narozen v roce 1946; studia práv (Master of Arts, univerzita v Oxfordu, 1967; Master of Laws, University College London, 1969); vyučující, University College London (1967-1973); barrister (Londýn, 1972-1974); rada, vrchní rada u Evropského soudu pro lidská práva 1974-1990); profesor práv hostující na univerzitě v Saskatchewan, Saskatoon, Kanada (1988); vedoucí personálního oddělení Rady Evropy (1990-1993); vedoucí odboru (1993-1995), náměstek vedoucího soudní kanceláře (1995-2001), vedoucí kanceláře Evropského soudu pro lidská práva (2001 - září 2005); předseda Soudu pro veřejnou službu od 6. října 2005 do 6. října 2011.
narozen v roce 1956; diplom v oboru právo (Svobodná univerzita v Bruselu, 1979); zvláštní diplom v oboru mezinárodní právo (Brusel, 1980); doktor práv (1989); odpovědný za právní útvar Société anonyme du canal et des installations maritimes v Bruselu (1979-1984); úředník u Komise Evropských společenství (generální ředitelství pro sociální věci, 1984-1988); člen právní služby Komise Evropských společenství (1988-1994); referendář u Soudního dvora Evropských společenství (1994-2005); vyučující na univerzitním středisku v Charleroi (mezinárodní a evropské sociální právo, 1989-1991), na univerzitě v Mons-Hainaut (evropské právo, 1991-1997), na univerzitě v Lutychu (právo evropské veřejné služby, 1989-1991; institucionální právo Evropské unie, 1995-2005; evropské sociální právo, 2004-2005) a od roku 2006 na svobodné univerzitě v Bruselu (institucionální právo Evropské unie); četné publikace v oblasti evropského sociálního práva a institucionálního práva Evropské unie; soudce Soudu pro veřejnou službu od 6. října 2005; předseda Soudu pro veřejnou službu 07.10.2011 do 31. srpna 2016
narozen v roce 1952; vystudoval Vysokou školu obchodní v Helsinkách a právnickou fakultu univerzity v Helsinkách; referendář Nejvyššího správního soudu ve Finsku; generální tajemník výboru pro reformu právní ochrany ve veřejné správě; vrchní rada Nejvyššího správního soudu; generální tajemník výboru pro reformu správního soudnictví, poradce na legislativním odboru ministerstva spravedlnosti; zástupce vedoucího kanceláře Soudního dvora ESVO; referendář Soudního dvora Evropských společenství; soudce Nejvyššího správního soudu (1998-2005); člen odvolacího senátu pro uprchlíky; místopředseda výboru pro rozvoj finských soudních orgánů; soudce Soudu pro veřejnou službu od 6. října 2005 do 6. října 2009; soudce Tribunálu od 7. října 2009; místopředseda Tribunálu od 17. září 2013.
narozen v roce 1955; diplom v oboru právo (univerzita v Soluni, 1977); zvláštní diplom v oboru evropského práva (Institut evropských studií Svobodné univerzity v Bruselu, 1980); doktor práv (univerzita v Soluni, 1984); právník-lingvista u Rady Evropských společenství (1980-1982); badatel ve středisku mezinárodního a evropského hospodářského práva v Soluni (1982-1984); rada u Soudního dvora Evropských společenství a u Komise Evropských společenství (1986-1990); profesor v oboru práva Společenství, mezinárodního práva soukromého a lidských práv na univerzitě Panteion v Aténách (od roku 1990); externí spolupracovník pro evropské věci na ministerstvu spravedlnosti a člen Stálého výboru pro Luganskou úmluvu (1991-2004); člen Národní komise pro hospodářskou soutěž (1999-2005); člen Národní komise pro telekomunikace a pošty (2000-2002); člen advokátní komory v Soluni, advokát u kasačního soudu; zakládající člen Unie evropských advokátů (UAE); přidružený člen Mezinárodní akademie srovnávacího práva; soudce Soudu pro veřejnou službu od 6. října 2005 do 6. října 2011.
narozena v roce 1950; studium práv na univerzitě ve Vratislavi (1972), doktorka práv (Lodž 1982); advokátka u advokátní komory Polské republiky (od roku 1977); hostující badatelka (univerzita v Paříži X, 1987-1988; univerzita v Nantes, 1993-1994); expertka Solidarity (1995-2000); profesorka v oboru evropského pracovního a sociálního práva na univerzitě v Lodži (1997-1998 a 2001-2005), profesorka na Vyšší obchodní škole ve Varšavě (2002), profesorka pracovního práva a práva sociálního zabezpečení na Univerzitě kardinála Stefana Wyszyńského ve Varšavě (2002-2005); náměstkyně ministra práce a sociálních věcí (1998-2001); členka vyjednávacího výboru pro přistoupení Polské republiky k Evropské unii (1998-2001); zástupkyně polské vlády u Mezinárodní organizace práce (1998-2001); autorka několika publikací o evropském pracovním a sociálním právu; soudkyně Soudu pro veřejnou službu od 6. října 2005 do 7. října 2013.
Stéphane Gervasoni, narozen v roce 1967 ve Voironu (Francie), získal v roce 1988 diplom na Institut d’études politiques (IEP) de Grenoble (Institut politických věd v Grenoblu, Francie) a v roce 1993 na École nationale d’administration (ENA) (Národní škola správní, Francie) (Ročník Léon Gambetta).
Profesní dráhu zahájil v roce 1993 na Conseil d’État (Státní rada, Paříž, Francie) coby auditeur a následně od roku 1996 tamtéž působil jako maître des requêtes (a to do roku 2008, kdy byl jmenován conseiller d’État). V těchto funkcích zastával do roku 1997 pozici soudce zpravodaje na oddělení pro sporné věci a současně zasedal v oddělení pro sociální záležitosti (v letech 1996 až 1997). V letech 1994 až 1996 – v době, kdy byl dočasně přidělen ke Conseil d’État – zároveň vykonával funkci vládního komisaře u zvláštní kasační komise v oblasti důchodů a v letech 1995 až 1997 zastával funkci právního poradce francouzského Ministerstva pro veřejnou službu a města Paříže.
V roce 1997 S. Gervasoni nastoupil coby generální tajemník na prefekturu departementu Yonne (Francie). Do roku 1999 rovněž vykonával funkci podprefekta okresu Auxerre. Následně začal působit na prefektuře departementu Savojsko (Francie), kde v letech 1999 až 2001 zastával funkci generálního tajemníka a podprefekta okresu Chambéry (Francie).
Funkce, které S. Gervasoni vykonával v rámci Conseil d’État a veřejné správy, jej přivedly k Soudnímu dvoru Evropských společenství, kde v letech 2001 až 2005 působil jako referendář u soudce Jeana-Pierrea Puissocheta. Dne 5. října 2005, kdy začal fungovat nově zřízený Soud pro veřejnou službu Evropské unie, byl jmenován soudcem tohoto soudu. U tohoto soudu působil do 6. října 2011, přičemž v období od 6. října 2008 do 6. října 2011 vykonával funkci předsedy senátu.
Následně se S. Gervasoni vrátil ke Conseil d’État, kde v letech 2011 až 2013 zastával funkci zástupce předsedy osmého senátu na oddělení sporné agendy.
Věnuje se i pedagogické činnosti – v letech 1993 až 1995 přednášel na Institut d’études politiques (IEP) v Paříži a od roku 2016 přednáší na Université de Luxembourg (Lucemburská univerzita). V letech 2001 až 2005 byl kromě toho řádným členem přezkumné komise Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO) a v letech 2011 až 2013 členem přezkumné komise Evropské kosmické agentury (ESA).
Dne 16. září 2013 byl S. Gervasoni jmenován soudcem Tribunálu. Svými kolegy byl dvakrát zvolen předsedou senátu a tuto funkci vykonával od 21. září 2016 do 19. září 2022.
narozen v roce 1945; univerzitní studia v Berlíně, Mnichově, Frankfurtu nad Mohanem (1966-1972); první státní zkouška (1972); justiční čekatel ve Frankfurtu nad Mohanem (1972-1973 a 1974-1975); Collège d'Europe v Bruggách (1973-1974); druhá státní zkouška (Frankfurt nad Mohanem, 1976); zaměstnán na Spolkovém úřadě práce a jako advokát (1976); soudce u pracovního soudu (Spolková země Hesensko, 1977-1993); vyučující na Fachhochschule für Sozialarbeit ve Frankfurtu nad Mohanem a na Verwaltungsfachhochschule ve Wiesbadenu (1979-1990); národní expert u právní služby Komise Evropských společenství (1993-1996 a 2001-2005); atašé pro sociální věci na velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Madridu (1996-2001); soudce u pracovního soudu ve Frankfurtu nad Mohanem (únor - září 2005); soudce Soudu pro veřejnou službu od 6. října 2005 do 13. duben 2016.
narozena v roce 1956; studium práv (licenciatura en derecho, Universidad de Barcelona, 1981); specializace v mezinárodním obchodu (Mexiko, 1983); studium evropské integrace (Obchodní komora v Barceloně, 1985) a práva Společenství (Escola d'Administació Pública de Catalunya, 1986); úřednice v Generalitat de Catalunya (členka právní služby na ministerstvu průmyslu a energie, duben 1984 - srpen 1986); členka advokátní komory v Barceloně (1985-1987); rada, poté vrchní rada v oddělení výzkumu a dokumentace Soudního dvora Evropských společenství (1986-1994); referendářka Soudního dvora (kabinet generálního advokáta Ruiz-Jaraba Colomera, leden 1995 - duben 2004; kabinet soudce Lõhmuse, květen 2004 - srpen 2009); lektorka práva soudních sporů Společenství, právnická fakulta (Universitat Autònoma v Barceloně, 1993-2000); četné publikace a kurzy v oblasti evropského sociálního práva; členka odvolacího senátu Odrůdového úřadu Společenství (2006-2009); soudkyně Soudu pro veřejnou službu od 7. října 2009 do 13. duben 2016.
narozen v roce 1950; doktor práv a advokát zapsaný v advokátní komoře v Padově; asistent a poté řádný výzkumný pracovník v oboru občanské a srovnávací právo na právnické fakultě univerzity v Padově (1977–1982); vyučující práva Společenství na Collegio Europeo v Parmě (1990–1998) a na právnických fakultách v Padově (1985–1987), v Maceratě (1991–1994), v Neapoli (1995) a na univerzitě Statale v Miláně (2000–2001); člen vědeckého výboru „Master in European Integration“ na univerzitě v Padově; úředník Soudního dvora, ředitelství knihovny, výzkumu a dokumentace (1982–1984); referendář u generálního advokáta G. F. Manciniho (1984–1988); právní poradce generálního tajemníka Evropského parlamentu Enrica Vinciho (1988–1993); v tomtéž orgánu rovněž vedoucí odboru v rámci právní služby (1995–1999); ředitel pro legislativní záležitosti a dohodovací řízení, interinstitucionální vztahy a vztahy s vnitrostátními parlamenty (1999–2004); ředitel ředitelství pro vnější vztahy (2004–2006); ředitel legislativních záležitostí právní služby (2006–2011); autor mnoha publikací v oboru italského občanského práva a práva Evropské unie; soudce Soudu pro veřejnou službu od 6. října 2011 do 31. srpna 2016; soudce Tribunálu od 19. září 2016 do 26. září 2019.
narozen v roce 1951; diplom v oboru právo a v oboru ekonomie (Erasmova univerzita Rotterdam, 1973); doktor práv (univerzita v Utrechtu, 1981); výzkumný pracovník v oboru evropské právo a mezinárodní ekonomické právo (1973–1974) a přednášející evropského práva a ekonomického práva na Evropském institutu univerzity v Utrechtu (1974–1979) a na univerzitě v Leidenu (1979– 1981); referendář na Soudním dvoře Evropské unie (1981–1986), vedoucí oddělení statutárních práv Soudního dvora Evropské unie (1986–1987); člen právní služby Evropské komise (1987– 1991); referendář na Soudním dvoře Evropské unie (1991–2000); vedoucí odboru (2000–2009) poté ředitel ředitelství „Výzkum a dokumentace“ Soudního dvora Evropské unie (2009–2011); řádný profesor (1988–2003) a čestný profesor (od 2003) evropského práva na univerzitě v Maastrichtu; poradce odvolacího soudu v 's-Hertogenbosch (1993–2011); člen Královské akademie věd Nizozemska (od 1993); četné publikace v oboru evropské právo; soudce Soudu pro veřejnou službu od 6. října 2011 do 31. srpna 2016; od 19. září 2016 soudce Tribunálu.
narozen v roce 1957; diplom v oboru právo (Trinity College, Dublin, 1975-1979); asistent pro potřeby rešerší senátorky Mary Robinson (1978-1979 a 1980); stipendium „Pádraig Pearse“ ke studiu na Collège d'Europe (Bruggy, 1979); postgraduální studium evropského práva na Collège d'Europe (1979-1980); diplom Master of Law na univerzitě v Cambridge (1980-1981); stážista v Evropském parlamentu (Lucemburk, 1981); úředník sekretariátu právního výboru Evropského parlamentu (Lucemburk, 1981-1988); člen právní služby Evropského parlamentu (Brusel, 1988-1995); referendář Soudního dvora (1995-2000); přednášející evropského práva na Harvard Law School (2000); člen právní služby Evropského parlamentu (2000-2003), poté vedoucí oddělení (2003-2011) a ředitel (2011); autor početných publikací; soudce Soudu pro veřejnou službu od 06.10.2011 do 31. srpna 2016.
narozen v roce 1966; studium práva (Candidatus juris) na univerzitě v Aarhusu (1989); advokátní koncipient u právního poradce dánské vlády (1989–1991); referendář na Soudním dvoře u generálního advokáta Gulmanna (1991–1993); zápis do seznamu advokátů dánské advokátní komory (1993); advokát u právního poradce dánské vlády (1993–1995); vysokoškolský učitel evropského práva na univerzitě v Kodani; přednášející v lucemburské pobočce Evropského institutu veřejné správy (EIPA) (1995–1997); advokát v Bruselu (1997); přednášející a poté pověřený ředitel EIPA, Lucemburk (1997–1999); administrátor u právní služby Kontrolního úřadu ESVO (1999–2000); úředník Soudního dvora (2000–2013); referendář na Soudním dvoře u soudce Gulmanna (2003 až 2006) a soudce Bay Larsena (2006 až 2013); soudce Soudu pro veřejnou službu od 7. října 2013 do 31. srpna 2016; od 19. září 2016 soudce Tribunálu.
narozen v roce 1957; získal vysokoškolský diplom v oboru právo na Klasické univerzitě v Lisabonu (1980); asistent správního práva na Klasické univerzitě v Lisabonu (1979-1980); studium v oblasti duševního vlastnictví na Institutu Maxe Plancka v Mnichově (1982-1984); administrátor a poté vedoucí oddělení ministerstva vnitra (1980-1986); advokát zapsaný u lisabonské advokátní komory (1981-1986); v rámci Evropského parlamentu administrátor na generálním ředitelství pro informace a vztahy s veřejností (1986-1987), na generálním ředitelství pro výzkum a studium (1987-1992), na generálním ředitelství pro personál, rozpočet a finance (1992-1996) a v právní službě (1996-2000); vedoucí správního a finančního oddělení (2000-2007) poté ředitel právního oddělení (2007-2011) a ředitelství A (2012-2015) úřadu evropského ombudsmana; soudce Soudu pro veřejnou službu od 13. dubna do 31. srpna 2016.
narozen v roce 1978; diplom v oboru právo na Univerzitě Sv. Klimenta Ochridského v Sofii (2002) a LL. M. v oboru evropské právo na Collège d'Europe v Bruggách (2004); doktor práv (2008); advokát zapsaný u advokátní komory v Bruselu (2004–2006); přednášející procesního práva Evropské unie na Univerzitě národního a světového hospodářství v Sofii (2008–2012) a na Univerzitě Sv. Klimenta Ochridského v Sofii (2010–2013); externí vyučující práva Evropské unie a mezinárodního soukromého práva na bulharské akademii věd (od roku 2014); hostující lektor na Univerzitě v Cambridge a na Katolické univerzitě v Lovani; referendář na Soudním dvoře (2007– 2016); zakladatel a člen řídícího výboru bulharského spolku pro evropské právo; šéfredaktor časopisu pro evropské právo Evropejski praven pregled; autor četných publikací o evropském právu; soudce Soudu pro veřejnou službu od 13. dubna 2016 do 31. srpna 2016; od 19. září 2016 soudce Tribunálu.
narozena v roce 1955; studia práv v Řezně a Ženevě (1974-1979); první státní zkouška (1979); postgraduální studia v oboru právo Společenství na Collège d'Europe v Bruggách (1979-1980); justiční čekatelka v Řezně (1980-1983); doktorka práv (1982); druhá státní zkouška (1983); advokátka v Mnichově a Paříži (1983-1989); úřednice Soudního dvora Evropských společenství (1990-2005); referendářka Soudního dvora Evropských společenství (kabinet soudce Janna, 1995-2005); vyučující na několika univerzitách v Německu, Rakousku, Švýcarsku a Rusku; honorární profesorka na univerzitě v Sársku (od roku 1999); členka různých právních výborů, sdružení a porot; četné publikace v oblasti práva a soudní agendy Společenství; vedoucí kanceláře Soudu pro veřejnou službu od 30.listopadu 2005 do 31. 08. 2016; zemřela dne 20. ledna 2024
Alexandra (Sacha) Prechal, narozena v roce 1959 v Praze (Československo), získala v roce 1983 diplom v oboru nizozemské veřejné právo na Rijksuniversiteit Groningen (univerzita v Groningenu, Nizozemsko) a v roce 1995 doktorát v oboru právo na Universiteit van Amsterdam (univerzita v Amsterodamu, Nizozemsko).
Její akademická dráha započala v roce 1983. Studium práv ji přivedlo k výuce na právnické fakultě Universiteit Maastricht (univerzita v Maastrichtu, Nizozemsko), kde působila do roku 1987; v letech 1991 až 1995 pak rovněž vyučovala na Europa Instituut na právnické fakultě Universiteit van Amsterdam. V letech 1995 až 2003 byla profesorkou evropského práva na právnické fakultě Tilburg University (univerzita v Tilburgu, Nizozemsko) a poté na právnické fakultě Universiteit Utrecht (univerzita v Utrechtu, Nizozemsko). Od roku 2003 přednášela na této univerzitě mnoha studentům a v různých oblastech unijího práva tam prováděla výzkum. Kromě toho se aktivně podílela na správě vysokoškolského vzdělávání a výzkumu, a to zejména coby členka správní rady Europa Instituut na Universiteit Utrecht. V letech 1992 až 2007 byla vědeckou koordinátorkou Sítě právních odborníků v oblasti rovnosti můžu a žen v rámci Evropské komise.
Její rozsáhlé odborné znalosti se nepromítají pouze v řadě článků, které publikovala, ale odráží se i v její další angažovanosti v právní oblasti – je členkou redakčních rad několika národních a mezinárodních právnických časopisů. Její odborné schopnosti uznala i Koninklijke Nederlandse Akademie van Wetenschappen (Královská akademie věd Nizozemska), která jí v roce 2008 udělila status členky.
V letech 1987 až 1991 spolupracovala coby referendářka se soudci Soudního dvora Thijmenem Koopmansem a Paulem Kapteynem.
Soudkyně u Soudního dvora od 10. června 2010 do 7. října 2024.
narozen v roce 1948; doktor práv na univerzitě v Turku (Finsko); profesor práv na univerzitě v Turku (1978-1981) a v Ǻbo Akademi (Turku/Ǻbo) (1981-1996); ředitel Institutu pro lidská práva tamtéž (1985-1995); různé odpovědné univerzitní funkce národní a mezinárodní; člen vědeckých společností; koordinátor národních i mezinárodních výzkumných projektů a programů, zvláště v následujících oblastech: právo Společenství, mezinárodní právo, základní lidská práva a svobody; ústavní právo a srovnávací nauka o veřejné správě; zástupce finské vlády jakožto člen nebo poradce finských delegací na různých mezinárodních konferencích a setkáních; odborník na finské právo, zejména ve vládních a parlamentních právních komisích ve Finsku, stejně jako v Organizaci spojených národů, v Unesco, v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a v Radě Evropy; od roku 1995 hlavní právní poradce právní služby Evropské komise pověřený vnějšími vztahy; od března roku 2001 zástupce generálního ředitele právní služby Evropské komise; soudce Soudního dvora od 17. ledna 2002 do 7. října 2019.
narozena v roce 1963; diplom v oboru právo (1986), doktorka práv (1997) (univerzita v Bukurešti); justiční čekatelka u soudu prvního stupně v Buftea (1986-1988); soudkyně u soudu prvního stupně 5. obvodu v Bukurešti (1988-1992); členka advokátní komory v Bukurešti (1992); lektorka (1992-2005), poté od roku 2005 profesorka občanského práva a evropského smluvního práva na univerzitě v Bukurešti; několik doktorandských a výzkumných studií na institutu Maxe Plancka pro mezinárodní právo soukromé v Hamburku (mezi lety 1992 a 2004); vedoucí odboru pro evropskou integraci na ministerstvu spravedlnosti (1997-1999); soudkyně Nejvyššího soudu (1999-2007); hostující profesorka na univerzitě ve Vídni (2000 a 2011); vyučující práva Společenství na Národní justiční akademii (2003 a 2005-2006); členka redakční rady několika právních časopisů; od roku 2010 přidružená členka a od roku 2017 řádná členka Mezinárodní akademie pro srovnávací právo, emeritní vědecká pracovnice centra pro studium evropského práva na institutu právního výzkumu rumunské akademie; soudkyně Soudního dvora od 12. ledna 2007 do 7. října 2021.
narozen v roce 1950; diplom v oboru právo na univerzitě v Lundu (1975); vedoucí soudní kanceláře soudu prvního stupně v Landskroně (1976–1978); přísedící odvolacího správního soudu (1978–1982); zastupující soudce odvolacího správního soudu (1982); právní poradce stálého ústavního výboru švédského parlamentu (1983–1985); právní poradce na ministerstvu financí (1985–1990); ředitel odboru daně z příjmů fyzických osob ministerstva financí (1990–1996); ředitel odboru spotřební daně ministerstva financí (1996–1998); finanční poradce stálého zastoupení Švédska při Evropské unii (1998–2000); generální ředitel pro právní věci oddělení daní a cel ministerstva financí (2000–2005); soudce Nejvyššího správního soudu (2005–2009); předseda správního odvolacího soudu v Göteborgu (2009–2011); soudce Soudního dvora od 6. října 2011 do 7. října 2019.
narozen v roce 1951; doktor práv (univerzita v Bratislavě); soudce obvodního soudu v Bratislavě; soudce odvolacího soudu u občanskoprávního senátu a místopředseda Městského soudu v Bratislavě; člen odboru občanského a rodinného práva právního institutu ministerstva spravedlnosti; dočasně přidělený soudce obchodního kolegia Nejvyššího soudu; člen Evropské komise pro lidská práva (Štrasburk); soudce Ústavního soudu (2000-2004); soudce Soudu prvního stupně od 12. května 2004 do 6. října 2009; soudce Soudního dvora od 7. října 2009 do 7. října 2021.
narozen v roce 1944; držitel diplomu v oboru právo univerzity v Segedíně, Maďarsko (1967); přijímací zkouška do maďarské advokátní komory (1970); postgraduální studium v oboru srovnávacího práva na univerzitě ve Štrasburku, Francie (1969, 1970, 1971, 1972); úředník právního odboru ministerstva zahraničního obchodu (1966-1974), ředitel pro legislativní záležitosti (1973-1974); první obchodní atašé na velvyslanectví Maďarska v Bruselu, odpovědný za otázky Společenství (1974-1979); ředitel na ministerstvu zahraničního obchodu (1979-1983); první obchodní atašé, dále pak obchodní poradce na velvyslanectví Maďarska ve Washingtonu DC, Spojené státy (1983-1989); generální ředitel na ministerstvu obchodu a ministerstvu mezinárodních hospodářských vztahů (1989-1991); hlavní vyjednavač pro dohodu o přidružení mezi Maďarskem a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy (1990-1991); generální tajemník ministerstva mezinárodních hospodářských vztahů, ředitel Úřadu pro evropské záležitosti (1992); státní tajemník při ministerstvu mezinárodních hospodářských vztahů (1993-1994); státní tajemník, předseda Úřadu pro evropské záležitosti ministerstva průmyslu a obchodu (1994); zvláštní a zplnomocněný velvyslanec, vedoucí diplomatické mise Maďarské republiky při Evropské unii (leden 1995 - květen 2003); hlavní vyjednavač pro přistoupení Maďarské republiky k Evropské unii (červenec 1998 - duben 2003); ministr bez portfeje pro koordinaci otázek evropské integrace (od května 2003); soudce Soudního dvora od 11. května 2004 do 7. října 2021.
narozena v roce 1955; studia ekonomie, jazyků a práv na King’s College, Cambridge (1973–1977); asistentka a výzkumná pracovnice na Corpus Christi College, Oxford (1977–1980); členka advokátní komory (Middle Temple, 1980); barrister (1980–1987 a 1990–2005); referendářka u generálního advokáta, poté u soudce Sira Gordona Slynna (1987–1990); profesorka evropského práva a práva srovnávacího (Director of European Legal Studies) na University College London (1990–1992); profesorka (Lecturer) na právnické fakultě (1992–1998), poté přidružená profesorka (Affiliated Lecturer) (1998–2005) na univerzitě v Cambridge; Fellow of King’s College, Cambridge (1992-2010) ; Emeritus Fellow of King’s College, Cambridge (od roku 2011); přidružená profesorka a výzkumná pracovnice (Senior Research Fellow) v Centre for European Legal Studies na univerzitě v Cambridge (1998–2005); King's Counsel; Bencher of Middle Temple (2005); Honorary Fellow of Corpus Christi College, Oxford (2010); LL.D (h.c.) Glasgow (2010); Nottingham Trent (2011) a Stockholm (2014); generální advokátka Soudního dvora od 11. ledna 2006 do 10. září 2020.
narozen v roce 1952; diplom v oboru právo na Univerzitě Sv. Klimenta Ochridského v Sofii (1975); doktor práv (1979); vyučující (1977–1984), přednášející (1984–1990), následně jmenován profesorem na Univerzitě Sv. Klimenta Ochridského v Sofii (1990–2013); děkan právnické fakulty Univerzity Sv. Klimenta Ochridského v Sofii (1988–1991); člen legislativní rady bulharského Národního shromáždění (1995–1997); vedoucí katedry Jeana Monneta na Nové bulharské univerzitě (2002–2005); předseda právní rady bulharského prezidenta (2002–2003); soudce (2003–2009), následně (2009–2012) předseda bulharského Ústavního soudu; vedoucí katedry ústavního práva na Univerzitě Sv. Klimenta Ochridského v Sofii (2013–2016); člen (2006–2016) a místopředseda Benátské komise Rady Evropy (2013–2015); člen Ústavní rady bulharského veřejného ochránce práv (2015–2016); redaktor několika právních časopisů; autor řady právních publikací; generální advokát Soudního dvora od 19. září 2016 do 7. října 2021.
narozen v roce 1958; diplom v oboru právo na University College, Dublin (LL. M. v roce 1981); doktor práv na University College, Dublin (LL. D. v roce 1997); diplom v oboru právo na University of Pennsylvania (LL. M. v roce 1982); barrister-at-law na Honorable Society of King’s Inns v Dublinu (1984); doktor práv na Trinity College, Dublin (Ph.D. 2001); přednášející v oboru právo na Trinity College, Dublin (1982–2007); junior counsel v advokátní komoře Irska (1987–1997); senior counsel v advokátní komoře Irska (1997–2010); soudce High Court Irska (2010–2014); soudce Court of Appeal Irska (2014–2018); autor řady publikací; generální advokát Soudního dvora od 8. října 2018 do 7. října 2021.
Giovanni Pitruzzella, narozen v roce 1959 v Palermu (Itálie), získal v roce 1982 diplom v oboru právo na Università degli Studi di Palermo (univerzita v Palermu, Itálie). V letech 1983 až 1986 na této univerzitě prováděl výzkum a vyučoval ústavní právo. Následně vyučoval ústavní právo na Università degli Studi di Cagliari (univerzita v Cagliari, Itálie), kde byl v letech 1986 až 1997 lektorem veřejného práva, a poté na Università degli Studi di Palermo (univerzita v Palermu, Itálie). V letech 2014 až 2017 vyučoval ústavní právo a právo hospodářské soutěže na Libera Università Internazionale degli Studi Sociali Guido Carli (Svobodná mezinárodní univerzita sociálních studií Guido Carli, Itálie). Je autorem několika publikací, které jsou v oblastech veřejného práva, ústavního práva, správního práva a práva hospodářské soutěže považovány za referenci.
Giovanni Pitruzzella kromě toho v průběhu své profesní dráhy působil i ve službách orgánů veřejné správy. V letech 1993 až 1996 zastával funkci právního poradce italské vlády a v letech 1998 až 2002 funkci předsedy komise pro uplatňování zvláštního statutu regionu Sicílie.
V roce 2006 byl jmenován členem Commissione di garanzia del diritto di sciopero nei servizi pubblici essenziali (Komise pro zajištění práva na stávku v základních veřejných službách, Itálie) a v letech 2009 až 2011 byl jejím předsedou. Souběžně s těmito funkcemi zastával v letech 2008 až 2011 post právního poradce na italském Ministerstvu zdravotnictví. V letech 2011 až 2018 působil jako předseda Autorità garante della concorrenza e del mercato italiana (italský Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a trhu).
V dubnu 2013 byl G. Pitruzzella jmenován členem komise pro institucionální reformy v ekonomicko-sociální oblasti. V červnu téhož roku začal působit coby expert v komisi pro ústavní reformy.
Generální advokát Soudního dvora od 8. října 2018 do 14. listopadu 2023.
narozen v roce 1964; titul magistr v oboru právo získaný na Univerzitě v Aarhusu (1991); magistr v oboru evropské právo na College of Europe v Bruggách (1993); vyučuje na univerzitě v Aarhusu (1991-1993) a Kodani (1999-2001); hostující profesor na Univerzitě v Kodani a na Univerzitě v Aalborgu (od roku 2008); zapsán u dánské advokátní komory (1995); referendář Soudu prvního stupně Evropských společenství (1994-1999); státní zástupce na státním zastupitelství v Kodani (1999-2000) a inspektor policejních okrsků (2004-2006); právní poradce zástupce dánského předsedy vlády při vyjednávání za účelem vypracování Listiny základních práv Evropské unie (1999-2000); vedoucí sekce Úřadu pro evropské právo (1999-2000); vedoucí odboru Úřadu pro evropské právo a lidská práva (2000-2001) a vedoucí odboru Úřadu pro vlastnické a obligační záležitosti při Ministerstvu spravedlnosti (2001-2006); veřejný ochránce práv spotřebitelů jmenovaný dánskou vládou (2006-2014); soudce Østre Landsret, Kodaň (2015); generální advokát Soudního dvora od 7. října 2015 do 7. října 2021.
narozen v roce 1950; doktor práv Univerzity Karlovy v Praze (1975); odborný asistent (1974-1990), proděkan (1989-1991) a vedoucí katedry mezinárodního a evropského práva (1990-1992) Masarykovy univerzity v Brně; soudce Ústavního soudu ČSFR (1992); velvyslanec při Radě Evropy (1993-1998); předseda Výboru delegátů ministrů Rady Evropy (1995); vrchní ředitel na ministerstvu zahraničních věcí (1998-2000); předseda české a slovenské sekce Asociace mezinárodního práva (1999-2001); soudce Ústavního soudu (2000-2004); člen Legislativní rady (1998-2000); člen Stálého rozhodčího soudu v Haagu (od roku 2000); profesor v oboru mezinárodního práva veřejného na Masarykově univerzitě v Brně (2001); soudce Soudního dvora od 11. května 2004 do 6. října 2020.
Jean-Claude Bonichot, narozen v roce 1955 v Metách (Francie), získal v roce 1976 diplom v oboru právo na université de Metz (univerzita v Metách) a následně v roce 1977 diplom Institut d’études politiques (IEP) de Paris (Institut politických věd v Paříži). Dále studoval na École nationale d’administration (ENA) (Národní škola správní) a studium na této škole ukončil v roce 1982 (Ročník Henri-François d’Aguesseau).
V posledně uvedeném roce nastoupil ke Conseil d’État (Státní rada) na pozici auditeur a do roku 1985 vykonával funkci zpravodaje při oddělení pro sporné věci. Byl jmenován vládním komisařem a tuto funkci vykonával při plénu a dalších soudních kolegiích pro sporné věci v rámci Conseil d’État v letech 1985 až 1987.
Kromě toho mu byly svěřeny některé další funkce mimo oblast soudnictví související s jeho zkušenostmi v rámci správní sporné agendy. V roce 1986 byl jmenován právním poradcem generálního ředitele pro urbanismus a výstavbu na francouzském Ministerstvu pro infrastrukturu. V roce 1987 nastoupil k Soudnímu dvoru Evropských společenství jakožto referendář v kabinetech soudců Yvese Galmota a následně Fernanda Grévisse, se kterým spolupracoval do roku 1991. Po návratu do Francie byl jmenován vedoucím kabinetu ministra práce, zaměstnanosti a odborného vzdělávání a následně vedoucím kabinetu ministra pro veřejnou službu a modernizaci administrativy.
V letech 1992 až 1999 J.-C. Bonichot znovu působil jako vládní komisař u Conseil d’État; v návaznosti na to vykonával funkci přísedícího a v roce 2000 byl jmenován předsedou 6. pododdělení oddělení pro sporné věci v rámci Conseil d’État (pododdělení se v současné době označují jako „senáty“), kde v této funkci zasedal do roku 2006. Zároveň v letech 2001 až 2006 vykonával funkci vedoucího právní mise Conseil d’État u Caisse nationale d’assurance maladie des travailleurs salariés (Národní zaměstnanecká zdravotní pojišťovna).
Jean-Claude Bonichot je autorem řady publikací týkajících se správního práva, unijního práva a evropského práva v oblasti lidských práv. Věnoval se i výuce, přičemž škála jeho akademického působení je velmi pestrá: v letech 1988 až 2000 byl docentem na université de Metz, kde několik let působil coby vedoucí katedry veřejného práva. V roce 1995 rovněž přednášel na Právnické fakultě université de Liège (univerzita v Lutychu, Belgie). V roce 2000 byl jmenován docentem na université de Paris I (Panthéon-Sorbonne) (univerzita Paříž I, Panthéon-Sorbonne) a pracoval tam do konce akademického roku 2007. Na základě tohoto akademického působení se stal v roce 2000 členem komise pro výběr profesorů v oblasti veřejného práva.
Byl rovněž zástupcem generálního tajemníka a následně generálním tajemníkem Institut français des sciences administratives (Francouzský institut pro správní vědy) a členem výkonného výboru Institut international des sciences administratives (Mezinárodní institut pro správní vědy).
Je spoluzakladatelem dvou právních časopisů: Bulletin de jurisprudence de droit de l’urbanisme, kde je předsedou redakční rady, a Bulletin juridique des collectivités locales.
Soudce Soudního dvora od 7. října 2006 do 7. října 2024.
Lars Bay Larsen, narozen v roce 1953 v Gladsaxe, København (Kodaň, Dánsko), studoval na Københavns Universitet (univerzita v Kodani, Dánsko). Na této univerzitě získal v roce 1976 diplom v oboru politické vědy. V roce 1978 začal studovat na právnické fakultě této univerzity a v roce 1983 získal tamtéž diplom v oboru právo.
Po odchodu z univerzity byl jmenován úředníkem na dánském Ministerstvu spravedlnosti, kde pracoval v letech 1983 až 1985. V letech 1985 až 1986 pak vykonával funkci vedoucího oddělení Advokatsamfund (dánská Advokátní komora). Po návratu na dánské Ministerstvo spravedlnosti postupně zastával pozice vedoucího oddělení (v letech 1986 až 1991), vedoucího sekce (v letech 1991 až 1995), vedoucího policejního odboru (v letech 1995 až 1999) a vedoucího právního odboru (v letech 2000 až 2003). V průběhu tohoto období rovněž zastupoval Dánsko v rámci Výboru K-4 (v letech 1995 až 2000), v rámci Ústřední schengenské skupiny (v letech 1996 až 1998) a v rámci správní rady Europolu (v letech 1998 až 2000). V roce 1991 se stal v Dánsku advokátem; v roce 2003 se jeho profesní dráha začala orientovat na oblast soudnictví a nastoupil k Højesteret (Nejvyšší soud, Dánsko), kde působil jako soudce do roku 2006.
Profesní dráhu L. Bay Larsena kromě toho dokresluje plodné prolínání praxe a pedagogické činnosti – na Københavns Universitet působil v letech 1984 až 1991 jako lektor a v letech 1991 až 1996 jako docent rodinného práva. Od roku 2008 pracuje jako lektor evropského trestního práva na université du Luxembourg (Lucemburská univerzita).
Soudce Soudního dvora od 11. ledna 2006 do 7. října 2024. Místopředseda Soudního dvora od 8. října 2021 do 7. října 2024.
Lucia Serena Rossi, narozena v roce 1958 v Boloni (Itálie), studovala na Università di Bologna (univerzita v Boloni, Itálie), kde v roce 1982 získala diplom v oboru právo a v roce 1989 doktorát v oboru evropské právo.
Souběžně s tvorbou své disertační práce působila v letech 1982 až 1987 jako výzkumná pracovnice v oblasti práva v jednom z italských výzkumných institutů. V roce 1985 se v Itálii stala advokátkou.
V letech 1991 až 1994 zastávala L. S. Rossi post odborné asistentky v oboru mezinárodního práva na Università degli Studi di Urbino (univerzita v Urbinu, Itálie) a v letech 1994 až 1997 post docentky mezinárodního práva. V letech 1997 až 2000 vyučovala na Università di Bologna jako docentka mezinárodní a evropské právo. Byla jmenována profesorkou práva Evropské unie a od roku 2000 na Università di Bologna v tomto oboru přednášela, přičemž na této univerzitě vyučovala i mezinárodní právo veřejné a mezinárodní právo soukromé.
Podílela se na výuce unijního práva i na několika dalších univerzitách: byla hostující profesorkou na université Robert-Schuman à Strasbourg (univerzita Roberta Schumana ve Štrasburku) (Francie) (v letech 2000 až 2008), na université Nice Sophia-Antipolis (univerzita Sophia-Antipolis v Nice, Francie) (v roce 2004), na université Paris 1 Panthéon-Sorbonne (univerzita Paříž 1 Panthéon-Sorbonne, Francie) (v roce 2008), na Boston University (univerzita v Bostonu, Spojené státy) (v roce 2014) a na King's College London (Spojené království) (v letech 2005 až 2015). Coby hostující lektorka působila v roce 2004 i na Tōkyō daigaku (univerzita v Tokiu, Japonsko) a na Universiteit Gent (univerzita v Gentu, Belgie), v letech 2002 a 2009 pak na University of Denver (univerzita v Denveru, Spojené státy). Je také autorkou řady publikací.
V letech 1998 až 2018 L. S. Rossi kromě toho zastávala post ředitelky Mezinárodního výzkumného centra pro evropské právo na Università di Bologna. Poté, co v letech 2009 až 2010 vykonávala funkci místopředsedkyně italské společnosti mezinárodního práva a práva Evropské unie, byla v letech 2011 až 2013 členkou smíšeného řídícího výboru Čínsko-evropské právnické školy Zhōngguó Zhèngfǎ Dàxué (čínská univerzita politologie a práva, Čína). V letech 2014 až 2018 byla členkou řídícího výboru Akademie evropského práva (ERA), kde zastupovala italskou vládu, která ji na období 2014 až 2017 jmenovala právní poradkyní na Oddělení pro evropské politiky v rámci italského Úřadu předsedy vlády.
L. S. Rossi je autorkou a spoluautorkou řady právnických publikací a od roku 2019 je také lektorkou na Collège d'Europe (College of Europe) v Bruggách (Belgie) a na Université du Luxembourg (Lucemburská univerzita).
Soudkyně Soudního dvora od 8. října 2018 do 7. října 2024.
narozen v roce 1977; magistr v oboru právo a v oboru mezinárodní vztahy (Univerzita Karlova v Praze); diplom anglického práva a práva Evropské unie (Univerzita v Cambridge); Magister Juris (Univerzita v Oxfordu, St. Edmund Hall); doktor práv (Evropský univerzitní institut, Florencie); další studia na Svobodné univerzitě v Bruselu a na Univerzitě v Queenslandu (Austrálie); asistent předsedy Nejvyššího správního soudu České republiky (2005-2009), poté vedoucí Oddělení dokumentace a analytiky téhož soudu (2008-2009); složení odborné justiční zkoušky v České republice (2009); vyučující (2011-2012) a následně vědecký pracovník (2013-2016) Institutu evropského a srovnávacího práva Oxfordské univerzity; profesor College of Europe v Bruggách (2013-2015); člen senátu rozkladové komise České národní banky (2013-2015); nominován jako ad hoc soudce Evropského soudu pro lidská práva (2013-2015); spoluzakladatel a předseda České společnosti pro evropské a srovnávací právo; přednášková činnost a hostování na četných univerzitách v Evropě i v zámoří; autor řady publikací v oborech právo Evropské unie, lidská práva, (veřejné) srovnávací právo a teorie práva; generální advokát Soudního dvora od 7. října 2015 do 7. října 2021.
Marko Ilešič, narozen v roce 1947 v Lublani (Slovinsko), získal v roce 1970 diplom v oboru právo na Právnické fakultě Univerzy v Ljubljani (univerzita v Lublani, Slovinsko); na téže univerzitě pak pokračoval v doktorském studiu a disertaci tam obhájil v roce 1984. Znalosti v oblasti srovnávacího práva si prohloubil v rámci programů specializace organizovaných université de Strasbourg (univerzita ve Štrasburku, Francie) a Universidade de Coimbra (univerzita v Coimbře, Portugalsko), kde získal diplomy v letech 1978 a 1980.
Akademické působení zahájil v roce 1970 coby asistent na Univerze v Ljubljani, kde v letech 1984 až 2004 vyučoval jako profesor občanské právo, obchodní právo a mezinárodní právo soukromé. Kromě toho se podílel na řízení právnické fakulty Univerzy v Ljubljani – v letech 1995 až 2011 tam zastával funkci proděkana a v letech 2001 až 2004 funkci děkana.
Poté, co složil justiční zkoušku, působil M. Ilešič v letech 1975 až 1986 jako soudce a následně předseda senátu u Sodišče združenega dela v Ljubljani (pracovní soud v Lublani, Slovinsko). Je autorem řady publikací; v roce 1993 byl zvolen předsedou Unie sdružení slovinských právníků, přičemž tuto funkci zastával do roku 2005.
Jeho zájem o sportovní právo a především právo fotbalové ho přivedl mimo jiné i k funkci předsedy Sodišče združenega dela za telesno kulturo (Sportovní tribunál Slovinska), kterou vykonával v letech 1978 až 1986, a k funkci soudce odvolacích soudů Unie evropských fotbalových asociací (UEFA) a Mezinárodní federace fotbalových asociací (FIFA). Kromě toho vykonával řídící funkce coby předseda Nogometna zveza Slovenije (Slovinská fotbalová federace) (v letech 1985 až 1989), předseda Jugoslávské fotbalové federace (v letech 1990 až 1991) a člen výkonné rady a poté místopředseda Olympijského výboru Slovinska (v letech 1991 až 2005).
S ohledem na svůj mimořádný zájem o praxi v oblasti obchodního práva předsedal burzovní rozhodčí komoře v Lublani a vykonával funkci rozhodce u Jugoslávské obchodní komory. Následně působil jako rozhodce u Slovinské obchodní komory a Mezinárodní obchodní komory v Paříži.
Soudce Soudního dvora od 11. května 2004 do jeho úmrtí dne 20. června 2024, .
Marek Safjan, narozen v roce 1946 ve Varšavě (Polsko), studoval na Uniwersytet Warszawski (univerzita ve Varšavě, Polsko). V roce 1971 získal na této univerzitě titul magistr v oboru právo a v roce 1980 tamtéž obhájil disertační práci v oboru právo. V roce 1990 mu tato univerzita udělila titul habilitovaný doktor právních věd a následně v roce 1998 titul řádný profesor práva.
Na Uniwersytet Warszawski rovněž zahájil svoji profesní dráhu – od roku 1973 vyučoval právo coby odborný asistent na Institutu občanského práva. V letech 1991 až 1998 na této univerzitě vyučoval právo a zároveň vykonával funkci vedoucího Institutu občanského práva. V letech 1994 až 1997 byl prorektorem této univerzity.
Napsal celou řadu prací, čímž se aktivně podílel na právním výzkumu v oblastech občanského práva, lékařského práva a evropského práva, což ho vedlo k tomu, že v letech 1991 až 1997 zastupoval Polsko ve Výboru pro bioetiku a Výboru pro ochranu osobních údajů v rámci Rady Evropy. V letech 1994 až 1998 byl generálním tajemníkem polské sekce Sdružení přátel francouzské právní kultury založeného Henrim Capitantem.
Souběžně s akademickým působením zastával v letech 1992 až 1997 pozici ředitele odboru občanského práva na Instytutu Wymiaru Sprawiedliwości (Institut práva a spravedlnosti, Polsko).
Následně začala jeho soudcovská profesní dráha u Trybunał Konstytucyjny (Ústavní soud, Polsko): v roce 1997 byl jmenován jeho soudcem a v roce 1998 se stal jeho předsedou; tuto funkci vykonával do roku 2006.
Soudce Soudního dvora od 7. října 2009 do 31. ledna 2024.
narozen v roce 1950; diplom v oboru právo na Athénské univerzitě (1973); diplôme d'études approfondies (DEA) v oboru sociální právo na univerzitě Paris II Panthéon-Sorbonne (1977); advokát (1974-1980); národní odborník v právní službě Komise Evropských společenství (1988-1990); následně vrchní rada v generálním ředitelství „Zaměstnanost, průmyslové vztahy a sociální záležitosti“ (1990-1994); auditor, právní poradce a od roku 1999 člen Státní rady Řecké republiky; přidružený člen Zvláštního nejvyššího soudu Řecké republiky; člen řecké Ústřední legislativní rady (1996-1998); ředitel právního odboru úřadu vlády Řecké republiky (1996-1998); soudce Tribunálu Evropské unie (1998-2010, předseda senátu od roku 2004 do roku 2010); člen Nejvyšší soudcovské rady pro správní soudnictví (2011-2012); člen Zvláštního soudu příslušného ve věcech odměňování soudců a Zvláštního soudu příslušného ve věcech odpovědnosti soudců (2013-2014); člen konzultativní skupiny odborníků, kteří se vyslovují k vybíraným kandidátům na funkci soudců Evropského soudu pro lidská práva (2014-2015); člen výboru příslušného k vydávání stanoviska ke vhodnosti kandidátů na výkon funkce soudce Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (2012-2015); vyučující v oboru evropské právo na École nationale de la magistrature (1995-1996 a 2012-2015); soudce Soudního dvora od 7. října 2015 do 7. října 2021.
narozen dne 1. srpna 1879 v Římě; italské státní příslušnosti; doktor práv, soudce (1901); soudce u soudu v Římě (1913); soudní rada u odvolacího soudu v Římě (1923); soudní rada u kasačního soudu (1926); první předseda odvolacího soudu v Terstu (1930); vrchní státní zástupce u kasačního soudu (1944); předseda Tribunale superiore delle acque pubbliche (Vrchní soud pro veřejnou vodu) (1948); první čestný předseda Kasačního soudu (1949); náměstek generálního tajemníka Společnosti národů (1932-1937); předseda Mezinárodního institutu pro harmonizaci soukromého práva (1944); člen Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1949); předseda Soudního dvora od roku 1952 do roku 1958; zemřel dne 29. dubna 1962.
Priit Pikamäe, narozen v roce 1973 v Talinu (Estonsko), získal v roce 1997 diplom v oboru právo na Tartu Ülikool (univerzita v Tartu, Estonsko) a ve studiích práva pokračoval na univerzitě v Poitiers (Francie). V roce 2006 se stal na Tartu Ülikool doktorem práv.
První profesní zkušenost získal v letech 1995 až 1996 coby ředitel 7. oddělení konzulárního odboru estonského Ministerstva zahraničních věcí. Následně byl jmenován ředitelem odboru trestního práva na estonském Ministerstvu spravedlnosti; tuto funkci zastával v letech 1996 až 2001.
Zkušenosti z praxe zužitkoval v prostředí justice a získal na jejich základě post soudce u Harju Maakohtu Tallinna kohtumaja (soud prvního stupně v Talinu, Estonsko), který zastával v letech 2001 až 2002, post soudce u Tallinna Ringkonnakohtus (odvolací soud v Talinu, Estonsko), který zastával v letech 2002 až 2006, a post soudce u Riigikohus (Nejvyšší soud, Estonsko), který zastával v letech 2006 až 2009. V letech 2010 až 2013 vykonával u posledně uvedeného soudu funkci předsedy trestního senátu. Na období od roku 2013 do roku 2019 jej estonský parlament jmenoval předsedou Riigikohus. Kromě toho byl v letech 2010 až 2016 jmenován ad hoc soudcem Evropského soudu pro lidská práva (Štrasburk, Francie).
Souběžně se soudcovskou činností zastával v letech 2013 až 2019 funkci předsedy Kohtute Haldamise Nõukoda (Rada pro správu soudů prvního stupně a odvolacích soudů, Estonsko) a v letech 2017 až 2019 funkci předsedy Sítě předsedů nejvyšších soudů Evropské unie.
V letech 2012 až 2017 vyučoval právo coby hostující profesor na Tartu Ülikool. Především během tohoto působení zveřejnil řadu článků týkajících se výzkumu v oblasti trestního práva.
Generální advokát u Soudního dvora od 6. února 2019 do 7. října 2024.
narozena v roce 1954; licenciée en droit (diplom v oboru právo) (univerzita Complutense v Madridu); abogado del Estado (soudní úřednice) v Malaze; abogado del Estado v právní sekci ministerstva dopravy, turistiky a komunikací, poté v právní sekci ministerstva zahraničních věcí; abogado del Estado-Jefe ve státní právní službě pověřena zastupováním v řízení před Soudním dvorem a zástupkyně generálního ředitele sekce právní pomoci v mezinárodním právu a právu Společenství Abogacía General del Estado (ministerstvo spravedlnosti); členka poradní přípravné skupiny Komise pro budoucnost soudního systému Společenství; vedoucí španělské delegace skupiny „Přátelé předsednictví" pro reformu soudního systému Společenství v rámci Niceské smlouvy a zvláštní pracovní skupiny Rady „Soudní dvůr"; profesorka práva Společenství na diplomatické škole v Madridu; spolu-šéfredaktorka časopisu „Noticias de la Unión Europea"; soudkyně Soudního dvora od 7. října 2003; Místopředsedkyně Soudního dvora od 9. října 2018 do 7. října 2021.
narozen v roce 1928; irské státní příslušnosti; Senior Counsel; odborník na ústavní právo a na obchodní právo; soudce u High Court; předseda rady irské advokátní komory; člen správní rady King's Inns; prřdseda vzdělávací komise rady King's Inns; soudce u Soudu prvního stupně od 25. září 1989 do 10. ledna 1996; zemřel dne 3. ledna 2018.
narozen dne 12. listopadu 1888 v Dordrecht; nizozemské státní příslušnosti; generální tajemník mezinárodní konfederace křesťanských odborů (1920-1952); delegát na četných mezinárodních konferencích práce, zastupující člen správní rady Mezinárodního úřadu práce, předseda komise pro sociální záležitosti Rady Evropy, člen první komory (1929) a druhé komory (1939-1952) Generálních stavů; soudce u Soudního dvora ESUO od 4. prosince 1952 do 6. října 1958; zemřel dne 26. srpna 1963.
narozena v roce 1949; doktorka práv, asistentka hospodářského práva (před rokem 1989), poté doktorka věd, profesorka obchodního práva (od roku 1993) na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze; členka prezídia Komise pro cenné papíry (1999–2002); advokátka; členka Legislativní rady české vlády (1998–2004); soudkyně Tribunálu od 12. května 2004 do 26. září 2019.
narozen dne 27. října 1894 ve Frankfurtu nad Mohanem; německé státní příslušnosti; doktor práv (1921); přísedící Landgericht Frankfurt am Main (Zemský soud ve Frankfurtu nad Mohanem) (1923); zaměstnán na Ministerstvu spravedlnosti (1925-1928); studia anglického práva (Londýn, 1928); lektor (1932), mimořádný profesor (1935), řádný profesor (1949), děkan právnické fakulty (1950), čestný profesor (1951) na Univerzitě v Lausanne; předseda senátu Bundesgerichtshof in Karlsruhe (Spolkový soud v Karlsruhe); člen mezinárodní technické komise právních znalců v oblasti letectví (od roku 1926); soudce u Soudního dvora ESUO od 4. prosince 1952 do 6. října 1958; soudce u Soudního dvora Evropských společenství od 7. října 1958 do 6. února 1963; zemřel dne 4. června 1977.
narozen dne 21. října 1895 v Orp-le-Grand (Belgie); belgické státní příslušnosti; doktor práv (1922); zapsán u advokátní komory v Lovani, poté u advokátní komory v Nivelles; poslanec Poslanecké sněmovny za volební obvod Nivelles (1936-1946); ministr zemědělství (1945); opouští politiku (1946) a vrací se do advokátní komory (1946-1949), předseda správní rady Úřadu pro nucenou správu (1949-1953), cenzor Národní banky, správce Nationale Maatschappij voor de Kleine Landeigendom (Národní společnost pro drobné vlastnictví půdy) do března 1953, novinář v letech 1931 až 1940 a 1944 až 1945: „Le vingtième siècle", „Le Soir", „La cité"; soudce u Soudního dvora ESUO od 4. prosince 1952 do 6. října 1958; soudce u Soudního dvora Evropských společenství od 7. října 1958 do 8. října 1967; zemřel dne 24. srpna 1976.
narozen v roce 1965; diplom v oboru právo (1989); LL.M.; PhD; člen advokátní komory (1994); pověřený různými úkoly a funkcemi ve veřejné správě, především na legislativním úřadu vlády (náměstek státního tajemníka a zástupce ředitele, vedoucí oddělení pro evropské právo a právo srovnávací) a úřadu pro evropské záležitosti (náměstek státního tajemníka); člen vyjednávacího týmu pro dohodu o přidružení (1994–1996) a pro přistoupení k Evropské unii (1998–2002), odpovědný za právní záležitosti; aktivně činný advokát; vedoucí týmu a expert odpovědný za projekty financované EU týkající se přizpůsobení evropským právním předpisům a evropské integrace, především na západě Balkánského poloostrova; vedoucí odboru Soudního dvora Evropských společenství (2004–2006); soudce Tribunálu od 7. října 2006 do 26. září 2019.
narozen v roce 1938; německé státní příslušnosti; soudce ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko, úředník na ministerstvu spravedlnosti (odbor práva Společenství a lidských práv); asistent v kabinetu dánského člena Komise, poté na GR III (vnitřní trh); vedoucí trestního oddělení na spolkovém ministerstvu spravedlnosti; vedoucí kabinetu ministra, poté ředitel (Ministerialdirigent) trestního odboru; lektor na univerzitě v Saarbrückenu; soudce u Soudu prvního stupně od 25. září 1989 do svého úmrtí dne 6. února 1997.
narozen dne 23. srpna 1896 v Paříži; francouzské státní příslušnosti; generální inspektor financí; člen Francouzského institutu; hostující člen Královské akademie věd, filozofie a umění Belgie a Národní akademie dei Lincei; inspektor financí (1923); profesor na Institutu pro statistiku univerzity v Paříži (1923-1930); pověřený misí v kabinetu p. Poincarého, předseda Rady, ministr financí (1926); člen ekonomické a finanční sekce sekretariátu Společnosti národů (1927); finanční atašé na Francouzském velvyslanectví v Londýně (1930); profesor na Svobodné škole politických věd (od roku 1933); náměstek ředitele pro přesun fondů na Ministerstvu financí (1934); ředitel pro přesun fondů (1936-1939); státní poradce ve zvláštní službě (1936); viceguvernér Banque de France (1939); zastupující delegát na prvním a druhém shromáždění Spojených národů (1946); francouzský člen Výboru pro hospodářství a zaměstnanost Spojených národů (1946); čestný předseda Pařížské společnosti pro politickou ekonomii a Pařížské statistické společnosti; čestný předseda Mezinárodní rady pro filozofii a humanistické vědy; soudce u Soudního dvora ESUO od 4. prosince 1952 do 6. října 1958; soudce u Soudního dvora Evropských společenství od 7. října 1958 do 18. května 1962. Při založení V. republiky řídil výbor expertů pověřený generálem de Gaullem přípravou a provedením plánu finančního vyrovnání, mezi jehož nejpozoruhodnějšími opatřeními bylo vytvoření „těžkého franku". V letech 1962 až 1974 byl členem ekonomické a sociální rady. Jacques Rueff, nositel velkého kříže Čestné legie, člen Akademie morálních a politických věd, který zastával funkci kancléře Francouzského institutu, byl zvolen do Francouzské akademie dne 30. dubna 1964 do křesla Jeana Cocteaua 18 hlasy proti 6 hlasům pro básníka André Berryho. Byl přijat dne 1. dubna 1965 André Mauroisem. Zemřel dne 23. dubna 1978.
narozen dne 21. května 1898 ve Falk; lucemburské státní příslušnosti; doktor práv; advokát u Lucemburské advokátní komory (1922-1927); atašé na Ministerstvu spravedlnosti (1927-1929); smírčí soudce (1929-1930); zástupce státního zástupce (1930-1937), soudce u obvodního soudu (1937-1945); soudní rada u Vrchního soudu (1945-1952); poradce u výboru pro sporné záležitosti Státní rady (1951-1952); mimořádný profesor na univerzitě v Bruselu; člen Státní rady Velkovévodství; člen komise Benelux pro sjednocení práva; předseda Národní komise u Haagské konference pro mezinárodní právo soukromé, předseda Komise pro legislativní studia Velkovévodství; soudce u Soudního dvora ESUO od 4. prosince 1952 do 6. října 1958; soudce u Soudního dvora Evropských společenství od 7. října 1958 do 7. října 1964; předseda Soudního dvora od 8. října 1964 do 9. října 1967; předseda Rozhodčího soudu pro přidružení mezi EHS a africkými státy a Madagaskarem přidruženými k tomuto Společenství (1965-1967); zemřel dne 9. prosince 1967.
narozen v roce 1938; řecké státní příslušnosti; maître des requêtes u Státní rady, poté rada Státní rady, člen Zvláštního vrchního soudu; člen soudu pro ochranné známky; poradce státní správy v oblasti používání práva Společenství; profesor práva Společenství na Národní škole pro veřejnou správu a v Institutu pro celoživotní vzdělávání; soudce u Soudu prvního stupně od 25. září 1989 do 18. září 1992.
narozen dne 14. října 1899; nizozemské státní příslušnosti; studia práv (Leyden); pracuje v generálním sekretariátu Společnosti národů v Ženevě; soudce u soudu v Amsterodamu; člen Mezinárodní námořní komise; ředitel služby pro vnější obchod při Ministerstvu pro hospodářské věci (1934); válečný zajatec; v roce 1945 nastupuje zpět do své funkce na témže ministerstvu; účasten na rozvoji evropské hospodářské integrace; hlavní autor návrhu unie Benelux za Nizozemsko; soudce u Soudního dvora ESUO od 10. prosince 1952 do 6. října 1958; zemřel dne 2. srpna 1973.
narozen v roce 1957; držitel diplomu Aténské univerzity v oboru právo (1980); diplôme d'études approfondies (doktorandské studium) v oboru veřejné právo na Univerzitě Paříž I, Panthéon-Sorbonne (1981); osvědčení centre universitaire d'études communautaires et européennes (univerzitní středisko pro komunitární a evropská studia) (Univerzita Paříž I) (1982); auditor u Státní rady (1985–1992); maître des requêtes u Státní rady (1992–2005); referendář Soudního dvora Evropských společenství (1994–1996); mimořádný člen řeckého Zvláštního nejvyššího soudu (1998 a 1999); člen Státní rady (2005); člen Zvláštního soudu příslušného ve věcech odpovědnosti soudců (2006); člen Nejvyšší soudcovské rady pro správní soudnictví (2008); inspektor správních soudů (2009–2010); soudce Tribunálu ode dne 25. října 2010 do 7. října 2021.; soudce Soudního dvora od 7. října 2021.
narozen v roce 1944; nizozemské státní příslušnosti; výkonný tajemník D. Hudig & Co., pojišťovací agenti, poté podniku Granaria BV; soudce u obvodního soudu v Rotterdamu; člen soudu v Nizozemských Antilách; soudce pro místní okrsek v Rotterdamu; místopředseda obvodního soudu v Rotterdamu; soudce u Soudu prvního stupně od 25. září 1989 do 17. září 1998.
narozen v roce 1950; bakalář práv (Univerzita La Sapienza v Římě, 1973), diplom Vysokých evropských studií na Collège d'Europe (Brugy, 1974-1975); úředník Komise Evropských společenství (ředitelství „Mezinárodní věci" generálního ředitelství pro zemědělství 1975-1976); člen právní služby Komise Evropských společenství (1976-1991 a 1994-1995); zástupce právní služby Komise Evropských společenství v Lucemburku (1990-1991); referendář u soudce G. F. Manciniho na Soudním dvoře Evropských společenství (1991-1994); právní poradce členů Komise Evropských společenství M. Montiho (1995-1997) a F. Bolkesteina (2000-2002); ředitel ředitelství „Politika veřejných zakázek" (2002-2003), ředitelství „Služby, duševní a průmyslové vlastnictví, média a ochrana údajů" (2003-2005) a ředitelství „Služby" (2005-2011) na generálním ředitelství Komise Evropských společenství „Vnitřní trh"; hlavní právní poradce a vedoucí skupiny „Spravedlnost, svoboda a bezpečnost, občanské právo a trestní právo" v právní službě Evropské komise (2011-2012); soudce Tribunálu od 17. září 2012 do 26. září 2019.
narozen dne 14. října 1899; nizozemské státní příslušnosti; studia práv (Leyden); pracuje v generálním sekretariátu Společnosti národů v Ženevě; soudce u soudu v Amsterodamu; člen Mezinárodní námořní komise; ředitel služby pro vnější obchod při Ministerstvu pro hospodářské věci (1934); válečný zajatec; v roce 1945 nastupuje zpět do své funkce na témže ministerstvu; účasten na rozvoji evropské hospodářské integrace; hlavní autor návrhu unie Benelux za Nizozemsko; soudce u Soudního dvora ESUO od 10. prosince 1952 do 6. října 1958; zemřel dne 5. září 1986.
narozen v roce 1945; právník-lingvista u Soudního dvora; ministerský rada na ministerstvu spravedlnosti; přísedící soudce; právní atašé na Stálé misi Dánska při Evropském hospodářském společenství; přidělený soudce u Østre Landsret (odvolací soud); vedoucí odboru ústavního a správního práva na ministerstvu spravedlnosti; ředitel odboru na ministerstvu spravedlnosti; docent; člen Řídícího výboru pro lidská práva Rady Evropy (CDDH), posléze člen kanceláře CDDH; člen „ad hoc výboru pro právní vzdělávání" na Evropské právní akademii v Trevíru v Německu; soudce Soudu prvního stupně od 25. září 1989; předseda Soudu prvního stupně od 4. března 1998 do 17. září 2007.
narozen dne 30. prosince 1899; německé státní příslušnosti; studia politické ekonomie a práv (Kolín nad Rýnem, Mnichov, Freiburg, Bonn); „Gerichtsassessor" (přísedící) a soudce (Kolín nad Rýnem, 1932); advokát u Berlínské advokátní komory do roku 1946; advokát u Tribunal de grande instance (Krajský soud) a Odvolacího soudu v Saarbrückenu; v letech 1947 až 1952, činnosti týkající se především zahraničního práva, hájí německé zájmy před orgány a soudy zavedenými v rámci okupačního režimu, jakož i před cizími správními orgány a soudy; zvláštní mise pro spolkovou vládu před vytvořením diplomatických služeb v zahraničí; v letech 1947 až 1948 se účastní prací „Sonderstelle für Geld und Kredit" v Homburg určených k přípravě měnové reformy; generální advokát u Soudního dvora (1953-1973); zemřel dne 21. prosince 1984.
Anthony Michael Collins, narozen v roce 1960 v New Havenu (Spojené státy), získal v roce 1984 diplom v oboru právní vědy na Trinity College Dublin (Irsko) a v roce 1986 získal diplom Barrister-at-law na Honourable Society of King’s Inns (Dublin).
Jeho profesní dráha se předně odvíjela v rámci Irské advokátní komory – v letech 1986 až 1990 a v letech 1997 až 2003 působil jako Barrister-at-law a v letech 2003 až 2013 jako Senior Counsel. V letech 1990 až 1997 své působení coby Barrister-at-law dočasně přerušil a nastoupil k Soudnímu dvoru Evropských společenství jako referendář u soudců Thomase Francis O’Higginse (v letech 1990 až 1991) a Johna L. Murrayho (v letech 1991 až 1997). Byl jmenován členem stálého zastoupení Rady evropských advokátních komor (CCBE) u Soudního dvora a Soudního dvora Evropského sdružení volného obchodu (ESVO), a to na období od roku 2006 do roku 2013. Od roku 2015 kromě toho působil jako docent unijního práva na University College Cork (univerzita v Corku, Irsko). Je autorem řady publikací týkajících se irského správního práva a unijního práva.
Soudce Tribunálu od 16. září 2013 do 7. října 2021. Generální advokát Soudního dvora od 7. října 2021 do 7. října 2024.
narozen v roce 1946; abogado del Estado (státní advokát) (v Jaén a Granadě); tajemník u hospodářského správního soudu v Jaén, posléze v Córdobě; člen advokátní komory (Jaén, Granada); ředitel sekce pro soudní agendu Společenství na ministerstvu zahraničních věcí; vedoucí španělské delegace v rámci pracovní skupiny Rady za účelem zřízení Soudu prvního stupně; soudce Soudu prvního stupně od 25. září 1989 do 17. září 2007.
narozen v Chivenna dne 14. srpna 1889; italské státní příslušnosti; smírčí soudce („prétore") v Caraglio (1920) a Turíně (1924); předseda soudu v Rhodes (1928), přidělený k soudu v Římě (1934); soudce u Konzulárního soudu v Káhiře (1936); zaměstnán na Ministerstvu zahraničních věcí (1940); předseda Odvolacího soudu v Rhodes (1941); poradce u Odvolacího soudu v Aquila, poté odvolacího soudu v Římě (1945); zaměstnán na státním zastupitelství kasačního soudu (1948); zástupce státního zástupce u kasačního soudu (1951), předseda senátu kasačního soudu (1958); soudce u Soudního dvora od 7. října 1958 do 7. října 1964; zemřel dne 6. února 1974.
narozen v roce 1948; francouzské státní příslušnosti; inspektor ministerstva financí; auditor, poté maître des requêtes u Státní rady; právní poradce na několika ministerstvech; docent na několika vysokých školách a lektor na různých institutech a univerzitách; referendář u Soudního dvora; ředitel právních služeb Credit Lyonnais; čestný předseda Evropského sdružení pro bankovní a finanční právo; soudce u Soudu prvního stupně od 25. září 1989 do 18. září 1995; zemřel dne 9. září 2020.
narozen v roce 1910, italské státní příslušnosti, doktor práv (1932), advokát do roku 1939; výběrovým řízením vstoupil do „Avvocatura dello Stato", jmenován zástupcem státního generálního advokáta (1955); asistent na univerzitě v Římě (1939-1950); „commissario governativo" vydavatelské společnosti „Il Giornale d'Italia" (1944-1946); právní poradce „Poligrafico dello Stato" (1946-1948); zmocněnec italské vlády při smírčích komisích mírové smlouvy (1948-1950); právní poradce mezinárodní zóny v Tangeru (1951-1953) a u Vysokého úřadu ESUO (1953-1956); právní expert italské delegace pro vypracování Římských smluv; autor několika právních děl; soudce u Soudního dvora (1958-1961); zemřel dne 5. srpna 1984.
narozen dne 15. ledna 1918 v Rotterdamu; nizozemské státní příslušnosti; doktor práv (1941); právní spolupráce v „Schoolraad voor de Scholen met de Bijbel", po zákazu této organizace okupační mocí pokračuje ilegálně v její činnosti (1941-1945); profesor veřejného práva a správního práva na Univerzitě v Amsterodamu (od roku 1945); předseda „Nederlandse Verening voor Administratief Recht" (1948-1958); od roku 1955, člen Královské akademie věd; soudce u Soudního dvora od 7. října 1958 do 29. března 1979, předseda od 7. října 1958 do 7. října 1964; profesor ústavního práva na Univerzitě v Groningen (1979-1984); zemřel dne 24. srpna 1992.
narozen v roce 1954; licencié en droit (bakalář práv) a doktor práv (Katholieke Universiteit Leuven); Master of Laws, Master in Public Administration (Harvard University); profesor na Katholieke Universiteit Leuven; hostující profesor na univerzitě v Burundi, Štrasburku a Harvardské univerzitě; profesor na Collège d ' Europe v Brugách; referendář u Soudního dvora; advokát u bruselské advokátní komory; soudce u Soudu prvního stupně od 25. září 1989; soudce u Soudního dvora od 7. října 2003; místopředseda Soudního dvora od 9. října 2012 do 8. října 2015; předseda Soudního dvora od 8. října 2005.
narozen dne 26. července 1907 ve Veroně; italské státní příslušnosti; doktor práv na Univerzitě v Padově (1928); asistent na Institutu právní filozofie v Padově (1929); svobodný docent občanského práva (1935); profesor pověřený výukou občanského práva ve Ferraře (1935-1942); mimořádný profesor občanského práva v Benátkách (1941-1942); řádný profesor občanského práva v Padově od roku 1942 a lektor srovnávacího práva soukromého na téže univerzitě od roku 1953; ředitel Institutu srovnávacího práva v Padově od roku 1945; člen Istituto Veneto v Benátkách, Akademií v Padově, Veroně a Ferraře; soudce od 8. března 1962 do 12. prosince 1972, poté generální advokát od 9. ledna 1973 do 6. října 1976; zemřel dne 18. dubna 1998. .
narozen v roce 1946; britské státní příslušnosti; barrister, Middle Temple; King's Counsel, specializace v obchodním právu, v evropském právu a ve veřejném právu; spoluautor třech prvních vydání Bellamy & Child, Common Market Law of Competition; soudce u Soudu prvního stupně od 10. března 1992 do 15. prosince 1999.
narozen v roce 1950; studium práv na univerzitě v Erlangen-Norimberku (1970–1975); Rechtsreferendar u vrchního zemského soudu v Norimberku (1975–1978); ministerský rada spolkového ministerstva hospodářství (1978–1982); úředník na stálém zastoupení Spolkové republiky Německo při Evropských společenstvích (1982); ministerský rada spolkového ministerstva hospodářství, pověřený záležitostmi práva Společenství a hospodářské soutěže (1983–1992); vedoucí odboru „Právo Evropské unie“ na ministerstvu spravedlnosti (1992–2007); vedoucí německé delegace pracovní skupiny Rady nazvané „Soudní dvůr“; zmocněnec spolkové vlády v četných věcech probíhajících před Soudním dvorem Evropských společenství; soudce Tribunálu od 17. září 2007 do 26. září 2019.
narozen v roce 1944; řecké státní příslušnosti; advokát (Athény); referendář u soudců Chlorose a Kakourise u Soudního dvora; profesor veřejného práva a práva Společenství (Athény); právní poradce; právní atašé u Účetního dvora; soudce u Soudu prvního stupně od 18. září 1992 do 17. září 1998.
narozen dne 19. září 1908; francouzské státní příslušnosti; doktor práv; advokát u odvolacího soudu v Paříži; kapitán v záloze; člen Řídícího ilegálního výboru Hnutí „Résistance" a člen Hnutí za národní osvobození; člen dočasného Konzultativního shromáždění; poslanec za Paříž (1945-1958); poslanec za Hautes-Alpes (listopad 1958); ministr spravedlnosti (několikrát mezi lety 1948 a 1958); státní ministr pověřený podporou a spoluprací mezi Republikou a členskými státy Společenství, poté zámořskými departementy a zámořskými územími a Saharou (leden 1959 až srpen 1961); člen Výkonného výboru Evropského hnutí; soudce u Soudního dvora od 18. května 1962 do 9. října 1967; předseda od 10. října 1967 do 25. října 1976; zemřel dne 9. srpna 2004.
narozena v roce 1942; doktorka práv na univerzitě v Helsinkách; asistentka občanského práva a obchodního práva na univerzitě v Helsinkách; ředitelka právních záležitostí a obchodní politiky finské Ústřední obchodní komory; vrchní ředitelka finské Správy ochrany spotřebitelů; členka několika vládních výborů a delegací, mimo jiné předsedkyně Rady pro dohled nad reklamou na léčivé přípravky (1988-1990), členka Rady pro záležitosti spotřebitelů (1990-1994), členka Rady pro hospodářskou soutěž (1991-1994) a členka redakčního výboru Nordic Intellectual Property Law Review (1982-1990); soudkyně Soudu prvního stupně od 18. ledna 1995 do 6. října 2009.
narozen dne 15. června 1900 v Berlíně; německé státní příslušnosti; doktor práv (Heidelberg, 1924); pomocný soudce u berlínských soudů; zaměstnán na Ministerstvu hospodářství (od roku 1928 do roku 1935); znalec v oboru ekonomie; správní ředitel nemocnic v Berlíně; státní tajemník vlády spolkové země Hesensko pro spolkové záležitosti, člen Ředitelství Spolkové rady americké okupační zóny ve Stuttgartu (1946); náměstek ředitele (1947-1948), poté vedoucí právního úřadu (1948-1949) pro správu hospodářství spojené ekonomické zóny; člen Parlamentní rady (1948-1949); státní tajemník spolkového ministerstva spravedlnosti (1949-1963); soudce u Soudního dvora od 6. února 1963 do 28. října 1970; zemřel dne 1. ledna 1976.
narozen v roce 1948; doktor práv a bakalář v oboru sociálních a hospodářských věd na univerzitě ve Vídni; přednášející a vyučující na Univerzitě hospodářských věd ve Vídni, na právnické fakultě univerzity ve Vídni a na několika dalších univerzitách; emeritní profesor právnické fakulty univerzity ve Vídni; Ministerialrat (ministerský rada) a vedoucí odboru Federální státní kanceláře; člen Řídícího výboru pro právní spolupráci Rady Evropy (CDCJ); zmocněnec ad litem u Verfassungsgerichtshof (Ústavní soud) v soudních řízeních ohledně kontroly ústavnosti federálních zákonů; koordinátor odpovědný za přizpůsobení rakouského federálního práva právu Společenství; soudce Tribunálu od 18. ledna 1995 do 16. září 2013.
narozen dne 28. února 1913; francouzské státní příslušnosti; licencié en droit („bakalář" práv); vysokoškolský diplom v oboru veřejného práva a politické ekonomie; diplom Svobodné školy politických věd; vybrán ve výběrovém řízení jako auditor u Státní rady v roce 1963; vládní komisař u sekce sporných záležitostí Státní rady v letech 1947 až 1950, 1957 až 1960 a 1962 až 1964; generální ředitel pro veřejnou správu a veřejnou službu od února 1959 do dubna 1961; docent na Národní škole pro veřejnou správu v letech 1947 až 1958 a profesor na Institutu politických věd v Paříži v letech 1958 až 1962; generální advokát u Soudního dvora od 8. října 1964 do 6. října 1970; zemřel dne 4. října 1974..
narozen dne 2. ledna 1909; italské státní příslušnosti; doktor práv na univerzitě v Turíně (1930); „Privatdozent" mezinárodního práva (1933); lektor na univerzitě v Turíně; řádný profesor mezinárodního práva na univerzitě v Cagliari (1939-1940), poté v Modeně (1940-1942); řádný profesor na Právnické fakultě v Turíně (1942 -1956); řádný profesor v oboru mezinárodních organizací na Fakultě politických věd Univerzity v Římě (1956-1964); soudce u soudu v Turíně; státní poradce (od roku 1948); předseda honorární sekce Státní rady (1956); generální tajemník pro sporné diplomatické záležitosti a vedoucí právní služby; člen Institutu mezinárodního práva, člen Stálého rozhodčího soudu; soudce u Soudního dvora od 8. října 1964 do 3. února 1976; zemřel dne 18. ledna 2000.
narozen v roce 1950; francouzské státní příslušnosti; generální tajemník prvního předsedy kasačního soudu (1988); místopředseda Tribunal de grande instance v Paříži (1990); vedoucí oddělení evropských a mezinárodních záležitostí na ministerstvu spravedlnosti (1991); soudní rada odvolacího soudu v Paříži a mimořádný profesor na univerzitě Paříž X-Nanterre (1994); soudce u Soudu prvního stupně od 18. září 1995 do 19. září 2001.
urodzony w 1950 r.; absolwent prawa uniwersytetu w Wilnie (1973); doktor prawa (1978), asystent, wykładowca, następnie docent na wydziale prawa uniwersytetu w Wilnie (1977-1992); konsultant w departamencie prawnym Sejmu Republiki Litewskiej (1990-1992); radca w ambasadzie Litwy w Belgii (1992-1994); radca w ambasadzie Litwy we Francji (1994-1996); członek Europejskiej Komisji Praw Człowieka (1996-1999); sędzia sądu najwyższego Litwy (1999-2011); docent w katedrze prawa karnego uniwersytetu w Wilnie (2003-2013); przedstawiciel Republiki Litewskiej we wspólnym organie nadzorczym Eurojust (2004-2011); sędzia trybunału konstytucyjnego Republiki Litewskiej (2011-2013); sędzia Sądu od dnia 16 września 2013 do 26. září 2019.
narozen dne 22. června 1912 v St-Niklaas Waas; belgické státní příslušnosti; doktor práv (1934); advokát, člen Rady Advokátní komory (1935); doktor politických a diplomatických věd (1945); člen úřadu a poté předseda „Vlaamse Conferentie van de Balie"; člen Poslanecké sněmovny (1951-1961); člen parlamentních komisí: zahraniční věci, spravedlnost a ústavní reforma; mimořádný profesor na Právnické fakultě univerzity v Lovani; soudce u Soudního dvora od 9. října 1967 do 29. října 1980, předseda od 30. října 1980 do 10. dubna 1984; zemřel dne 1. srpna 2002.
narozen v Lucemburku dne 20. listopadu 1919; lucemburské státní příslušnosti; doktor práv; právní poradce, politický ředitel a generální tajemník na Ministerstvu zahraničních věcí (1946-1967); lektor na Právnické fakultě Univerzity v Lutychu (1951); spoluzakladatel Institutu evropských právních studií Univerzity v Lutychu (1963); mimořádný profesor a vedoucí katedry práva Evropských společenství (1965); mimořádný člen Institutu mezinárodního práva na zasedání ve Varšavě (1965); člen sekce morálních a politických věd Velkovévodského institutu (1967); soudce u Soudního dvora od 9. října 1967 do 7. října 1985; zemřel dne 2. února 2010.
narozen v roce 1950; portugalské státní příslušnosti; profesor na Právnické fakultě v Coimbře a na Právnické fakultě katolické univerzity v Portu; vedoucí katedry Jeana Monneta; vedoucí kurzu (ve francouzském jazyce) na akademii mezinárodního práva v Haagu (1984) a hostující profesor na Právnické fakultě Univerzity Paříž I (1995); zástupce portugalské vlády u Komise OSN pro mezinárodní obchodní právo (UNCITRAL), na haagské konferenci o mezinárodním právu soukromém, u Mezinárodní komise pro občanskoprávní status a u Výboru pro státní příslušnost Rady Evropy; člen Institutu mezinárodního práva; soudce u Soudu prvního stupně od 18. září 1995 do 31. března 2003.
narozen dne 14. prosince 1911 v Hamburku; německé státní příslušnosti; studia práv (Štyrský Hradec, Freiburg/Briesgau a Berlín); doktor práv (1937, Königsberg/Pr.); úředník na Ministerstvu hospodářství a dopravy; tajemník výboru právních expertů Bundesrat a Smíšené paritní komise Bundestag a Bundesrat; soudce u Ústavního soudu v Karlsruhe (1955-1970); čestný profesor na Univerzitě v Heidelbergu; soudce u Soudního dvora Evropských společenství od 28. října 1970 do 6. října 1976; předseda od 7. října 1976 do 31. října 1980; zemřel dne 24. srpna 1993.
narozen v roce 1967; diplom v oboru právo (1985-1990) a doktorské studium (1990-1993) na Univerzitě Complutense v Madridu; státní zástupce v Geroně (2000-2003); poradce pro otázky soudnictví a lidských práv u koaliční prozatímní vlády v Bagdádu, Irák (2003-2004); soudce občanskoprávního soudu prvního stupně a vyšetřující soudce (2003-2007), poté odvolací soudce, Gerona (2008); zástupce vedoucího Integrované mise Evropské unie na podporu právního státu v Iráku, EUJUST LEX, u Rady Evropské unie (2005-2006); právní poradce Ústavního soudu Španělska (2006-2011 a 2013); státní tajemník pro bezpečnost (2012-2013); civilní expert pro oblast Právní stát a Reforma bezpečnostního sektoru u Rady Evropské unie (2005-2011); externí odborník pro otázky lidských práv a trestního soudnictví u Evropské komise (2011-2013); přednášející a autor řady publikací; soudce Tribunálu od 16. září 2013 do 26. září 2019.
narozen v roce 1944; zapsán u irské advokátní komory v roce 1966; rovněž zapsán u anglické advokátní komory a advokátní komory Walesu, Severního Irska a Nového Jižního Walesu; barrister (advokát) v letech 1966 až 1996; zapsán u Inner Bar v Irsku (Senior Counsel) v roce 1980 a v Novém Jižním Walesu v roce 1991; předseda Rady advokátních komor Evropského společenství (CCBE) v letech 1985 až 1986; hostující profesor na právnické fakultě University College v Dublinu; člen Chartered Institute of Arbitrators; předseda irské Royal Zoological Society v letech 1987 až 1990; bencher Honorable Society of Kings Inns (Dublin); honorary bencher Lincoln's Inn (Londýn); soudce Soudu prvního stupně od 10. ledna 1996 do 15. září 2008; zemřel dne 29. dubna 2022.
narozen v Limoges dne 25. srpna 1919; francouzské státní příslušnosti; doktor práv; licencié ès lettres („bakalář" filozofie) (angličtina); bývalý žák Národní školy pro veřejnou správu (1945-1947); auditor u Státní rady, jmenovaný postupně maître des requêtes (1954), státním poradcem (1969); vládní komisař sekce sporných záležitostí Státní rady (1957-1969) a tribunal des conflits (kolizní soud) (1965-1970); zaměstnán na určitou dobu u Meziministerského výboru pro evropskou hospodářskou spolupráci (1948-1951), v kabinetech předsedy Rady (1952), ministra národní obrany (1952-1954), ministra spravedlnosti (1969-1970); mise v zahraničí z titulu technické pomoci; docent na Národní škole pro veřejnou správu a Institutu politických věd v Paříži; pravidelná spolupráce s několika právními časopisy; generální advokát u Soudního dvora od 7. října 1970 do jeho úmrtí, dne 2. ledna 1972.
narozen v roce 1940; asistent na univerzitě v Marburgu; doktor práv (univerzita v Marburgu); referent, později vedoucí odboru mezinárodního práva soukromého, posléze vedoucí úseku občanského práva na Spolkovém ministerstvu spravedlnosti; člen řídící rady Unidroit (1993-1998); předseda komise Haagské konference mezinárodního práva soukromého pro vypracování Úmluvy o ochraně dětí (1996); honorární profesor na univerzitě v Trevíru (mezinárodní právo soukromé a procesní, evropské právo); od roku 2002 člen vědecké rady na Institutu Maxe Plancka pro srovnávací soukromé právo a mezinárodní právo v Hamburku; soudce Soudu prvního stupně od 11. června 1997 do 17. září 2007; zemřel dne 24. října 2019.
narozen dne 29. března 1920 v Charenton-le-Pont (Val-de-Marne); francouzské státní příslušnosti; vysokoškolský diplom veřejného práva a politické ekonomie; vládní zmocněnec při Francouzsko-italské smírčí komisi (1949-1951); technický poradce v kabinetu ministra spravedlnosti (1952-1953); auditor u Státní rady, jmenovaný postupně maître des requêtes (1954), státním poradcem (1972); právní poradce na Francouzském velvyslanectví v Maroku (1956-1958); vládní komisař sekce sporných záležitostí Státní rady (1958-1961); předseda správního senátu Nejvyššího soudu Maroka (1961-1964); ředitel soudních služeb při Ministerstvu spravedlnosti (1964); docent na Národní škole pro veřejnou správu; lektor na Právnické fakultě v Rabatu; profesor na Marocké škole pro veřejnou správu; generální advokát u Soudního dvora od 22. března 1972 do 18. března 1981; zemřel dne 9. července 1995.
narozen dne 12. února 1911; irské státní příslušnosti; diplom keltských studií (University College, Dublin, 1933); barrister, King's Inn (1934); Senior Counsel (1945); bencher, King's Inn (1946); Attorney general (1946-1948 a 1951-1953); soudce Nejvyššího soudu (1953-1961); Chief Justice (1961-1973); soudce u Soudního dvora (od 9. ledna 1973 do 12. prosince 1974); prezident Irska (1974-1976); zemřel dne 21. března 1978..
narozen v roce 1944; rada u nizozemského Nejvyššího soudu (1996); poradce a zástupce předsedy v College van Beroep voor het bedrijfsleven (správního obchodního a průmyslového soudu) (1986); dočasně přidělený rada u odvolacího soudu pro sociální zabezpečení a u soudní komise pro celní sazebník; referendář u Soudního dvora Evropských společenství (1980); vyučující evropského práva na právnické fakultě univerzity v Groningenu a pomocný vědecký pracovník na University of Michigan Law School; člen mezinárodního sekretariátu amsterodamské obchodní komory (1970); soudce u Soudu prvního stupně od 17. září 1998 do 13. září 2010.
narozen v roce 1957; získal vysokoškolský diplom v oboru právo na Univerzitě Complutense v Madridu (1979) a Master na Fletcher School of Law and Diplomacy, Tufts University (USA) (1985); vyučující na Univerzitě CEU San Pablo (1985-1993); právní poradce Státní rady (1983-1996); generální tajemník Center for the Advanced Study in the Social Sciences, Fundación Juan March (1991-1996); druhý náměstek ministra vnitra (1996-2001); podnikový právník (2001-2003); advokát (2004-2005); ředitel magisterského programu v oboru mezinárodní vztahy a vyučující práva na Instituto de Empresa (2007-2013); seniorní právní poradce Státní rady (2005-2016) soudce Tribunálu od 13. dubna 2016 do 26. září 2019.
narozen dne 19. února 1913 v Kodani; dánské státní příslušnosti; právní studia na Univerzitě v Kodani a Univerzitním institutu pro vysoká mezinárodní studia v Ženevě; doktor práv (1946); ve službě Ministerstva zahraničních věcí Dánska v Bernu a Londýně (1938-1945); profesor mezinárodního a ústavního práva na Univerzitě v Aarhus (od roku 1947); soudce ad hoc, jmenovaný vládami Dánska a Nizozemska k Mezinárodnímu soudnímu dvoru pro věci týkající se kontinentální plošiny Severního moře (1968-1969); člen Stálého rozhodčího soudu; člen Institutu mezinárodního práva; soudce u Soudního dvora od 9. ledna 1973 do 8. října 1979; zemřel dne 11. října 1981.
Dean Spielmann, narozen v roce 1962 v Lucemburku (Lucemburské velkovévodství), získal v roce 1988 diplom v oboru právo na Université catholique de Louvain (Katolická univerzita v Lovani, Belgie) a ve studiích pokračoval na Fitzwilliam College v rámci University of Cambridge (Cambridgeská univerzita, Spojené království), kde v roce 1990 získal titul Master of Laws.
V letech 1989 až 2004 vykonával povolání advokáta zapsaného u Lucemburské advokátní komory a kromě toho působil v akademické oblasti – byl mimo jiné lektorem kurzů trestního práva a kurzů týkajících se lidských práv a řízení před Evropským soudem pro lidská práva. V letech 1991 až 1997 pracoval jako odborný asistent na Katolické univerzitě v Lovani a v letech 1996 až 2006 jako lektor na Université du Luxembourg (Lucemburská univerzita). V letech 1997 až 2009 vyučoval i na Université Nancy II (Univerzita Nancy II, Francie) a v letech 2017 a 2018 na Institut d'études politiques de Paris (Institut politických věd v Paříži, Francie).
Kromě toho je autorem řady publikací a článků a členem vědeckých a redakčních rad několika právních časopisů.
V roce 2000 byl jmenován členem lucemburského poradního výboru pro lidská práva, v němž zasedal do roku 2004. V letech 2002 až 2004 byl rovněž členem výboru pro lidská práva a výboru pro trestní právo v rámci Rady evropských advokátních komor (CCBE) a členem sítě nezávislých expertů Evropské unie v oblasti lidských práv.
V roce 2004 byl jmenován soudcem Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (Francie), v roce 2011 se stal předsedou jeho senátu, v roce 2012 místopředsedou a v letech 2012 až 2015 působil jako jeho předseda.
narozen v Mnichově dne 17. července 1918; německé státní příslušnosti; doktor práv na Univerzitě v Mnichově (1950); druhá státní zkouška z oboru právní vědy (1951); zastupující soudce, poté poradce v postavení soudce na Ministerstvu spravedlnosti Bavorského státu (1951-1954); soudce u Amtsgericht München (Soud prvního stupně v Mnichově) (1954-1955); ve službě u zplnomocněného ministra zastupujícího Bavorsko u „Bund" (1955-1956); „Oberregierungsrat", poté „Regierungsdirektor" u Bavorského státního kancléřství v Mnichově (1956-1958); soudce u Landgericht München (Zemský soud v Mnichově) (1958-1961); poslanec Bundestag (1961-1972); státní tajemník pověřený vztahy s Parlamentem u Spolkového ministerstva financí (1969-1971); člen Evropského shromáždění (1971-1973); generální advokát u Soudního dvora od 9. října 1973 do 11. ledna 1984; zemřel dne 16. dubna 1998.
narozen v roce 1948; diplomy z univerzity v Cambridge (BA 1969, MA 1973) (mechanické vědy a právo); zapsán u anglické advokátní komory v roce 1970, následně vykonával advokátní profesi v Londýně (1971–1999) a v Bruselu (1979–1999); zapsán u irské advokátní komory v roce 1981; jmenován jako Queen’s Counsel v roce 1987; bencher Middle Temple v roce 1998; zástupce anglické advokátní komory a advokátní komory Walesu v Radě advokátních komor Evropské unie (CCBE) a předseda stálého zastoupení CCBE při Soudním dvoru (1995–1999); člen kanceláře World Trade Law Association a European Maritime Law Organization (1993–2002); soudce Tribunálu od 15. prosince 1999 do 7. října 2015.
narozen v roce 1954; conseiller d'État (státní rada) (Francie); absolvent École normale supérieure v Saint-Cloud a École nationale d'administration; profesor angličtiny s agregací (1979-1985); zpravodaj, posléze vládní komisař u soudních kolegií pro sporná řízení Conseil d'État (1988-1993); právní poradce stálého zastoupení Francie při OSN v New Yorku (1993-1997); referendář v kabinetu soudce Puissocheta u Soudního dvora (1997-2001); soudce Soudu prvního stupně od 19. září 2001 do 17. září 2007.
narozen dne 24. září 1924; britské státní příslušnosti; vstoupil do britské armády v únoru 1943; sloužil ve střelecké brigádě; účasten vojenských operací v Evropě a Asii; vojenskou kariéru ukončil jako Acting Major (1947); diplom práv (B.A., 1948); povolán k advokátní komoře Lincoln's Inn (leden 1950); Barrister u Chancery Bar (1950-1972); bencher Lincoln's Inn (od roku 1966); Councillor, Royal Borough of Kensington (1959-1968); ředitel Warner & Sons Ltd. a dceřiných společností (1952-1970); Queen's Counsel (listopad 1972); generální advokát u Soudního dvora od 9. ledna 1973 do 26. února 1981; zemřel dne 1. února 2005.
Virgilijus Valančius, narozen v roce 1963 v Plungė (Litva), získal v roce 1986 diplom v oboru právo na Vilniaus universitetas (univerzita ve Vilniusu, Litva) a v roce 2000 získal na Mykolo Romerio universitetas (Univerzita Mykolase Römerise, Litva) titul doktor práv. V roce 2008 obhájil na Mykolo Romerio universitetas habilitační práci a získal titul docent.
Virgilijus Valančius započal svoji profesní dráhu v roce 1986 jako státní zástupce, přičemž tuto funkci vykonával do roku 1990. V letech 1991 až 1994 působil v zemi svého původu jako soudce a v letech 1993 až 1994 jako místopředseda Vilniaus miesto apylinkės teismas (okresní soud ve Vilniusu, Litva). V letech 1995 až 2002 vykonával funkci soudce Lietuvos apeliacinis teismas (Odvolací soud Litvy) a předsedal občanskoprávnímu senátu tohoto soudu. V letech 2002 až 2013 byl soudcem Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Nejvyšší správní soud Litvy), kterému v letech 2002 až 2008 předsedal.
Od roku 1997 se V. Valančius věnuje i pedagogické činnosti, a to jako lektor na Vilniaus universitetas. Kromě toho vyučoval i na Mykolo Romerio universitetas – v letech 1998 až 2000 jako lektor a v letech 2000 až 2008 jako odborný asistent. V letech 2002 až 2006 působil jako vedoucí katedry občanského práva procesního a v roce 2008 byl jmenován profesorem.
V letech 2006 až 2008 předsedal Evropské asociaci soudců (EAJ) a v letech 2006 až 2014 zastával funkci místopředsedy Mezinárodní asociace soudců (IAJ). Kromě toho byl v letech 2000 až 2014 členem Poradního výboru evropských soudců (CCJE) a v letech 2010 až 2013 členem správní rady Asociace státních rad a nejvyšších správních soudů Evropské unie (ACA-Europe). V letech 2008 až 2011 byl rovněž členem poradního výboru Akademie evropského práva (ERA).
Soudce Tribunálu od 13. dubna 2016 do 27. září 2023.
narozen dne 18. listopadu 1924; britské státní příslušnosti; advokát u Skotské advokátní komory (1951); Queen's Counsel (1963); soudce u „Court of Session" (Nejvyšší skotský soud, 1972); soudce u Soudního dvora od 9. ledna 1973 do 6. října 1988; předseda od 10. dubna 1984 do 6. října 1988; jako uznání za jeho služby byl povýšen do stavu Baron Spojeného království s titulem Lord Mackenzie-Stuart of Dean; zemřel dne 1. dubna 2000.
narozena v roce 1956; studia v Lisabonu, Bruselu a Štrasburku; advogada v Portugalsku a Bruselu; nezávislá vědecká pracovnice v Institutu evropských studií svobodné univerzity v Bruselu; referendářka u portugalského soudce u Soudního dvora, J. C. Moitinha de Almeida (1986–2000), posléze u předsedy Tribunálu, B. Vesterdorfa (2000–2003); soudkyně Tribunálu od 31.března 2003 do 19. září 2016.
narozen v roce 1965; získal vysokoškolský diplom v oboru právo na Univerzitě Loránda Eötvöse v Budapešti (1990), diplom v oboru dějin umění (1992) a Master of Laws Univerzity v Heidelbergu (1991); doktor práv (2004); advokát zapsaný u advokátní komory v Budapešti (1995-2016); externí vyučující v oboru právo (1991-2005) a kmenový vyučující v oboru právo (2005-2016) na Univerzitě Loránda Eötvöse; vedoucí katedry obchodního práva (2007-2013), poté vedoucí katedry soukromého a obchodního práva a vyučující (2013-2016) na Katolické univerzitě Pétera Pázmányho v Budapešti; hostující vyučující na Katolické univerzitě v Lyonu (2013-2016); rozhodce Stálého rozhodčího soudu při maďarské burze a ad hoc rozhodce (2004-2016); soudce Tribunálu od 13. dubna 2016 do 7. října 2021.; soudce Soudního dvora od 7. října 2021.
narozen dne 4. října 1912; irské státní příslušnosti; LL. B., University College Dublin (1936); barrister, the Kings Inns, Dublin (1935); Senior Counsel (1951); bencher of the Kings Inns (1954); Attorney General (1954 a 1957-1965); soudce u Nejvyššího soudu (1965); předseda High Court (1966); soudce u Soudního dvora (od 12. prosince 1974 do 16. ledna 1985); zemřel dne 30. prosince 1994.
narozen v roce 1959; licencié en droit (bakalář práv) (univerzita v Lutychu, 1981); aspirant (Fonds national de la recherche scientifique, 1985–1989); právní poradce Chambre des représentants, (1981–1990); doktor práv (univerzita ve Štrasburku, 1990); profesor (univerzity v Lutychu a Štrasburku, Collège d’Europe, Institut royal supérieur de Défense, univerzita Montesquieu v Bordeaux; Collège Michel Servet des universités de Paris; fakulty Notre-Dame de la Paix v Namuru); zvláštní zástupce ministra zahraničních věcí (1995–1999); ředitel evropských studií Institut royal des relations internationales (1998–2003); přísedící u Conseil d’Etat (2001–2003); poradce u Evropské komise (1990–2003); člen Observatoire Internet (2001–2003); soudce Tribunálu od 07.10.2003 do 19. září 2016.
narozena v roce 1936; držitelka diplomu v oboru jazyky Královské univerzity na Maltě (1955); doktorka práv Královské univerzity na Maltě (1958); advokátka maltské advokátní komory od roku 1959; právní poradkyně Národní rady žen (1964-1979); členka Komise veřejné služby (1987-1989); členka představenstva Lombard Bank (Malta) Ltd, zastupující stát jako akcionáře (1987-1993); členka volební komise od roku 1993; členka zkušební komise disertací na Právnické fakultě Královské univerzity na Maltě; členka Evropské komise proti rasismu a intoleranci (ECRI) (2003-2004); soudkyně Tribunálu od 12. května 2004 do 22. března 2012; zemřela 24. května 2024.
narozen dne 25. ledna 1905 v Caserta; italské státní příslušnosti; licencié en droit („bakalář" práv), univerzita v Neapoli (1925); zástupce tajemníka Ministerstva zahraničních věcí (1927-1932); profesor mezinárodního práva na Univerzitě v Římě (1932); děkan Právnické fakulty Univerzity v Urbino (1932); řádný profesor mezinárodního práva, univerzita ve Florencii (1933-1940), univerzita v Římě (1940-1975); ředitel Institutu mezinárodního práva Fakulty pro ekonomii a obchod Univerzity v Římě (od roku 1966); senátor (1948-1972); zástupce státního tajemníka na Ministerstvu obrany (1953-1958); místopředseda Senátu (1958-1960); ministr pro veřejné školství (1960-1962); ministr spravedlnosti (1962-1963); ministr práce a sociálního zabezpečení (1963-1964 a 1966-1968); ministr bez portfeje pro záležitosti Spojených národů (1968-1969 a 1970); ministr financí (1969-1970); ministr pošt a telekomunikací (1970-1972); soudce u Soudního dvora od 7. října 1976 do 6. října 1988; zemřel dne 11. října 1997.
narozen dne 29. března 1907 v Rennes; francouzské státní příslušnosti; vysokoškolský diplom v oboru soukromého práva; zastupující soudce u odvolacího soudu v Douai, poté v Paříži (1933-1936); zastupující soudce u soudu v Évreux (1936-1940); státní zástupce u soudu v Évreux (1940); ředitel útvaru pro vyhledávání válečných zločinů (1946); ředitel kabinetu ministra ozbrojených sil (1947-1949); ředitel kabinetu ministra pro informace (1949-1953); ředitel kabinetu ministra bez portfeje, místopředsedy Rady (1953); první zástupce u Soudu v Seine (1954-1956); ředitel kabinetu ministra spravedlnosti (1957-1958); státní zástupce u soudu v Seine (1958-1961); soudní rada u kasačního soudu (1961); generální inspektor právních služeb (1962); první předseda odvolacího soudu v Paříži (1962-1968); státní zástupce u kasačního soudu (1968-1976); soudce u Soudního dvora od 26. října 1976 do 6. října 1982; zemřel dne 12. března 1990.
Fredrik Schalin, narozen v roce 1964 ve Stockholmu (Švédsko), získal diplomy v oboru právo v roce 1991 na Stockholms universitet (univerzita ve Stockholmu, Švédsko) a v roce 1990 na université de Paris I Panthéon-Sorbonne (univerzita Paříž I Panthéon-Sorbonne, Francie), kde v roce 1994 rovněž získal diplom o absolvování postgraduálního studia v oboru právo Společenství a evropské právo.
Svoji profesní dráhu započal jako referendář – nejprve tuto funkci vykonával u Södertälje tingsrätt (soud prvního stupně v Södertälje, Švédsko), kde působil v letech 1991 až 1993, a následně u Svea hovrätt (odvolací soud ve Stockholmu, Švédsko), kde působil v letech 1994 až 1995. V letech 1995 až 1996 byl soudcem Gotlands tingsrätt (soud prvního stupně pro Gotland, Švédsko) a Norrtälje tingsrätt (soud prvního stupně v Norrtälje, Švédsko) a v letech 1996 až 1997 byl soudcem Svea hovrätt.
V roce 1997 zastával funkci zástupce tajemníka parlamentního výboru švédského Ministerstva financí a v roce 1999 byl jmenován právním poradcem pro evropské záležitosti na švédském Ministerstvu zahraničních věcí.
V roce 1998 pracoval na Soudním dvoře jako referendář u soudce Hanse Ragnemalma a v letech 1999 až 2006 tuto funkci znova vykonával u soudce Stiga von Bahra.
Po návratu do země původu působil F. Schalin v letech 2006 až 2008 jako právník a poté, co se v roce 2008 stal členem Stockholmské advokátní komory, jako advokát. V roce 2009 začal znovu vykonávat funkci soudce a poté předsedy senátu Södertörns tingsrätt (soud prvního stupně pro Södertörn, Švédsko), jehož členem byl do roku 2016.
Kromě toho se věnuje i pedagogické činnosti – v letech 2006 až 2008 byl lektorem na Stockholms universitet a od roku 2011 vyučuje na Domstolsakademin (švédská justiční akademie).
narozen v Neapoli dne 9. února 1925; italské státní příslušnosti; diplom v oboru právo (Neapol, 1945); asistent na Univerzitě v Neapoli (1946-1952); doktor mezinárodního práva (1951); lektor mezinárodního práva na univerzitě v Neapoli (1951-1954); mimořádný profesor v oboru institucí veřejného práva na univerzitě v Cagliari (1954); řádný profesor mezinárodního práva na Univerzitě v Bari (1955-1968); řádný profesor v oboru mezinárodních organizací na Univerzitě v Neapoli (1968); ředitel Institutu veřejného práva na Fakultě pro ekonomii a obchod této univerzity (1970); profesor mezinárodního práva soukromého na Fakultě politických věd Univerzity v Římě (1970-1976); soudce u Soudního dvora od 3. února do 6. října 1976, poté generální advokát od 7. října 1976 do 6. října 1982; zemřel dne 4. dubna 2002.
narozen v roce 1954; doktor práv (univerzita v Moskvě); habilitovaný doktor práv (univerzita ve Varšavě); profesor na univerzitě ve Vilniusu: mezinárodního práva (od roku 1981), lidských práv (od roku 1991) a práva Společenství (od roku 2000); poradce vlády pro zahraniční věci (1991–1993); člen koordinační skupiny vyjednávací delegace pro přistoupení k Evropské unii; vrchní ředitel vládního odboru evropského práva (1997–2004); profesor evropského práva na univerzitě ve Vilniusu, vedoucí katedry Jeana Monneta; předseda Litevské asociace studií o Evropské unii; zpravodaj pracovní parlamentní skupiny pro ústavní reformu týkající se přistoupení Litvy; člen Mezinárodní komise právníků (duben 2003); soudce Tribunálu od 12. května 2004 do 16. září 2013.
narozena v roce 1962; držitelka diplomu v oboru právo univerzity v Tartu (1981–1986); asistentka státního zástupce v Tallinnu (1986–1991); držitelka diplomu Estonské diplomatické školy (1991–1992); právní poradkyně (1991–1993) a vrchní rada hospodářské a průmyslové komory (1992–1993); soudkyně odvolacího soudu v Tallinnu (1993–2004); European Master v oboru lidská práva a demokratizace, univerzity v Padově a v Nottinghamu (2002–2003); soudkyně Tribunálu od 12. května 2004 do 23. října 2013.; soudkyně Soudního dvora od 23. října 2013.
narozen dne 11. srpna 1929 v Amsterodamu; nizozemské státní příslušnosti; doktor práv (Univerzita v Amsterodamu, 1953); advokát a státní zástupce v Haarlem (1953-1956); přidělený k Ministerstvu spravedlnosti v Haagu (1956-1962); právní poradce u právní služby Rady ES (1962-1965); řádný profesor (1965-1978), děkan Právnické fakulty (1973-1975) Univerzity v Leyde; člen Nizozemské královské akademie věd (1978); soudní rada u Hoge Raad (1978-1979); soudce u Soudního dvora od 29. března 1979 do 29. března 1990; zemřel dne 24. prosince 2015.
narozen dne 10. února 1931; dánské státní příslušnosti; ředitel na Ministerstvu spravedlnosti; soudní rada ad interim u odvolacího soudu; člen dánské delegace na Haagské konferenci mezinárodního práva soukromého; soudce u Soudního dvora od 9. října 1979 do 6. října 1988; předseda Soudního dvora od 7. října 1988 do 6. října 1994; zemřel dne 21. ledna 2005.
narozen v roce 1946; doktor práv univerzity v Segedíně (1971); rada na ministerstvu práce (1971–1974); přednášející a profesor (1974–1989), děkan právnické fakulty (1989–1990), prorektor (1992–1997) univerzity v Segedíně; advokát; člen prezídia Národní důchodové pojišťovny; zástupce prezidenta Evropského institutu sociálního zabezpečení (1998–2002); člen vědecké rady Mezinárodní asociace sociálního zabezpečení; soudce Ústavního soudu (1998–2004); soudce Tribunálu od 12. května 2004 do 19. září 2016.
narozena v roce 1947; držitelka diplomu v oboru právo univerzity ve Varšavě (1965–1969); výzkumná pracovnice (asistentka, docentka, profesorka) Institutu právních věd Polské akademie věd (1969–2004); výzkumná pracovnice Institutu Maxe Plancka pro zahraniční a mezinárodní patentové a autorské právo a právo hospodářské soutěže v Mnichově (stipendium od nadace Foundation AvH – 1985-1986); advokátka (1992–2000); soudkyně Nejvyššího správního soudu (2001–2004); soudkyně Tribunálu od 12. května 2004 do 19. září 2016; zemřela dne 23. května 2018; zemřela dne 23. května 2018.
narozen v Berlíně dne 2. června 1925; německé státní příslušnosti; doktor práv, Univerzita v Göttingen (1952); zaměstnán v právním oddělení spolkového ministerstva hospodářských věcí (1953); vedoucí sekce evropského odboru spolkového ministerstva hospodářských věcí (1958); vedoucí evropského politického odboru (1970); lektor (1971), čestný profesor (1975) na Univerzitě v Münster; člen výkonného výboru „Deutsche Wissenschaftliche Gesellschaft für Europarecht"; člen správní rady Institutu Maxe Placka pro zahraniční veřejné právo a právo mezinárodní v Heidelbergu; soudce u Soudního dvora od 6. října 1980 do 6. října 1988; zemřel dne 20. září 2018.
narozena v roce 1963; držitelka diplomu v oboru právo lotyšské univerzity (1986); inspektorka pro ministerstvo vnitra pro oblast Kirov a město Riga (1986–1989); soudkyně soudu prvního stupně v Rize (1990–1994); advokátka (1994–1998 a červenec 1999 až květen 2000); ministryně spravedlnosti (listopad 1998 až červenec 1999 a květen 2000 až říjen 2002); členka Mezinárodního rozhodčího soudu v Haagu (2001–2004); členka Parlamentu (2002–2004); soudkyně Tribunálu od 12. května 2004 do 25. února 2020.
narozen dne 16. března 1916 v Rotterdamu; nizozemské státní příslušnosti; doktor práv, Univerzita v Leyde (1946); zaměstnán na Ministerstvu pro hospodářské záležitosti a na Ministerstvu zahraničních věcí, mimo jiné jako všeobecný poradce ministra a ředitele pro organizaci trhu (1945-1958); generální ředitel v Komisi Evropských společenství (1958-1967); profesor sociálního a hospodářského práva na Univerzitě v Utrechtu (1967-1981); generální advokát u Soudního dvora od 4. června 1981 do 13. ledna 1986; zemřel dne 4. července 2004.
narozen v roce 1966; diplom v oboru právo na Univerzitě Loránd Eötvös v Budapešti (1990); diplom „Master of Laws“ univerzity ve Stockholmu (1995); advokát u advokátní komory www.curia.europa.eu v Budapešti; právní poradce maďarského parlamentu během procesu přistoupení Maďarska k Evropské unii (1994–1996 a 2002–2004); referendář u předsedy Ústavního soudu Maďarska (1997–2000); místopředseda maďarského úřadu pro hospodářskou soutěž, následně předseda rady pro hospodářskou soutěž (2000–2002); rozhodce Stálého rozhodčího soudu pro finanční a kapitálové trhy (2008–2014); vyučující (1990–1994); přednášející (1995–1999) a následně zastupující přednášející (2003–2016) na Univerzitě Loránd Eötvös v Budapešti; státní tajemník pro evropskou a mezinárodní soudní spolupráci, ministerstvo spravedlnosti (2014–2016); od 19. září 2016 soudce Tribunálu do svého úmrtí dne 1. srpna 2021.
narozena dne 29. března 1920 v Paříži; francouzské státní příslušnosti; licenciée en droit („bakalářka" práv), vysokoškolský diplom v oboru veřejného práva, politické ekonomie a politických věd; řádná atašé na Ministerstvu spravedlnosti (1950); vedoucí kanceláře kabinetu ministra spravedlnosti (1958); místopředsedkyně Tribunal de grande instance (Krajský soud) v Paříži (1969); ředitelka na Ministerstvu spravedlnosti (1973); rada Národní školy soudcovské (1974); předsedkyně Tribunal de grande instance (Krajský soud) v Paříži (1976); generální advokátka u Soudního dvora od 18. března 1981 do 13. února 1984.
narozen v roce 1954; doktor práv (univerzita La Sapienza, Řím); studia práva Společenství (Collège d'Europe, Bruggy); člen advokátní komory, činný jako advokát (1978-1983); přednášející v oboru právo Společenství na univerzitách La Sapienza, Řím (1993-1996), Luiss, Řím (1993-1996 a 2002-2006) a Bocconi, Miláno (1996-2000); poradce pro otázky Společenství italského předsedy vlády (1993-1995); úředník Evropské komise: právní poradce a poté vedoucí kabinetu místopředsedy (1989-1992), vedoucí kabinetu komisaře odpovědného za vnitřní trh (1995-1999) a hospodářskou soutěž (1999), ředitel generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž (2000-2002), náměstek generálního tajemníka Evropské komise (2002-2005), generální ředitel Sboru evropských politických poradců (BEPA) Evropské komise (2006); soudce Tribunálu od 3. května 2006 do 15. listopadu 2011.
narozen dne 28. července 1924; francouzské státní příslušnosti; auditor, poté Maître des requêtes u Státní rady Francie; ředitel na Ministerstvu spravedlnosti; generální ředitel Eaux et Forêts (Vod a Lesů); generální ředitel generálního sekretariátu vlády; státní poradce; předseda první podsekce sekce pro sporné záležitosti; profesor na Institutu politických studií; předseda sekce veřejných prací Státní rady; soudce u Soudního dvora od 4. června 1981 do 6. října 1982 a od 7. října 1988 do 6. října 1994; zemřel dne 11. ledna 2002.
narozen v Athénách dne 15. srpna 1926; řecké státní příslušnosti; diplom v oboru právní filozofie, Univerzita v Oxfordu; lektor na University College of Wales Aberystwyth (1954), poté na King's College v Londýně (1959); řádný profesor srovnávacího práva na Univerzitě v Londýně (1966); doktor práv „LL.D." na univerzitě v Londýně (1972); ředitel Střediska pro evropské právo King's College (1974); soudce u Soudního dvora od 12. ledna 1981 do jeho úmrtí dne 15. listopadu 1982.
Nils Wahl, narozen v roce 1961 ve Stockholmu (Švédsko), získal na Stockholms Universitet (univerzita ve Stockholmu, Švédsko) v roce 1987 titul Juris kandidat (LL. M.) a v roce 1995 doktorát v oboru právo. Následně působil především v akademické oblasti – stal se docentem, držitelem katedry programu Jean-Monnet v evropském právu a v roce 2001 profesorem evropského práva na Stockholms Universitet.
V letech 1993 až 2004 vykonával N. Wahl funkci generálního ředitele nadace činné v oblasti vzdělávání. V letech 2001 až 2006 kromě toho předsedal švédskému sdružení Nätverket för europarättslig forskning (Síť pro výzkum v oblasti práva Společenství) a stal se členem Rådet för konkurrensfrågor (Rada pro právo hospodářské soutěže, Švédsko).
Soudce Tribunálu od 7. října 2006 do 28. listopadu 2012. Generální advokát Soudního dvora od 28. listopadu 2012 do 6 února 2019. Soudce Soudního dvora od 6. února 2019 do 7. října 2024
narozen dne 17. února 1930; britské státní příslušnosti; barrister, Master of the Bench, poté Treasurer, Gray's Inn; Queen's Counsel; Junior Counsel na Ministerstvu práce, Junior a Leading Counsel na Treasury; Recorder; soudce u High Court (Queen's Bench Division); předseda Employment Appeal Tribunal; Visiting Professor, University of Durham, Comell (Spojené státy americké), Mercer (Spojené státy americké), King's College, Londýn; generální advokát u Soudního dvora od 26. února 1981 do 6. října 1988; soudce od 7. října 1988 do 10. března 1992; zemřel dne 7. dubna 2009.
narozena v roce 1967; diplom v oboru právo na Univerzitě Alexandru Ioan Cuza de Iasi (1990); doktorka práv (1999); soudkyně u soudu 4. obvodu v Bukurešti (1991–1996); soudkyně (1996– 1999) a vedoucí úseku (1997–1999) soudu v Bukurešti; soudkyně (1999–2005) a vedoucí úseku (1999–2003) odvolacího soudu v Bukurešti; členka Velkého odvolacího senátu Evropského patentového úřadu (2006–2016); vyučující a následně ředitelka Národní justiční akademie (2011– 2016); soudkyně Nejvyššího kasačního a soudního dvora Rumunska (2006–2016); členka vědecké rady Národní justiční akademie a řídící rady Národní školy vyšších soudních úředníků (2011–2016); volená členka rady pro doktorandská studia univerzity v Bukurešti (2012–2016); soudkyně Tribunálu od 19. září 2016 do 7. října 2021.; soudkyně Soudního dvora od 7. října 2021.
narozen v roce 1940; studium práv na univerzitě St Kliment Ohridski v Sofii (1961); doktor práv (1977); advokát (1963-1964); právní poradce ve státním podniku pro mezinárodní silniční dopravu (1964-1973); vyučující na právním institutu bulharské akademie věd (1973-1988); lektor občanského procesního práva na právnické fakultě univerzity St Kliment Ohridski v Sofii (1988-1991); rozhodce u rozhodčího soudu obchodní a průmyslové komory (1988-2006); soudce u Ústavního soudu (1991-1994); hostující profesor na univerzitě Paissiy Hilendarski v Plovdivu (únor 2001-2006); ministr spravedlnosti (1994-1995); lektor občanského procesního práva na Nové bulharské univerzitě v Sofii (1995-2006); Soudce Tribunálu v období od 12. ledna 2007 do 29. června 2010.
narozen dne 29. ledna 1927 v Düsseldorfu; německé státní příslušnosti; studia práv, Univerzita v Kolíně nad Rýnem, Bonnu a Freiburgu (1947-1951); „Gerichtsreferendar" (1952-1956), poté „Gerichtassessor" (1956) u odvolacího soudu v Kolíně nad Rýnem; vědecký spolupracovník u Spolkového ústavního soudu (1958-1960); „Landsgerichtsrat" u Krajského soudu v Kolíně nad Rýnem (1959); úředník (1961), ředitel Odboru veřejného práva (1969) na spolkovém ministerstvu spravedlnosti; soudce u Soudního dvora od 7. října 1982 do 6. října 1988; zemřel dne 28. května 2009.
narozen v roce 1960; „bakalář" práv (1984), doktor práv (1997) (univerzita Alexandru Ioan Cuza v Iaşi); soudce u soudu prvního stupně v Suceava (1984-1989); vojenský soudce u vojenského soudu v Iaşi (1989-1990); profesor na univerzitě Alexandru Ioan Cuza v Iaşi (1990-2006); specializační stipendium v oblasti soukromého práva na univerzitě v Rennes (1991-1992); docent na univerzitě Petre Andrei v Iaşi (1999-2002); hostující profesor na univerzitě Littoral Côte d'Opale (LAB. RII) (2006); Soudce Tribunálu v období od 12. ledna 2007 do 26. listopadu 2010.
narozen dne 23. prosince 1927; italské státní příslušnosti; řádný profesor pracovního práva (Urbino, Bologna, Řím), srovnávacího práva soukromého (Bologna); člen Vrchní soudní rady (1976-1981); generální advokát u Soudního dvora (1982-1988); soudce od 7. října 1988 do svého úmrtí dne 21. července 1999.
narozen v roce 1974; diplom v oboru právo (1997) a doktor práv (2007) z Univerzity Karlovy v Praze; diplom „Master of Laws“ na univerzitě ve Stockholmu (2000); soudní čekatel u Městského soudu v Praze (1997–2001); soudce Obvodního soudu pro Prahu 2 (2001–2005); soudce Nejvyššího správního soudu České republiky (2005–2016); přednášející práva, zejména práva Evropské unie, na Univerzitě Karlově v Praze (2001–2003), na Masarykově univerzitě v Brně (2006–2016), na Univerzitě Palackého v Olomouci (2014–2016) a na Justiční akademii České republiky (2001–2016); soudce Tribunálu (2016–2020); od 6. října 2020 soudce Soudního dvora.
narozen v roce 1960; držitel diplomu v oboru právo Nezávislé univerzity v Barceloně (1983); soudce (1985); od roku 1992 soudce specializovaný na správní spory u Vrchního soudu Kanárských ostrovů v Santa Cruz de Tenerife (1992 a 1993) a u Audiencia Nacional (Nejvyšší soud) (Madrid, květen 1998 – srpen 2007), kde rozhodoval v soudních řízeních v daňové oblasti (DPH), jakož i o žalobách směřujících proti obecně závazným předpisům ministerstva hospodářství a jeho rozhodnutím o státních podporách nebo majetkové odpovědnosti státu; rovněž o žalobách proti veškerým rozhodnutím regulačních orgánů v oblasti bankovnictví, burzy, energií, pojištění a hospodářské soutěže; referendář u Ústavního soudu (1993–1998); soudce Tribunálu od 17. září 2007 do 16. září 2013.
narozen v roce 1962; držitel diplomu Institut d'études politiques v Paříži (Institut politických věd) (1984); bývalý student École nationale de la magistrature (národní soudní školy) (1986–1988); soudce soudu prvního stupně v Marseille (leden 1988 – leden 1990); vyšší úředník na ředitelství občanských věcí ministerstva spravedlnosti (leden 1990 – červen 1992); zástupce vedoucího oddělení, poté vedoucí oddělení generálního ředitelství hospodářské soutěže, spotřeby a potírání podvodů ministerstva hospodářství, financí a průmyslu (červen 1992 – září 1994); technický poradce ministra spravedlnosti (září 1994 – květen 1995); soudce soudu prvního stupně v Nîmes (květen 1995 – květen 1996); referendář u Soudního dvora v kabinetu generálního advokáta P. Légera (květen 1996 – prosinec 2001); soudní rada u Cour de Cassation (kasačního soudu) (prosinec 2001 – srpen 2007); soudce Tribunálu od 17. září 2007 do 16. září 2013.
narozen dne 5. ledna 1931 v Paříži; francouzské státní příslušnosti; licencié en droit („bakalář" práv), vysokoškolský diplom v oboru veřejného práva; diplom Národní školy pro veřejnou správu (1956); auditor u Státní rady (1956); úředník se zvláštním pověřením, poté technický poradce v kabinetu Vysokého komisaře pro mládež a sport (1961); maître des requêtes u Státní rady (1962); vládní komisař u Shromáždění pro sporné záležitosti Státní rady (1964-1968); náměstek generálního tajemníka, poté generální tajemník Entreprise minière et chimique (Důlní a chemický podnik) (1970-1974); správní a finanční ředitel Institutu pro výzkum a akustickou a hudební koordinaci (IRCAM) v Centre Beaubourg (od roku 1974); státní poradce (červen 1981); právní poradce Entreprise de recherche et d'activités pétrolières (Podnik zabývající se výzkumem a ropnými činnostmi) (říjen 1981-1982); soudce u Soudního dvora od 7. října 1982 do 6. října 1988; zemřel dne 3. října 2017.
narozen dne 16. března 1919; řecké státní příslušnosti; advokát (Athény); auditor a poté maître de requêtes u Státní rady; státní poradce; předseda Soudu příslušného pro kárné řízení proti soudcům soudů prvního stupně a odvolacích soudů; člen Zvláštního nejvyššího soudu; generální inspektor správních soudů; člen Vrchní soudní rady; předseda Vrchní rady Ministerstva zahraničních věcí; soudce u Soudního dvora od 14. března 1983 do 6. října 1997; zemřel dne 23. března 2000.
narozen dne 31. července 1916 v Cork; irské státní příslušnosti; studia práv (University College a King's Inn, Dublin); barrister (1938); Senior Counsel (1954); člen „Dail Eireann" (1948-1973); ministr zdravotnictví (1954-1957); kandidát na prezidenta Irska (1966 a 1973); soudce u High Court (1973); Chief Justice (1974); soudce u Soudního dvora od 16. ledna 1985 do 6. října 1991; zemřel dne 25. února 2003.
narodený v roku 1948; štúdium práva na Univerzite v Bukurešti (1971); postgraduálne štúdium medzinárodného pracovného práva a európskeho sociálneho práva, Univerzita v Ženeve (1973 - 1974); doktor práv na Univerzite v Bukurešti (1980); asistent stážista (1971 - 1973), asistent (1974 - 1985), neskôr poverený vyučovaním pracovného práva na Univerzite v Bukurešti (1985 - 1990); hlavný výskumník na Inštitúte vedeckého výskumu v oblasti práce a sociálnej ochrany (1990 - 1991); zástupca generálneho riaditeľa (1991 - 1992), neskôr riaditeľ (1992 - 1996) na Ministerstve práce a sociálnej ochrany; prednášateľ (1997), neskôr profesor v Národnej škole politických a správnych štúdií, Bukurešť (2000); štátny tajomník Ministerstva pre Európsku integráciu (2001 - 2005); vedúci odboru Legislatívnej rady Rumunska (1996 - 2001 a 2005 - 2009); zakladateľ a riaditeľ Rumunskej revue európskeho práva; predseda Rumunskej spoločnosti európskeho práva (2009 - 2010); splnomocnený zástupca rumunskej vlády pred súdmi Európskej únie (2009 - 2010); sudca Všeobecného súdu dne 26. listopadu 2010 do 19. září 2016.
narozen dne 5. června 1930; německé státní příslušnosti; advokát; notář; generální tajemník skupiny křesťanských demokratů v Evropském parlamentu; poslanec (Bundestag); předseda právní komise a komise pro evropské záležitosti v Bundestagu; čestný profesor evropského práva na Univerzitě v Sársku (1990); generální advokát u Soudního dvora od 11. ledna 1984 do 6. října 1997.
narozen v roce 1949; držitel diplomu v oboru ekonomie (Bachelor of Arts, 1974) a práva (Master of Laws, 1977) uppsalské univerzity; rada na ministerstvu zahraničních věcí (1977); člen švédské advokátní komory (od roku 1983); člen švédské pracovní skupiny k právu hospodářské soutěže u Mezinárodní obchodní komory (CCI); lektor soutěžního práva (univerzity v Lundu a Stockholmu); autor mnoha publikací; soudce Tribunálu od 18.března 2013 do 19. září 2016.
narozen dne 31. července 1916 v Cork; irské státní příslušnosti; studia práv (University College a King's Inn, Dublin); barrister (1938); Senior Counsel (1954); člen „Dail Eireann" (1948-1973); ministr zdravotnictví (1954-1957); kandidát na prezidenta Irska (1966 a 1973); soudce u High Court (1973); Chief Justice (1974); soudce u Soudního dvora od 16. ledna 1985 do 6. října 1991; zemřel dne 25. února 2003.
narozen dne 26. ledna 1930; francouzské státní příslušnosti; soudce na Ministerstvu spravedlnosti; lektor na Právnické fakultě Paříž 1; náměstek ředitele v kabinetu ministra spravedlnosti; předseda senátu odvolacího soudu v Paříži; ředitel pro občanské záležitosti a pečeť; generální advokát u Soudního dvora od 13. února 1984 do 6. října 1994; zemřel dne 8. dubna 2017.
Peter George Xuereb, narozen v roce 1954 ve Sliemě (Malta), studoval na Università ta' Malta (Maltská univerzita), kde v roce 1977 získal diplom v oboru právo, který doplnil titulem magistr v tomtéž oboru získaným v roce 1979 na University of London (Londýnská univerzita, Spojené království). V roce 1982 mu University of Cambridge (Cambridgeská univerzita, Spojené království) udělila titul doktor práv.
Svoji profesní dráhu započal P. G. Xuereb jako lektor na Ealing College of Higher Education (Spojené království), kde působil v letech 1982 až 1984, a následně vyučoval v letech 1984 až 1990 na University of Exeter (univerzita v Exeteru, Spojené království) a v letech 1990 až 1993 na University of London, Queen Mary a Westfield College. Poté, co byl jmenován profesorem, vyučoval v letech 1993 až 2016 právo na Università ta' Malta, kde rovněž působil jako vedoucí katedry evropského práva a srovnávacího práva. Zároveň byl předsedou Evropského dokumentačního a výzkumného střediska této univerzity. Výkon těchto funkcí mu umožnil vydat řadu publikací v různých oblastech.
Od roku 1979 vystupoval před nejvyššími soudy Malty jako advokát; své akademické působení doplňoval v letech 1993 až 2016 praxí právního poradce v soukromém sektoru. V této době P. G. Xuereb rovněž působil jako poradce maltského Parlamentu. V letech 1995 až 2016 přispíval k rozšiřování vědomostí o unijním právu coby předseda Maltské asociace pro evropské právo.
Soudce Tribunálu Evropské unie od 8. června 2016 do 8. října 2018. Soudce Soudního dvora od 8. října 2018 do 7. října 2024
Ramona Frendo, narozena v roce 1971 na Maltě, původem ze Zejtunu (Malta), získala na Università ta' Malta (Maltská univerzita) v roce 1993 diplom v oboru právo a v roce 1995 doktorát v tomtéž oboru. Ve studiích pokračovala na University of Cambridge (Cambridgeská univerzita, Spojené království), kde v roce 1996 získala titul master v oboru kriminologie. V roce 2018 doplnila své vysokoškolské vzdělání diplomem z postgraduálního studia evropského práva na King’s College London (Londýn, Spojené království).
Ramona Frendo zahájila profesní dráhu coby advokátka zapsaná u maltské advokátní komory; toto povolání vykonávala v letech 1996 až 2019. Díky svým znalostem z vícera oborů kromě toho zastávala funkci právní poradkyně na maltském Ministerstvu sociální ochrany (v letech 1997 až 1998) a znalkyně v oboru právo u soudů ve Vallettě (Malta) (v letech 1997 až 2019) a u několika pojišťoven (v letech 2006 až 2019).
V letech 2006 až 2019 byla členkou maltského vnitrostátního rozhodčího senátu a v letech 2009 až 2019 členkou maltské Komise pro zaměstnanost. Byla jmenována členkou Národní komise pro rodinu (Malta), a to na období od roku 2012 do roku 2013. V posledně uvedeném roce zasedala i v Komisi pro komplexní reformu justice (Malta) a následně v letech 2014 až 2016 byla členkou Komise pro reformu práva (Malta). Poté, co ji v roce 2016 maltská vláda jmenovala zvláštní poradkyní pro pracovní skupinu „Víza“ v rámci Rady Evropské unie, této pracovní skupině v průběhu maltského předsednictví Rady v první polovině roku 2017 předsedala.
narozen v roce 1945; diplom Univerzity v Glasgow (MA 1965, LLB 1967) (anglická historie a literatura, právo); magistr v oboru občanské právo, Univerzita v Tulane, Louisiana (MCL 1969); zapsán u skotské advokátní komory (1972) a advokátní komory v New Yorku (1977); jmenován jako Queen’s Counsel (1988); zapsán u anglické a waleské advokátní komory (1996) a u advokátní komory v Bruselu (1999); vykonával povolání advokáta u advokátní komory v Edinburku, Bruselu, Londýně a v New Yorku; hostující profesor (1991) a doctor honoris causa (2009) na Univerzitě v Glasgow; bencher of Middle Temple (2012); rozhodce u Mezinárodní obchodní komory (CCI), u Mezinárodního střediska pro řešení investičních sporů (CIRDI) a u Sportovního arbitrážního soudu (TAS); autor četných publikací; soudce Tribunálu od 7. října 2015 do 31. ledna 2020.
narozen dne 17. ledna 1938; belgické státní příslušnosti; řádný profesor (1974-1984) a mimořádný profesor (od roku 1984), Právnická fakulta, Univerzita v Lutychu (vedoucí katedry práva Evropských společenství); vedoucí belgické katedry na King's College, Londýn (1977); hostující profesor: Univerzita v Nancy (1971-1978), Europa Instituut Univerzity v Amsterodamu (1976-1985), katolická univerzita v Louvain-la-Neuve (1980-1982) a Northwestern University v Chicagu (1974 a 1983); lektor evropského soutěžního práva na Collège d'Europe v Bruggách (1979-1984); soudce u Soudního dvora od 10. dubna 1984 do svého úmrtí dne 15. července 1995.
narozen dne 15. června 1935; lucemburské státní příslušnosti; Ministerstvo spravedlnosti; vládní atašé „premier en rang"; vládní delegát u Výboru pro sporné záležitosti Státní rady; první vládní poradce na Ministerstvu spravedlnosti; soudce u Soudního dvora od 7. října 1985 do jeho úmrtí dne 1. června 1996.
narozen v roce 1944; německé státní příslušnosti; asistent, poté asistent-profesor na právnické fakultě (Berlín); advokát (Frankfurt nad Mohanem); právník lingvista u Soudního dvora; referendář u předsedy Soudního dvora Kutschery, poté u německého soudce u Soudního dvora; zástupce vedoucího soudní kanceláře u Soudního dvora; vedoucí soudní kanceláře Soudu prvního stupně od 10. října 1989 do 5. října 2005; zemřel dne 26. září 2009.
narozen dne 7. září 1938; lucemburské státní příslušnosti; studia práv a politických věd na Univerzitě v Montpellier, Paříži a Cambridgi; člen právní služby Komise, vrchní rada v kabinetech dvou členů Komise; zastává různé odpovědné funkce na Ministerstvu zahraničních věcí Velkovévodství; vykonává funkce náměstka stálého zástupce Lucemburského velkovévodství při Evropských společenstvích; generální advokát u Soudního dvora od 13. ledna 1986 do 6. října 1991 a od 19. prosince 1997 do 6. října 2003; zemřel dne 10. října 2016.
narozen dne 17. března 1936; portugalské státní příslušnosti; státní zastupitelství u odvolacího soudu v Lisabonu; vedoucí kabinetu ministra spravedlnosti; náměstek nejvyššího státního zástupce; ředitel kabinetu evropského práva; profesor práva Společenství (Lisabon); soudce u Soudního dvora od 31. ledna 1986 do 6. října 2000.
narozen dne 26. května 1946; španělské státní příslušnosti; asistent, poté profesor (univerzita v Oviedo, Freiburg/Briesgau, samostatná univerzita v Madridu, Univerzita Complutense v Madridu a Grenadě); vedoucí katedry mezinárodního práva veřejného (Grenada); soudce u Soudního dvora od 31. ledna 1986 do 6. října 2003, předseda od 7. října 1994 do 6. října 2003; zemřel dne 17. ledna 2019.
Rimvydas Norkus, narozen v roce 1979 v Klajpedě (Litva), získal v roce 2001 titul magistr práv na Vilniaus universitetas (univerzita ve Vilniusu, Litva). Následně pokračoval v doktorském studiu práva na Mykolo Romerio universitetas (univerzita Mykolase Römerise, Litva), kde v roce 2005 obhájil disertační práci.
Svoji profesní dráhu započal jako asistent soudce na Lietuvos apeliacinis teismas (odvolací soud Litvy), přičemž tento post zastával v letech 1999 až 2000. V letech 2000 až 2003 působil u tohoto soudu ve funkci poradce předsedy. V letech 2003 až 2009 byl ředitelem oddělení pro soudní praxi na Lietuvos vyriausiasis administracinis teismas (Nejvyšší správní soud Litvy).
V letech 2009 až 2010 pracoval jako právník lingvista v Evropském parlamentu a následně se vrátil do země svého původu, kde v letech 2010 až 2012 vykonával funkci ředitele oddělení pro právní výzkum na Lietuvos Aukščiausiasis Teismas (Nejvyšší soud Litvy). V letech 2012 až 2013 byl soudcem Lietuvos apeliacinis teismas a následně po dobu jednoho roku soudcem Lietuvos Aukščiausiasis Teismas. V letech 2014 až 2019 posledně uvedenému soudu předsedal. V letech 2016 až 2018 byl kromě toho předsedou Lietuvos Teisėjų taryba (litevská Rada pro soudnictví).
V letech 2007 až 2008 se R. Norkus věnoval i pedagogické činnosti, a to jako docent na Mykolo Romerio universitetas, kde v letech 2012 až 2019 působil jako profesor ústavu soukromého práva. Je také autorem řady právních publikací.
narozen dne 22. května 1926; španělské státní příslušnosti; bývalý profesor (catedratico) mezinárodního práva veřejného a soukromého na univerzitách v Grenadě, Barceloně a na samostatné univerzitě v Madridu; profesor (catedratico) mezinárodního práva veřejného na Univerzitě Complutense v Madridu; soudce u španělského ústavního soudu (1980-1986); volený poradce u Státní rady; člen (académico de número) Real Academia de Jurisprudencia (Madrid); soudce u Soudního dvora od 7. října 1988 do 6. října 1994; zemřel dne 20. října 2009.
narozen dne 21. března 1935; německé státní příslušnosti; vědecký asistent na Institutu studií evropského práva (Kolín nad Rýnem); řádný profesor veřejného práva, mezinárodního práva veřejného a evropského práva na univerzitě v Bonnu a Frankfurtu nad Mohanem; soudce u Soudního dvora od 7. října 1988 do 6. října 1994; zemřel dne 1. června 2015.
narozen dne 11. května 1935; belgické státní příslušnosti; profesor na „Katholieke Universiteit Leuven" (KUL), „University of Chicago" a „Universiteit van Amsterdam" (UvA); prorektor a člen akademické a organizační rady KUL; advokát (Dendermonde, Leuven, Brusel); předseda bankovní komise; generální advokát u Soudního dvora od 7. října 1988 do 6. října 1994; zemřel dne 8. července 2015.
narozen v roce 1939; barrister (advokát), King's Counsel; zaměstnán v sekretariátu Evropské komise pro lidská práva; referendář generálního advokáta J. P. Warnera; profesor evropského práva na univerzitě v Londýně; ředitel Centre of European Law King´s College, Londýn; autor mnoha děl o evropském právu; generální advokát Soudního dvora od 7. října 1988 do 10. ledna 2006.
narozen dne 15. listopadu 1942; italské státní příslušnosti; řádný profesor mezinárodního práva a práva Společenství na univerzitě v Neapoli; advokát u kasačního soudu; člen Rady pro sporné diplomatické záležitosti Ministerstva zahraničních věcí; generální advokát u Soudního dvora od 7. října 1988 do 4. března 1998; zemřel dne 6. července 2021.
narozen dne 31. ledna 1928; nizozemské státní příslušnosti; úředník na Ministerstvu zahraničních věcí; profesor práva mezinárodních organizací (Utrecht, Leiden); člen „Raad van State"; předseda soudní sekce „Raad van State"; člen Královské akademie věd; člen správní rady Akademie mezinárodního práva v Haagu; soudce u Soudního dvora od 29. března 1990 do 6. října 2000.
narozen v roce 1942; zaměstnán na ministerstvu spravedlnosti; referendář soudce Maxe Sørensena; profesor mezinárodního práva veřejného a děkan na právnické fakultě univerzity v Kodani; advokát; předseda a člen rozhodčích soudů; člen odvolacího správního soudu; generální advokát Soudního dvora od 7. října 1991 do 6. října 1994; soudce Soudního dvora od 7. října 1994 do 10. ledna 2006.
narozen dne 17. června 1943; irské státní příslušnosti; barrister (1967), poté Senior Counsel (1981): výkon advokátní profese u irské advokátní komory; Attorney General (1987); bývalý člen Státní rady; bývalý člen Bar Council of Ireland; bencher (děkan) „Honourable Society of King's Inn's"; soudce u Soudního dvora od 7. října 1991 do 5. října 1999; zemřel dne 18. ledna 2023.
narozen dne 14. listopadu 1934; britské státní příslušnosti; Advocate (Skotsko); King's Counsel (Skotsko); tajemník, poté pokladník Faculty of Advocates; předseda poradního výboru advokátních komor Evropského společenství; Salvesen Professor of European Institutions a ředitel Europa Institute, univerzita v Edinburku; zvláštní poradce House of Lords Select Committee on the European Communities; čestný bencher Gray's Inn, Londýn; soudce u Soudu prvního stupně od 25. září 1989 do 9. března 1992; soudce u Soudního dvora od 10. března 1992 do 7. ledna 2004.
narozen v roce 1931; profesor ústavního a veřejného práva obecného a srovnávacího (univerzity v Padově, Boloni a Římě); člen Vrchní soudcovské rady (1976-1978); člen ústavního soudu a předseda ústavního soudu (1986-1987); ministr pro politiky Společenství (1987-1989); poslanec Evropského parlamentu (1989-1994); soudce Soudního dvora od 7. října 1994 do 31. prosince 1994; generální advokát od 1. ledna 1995 do 14. prosince 1999; soudce Soudního dvora od 15. prosince 1999 do 3. května 2006; zemřel dne 18. července 2007.
narozen dne 14. července 1932; řecké státní příslušnosti; advokát athénské advokátní komory; auditor u Státní rady v roce 1963; maître des requêtes v roce 1973 a státní poradce (1982-1994); člen Zvláštního soudu, který rozhoduje v kárném řízení proti soudcům; člen Zvláštního nejvyššího soudu, který je podle řecké ústavy příslušný k harmonizaci judikatury tří nejvyšších soudů země a provádí soudní přezkum platnosti parlamentních voleb, jakož i voleb evropských; člen Vrchní soudní rady; člen Vrchní rady Ministerstva zahraničních věcí; předseda Odvolacího soudu pro ochranné známky; předseda Zvláštního legislativního výboru Ministerstva spravedlnosti; generální advokát u Soudního dvora od 7. října 1994 do 6. října 2000.
narozen v roce 1936; člen Conseil d´Etat (Francie); ředitel, později vrchní ředitel právní služby Rady Evropských společenství (1968-1973); generální ředitel Agence nationale pour l´emploi (1973-1975); ředitel všeobecné správy na ministerstvu průmyslu (1977-1979); ředitel právního útvaru v OECD (1979-1985); ředitel Institut international d´administration publique (1985-1987); právní poradce, ředitel právní sekce na ministerstvu zahraničních věcí (1987-1994); soudce Soudního dvora od 7. října 1994 do 6. října 2006; zemřel dne 12. července 2021.
narozen v roce 1938; soudce na ministerstvu spravedlnosti (1966-1970); vedoucí kabinetu, poté odborný poradce v kanceláři ministra pro kvalitu života v roce 1976; odborný poradce v kanceláři ministra spravedlnosti (1976-1978); náměstek ředitele pro trestní věci a udělování milostí (1978-1983); soudce odvolacího soudu v Paříži (1983-1986); náměstek ředitele v kanceláři ministra spravedlnosti (1986); předseda Tribunal de grande instance v Bobigny (1986-1993); ředitel kanceláře ministra spravedlnosti a generální advokát odvolacího soudu v Paříži (1993-1994); profesor „associé" na univerzitě René Descartes (Paříž V) (1988-1993); generální advokát Soudního dvora od 7. října 1994 do 6. října 2006; zemřel dne 25. ledna 2023.
narozen dne 30. ledna 1943; německé státní příslušnosti; ředitel na Ministerstvu spravedlnosti spolkové země Bavorsko; předseda Ústavního soudu spolkové země Sasko a odvolacího soudu v Drážďanech (1992-1994); čestný profesor evropského práva a lékařského práva na univerzitě v Saarbrückenu; soudce u Soudního dvora od 7. října 1994 do 14. července 2000.
narozen dne 26. února 1949; dánské státní příslušnosti; úředník na Ministerstvu spravedlnosti v Kodani (od roku 1973); vedoucí služby na Ministerstvu spravedlnosti (1982-1987 a 1988-1991); soudce u „Østre Landsret" (Východní odvolací soud) (1987-1988); místopředseda „Sø- et Handelsretten" (Námořní a obchodní soud) (1988); delegát u Ministerstva spravedlnosti pro právo Společenství a lidská práva (1991-1994); generální advokát u Soudního dvora od 7. října 1994 do 18. prosince 1997.
narozen v roce 1935; doktor práv na univerzitě ve Vídni (1957); jmenován soudcem a přidělen ke spolkovému ministerstvu spravedlnosti (1961); soudce pro věci tisku na Straf-Bezirksgericht ve Vídni (1963-1966); tiskový mluvčí spolkového ministerstva spravedlnosti (1966-1970); poté pověřen funkcemi na tomtéž ministerstvu v mezinárodním odboru; poradce komise pro soudnictví a tiskový mluvčí v parlamentu (1973-1978); jmenován členem ústavního soudu (1978); stálý soudce zpravodaj u posledně uvedeného soudu do konce roku 1994; soudce Soudního dvora od 19. ledna 1995 do 6. října 2009.
narozen v roce 1935; doktor práv na univerzitě ve Vídni (1957); jmenován soudcem a přidělen ke spolkovému ministerstvu spravedlnosti (1961); soudce pro věci tisku na Straf-Bezirksgericht ve Vídni (1963-1966); tiskový mluvčí spolkového ministerstva spravedlnosti (1966-1970); poté pověřen funkcemi na tomtéž ministerstvu v mezinárodním odboru; poradce komise pro soudnictví a tiskový mluvčí v parlamentu (1973-1978); jmenován členem ústavního soudu (1978); stálý soudce zpravodaj u posledně uvedeného soudu do konce roku 1994; soudce Soudního dvora od 19. ledna 1995 do 6. října 2009; zemřel dne 7. srpna 2016.
narozen dne 31. října 1941; finské státní příslušnosti; doktor práv (OTL), univerzita v Helsinkách; ředitel na Ministerstvu spravedlnosti; poradce na obchodním ředitelství na Ministerstvu zahraničních věcí; soudce u Nejvyššího soudu; soudce u Soudu ESVO; předseda Soudu ESVO; soudce u Soudního dvora od 19. ledna 1995 do 16. ledna 2002.
narozen v roce 1944; držitel diplomu v oboru právo a v oboru politické ekonomie univerzity v Coimbře ; doktor ekonomických věd (v oboru mezinárodní ekonomie) (Univerzita Paříž I - Panthéon Sorbonne) ; výkon základní vojenské služby na ministerstvu námořního loďstva (útvar soudnictví, 1969-1972); profesor na katolické univerzitě Nova v Lisabonu; dříve profesor na univerzitě v Coimbře a na univerzitě Lusíada v Lisabonu (ředitel Institutu evropských studií); člen portugalské vlády (1980-1983): státní tajemník ministerstva vnitra, úřadu předsedy vlády a státní tajemník pro evropské záležitosti; poslanec v portugalském parlamentu, místopředseda skupiny křesťanských demokratů; generální advokát u Soudního dvora (1986-1988); předseda Soudu prvního stupně Evropských společenství (1989-1995); advokát u advokátní komory v Lisabonu, specialista na evropské právo a právo hospodářské soutěže (1996-2012); člen debatní skupiny k budoucnosti soudního systému Evropských společenství „Groupe Due" (2000); předseda disciplinární komise Evropské komise (2003-2007); předseda Portugalského sdružení pro evropské právo (od roku 1999); Soudce Soudního dvora od 8. října 2012 do 8. října 2018.
narozen dne 3. května 1942; irské státní příslušnosti; „Master of Arts" ekonomických věd na University College, Dublin; barrister at Law; Senior Counsel; předseda „Legal Air Board" a „Bar Council"; generální advokát u Soudního dvora od 19. ledna 1995 do 6. října 2000.
narozen v roce 1949; soudce; soudce u Consejo General del Poder Judicial (Vrchní soudcovské rady); profesor; vedoucí kanceláře předsedy Vrchní soudcovské rady; soudce ad hoc Evropského soudního dvora pro lidská práva; soudce Tribunal Supremo od roku 1996; generální advokát u Soudního dvora od 19. ledna 1995 do jeho úmrtí dne 12. listopadu 2009.
narozen v roce 1949; licencié en droit (magistr práv) a licencié en sciences économiques (magistr hospodářských věd) (univerzita v Lutychu, Belgie); Master of Laws (Harvard University, Spojené státy americké); doctor honoris causa (univerzita Paris Dauphine); profesor evropského práva na univerzitě v Lovani (Belgie) a na univerzitě v Lutychu; poslanec (1977 -1995); státní tajemník, ministr a předseda vlády regionu Valonsko (1980-1988); místopředseda vlády, ministr spravedlnosti a ministr středních tříd (1988-1992); místopředseda vlády, ministr spravedlnosti a ministr hospodářských věcí (1992-1995); místopředseda vlády, ministr národní obrany (1995); starosta Verviers (1995); soudce Soudního dvora Evropských společenství (1995-2003); právní poradce, poté advokát (2004-2012); ministre d'État (honorární člen královské rady) (2009-2012); Generální advokát u Soudního dvora od 8. října 2012 do 8. října 2018.
narozen v roce 1939; vysokoškolské studium na právnické a ekonomické fakultě univerzit v Montpellier a v Paříži ; doktor práv (1964) ; advokát (1964) ; advokát oprávněný vystupovat před vyššími soudy (1967) ; ministerský rada na ministerstvu práce a sociálních věcí; člen (1978-1989), poté předseda (1988-1989) Hospodářské a sociální rady; člen představenstva Národní úvěrové a investiční společnosti a Evropské satelitní společnosti (až do roku 1989); člen (1993-1995), poté předseda rady Mezinárodního univerzitního institutu v Lucemburku (1995-2004) ; vyučující na Lucemburské univerzitě ; vládní člen výboru Evropského sociálního fondu, poradního výboru pro volný pohyb pracovníků a správní rady Evropské nadace pro zlepšování pracovních a životních podmínek; soudce Soudu prvního stupně od 25. září 1989 do 11. července 1996; soudce Soudního dvora od 12. července 1996 do 14. ledna 2008.
narozen dne 3. června 1935; řecké státní příslušnosti; přijat do soluňské advokátní komory v roce 1963; doktor mezinárodního práva na univerzitě v Soluni v roce 1971; profesor mezinárodního práva veřejného a práva Společenství na Právnické fakultě Univerzity v Thrace; čestný právní poradce na Ministerstvu zahraničních věcí; člen řecké delegace na Všeobecném shromáždění OSN od roku 1983; předseda komise expertů pro zlepšení řízení v rámci Úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod Rady Evropy v letech 1989 až 1992; soudce u Soudního dvora od 7. října 1997 do svého úmrtí dne 10. března 1999.
narozen dne 27. července 1936; německé státní příslušnosti; studia práv na univerzitě v Tübingen, Berlíně, Paříži, Hamburku, Vídni, Turíně a Cambridge; poslanec Bundestagu (1969 až 1980); zvolen členem Evropského parlamentu (1977); účastnil se četných komisí, zejména jako člen Komise pro právní záležitosti a občanská práva, které předsedal v letech 1993 a 1994; předseda delegace pověřené vztahy s baltskými zeměmi, jakož i s podkomisemi pro ochranu údajů a pro jedovaté nebo nebezpečné látky; místopředseda Evropského parlamentu (1984 až 1992); generální advokát u Soudního dvora od 7. října 1997 do 6. října 2003; zemřel dne 4. června 2021.
narozen dne 19. února 1934; italské státní příslušnosti; soudce u soudu v Neapoli; soudní rada u odvolacího soudu v Římě, poté u kasačního soudu; atašé u Ufficio legislativo del ministero di Grazia e Giustizia; předseda generálního výboru na diplomatické konferenci pro vypracování Luganské úmluvy; referendář italského generálního advokáta Soudního dvora; profesor na Scuola superiore della pubblica amministrazione di Roma; soudce u Soudu prvního stupně od 25. září 1989 do 17. září 1995; předseda Soudu prvního stupně od 18. září 1995 do 4. března 1998; generální advokát u Soudního dvora od 5. března 1998 do 6. října 2000; zemřel dne 26. ledna 2010.
narozen v roce 1948; diplom obdržel na svobodné univerzitě v Berlíně (1970); doktorát z ústavního a správního práva na univerzitě v Hamburku (1973); profesor na univerzitě v Hamburku (1972-1977); profesor veřejného práva na univerzitě v Bielefeldu (1978); profesor veřejného práva na univerzitě v Soluni (1982); ministr vnitra (v letech 1989 a 1996); člen správního výboru na krétské univerzitě (1983-1987); ředitel Centra mezinárodního a evropského hospodářského práva v Soluni (1997-2005); předseda Řeckého sdružení pro evropské právo (1992-1994); člen Řeckého národního výboru pro výzkum (1993-1995); člen Vrchního výboru pro výběr řeckých zaměstnanců státní správy (1994-1996); člen vědecké rady Akademie evropského práva v Trevíru (od 1995); člen správního výboru Řecké národní školy veřejné správy (1995-1996); člen vědecké rady ministerstva zahraničních věcí (1997-1999); předseda Řecké ekonomické a sociální rady v roce 1998; soudce Soudního dvora od 8. června 1999; předseda Soudního dvora od 7. října 2003 do 8. října 2015.
narozena dne 28. února 1942; irské státní příslušnosti; barrister u irské advokátní komory (1972); právní poradkyně v oblasti průmyslového a obchodního vlastnictví (1973-1979); barrister (1979-1995), poté Senior Counsel (1995-1998) u irské advokátní komory; rovněž členka anglické a waleské advokátní komory; soudkyně u High Court Irska (1998); profesorka „právních systémů a právních metod" a profesorka „Averil Deverell" obchodního práva (Trinity College, Dublin); bencher (děkan) Honorable Society of King's Inns; soudkyně u Soudního dvora od 6. října 1999 do 13. října 2004.
narozena v roce 1948; studia v Tübingenu, Mnichově a Ženevě; vědecký výzkum v Londýně, doktorka práv na univerzitě v Mnichově; soudkyně Arbeitsgericht v Oldenburgu; habilitována na univerzitě v Brémách pro výuku pracovního práva, sociologie práva a práva sociálního; dočasně ustanovená profesorka na právnické fakultě univerzity ve Frankfurtu a univerzity v Brémách; předsedkyně Landesarbeitsgericht v Šlesvicku-Holštýnsku (1989); expertní spolupráce na projektu European Expertise Service (EU) týkajícím se reformy pracovního práva v Kyrgyzstánu (1994-1995); honorární profesorka pracovního práva na univerzitě v Brémách, konkrétněji evropského pracovního práva; soudkyně Soudního dvora od 15. července 2000 do 6. října 2006.
narozen v roce 1939; pracoval u parlamentního veřejného ochránce práv a na sekretariátu švédské vlády i na ministerstvech, konkrétně jako zástupce tajemníka na ministerstvu financí; jmenován soudcem Kammarrätten (správní odvolací soud) v Göteborgu v roce 1981, posléze soudcem Regeringsrätten (nejvyšší správní soud) v roce 1985; přispěl k mnoha oficiálním odborným zprávám, zejména z oblasti daňového zákonodárství a účetnictví; mimo jiné byl předsedou výboru pro zdaňování příjmu přizpůsobovaného inflaci, předsedou výboru pro účetnictví a zvláštním zpravodajem výboru pro pravidla zdaňování společníků soukromých společností; rovněž byl předsedou rady pro účetní normy a členem rady národní soudní správy, stejně jako předsedou rady orgánu finančního dohledu; publikoval mnoho článků, zejména z oblasti daňového zákonodárství; soudce Soudního dvora od 7. října 2000 do 6. října 2006.
narozen v roce 1940; různé funkce v soudnictví (1964-1977); vládou pověřen různými úkoly za účelem uskutečnění a koordinace studie reformy soudního systému; vládní zmocněnec u Evropské komise pro lidská práva a Evropského soudu pro lidská práva (1980-1984); znalec u řídícího výboru pro lidská práva Rady Evropy (1980-1985); člen revizní komise pro trestní zákoník a trestní řád; Procurador-Geral da República (1984-2000); člen kontrolního výboru Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF) (1999-2000); soudce Soudního dvora od 7. října 2000 do 8. října 2012.
narozen v roce 1940; profesor práva Evropské unie na Univerzitě La Sapienza v Římě; profesor na univerzitách „Istituto Orientale" (1969-1979) a „Federico II" v Neapoli (1979-1992), Katánii (1969-1977) a Mogadišu (1967-1972); advokát u italského Kasačního soudu; právní poradce na Stálém zastoupení Italské republiky při Evropských společenstvích (1984-1992); člen italské delegace během jednání o přistoupení Španělského království a Portugalské republiky k Evropským společenstvím, jednání týkajících se Jednotného evropského aktu a Smlouvy o Evropské unii; autor početné řady publikací, včetně Komentářů k evropským smlouvám a kodexů Evropské unie; zakladatel a od roku 1996 ředitel revue „Il Diritto dell'Unione Europea"; člen řídících nebo redakčních výborů několika právnických periodik; působil jako zpravodaj během mnoha mezinárodních kongresů; konference a přednášky na několika mezinárodních institucích, včetně Akademie mezinárodního práva v Haagu (1987); člen skupiny nezávislých expertů prověřujících finanční hospodaření Komise Evropských společenství (1999); generální advokát Soudního dvora od 7. října 2000 do 3. května 2006; soudce u Soudního dvora od 4. května 2006 do 8. října 2018; soudce u místopředseda Soudního dvora Evropské unie od 8. října 2015 do 8. října 2018.
narozen v roce 1941; referendář Soudního dvora Evropských společenství (1966-1969); úředník Komise Evropských společenství (1969-1977); doktor práv (univerzita v Leidenu); profesor evropského práva na univerzitě v Groningenu (1977-1989); soudce odvolacího soudu v Arnhemu; publikační činnost; zástupce ředitele právní služby Komise Evropských společenství (1989-2000); profesor evropského práva na univerzitě v Amsterdamu; soudce Soudního dvora od 7. října 2000 do 10. června 2010.
Viktor Kreuschitz, narozen v roce 1952 v Budapešti (Maďarsko), získal v roce 1980 diplom v oboru právo a v roce 1981 doktorát v tomtéž oboru na Universität Wien (univerzita ve Vídni, Rakousko).
Profesní dráhu započal v roce 1980 coby vědecký asistent na Institut für Staats- und Verwaltungsrecht na Universität Wien a následně v letech 1981 až 1997 působil jako úředník na rakouském spolkovém kancléřství v rámci oddělení ústavních záležitostí. V letech 1987 až 1997 byl kromě toho členem Datenschutzkommission (Komise pro ochranu údajů, Rakousko).
Poté nastoupil k právní službě Evropské komise, kde v letech 1997 až 2013 vykonával funkci právního poradce a tento orgán zastupoval v řadě řízení před unijními soudy a Soudním dvorem Evropského sdružení volného obchodu.
Soudce Tribunálu od 16. září 2013 do 15. září 2022.
narozen v roce 1942; odborný asistent na univerzitě v Utrechtu (1970-1971); referendář Soudního dvora Evropských společenství (1971-1974); hlavní poradce na ministerstvu spravedlnosti (1975-1982); člen rady pro vládní politiku (1983-1990); pedagogická činnost; tajemník na ministerstvu hospodářství (1990-1997); tajemník na ministerstvu všeobecných záležitostí (1997-2000); generální advokát Soudního dvora od 7. října 2000 do 6. října 2006; zemřel dne 20. dubna 2007.
narozena v roce 1957; doktorka práv (univerzita ve Vídni), postgraduální studium evropského práva (Collège d´Europe, Bruggy); členka diplomatické služby (od roku 1982); odbornice pro otázky týkající se Evropské unie v kanceláři právního poradce ministerstva zahraničních věcí (1985-1988); právní služba Komise Evropských společenství (1989); vrchní ředitelka „právní sekce - EU" ministerstva zahraničních věcí (1992-2000, zplnomocněná ministryně); účast na jednáních o Evropském hospodářském prostoru a o přijetí Rakouské republiky do Evropské unie, zmocněnkyně Rakouské republiky u Soudního dvora Evropských společenství; generální konzul Rakouska v Curychu (2000); pedagogická činnost, publikační činnost; generální advokátka Soudního dvora od 7. října 2000 do 6. října 2006; zemřela v října 2018.
narozen v roce 1967; licencié en droit (bakalář práv) (univerzita v Lisabonu, 1990); asistent (Evropský univerzitní institut, 1991); doktor práv (Evropský univerzitní institut ve Florencii, 1996); hostující profesor (Collège de l´Europe de Natolin; Institut Ortega y Gasset v Madridu; portugalská katolická univerzita; Institut evropských studií v Macao); profesor (nezávislá univerzita v Lisabonu, 1997); Fulbright Visiting Research Fellow (Harvardská univerzita,1998); jeden z ředitelů Akademie mezinárodního obchodního práva; spolu-šéfredaktor (Hart Series on European Law and Integration, European Law Journal) a člen redakčního výboru mnoha právních časopisů; generální advokát Soudního dvora od 7. října 2003 do 6. října 2009.
narozen v roce 1937; studium práv v Cambridge; barrister (1964-1980); Queen´s Counsel (1980-1986); soudce High Court of England and Wales (1986-1995); Lord Justice of Appeal (1995-2003); přední člen od roku 1985 a v roce 2003 pokladník Honourable Society of the Inner Temple; soudce Soudního dvora od 8. ledna 2004 do 8. října 2012.
narozen v roce 1938; doktor práv (1966); profesor mezinárodního práva veřejného (1974); Senior Visiting Fellow na univerzitě v Oxfordu (1985); profesor na Mezinárodní křesťanské univerzitě v Tokiu (1988); autor několika publikací o mezinárodním právu veřejném, právu Společenství a lidských právech; člen několika vědeckých společností v oblasti mezinárodního práva, evropského práva a lidských práv; vyjednavač polské vlády pro stažení ruských jednotek z území Polské republiky; zástupce státního tajemníka, poté státní tajemník pro zahraniční věci (1989-1992); vedoucí polské delegace na Valném shromáždění Spojených národů; soudce Evropského soudu pro lidská práva (1992-2002); předseda Institutu mezinárodního práva (2003); poradce prezidenta Polské republiky pro zahraniční politiku a lidská práva (2002-2004); soudce Soudního dvora od 11. května 2004 do 6. října 2009.
narozen v roce 1938; držitel diplomu v oboru právo univerzity ve Vilniusu (1961); kandidát právních věd, univerzita v Moskvě (1965); habilitovaný doktor (Dr. hab.), univerzita v Moskvě (1973); stážista v Institutu mezinárodních vysokých učení (ředitel: prof. Ch. Rousseau), univerzita v Paříži (1967–1968); řádný člen Litevské akademie věd (1996); doktor honoris causa Litevské právnické univerzity (2001); různé funkce v oblasti výuky a správy na univerzitě ve Vilniusu (1961–1990), docent, profesor, profesor mezinárodního práva veřejného, děkan právnické fakulty; několik vládních funkcí v litevské diplomacii a spravedlnosti; ministr spravedlnosti (1990–1991), státní poradce (1991), velvyslanec Litevské republiky pro Belgii, Lucembursko a Nizozemsko (1992–1994); soudce Evropského soudu pro lidská práva (bývalého) (červen 1994 – listopad 1998); soudce litevského Nejvyššího soudu a předseda tohoto soudu (prosinec 1994 – říjen 1998); soudce Evropského soudu pro lidská práva (od listopadu 1998); účast na několika mezinárodních konferencích; člen delegace Litevské republiky pro vyjednávání se SSSR (1990–1992); autor četných publikací (přibližně 200); soudce Soudního dvora od 11. května 2004 do 6. října 2010.
narozen v roce 1945; držitel diplomu v oboru právo univerzity v Athénách (1968); M. A. Comparative Politics and Government, University of Kent v Canterbury (1970); výkon profese advokáta na Kypru (1972-1982); jmenování do funkce District Court Judge (1982); povýšen do funkce President District Court (1995); Administrative President District Court v Nikósii (1997-2003); soudce Nejvyššího soudu Kypru (2003); soudce Soudního dvora od 11. května 2004 do 6. října 2014.
narozen v roce 1947; doktorát v oboru právo Královské univerzity na Maltě v roce 1973; nástup do maltské veřejné správy jako Notary to Government v roce 1975; poradce republiky v roce 1978, první poradce republiky v roce 1979, náměstek Attorney General v roce 1988, jmenovaný Attorney General prezidentem Malty v roce 1989; lektor občanského práva na částečný úvazek na Maltské univerzitě (1985-1989); člen univerzitní rady Maltské univerzity (1998-2004); člen komise pro správu spravedlnosti (1994-2004); člen výboru guvernérů rozhodčího centra na Maltě (1998-2004); Soudce Soudního dvora od 11. května 2004 do 8. října 2018.
narozen v roce 1951; doktor práv univerzity v Bratislavě (1974); profesor v oboru mezinárodního práva na univerzitě v Košicích (od roku 1975); soudce Ústavního soudu (1993); člen Stálého rozhodčího soudu v Haagu (1994); člen Benátské komise (1994); předseda Slovenské společnosti pro mezinárodní právo (2002); soudce Soudního dvora od 11. května 2004 do 6. října 2009.
narozen v roce 1952; doktorát v oboru právo v roce 1986; člen advokátní komory (1977-1998); hostující profesor v oboru trestního práva na univerzitě v Tartu; soudce Evropského soudu pro lidská práva (1994-1998); předseda Nejvyššího soudu Estonska (1998-2004); člen právní komise pro Ústavu; konzultant redakčního výboru pro trestní zákon; člen redakční pracovní skupiny pro trestní řád; autor řady publikací o lidských právech a ústavním právu; soudce Soudního dvora od 11. května 2004 do 23. října 2013; zemřel dne 7. srpna 2024.
narozen v roce 1950; bakalář v oboru občanského práva (National University of Ireland, University College Dublin, 1971); barrister (King's Inns, 1972); diplom vyššího studia evropského práva (University College Dublin, 1977); barrister u irské advokátní komory (1972-1999); docent evropského práva (King's Inns, Dublin); Senior Counsel (1994-1999); zástupce irské vlády v četných věcech před Soudním dvorem Evropských společenství (od roku 1999); soudce High Court v Irsku (od roku 1999); Bencher (doyen) Honorable Society of King's Inns (od roku 1999); náměstek předsedy Irské společnosti evropského práva; člen Asociace mezinárodního práva (irská sekce); syn Andrease O'Keeffeho (Aindrias Ó Caoimh), soudce Soudního dvora (1974-1985); soudce Soudního dvora od 13. října 2004 do 7. října 2015.
narozen v roce 1938; profesor mezinárodního práva a vedoucí katedry Jeana Monneta práva Evropských společenství univerzity v Bologni; doktor honoris causa univerzity Carlos III v Madridu; hostující profesor při univerzitách Johnse Hopkinse (Bologna Center), St. Johns (New York), Georgetown, Paris-II, Georgia (Atény) a Mezinárodního univerzitního institutu (Lucemburk); koordinátor programu European Business Law Pallas Program, organizovaného při univerzitě v Nimègue; člen poradního výboru Komise Evropských společenství pro veřejné zakázky; zástupce státního tajemníka pro průmysl a obchod u příležitosti půlročního italského předsednictví Radě; člen poradní přípravné skupiny Evropských společenství pro Mezinárodní obchodní organizaci (WTO) a ředitel zasedání výzkumného centra akademie mezinárodního práva v Haagu, věnovaného WTO, v roce 1997; soudce Soudu prvního stupně od 4. března 1998 do 3. května 2006; Generální advokát u Soudního dvora od 4. května 2006 do 8. října 2018.
narozena v roce 1945; licenciée en droit (diplom v oboru právo) na univerzitě v Lundu; soudní asistentka a soudkyně soudu prvního stupně v Trollhättan (1971-1974), soudní asistentka u odvolacího soudu ve Stockholmu (1974-1975); soudkyně soudu prvního stupně ve Stockholmu (1975); rada pro právní a administrativní záležitosti v kabinetu předsedy odvolacího soudu ve Stockholmu (1975-1978); rada se zvláštním posláním u Domstolverket (úřad pro správu soudnictví) (1977); rada v úřadu kancléře pro soudnictví (Justice Chancellor) (1979-1980); přísedící soudkyně odvolacího soudu ve Stockholmu (1980-1981); právní poradce na ministerstvu obchodu (1981-1982); právní poradce, poté ředitelka právního odboru a vrchní ředitelka právní sekce ministerstva zahraničních věcí (1982-1995); hodnost velvyslankyně v roce 1992; zástupkyně předsedy Swedish Market Court; zodpovědná za právní a institucionální otázky při vyjednávání EHP (zástupkyně předsedy, poté předsedkyně skupiny ESVO) a při vyjednávání o přistoupení Švédského království k Evropské unii; soudkyně Soudu prvního stupně od 18. ledna 1995 do 6. října 2006; soudce Soudního dvora od 7. října 2006 do 6. října 2011.
narozen v roce 1947; diplom právnické fakulty v Rouenu; doktor práv (univerzita Paříž II Panthéon-Assas); hostující profesor na právnické fakultě v Le Mans; státní zástupce, poté první státní zástupce na státním zastupitelství v Le Mans (1974-1982); státní zástupce u tribunal de grande instance de Dieppe (okresní soud v Dieppe) (1982-1984); zastupující státní zástupce u tribunal de grande instance de Strasbourg (okresní soud ve Štrasburku) (1984-1986); státní zástupce u tribunal de grande instance de Bastia (okresní soud v Bastii) (1986-1988); generální advokát u cour d'appel de Caen (odvolací soud v Caen) (1988-1991); státní zástupce u tribunal de grande instance du Mans (okresní soud v Le Mans) (1991-1993); vysoký úředník na ministerstvu spravedlnosti pověřený zvláštními úkoly pro ministra (1993-1995); státní zástupce u tribunal de grande instance de Nanterre (okresní soud v Nanterre) (1995-2002); státní zástupce u tribunal de grande instance de Paris (okresní soud v Paříži) (2002-2004); hlavní státní zástupce u cour d'appel de Paris (odvolací soud v Paříži) (2004-2006); generální advokát Soudního dvora od 7. října 2006 do jeho úmrtí dne 9. června 2019.
narozen v roce 1954; doktor práv (univerzita Pavola Jozefa Šafaříka, Košice, 1978); profesor občanského práva (1994) a práva Společenství (2004); ředitel institutu práva Společenství na právnické fakultě v Košicích (2004); soudce u Krajského soudu v Košicích (1980); místopředseda (1982) a předseda (1990) Městského soudu v Košicích; člen slovenské advokátní komory (1991); právní poradce při Ústavním soudu (1993-1998); náměstek ministra spravedlnosti (1998-2000); předseda Ústavního soudu (2000-2006); člen Benátské komise (2004); generální advokát Soudního dvora od 7. října 2006 do 8. října 2012.
narozena v roce 1962; justiční zkouška (1987); doktorka práv lublaňské univerzity (1995); profesorka (od roku 1996) teorie práva a státu (právní nauka) a soukromého práva; vědecká pracovnice; doktorandská studia na univerzitě v Curychu, ve Vídni (Institut srovnávacího práva), na Institutu Maxe Plancka pro mezinárodní právo soukromé v Hamburku, na svobodné univerzitě v Amsterodamu; hostující profesorka na univerzitě ve Vídni, ve Freiburgu (Německo) a na Bucerius Law School v Hamburku; vedoucí právní služby (1994-1996) a státní tajemnice ministerstva vědy a technologie (1996-2000); generální tajemnice vlády (2000); členka pracovní skupiny pro evropský občanský zákoník (Study Group on European Civil Code) od roku 2003, držitelka ceny Asociace slovinských právníků „právník roku 2003"; členka redakční rady několika právnických časopisů; generální tajemnice Sdružení slovinských právníků, členka několika právnických sdružení, mezi jinými Gesellschaft für Rechtsvergleichung; soudkyně Soudu prvního stupně od 7. července 2004 do 6. října 2006; generální advokátka Soudního od 7. října 2006 do 28. listopadu 2012.
narozen v roce 1946; doktor práv, bakalářská zkouška (licence) se zaměřením na správní právo (ULB, 1970); diplom z IEP v Paříži (Ecofin, 1972); advokátní koncipient; právní poradce Banque de Paris et des Pays-Bas (1972-1973); atašé, poté vyslanecký tajemník na ministerstvu zahraničních věcí (1973-1976); předseda pracovních skupin Rady ministrů (1976); první tajemník zastupitelského úřadu (Paříž), zástupce stálého představitele při OECD (styčný diplomat pro UNESCO, 1976-1979); vedoucí kabinetu místopředsedy vlády (1979-1980); předseda pracovních skupin CPE (Asie, Afrika, Latinská Amerika), poradce a následně zástupce vedoucího kabinetu předsedy Komise Evropských společenství (1981); ředitel pro záležitosti rozpočtu a služebního řádu v generálním sekretariátu Rady ministrů (1981-1984); rada stálého zastoupení při Evropských společenstvích (1984-1985); předseda rozpočtového výboru; zplnomocněný vyslanec, ředitel pro politické a kulturní záležitosti (1986-1991); diplomatický poradce předsedy vlády (1986-1991); velvyslanec v Řecku (1989-1991, nerezidentní), předseda politického výboru (1991); velvyslanec, stálý zástupce při Evropských společenstvích (1991-1998); předseda Coreperu (1997); velvyslanec (Brusel, 1998-2002); stálý představitel při NATO (1998-2002); dvorní maršálek a vedoucí kanceláře jeho královské Výsosti velkovévody (2002-2007); soudce Soudního dvora od 14. ledna 2008 do 7. října 2013.
narozena v roce 1956; studium práv a ekonomie (1975-1979), doktorka práv; asistentka a lektorka na Institutu pro veřejné právo a politické vědy na univerzitě v Insbrucku (1979-1984); rada na spolkovém ministerstvu vědy a výzkumu, naposledy ve funkci zástupkyně vedoucího oddělení (1984-1988); pověřená otázkami EU v Úřadu spolkového kancléře (1988-1989); ředitelka Odboru evropské integrace Úřadu spolkového kancléře (příprava na přistoupení Rakouska k Evropské unii) (1989-1992); ředitelka na Kontrolním úřadu ESVO v Ženevě a Bruselu (1993-1994); proděkanka Donau-Universität v Krems (1995-1996); poslankyně Evropského parlamentu (listopad 1996 - leden 2007 a prosinec 2008 - červenec 2009) a členka právního výboru; náhradnice v evropském Konventu o budoucnosti Evropy (únor 2002 - červenec 2003); členka městské rady v Perg (září 1997 - září 2009); spolková ministryně spravedlnosti (leden 2007 - prosinec 2008); publikační činnost na různá témata evropského práva; emeritní profesorka evropského práva na Vídeňské univerzitě; emeritní členka senátu Innsbrucké univerzity; Soudce Soudního dvora od 7. října 2009 do 8. března 2019.
narozen v roce 1946; vysokoškolský diplom v oboru právo (1963-1968) a titul doktora práv (1975) obdržel na univerzitě v Seville; postgraduální studium na univerzitě ve Freiburgu im Breisgau (1969-1971); profesor práva a politiky na univerzitě v Seville (1978-1986); vedoucí katedry ústavního práva na univerzitě v Seville (1986-1992); referendář u ústavního soudu (1986-1987); soudce ústavního soudu (1992-1998); předseda ústavního soudu (1998-2001); fellow na Wissenschaftskolleg v Berlíně (2001-2002); vedoucí katedry ústavního práva na Autonomní univerzitě v Madridu (2002-2009); volený člen Státní rady (2004-2009); autor řady publikací; generální advokát Soudního dvora od 14. prosince 2009 do 7. října 2015.
narozen v roce 1952; držitel diplomu v oboru právo univerzity ve Vilniusu (1974-1979); doktor právních věd Litevské právní akademie (1999), advokát litevské advokátní komory (1979-1990); poslanec Nejvyšší rady (Parlamentu) Litevské republiky (1990-1992), poté člen Seimas (Parlamentu) Litevské republiky a člen Komise státu a práva (1992-1996); soudce Ústavního soudu Litevské republiky (1996-2005), poté poradce předsedy Ústavního soudu Litvy (od roku 2006); asistent na katedře ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Mykolase Romerise (1997-2000), poté přidružený profesor (2000-2004) a následně profesor (od roku 2004) na uvedené fakultě a konečně vedoucí této katedry (2005-2007); děkan právnické fakulty Univerzity Mykolase Romerise (2007-2010); člen Benátské komise (2006-2010); signatář aktu ze dne 11. března 1990 o obnovení nezávislosti Litvy; autor řady právních publikací; Soudce Soudního dvora od 6. října 2010 do 8. října 2018.
narozen v roce 1955; vysokoškolský diplom v oboru právo na univerzitě v Cambridge; licence (magistr) se zaměřením na evropské právo na svobodné univerzitě v Bruselu (s vyznamenáním); člen advokátní komory Anglie a Walesu (Gray's Inn, od roku 1979); barrister (1979-2012); člen advokátní komory Severního Irska (od roku 1996); King's Counsel; bencher u Gray's Inn (2003); recorder u Crown Court (2003-2012); pokladník United Kingdom Association for European Law (2001-2012); přispěvatel do díla European Community Law of Competition (Bellamy & Child, 3. až 6. vyd.); soudce Soudního dvora od 8. října 2012 do 31. ledna 2020.
narozen dne 12. listopadu 1914 v Nieuwkapelle; belgické státní příslušnosti; doktor práv (1938), licencié en économie politique et sociale („bakalář" politické a sociální ekonomie) (1940) katolické univerzity v Lovani; asistent na Institutu ekonomických věd katolické univerzity v Lovani (1939-1940); advokát (1938-1940); hospodářský a daňový poradce Boerenbond, vedoucí kabinetu ministra zemědělství (1944-1945); tajemník evropské kanceláře FAO v Římě, pověřený likvidací Mezinárodního institutu pro zemědělství (1946-1949); předseda belgického výboru FAO, člen Rady FAO a různých výborů (1950-1953); vedoucí kanceláře Soudního dvora ESUO od 26. března 1953 do 6. října 1958 a Soudního dvora od 7. října 1958 do 9. února 1982; zemřel dne 15. května 2002.