Soudní činnost

A | Soudní dvůr v roce 2022

Soudnímu dvoru mohou být předkládány zejména:

žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce
Má-li vnitrostátní soud pochybnosti o výkladu unijní normy nebo o její platnosti, přeruší řízení a obrátí se na Soudní dvůr. Po obdržení odpovědi formou rozhodnutí Soudního dvora může vnitrostátní soud projednávaný spor vyřešit. Pro případy, které vyžadují odpověď ve velmi krátké lhůtě (například v azylových věcech nebo ve věcech ochrany hranic či únosů dětí atd.), je upraveno naléhavé řízení o předběžné otázce („PPU“);
přímé žaloby, jejichž cílem je:
- zrušení unijního aktu („žaloby na neplatnost“) nebo
- určení, že členský stát nedodržuje unijní právo („žaloby pro nesplnění povinnosti“). Pokud členský stát nevyhoví rozsudku, kterým bylo shledáno, že nesplnil svou povinnost, může Soudní dvůr na základě druhé žaloby zvané „žaloba pro dvojí nesplnění povinnosti“ takovému státu uložit peněžitou sankci;
kasační opravné prostředky podané proti rozhodnutím Tribunálu, na jejichž základě může Soudní dvůr zrušit rozhodnutí Tribunálu;
žádosti o posudek v otázce, zda je dohoda, kterou Unie zamýšlí uzavřít s třetím státem nebo s mezinárodní organizací, slučitelná se zakládajícími smlouvami (žádost může podat členský stát nebo evropský orgán).

Činnost a vývoj Soudního dvora

Složení Soudního dvora ani předpisy upravující jeho činnost, tedy statut Soudního dvora Evropské unie a jednací řád, nedoznaly v roce 2022 žádné změny.

Po dvou letech ovlivněných sanitární krizí byl rok 2022 ve znamení všeobecného návratu personálu do prostor orgánu a normalizace podmínek fungování, zejména pokud jde o konání jednání. Technologický vývoj, který si vyžádala zdravotní opatření v předchozích dvou letech, byl nicméně využit k uskutečnění některých důležitých projektů, jejichž cílem bylo přiblížit evropskou justici občanům.

Soudní dvůr například od 26. dubna 2022 nabízí systém streamování jednání, který má po vzoru projektu návštěv na dálku, jenž byl spuštěn v roce 2021, posílit jeho rozměr „soudu pro občany“, který je přístupnější široké veřejnosti. Vysílání jsou koncipována tak, aby každá osoba, která si to přeje, mohla sledovat jednání za stejných podmínek, jako kdyby byla fyzicky přítomna v soudní síni v Lucemburku, a to díky simultánnímu tlumočení v jazycích nezbytných pro řádný průběh jednání.

Z hlediska statistik se rok 2022 opět vyznačoval usilovnou činností. Soudnímu dvoru bylo předloženo 806 věcí. Stejně jako v předchozích letech se jedná především o žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, kterých bylo podáno 546, a kasační opravné prostředky, kterých bylo podáno 209, což společně představuje více než 93 % všech věcí zahájených v roce 2022. Tyto věci se týkají natolik rozličných a citlivých oblastí, jako jsou ochrana základních hodnot Evropské unie, ochrana osobních údajů a ochrana spotřebitele nebo životního prostředí, ale také daně, hospodářská soutěž a státní podpory. Kromě toho bylo předloženo několik věcí souvisejících se sanitární krizí nebo válkou na Ukrajině.

Jednotlivá soudní kolegia Soudního dvora ukončila 808 věcí. O vysokém počtu věcí (78) rozhodoval velký senát a dvě z těchto věcí, které se týkaly vztahu mezi dodržováním zásad právního státu a plněním rozpočtu Unie, byly předloženy plénu (věci C‑156/21, Maďarsko v. Parlament a Rada, a C‑157/21, Polsko v. Parlament a Rada).

Z důvodu častého využívání usnesení, zvláště v oblasti kasačních opravných prostředků, byla celková délka řízení (16,4 měsíce) podobná jako v předchozím roce (16,6 měsíce), avšak v důsledku větší složitosti otázek předložených Soudnímu dvoru se prodloužila průměrná doba vyřizování žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce (17,3 měsíce oproti 16,7 měsíce v roce 2021).

K 31. prosinci 2022 projednával Soudní dvůr 1 111 věcí, tedy takřka stejně – rozdíl činí pouhé dvě věci – jako k 31. prosinci 2021 (1 113 věcí).

S ohledem na tyto statistiky a na skutečnost, že od července 2022 má Tribunál 54 soudců (dva soudce z každého členského státu) v důsledku dokončení reformy soudní struktury Unie, o níž bylo rozhodnuto v roce 2015, obrátil se Soudní dvůr na unijního normotvůrce s žádostí o změnu statutu týkající se dvou bodů. Účelem této změny je Soudnímu dvoru umožnit, aby i nadále zůstal schopen vydávat kvalitní rozhodnutí v přiměřené lhůtě, ale také se více soustředil na své hlavní úkoly ústavního a nejvyššího soudu Unie.

Zaprvé žádost o změnu spočívá v přenesení pravomoci k rozhodování o předběžných otázkách na Tribunál v pěti jasně vymezených oblastech, které nastolují málo principiálních otázek, ve kterých existuje pevná rozhodovací praxe Soudního dvora a v nichž je kromě toho zahajován dostatečně velký počet řízení, aby mělo zamýšlené přenesení reálný dopad na jeho pracovní zátěž: společný systém DPH, spotřební daně, celní kodex a sazební zařazení zboží do kombinované nomenklatury, náhrady a pomoc cestujícím a systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů.

Pravomoc Tribunálu rozhodovat o předběžných otázkách by neměla mít vliv na možnost Tribunálu postoupit věc k rozhodnutí Soudnímu dvoru, bude-li mít za to, že daná věc vyžaduje zásadní rozhodnutí, jež může ovlivnit jednotu a soulad práva Unie. Soudní dvůr by měl rovněž možnost výjimečně přezkoumat rozhodnutí Tribunálu v případě vážného ohrožení této jednoty nebo tohoto souladu.

Zadruhé v kontextu vysokého počtu kasačních opravných prostředků proti rozhodnutím Tribunálu a s cílem zachovat účinnost tohoto řízení a umožnit Soudnímu dvoru soustředit se na kasační opravné prostředky, které nastolují významné právní otázky, se v legislativní žádosti požaduje rozšíření mechanismu předchozího uznávání přijatelnosti kasačních opravných prostředků, který vstoupil v platnost dne 1. května 2019 (článek 58a statutu).

Toto rozšíření by se týkalo kasačních opravných prostředků, které jsou podány proti rozhodnutím Tribunálu o rozhodnutích nezávislých odvolacích senátů některých institucí Unie, které nebyly původně uvedeny v článku 58a statutu při jeho vstupu v platnost dne 1. května 2019 (například Agentura Evropské unie pro železnice a Agentura Evropské unie pro spolupráci energetických regulačních orgánů, Evropský orgán pro bankovnictví nebo také Orgán pro cenné papíry a trhy a Orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění).

Koen Lenaerts

předseda Soudního dvora Evropské unie

**806** zahájených věcí

**546** řízení o předběžné otázce z toho 5 naléhavých řízení o předběžné otázce

Členské státy, odkud žádosti pocházely nejčastěji:

Německo 98

Itálie 63

Bulharsko 43

Španělsko 41

Polsko 39

37 přímých žalob z toho 35 žalob pro nesplnění povinnosti a 2 žaloby pro „dvojí nesplnění povinnosti“

**209** kasačních opravných prostředků proti rozhodnutím Tribunálu

6 žádostí o právní pomoc

Účastník řízení, který není schopen nést náklady řízení, může požádat o poskytnutí právní pomoci.

**808** vyřízených věcí

**546** řízení o předběžné otázce z toho 7 naléhavých řízení o předběžné otázce

36 přímých žalob z toho 17 zjištěných případů nesplnění povinnosti proti 12 členským státům

**196** kasačních opravných prostředků proti rozhodnutím Tribunálu z toho ve 38 případech bylo rozhodnutí Tribunálu zrušeno

1 posudek

Průměrná doba trvání řízení 16,4 měsíce

Průměrná doba trvání naléhavých řízení o předběžné otázce 4,5 měsíce

**1 111** projednávaných věcí k 31. prosinci 2022

**Nejčastěji posuzované oblasti**

Daně 80

Doprava 49

Duševní vlastnictví 33

Hospodářská soutěž 64

Institucionální právo 38

Ochrana spotřebitele 77

Prostor svobody, bezpečnosti a práva 132

Sbližování právních předpisů 89

Sociální politika 73

Státní podpory 58

Viz podrobné statistiky Soudního dvora

Členové Soudního dvora

Soudní dvůr se skládá z 27 soudců a 11 generálních advokátů.

Soudci a generální advokáti jsou určeni vzájemnou dohodou vlád členských států po konzultaci s výborem pověřeným vydáním stanoviska k vhodnosti navržených kandidátů k výkonu dotčených funkcí. Jejich funkční období je šestileté s možností opakovaného jmenování.

Jsou vybíráni z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti a splňují požadavky nezbytné k výkonu nejvyšších soudních funkcí ve svých zemích nebo jsou obecně uznávanými znalci práva.

Soudci vykonávají funkce zcela nestranně a nezávisle.

Soudci Soudního dvora volí ze svého středu předsedu a místopředsedu. Soudci a generální advokáti jmenují vedoucího soudní kanceláře na funkční období šesti let.

A. Calot Escobar

vedoucí soudní kanceláře

Protokolární pořádek ode dne 7. října 2022

B | Tribunál v roce 2022

Tribunál může v prvním stupni rozhodovat především o přímých žalobách podaných fyzickými nebo právnickými osobami (jednotlivci, společnostmi, spolky atd.), jsou-li osobně a bezprostředně dotčeny, a členskými státy proti aktům orgánů, institucí nebo jiných subjektů Evropské unie a o přímých žalobách na náhradu škody způsobené orgány nebo jejich zaměstnanci.

Velká část jeho soudní agendy je hospodářské povahy: duševní vlastnictví (ochranné známky a průmyslové vzory Evropské unie), hospodářská soutěž, státní podpory a finanční a bankovní dohled.

Tribunál je rovněž příslušný rozhodovat v oblasti veřejné služby o sporech mezi Evropskou unií a jejími zaměstnanci.

Proti rozhodnutím Tribunálu lze podat k Soudnímu dvoru kasační opravný prostředek, který se týká pouze právních otázek. Ve věcech, které již byly dvakrát přezkoumány (nezávislým odvolacím senátem, poté Tribunálem), Soudní dvůr rozhodne, že kasační opravný prostředek je přijatelný, pouze pokud tento kasační opravný prostředek nastoluje otázku významnou pro jednotu, soulad nebo další vývoj unijního práva.

Činnost a vývoj Tribunálu

Rok 2022 byl poznamenán návratem války na náš kontinent. Tato hrůzná událost by měla být pro všechny Evropany impulsem ke společnému zamyšlení. Mír nelze nikdy považovat za samozřejmost a vyžaduje aktivní úsilí nás všech. Náš orgán hraje v tomto úsilí ústřední roli. Posláním Soudního dvora a Tribunálu je totiž zajišťovat dodržování práva a usilovat o ochranu lidské důstojnosti. V Unii neřešíme konflikty výhrůžkami a zbraněmi, ale diskusí a právem. V tomto kontextu je Tribunál mimo jiné povolán – někdy ve velmi krátké lhůtě – k přezkumu legality omezujících opatření, která Unie přijala vůči osobám nebo subjektům spojeným s agresí, které se Ruská federace dopouští od února 2022. Velký senát Tribunálu tedy mohl ve věci RT France v. Rada vydat ve zrychleném řízení rozsudek již pět měsíců po podání žaloby. K dnešnímu dni bylo předloženo více než 70 věcí týkajících se omezujících opatření souvisejících s ozbrojeným konfliktem. Naší Unii slouží ke cti, že taková opatření nenesou znaky svévolného rozhodování, a podléhají proto přezkumu nezávislými a nestrannými soudci.

Věci předložené Tribunálu více než kdy jindy odrážely hlavní společenské problémy, kterým náš kontinent čelí. Kromě omezujících opatření, která se netýkají pouze agrese vůči Ukrajině, se jedná zejména o regulaci hospodářské soutěže digitálních gigantů a vymezení pravidel pro státní podpory, a to zejména v oblasti daní a v odvětví energetiky a životního prostředí. Jedná se rovněž o bankovní a finanční právo, ochranu osobních údajů, společnou obchodní politiku nebo také regulaci trhu s energií. S ohledem na nedávný legislativní vývoj a mezinárodní kontext vyznačující se stále větším napětím by mohl být přezkum legality aktů orgánů Unie ještě intenzivnější.

Aby nedošlo k mýlce: Tribunál si je plně vědom své odpovědnosti a disponuje prostředky, aby své odpovědnosti dostál. V uplynulém roce se rozšířil o osm nových členů, čímž byla dokončena reforma zahájená nařízením 2015/2422. Tribunál, který se nyní skládá z 54 členů, má konečně dva soudce z každého členského státu. Vzhledem k novému tříletému období, které začalo v září 2022, Tribunál také věnoval větší pozornost své organizaci a pracovním metodám a zaměřil se na důkladnější soudní přezkum, provázení stran sporu po celou dobu řízení a délku řízení (průměrně 16,2 měsíce v roce 2022). Takto posílený a reorganizovaný Tribunál si vytyčil svůj směr: poskytovat kvalitní soudnictví srozumitelné jednotlivcům ve lhůtách, které naplňují očekávání dnešního světa.

Soudní struktura Unie se musí neustále přizpůsobovat výzvám naší doby. V tomto duchu předložil Soudní dvůr v listopadu 2022 legislativní žádost směřující zejména k vymezení konkrétních oblastí, v nichž by Tribunál mohl být příslušný rozhodovat o předběžných otázkách předložených soudy členských států (článek 256 SFEU). Tribunál je připraven podpořit Soudní dvůr, který musí čelit rostoucí pracovní zátěži. Tribunál, který se významně podílel na formování úvah, jež vyústily v tuto iniciativu, již nyní připravuje její realizaci.

Marc van der Woude

předseda Tribunálu

**858** vyřízených věcí

**760** přímých žalob, z toho

**1 474** projednávaných věcí (k 31. prosinci 2022)

Hlavní předměty žalob

Viz podrobné statistiky Tribunálu

Judikatorní novinky

Jako všude jinde i u Tribunálu jedna událost stíhá druhou. Zatímco spory vyplývající z pandemie covidu-19 ještě stále zavádějí Tribunál na neprobádané území, jak o tom svědčí rozsudek Roos a další v. Parlament ze dne 27. dubna 2022 (T‑710/21, T‑722/21 a T‑723/21) ve kterém Tribunál poprvé posuzoval legalitu některých omezení uložených orgány Evropské unie za účelem ochrany zdraví svého personálu, vojenská agrese, které se Ruská federace dopouští proti Ukrajině od 24. února 2022, se stala novým zdrojem sporů. Velký senát Tribunálu například v rozsudku T France v. Rada ze dne 27. července 2022 (T‑125/22), vydal ve zrychleném řízení bezprecedentní rozhodnutí o legalitě omezujících opatření, která byla přijata Radou a jejichž cílem bylo zakázat šíření audiovizuálního obsahu.

Jakkoli je tato doba bohatá na nové události, nemohou stranou zájmu zůstat četné pokroky v judikatuře, které Tribunál učinil v tradičnějších oblastech.

V institucionálních otázkách se tedy Tribunál v rozsudku Verelst v. Rada ze dne 12. ledna 2022 (T‑647/20) poprvé zabýval legalitou prováděcího rozhodnutí 2020/1117 o jmenování evropských žalobců Úřadu evropského veřejného žalobce, jež bylo přijato na základě nařízení 2017/1939, kterým se provádí posílená spolupráce za účelem zřízení uvedeného Úřadu. Po provedení přezkumu dospěl Tribunál k závěru, že Rada má široký prostor pro uvážení při hodnocení a porovnávání zásluh kandidátů na funkci evropského žalobce členského státu, a dodal, že v projednávaném případě byly při výběru a jmenování úspěšného kandidáta meze této široké posuzovací pravomoci respektovány. V oblasti veřejných zakázek se Tribunál v rozsudku Leonardo v. Frontex ze dne 26. ledna 2022 (T‑849/19), zabýval přípustností žaloby na neplatnost, kterou proti oznámení o zahájení zadávacího řízení a jeho přílohám podal podnik, který se neúčastnil zadávacího řízení uspořádaného na základě tohoto oznámení. Tribunál, zasedající v rozšířeném kolegiu, rozhodl, že podnik, který prokáže, že jeho účast na zadávacím řízení byla znemožněna požadavky formulovanými ve specifikaci pro nabídky, může odůvodnit právní zájem na podání žaloby proti několika dokumentům týkajícím se zakázky. Konečně v oblasti hospodářské soutěže se Tribunál v rozsudku Illumina v. Komise ze dne 13. července 2022 (T‑227/21), poprvé vyjádřil k použití mechanismu postoupení, který je stanoven v článku 22 nařízení 139/2004 o spojování, na transakci, jejíž oznámení nebylo požadováno ve státě, jenž požádal o její postoupení, ale která zahrnovala nabytí podniku, jehož význam pro hospodářskou soutěž se neodrážel v jeho obratu. V daném případě Tribunál v zásadě připustil, že Komise může mít v takové situaci pravomoc rozhodnout.

Savvas S. Papasavvas

místopředseda Tribunálu

Členové Tribunálu

Tribunál se skládá ze dvou soudců z každého členského státu.

Soudci jsou vybíráni z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti a jsou způsobilé k výkonu vysokých soudních funkcí. Jsou jmenováni vzájemnou dohodou vlád členských států po konzultaci s výborem, který vydává stanovisko k vhodnosti kandidátů. Jejich funkční období je šestileté s možností opakovaného jmenování. Soudci volí ze svého středu předsedu a místopředsedu na dobu tří let. Jmenují vedoucího soudní kanceláře na funkční období šesti let.

Soudci vykonávají své funkce zcela nestranně a nezávisle.

V lednu 2022 nastoupili do funkce soudců Tribunálu pan Ioannis Dimitrakopoulos (Řecko), pan Damjan Kukovec (Slovinsko) a paní Suzanne Kingston (Irsko).

E. Tichy- Fisslberger

soudkyně

W. Valasidis

soudce

S. Verschuur

soudce

E. Coulon

vedoucí soudní kanceláře

Protokolární pořádek ode dne 19. září 2022

C | Judikatura v roce 2022

Focus

Nařízení, které vyplácení evropských finančních prostředků podmiňuje dodržováním zásad právního státu, je platné

Rozsudky Maďarsko v. Parlament a Rada a Polsko v. Parlament a Rada ze dne 16. února 2022 (C‑156/21 a C‑157/21)

Právní stát

Jedná se o jednu ze základních hodnot Unie, která zahrnuje:

zásadu legality, jejímž předpokladem je transparentní, odpovědný, demokratický a pluralitní zákonodárný proces,
zásadu právní jistoty,
zákaz svévole výkonné moci,
zásadu účinné soudní ochrany (přístup k nezávislé a nestranné justici),
zásadu dělby moci,
zásadu zákazu diskriminace a rovnosti před zákonem.

Za účelem ochrany rozpočtu Unie a jejích finančních zájmů proti zásahům vyplývajícím z porušení zásad právního státu jakožto základní hodnoty, na níž je Unie založena, zavedla Unie nový režim podmíněnosti.

Tento režim, zavedený nařízením Evropského parlamentu a Rady 2020/2092, podmiňuje čerpání finančních prostředků z rozpočtu Unie tím, že členské státy dodržují zásady právního státu. Toto nařízení Radě umožňuje, aby na základě šetření provedeného Komisí přijala opatření — například pozastavení plateb nebo finanční opravy — na ochranu rozpočtu Unie a jejích finančních zájmů, pokud hrozí, že budou takovými porušeními dotčeny.

Maďarsko a Polsko napadly toto nařízení před Soudním dvorem. S ohledem na jejich mimořádný význam byly tyto věci předloženy plénu Soudního dvora.

Dne 16. února 2022 Soudní dvůr žaloby podané Maďarskem a Polskem zamítl.

Soudní dvůr zdůraznil, že Unie je založena na hodnotách, které jsou společné členským státům a mezi něž patří zásada právního státu. Tyto společné hodnoty definují samotnou identitu Unie coby společného právního řádu a byly přijaty všemi členskými státy při jejich přistoupení k Unii. Dodržování zásad právního státu tedy představuje pro členské státy povinnost dosáhnout výsledku, která vyplývá přímo z jejich členství v Unii. Je podmínkou pro to, aby tyto členské státy mohly požívat veškerých ostatních práv vyplývajících z použití zakládajících smluv.

Finanční zájmy Unie mohou být vážně ohroženy porušováním zásad právního státu, ke kterému dochází v členském státě. Řádné finanční řízení mohou členské státy zajistit pouze tehdy, pokud orgány veřejné moci jednají v souladu s právem, pokud jsou porušení práva účinně stíhána a svévolná nebo protiprávní rozhodnutí orgánů veřejné moci podléhají účinnému soudnímu přezkumu ze strany nezávislé a nestranné soudní moci. Unie musí být tedy schopna hájit své finanční zájmy, zejména prostřednictvím opatření na ochranu rozpočtu Unie. Soudní dvůr proto konstatoval, že režim zavedený napadeným nařízením skutečně spadá pod pojem „finanční pravidla“, která stanoví zejména podrobnosti týkající se plnění rozpočtu Unie [článek 322 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU)]. Nařízení bylo tedy správně přijato na tomto právním základě.

Soudní dvůr rovněž v odpověď na některé argumenty Maďarska a Polska vysvětlil, že mechanismus podmíněnosti neobchází postup stanovený v článku 7 Smlouvy o Evropské unii (SEU). Oba postupy sledují odlišný cíl a každý z nich má odlišitelný předmět. Konkrétně článek 7 SEU umožňuje reagovat na jakékoli závažné a trvající porušení některé ze základních hodnot Unie nebo na jakékoli zřejmé nebezpečí takového porušení, zatímco napadané nařízení je použitelné pouze na porušení zásad právního státu, a pouze pokud existují dostatečné důvody se domnívat, že tato porušení mají dopad na rozpočet.

Soudní dvůr odmítl rovněž argument, podle kterého zásady právního státu nemají v unijním právu konkrétní věcný obsah. Tyto zásady byly podrobně rozvinuty v jeho judikatuře, a jsou tak upřesněny v unijním právním řádu. Zdrojem těchto zásad jsou společné hodnoty uznávané a uplatňované členskými státy v jejich vlastních právních řádech. Členské státy jsou proto schopny dostatečně přesně určit podstatný obsah každé z těchto zásad, jakož i požadavky z nich vyplývající.

A konečně uplatňování mechanismu podmíněnosti vyžaduje, aby byla prokázána skutečná souvislost mezi porušením zásady právního státu a ovlivněním nebo vážným rizikem ovlivnění řádného finančního řízení Unie. Z tohoto provádění rovněž vyplývají striktní procesní požadavky pro Komisi. Maďarsko a Polsko tedy nemohly důvodně tvrdit, že pravomoci přiznané Komisi a Radě jsou příliš široké. Soudní dvůr z toho vyvodil, že napadené nařízení splňuje požadavky právní jistoty.

Článek 7 SEU

Toto ustanovení popisuje postup umožňující pozastavit určitá práva, která pro dotyčný stát vyplývají z použití Smluv, v případě závažného a trvajícího porušení hodnot společných členským států, které jsou uvedeny v článku 2 SEU a mezi které patří právní stát. Maďarsko a Polsko tvrdily, že nařízení o „podmíněnosti“ tím, že zavedlo paralelní postup, protiprávně umožňuje obejít konkrétní podmínky stanovené v článku 7 SEU za účelem sankcionování členského státu.

Dodržováním zásad právního státu se Soudní dvůr zabýval v řadě rozsudků, mezi něž patří:

rozsudek Associação Sindical dos Juízes Portugueses (Nezávislost soudců – Snižování platů ve vnitrostátní veřejné správě) ze dne 27. února 2018 (C‑64/16),
rozsudek Komise v. Polsko (Kárný režim soudců – Omezení práva a povinnosti vnitrostátních soudů předkládat Soudnímu dvoru žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce) ze dne 15. července 2021 (C‑791/19),
rozsudek Repubblika (Nezávislost soudců členského státu – Postup jmenování – Pravomoc předsedy vlády – Účast výboru pro jmenování soudců) ze dne 20. dubna 2021 (C‑896/19).

Zásada právní jistoty

Tato zásada vyžaduje, aby právní pravidla byla jasná a přesná a jejich použití bylo pro právní subjekty předvídatelné, zejména pokud mohou vyvolat nepříznivé důsledky. Právní úprava tedy musí umožnit dotčeným osobám jednoznačně zjistit svá práva a povinnosti a postupovat podle toho.

Focus

Právo sdružení na ochranu životního prostředí podat žalobu

Rozsudek Deutsche Umwelthilfe (Schvalování motorových vozidel) ze dne 8. listopadu 2022 (C‑873/19)

V zájmu ochrany životního prostředí a zlepšení kvality ovzduší zakazuje nařízení Evropské unie o schvalování typu motorových vozidel používání zařízení, která působí na systém regulace emisí znečišťujících plynů s cílem snížit jejich účinnost (tzv. „odpojovací“ zařízení). Z tohoto zákazu však existují tři výjimky, zejména pokud je „potřeba tohoto zařízení […] oprávněná z důvodu ochrany motoru proti poškození nebo poruše a bezpečného provozu vozidla“.

Německé sdružení na ochranu životního prostředí Deutsche Umwelthilfe mělo za to, že německý Spolkový úřad pro provoz motorových vozidel porušil dotčený zákaz, když pro určitá vozidla značky Volkswagen povolil používání softwaru omezujícího recirkulaci znečišťujících plynů, zejména oxidu dusíku (NOx). Tento software, zvaný „teplotní okno“, umožňoval přizpůsobit míru čištění výfukových plynů v závislosti na venkovní teplotě. Umístění tohoto softwaru vedlo tedy k tomu, že recirkulace znečišťujících plynů byla plně účinná pouze tehdy, pokud byla venkovní teplota vyšší než 15 °C. Za rok 2018 však průměrná roční teplota v Německu činila 10,4 °C.

Deutsche Umwelthilfe napadlo povolení u německého soudu. Ten se obrátil na Soudní dvůr za účelem objasnění dvou otázek.

1. Německý soud uvedl, že podle německého práva nemůže Deutsche Umwelthilfe podat žalobu proti povolení udělenému Spolkovým úřadem, neboť cílem evropského nařízení, na nějž se toto sdružení odvolává, není ochrana jednotlivých občanů. Německý soud se Soudního dvora dotázal, zda je tato nemožnost slučitelná s Aarhuskou úmluvou a s právem na účinnou právní ochranu zaručeným Listinou základních práv Evropské unie.

Soudní dvůr v rozsudku ze dne 8. listopadu 2022 rozhodl, že v souladu s Aarhuskou úmluvou, vykládanou ve světle Listiny, sdružení na ochranu životního prostředí, které je oprávněno podat žalobu, nemůže být zbaveno možnosti nechat vnitrostátními soudy přezkoumat dodržování některých norem unijního práva v oblasti životního prostředí. Takové sdružení tak musí mít možnost napadnout schválení odpojovacích zařízení u soudu.

2. Německý soud se rovněž dotázal, zda „potřeba“ použít zařízení „teplotního okna“, která umožňuje výjimečně odůvodnit jeho instalaci za účelem ochrany motoru nebo jeho bezpečného provozu, musí být hodnocena s ohledem na technologii existující ke dni povolení, nebo zda je třeba vzít v úvahu i jiné okolnosti.

Soudní dvůr zdůraznil, že takové odpojovací zařízení, jako je „teplotní okno“, může být výjimečně odůvodněno, jsou-li splněny následující podmínky:

zařízení musí striktně odpovídat potřebě zabránit bezprostředním rizikům poškození nebo poruchy motoru způsobených nesprávnou funkcí součásti systému recirkulace výfukových plynů;
tato poškození musí být natolik závažná, že vyvolávají konkrétní nebezpečí při provozu vozidla;
v okamžiku schválení zařízení nebo vozidla, které je tímto zařízením vybaveno, neumožňuje žádné jiné technické řešení zabránit těmto rizikům.

Konečně i když je tato potřeba prokázána, musí být odpojovací zařízení každopádně zakázáno, pokud jeho koncepce vede k tomu, že za běžných podmínek provozu je jeho fungování aktivováno po většinu roku. V tomto případě by totiž výjimka byla uplatňována častěji než zákaz, což by nepřiměřeně zasahovalo do samotné zásady omezování emisí oxidů dusíku (NOx).

Soudní dvůr pravidelně rozhoduje o věcech v oblasti životního prostředí. Mezi nejnovější patří:

rozsudek „Ville de Paris a další“ (Schvalování vozidel – Hodnoty emisí oxidů dusíku – Zkušební postup pro emise při skutečném provozu) ze dne 13. ledna 2022 (C‑177/19 P a další) ;
rozsudky GSMB Invest, Volkswagen a Porsche Inter Auto a Volkswagen [Naftová vozidla – Emise oxidu dusíku (NOx) – Zakázaná odpojovací zařízení – „Teplotní okno“] ze dne 14. července 2022 (C‑128/20 a další) ;
rozsudek Komise v. Španělsko (Mezní hodnoty – NO2) ze dne 22. prosince 2022 (C‑125/20) ;
rozsudek Ministre de la Transition écologique a Premier ministre (Odpovědnost státu za znečištění ovzduší) ze dne 22. prosince 2022 (C‑61/21).

Focus

Právo být zapomenut ve vztahu k právu na informace

Rozsudek Google (Odstranění odkazu na údajně nepravdivý obsah) ze dne 8. prosince 2022 (C‑ 460/20)

Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR)

GDPR, které je použitelné od roku 2018, dává občanům větší kontrolu nad jejich osobními údaji a stanoví odpovědnost subjektů, které je mají v držení.

Mezi práva zakotvená v GDPR patří:

právo na informace o zpracování údajů;
právo na přístup k drženým údajům;
právo na opravu nepřesných nebo neúplných údajů;
právo na výmaz údajů, které byly zpracovány nedovoleným způsobem nebo které již nejsou potřebné pro účely jejich zpracování (známější jako „právo být zapomenut“);
právo na přenositelnost údajů (získat zpět údaje poskytnuté správci).

Ochrana osobních údajů je na úrovni Evropské unie upravena obecným nařízením o ochraně osobních údajů.

Právo na ochranu osobních údajů však není právem absolutním. V souladu se zásadou proporcionality musí být vyváženo s ostatními základními právy. Mezi tato ostatní základní práva patří právo na svobodu informací.

V rozsudku Google, který byl vyhlášen dne 8. prosince 2022, Soudní dvůr připomněl význam tohoto vyvažování a provedl jej v odpověď na otázku německého Spolkového soudního dvora týkající se práva být zapomenut.

Spor se týkal dvou osob ve vedení skupiny investičních společností, které požádaly společnost Google, aby odstranila výsledky vyhledávání provedeného na základě jejich jmen. Výsledkem tohoto vyhledávání byly odkazy na novinové články, které se kriticky vyjadřovaly k investičnímu modelu této skupiny. Oba vedoucí pracovníci tvrdili, že tyto články obsahují nepravdivá tvrzení. Kromě toho požadovali, aby byly ze seznamu těchto výsledků vyhledávání odstraněny jejich fotografie, zobrazené ve formě náhledů (thumbnails) bez jakéhokoli kontextu.

Společnost Google odmítla těmto žádostem vyhovět s poukazem na profesní kontext, do něhož jsou tyto články a fotografie zasazeny, a s tvrzením, že nevěděla, zda jsou informace obsažené v článcích pravdivé, či nikoli.

Německý Spolkový soudní dvůr, který o tomto sporu rozhodoval, požádal Soudní dvůr o výklad obecného nařízení o ochraně osobních údajů ve světle Listiny základních práv Evropské unie. Nařízení totiž výslovně stanoví, že „právo být zapomenut“ je vyloučeno, pokud je zpracování dotčených osobních údajů nezbytné pro výkon práva na svobodu informací.

Soudní dvůr zdůraznil, že právo na ochranu soukromí a na ochranu osobních údajů obecně převažuje nad legitimním zájmem uživatelů internetu na přístup k informacím. Tato rovnováha však může záviset na povaze této informace a její citlivosti v souvislosti se soukromím subjektu údajů. Tato rovnováha závisí také na zájmu veřejnosti mít k informaci přístup. Tento zájem se může lišit v závislosti na úloze, kterou má subjekt údajů ve veřejném životě.

Právo na svobodu projevu a informací však nelze brát v úvahu, pokud se ukáže, že informace uvedené v obsahu, na nějž je odkazováno (a které nemají podružný význam), jsou nepravdivé.

Pokud osoba podá žádost o odstranění odkazů z výsledků vyhledávání, má provozovatel vyhledávače následující povinnosti:

Musí ověřit, zda určitý obsah může být nadále zahrnut do seznamu výsledků vyhledávání prováděného prostřednictvím jeho vyhledávače. Pokud žádost obsahuje dostatečné důkazy, je provozovatel vyhledávače povinen této žádosti vyhovět.
Pokud žádost zjevně neprokazuje nepravdivost informací, není povinen výmaz provést. V tomto případě však žadatel musí mít možnost obrátit se na dozorový úřad pro ochranu údajů nebo soudní orgán, aby provedly nezbytná ověření, a případně tomuto provozovateli nařídily přijetí nezbytných opatření.
Musí upozornit uživatele internetu na existenci správního nebo soudního řízení týkajícího se údajné nepravdivosti určitého obsahu.
Musí ověřit, zda je zobrazení fotografií ve formě náhledů (thumbnails) nezbytné k tomu, aby uživatelé internetu, kteří jsou potenciálně zájemci o přístup k těmto fotografiím, mohli uplatnit právo na svobodu informací. Zobrazení fotografií osoby totiž představuje zvláště závažný zásah do jejího soukromí. Skutečnost, že tento přístup přispívá k debatě v obecném zájmu, je prvořadým prvkem, jejž je třeba zohlednit při vyvažování s ostatními základními právy.

V oblasti ochrany osobních údajů projednává Soudní dvůr velké množství věcí.

Některé nedávné rozsudky týkající se vývoje informační a komunikační technologie:

rozsudek Facebook Ireland a Schrems ze dne 16. července 2020 týkající se úrovně ochrany, která má být zajištěna v případě předávání osobních údajů do třetí země (C‑311/18);
rozsudky La Quadrature du Net a další ze dne 6. října 2020 o zákazu vnitrostátní právní úpravy, která ukládá povinnost plošného a nerozlišujícího předávání nebo uchovávání provozních a lokalizačních údajů (C‑511/18 a další);
rozsudek Prokuratuur ze dne 2. března 2021 týkající se přístupu orgánů veřejné moci k provozním nebo lokalizačním údajům za účelem boje proti závažné trestné činnosti (C‑746/18) ;
rozsudek Facebook Ireland a další ze dne 15. června 2021 o pravomocích vnitrostátních dozorových úřadů (C‑645/19) ;
rozsudek Vyriausioji tarnybinės etikos komisija ze dne 1. srpna 2022 týkající se transparentnosti prohlášení o soukromých zájmech pracovníků nebo vedoucích pracovníků ve veřejném sektoru (C‑184/20).

Focus

Válka na Ukrajině: zákaz šíření uložený proruským sdělovacím prostředkům a svoboda projevu

Rozsudek RT France v. Rada ze dne 27. července 2022 (T‑125/22)

Řízení o předběžných opatřeních

Před vydáním konečného rozhodnutí Tribunálu požádal RT France dne 8. března 2022 předsedu Tribunálu o okamžité pozastavení účinků rozhodnutí o zákazu vysílání. Tato žádost, zvaná návrh na nařízení předběžných opatření, byla dne 30. března zamítnuta. Předseda zejména rozhodl, že RT France neprokázal, že mu zákaz způsobil nenapravitelnou újmu. Neexistovala tedy zvláštní naléhavost odůvodňující toto pozastavení před konečným rozhodnutím v dané věci.

Dne 24. února 2022 zahájila Ruská federace vojenskou agresi proti Ukrajině. V rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky reagovala Evropská unie na toto porušení mezinárodního práva mimo jiné tím, že na Ruskou federaci uvalila sankce. Dne 1. března 2022 zakázala Rada Evropské unie vysílání některých sdělovacích prostředků v Unii nebo směrem do Unie, aby se postavila ruské propagandě.

Zákaz se týkal zejména televizního kanálu RT France, který je financován z ruského státního rozpočtu a který podal dne 8. března 2022 k Tribunálu Evropské unie žalobu znějící na zrušení tohoto rozhodnutí Rady.

Vzhledem k významu a naléhavosti věci zasedal Tribunál ve velkém senátu (15 soudců) a i bez návrhu poprvé použil zrychlené řízení, což mu umožnilo rozhodnout v době kratší než 5 měsíců.

V rozsudku ze dne 27. července Tribunál zamítl žalobu v plném rozsahu. Rozsudek spočívá na třech zásadních skutečnostech:

Rada disponuje širokým posuzovacím prostorem při stanovení omezujících opatření v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Rada může dočasně zakázat vysílání obsahu některých sdělovacích prostředků financovaných z ruského státního rozpočtu, pokud tyto sdělovací prostředky podporují vojenskou agresi Ruska. Jednotného provedení takového zákazu lze lépe dosáhnout na úrovni Unie než na vnitrostátní úrovni.
Zákaz vysílání, o kterém bylo rozhodnuto bez předchozího vyslechnutí RT France, nepředstavuje porušení práva na obhajobu. Výjimečný kontext krajní naléhavosti spojený s rozpoutáním války na hranicích Unie vyžadoval rychlou reakci. Okamžité uplatnění opatření spočívajících v zákazu nástroje propagandy na podporu vojenské agrese bylo zásadní pro zajištění jejich účinnosti.
Svoboda projevu představuje jeden ze základních pilířů demokratické společnosti. Tato svoboda se vztahuje nejen na myšlenky, které jsou příznivě přijímány nebo jsou považovány za neškodné, ale i na ty, které zraňují, šokují nebo znepokojují. Vyplývá to z požadavků pluralismu, tolerance a otevřenosti, bez nichž neexistuje demokratická společnost.

V demokratických společnostech se však může ukázat jako nezbytné sankcionovat formy projevu, které šíří nebo ospravedlňují nenávist založenou na nesnášenlivosti, používání a oslavování násilí nebo k ní podněcují.

Tento cíl sleduje opatření zákazu přijaté vůči RT France. Toto opatření má chránit veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost Unie, jež jsou ohroženy systematickou propagandistickou kampaní vedenou Ruskem, a vyvinout tlak na ruské orgány, aby ukončily vojenskou agresi. Toto opatření je rovněž přiměřené, neboť je vhodné a nezbytné pro sledované cíle. Existuje dostatek konkrétních, přesných a shodujících se nepřímých důkazů, které prokazují, že RT France aktivně podporoval destabilizační a agresivní politiku vedenou Ruskou federací, jež nakonec vedla k rozsáhlému vojenskému útoku proti Ukrajině. Žádný z důkazů RT France neumožňuje prokázat, že s informacemi týkajícími se probíhající války zacházel celkově vyváženě a v souladu se zásadami v oblasti „povinností a odpovědnosti“ audiovizuálních sdělovacích prostředků.

Omezující opatření nebo sankce

Jedná se o nástroje, které má Evropská unie k dispozici na podporu cílů své společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Jedná se zejména o ochranu hodnot EU, jejích základních zájmů a bezpečnosti, o upevňování a podporu demokracie, právního státu, lidských práv a zásad mezinárodního práva, o zachování míru a předcházení konfliktům a posilování mezinárodní bezpečnosti.

Tato opatření se mohou týkat vlád třetích zemí nebo nestátních entit (například podniků) a jednotlivců (jako jsou teroristické skupiny). Ve většině případů se opatření vztahují na jednotlivce nebo entity a spočívají ve zmrazení majetku a zákazu cestování do EU.

Tribunálu je předkládán velký počet věcí týkajících se omezujících opatření: jedná se zejména o sankce uložené v souvislosti s činnostmi narušujícími nebo ohrožujícími územní celistvost, svrchovanost a nezávislost Ukrajiny, sankce uložené vzhledem k situaci v Sýrii a v Bělorusku, nebo také sankce uložené proti Demokratické republice Kongo.

Focus

Rekordní pokuta ve výši 4,125 miliardy eur uložená společnosti Google za omezení uložená výrobcům mobilních zařízení Android

Rozsudek Google a Alphabet v. Komise (Google Android) ze dne 14. září 2022 (T‑604/18)

Společnost Google je podnik působící v odvětví informačních a komunikačních technologií, který se zaměřuje na výrobky a služby spojené s užíváním internetu. Podstatná část jejích příjmů pochází z užívání jejího stěžejního produktu, kterým je vyhledávač Google Search. Její obchodní model je založen na interakci mezi některými výrobky a službami, které jsou uživatelům nejčastěji nabízeny zdarma, na jedné straně a online reklamními službami využívajícími údaje shromážděné od těchto uživatelů na straně druhé. Společnost Google kromě toho nabízí operační systém Android, který byl podle Evropské komise v roce 2018 nainstalován na přibližně 80 % inteligentních mobilních zařízeních používaných v Evropě.

Komise na základě stížností, které jí byly zaslány, zahájila řízení proti společnosti Google v roce 2015. Toto řízení vyústilo v roce 2018 v uložení sankce společnosti Google ve výši 4,343 miliardy eur za zavedení protiprávních omezení pro výrobce mobilních zařízení Android a operátory mobilních sítí. Tato omezení spočívala ve stanovení následujících povinností pro výrobce mobilních zařízení:

předinstalovat Google Search a Chrome jako podmínku udělení licence k využívání aplikace Play Store;
neprodávat zařízení, na kter ých jsou nainstalovány verze Android, jež společnost Google neschválila;
upustit od předinstalování konkurenčního vyhledávače, aby bylo možné získat část příjmů společnosti Google z reklamy.

Podle Komise bylo cílem těchto omezení upevnit dominantní postavení vyhledávače Google a příjmy společnosti Google získané z reklam souvisejících s tímto vyhledáváním.

Co se rozumí zneužitím dominantního postavení?

Dominantní postavení je situace, v níž má podnik hospodářskou sílu, která mu umožňuje bránit zachování účinné hospodářské soutěže a jednat nezávisle na konkurentech, zákaznících, dodavatelích a konečném spotřebiteli.

Smlouva o fungování Evropské unie zakazuje podnikům zneužívat své dominantní postavení k omezování či narušování hospodářské soutěže, například stanovením zneužívajících cen, výhradních dohod o prodeji nebo věrnostních prémií, jejichž cílem je odlákat dodavatele od jejich konkurentů.

Jedná se o nejvyšší pokutu, jaká kdy byla orgánem pro hospodářskou soutěž v Evropě uložena. Společnost Google podala proti rozhodnutí Komise žalobu k Tribunálu.

Ve věci Google a Alphabet měl spis více než 100 000 stran. Na jednání bylo přítomno 72 advokátů a zástupců 13 různých účastníků řízení (žalobkyně Google a Alphabet; žalovaná Evropská komise; 11 vedlejších účastníků řízení na podporu žalobkyň či žalované). Jednání probíhalo pět dní.

Věc byla rozhodnuta v rozsudku Google a Alphabet v. Komise ze dne 14. září 2022. Tribunál do značné míry potvrdil rozhodnutí Komise a podstatnou část žaloby zamítl. Tribunál nicméně rozhodl, že Komise dostatečně neprokázala schopnost některých jednání společnosti Google omezit hospodářskou soutěž a neměla společnosti Google odepřít možnost předložit v tomto ohledu argumenty na jednání. Po vlastním posouzení všech okolností nakonec Tribunál snížil výši pokuty uložené společnosti Google na 4,125 miliardy eur.

Ověření skutkových okolností a řádné uplatnění práva Tribunálem

Věci týkající se hospodářské soutěže, které Tribunál projednává, jsou často komplexní a objemné. Tribunál rozhoduje v prvním stupni: zkoumá tedy nejenom to, zda Komise správně použila právo, ale i to, zda je dostatečně zjištěn skutkový stav. Spisy mohou obsahovat důkazy a podrobné ekonomické studie, jež mají za úkol prokázat nebo zpochybnit účinky chování podniků na trhu.

Rozsudek Qualcomm v. Komise ze dne 15. června 2022 (T‑235/18)

V jiné věci týkající se zneužití dominantního postavení Tribunál v plném rozsahu zrušil rozhodnutí Komise, kterým byla společnosti Qualcomm uložena pokuta ve výši přibližně 1 miliardy eur za zneužití jejího dominantního postavení na trhu s čipovými sadami LTE (elektronické součástky, kterými jsou vybaveny chytré telefony a tablety). Podle Komise se toto zneužití vyznačovalo existencí dohod o pobídkových platbách, na základě kterých musela společnost Apple odebírat čipové sady LTE výhradně od společnosti Qualcomm. Tribunál konstatoval, že právo společnosti Qualcomm na obhajobu bylo dotčeno několika procesními pochybeními, zejména tím, že nebyl pořízen záznam některých dotazování během šetření. Tribunál kromě toho rovněž uvedl, že Komise při analýze protisoutěžních účinků dohod nezohlednila všechny relevantní skutkové okolnosti, zejména skutečnost, že společnost Apple neměla technickou alternativu k čipovým sadám LTE.

Ohlédnutí za nejvýznamnějšími rozsudky roku

Životní prostředí

Soudní dvůr a životní prostředí
Viz video na YouTube

Ochrana živočichů a rostlin, znečišťování ovzduší, půdy a vody a rizika spojená s nebezpečnými látkami – to vše jsou problémy, které Evropská unie pomáhá řešit tím, že přijímá přísné právní normy. Tak je tomu v případě stanovení mezních hodnot emisí znečišťujících látek, a to zejména v aglomeracích.

Komise v rámci řízení o nesplnění povinnosti zahájeném proti Itálii navrhla, aby Soudní dvůr určil, že tento členský stát nesplnil povinnosti, neboť systematicky a trvale nedodržoval roční mezní hodnoty emisí oxidu dusičitého (NO₂) v různých oblastech, a sice ve městech Turín, Milán, Bergamo, Brescia, Janov, Florencie, Řím a Katánie. Soudní dvůr ve svém rozsudku vyhověl žalobě Komise a určil, že Itálie porušila povinnosti, které pro ni vyplývají ze směrnice 2008/50, neboť nezajistila, aby nedocházelo k systematickému a trvajícímu překračování ročních mezních hodnot oxidu dusičitého. Itálie rovněž nesplnila povinnosti, když ke dni 11. června 2010 nepřijala taková opatření zajišťující dodržování mezních hodnot NO₂ v dotyčných oblastech, jako jsou lépe přizpůsobené plány na zlepšení kvality ovzduší nebo zvláštní dodatečná opatření zaměřená na ochranu citlivých skupin obyvatelstva.
Rozsudek Komise v. Itálie (Mezní hodnoty NO₂) ze dne 12. května 2022 (C‑573/19)
Ztroskotání ropného tankeru Prestige u pobřeží Galicie (Španělsko) v listopadu 2002 způsobilo rozsáhlou ropnou skvrnu, která zasáhla španělské a francouzské pobřeží. Jednalo se o největší ekologickou katastrofu ve Španělsku. V rámci věci týkající se škod, které byly způsobeny ropnou skvrnou vzniklou v důsledku tohoto ztroskotání, Soudní dvůr rozhodl, že rozsudek vydaný britským soudem, který potvrzuje nález vydaný v rozhodčím řízení zahájeném ve Spojeném království, nemůže bránit uznání španělského rozsudku, kterým byla pojistiteli uložena povinnost tyto škody nahradit. Soudní dvůr měl totiž za to, že rozhodčí nález může bránit uznání soudních rozhodnutí jiných členských států pouze tehdy, pokud by jeho obsah mohl být rovněž předmětem soudního rozhodnutí přijatého v souladu s nařízením 44/2001. V projednávaném případě Soudní dvůr neuznal, že by britský rozsudek mohl bránit uznání rozsudku vydaného ve Španělsku na základě přímé žaloby, kterou podal poškozený proti pojistiteli za účelem získání účinné náhrady škody, kterou utrpěl.
Rozsudek London Steam-Ship Owners’ Mutual Insurance Association ze dne 20. června 2022 (C‑700/20)

Ředitelství výzkumu a dokumentace poskytuje v rámci své Sbírky shrnutí právníkům „Výběr hlavních rozsudků“ a „Měsíční bulletin judikatury“ Soudního dvora a Tribunálu.

Energetika

V kontextu války na Ukrajině a energetické závislosti evropského kontinentu na zbytku světa zajišťuje Evropská unie dodávky a energetickou bezpečnost na svém území. Přispívá k zajištění fungování trhu s energií a ke zvládnutí prudkého nárůstu cen energií, zejména cen plynu a elektřiny. Unie navíc zabezpečuje propojení energetických sítí členských států. Mimoto podporuje rozvoj energie z obnovitelných zdrojů a snížení závislosti na fosilní energii. Vzhledem k tomu, že investice členských států mohou ohrozit hospodářskou soutěž na trhu s energií, jejich slučitelnost s unijním právem podléhá posouzení Tribunálu.

Rakousko napadlo rozhodnutí Komise, jímž byla schválena investiční podpora, kterou Maďarsko poskytlo státnímu podniku na podporu rozvoje dvou jaderných reaktorů ve výstavbě v areálu jaderné elektrárny Paks. Tribunál přezkoumal argumenty Rakouska, které zejména tvrdilo, že podpora způsobila nepřiměřená narušení hospodářské soutěže a nerovná zacházení vedoucí k vyloučení výrobců energie z obnovitelných zdrojů z trhu s elektřinou. Tribunál dospěl k závěru, že analýza provedená Komisí je správná a úplná a umožňuje prokázat slučitelnost poskytnuté státní podpory s unijním právem. Elektřina vyrobená novými reaktory bude totiž dostupná na velkoobchodním trhu pro všechny účastníky trhu a transparentním způsobem. Neexistuje tedy žádné riziko, že by byla elektřina vyrobená elektrárnou Paks II monopolizována dlouhodobými smlouvami, které by představovaly riziko pro likviditu trhu.
Rozsudek Rakousko v. Komise ze dne 30. listopadu 2022 (T‑101/18)
V roce 2015 zahájil provozovatel maďarské plynárenské přepravní soustavy (FGSZ) projekt regionální spolupráce, jehož cílem bylo zvýšit energetickou ezávislost přivedením plynu z Černého moře do sítě. Tento projekt počítal s vytvořením přírůstkových kapacit zejména mezi Maďarskem a Rakouskem. V roce 2018 schválil rakouský regulační orgán návrh provozovatele rakouské plynárenské přepravní soustavy (GCA) týkající se této části projektu, zatímco jeho maďarský protějšek (MEKH) přijal na návrh FGSZ opačné rozhodnutí. Vzhledem k absenci koordinovaného rozhodnutí dotyčných vnitrostátních regulačních orgánů se Agentura pro spolupráci energetických regulačních orgánů (ACER) prohlásila v srpnu 2019 za příslušnou v této věci a schválila část projektu, jak ji navrhl GCA. Tribunál, k němuž MEKH a FGSZ podaly dvě žaloby proti rozhodnutí ACER, prohlásil ustanovení nařízení 2017/459, která se týkají procesu vytváření přírůstkových kapacit pro přepravu plynu, za nepoužitelná. ACER tedy neměla pravomoc přijmout rozhodnutí o schválení, a Tribunál proto toto rozhodnutí zrušil.
Rozsudek MEKH a FGSZ v. ACER ze dne 16. března 2022 (spojené věci T‑684/19 a T‑704/19)

Spotřebitelé

Co pro nás Soudní dvůr dělá?
Viz video na YouTube
Soudní dvůr: záruka práv spotřebitelů v Evropské unii
Viz video na YouTube

Při vytváření politik Unie jsou základními hodnotami dodržování práv spotřebitelů, jejich prosperita a blahobyt. Soudní dvůr dohlíží na uplatňování pravidel na ochranu spotřebitele, a zajišťuje tak ochranu jejich zdraví, bezpečnosti a hospodářských a právních zájmů, a to bez ohledu na to, kde v rámci Unie bydlí, kam cestují nebo odkud nakupují.

Podle unijního práva má spotřebitel, který uzavřel s obchodníkem smlouvu přes internet nebo po telefonu, v zásadě 14 dnů na odstoupení od smlouvy, aniž musí své rozhodnutí odůvodnit. Toto právo na odstoupení od smlouvy je však vyloučeno u kulturních a sportovních akcí, aby byli pořadatelé chráněni před rizikem neprodaných míst. Soudní dvůr upřesnil, že se tato výjimka uplatní i při on-line nákupu vstupenek na koncert od poskytovatele služeb prodeje vstupenek, pokud ekonomické riziko nese pořadatel koncertu.
Rozsudek CTS Eventim ze dne 31. března 2022 (C‑96/21)
Soudní dvůr rozhodl, že letecký dopravce, který není leteckým dopravcem EU (v projednávaném případě United Airlines) a neuzavřel přepravní smlouvu s cestujícími, ale sám let uskutečnil, může mít povinnost zaplatit cestujícím náhradu v případě významného zpoždění letu. Dopravce, který v rámci činnosti přepravy cestujících přijme rozhodnutí o uskutečnění konkrétního letu, je totiž provozujícím leteckým dopravcem. Má se tedy za to, že tento dopravce jedná v zastoupení smluvního dopravce (Lufthansa). Soudní dvůr nicméně zdůraznil, že provozující letecký dopravce (United Airlines), který je povinen vyplatit cestujícímu náhradu, si zachovává právo požadovat náhradu škody od jiných osob, včetně třetích osob, v souladu s použitelným vnitrostátním právem.
Rozsudek United Airlines ze dne 7. dubna 2022 (C‑561/20)
V důsledku zpoždění letu z New Yorku do Budapešti o více než tři hodiny se cestující obrátili na maďarský orgán pověřený uplatňováním nařízení o právech cestujících v letecké dopravě, aby získali od dopravce LOT náhradu stanovenou tímto nařízením. Tento orgán skutečně zjistil porušení nařízení a uložil dopravci LOT povinnost zaplatit každému dotčenému cestujícímu náhradu ve výši 600 eur. Dopravce LOT napadl toto rozhodnutí u maďarského soudu. Uvedený soud se obrátil na Soudní dvůr, aby určil, zda dotčený orgán může leteckému dopravci uložit povinnost zaplatit náhradu, nebo zda je tato výsada vyhrazena vnitrostátním soudům. Soudní dvůr měl za to, že vnitrostátní orgán pověřený uplatňováním nařízení může na základě individuálních stížností uložit dopravci povinnost poskytnout cestujícím náhradu pod podmínkou, že mu dotyčný členský stát tuto pravomoc svěřil.
Rozsudek LOT (Náhrada uložená správním orgánem) ze dne 29. září 2022 (C‑597/20)
V řízení o předběžné otázce položené litevským soudem provedl Soudní dvůr výklad směrnice o sbližování právních předpisů členských států týkajících se výrobků, jejichž skutečná povaha není rozpoznatelná, a proto ohrožují zdraví nebo bezpečnost spotřebitelů. V projednávané věci se jednalo o několik druhů šumivých koulí do koupele, které vypadají jako potraviny a představují pro spotřebitele – zejména pro děti – riziko otravy. Soudní dvůr rozhodl, že členský stát může za určitých podmínek omezit distribuci kosmetických přípravků, které mohou být zaměněny s potravinami, jelikož jako potraviny vypadají, a mohou tak představovat zdravotní rizika. Soudní dvůr upřesnil, že zájem na ochraně zdraví a bezpečnosti spotřebitelů může převážit nad právem uvádět některé kosmetické přípravky na trh.
Rozsudek Get Fresh Cosmetics ze dne 2. června 2022 (C‑122/21)

Rovné zacházení

Soudní dvůr: záruka rovného zacházení a ochrana práv menšin
Viz video na YouTube

V Listině základních práv Evropské unie je zakotvena rovnost před zákonem všech jednotlivců jako lidských bytostí, pracovníků, občanů nebo účastníků soudního řízení. Směrnice 2000/78 konkrétně upravuje všeobecný rámec rovného zacházení v zaměstnání a povolání, když zakazuje jakoukoli di sk riminaci na z ák lad ě náboženského vyznání nebo přesvědčení, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace. Soudní dvůr rozhodoval v několika věcech týkajících se údajné přímé nebo nepřímé diskriminace a zdůraznil přitom nutnost náležitého respektování zásady proporcionality mezi cílem sledovaným dotčenými pravidly a zásadou rovného zacházení.

V řízení o předběžné otázce položené španělským soudem rozhodoval Soudní dvůr o slučitelnosti vnitrostátních právních předpisů týkajících se dávek sociálního zabezpečení pracovníků v domácnosti s unijní směrnicí o rovnosti v oblasti sociálního zabezpečení. Španělský zvláštní systém sociálního zabezpečení pro pracovníky v domácnosti nezahrnoval ochranu pro případ nezaměstnanosti. Soudní dvůr uvedl, že pracovníky v domácnosti jsou především osoby ženského pohlaví, a rozhodl, že směrnice brání tomuto vyloučení, které znevýhodňuje zvláště pracovníky ženského pohlaví v porovnání s pracovníky mužského pohlaví, a představuje tak nepřímou diskriminaci na základě pohlaví. Tato diskriminace není kromě toho odůvodněna objektivními faktory prostými jakékoliv diskriminace na základě tohoto kritéria.
Rozsudek TGSS (Nezaměstnanost pracovníků v domácnosti) ze dne 24. února 2022 (C‑389/20)
V řízení o předběžné otázce položené portugalským soudem rozhodoval Soudní dvůr o slučitelnosti vnitrostátních právních předpisů, které se týkají výpočtu náhrady za nevyčerpanou dovolenou za kalendářní rok, s unijní směrnicí o agenturním zaměstnávání. Soudní dvůr rozhodl, že metoda výpočtu této náhrady a odpovídajícího příspěvku na dovolenou, která je upravena v rámci zvláštního režimu pro zaměstnance agentur práce, je znevýhodňuje z hlediska počtu dnů placené dovolené a výše příspěvku. Dotčená náhrada musí být přinejmenším stejná jako náhrada, která by byla pracovníkům poskytnuta, kdyby je uživatel zaměstnal na stejném pracovním místě a na stejnou dobu přímo.
Rozsudek Luso Temp ze dne 12. května 2022 (C‑426/20)
Tribunal du travail francophone de Bruxelles (frankofonní pracovněprávní soud v Bruselu) položil Soudnímu dvoru otázku, zda výraz „náboženské vyznání či víra [přesvědčení]“, který je uveden ve směrnici o rovném zacházení v zaměstnání a povolání, musí být vykládán v tom smyslu, že se jedná o dva aspekty téhož chráněného kritéria, nebo naopak o dvě odlišná kritéria. Uvedený soud rovněž položil Soudnímu dvoru otázku, zda zákaz nošení šátku, který stanoví vnitřní nařízení společnosti, představuje přímou diskriminaci na základě náboženského vyznání. Spor se týkal nezohlednění spontánní žádosti L. F., mladé ženy muslimského náboženského vyznání, poté, co na pohovoru uvedla, že si odmítá sundat šátek, jak stanoví politika neutrality prosazovaná tímto vnitřním nařízením.
Soudní dvůr ve svém rozsudku rozhodl, že náboženské vyznání a přesvědčení (zejména filozofické nebo duchovní) představuje jediný důvod diskriminace. Interní pravidlo podniku, které zakazuje viditelné nošení náboženských, filozofických či duchovních symbolů, však nepředstavuje přímou diskriminaci, je-li obecně a bez rozdílu uplatňováno na všechny pracovníky. Může však zakládat nepřímou diskriminaci, pokud se prokáže, že zdánlivě neutrální povinnost, kterou toto pravidlo obsahuje, ve skutečnosti vede ke zvláštnímu znevýhodnění příslušníků určitého náboženského vyznání či přesvědčení. Tato nepřímá diskriminace může být nicméně za určitých podmínek odůvodněna legitimním cílem. Při posuzování existence odůvodnění může vnitrostátní soud v rámci poměřování rozdílných zájmů přiznat větší význam zájmům náboženského vyznání či přesvědčení než těm, které vyplývají zejména ze svobody podnikání, pod podmínkou, že to vyplývá z jeho vnitrostátního práva.
Rozsudek S. C. R. L. (Náboženský oděv) ze dne 13. října 2022 (C‑344/20)
Italský soud položil Soudnímu dvoru otázku, zda je věková hranice 30 let, kterou vnitrostátní právní předpisy stanoví jako maximální hranici pro účast ve veřejném výběrovém řízení pro nábor policejních komisařů, slučitelná s unijním právem, zejména se zásadou zákazu diskriminace. Soudní dvůr měl za to, že toto omezení představuje rozdílné zacházení na základě věku, přičemž ponechal na vnitrostátním soudu, aby ověřil, zda je odůvodněno podstatnou a určující profesní potřebou, například požadavkem na zvláštní fyzickou zdatnost související s funkcemi skutečně plněnými policejním komisařem. Vnitrostátnímu soudu rovněž přísluší ověřit, zda totéž omezení sleduje legitimní cíl a zda je tomuto cíli přiměřené, a zejména posoudit, zda vyřazovací zkouška fyzické zdatnosti stanovená v rámci výběrového řízení představuje vhodné a méně omezující opatření.
Rozsudek Ministero dell’Interno (Věková hranice pro nábor policejních komisařů) ze dne 17. listopadu 2022 (C‑304/21)
A byla zvolena předsedkyní zaměstnanecké organizace v roce 1993. Tato politická funkce, která byla založena na důvěře, nicméně vykazovala určité charakteristické prvky povolání: A byla zaměstnána na plný úvazek, pobírala měsíční plat a vztahoval se na ni zákon o placené dovolené. A byla každé čtyři roky znovuzvolena a vykonávala funkci předsedkyně této organizace do roku 2011, kdy dosáhla věku 63 let, čímž překročila věkovou hranici pro kandidaturu ve volbách předsedy, které se měly konat v témže roce. Dánský soud, k němuž Ligebehandlingsnævnet (Komise pro rovné zacházení) jednající jménem A podala žalobu proti HK/Danmark a HK/Privat, se obrátil na Soudní dvůr s otázkou, zda se na tuto situaci vztahuje směrnice o rovném zacházení v zaměstnání a povolání. Soudní dvůr rozhodl, že věková hranice stanovená stanovami zaměstnanecké organizace pro způsobilost být zvolen do funkce předsedy spadá do působnosti této směrnice. Politická povaha takové funkce ani metoda přijímání (volby) nemají v tomto kontextu žádný vliv na její použití.
Rozsudek HK/Danmark a HK/Privat ze dne 2. června 2022 (C‑587/20)

Rodina

Evropská unie zavádí pravidla pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení, aby evropským občanům, a zejména rodinám nebyl znemožňován výkon jejich práv proto, že žijí v různých členských státech Unie, nebo proto, že se během svého života přestěhovali z jednoho členského státu do druhého. Ve stejném duchu upravuje nařízení „Brusel IIa“ justiční spolupráci v rámci Unie v manželských věcech a ve věcech rodičovské zodpovědnosti.

V rámci řízení o předběžné otázce týkající se přemístění bydliště dítěte ze Švédska do Ruska rozhodl Soudní dvůr, že soud členského státu nezůstává příslušný k rozhodnutí ve věci péče o dítě na základě nařízení „Brusel IIa“, pokud bylo obvyklé bydliště dítěte v průběhu řízení legálně přeneseno na území třetího státu, který je smluvní stranou Haagské úmluvy z roku 1996.
Rozsudek CC (Přemístění obvyklého bydliště dítěte do třetího státu) ze dne 14. července 2022 (C‑572/21)
Občance Unie, která neměla německou státní příslušnost, odmítly německé orgány vyplatit rodinné přídavky za první tři měsíce po zřízení jejího bydliště v Německu. Toto odmítnutí vycházelo ze skutečnosti, že tato osoba nepobírala v Německu žádné příjmy. Vzhledem k tomu, že se tento požadavek nevztahuje na německé státní příslušníky, kteří se vracejí z pobytu v jiném členském státě, napadla občanka Unie toto odmítnutí u německého soudu, který se obrátil na Soudní dvůr. Soudní dvůr rozhodl, že takové rozdílné zacházení představuje diskriminaci zakázanou unijním právem. Soudní dvůr nicméně zdůraznil, že z unijní právní úpravy vyplývá, že na rozdíl od případu, kdy si (stejně jako v této věci) osoba zřídí své obvyklé bydliště v dotyčném členském státě, pobyt, který je pouze dočasný, nepostačuje k tomu, aby bylo možné domáhat se tohoto rovného zacházení.
Rozsudek Familienkasse Niedersachsen-Bremen ze dne 1. srpna 2022 (C‑411/20)
V lednu 2019 zavedlo Rakousko mechanismus úpravy pro výpočet paušální částky rodinných přídavků a různých daňových výhod, které poskytovalo pracovníkům, jejichž děti měly trvalé bydliště v jiném členském státě. Úprava mohla být provedena směrem nahoru nebo dolů v závislosti na obecné cenové hladině dotyčného členského státu. Komise měla za to, že tento mechanismus úpravy a rozdílné zacházení, které z něj plyne především pro migrující pracovníky v porovnání s rakouskými státními příslušníky, jsou v rozporu s unijním právem. Komise tedy podala proti Rakousku k Soudnímu dvoru žalobu pro nesplnění povinnosti. Soudní dvůr ve svém rozsudku konstatoval, že tento mechanismus úpravy, který zohledňuje stát bydliště dětí pracovníků, je v rozporu s unijním právem, jelikož představuje neodůvodněnou nepřímou diskriminaci na základě státní příslušnosti migrujících pracovníků.
Rozsudek Komise v. Rakousko ze dne 16. června 2022 (C‑328/20)

Osobní údaje

Soudní dvůr v digitálním světě
Viz video na YouTube

V rámci Evropské unie existuje právní úprava, která tvoří pevný a jednotný základ pro ochranu osobních údajů bez ohledu na způsob a kontext jejich shromažďování, uchovávání, zpracovávání a předávání. Soudní dvůr zajišťuje, aby zpracovávané nebo uchovávané údaje byly omezeny na nezbytné minimum a aby nepřiměřeně nezasahovaly do práva na soukromí.

Společnost Proximus, která je poskytovatelkou telekomunikačních služeb v Belgii, rovněž vydává účastnické seznamy, které obsahují jména, adresy a telefonní čísla účastníků, kteří jsou zákazníky různých poskytovatelů veřejně dostupných telefonních služeb. Operátoři sdělují tyto údaje společnosti Proximus, ledaže účastník vyjádřil přání, aby nebyl v účastnických seznamech uveden. V souvislosti s žádostí o odvolání souhlasu účastníka položil belgický soud Soudnímu dvoru otázku týkající se povinností společnosti Proximus jakožto správce osobních údajů. Podle Soudního dvora musí tento správce zavést vhodná technická a organizační opatření, aby informoval ostatní správce o odvolání souhlasu subjektu údajů. Těmito ostatními správci jsou ti, kteří mu poskytli tyto údaje nebo kterým takové údaje předal. Správce musí rovněž přijmout přiměřená opatření za účelem informování provozovatelů internetových vyhledávačů o žádosti o výmaz podané subjektem údajů.
Rozsudek Proximus (Veřejné elektronické účastnické seznamy) ze dne 27. října 2022 (C‑129/21)
Soudní dvůr opět rozhodoval o možnosti státu uložit poskytovatelům služeb elektronických komunikací povinnost uchovávat plošně a nerozlišujícím způsobem provozní a lokalizační údaje. Soudní dvůr upřesnil, že i když jsou – jak stanoví německý zákon – provozní údaje uchovávány pouze po dobu deseti týdnů a lokalizační údaje pouze po dobu čtyř týdnů, značný počet shromážděných údajů přesto umožňuje vytvořit úplný profil subjektů údajů. Tento závažný zásah do soukromí lze připustit pouze v případě závažné a skutečné hrozby pro národní bezpečnost, zejména v případě teroristické hrozby. Pokud takové hrozby neexistují, mají bezpečnostní orgány k boji proti trestné činnosti k dispozici jiná opatření, jako jsou plošné a nerozlišující uchovávání IP adres (tedy identifikačního čísla přiděleného přístroji připojenému k internetové síti), cílené uchovávání a urychlené uchovávání („quick freeze“, vyplývající z příkazu dočasně uchovávat aktuálně zpracovávané a uložené údaje).
Rozsudek SpaceNet a další ze dne 20. září 2022 (spojené věci C‑793/19 a C‑794/19)
Ligue des droits humains (LDH) je neziskovým sdružením, které v červenci 2017 podalo k belgickému Cour constitutionnelle (Ústavní soud) žalobu na neplatnost zákona ze dne 25. prosince 2016, který do belgického práva provedl jak směrnici PNR (o používání údajů jmenné evidence cestujících v letecké dopravě), tak směrnici API (o povinnosti dopravců sdělovat údaje o cestujících) a směrnici 2010/65 (o formalitách lodí připlouvajících do přístavů členských států nebo odplouvajících z nich). Podle LDH tento zákon porušoval právo na respektování soukromí a právo na ochranu osobních údajů, která jsou zaručena belgickým právem a unijním právem. Soudní dvůr měl za to, že dodržování základních práv vyžaduje omezení pravomocí stanovených směrnicí PNR na to, co je nezbytně nutné. Soudní dvůr konstatoval, že při neexistenci skutečné a aktuální či předvídatelné hrozby terorismu, které čelí členský stát, unijní právo brání vnitrostátním právním předpisům, které ukládají předávání a zpracování údajů PNR v případě letů uvnitř EU, jakož i přepravy uvnitř Unie uskutečňované jinými prostředky.
Rozsudek Ligue des droits humains ze dne 21. června 2022 (C‑817/19)
Francouzský Cour de cassation (Kasační soud) položil Soudnímu dvoru otázku týkající se vzájemného vztahu relevantních ustanovení směrnice o soukromí a elektronických komunikacích, Listiny základních práv Evropské unie a směrnice a nařízení o zneužívání trhu. Dotčená vnitrostátní legislativní opatření ukládala provozovatelům služeb elektronických komunikací povinnost, aby plošným a nerozlišujícím způsobem preventivně uchovávali provozní údaje po dobu jednoho roku ode dne, kdy byly tyto údaje zaznamenány. Cílem těchto opatření bylo přispět k boji proti protiprávním jednáním spočívajícím ve zneužívání trhu, mezi něž patří i obchodování zasvěcených osob. Soudní dvůr rozhodl, že unijní právo neumožňuje plošné a nerozlišující uchovávání provozních a lokalizačních údajů pro účely boje proti protiprávním jednáním spočívajícím ve zneužívání trhu, zejména proti obchodování zasvěcených osob. Opatření, která stanoví toto uchovávání, překračují meze toho, co je nezbytně nutné, a jejich přijetí nelze v demokratické společnosti odůvodnit.
Rozsudek VD a SR ze dne 20. září 2022 (spojené věci C‑339/20 a C‑397/20)

Prostor svobody, bezpečnosti a práva

Prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic je vystavěn na několika pilířích: justiční spolupráce členských států v občanských a trestních věcech, policejní spolupráce, ochrana vnějších hranic, azyl a přistěhovalectví. Justiční spolupráce mezi členskými státy má zejména podobu evropského zatýkacího rozkazu, jenž je soudním rozhodnutím, které vydal některý členský stát proto, aby byla vyžádaná osoba v jiném členském státě zatčena a předána za účelem trestního stíhání nebo výkonu trestu odnětí svobody. Pokud jde o azyl, unijní právo stanoví podmínky, které musí státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti splňovat, aby mohli požívat mezinárodní ochrany (směrnice o uprchlících). Soudní dvůr je pravidelně žádán o upřesnění působnosti použitelných pravidel.

Rakousko v souvislosti s migrační krizí znovu zavedlo kontroly na svých hranicích s Maďarskem a Slovinskem od poloviny září 2015. Tyto kontroly byly poté znovu zavedeny ještě několikrát. Rakouský soud, u něhož jistý občan napadl tyto kontroly, položil Soudnímu dvoru otázku týkající se jejich slučitelnosti s unijním právem. Soudní dvůr rozhodl, že členský stát může v případě závažné hrozby pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost znovu zavést kontroly na svých hranicích s jinými členskými státy, ty však nesmí přesáhnout celkovou maximální dobu šesti měsíců. Opětovné uplatnění takového opatření může být odůvodněné pouze v případě, že se vyskytne nová závažná hrozba.
Rozsudek Landespolizeidirektion Steiermark a další (Maximální doba trvání ochrany vnitřních hranic) ze dne 26. dubna 2022 (C‑368/20)
V červnu 2016 vydaly italské justiční orgány evropský zatýkací rozkaz (EZR) na KL, italského státního příslušníka s bydlištěm ve Francii, za účelem výkonu trestu odnětí svobody v délce dvanácti let a šesti měsíců. Tento trest odpovídal úhrnnému trestu za čtyři trestné činy spáchané v Itálii, mj. čin kvalifikovaný jako „ničení a rabování“. Cour d’appel d’Angers (odvolací soud v Angers, Francie) odmítl předat KL italským justičním orgánům, neboť dvě z daných jednání nejsou ve Francii trestným činem. Znaky skutkové podstaty trestného činu „ničení a rabování“ jsou totiž v obou dotčených členských státech odlišné: v italském právu se tento trestný čin vztahuje na jednání spočívající v mnohonásobném a masivním ničení a poškozování, které vede mimo jiné k narušení veřejného pořádku, zatímco ve francouzském právu není ohrožení veřejného pořádku masivním ničením movitého nebo nemovitého majetku samostatným trestným činem. Soudní dvůr rozhodl, že přesná shoda mezi znaky skutkové podstaty trestného činu ve vystavujícím a vykonávajícím členském státě není nutná. Vykonávající justiční orgán tedy nemůže odmítnout výkon evropského zatýkacího rozkazu z důvodu, že pouze část jednání odpovídajících uvedenému trestnému činu ve vystavujícím členském je trestným činem i ve vykonávajícím členském státě.
Rozsudek Procureur général près la cour d’appel d’Angers ze dne 14. července 2022 (C‑168/21)
Ruský státní příslušník, který v šestnácti letech onemocněl vzácnou formou rakoviny krve, se léčí v Nizozemsku. Jeho léčba, která není v Rusku povolena, spočívá mimo jiné v podávání léčebného konopí za účelem zmírnění jeho utrpení. Soud v Haagu položil Soudnímu dvoru otázku, zda unijní právo brání tomu, aby bylo v takovém případě přijato rozhodnutí o navrácení nebo opatření k ukončení pobytu. Soudní dvůr měl za to, že tomu unijní právo brání tehdy, existují-li závažné důvody se domnívat, že tato osoba bude v případě navrácení vystavena v důsledku nedostupnosti vhodné léčby pro analgetické účely v zemi, do které má být navrácena, skutečnému nebezpečí značného, nezvratného a náhlého zvýšení bolesti způsobené jejím závažným onemocněním, které by bylo v rozporu s lidskou důstojností.
Rozsudek Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid (Vyhoštění – Léčebné konopí) ze dne 22. listopadu 2022 (C‑69/21)
V roce 2019 požádal I, egyptský státní příslušník, v Řecku o mezinárodní ochranu v době, kdy byl ještě nezletilý. Ve své žádosti vyjádřil přání, aby byl sloučen se svým strýcem S, rovněž egyptským státním příslušníkem, který oprávněně pobýval v Nizozemsku. Nizozemská státní tajemnice zamítla žádost řeckých orgánů o převzetí I, neboť nebylo možné prokázat totožnost I, a tedy ani údajný příbuzenský vztah k S. Tatáž státní tajemnice odmítla stížnost, kterou podali I a S, jako zjevně nepřípustnou s tím, že nařízení Dublin III nestanoví možnost, aby žadatelé o mezinárodní ochranu zpochybnili rozhodnutí o zamítnutí převzetí, které přijaly příslušné vnitrostátní orgány. Toto zamítnutí bylo napadeno u soudu v Haagu (Nizozemsko), který se následně obrátil na Soudní dvůr, který odpověděl, že nařízení Dublin III, ve spojení s Listinou základních práv Evropské unie, ukládá povinnost přiznat nezletilé osobě bez doprovodu právo na podání opravného prostředku k soudu proti rozhodnutí o zamítnutí převzetí. Naproti tomu příbuzný této nezletilé osoby takové právo na podání opravného prostředku nemá.
Rozsudek Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid (Zamítnutí převzetí nezletilé osoby egyptské státní příslušnosti bez doprovodu) ze dne 1. srpna 2022 (C‑19/21)

Záchrana na moři

V souvislosti se záchrannými operacemi na moři vyvstala otázka, jaký je rozsah pravomocí, které mají orgány členského státu přístavu za účelem kontroly plavidel plujících pod vlajkou jiného členského státu Evropské unie v oblasti námořní a environmentální bezpečnosti.

Sea Watch je německou humanitární organizací, která vykonává systematickou činnost spočívající v pátrání po osobách ve Středozemním moři a jejich záchraně, a to za pomoci lodí. Po provedení záchranných operací v roce 2020 provedly přístavní úřady v Palermu a Porto Empedocle (Itálie) inspekce dvou z těchto lodí a přijaly vůči nim opatření o zadržení, která společnost Sea Watch napadla. Italský soud požádal Soudní dvůr, aby objasnil rozsah kontrolních pravomocí a pravomocí zadržet lodě, které má stát přístavu, ve vztahu k lodím provozovaným humanitárními organizacemi. Soudní dvůr rozhodl, že tyto lodě mohou být kontrolovány státem přístavu. Tento stát může nicméně přijmout opatření o zadržení pouze v případě zjevného ohrožení bezpečnosti, zdraví nebo životního prostředí, což musí prokázat. Soudní dvůr rovněž zdůraznil význam zásady loajální spolupráce, podle níž jsou členské státy, včetně členského státu, jenž má postavení státu přístavu, a členského státu, jenž má postavení státu vlajky, povinny při výkonu svých příslušných pravomocí spolupracovat a vzájemně se konzultovat.
Rozsudek Sea Watch ze dne 1. srpna 2022 (spojené věci C‑14/21 a C‑15/21)

Přístup k dokumentům

Transparentnost veřejného života je klíčovou zásadou Unie. Každý občan nebo právnická osoba Unie může mít tedy v zásadě přístup k dokumentům orgánů. V některých případech však může být tento přístup odepřen.

Agrofert je česká holdingová společnost, která byla původně založena Andrejem Babišem, jenž byl v letech 2017 až 2021 předsedou vlády České republiky. Evropský parlament ve svém usnesení tvrdil, že Andrej Babiš i po svém jmenování předsedou vlády stále ovládal skupinu Agrofert. Společnost Agrofert, která považovala toto tvrzení za nesprávné a uvedla, že by ji zajímalo, jaké zdroje a informace měl Parlament k dispozici, podala žádost o přístup k několika dokumentům. Parlament ve své odpovědi identifikoval určité dokumenty jako veřejně přístupné a odepřel přístup k dopisu Komise zaslanému českému předsedovi vlády a k zprávě vypracované Komisí. Tribunál, k němuž společnost Agrofert podala žalobu proti rozhodnutí Parlamentu, potvrdil jeho platnost. Tribunál konstatoval zánik právního zájmu společnosti Agrofert na podání žaloby proti rozhodnutí, kterým jí byl odepřen přístup ke zprávě, která jí byla mezitím sdělena, a zamítl žalobu proti rozhodnutí o odepření přístupu k dopisu zaslanému předsedovi vlády, neboť zpřístupnění tohoto dopisu by mohlo porušit cíle vyšetřování Komise.
Rozsudek Agrofert v. Parlament ze dne 28. září 2022 (T‑174/21)

Hospodářská soutěž a státní podpory

Evropská unie uplatňuje pravidla na ochranu volné hospodářské soutěže. Jednání, jejichž účelem nebo důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na vnitřním trhu, jsou zakázána. Unijní právo konkrétně zakazuje některé dohody či výměny informací mezi podnikem a jeho konkurenty, které mohou mít takový účel nebo důsledek, jakož i zneužívání dominantního postavení ze strany podniku na určitém trhu. Z téhož hlediska jsou státní podpory v zásadě zakázány, pokud nejsou odůvodněny a nenarušují hospodářskou soutěž v rozporu s veřejným zájmem.

V roce 2009 uložila Komise společnosti Intel Corporation pokutu ve výši 1,06 miliardy eur za zneužití dominantního postavení na celosvětovém trhu s procesory v letech 2002 až 2007. V roce 2014 Tribunál toto rozhodnutí potvrdil. Společnost Intel podala proti tomuto rozsudku kasační opravný prostředek k Soudnímu dvoru, který uvedený rozsudek v roce 2017 zrušil z důvodu nesprávného právního posouzení. Tribunál se neprávem omezil na konstatování, že sporné slevy jsou ze své podstaty způsobilé omezit hospodářskou soutěž, aniž analyzoval, zda tyto slevy mají konkrétně tento účinek. Soudní dvůr tedy vrátil věc zpět Tribunálu, aby rozhodl znovu. V rozsudku ze dne 26. ledna 2022 měl Tribunál za to, že analýza Komise týkající se způsobilosti sporných slev omezit hospodářskou soutěž byla neúplná, a částečně tedy zrušil rozhodnutí Komise. Pokud jde o dopad takového částečného zrušení napadeného rozhodnutí na výši pokuty, kterou Komise uložila společnosti Intel, měl Tribunál za to, že není schopen určit částku pokuty vztahující se pouze k čistým omezením. V důsledku toho v plném rozsahu zrušil článek napadeného rozhodnutí, kterým byla společnosti Intel za konstatované protiprávní jednání uložena pokuta ve výši 1,06 miliardy eur.
Rozsudek Intel Corporation v. Komise ze dne 26. ledna 2022 (T‑286/09 RENV)
Dne 27. září 2017 konstatovala Evropská komise, že společnosti Scania AB, Scania CV AB a Scania Deutschland GmbH, tedy tři subjekty skupiny Scania působící v oblasti výroby a prodeje těžkých nákladních vozidel určených k dopravě na dlouhé vzdálenosti, porušily unijní právo hospodářské soutěže. Komise těmto společnostem vytýkala, že se od ledna 1997 do ledna 2011 podílely se svými konkurenty na kartelových dohodách na trhu se středně těžkými a těžkými nákladními vozidly v Evropském hospodářském prostoru (EHP). Toto rozhodnutí bylo přijato na základě tzv. „hybridního“ postupu spojujícího postup při narovnání a řádné správní řízení v oblasti kartelových dohod. Postup při narovnání umožňuje účastníkům kartelových dohod uznat jejich odpovědnost a výměnou za to získat snížení uložené pokuty. Společnosti skupiny Scania Komisi potvrdily svou ochotu vést jednání o narovnání. Později nicméně od uvedeného postupu odstoupily. Komise tak přijala rozhodnutí o narovnání ve vztahu k podnikům, které podaly žádost v tomto smyslu, a pokračovala v šetření týkajícím se společností skupiny Scania, kterým byla uložena pokuta ve výši 880 523 000 eur. Žalobu, kterou společnosti skupiny podaly proti rozhodnutí Komise, Tribunál v plném rozsahu zamítl, takže pokuta uložená Komisí byla zachována.
Rozsudek Scania a další v. Komise ze dne 2. února 2022 (T‑799/17)
Dne 4. května 2022 potvrdil Tribunál rozhodnutí Komise, kterým byla schválena podpora ve výši 36 660 000 euro poskytnutá Rumunskem na záchranu rumunské letecké společnosti TAROM, působící především v oblasti vnitrostátní a mezinárodní dopravy cestujících, nákladu a letecké pošty. Letecká společnost Wizz Air Hungary napadla toto rozhodnutí u Tribunálu. Tribunál potvrdil rozhodnutí Komise z důvodu, že cílem podpory je zabránit sociálním potížím, které by způsobilo přerušení služeb rumunské letecké společnosti s ohledem na špatný stav rumunské silniční a železniční infrastruktury.
Rozsudek Wizz Air Hungary v. Komise ze dne 4. května 2022 (T‑718/20)
Vláda Autonomního společenství Valencie poskytla spolku Fundación Valencia, který je spojený s fotbalovým klubem Valencia CF, záruku za bankovní úvěr ve výši 75 milionů eur, pomocí kterého tento spolek nabyl 70,6 % akcií Valencia CF. Tato záruka byla následně navýšena o 6 milionů eur. V roce 2016 měla Komise za to, že se jedná o státní podpory neslučitelné s unijním právem, a nařídila jejich navrácení. Valencia CF napadl toto rozhodnutí u Tribunálu, který jej v roce 2020 zrušil (T‑732/16). Komise tedy podala proti rozsudku Tribunálu kasační opravný prostředek k Soudnímu dvoru. Soudní dvůr zamítl kasační opravný prostředek a konstatoval, že Tribunál neuložil Komisi nadměrné důkazní břemeno a správně se omezil na konstatování, že tento orgán nesplnil požadavky, které si sám uložil, když formou sdělení přijal pravidla pro analýzu záruk poskytovaných členskými státy.
Rozsudek Komise v. Valencia Club de Fútbol ze dne 10. listopadu 2022 (C‑211/20 P)

Duševní vlastnictví

Duševní vlastnictví a Tribunál Evropské unie
Viz video na YouTube

Soudní dvůr a Tribunál zajišťují výklad a uplatňování právní úpravy, kterou Unie přijala za účelem ochrany všech výhradních práv k duševním výtvorům. Ochrana duševního vlastnictví (autorské právo) a průmyslového vlastnictví [právo ochranných známek, ochrana (průmyslových) vzorů] zlepšuje konkurenceschopnost podniků tím, že podporuje existenci prostředí příznivého pro tvořivost a inovace. Unijní právo chrání také uznávané know-how výrobku v zeměpisné oblasti Unie prostřednictvím chráněných označení původu (CHOP).

Název „Feta“ byl v roce 2002 zapsán jako chráněné označení původu (CHOP). Od té doby může být tento název používán pouze pro sýr, který pochází z vymezené zeměpisné oblasti v Řecku a odpovídá použitelné specifikaci tohoto výrobku. Dánsko mělo za to, že nařízení č. 1151/2012 se vztahuje pouze na výrobky prodávané v Unii a netýká se vývozu do třetích zemí. Dánsko tedy svým producentům nezakázalo vyvážet jejich produkty s názvem „Feta“. Komise zahájila proti Dánsku řízení o nesplnění povinnosti, neboť měla za to, že porušilo povinnosti vyplývající z nařízení. Soudní dvůr rozhodl, že nařízení nevylučuje produkty určené na vývoz z jednání, která zakazuje, zejména z porušení práva duševního vlastnictví, které chrání CHOP. Soudní dvůr tedy konstatoval, že Dánsko nesplnilo své povinnosti, když nezabránilo používání označení „Feta“ u sýrů určených k vývozu do třetích zemí.
Rozsudek Komise v. Dánsko ze dne 14. července 2022 (C‑159/20)
V červnu 2017 podala vláda Andorrského knížectví žádost, aby bylo pro širokou škálu výrobků a služeb zapsáno jako ochranná známka EU následující obrazové označení:

Vzhledem k tomu, že Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) zápis této ochranné známky zamítl, podala vláda Andorrského knížectví žalobu k Tribunálu. Aby mohla být ochranná známka EU zapsána, nesmí mít zejména popisný charakter, což vylučuje, že se omezuje na pouhý popis výrobků nebo služeb, na které se vztahuje. Tribunál dospěl ve svém rozsudku k závěru, že ochranná známka Andorra má popisný charakter. Relevantní veřejnost ji bude moci vnímat jako údaj o původu dotyčných výrobků a služeb. Jedná se o absolutní důvod pro zamítnutí zápisu, který sám o sobě odůvodňuje, že označení nemůže být zapsáno jako ochranná známka EU.
Rozsudek Govern d‘Andorra v. EUIPO (Andorra) ze dne 23. února 2022 (T‑806/19)
Tribunál zamítl tři žaloby, které podala společnost Apple Inc. proti rozhodnutím Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO), v nichž bylo rozhodnuto o zrušení slovního označení „THINK DIFFERENT“. V letech 1997, 1998 a 2005 společnost Apple Inc. dosáhla zápisu slovního označení „THINK DIFFERENT“ jako ochranné známky EU zejména pro počítačové a telekomunikační produkty. Na návrh společnosti Swatch AG úřad EUIPO, který konstatoval, že napadené ochranné známky nebyly pro dotčené výrobky řádně užívány nepřetržitě po dobu pěti let, napadené ochranné známky zrušil. Tribunál potvrdil rozhodnutí EUIPO: podle jeho názoru příslušelo společnosti Apple Inc. prokázat, že tyto ochranné známky byly pro dotyčné výrobky řádně užívány po dobu pěti let předcházejících datu podání návrhů na zrušení, což se jí nepodařilo.
Rozsudky Apple v. EUIPO – Swatch (Think different) ze dne 8. června 2022 (spojené věci T‑26/21, T‑27/21 a T‑28/21)
V roce 2017 britská společnost Golden Balls podala u Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) návrh na zrušení ochranné známky BALLON D’OR, neboť tato ochranná známka nebyla podle jejího názoru pro některé výrobky a služby dostatečně užívána. Ochranná známka BALLON D’OR byla předtím zapsána ve prospěch francouzské společnosti Les Éditions P. Amaury, držitelky práv k Zlatému míči (ocenění pro nejlepšího fotbalistu roku). V roce 2021 rozhodl EUIPO o zrušení této ochranné známky pro většinu výrobků a služeb, pro které byla zapsána. Tribunál, k němuž společnost Les Éditions P. Amaury podala žalobu proti rozhodnutí EUIPO, zrušil toto rozhodnutí, pokud jde o zrušení pro zábavní služby. Tribunál naproti tomu potvrdil zrušení této ochranné známky pro služby spočívající ve vysílání nebo střihu televizních programů, produkci představení nebo filmů a vydávání knih, časopisů, revue nebo novin.
Rozsudek Les Éditions P. Amaury v. EUIPO – Golden Balls (BALLON D’OR) ze dne 6. července 2022 (T‑478/21)

Daně

Přímé daně v zásadě spadají do pravomoci členských států. Přímé daně, jakými je například korporační daň, nicméně musí být v souladu se základními pravidly Evropské unie, jako je zákaz státních podpor. Daňová rozhodnutí („tax rulings“) některých členských států, na jejichž základě bylo nadnárodním společnostem přiznáno zvláštní daňové zacházení, tedy podléhají kontrole ze strany Komise a rozhoduje o nich unijní soud.

Předběžná daňová rozhodnutí jsou rozhodnutí, která na žádost podniků přijala daňová správa některých členských států a která předem určují daň, které budou tyto podniky podléhat. Společnost Fiat Chrysler Finance Europe, která má své sídlo v Lucemburském velkovévodství, obdržela od lucemburských daňových orgánů předběžné rozhodnutí schvalující metodu stanovení odměny společnosti Fiat Chrysler Finance Europe coby integrované společnosti za služby poskytované ostatním společnostem patřícím do skupiny Fiat/Chrysler. V roce 2015 měla Komise za to, že toto předběžné rozhodnutí představuje provozní podporu neslučitelnou s vnitřním trhem ve smyslu unijního práva. Společnost Fiat Chrysler Finance Europe a Lucembursko podaly žaloby k Tribunálu, který v roce 2019 potvrdil přístup Komise a žaloby zamítl. Fiat Chrysler Finance Europe a Irsko v několika ohledech zpochybnily analýzu, kterou Tribunál provedl za účelem určení existence hospodářského zvýhodnění, konkrétně z hlediska pravidel použitelných v oblasti státních podpor. Soudní dvůr zrušil rozsudek Tribunálu a rozhodnutí Komise. Podle Soudního dvora Komise použila zásadu obvyklých tržních podmínek, která se liší od zásady vymezené lucemburským právem, zatímco při neexistenci harmonizace unijního práva v tomto ohledu jsou pro analýzu, která určí, zda musí být dané transakce posouzeny z hlediska zásady obvyklých tržních podmínek, relevantní pouze vnitrostátní předpisy.
Rozsudek Fiat Chrysler Finance Europe v. Komise a Irsko v. Komise ze dne 8. listopadu 2022 (spojené věci C‑885/19 P and C‑898/19 P)

Právní stát

Dodržování zásad právního státu v Unii
Viz video na YouTube

Listina základních práv Evropské unie – závazná pravidla s konkrétními účinky
Viz video na YouTube

V Listině základních práv Evropské unie i ve Smlouvě o Evropské unii je na právní stát výslovně odkázáno jako na jednu ze společných hodnot členských států Unie, na nichž se Unie zakládá. Soudní dvůr je stále častěji žádán, aby rozhodl, zda členské státy zásady právního státu dodržují, a to v rámci žalob pro nesplnění povinnosti, které proti členským státům podává Evropská komise, nebo v rámci žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, které podávají vnitrostátní soudy. Soudní dvůr musí posoudit, zda je tato základní hodnota na vnitrostátní úrovni respektována, a to zejména pokud jde o soudní moc, a konkrétně v souvislosti s procesem jmenování soudců nebo jejich kárným režimem.

V odpověď na předběžnou otázku, kterou položil Sąd Najwyższy (Nejvyšší soud, Polsko), rozhodl Soudní dvůr, že pouhá skutečnost, že soudce byl jmenován v době, kdy v členském státě, k němuž náleží, ještě nebyl u moci demokratický režim, nezpochybňuje nezávislost a nestrannost tohoto soudce při následném výkonu jeho soudcovských povinností. Zejména okolnosti prvního jmenování tohoto soudce nemohou samy o sobě u jednotlivců vyvolávat legitimní a závažné pochybnosti.
Rozsudek Getin Noble Bank ze dne 29. března 2022 (C‑132/20)

Omezující opatření a zahraniční politika

Omezující opatření neboli „sankce“ jsou nezbytným nástrojem společné zahraniční a bezpečnostní politiky (SZBP) Evropské unie. Používají se jako součást integrovaného a komplexního politického přístupu, jenž zahrnuje zejména politický dialog. Unie jich využívá zejména k ochraně hodnot, základních zájmů a bezpečnosti Unie a k předcházení konfliktům a posilování mezinárodní bezpečnosti. Sankce jsou totiž ukládány v zájmu prosazování cílů SZBP za účelem dosažení změny v politice nebo chování dotčených osob či subjektů.

V návaznosti na vážné porušování lidských práv v Libyi přijala Rada Evropské unie v říjnu 2020 omezující opatření proti Jevgeniji Viktorovičovi Prigožinovi, ruskému podnikateli udržujícímu úzké vztahy s Wagnerovou skupinou zapojenou do vojenských operací v tomto státě. Platnost rozhodnutí byla prodloužena v červenci 2021. Tato opatření spočívají ve zmrazení finančních prostředků osob, které jsou zapojeny do činností ohrožujících mír, stabilitu či bezpečnost Libye nebo tyto činnosti podporují. J. V. Prigožin podal proti těmto opatřením k Tribunálu žalobu znějící na jejich zrušení. Tribunál žalobu zamítl. Tribunál měl zejména za to, že poskytnuté důkazy, jako jsou výňatky ze zprávy generálního tajemníka Organizace spojených národů a novinové články (včetně fotografií a svědectví) pocházející z různých zdrojů, jako jsou tiskové agentury nebo média, umožňují identifikovat Wagnerovu skupinu a obsahují přesné a shodující se informace o činnostech této skupiny, které ohrožují mír, bezpečnost a stabilitu v Libyi. Důkazní spis také obsahoval konkrétní, přesné a shodující se informace dokládající úzké a četné vztahy, které J. V. Prigožin udržoval s Wagnerovou skupinou.
Rozsudek Prigožin v. Rada ze dne 1. června 2022 (T‑723/20)

Soudní činnost

A | Soudní dvůr v roce 2022B | Tribunál v roce 2022C | Judikatura v roce 2022

A | Soudní dvůr v roce 2022

Činnost a vývoj Soudního dvora

Koen Lenaerts

předseda Soudního dvora Evropské unie

Členové Soudního dvora

K. Lenaerts

L. Bay Larsen

A. Arabadjiev

A. Prechal

K. Jürimäe

C. Lycourgos

E. Regan

M. Szpunar

M. Safjan

P. G. Xuereb

L. S. Rossi

D. Gratsias

M. L. Arastey Sahún

J. Kokott

M. Ilešič

J.-C. Bonichot

T. von Danwitz

S. Rodin

F. Biltgen

M. Campos Sánchez-Bordona

N. J. Cardoso da Silva Piçarra

G. Pitruzzella

I. Jarukaitis

P. Pikamäe

A. Kumin

N. Jääskinen

N. Wahl

J. Richard de la Tour

A. Rantos

I. Ziemele

J. Passer

A. M. Collins

M. Gavalec

N. Emiliou

Z. Csehi

O. Spineanu-Matei

T. Ćapeta

L. Medina

A. Calot Escobar

B | Tribunál v roce 2022

Činnost a vývoj Tribunálu

Marc van der Woude

předseda Tribunálu

Judikatorní novinky

Savvas S. Papasavvas

místopředseda Tribunálu

Členové Tribunálu

M. van der Woude

S. Papasavvas

D. Spielmann

A. Marcoulli

F. Schalin

R. da Silva Passos

J. Svenningsen

M. J. Costeira

K. Kowalik-Bańczyk

A. Kornezov

L. Truchot

O. Porchia

M. Jaeger

S. Frimodt Nielsen

H. Kanninen

J. Schwarcz

M. Kancheva

E. Buttigieg

V. Tomljenović

S. Gervasoni

L. Madise

V. Valančius

N. Półtorak

I. Reine

P. Nihoul

U. Öberg

A | Soudní dvůr v roce 2022
B | Tribunál v roce 2022
C | Judikatura v roce 2022