I. Kontext způsobu citování judikatury
Z iniciativy Rady byl vytvořen evropský identifikátor judikatury (ECLI neboli European Case Law Identifier)[1]. Účelem tohoto identifikátoru je zavést jednoznačný odkaz na vnitrostátní i evropskou judikaturu a stanovit minimální soubor jednotných metadat o judikatuře. Slouží tak k snadnějšímu dohledávání a citování judikatury v rámci Evropské unie.
ECLI obsahuje vedle prefixu „ECLI“ čtyři povinné části:
Soudní dvůr Evropské unie vyhověl doporučení Rady, aby se zapojil do systému evropského identifikátoru judikatury, a přiřadil ECLI všem rozhodnutím vydaným unijními soudy od roku 1954, jakož i stanoviskům a názorům generálních advokátů.
Například ECLI rozsudku Soudního dvora ze dne 12. července 2005, Schempp (C‑403/03), má následující podobu:„EU:C:2005:446“[2].
Lze jej rozložit na tyto části:
II. Způsob citování judikatury
Účelem způsobu citování judikatury přijatého Soudním dvorem Evropské unie je zkombinovat identifikátor ECLI s běžným názvem rozhodnutí a s číslem věci v rejstříku. Jednotlivé unijní soudy jej začaly postupně používat od prvního pololetí roku 2014 a jeho používání pak v průběhu roku 2016 sladily.
Tento způsob citování:
Jednotlivé části odkazu vypadají následovně:
1 Závěry Rady ze dne 29. dubna 2011, které doporučují zavedení identifikátoru evropské judikatury [evropského identifikátoru judikatury] (European Case Law Identifier – ECLI) a stanovení minimálního souboru jednotných metadat o judikatuře (Úř. věst. 2011, C 127, s. 1). Více informací na https://e-justice.europa.eu/content_european_case_law_identifier_ecli-175-cs.do.
2 Aby odkaz nebyl zbytečně dlouhý, prefix ECLI se při citování rozhodnutí Soudního dvora, Tribunálu a Soudu pro veřejnou službu vynechává.