Viz podrobné statistiky Soudního dvora
Marc-André Gaudissart, náměstek vedoucího soudní kanceláře Soudního dvora
Cílem tohoto příspěvku, který byl již dříve zařazen do samotného textu výroční zprávy orgánu, je jako každý rok poskytnout stručný přehled hlavních trendů, které vyplývají ze soudních statistik za uplynulý rok. Tento příspěvek podává přehled o předmětu, původu a povaze věcí předložených Soudnímu dvoru v roce 2023 a poskytuje několik vodítek k tomu, jak mají být vykládány údaje týkající se věcí, které soud ukončil v průběhu tohoto roku.
Až na jednu věc počet věcí podaných k Soudnímu dvoru v roce 2023 přesně odpovídá průměru za poslední tři roky, neboť s 821 věcmi je počet věcí zahájených v roce 2023 o 15 vyšší než počet věcí zahájených v roce 2022 (806 věcí) a o 17 věcí nižší než počet věcí zahájených v roce 2021 (838 věcí). Rovněž rozdělení soudní agendy podle typu řízení je globálně podobné jako v předchozích letech – žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce a kasační opravné prostředky představují samy o sobě stále více než 90 % všech věcí předložených Soudnímu dvoru (518 nových žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce a 231 kasačních opravných prostředků, kasačních opravných prostředků ve věcech týkajících se předběžných opatření nebo kasačních opravných prostředků ve věcech týkajících se rozhodnutí o návrhu na vstup vedlejšího účastníka do řízení), avšak pozornost čtenáře zaujme zejména nárůst počtu přímých žalob podaných Soudnímu dvoru v roce 2023.
Zatímco v roce 2021 dosáhl tento počet historicky nejnižší hodnoty, a to pouze 29 nových věcí, v roce 2023 se zvýšil na 60 věcí, tedy na více než dvojnásobek. Tento nárůst lze vysvětlit jak nárůstem počtu žalob na neplatnost [v roce 2023 bylo podáno 8 žalob, oproti pouze 2 žalobám v roce 2022, přičemž jeden členský stát (Polsko) sám podal v loňském roce 7 žalob proti aktům přijatým unijním normotvůrcem v oblastech ochrany životního prostředí a energetické účinnosti], tak nárůstem počtu žalob pro nesplnění povinnosti členským státem, jelikož se Komise v roce 2023 rozhodla zahájit několik souběžných řízení o nesplnění povinnosti v souvislosti s tím, že některé členské státy neprovedly nebo neoznámily opatření, která přijaly ke splnění povinností, které pro ně vyplývají ze Smluv. Nezanedbatelná část těchto věcí se také týká oblasti životního prostředí (ochrana přírodních stanovišť, jakož i volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zavedení systému monitorování invazních nepůvodních druhů, podpora využívání energie vyrobené z obnovitelných zdrojů, čištění městských odpadních vod, zpracování odpadu, atd.), ale několik z nich se týká i tradičnějších oblastí volného pohybu osob a zboží, dopravy, oblasti autorského práva a práv s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu nebo opatření, která je třeba zavést k účinné ochraně oznamovatelů[1].
Vzhledem k obecnému geopolitickému kontextu a mnoha ohniskům ozbrojených konfliktů na prahu Evropské unie není u řízení o předběžných otázkách překvapivé, že největší počet otázek položených Soudnímu dvoru v roce 2023 se týkal oblasti Prostoru svobody, bezpečnosti a práva (82 žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce), přičemž mnohé z nich se týkaly výkladu pravidel týkajících se práva na azyl a režimu mezinárodní ochrany státních příslušníků třetích zemí. Stejně jako v roce 2022 se mnoho předběžných otázek položených Soudnímu dvoru v loňském roce týkalo oblastí daní (53 žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce), ochrany spotřebitelů (52 žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce) a dopravy (40 žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce), zatímco kasační opravné prostředky podané v roce 2023 proti rozhodnutím Tribunálu se týkaly především oblastí duševního vlastnictví, hospodářské soutěže, státních podpor a veřejné služby. Tyto oblasti i přesto, že se objevily nové oblasti sporů, totiž stále představují významnou část činnosti Tribunálu.
Pokud jde o zeměpisný původ žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, které Soudnímu dvoru došly v roce 2023, je třeba konstatovat, že se na Soudní dvůr v průběhu uplynulého roku obrátily bez výjimky soudy všech členských států, což svědčí o životaschopnosti dialogu „mezi soudy“ zavedeného Smlouvami. Stejně jako v předchozích letech jsou německé soudy stále v čele „zeměpisné klasifikace“, pokud jde o předkládání žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce (s 94 žádostmi o rozhodnutí o předběžné otázce předloženými Soudnímu dvoru v roce 2023), avšak tentokrát za nimi následují nikoli italské soudy, ale bulharské soudy, které v průběhu uplynulého roku Soudnímu dvoru předložily 51 věcí, a polské soudy, které v průběhu uplynulého roku Soudnímu dvoru předložily 48 věcí. V případě Polska je počet žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce předložených v roce 2023 nejvyšší od přistoupení tohoto státu k Evropské unii před 20 lety, zatímco počet žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce předložených bulharskými soudy v roce 2023 se blíží rekordnímu počtu žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce předložených těmito soudy v roce 2021 (58 žádostí).
Podobné zjištění lze učinit v případě žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce pocházejících z Rumunska. Rumunské soudy totiž u Soudního dvora v roce 2023 předložily 40 žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce, což je vysoký počet, který též připomíná maximální počet dosažený v roce 2019, v jehož průběhu bylo Soudnímu dvoru předloženo 49 žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce. Otázky položené rumunskými soudy v roce 2023 se týkají tak rozmanitých oblastí, jako je sazební zařazení optických kabelů, bezpečnost potravin, ochrana spotřebitelů před zneužívajícími ujednáními v úvěrových smlouvách v cizí měně, nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, náhrada léčebných výloh vynaložených v jiném členském státě, než je stát pojištění, nebo také křehký vztah mezi vnitrostátními normami na ochranu základních práv a dodržováním zásad přednosti, jednoty a účinnosti práva Unie.
Pokud jde o naléhavá soudní řízení, je třeba poznamenat, že stejně jako v roce 2022 byl počet žádostí o použití zrychleného řízení nebo naléhavého řízení výrazně nižší než v roce 2021. Zatímco v uvedeném roce bylo podáno 90 žádostí, vezmeme-li v úvahu všechny typy řízení společně, v roce 2023 bylo podáno 41 žádostí o zrychlené projednání věci. Soudní dvůr nevyhověl žádné žádosti o projednání věci ve zrychleném řízení a dále v roce 2023 proběhla dvě naléhavá řízení o předběžné otázce ve věcech týkajících se výkladu čl. 5 odst. 1 směrnice Rady 2003/86/ES ze dne 22. září 2003 o právu na sloučení rodiny (Úř. věst. 2003, L 251, s. 12; Zvl. vyd. 19/06, s. 224) ve spojení s články 7 a 24 Listiny základních práv Evropské unie[2], a výkladu čl. 325 odst. 1 SFEU, čl. 2 odst. 1 Úmluvy o ochraně finančních zájmů Evropských společenství, podepsané v Bruselu dne 26. července 1995, a zásady přednosti unijního práva[3].
Opačná situace je naproti tomu u kasačních opravných prostředků. Zatímco v roce 2021 bylo Soudnímu dvoru předloženo 9 kasačních opravných prostředků ve věcech týkajících se předběžných opatření nebo rozhodnutí o návrhu na vstup vedlejšího účastníka do řízení, v roce 2023 mu bylo předloženo 18 kasačních opravných prostředků tohoto typu, tedy dvakrát více.
Stejně jako v případě zahájených věcí odpovídá počet věcí, který Soudní dvůr ukončil v roce 2023, průměru za poslední tři roky. V průběhu uplynulého roku 2023 Soudní dvůr totiž ukončil 783 věcí, zatímco v roce 2021 jich ukončil 771 a v roce 2022 jich ukončil 808. Není překvapivé, že řízení o předběžných otázkách a kasační opravné prostředky věrně odrážejí podíl věcí předložených Soudnímu dvoru a představují podstatnou část věcí, které soud ukončil v roce 2023.
Při bližší analýze typu rozhodnutí, kterým byly věci ukončeny v průběhu uplynulého roku, je třeba poznamenal, že situace je velmi podobná roku 2022. Zatímco v uvedeném roce Soudní dvůr vydal 466 rozsudků a 265 usnesení všeho druhu, v roce 2023 vydal 469 rozsudků a 253 usnesení, což je prakticky stejný počet jako v předchozím roce. Toto zjištění platí i pro judikující usnesení, kterými se končí řízení, jiná než usnesení o vyškrtnutí z rejstříku, o nevydání rozhodnutí ve věci nebo o vrácení věci Tribunálu. V roce 2022 jich bylo 167 a v roce 2023 jich bylo 163, avšak rozdělení těchto usnesení podle druhu věcí se mírně liší.
Zatímco v roce 2022 bylo 12,7 % žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce ukončeno usnesením přijatým buď na základě čl. 53 odst. 2 jednacího řádu, nebo na základě článku 99 tohoto jednacího řádu, anebo na základě kombinace obou těchto ustanovení, v loňském roce se tento procentní podíl zvýšil na 14,6 %. Pokud jde o kasační opravné prostředky, procentní podíl věcí ukončených usnesením podle článků 181 nebo 182 jednacího řádu naproti tomu klesá, neboť se z 56,8 % v roce 2022 snížil na 45,9 % v roce 2023. Tuto změnu lze vysvětlit tím, že v roce 2023 byl vyšší počet kasačních opravných prostředků ukončen rozsudkem, přičemž v několika složitých věcech bylo nezbytné uskutečnit jednání nebo předložit stanoviska generálního advokáta.
I když v loňském roce byl v řízeních o kasačních opravných prostředcích vydán větší počet rozsudků než v roce 2022, neznamená to, že by se počet zrušených rozhodnutí Tribunálu zvyšoval. V posledních letech byl totiž zaznamenán vysoký stupeň stability, pokud jde o ukončení kasačních opravných prostředků, a to bez ohledu na použitý způsob ukončení. Z 201 řízení o kasačních opravných prostředcích, která byla ukončena v roce 2023, vedlo 37 kasačních opravných prostředků ke zrušení rozhodnutí Tribunálu a pouze 10 z nich vedlo k vrácení věci Tribunálu. I v této oblasti jsou číselné údaje srovnatelné s číselnými údaji za předchozí rok, neboť v roce 2022 bylo zrušeno 39 rozhodnutí Tribunálu (z celkového počtu 196 ukončených řízení o kasačních opravných prostředcích) a Soudní dvůr vrátil věc Tribunálu pouze v 9 případech.
Stejně jako v roce 2022 představují věci ukončené senáty složenými ze tří soudců – včetně senátu rozhodujícího o přijatelnosti kasačních opravných prostředků – více než polovinu věcí ukončených Soudním dvorem v roce 2023 (kromě usnesení o vyškrtnutí z rejstříku, o nevydání rozhodnutí ve věci nebo o vrácení věci Tribunálu). Je však třeba poznamenat, že podíl věcí ukončených senáty složenými z pěti soudců se v uplynulém roce zvýšil – tato soudní kolegia v roce 2023 ukončila 298 věcí oproti 270 věcem v předchozím roce –, zatímco podíl věcí ukončených velkým senátem se snížil o polovinu, přičemž se z 80 věcí ukončených tímto soudním kolegiem v roce 2022 snížil na pouze 36 věcí v roce 2023. Tento vývoj je důsledkem selektivnějšího přístupu Soudního dvora k věcem, které vyžadují projednání ve velkém senátu, zejména z důvodu počtu a složitosti věcí předložených Soudnímu dvoru, ale lze jej rovněž vysvětlit existencí ustálené judikatury v určitých oblastech, která umožňuje postoupení věcí užšímu kolegiu složenému z 5 soudců snadněji než v minulosti.
Pokud jde o délku řízení, je třeba poznamenat, že celková průměrná doba pro vyřízení věcí, zohledníme-li všechny typy řízení společně, je o něco kratší než v předchozím roce, neboť v roce 2023 představuje 16,1 měsíce oproti 16,4 měsíce v roce 2022. Toto zkrácení lze přičíst zejména zkrácení průměrné doby pro vyřízení přímých žalob (z 23,5 měsíce v roce 2022 se zkrátila na 20,8 měsíce v roce 2023) a v menší míře i zkrácení u žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce (ze 17,3 měsíce se zkrátila na 16,8 měsíce). Průměrná doba pro vyřízení věcí nicméně zůstává závislá na složitosti věcí předkládaných Soudnímu dvoru a na typu rozhodnutí, kterým jsou ukončeny, což vysvětluje význam, který Soudní dvůr přikládá žádosti, kterou předložil unijnímu normotvůrci dne 30. listopadu 2022 s cílem stanovit příslušnost Tribunálu rozhodovat o některých žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce a rozšířit věcnou působnost mechanismu předchozího uznávání přijatelnosti kasačních opravných prostředků.
K 31. prosinci 2023 bylo u Soudního dvora projednáváno 1 149 věcí, což je přibližně o čtyřicet více než v předchozím roce. Vzhledem k tomu, že podstatnou část těchto věcí tvoří žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce (760 věcí) a kasační opravné prostředky (289 věcí), zavedení již zmíněné reformy bude mít nevyhnutelně dopad na tyto statistiky, neboť až vstoupí v platnost, povede k tomu, že k projednávání nových žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce spadajících do některých oblastí bude příslušný Tribunál.
[1] V roce 2023 Komise podala žaloby proti 6 členským státům z důvodu nepřijetí nebo neoznámení právních a správních předpisů nezbytných k dosažení souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie (Úř. věst. L 305, 26.11.2019, s. 17). Viz věci C‑147/23, C‑149/23, C‑150/23, C‑152/23, C‑154/23 a C‑155/23 (žaloby podané v daném pořadí proti Polské republice, Spolkové republice Německo, Lucemburskému velkovévodství, České republice, Estonské republice a Maďarsku).
[2] Viz rozsudek ze dne 18. dubna 2023 ve věci C‑1/23 PPU, Afrin (EU:C:2023:296).
[3] Viz rozsudek ze dne 24. července 2023 ve věci C‑107/23 PPU, Lin (EU:C:2023:606).
Soudní statistiky za několik předcházejících let lze rovněž nalézt na stránce Curia, v části Archiv.