Vyhledávání

Anthony Michael Collins, narozen v roce 1960 v New Havenu (Spojené státy), získal v roce 1984 diplom v oboru právní vědy na Trinity College Dublin (Irsko) a v roce 1986 získal diplom Barrister-at-law na Honourable Society of King’s Inns (Dublin).

Jeho profesní dráha se předně odvíjela v rámci Irské advokátní komory – v letech 1986 až 1990 a v letech 1997 až 2003 působil jako Barrister-at-law a v letech 2003 až 2013 jako Senior Counsel. V letech 1990 až 1997 své působení coby Barrister-at-law dočasně přerušil a nastoupil k Soudnímu dvoru Evropských společenství jako referendář u soudců Thomase Francis O’Higginse (v letech 1990 až 1991) a Johna L. Murrayho (v letech 1991 až 1997). Byl jmenován členem stálého zastoupení Rady evropských advokátních komor (CCBE) u Soudního dvora a Soudního dvora Evropského sdružení volného obchodu (ESVO), a to na období od roku 2006 do roku 2013. Od roku 2015 kromě toho působil jako docent unijního práva na University College Cork (univerzita v Corku, Irsko). Je autorem řady publikací týkajících se irského správního práva a unijního práva.

Soudce Tribunálu od 16. září 2013 do 7. října 2021. Generální advokát Soudního dvora od 7. října 2021 do 7. října 2024.

Peter George Xuereb, narozen v roce 1954 ve Sliemě (Malta), studoval na Università ta' Malta (Maltská univerzita), kde v roce 1977 získal diplom v oboru právo, který doplnil titulem magistr v tomtéž oboru získaným v roce 1979 na University of London (Londýnská univerzita, Spojené království). V roce 1982 mu University of Cambridge (Cambridgeská univerzita, Spojené království) udělila titul doktor práv.

Svoji profesní dráhu započal P. G. Xuereb jako lektor na Ealing College of Higher Education (Spojené království), kde působil v letech 1982 až 1984, a následně vyučoval v letech 1984 až 1990 na University of Exeter (univerzita v Exeteru, Spojené království) a v letech 1990 až 1993 na University of London, Queen Mary a Westfield College. Poté, co byl jmenován profesorem, vyučoval v letech 1993 až 2016 právo na Università ta' Malta, kde rovněž působil jako vedoucí katedry evropského práva a srovnávacího práva. Zároveň byl předsedou Evropského dokumentačního a výzkumného střediska této univerzity. Výkon těchto funkcí mu umožnil vydat řadu publikací v různých oblastech.

Od roku 1979 vystupoval před nejvyššími soudy Malty jako advokát; své akademické působení doplňoval v letech 1993 až 2016 praxí právního poradce v soukromém sektoru. V této době P. G. Xuereb rovněž působil jako poradce maltského Parlamentu. V letech 1995 až 2016 přispíval k rozšiřování vědomostí o unijním právu coby předseda Maltské asociace pro evropské právo.

Soudce Tribunálu Evropské unie od 8. června 2016 do 8. října 2018. Soudce Soudního dvora od 8. října 2018 do 7. října 2024

Stéphane Gervasoni, narozen v roce 1967 ve Voironu (Francie), získal v roce 1988 diplom na Institut d’études politiques (IEP) de Grenoble (Institut politických věd v Grenoblu, Francie) a v roce 1993 na École nationale d’administration (ENA) (Národní škola správní, Francie) (Ročník Léon Gambetta).

Profesní dráhu zahájil v roce 1993 na Conseil d’État (Státní rada, Paříž, Francie) coby auditeur a následně od roku 1996 tamtéž působil jako maître des requêtes (a to do roku 2008, kdy byl jmenován conseiller d’État). V těchto funkcích zastával do roku 1997 pozici soudce zpravodaje na oddělení pro sporné věci a současně zasedal v oddělení pro sociální záležitosti (v letech 1996 až 1997). V letech 1994 až 1996 – v době, kdy byl dočasně přidělen ke Conseil d’État – zároveň vykonával funkci vládního komisaře u zvláštní kasační komise v oblasti důchodů a v letech 1995 až 1997 zastával funkci právního poradce francouzského Ministerstva pro veřejnou službu a města Paříže.

V roce 1997 S. Gervasoni nastoupil coby generální tajemník na prefekturu departementu Yonne (Francie). Do roku 1999 rovněž vykonával funkci podprefekta okresu Auxerre. Následně začal působit na prefektuře departementu Savojsko (Francie), kde v letech 1999 až 2001 zastával funkci generálního tajemníka a podprefekta okresu Chambéry (Francie).

Funkce, které S. Gervasoni vykonával v rámci Conseil d’État a veřejné správy, jej přivedly k Soudnímu dvoru Evropských společenství, kde v letech 2001 až 2005 působil jako referendář u soudce Jeana-Pierrea Puissocheta. Dne 5. října 2005, kdy začal fungovat nově zřízený Soud pro veřejnou službu Evropské unie, byl jmenován soudcem tohoto soudu. U tohoto soudu působil do 6. října 2011, přičemž v období od 6. října 2008 do 6. října 2011 vykonával funkci předsedy senátu.

Následně se S. Gervasoni vrátil ke Conseil d’État, kde v letech 2011 až 2013 zastával funkci zástupce předsedy osmého senátu na oddělení sporné agendy.

Věnuje se i pedagogické činnosti – v letech 1993 až 1995 přednášel na Institut d’études politiques (IEP) v Paříži a od roku 2016 přednáší na Université de Luxembourg (Lucemburská univerzita). V letech 2001 až 2005 byl kromě toho řádným členem přezkumné komise Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) a v letech 2011 až 2013 členem přezkumné komise Evropské kosmické agentury (ESA).

Dne 16. září 2013 byl S. Gervasoni jmenován soudcem Tribunálu. Svými kolegy byl dvakrát zvolen předsedou senátu a tuto funkci vykonával od 21. září 2016 do 19. září 2022.

Rimvydas Norkus, narozen v roce 1979 v Klajpedě (Litva), získal v roce 2001 titul magistr práv na Vilniaus universitetas (univerzita ve Vilniusu, Litva). Následně pokračoval v doktorském studiu práva na Mykolo Romerio universitetas (univerzita Mykolase Römerise, Litva), kde v roce 2005 obhájil disertační práci.

Svoji profesní dráhu započal jako asistent soudce na Lietuvos apeliacinis teismas (odvolací soud Litvy), přičemž tento post zastával v letech 1999 až 2000. V letech 2000 až 2003 působil u tohoto soudu ve funkci poradce předsedy. V letech 2003 až 2009 byl ředitelem oddělení pro soudní praxi na Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Nejvyšší správní soud Litvy).

V letech 2009 až 2010 pracoval jako právník lingvista v Evropském parlamentu a následně se vrátil do země svého původu, kde v letech 2010 až 2012 vykonával funkci ředitele oddělení pro právní výzkum na Lietuvos Aukščiausiasis Teismas (Nejvyšší soud Litvy). V letech 2012 až 2013 byl soudcem Lietuvos apeliacinis teismas a následně po dobu jednoho roku soudcem Lietuvos Aukščiausiasis Teismas. V letech 2014 až 2019 posledně uvedenému soudu předsedal. V letech 2016 až 2018 byl kromě toho předsedou Lietuvos Teisėjų taryba (litevská Rada pro soudnictví).

V letech 2007 až 2008 se R. Norkus věnoval i pedagogické činnosti, a to jako docent na Mykolo Romerio universitetas, kde v letech 2012 až 2019 působil jako profesor ústavu soukromého práva. Je také autorem řady právních publikací.