbalové kluby mohou požadovat přiměřenou náhradu za výcvik mladých hráčů, které vychovaly, pokud tito hráči chtějí uzavřít svou první profesionální smlouvu s klubem v jiném členském státě [rozsudek Olympique Lyonnais ze dne 16. března 2010 (C‑325/08)].
Focus
Ochrana osobních údajů a boj proti protiprávním jednáním v oblasti hospodářské soutěže mezi podniky
Rozsudek Meta Platforms Ireland v. Komise (T‑451/20)
Vyšetřovací pravomoci Komise
Pravidla Evropské unie v oblasti hospodářské soutěže zakazují dohody mezi podniky, rozhodnutí sdružení podniků a jednání ve vzájemné shodě, které by mohly ovlivnit obchod mezi členskými státy a vyloučit, omezit nebo narušit hospodářskou soutěž na vnitřním trhu (článek 101 Smlouvy o fungování EU [SFEU]). Tato pravidla rovněž zakazují, aby podniky, které mají na trhu dominantní postavení, tohoto postavení zneužívaly například tím, že budou uplatňovat nepřiměřené ceny, omezovat výrobu nebo na úkor spotřebitelů odmítat inovovat (článek 102 SFEU).
Nařízení EU č. 1/2003 hraje při provádění pravidel hospodářské soutěže klíčovou úlohu. Evropské komisi svěřuje širokou vyšetřovací pravomoc. Komise může zejména provádět inspekce a dotazovat se osob, které mohou znát užitečné informace.
V roce 2020 požádala Komise v rámci šetření údajného protisoutěžního jednání skupiny Facebook při používání osobních údajů a při správě své platformy sociální sítě společnost Meta Platforms Ireland, aby jí poskytla všechny dokumenty připravené nebo obdržené třemi jejími odpovědnými osobami, které obsahovaly jeden nebo více specifických pojmů.
Mezi těmito pojmy byly mimo jiné výrazy „big question“ (velká otázka), „for free“ (zdarma), „not good for us“ (je pro nás nepříznivé) a „shut* down“ (vypnout).
V případě neposkytnutí těchto informací bylo společnosti Meta vyměřeno potenciální denní penále ve výši 8 milionů eur.
Společnost Meta napadla legalitu této žádosti Evropské komise o informace u Tribunálu Evropské unie. Podle společnosti Meta byly takové vyhledávací pojmy zjevně příliš vágní a příliš obecné a představovaly „lovení údajů“ velkého rozsahu.
Společnost Meta současně podala návrh na předběžné opatření za účelem odložení žádosti Komise do doby, než Tribunál rozhodne ve věci samé.
Dne 29. října 2020 rozhodl předseda Tribunálu o návrhu na předběžné opatření. Předseda Tribunálu nařídil pozastavení účinků rozhodnutí Evropské komise až do zahájení zvláštního postupu za účelem předložení požadovaných dokumentů, které nesouvisely s obchodní činností společnosti Meta a obsahovaly mimo jiné citlivé osobní údaje („chráněné dokumenty“). V návaznosti na toto usnesení Komise využila postup virtuální datové místnosti zřízené pro tyto chráněné dokumenty. Podle tohoto postupu mohly být dokumenty založeny do vyšetřovacího spisu až poté, co byly v této virtuální místnosti přezkoumány omezeným počtem členů týmu pověřeného vyšetřováním a advokáty společnosti Meta.
Dne 24. května 2023 rozhodl Tribunál ve věci samé. Žalobu společnosti Meta v plném rozsahu zamítl.
Tribunál ve svém rozsudku připomněl široké vyšetřovací pravomoci Evropské komise, které jí umožňují kontrolovat, zda podniky dodržují pravidla hospodářské soutěže. V této souvislosti se může použití specifických vyhledávacích pojmů ukázat jako užitečné.
META
Meta je nadnárodní technologická společnost se sídlem ve Spojených státech. Kromě Instagramu a WhatsAppu je jedním z jejích stěžejních produktů sociální síť Facebook, která registrovaným uživatelům umožňuje vytvářet profily, nahrávat fotografie a videa, posílat zprávy a udržovat kontakt s dalšími lidmi. Společnost Meta rovněž nabízí on-line inzertní službu nazvanou Facebook Marketplace, která uživatelům umožňuje nakupovat a prodávat zboží.
Řízení o předběžném opatření
Cílem návrhu na předběžné opatření je dosáhnout okamžitého odkladu vykonatelnosti aktu orgánu do doby, než bude projednána žaloba a vydán konečný rozsudek. K tomu, aby předseda Tribunálu nařídil toto předběžné opatření, se žaloba nesmí prima facie jevit jako zcela neopodstatněná. Žadatel musí rovněž prokázat, že by mu při nepřiznání odkladu vykonatelnosti dotčeného aktu vznikla vážná a nenapravitelná újma. A konečně rozhodnutí musí vyvážit zájem žadatele se zájmy ostatních účastníků řízení a veřejným zájmem.
V reakci na argument společnosti Meta, že šetření provedené za použití vyhledávacích pojmů představuje zásah do soukromí dotčených zaměstnanců, měl Tribunál za to, že se jedná o přiměřené opatření k dosažení cílů obecného zájmu, a sice zachování soutěžního režimu zamýšleného Smlouvami Unie.
Tribunál v tomto ohledu zdůraznil přijatá doprovodná opatření. Chráněné dokumenty totiž měly být Komisi předány na samostatném elektronickém nosiči a umístěny do virtuální datové místnosti. Ta byla přístupná pouze omezenému počtu členů týmu pověřeného vyšetřováním. Výběr dokumentů, které měly být založeny do spisu, musel být proveden za přítomnosti advokátů společnosti Meta. V případě přetrvávající neshody ohledně klasifikace dokumentu mělo proběhnout rozhodčí řízení.
Věc T‑452/20
Téhož dne přijala Komise žádost o informace týkající se společnosti Meta Platforms Ireland v rámci souběžného šetření některých praktik týkajících se platformy Facebook Marketplace. Tribunál žalobu na neplatnost podanou společností Meta Platforms Ireland proti tomuto rozhodnutí zamítl rozsudkem z téhož dne ve věci T‑452/20.
Společnost Meta podala proti rozsudkům Tribunálu T451/20 a T452/20 (projednávané věci C497/23 P a C496/23 P) kasační opravné prostředky k Soudnímu dvoru.
Focus
Ochrana evropských podniků proti extrateritoriálním sankcím Spojených států
Rozsudek IFIC Holding v. Komise ze dne 12. července 2023 (T‑8/21)
Extrateritoriální účinek právních předpisů přijatých třetími zeměmi
Hovoříme o extrateritorialitě právních předpisů, pokud jejich účinek přesahuje hranice státu, který je přijal. Blokovací nařízení Evropské unie (nařízení Rady (ES) č. 2271/96) chrání hospodářské subjekty Unie proti uplatňování právních předpisů, přijatých určitou třetí zemí, mimo její území. Evropská unie přijala toto nařízení v roce 1996, aby ochránila evropské podniky, jejichž obchodní činnost s Kubou, Íránem nebo Libyí se stala předmětem omezujících opatření ze strany Spojených států.
V roce 2018 Unie v reakci na odstoupení Spojených států od dohody o íránském jaderném programu novelizovala své blokovací nařízení tak, aby nově zahrnovalo americké extrateritoriální sankce, které byly opětovně uvaleny. Tento krok je součástí podpory, kterou Unie poskytuje za účelem trvalého a plného naplňování dohody o íránském jaderném programu, zejména udržováním obchodních a hospodářských vztahů mezi Unií a Íránem.
V roce 2018 odstoupily Spojené státy od dohody o íránském jaderném programu, jejímž cílem je kontrolovat íránský jaderný program výměnou za zrušení hospodářských sankcí uvalených na Írán. V důsledku tohoto odstoupení Spojené státy znovu uvalily sankce na Írán a na osoby uvedené na seznamu, jejichž aktiva byla zablokována. Opětovně bylo rovněž zakázáno obchodovat s jakoukoli osobou nebo subjektem uvedeným na seznamu sestaveném americkými úřady. Tento zákaz se vztahoval též na podniky se sídlem mimo Spojené státy, včetně evropských podniků.
V reakci na toto znovuzavedení sankcí Evropská unie novelizovala své tzv. „blokovací“ nařízení, aby ochránila zájmy svých podniků. Za účelem ochrany evropských podniků proti účinkům amerických sankcí uplatňovaných mimo jejich území jim proto bylo zakázáno tyto sankce dodržovat, ledaže jim k tomu Evropská komise udělila oprávnění. Je třeba poznamenat, že takové oprávnění může být uděleno, pokud by nedodržení zahraničních sankcí mohlo vážně poškodit zájmy dotyčného podniku nebo zájmy Unie.
IFIC Holding AG je německá společnost nepřímo vlastněná íránským státem, která byla na seznam zařazena v roce 2018. Po zařazení této společnosti na seznam společnost Clearstream Banking AG, jediná banka s povolením depozitáře cenných papírů v Německu, přerušila vyplácení dividend společnosti IFIC, které tato společnost obdržela od různých německých podniků, v nichž držela podíly, a zablokovala je na odděleném účtu.
Společnost Clearstream rovněž požádala Komisi o udělení oprávnění vyhovět americkým sankcím, pokud jde o cenné papíry nebo finanční prostředky společnosti IFIC. Komise toto oprávnění původně udělila v dubnu 2020 na 12 měsíců a následně jeho platnost prodloužila na období let 2021 a 2022. Společnost IFIC napadla tato rozhodnutí žalobou na neplatnost podanou k Tribunálu.
Tribunál žalobu společnosti IFIC zamítl, čímž společnosti Clearstream Banking AG povolil vyhovět americkým sankcím uloženým Íránu. Tribunál měl za to, že i když Komise byla povinna zohlednit zájmy podniku žádajícího o udělení oprávnění (Clearstream), nebyla povinna zohlednit zájmy podniku zařazeného na seznamu (IFIC) nebo zkoumat jiné, pro tento podnik méně omezující možnosti. Tribunál rovněž rozhodl, že cíle sledované Evropskou unií v souvislosti s extrateritoriálními sankcemi uvalenými třetí zemí odůvodňují omezení práva společnosti IFIC být vyslechnut během rozhodovacího procesu, který předcházel udělení oprávnění ze strany Komise.
Žaloba na neplatnost
Cílem žaloby na neplatnost je zrušení aktů unijních orgánů, které jsou v rozporu s unijním právem. Za určitých podmínek mohou členské státy, evropské orgány i jednotlivci podat žalobu na neplatnost k Soudnímu dvoru nebo Tribunálu. Je-li žaloba opodstatněná, akt bude zrušen. Příslušný orgán je pak povinen odstranit případnou právní mezeru vzniklou v důsledku zrušení aktu.
Věc Bank Melli Iran (C‑124/20)
V této další věci se společnost BMI, íránská státní banka, dovolávala blokovacího nařízení před německými soudy za účelem napadení uplatňování amerických sankcí v Německu. Soudní dvůr, kterému byla poprvé předložena věc v souvislosti s blokovacím nařízením Evropské unie, rozhodl, že unijním právem stanovený zákaz vyhovět sankcím uvaleným Spojenými státy vůči Íránu se lze dovolávat před vnitrostátními soudy v rámci občanskoprávního řízení.
Ohlédnutí za nejvýznamnějšími rozsudky roku
Spotřebitelé
Cílem evropské spotřebitelské politiky je chránit zdraví, bezpečnost a hospodářské a právní zájmy spotřebitelů, a to bez ohledu na to, kde v rámci Unie bydlí, kam cestují nebo odkud nakupují.
Soudní dvůr: záruka práv spotřebitelů v EU
Životní prostředí
Unie se zavázala zachovávat a zlepšovat kvalitu životního prostředí a chránit lidské zdraví. Je založena na zásadách předběžné opatrnosti a prevence, jakož i na zásadě „znečišťovatel platí“.
Soudní dvůr a životní prostředí
Osobní údaje
V rámci Evropské unie existují pro ochranu osobních údajů pevná a jednotná pravidla. Zpracování a uchovávání těchto údajů musí splňovat podmínky zákonnosti, které jsou právní úpravou stanoveny, zejména musí být omezeno na nezbytné minimum a nesmí nepřiměřeně zasahovat do práva na soukromí.
Soudní dvůr v digitálním světě
Rovné zacházení a pracovní právo
Evropská unie má přes 240 milionů pracovníků. Velký počet občanů tedy přímo využívá ustanovení evropského pracovního práva, které stanoví minimální normy v oblasti pracovních podmínek, a doplňuje tak politiky členských států.
Soudní dvůr: zajištění rovného zacházení a ochrany práv menšin
Soudní dvůr na pracovišti – ochrana práv pracovníků
Evropské občanství
Každá osoba, která má státní příslušnost některého členského státu Unie, je automaticky občanem Evropské unie. Občanství Unie doplňuje občanství členského státu, nenahrazuje je. Občané Evropské unie mají zvláštní práva zaručená evropskými smlouvami.
Migrace
Evropská unie přijala soubor pravidel pro zavedení účinné, humanitární a bezpečné evropské migrační politiky. Společný evropský azylový systém stanoví minimální normy pro zacházení se všemi žadateli o azyl a jejich žádostmi v celé Unii.
Právní stát
V Listině základních práv Evropské unie i ve Smlouvě o Evropské unii je na právní stát výslovně odkázáno jako na jednu ze společných hodnot členských států. Nezávislost a nestrannost soudů je základním atributem právního státu.
Dodržování zásad právního státu v EU
Duševní vlastnictví
Právní úprava přijatá Unií na ochranu duševního vlastnictví (autorské právo) a průmyslového vlastnictví [právo ochranných známek, ochrana (průmyslových) vzorů] zlepšuje konkurenceschopnost podniků tím, že podporuje existenci prostředí příznivého pro tvořivost a inovace.
Duševní vlastnictví v podání Tribunálu
Omezující opatření a zahraniční politika
Omezující opatření neboli „sankce“ jsou nezbytným nástrojem společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie, který slouží k ochraně hodnot, základních zájmů a bezpečnosti Unie. Sankce jsou ukládány za účelem dosažení změny v politice nebo chování dotčených subjektů či osob.
Obchodní politika
Obchodní politika náleží do výlučné pravomoci EU. Unie přijímá právní předpisy týkající se otázek obchodu a uzavírá mezinárodní obchodní dohody. Skutečnost, že Unie vystupuje jednotně a vyjadřuje se na mezinárodní scéně jedním hlasem, ji staví v oblasti mezinárodního obchodu do silné pozice.
Daňová rozhodnutí (tax rulings)
Přímé daně v zásadě spadají do pravomoci členských států. Přímé daně musí být nicméně v souladu se základními pravidly Evropské unie, jako je zákaz státních podpor. Unie tak dohlíží na legalitu předběžných daňových rozhodnutí (tax rulings) členských států, která podnikům přiznávají zvláštní daňové zacházení.
Hospodářská soutěž
Evropská unie dbá na dodržování pravidel na ochranu volné hospodářské soutěže. Jednání, jejichž účelem nebo důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, jsou zakázána a mohou být sankcionována pokutami.
Přístup k dokumentům
Transparentnost veřejného života je klíčovou zásadou Unie. Každý občan nebo právnická osoba Unie může mít v zásadě přístup k dokumentům orgánů. V některých případech však může být tento přístup odepřen, pokud je odůvodněný.
Ředitelství výzkumu a dokumentace poskytuje v rámci své Sbírky shrnutí právníkům Výběr hlavních rozsudků a Měsíční bulletin judikatury Soudního dvora a Tribunálu.
